6 C 451/2021 - 54

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Sixtovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO 01696262 sídlem Řipská 1676/25, 130 00 Praha 3 - Vinohrady zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] pro 89 355,42 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky se sídlem AK [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s následujícím odůvodněním. Žalobkyně je věřitelem dlužníka [jméno FO] (dále také jen „dlužník“), za nímž má pohledávku plynoucí ze Smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně – [právnická osoba]. poskytla společnosti [právnická osoba]., krátkodobý úvěr na oběžné prostředky ve výši [částka]. Pohledávka byla ve prospěch právní předchůdkyně žalobkyně přiznána rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s opravným usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Ke splnění předmětné pohledávky byla usnesením Okresního soudu v Berouně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nařízena exekuce na majetek povinných (tedy mj. na majetek společnosti [právnická osoba]., a dlužníka [jméno FO]). Dlužník [jméno FO] zde vystupoval jako povinný č. [hodnota]. Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který tuto vede pod sp. zn. [spisová značka]. V průběhu trvání exekuce byl usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], zjištěn úpadek dlužníka a povoleno jeho řešení oddlužením. Do daného insolvenčního řízení žalobkyně specifikovanou pohledávku přihlásila, přičemž tato byla zaevidována pod číslem P17. K oddlužení v daném případě nedošlo a na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], bylo oddlužení dlužníka zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Výrokem V. předmětného usnesení byla insolvenčnímu správci, tj. žalované, uložena povinnost zaslat do 15 dnů od právní moci daného usnesení, jež nastala dne [datum], dlužníkovi dosud deponovanou částku z majetkové podstaty. S ohledem na pokračování exekuce k vymožení pohledávky žalobkyně vydal po zastavení insolvenčního řízení soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] dne [datum] exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky č. j. [spisová značka], jímž byla postižena pohledávka dlužníka vůči žalované plynoucí z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-B-49. Daným exekučním příkazem bylo žalované explicitně zakázáno od okamžiku doručení exekučního příkazu dlužníku pohledávku vyplatit, provést na ni započtení, či s ní jinak nakládat, a zejména byla žalované daným exekučním příkazem uložena povinnost splnit dluh od jeho doručení přímo soudnímu exekutorovi. Před doručením exekučního příkazu ani po jeho doručení ke splnění povinnosti žalovaného, tj. vyplacení dosud deponované částky z majetkové podstaty ve výši [částka] dlužníku, nedošlo. Žalovaná následně dne [datum] sdělila soudnímu exekutorovi [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], že po [datum] byla dlužníku vyplacena částka [částka]. Dlužník povinného, tedy žalovaná, měl s ohledem na výše uvedený exekuční příkaz povinnost dle § 314a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) vyplatit žalobkyni (resp. soudnímu exekutorovi) pohledávku, jakmile se stala splatnou, tj. nejpozději dne [datum]. Takto žalovaná neučinila, přičemž údajné vyplacení částky [částka] je tak s ohledem na výše uvedené absolutně neplatným jednáním, jelikož toto jednání odporovalo zákonu, jak je dáno § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.); v souladu s exekučním příkazem k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky č. j. [spisová značka] ze dne [datum] mělo být plněno soudnímu exekutorovi, nikoliv dlužníku. Pro výše uvedené je tedy žalobkyně oprávněna domáhat se splnění závazku žalované, jakožto insolvenčního správce, vůči dlužníkovi, postupem dle ustanovení § 315 o. s. ř., jenž říká, že v situacích, kdy dlužník povinného nevyplatí oprávněnému pohledávku postupem podle § 314a odst. 2 o. s. ř., může oprávněný proti dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, nebo se jinak domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. S ohledem na skutečnost, že žalovaná porušila povinnost v souvislosti s výkonem funkce insolvenčního správce, uplatňuje žalobkyně předmětnou žalobou svůj nárok na náhradu škody po insolvenčním správci. Za účelem smírného a méně nákladného vyřešení sporu zaslala žalobkyně dne [datum] žalované předžalobní výzvu, na níž žalovaná reagovala žádostí o posečkání s podáním žaloby do dne [datum] s tím, že čeká na stanovisko své pojišťovny, s níž žalovaná věc momentálně analyzuje. Žalobkyně žádosti vyhověla a vyčkala do [datum], žalobkyně se však v dané lhůtě neozvala. Na opětovnou výzvu žalobkyně ze dne [datum] sdělila dne [datum] žalovaná žalobkyni, že předmětný nárok oznámila společnosti [právnická osoba]., u níž má sjednané pojištění z odpovědnosti za škodu, a prozatím čeká na její písemné stanovisko. Nárok žalobkyně tedy žalovaná nijak nerozporovala, nicméně svoji platební povinnost vůči žalobkyni nesplnila a dočasně nekomunikovala. Následně byla žalobkyně dne [datum] kontaktována právním zástupcem žalované se sdělením, že profesní pojišťovna žalované, jakožto insolvenčního správce, neshledala jednání žalované protiprávním, pročež zamítla poskytnutí pojistného plnění. Žalovaná se prostřednictvím svého právního zástupce na stanovisko pojišťovny odkázala a uvedla, že její jednání, kdy nerespektovala vydaný exekuční příkaz, nebylo v rozporu se zákonem, neboť žalovaná sama sebe, jakožto insolvenčního správce, nepovažovala za dlužníka povinného v exekuci [jméno FO], a tedy jednala v souladu s výrokem V. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-B-49. Žalobkyně je přesvědčena, že výrokem V. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-B-49, se insolvenční správce stal dlužníkem dlužníka [jméno FO], neboť i přes specifické postavení insolvenčního správce, jí výrokem V. zmíněného usnesení byla uložena vůči dlužníku platební povinnost, pro kterou by bylo možné nařídit výkon rozhodnutí. Není tak zde dán důvod, proč by se na insolvenčního správce (žalovanou) nevztahovala usnesení § 314a a § 315 o. s. ř. Ke dni podání žaloby žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho.

2. Vedle žalované částky se žalobce na žalované domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná naproti tomu požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobkyně neuznává, a to ani zčásti nebo co do základu. Žalovaná učinila nesporným, že jako insolvenční správkyně dlužníka [jméno FO] převedla z účtu majetkové podstaty dlužníka v dispozici žalované na bankovní účet sdělený dlužníkem částku [částka], a to na základě výroku V. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-B-49, které nabylo právní moci dne [datum]. Žalovaná tak postupovala v souladu s pravomocným pokynem insolvenčního soudu ve smyslu § 11 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „IZ“), který byl pro žalovanou závazný a od něhož se žalovaná nemohla jakkoliv odchýlit. Žalovaná poukázala na skutečnost, že jestliže žalobkyně s předmětným usnesením nesouhlasila, mohla, jakožto řádně přihlášený věřitel do předmětného insolvenčního řízení čili jako účastník insolvenčního řízení podle § 14 odst. 1 IZ, podat odvolání, aby insolvenční řízení ve věci úpadku dlužníka nebylo zastaveno, ale aby byl prohlášen konkurs na majetek dlužníka ve smyslu § 418 odst. 4 IZ, čímž by deponované částky na účtu majetkové podstaty dlužníka byly podle pravidel insolvenčního řízení rozvrženy mezi věřitele dlužníka, tj. i mezi žalobkyni. Jiným postupem či výkladem by byl fakticky obcházen zákaz provedení exekuce po dobu trvajícího insolvenčního řízení ve smyslu § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Žalovaná důrazně poukazovala i na vadnost/nicotnost exekučního příkazu soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, neboť dlužník nikdy za žalovanou neměl jakoukoliv pohledávku, která by byla postižitelná exekučním příkazem přikázáním jiných peněžitých pohledávek ve smyslu § 312 o. s. ř. V projednávané věci dotčená částka [částka] vždy představovala toliko a pouze majetkovou podstatu dlužníka ve smyslu § 205 a násl. IZ, tj. fakticky majetek dlužníka. Ustanovením § 229 IZ je pak v závislosti na průběhu insolvenčního řízení, způsobech řešení úpadku a vlastnictví majetku náležejícího do majetkové podstaty toliko a pouze regulováno, kdo je osobou s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě dlužníka. Dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka však nikterak nemění majetkový režim sepsaného majetku (sepsaný majetek je nadále vlastnictvím dlužníka a nestává se vlastnictvím insolvenčního správce). Skutečnost, že se podle insolvenčního zákona změní dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka, není a nemůže být skutečností, která zakládá vznik jakékoliv jiné peněžité pohledávky postižitelné ve smyslu § 312 o. s. ř. a která by z insolvenčního správce činila dlužníka povinného, v projednávaném případě tedy z žalované dlužníka [jméno FO]. Žalovaná dále poukázala na zcela vadné vymezení údajné pohledávky dlužníka za žalovanou, neboť žalovaná, jakožto insolvenční správkyně dlužníka, by musela podle IZ zajistit dispoziční oprávnění k majetkové podstatě dlužníka, tj. včetně převodu deponovaných prostředků dlužníka z bankovního účtu v dispozici žalované, i bez výroku V. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-B-49, který nemá žádné konstitutivní účinky pro vznik jakékoliv pohledávky.

4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně má vůči dlužníku [jméno FO] pohledávku, jež byla právní předchůdkyni žalobkyně přiznána rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s opravným usnesením tamějšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Tato pohledávka plyne ze Smlouvy o úvěru, jež byla uzavřena mezi společností [právnická osoba]., IČ: [IČO], se sídlem [adresa], a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., přičemž splnění závazku plynoucího z této smlouvy bylo zajištěno ručitelským závazkem dlužníka [jméno FO] (viz Rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a Opravné usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Dne [datum] byla usnesením Okresního soudu v Berouně, č. j. [spisová značka], nařízena exekuce na majetek povinných, vč. dlužníka [jméno FO]. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], Exekutorský úřad [adresa], se sídlem [adresa] (viz Usnesení Okresního soudu v Berouně, č. j. [spisová značka]). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka][Anonymizováno]-[Anonymizováno], byl zjištěn úpadek dlužníka [jméno FO], přičemž bylo povoleno řešení tohoto úpadku oddlužením (viz Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno]). Žalobkyně předmětnou pohledávku do daného insolvenčního řízení přihlásila dne [datum] (viz Přihláška pohledávky, Výpis z insolvenčního rejstříku). Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], soud výrokem I. zrušil schválené oddlužení dlužníka [jméno FO], výrokem II. insolvenční řízení vedené proti dlužníkovi zastavil a výrokem V. uložil insolvenčnímu správci povinnost zaslat dlužníkovi dosud deponovanou částku z majetkové podstaty do 15 dnů od právní moci tohoto usnesení (viz Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]). Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum] (viz Výpis z insolvenčního rejstříku). Dne [datum] vydal soudní exekutor [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] exekuční příkaz č. j. [spisová značka], k provedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky, a to pohledávky, kterou má dlužník vůči žalované. Soudní exekutor výrokem II. uložil žalované zákaz vyplatit, provést na pohledávku započtení či jinak nakládat s předmětnou pohledávkou, a to od okamžiku doručení exekučního příkazu, dále výrokem III. byla žalované uložena povinnost vyplatit pohledávku soudnímu exekutorovi. Exekuční příkaz byl žalované doručen [datum], téhož dne nabyl právní moci (viz Exekuční příkaz soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Doručenka). Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná po dni [datum] vyplatila dlužníkovi částku [částka] (viz Sdělení insolvenčního správce ze dne [datum], Žaloba, Vyjádření žalované ze dne [datum]). Žalobkyně dne [datum] zaslala žalované předžalobní výzvu, přičemž se snažila věc vyřešit smírnou cestou (viz Předžalobní výzva ze dne [datum], E-mailová komunikace ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum]). Pojišťovna žalované dospěla k názoru, že nedošlo ze strany žalované při vrácení deponované částky k pochybení, neboť částka byla vrácena řádně na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], pročež odmítla žalované poskytnout pojistné plnění (viz Informace ke škodní události ze dne [datum]).

5. Dle § 313 odst. 1 o. s. ř., v nařízení výkonu rozhodnutí zakáže soud povinnému, aby se svou pohledávkou jakkoli nakládal a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od doručení usnesení oznámil, zda pohledávku nabyl jako substituční jmění, a pokud jde o takovou pohledávku, zda má právo s ní volně nakládat a zda jsou výkonem rozhodnutí vymáhány zůstavitelovy dluhy nebo dluhy související s nutnou správou věcí nabytých jako substituční jmění, a doložil tyto skutečnosti listinami vydanými nebo ověřenými státními orgány, popřípadě též veřejnými listinami notáře. Doloží-li povinný, že pohledávku z účtu nabyl jako substituční jmění, a nedoloží-li další skutečnosti, které mají být podle věty první doloženy, nebo nevyjdou-li tyto skutečnosti najevo jinak, soud výkon rozhodnutí zastaví. Dlužníkovi povinného soud zakáže, aby od okamžiku, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí, povinnému jeho pohledávku vyplatil, provedl na ni započtení nebo s ní jinak nakládal.

6. Dle § 313 odst. 3 o. s. ř., povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy bylo dlužníkovi povinného doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí.

7. Dle § 314a odst. 1 o. s. ř., výkon rozhodnutí se provede tak, že dlužník povinného po právní moci usnesení o nařízení výkonu vyplatí oprávněnému pohledávku v rozsahu, v jakém byla nařízením výkonu postižena. Dle odst. 3 citovaného ustanovení se výplatou oprávněnému zprostí dlužník povinného v rozsahu poskytnutého plnění své povinnosti vůči povinnému.

8. Dle § 315 odst. 1 o. s. ř., nevyplatí-li dlužník povinného oprávněnému pohledávku podle § 314a odst. 2, popřípadě podle § 314c odst. 1 a 3, může oprávněný proti dlužníku povinného vlastním jménem podat návrh na výkon rozhodnutí, jestliže jej mohl podat povinný, jinak se domáhat vyplacení pohledávky v řízení podle části třetí, popřípadě v řízení podle zvláštního zákona. Nesmí však s dlužníkem povinného stran této pohledávky uzavřít na úkor povinného smír, ani prominout její zaplacení. Dlužník povinného si v takovém případě také nemůže započíst svou vlastní pohledávku, kterou má vůči oprávněnému.

9. Dle § 36 odst. 1 IZ, insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.

10. Dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ, výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému.

11. Dle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nebo c) dlužník není v důsledku okolností, které zavinil, po dobu delší než 3 měsíce schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 395 odst. 1 písm. b), jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku, anebo d) to navrhne dlužník.

12. Dle § 418 odst. 8 IZ, proti rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 7. Proti rozhodnutí o zastavení řízení mohou podat odvolání osoby uvedené v odstavci 7 a přihlášení věřitelé; právní mocí rozhodnutí se insolvenční řízení končí.

13. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu a v souladu se shora uvedenými zákonnými ustanoveními dospěl soud k následujícím závěrům. Žalované byla Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-B-49, které nabylo právní moci dne [datum], uložena povinnost vyplatit dlužníkovi deponovanou část majetkové podstaty ve výši [částka], čímž dlužníkovi vznikla pohledávka vůči žalované. Tato pohledávka představovala jinou peněžitou pohledávku vůči dlužníkovi (srovnej Komentář ASPI k § 312 o. s. ř stanovující předpoklady pro to, aby pohledávka mohla být postižena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky). Soudní exekutor vydal po skončení insolvenčního řízení dne [datum] exekuční příkaz č. j. [spisová značka], jímž postihl předmětnou pohledávku dlužníka vůči žalované. Jelikož byl exekuční příkaz vydán až po skončení insolvenčního řízení, nebyl nikterak obcházen zákaz provedení exekuce. Exekuční příkaz byl žalované doručen dne [datum] (téhož dne nabyl právní moci), od tohoto data tak žalovaná nesměla s pohledávkou nakládat, resp. byla povinna deponovanou část majetkové podstaty zaslat přímo soudnímu exekutorovi, čehož si musela být s ohledem na své postavení a výkon funkce insolvenčního správce vědoma. Vyplacením předmětné částky dlužníkovi tak porušila tzv. arrestatorium, tedy zákaz vyplatit dlužníkovi jeho pohledávku nebo s ní jakkoli jinak nakládat. „Právní jednání, kterým povinný nebo jeho dlužník poruší zákaz nakládat s postiženou pohledávkou, je pro rozpor se zákonem neplatné. Jestliže tedy poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, dlužník povinného postiženou pohledávku vyplatí, nedochází ke splnění dluhu a dlužník povinného je i nadále povinen postiženou pohledávku vyplatit oprávněnému. Na straně povinného pak dochází k bezdůvodnému obohacení na úkor jeho dlužníka, které je povinen svému dlužníkovi vydat.“ (srovnej Komentář ASPI k § 313 o. s. ř.). Na základě shora uvedeného lze uzavřít, že žalovaná se nezprostila své povinnosti tím, že vyplatila část deponované majetkové podstaty dlužníkovi a je tak nadále povinna postiženou pohledávku vyplatit žalobkyni. Soud je toho názoru, že žalovaná si měla počínat ve smyslu shora citovaných ustanovení svědomitě a s odbornou péčí, tedy tak aby předešla nezákonnému postupu, tj. nejen postupovat v souladu s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. KSPH [spisová značka]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno], ale též v souvislosti s následně vydaným rozhodnutím exekutorského úřadu. Ze všech výše uvedených důvodů soud proto rozhodl tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl.

15. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila žalobkyni částku [částka] řádně a včas, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, soud proto přiznal žalobkyni rovněž požadovaný úrok z prodlení, jehož výše je odůvodněna dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, replika žalobce ze dne [datum], účast na soudním jednání ze dne [datum], účast na soudním jednání ze dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka]. Soud konstatuje, že nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon provedený ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 písm. a) výše uvedené vyhlášky (doložení doručenky k exekučnímu titulu ze dne [datum]), neboť tento úkon učiněný na výzvu soudu nelze považovat za účelně učiněný, když žalobkyně mohla předmětnou doručenku přiložit již k návrhu ve věci samé, nadto v podání žalobkyně neuvedla žádné nové rozhodné skutečnosti a to i vzhledem k odbornosti, kdy se jednalo pouze o stručné uvedení spojitosti mezi doručenkou a vyznačenou doložkou právní moci na exekučním příkazu. Dále soud přiznal náhradu za ztrátu času ve výši [částka] za celkem [hodnota] půlhodin po [částka] dle § 14 a. t. za cestu z [adresa] k soudu a zpět uskutečněnou dne [datum] a [datum] a cestovné za jízdu osobním automobilem z [adresa] a zpět dne [datum] a dne [datum] v částce [částka] (432 km; spotřeba 6.1 l/100km; cena nafty [částka]/l; sazba základní náhrady [částka]/km). Dále soud přiznal 21% DPH z částky [částka] ve výši [částka].

17. Co se týká návrhu žalované na separaci nákladů řízení, soud neshledal postup ve smyslu ustanovení § 147 odst. 1 o. s. ř., dle kterého „účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila“, za odůvodněný, neboť v daném případě se jednalo o rozhodnutí soudu, který po přednesení závěrečných návrhů zástupců účastníků ještě rozhodl o doplnění dokazování a žalobních tvrzení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., což je zcela v souladu s procesními ustanoveními dle o. s. ř. a nelze proto v tomto spatřovat zavinění na straně účastníků řízení.

Poučení