6 C 55/2022 - 99

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o odstranění stavby/vyklizení pozemku o vzájemné žalobě žalované na určení vlastnictví nabytého vydržením takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna odstranit oplocení nacházející se mezi pozemky par. č. [Anonymizováno] zahrada a par. č. [Anonymizováno], zahrada, a vyklidit pozemek par. č. [Anonymizováno], zahrada, vše v katastrálním území [adresa], obci [adresa], evidováno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 31 643 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Vzájemná žaloba žalované, aby soud určil, že je žalovaná vlastníkem části pozemku par. č. [Anonymizováno], zahrada, v katastrálním území [adresa], obci [adresa], evidovaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], označené dle vyhotoveného geometrického plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno], ověřeného oprávněným zeměměřickým inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dne [datum], par. č. [Anonymizováno], se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě částku 33 447 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal, aby soud zavázal žalovanou vyklidit pozemek parc. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa], obci [adresa], evidovaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem Moravskoslezského kraje, katastrální pracoviště [adresa] (dále jen „pozemek žalobce“), jehož je vlastníkem. Uvedl, že žalovaná je vlastníkem sousedního pozemku par. č. [hodnota] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zahrada, ve stejném katastrálním území, zapsaný na LV č. [hodnota] (dále jen „pozemek žalované“), přičemž žalovaná dlouhodobě fakticky využívá část pozemku žalobce, když tam má umístěný plot, dřevo a přístřešek. Žalovaná si musí být vědoma, že využívá část pozemku žalobce, neboť to je zřejmé z veřejně přístupné katastrální mapy. Vzhledem ke skutečnosti, že nejde o zanedbatelnou část pozemku, musí být žalované zřejmé, že využívá svůj pozemek ve větší výměře, než ji podle zápisu v katastru nemovitostí náleží. Navíc v roce [Anonymizováno] proběhlo zaměření pozemků provedené společností [právnická osoba]., o kterém žalovaná věděla a které tuto skutečnost jednoznačně potvrdilo. Již v roce 2019 žalobce sdělil příteli žalované, že žalovaná užívá i část jeho pozemku, resp. že plot není postaven na hranici obou pozemku, přičemž ten se vyjádřil tak, že o nesrovnalosti s žalovanou vědí, neboť vyšla najevo při zaměření pozemku v průběhu stavby domu na pozemku žalobce. Uvedené muselo být zřejmé rovněž ze stavebního řízení, které probíhalo při výstavbě domu na pozemku žalobce, kterého byla žalovaná rovněž účastníkem. Dřevník (zahradní domek) je u hranice plotu s žalobcem postaven tak, že koresponduje s hranicí pozemků zapsanou v katastru nemovitostí, což vědomost žalované o skutečné hranici potvrzuje. Zaměření pozemků se stejným výsledkem proběhlo rovněž v roce 2021. Žalovaná nemohla pozemek vydržet, a to ani při započítání doby držby pozemku právními předchůdci žalované, neboť před rokem [Anonymizováno] měly pozemky obou účastníků řízení stejného vlastníka, kterým byli manželé [jméno FO]. Žalobce v průběhu roku 2021 a 2022 vyzval písemně žalovanou k vyklizení části jeho pozemku a k odstranění oplocení, nicméně žalovaná jeho výzvám nevyhověla. Vzhledem k uvedenému pak žalobce navrhoval zamítnutí vzájemné žaloby žalované, kterou následně žalovaná vůči němu podala, neboť nemohlo dojít k vydržení ani mimořádnému vydržení předmětné části pozemku. U žalované nebyly naplněny podmínky řádného vydržení, neboť chybí řádný nabývací titul, když kupní smlouvou z roku [Anonymizováno] byl převeden pouze pozemek žalované, nikoliv předmětná část pozemku žalobce. Pro mimořádné vydržení nebyla splněna potřebná délka držby, která by žalované uplynula až v roce 2025. Dále žalobce namítal, že účastníkem řízení by měl být rovněž zástavní věřitel pozemku žalobce.

2. Žalovaná se vzájemnou žalobou domáhala proti žalobci určení, že je vlastníkem části pozemku par. č. [Anonymizováno], který konkretizovala geometrickým plánem č. [hodnota]-[Anonymizováno] ověřeným zeměměřickým inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ve kterém je tato sporná část pozemku označena par. č. [Anonymizováno] Svůj pozemek vlastní od roku [Anonymizováno], kdy jej nabyla na základě kupní smlouvy od paní [jméno FO]. Tato dřívější vlastnice pozemku jej využívala ve stejných výměrách od roku [Anonymizováno], neboť toho roku nabyla pozemek na základě darovací smlouvy (výměra pozemku dle zápisu v katastru nemovitostí je po celou dobu stejná). Žalovaná si nebyla nikdy vědoma, že využívá se svým pozemkem rovněž i část pozemku žalobce. Svůj pozemek využívá po celou dobu tak, jak ji byl ukázán před jeho koupí, a to v hranicích daných železobetonovým oplocením, postaveným před rokem 1987. Hranice terénu byla přitom již v roce [Anonymizováno] hned za tímto oplocením o jeden metr nižší, což značilo, že se jedná o skutečnou hranici pozemku. Žalovaná přitom nebyla povinna si nově nabytý pozemek přeměřovat ani jinak ověřovat jeho skutečné hranice. Rovněž si nebyla vědoma skutečnosti, že v by okolo roku 2008 proběhlo jakékoliv zaměření pozemku, přičemž o tom, že společně se svým pozemkem využívá i část pozemku žalobce se dozvěděla až v roce 2021, kdy ji o tom informoval žalobce. Od roku 2020 o nesrovnalosti s plotem žalobce sice hovořil, nikoliv však s žalovanou, která je vlastníkem pozemku, nýbrž s jejím přítelem. Do roku 2021 tak žalovaná neměla o hranicích svého pozemku žádných pochyb. Vzhledem ke skutečnosti, že ve stejných hranicích pozemek využívali i její předchůdci od roku [Anonymizováno], tedy více než 46 let, přičemž žalovaná i její předchůdci byli po celou dobu v dobré víře, za tuto dobu došlo k vydržení této sporné části pozemku. Při započítání doby držení pozemku předchůdkyní žalované by byly splněny podmínky i pro mimořádné vydržení, neboť by nebylo možné prokázat nepoctivý úmysl při nabývání pozemku. Dosavadní stav užívání pozemků byl akceptován všemi sousedními vlastníky nemovitostí po dobu 46 let.

3. Z provedených důkazů soud zjistil tyto skutečnosti. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemků č. [hodnota]-[Anonymizováno] ověřeným zeměměřickým inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který žalovaná učinila součástí petitu vzájemné žaloby, bylo zjištěno, že sporná část pozemku žalobce užívaná žalovanou je v tomto plánu označena par. č. [Anonymizováno], přičemž výměra této parcely činí [Anonymizováno] m2. Pozemek má tvar nepravidelného obdélníku a nachází se po celé délce hranic mezi pozemky par. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Z výpisu z katastru nemovitostí evidující stav k datu 1. 11. 2022, LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], bylo zjištěno, že vlastnické právo k pozemku par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 dle zápisu v katastru nemovitostí svědčí žalobci. Nemovitost zatěžuje řada věcných práv, zejména zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba]. Z výpisu z katastru nemovitostí evidující stav k datu 18. 2. 2022, LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], bylo zjištěno, že vlastnické právo k pozemku par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 dle zápisu v katastru nemovitostí svědčí žalované na základě kupní smlouvy ze den [datum] s právními účinky vkladu k [datum]. Z kupní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalovanou jako kupující a [jméno FO] jako prodávající, předmětem smlouvy byly pozemky par. č. [hodnota] [Anonymizováno]/1 o výměře [Anonymizováno] m2 a pozemkem par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2, na němž stojí budova č.p. [Anonymizováno]. Právní účinky vkladu vznikly dnem [datum]. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum], LV [Anonymizováno], k.ú. [adresa], obec [adresa], bylo zjištěno, že jako vlastník pozemku par. č. [Anonymizováno] o výměře [Anonymizováno] m2 je v katastru nemovitostí zapsána [jméno FO]. Z 3 fotografií sporné části pozemku bylo zjištěno, že plot oddělující oba pozemky tvoří dvě části, vrchní část je z kovu, spodní část z betonu, přičemž takřka vedle plotu je umístěn přístřešek a podél oplocení hranice dřeva. K těmto fotografiím účastníci shodně uvedli, že na fotografii č. 1 je skalka, která je ve vlastnictví žalobce, na fotografii č. 2. je sporné oplocení s dřevníkem a s hranicí dřeva, stejně tak na fotografii č.

3. Účastníci řízení učinili v průběhu řízení nesporným, že první písemné upozornění žalované, že užívá i část pozemku žalobce, bylo žalované zasláno v průběhu dubna 2021. Z výzvy k odstranění plotu ze dne 2. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k odstranění oplocení mezi předmětnými pozemky, dále aby se žalovaná zdržela užívání části pozemku v jeho vlastnictví. Z vyjádření k výzvě na odstranění plotu ze dne 20. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila obdržení výzvy k odstranění plotu, s požadavkem na vyklizení pozemku nesouhlasila, neboť pozemek v mezidobí vydržela. Z opětovné výzvy [tituly před jménem] [jméno FO] k odstranění plotu bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalované, že na odstranění plotu trvá, nedojde-li k vyklizení pozemku do 7 dnů, podá žalobu. Z čestného prohlášení ze dne 8. 9. 2023, bylo zjištěno, že [jméno FO], která je dcerou [jméno FO], prohlásila, že oplocení zahrady, jež se nacházelo na pozemku rodičů v [adresa], již existovalo od jejího dětství, a to v hranicích a rozsahu jako doposud. Z e-mailu z [právnická osoba] pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště [adresa] označený datem 27. 10. 2021 (odesílatel [jméno FO]) bylo ohledně historie vlastníků pozemku žalobce zjištěno, že pozemek par. č. [Anonymizováno] vlastnila na základě kupní smlouvy ze dne [datum] [jméno FO] ještě jako pozemek par. č. [hodnota], od [datum] pozemku vlastnil [jméno FO] a [jméno FO]. Z katastrální mapy a ortofoto mapy pozemků bylo zjištěno, že z této mapy je zřejmé užívání části pozemku ve vlastnictví žalobce žalovanou, resp. že plot mezi pozemky není postaven přesně na hranici obou pozemků. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] soud zjistil, že žalovaná je jeho partnerka, se kterou společně žije již více než 20 let v jejím domě, který se nachází na jejím pozemku vedle pozemku žalobce. Před koncem roku 2020 mu žalobce sdělil, že žalovaná užívá část jeho pozemku, resp. že plot mezi pozemky není postaven na hranici. V té době žalobce řešil zaměření brány. Jakmile se informaci od žalobce dozvěděl, sdělil to žalované, kterou tato informace překvapila. Již u prohlídky domu žalované před koupí, u které byl svědek přítomen, se makléře výslovně ptal, zda jsou na pozemku nějaké vady, dluhy apod., ten to vše vyvrátil. Již v té době byl pozemek žalobce níže položený oproti pozemku žalované, a to o cca 1,3 metrů. Svědek žil s žalovanou v tomto domě od počátku, nejprve sice přechodně, následně natrvalo, přičemž žádný z předcházejících vlastníků pozemku žalobce se za celou dobu neozval s tím, že by žalovaná užívala jeho pozemek. V mezidobí přitom pozemek žalobce vlastnili tři různí vlastníci, žalobce je již čtvrtý. Dále svědek uvedl, že stavěl zahradní domek, který stojí u hranic mezi pozemky, při stavbě však neprobíhaly žádné diskuze o tom, že hranice obou pozemků vedou jinde, než je původně s žalovanou užívali. Svědek rovněž sdělil, že si vzpomíná na výstavbu domu žalobce v roce 2010, avšak nevěděl o tom, že by v té době proběhlo nějaké zaměřování domu apod. Svědka ani žalovanou nikdo v té době neoslovil s tím, že hranice pozemků jsou jinde, než je užívali. Dále svědek uvedl, že plot je od roku [Anonymizováno] celou dobu stejný- železobetonový. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že svědek vlastní pozemek v sousedství obou účastníků řízení. V této oblasti bydlí od narození. Nikdy v minulosti přitom nezaznamenal, že by se řešil nějaký problém ohledně hranic mezi pozemkem žalobce a žalované, že by některý z pozemků byl špatně vyměřen apod. Svědek uvedl, že pozemek žalobce je položen níže než pozemek žalované, což zapříčinila p. [jméno FO], která si nechala při stavbě domu žalované svůj pozemek v roce [Anonymizováno] vyvýšit. Předtím, než paní [jméno FO] začala stavět dům, tj. cca v roce [Anonymizováno] pozemek žalované a žalobce vlastnila paní [jméno FO], matka paní [jméno FO]. Plot mezi pozemky žalované a žalobce byl postaven cca v roce [Anonymizováno]. [jméno FO] stavěli na louce, v té době tam nic nebylo. Hranice tenkrát nebyla určena pomocí hraničních kamenů ani nebyla jinak označená. Dům žalobce se stavěl v roce 2010, přičemž o tom, že by v té době vyšla najevo nesrovnalost v hranicích mezi oběma pozemky, nevěděl. V té době si nevšiml na předmětné hranici nově umístěných hraničních kamenů, event. že by byla hranice jinak označená. Plot mezi pozemkem žalobce a jeho pozemkem byl postaven v roce 2010, předtím tam byla louka. Před stavbou plotu zřejmě nedošlo k zaměření. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že byl předcházejícím vlastníkem pozemku žalobce, pozemek i s domem žalobci prodal, žalovaná byla jeho sousedkou sedm let. V domě přitom trvale žil a o pozemek se pravidelně staral. Hranice pozemku si po celou dobu nepřeměřoval, neboť o nich neměl pochybnosti, respektoval hranici danou oplocením. Plot mezi oběma pozemky stál pořád stejně, nějak se nepřestavoval. Pozemek žalované byl od samého počátku výše položený než jeho pozemek. Za celou dobu si nevšiml ničeho, co by nasvědčovalo tomu, že hranice mezi pozemky vede jinde, než stojí plot. O ničem podobném nemluvili za celých sedm let ani sousedé. Svědek stavěl plot, který se nacházel mezi jeho pozemkem a pozemkem p. [jméno FO]. Za tím účelem však pozemky nepřeměřoval, resp. tu hranici určil od oka. Plot na hranici s žalovanou už tam stál. O tom, že by v roce 2008 proběhlo nějaké zaměření, svědek nic nevěděl a ani mu to nesdělila realitní kancelář zprostředkující prodej. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že je přítelkyní žalobce, partneři jsou po celou dobu, co žalobce vlastní předmětnou nemovitost. V roce 2019 si žalobce nechal hranice mezi pozemky přeměřit, neboť chtěl stavět nové ploty a zjistil předmětný rozpor. Žalobce svědkyni sdělil potom co pana [jméno FO] obeznámil s touto skutečností, že ten o tom už věděl dřív. Z jakých důvodů si už nevzpomněla. Osobně přitom nebyla přítomna tomu, když [jméno FO] či žalovaná sdělovali žalobci, že o hranicích mezi pozemky ví z dob stavby domu žalobce. Toto se dozvěděla pouze zprostředkovaně od žalobce. Žalobce přitom celou dobu záležitost řešil s panem [Anonymizováno], přestože věděl, že on není vlastníkem pozemku, až v době, kdy se začalo uvažovat nad tím, že plot je nutné posunout, tak se p. [jméno FO] distancoval, že věc nemůže řešit. Svědkyně dále sdělila, že osobně byla přítomna diskuzi ohledně hranic, které se účastnila i žalovaná pouze v jednom případě. Setkání proběhlo v roce 2019 a skončilo tak, že žalobce měl v bance zjistit, zda lze část pozemku odprodat žalované. Z protokolu o vytyčení vlastnické hranice ze dne [datum] bylo zjištěno, že vytyčení provedl za společnosti [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [jméno FO] s tím, že vytyčena byla hranice i pozemků par. č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Vytyčená hranice byla v terénu označena plastovými mezníky, a to včetně bodů č. [hodnota]-[Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Osobně nebo v zastoupení se vytyčení zúčastnilo celkem [hodnota] vlastníků pozemků/jejich zástupců, 2 osoby se nezúčastnily s tím, že u těchto jmen je poznámka – „oznámeno předem písemně, nedostavil se, protokol zaslán poštou“. Za pozemek par. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] se vytyčení zúčastnil vlastník [jméno FO], za pozemek par. č. [Anonymizováno] se vytyčení zúčastnil otec vlastníka [jméno FO]. Protokol obsahuje na místě podpisu u těchto jmen parafy. Pole protokolu, kde mohli zúčastněné osoby vepsat připomínky k zaměření, je přeškrtnuté a neobsahuje žádný text. U žalované je v protokolu uvedena adresa [adresa]. Z grafické přílohy protokolu je hranice mezi pozemky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] zaznamenána dvojitě, přičemž jedna čára je přerušovaná a druhá celistvá s tím, že celistvá čára je ukončena body [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Z emailu ze společnosti [Anonymizováno] ze dne 5. 3. 2024 bylo zjištěno, že k seznámení s průběhem vlastnické hranice pozemku žalované v roce [Anonymizováno] se dostavil otec vlastníka pozemku bez plné moci. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] [Anonymizováno] soud zjistil, že vytyčení předmětných pozemků si objednali pánové [jméno FO] a [jméno FO], žádali přitom vytyčení většího množství pozemků v dané lokalitě, která se označovala jako [Anonymizováno], tenkrát par. č. [hodnota]. Součástí lokality byl rovněž pozemek par. č. [hodnota]. Body č. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] uvedené v příloze protokolu o vytyčení pozemků byly v terénu označené plastovými mezníky. V příloze protokolu o vytyčení vlastnické hranice je plot, který v terénu fyzicky byl, označen přerušovanou čarou a z plánku je tedy zřejmé, že skutečná hranice mezi pozemky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] vedla až za oplocením, tzn. že vlastník pozemku [Anonymizováno] užíval část pozemku [Anonymizováno]. Za vlastníka pozemku [Anonymizováno] se vytyčení hranice zúčastnil p. [jméno FO], ten jim pozemek žalované nejspíš zpřístupnil. Dále svědek uvedl, že obecně se sporné hranice v terénu označují plastovými mezníky v případě, že odchylka je větší než povolená odchylka, což v té době činilo cca 28 cm. Body [Anonymizováno] a [Anonymizováno] musely být proto vzdáleny od sloupku plotu víc než 28 cm, v případě že by odchylka byla nižší, žádné plastové mezníky by do terénu nedávali. V daném případě došlo k umístění plastových mezníků do terénu zcela určitě, jinak by to v protokolu takto zaznamenáno nebylo. Tyto plastové mezníky jsou v terénu viditelné pouhým okem. O datu vytyčení jsou obvykle informováni všichni vlastníci sousedních pozemků. Dokumentace o tomto obeznámení však již vzhledem k uplynutí skartovací lhůty byla podle mínění svědka již skartována. V případě, že se za vlastníka některého z pozemků dostavil rodinný příslušník, tak se při přeměřování neřešilo, zda má tento člověk oprávnění za vlastníka pozemku jednat, neboť při přeměřování pozemků se nezasahuje do vlastnických vztahů, pouze dochází k vytyčení pozemků. Protokol o vytyčení vlastnické hranice se následně zasílal pouze vlastníkům pozemků, kteří nebyli přítomni vytyčení osobně ani prostřednictvím svého zástupce. Vlastníkům, kteří byli přítomni, se protokol o vytyčení již nedával ani nezasílal, to se v té době nemuselo, dělali to pouze v případě, že vlastníci měli nějaké připomínky nebo když ho chtěli. O tom by však v protokolu o vytyčení žádná poznámka nebyla. Dále svědek sdělil, že pana [jméno FO] zná z této oblasti, je to místní [Anonymizováno], často potřebuje vytyčit pozemky. U předmětného vytyčení byl, neboť je zapsán v protokolu a dále nejspíš i vlastní rukou vepsal do protokolu své jméno, příjmení a adresu, neboť v této části písmo nepatří svědkovi. To se občas umožňovalo dotčeným osobám, zamezovalo se tím případným sporům. O tom, zda v době vytyčení na pozemku par. č. [Anonymizováno] a v domě na tomto pozemku někdo byl, to si svědek nevzpomínal. Dále svědek uvedl, že pokud je vlastník o tom již předem informován, ze zákona mohou při vytyčování vstupovat na pozemek bez jeho souhlasu. Zda objednatelé potom co zjistili, že plot mezi pozemky nekoresponduje s hranicí, tuto skutečnost chtěli nějak řešit, zda chtěli vyhotovil nějaký geometrický plán apod. svědek uvedl, že nikoliv. Žalovaná doplnila, že dle protokolu o vytyčení ji bylo oznámení o vytyčení zasláno na adresu [adresa], nicméně v té době měla dresu trvalého pobytu na [adresa]. Z listiny označené jako poskytnutí údajů z informačního systému evidence obyvatel ze dne 21. 3. 2024 bylo zjištěno, že adresa trvalého pobytu žalované je od [datum] evidována na [adresa]. K doplňujícímu dotazu soudu, zda byla žalovaná v té době běžně v kontaktu s otcem p. [jméno FO] a zda s ním má po celou dobu dobré vztahy sdělila, že ano, nicméně otec se běžně pohyboval okolo jejího pozemku, neboť v té oblasti bydlí. Mohl se proto vytyčení zúčastnit z důvodu, že vytyčování pozemků zaznamenal pouze náhodou. Pozemek par. č. [Anonymizováno] a dům na tomto pozemku využívala nepřetržitě od doby, kdy nabyla vlastnické právo. V mezidobí nikdy nebyla delší dobu nepřítomna, například v lázních nebo v nemocnici. V té době však trávila dost času v práci, mohlo se tedy stát, že k vytyčení pozemku skutečně došlo. Skutečnost, že ji otec nesdělil informace a výsledky vytyčení pozemku si neuměla vysvětlit, měla však za to, že kdyby k tomu skutečně došlo, tak by ji o tom jistě informoval. V té době řešila fasádu domu, na zahradě se pohybovala minimálně, nevšimla si proto, že by přibyly nějaké plastové mezníky. Na provedení dalších důkazů účastníci řízení netrvali.

4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce a žalovaná jsou vlastníky sousedních pozemků, přičemž žalovaná od roku [Anonymizováno], kdy nabyla pozemek par. č. [Anonymizováno], užívá rovněž i část pozemku žalobce par. č. [Anonymizováno] o rozloze [Anonymizováno] m2, když na této části pozemku má umístěný plot, přístřešek a hranici dřeva. Předtím, než žalovaná pozemek nabyla, činila výměra pozemku žalované zapsaná v katastru nemovitosti [Anonymizováno] m2, přičemž ve smlouvě ze dne [datum], na základě které pozemek koupila, byl pozemek označen stejnou výměrou. Žalovaná nabyla pozemek již oplocený, resp. sporná část pozemku byla již v té době „připlocena“ k pozemku žalované. Předchůdkyně žalované - [jméno FO] nabyla pozemek a užívala jej od roku [Anonymizováno], rovněž také vystavěla plot mezi oběma pozemky a zapříčila vyvýšení pozemku oproti pozemku par. č. [Anonymizováno]. V polovině roku [Anonymizováno] byl pozemek žalobce a žalované na žádost předchozího vlastníka pozemku žalobce vytyčen, kdy o tomto vytyčení byli informováni vlastnící sousedních pozemků s tím, že se dostavilo celkem sedm zástupců vlastníků či samotní vlastníci, včetně [jméno FO], dva vlastnící se neúčastnili ani osobně ani v zastoupení. Za žalovanou se k vytyčení dostavil její otec, který se s jeho výsledky seznámil, což potvrdil podpisem protokolu. Žalovaná byla s otcem po celou dobu v běžném kontaktu. Při vytyčení bylo zjištěno, že plot mezi pozemkem žalobce a žalované je postaven na pozemku žalobce s tím, že žalovaná užívá část pozemku, který je dle zápisu v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalobce (v protokolu označeny hraniční body [Anonymizováno] a [Anonymizováno]). Na pozemku žalované byly hranice pozemku – uvedené hraniční body – označeny plastovými mezními kolíky viditelnými pouhým okem. Žalobce v roce 2019, event. 2020 sdělil příteli žalované skutečnost, že žalovaná užívá část jeho pozemku, v průběhu dubna 2021 zaslal žalované první písemné sdělení s tímto obsahem. Žalovaná užívala předmětnou nemovitost nepřetržitě od roku [Anonymizováno].

5. Podle § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 1089 odst. 1 občanského zákoníku platí, že drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1090 odst. 1 občanského zákoníku k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Podle § 1091 odst. 2 občanského zákoníku platí, že k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1092 občanského zákoníku do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce. Podle § 1095 občanského zákoníku uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

6. Po právní stránce se soud nejprve zabýval tím, zda lze vyhovět vzájemné žalobě žalované, neboť v řízení bylo nutné nejprve vyřešit otázku, zda žalovaná vydržela předmětný pozemek, či nikoliv, když od tohoto závěru se odvíjela rovněž úspěšnost původní žaloby. Předně je nutné uvést, že otázku vydržení soud posuzoval v souladu s § 3028 odst. 2 občanského zákoníku, podle zákona č. 89/2012 Sb., neboť k nabytí vlastnického práva žalovanou vydržením mělo dojít v roce 2015, tj. za účinnosti nové právní úpravy (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 823/2016). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalovaná předmětnou část pozemku žalobce o rozloze [Anonymizováno] m2 nevydržela. Přestože žalovaná svůj pozemek včetně části pozemku žalobce držela a užívala nepřetržitě od roku [Anonymizováno] s tím, že nejpozději v roce 2021 se dozvěděla od žalobce, že drží i jeho část pozemku, nemohla být po celou dobu potřebnou k vydržení, tj. 10 let v dobré víře, že ji svědčí vlastnické právo i k části pozemku žalobce, resp. že skutečné hranice jejího pozemku jsou dány oplocením. Podle judikatury platí, že „dobrá víra je psychický stav držitele – takový držitel se domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Skutečnost, zda držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Držitel není „vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Dobrá víra zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří“ (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3264/2015). V řízení bylo prokázáno, že v roce [Anonymizováno], tj. cca rok od nabytí vlastnického práva k pozemku par. č. [Anonymizováno] žalovanou, došlo k vytyčení hranice mezi pozemkem žalobce a žalované s tím, že hranice dle zápisu v katastru nemovitostí byly označeny v terénu pomocí plastových mezníků v místech hraničních bodů. Z umístěných mezníků přitom bylo seznatelné, že žalovaná užívala větší část pozemku, než ji podle zápisu v katastru nemovitostí náleží. Označení hraničních bodů v terénu zahrady žalované, které bylo viditelné pouhým okem (jak potvrdil svědek [jméno FO]), muselo vzbudit zájem žalované a v konečném důsledku současně pochybnost o skutečných hranicích pozemků. Vytyčení pozemků se navíc účastnil za žalovanou její otec, což soud dovodil z toho, že podepsal protokol o vytyčení, přičemž sama žalovaná uvedla, že po celou dobu byla s otcem v běžném kontaktu, o vytyčení pozemků by ji s největší pravděpodobností informoval. Uvedené okolnosti podle mínění soudu posuzované z objektivního hlediska byly způsobilé narušit dobrou víru žalované, že drží pouze svou část pozemku. Přestože žalovaná mohla být o oprávněnosti držby pozemku po celou dobu subjektivně přesvědčena, když se v dané době na zahradě vzhledem k pracovnímu vytížení a současné realizaci fasády na domě příliš často nepohybovala, a proto si nevšimla umístění nových hraničních plastových mezníků, jak uvedla, pokud by zachovala obvyklou míru opatrnosti, kterou by zachovaly jiné osoby ve stejném postavení, došlo by k nalezení hraničních plastových mezníků a tím zcela určitě k narušení osobního přesvědčení o oprávněnosti držby předmětné části pozemku, neboť by byla nucena (z opatrnosti) zjišťovat skutečný význam umístění mezníků na svém pozemku. U žalované tak nebyla splněna tato základní podmínka vydržení, tj. existence dobré víry po celou vydržecí dobu. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalované bylo oznámení o vytyčení pozemku zasláno na jinou adresu, než byla tenkrát adresou jejího trvalého bydliště, když otec žalované se vytyčení zúčastnil, což žalovaná v řízení nezpochybňovala. Stejně tak nemůže na uvedeném závěru nic změnit ani to, že vlastník sousedního pozemku obou účastníků [jméno FO] v rámci svědecké výpovědi uvedl, že nikdy nezaznamenal problém v hranicích mezi oběma pozemky, a to ani v době výstavby domu žalobce (se kterou původně žalobce spojoval zaměření pozemku). Soud má za prokázáno, že svědek se vytyčování pozemků v roce [Anonymizováno] osobně zúčastnil, když podepsal protokol o vytyčení. Od vytyčování uplynulo již skoro dvacet let, přičemž svědek se účastnil již více vytyčování pozemků, jak uvedl svědek [jméno FO], přičemž rozpor v hranicích mezi pozemky se jej přímo netýkal, neboť jeho vlastnické právo nebylo zpochybněno. Kombinace těchto okolností s tím, že po vytyčení žádný z předcházejících vlastníků tento problém skutečně dále neřešil, mohlo lehce zapříčit, že si nesoulad zjištěný při vytyčení mezi oběma pozemky již nepamatoval. Stejně tak na uvedeném závěru nemůže nic změnit rovněž svědecká výpověď [jméno FO], přítele žalované, který mezníky umístěné v terénu zahrady označující nesoulad v hranicích mezi pozemky rovněž nezaznamenal, když svědek žil v domě žalované v té době pouze přechodně, jak sám uvedl a stejně jako žalovaná řešil nejspíš budování fasády domu. Stejně tak nemohla uvedený závěr soudu zvrátit ani svědecká výpověď svědka [jméno FO], který vlastnil pozemek žalobce jen předcházejících sedm let před žalobcem (plastové mezníky již v terénu v té době nebyly nespíš viditelné).

7. V daném případě nebylo možné započítat do vydržecí doby žalované rovněž i dobu, po kterou pozemek držela její právní předchůdkyně, tj. [jméno FO]. Tato osoba držela spornou část pozemku žalobce od roku [Anonymizováno], když vystavěním oplocení v této době (což má soud za prokázáno z výslechu svědka [jméno FO]) ve větších výměrách, než ji podle zápisu v katastru nemovitostí náležel, zapříčinila následnou držbu a faktické užívání sporné části pozemku. Uplynutím deseti let došlo k tomu, že tuto spornou část pozemku [jméno FO] sama vydržela (§ 134 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb.). Se zohledněním závěru ustálené judikatury tak vzhledem k vydržení nebylo možné započítat vydržecí dobu této právní předchůdkyně žalované ve prospěch žalované (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 3385/2023). Smysl tohoto závěru (předestřen v uvedeném rozhodnutí) - nemožnost zápočtu při vydržení vlastnického práva předchůdcem- „spočívá v tom, že v případě opačného výkladu by vlastnické právo vydržela hned první den držby ta osoba, která by si mohla započíst více než desetiletou dobu držby své předchůdkyně, jež vlastnické právo vydržela. To by ovšem vedlo ke zcela absurdnímu závěru, že vlastnice (právní předchůdkyně) by o své vlastnické právo přišla nikoliv po desetileté držbě jinou osobou, ale po držbě trvající jen jeden jediný den. O vlastnické právo by tak nepřišla osoba, která držbu více než deset nevykonávala, ale naopak osoba, která tuto držbu vykonávala po celou vydržecí dobu po jednom dni držby jinou osobou.“ Uvedený závěr se uplatní i v případě, že by předchůdce souhlasil se zápočtem vydržecí doby ve prospěch nástupce. V dané věci je navíc zřejmé, že [jméno FO] kupní smlouvou ze dne [datum] převedla na žalovanou pozemek par. č. [Anonymizováno] ve výměrách shodných se zápisem v katastru nemovitostí, tj. [Anonymizováno] m2, nikoliv ve výměře o předmětných [Anonymizováno] m2 větší, jak vyplynulo z kupní smlouvy a z výpisu z katastru nemovitostí ke [datum], LV [Anonymizováno]. Nedošlo tak k převodu vlastnického práva ke sporné části pozemku na základě jiného právního titulu. Nemožnost započítat vydržecí dobu předchůdce platí také na případy mimořádného vydržení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021), přičemž žalovaná nedržela spornou část pozemku po dobu potřebnou k mimořádnému vydržení, tj. 20 let. Nemohla proto vlastnické právo ke sporné části pozemku nabýt ani prostřednictvím tohoto institutu.

8. Z důvodu závěru, že žalovaná spornou část pozemku nevydržela, soud zamítl vzájemnou žalobu žalované na určení vlastnického práva v její prospěch a současně vyhověl původní žalobě žalobce na odstranění oplocení a vyklizení předmětné části pozemku par. č. [Anonymizováno], když v řízení nebylo sporu o tom, že žalovaná užívá část pozemku žalobce, má na něm umístěno dřevo, přístřešek a oplocení. Žalovaná tak pozemek žalobce užívá bez právního důvodu a podle § 1040 odst. 1 občanského zákoníku je povinna jej vyklidit.

9. Soud při rozhodování o nákladech řízení důsledně zohlednil skutečnost, že rozhodoval o dvou žalobách současně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4609/2017).

10. O nákladech řízení o původní žalobě bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci byla vzhledem k jeho úspěchu ve věci přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 31 643 Kč. Náklady řízení žalobce přitom sestávaly z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za deset úkonů právní služby v celkové výši 15 000 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu, repliku k vyjádření k žalobě ze dne 28. 4. 2023, účast u jednání dne [datum], 2 úkony právní služby za účast u jednání, které se konalo dne [datum], účast u jednání, které se konalo dne [datum], 2 úkony právní služby za účast u jednání, které se konalo dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“). Dále soud přiznal odměnu za zastupování advokátem ve výši za účast u vyhlášení rozhodnutí dne [datum], tj. 750 Kč a paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. ve výši 3 300 Kč. Soud při určování výše tarifní hodnoty vycházel z § 9 odst. 1 vyhlášky, tj. z částky 10 000 Kč (1 500 Kč za úkon), když cenu vyklizované nemovitosti nebylo možné určit, neboť nebyla nikdy zjišťována a objektivně stanovena, přičemž její zjištění by šlo nad rámec podstaty rozhodnutí o věci samé (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 684/2016). Náklady řízení žalobce dále sestávaly z cestovného právního zástupce žalobce ze sídla advokáta v [adresa] na jednání soudu a zpět dne [datum], na kterém se projednávala pouze původní žaloba ve výši 577 Kč. Cestovné za účast u zbývajících jednání, tj. konaných dne [datum], [datum], [datum] a [datum] soud připočítal pouze z , neboť se na těchto jednání projednávala rovněž i vzájemná žaloba žalované, tzn. 1 192 Kč. Právní zástupce žalobce vykonal vždy cestu v délce 79 km (2x39,5 km) osobním automobilem značky [Anonymizováno], RZ [SPZ], s průměrnou spotřebou benzínu 5,1 l/100 km (u normy EU 195/2013 je relevantní 3. údaj o spotřebě paliva dle technického průkazu), kdy cena paliva za jízdu vykonanou v srpnu 2023 činila cena paliva 41,20 Kč/l a sazba základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,20 Kč podle vyhlášky 467/2022 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2023. Za jízdy vykonané v roce 2024 činila sazba základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč cena benzínu 38,20 Kč/l podle vyhlášky 398/2023 Sb. (596 Kč činila plná výše cestovních náhrad za každou z jízd, proto 298 Kč). Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokáta k soudu na jednání a zpět, tj. 4 půlhodiny á 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu za, dohromady 2 000 Kč, kterou však za jednání, která se konala v roce 2024 snížil z důvodu projednávání vzájemné žaloby na polovinu (celkem 400 Kč za čas strávený cestou na jednání dne [datum] + 4 x 200 Kč za zbývající jednání), dohromady 1 200 Kč. K nákladům řízení byla dále připočtena náhrada DPH (21 %) z uvedených částek ve výši 5 002 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, přičemž soud připočet k uvedeným částkám dále pak náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč.

11. O nákladech řízení o vzájemné žalobě bylo rozhodnuto rovněž v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobci byla vzhledem k jeho úspěchu ve věci přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 33 447 Kč. Náklady řízení žalobce v tomto případě sestávaly z mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za sedm úkonů právní služby v celkové výši 21 700 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, vyjádření k vzájemné žalobě ze dne 27. 9. 2023, 2 úkony právní služby za účast u jednání konalo dne [datum], účast u jednání dne [datum], 2 úkony právní služby za účast u jednání dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) g) vyhlášky. Dále soud přiznal odměnu za zastupování advokátem ve výši za účast u vyhlášení rozhodnutí dne [datum], tj. 1 550 Kč a paušální náhradu hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. ve výši 2 400 Kč. Soud při určování výše tarifní hodnoty vycházel z § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky, tj. z částky 50 000 Kč, tj. 3 100 Kč za úkon. Pro úplnost soud uvádí, že nepřiznal odměnu (a to ani v rámci nákladů řízení o původní žalobě) za úkon právní služby - doplnění návrhu ze dne 7. 2. 2024. Soud již na prvním jednání ve věci dne [datum] sdělil právnímu zástupci žalobce (přestože to není uvedeno v protokolu o jednání), že je nutné předložit důkaz k jeho tvrzení o proběhlém zaměření pozemků v roce 2008, když uvedené avizoval žalobce již dříve ve svých podáních (odst. 4 žaloby). Skutečnost, že žalobce nepředložil u následujícího soudního jednání předmětný důkaz a skutková tvrzení v tomto směru ani nebyl schopen u jednání řádně doplnit (přestože se jednalo o jeden z nejpodstatnějších důkazů řízení, čehož si byl právní zástupce vědom), a učinil tak až v návaznosti na poučení soudu po prvním jednání právě podáním ze dne 7. 2. 2024 (s tím, že nic dalšího podání takřka neobsahovalo), způsobila, že soud tento úkon právní služby nepovažoval za účelně vynaložený. Náklady řízení žalobce dále sestávaly z cestovného právního zástupce ze sídla advokáta v [adresa] na jednání soudu a zpět na jednání konaných dne [datum], [datum], [datum] a [datum], které soud připočítal pouze z , neboť se na těchto jednání projednávala rovněž i původní žaloba žalobce, tzn. 1 192 Kč. V podrobnostem soud odkazuje na odůvodnění v předchozím odstavci. Dále soud přiznal náhradu za promeškaný čas strávený cestou ze sídla advokáta k soudu na jednání a zpět konané v roce 2024, tj. 4 půlhodiny á 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu, rovněž snížených z důvodu projednávání i původní žaloby na polovinu, dohromady 800 Kč. K nákladům řízení byla dále připočtena náhrada DPH (21 %) z uvedených částek ve výši 5 805 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť advokát osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty.

Poučení