6 C 68/2023 - 107

Rubrum

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Minarčíkovou Grodovou ve věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně A], narozená dne [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované:[Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o určení neplatnosti výpovědi z nájmu a o vzájemné žalobě žalované o zrušení nájemní smlouvy takto:

Výrok

I. Určuje se, že výpověď nájemní smlouvy ze dne 20. 5. 2011, kterou dala žalovaná žalobkyni dne 8. 2. 2023 a která byla žalobkyni doručena dne 10. 2. 2023, z nájmu pozemku par. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo], [obec], pozemku par. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného, zemědělská stavba a pozemku par. č. [hodnota], ostatní plocha, vše zapsané na LV č. [hodnota] pro katastrální území [obec], obec [obec], je neoprávněná.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 246 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Závazek [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa], plynoucí z nájemní smlouvy ze dne 20. 5. 2011, na základě které byla žalobkyně oprávněna užívat k bydlení pozemek par. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo], [obec], pozemek par. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného, zemědělská stavba a pozemek par. č. [hodnota], ostatní plocha, vše zapsané na LV č. [hodnota] pro katastrální území [obec], obec [obec], se ruší.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení o vzájemné žalobě částku ve výši 40 778,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě soudní poplatek za vzájemnou žalobu ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Opavě náhradu nákladů řízení o vzájemné žalobě ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud určil, že výpověď nájemní smlouvy o pronájmu nemovitostí ze dne 20. 5. 2011, kterou udělila žalovaná žalobkyni dne 8. 2. 2023 s datem doručení dne 10. 2. 2023, z nájmu nemovitostí v katastrálním území [obec], které jsou blíže specifikované v odst. I. výroku tohoto rozhodnutí, je neplatná. Uvedla, že nájem byl sjednán za účelem zajištění bydlení s [jméno FO] jako s pronajímatelem na dobu určitou 30 let. Výše nájemného byla sjednána s ohledem na blízký vztah stran na částku 1 Kč měsíčně. Žalovaná, která se stala insolvenčním správcem dlužníka [jméno FO], na jehož majetek byl prohlášen konkurs, udělila žalobkyni za dlužníka výpověď z nájmu z důvodu hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu, a to neplacení nájemného a dále z důvodu existence jiného obdobně závažného důvodu pro vypovězení nájmu, který spatřovala v dlouhodobém neužívání předmětu nájmu, kdy existence nájemní smlouvy významně snižuje hodnotu předmětu nájmu a v konečném důsledku poškozuje věřitele. Výpovědní důvody však nejsou pravdivé. Nájemné za celou dobu trvání nájmu bylo pronajímateli uhrazeno v plné výši 356 Kč dne 20. 5. 2011. Žalobkyně celou dobu předmětné nemovitosti řádně užívá, jak plyne z vyúčtování služeb. Přestože žalovaná udělila žalobkyni výpověď jako insolvenční správce dlužníka, bylo nutné dodržet podmínky stanovené občanským zákoníkem s tím, že obranou nájemce je i v takovém případě žaloba o určení neplatnosti výpovědi. Námitky žalované co do neplatnosti nájemní smlouvy, či účelovému sjednání nájemní smlouvy nejsou relevantní, neboť se jedná o dodatečné rozšiřování výpovědních důvodů.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Uvedla, že je nezbytné zkoumat platnost samotné nájemní smlouvy. Dne [datum] bylo mezi stranami smlouvy uzavřeno manželství a vzniklo společné jmění manželů v zákonném režimu. Až v průběhu roku 2018 pak došlo k úpravě rozsahu společného jmění manželů na režim oddělených jmění. Uzavřením manželství se manželé stali společnými nájemci bytu a v důsledku splynutí osoby nájemce a pronajímatele došlo k zániku nájmu. Soud je i v řízení o přezkumu oprávněnosti výpovědi povinen zkoumat existenci samotné nájemní smlouvy, nejedná se proto o nepřípustné rozšiřování výpovědního důvodu. Pro případ, že by soud shledal nájemní smlouvu za platně sjednanou, uvedla že smlouva byla předložena účelově s cílem zmařit prodej předmětných nemovitostí v insolvenčním řízení. Dlužník [jméno FO] existenci nájemní smlouvy neuvedl na dotaz žalované v říjnu 2019, ani v dubnu 2021, kdy žalovaná požadovala doplňující informace k předmětným nemovitostem ve [obec]. Nájemní smlouva vyšla najevo až od znalce, který oceňoval předmětné nemovitosti v listopadu 2022. Při zpeněžování majetku v insolvenčním řízení má dlužník a členové jeho domácnosti povinnost nemovitost vyklidit. Insolvenční správce přitom není oprávněn požadovat vyklizení před prodejem, výjimku tvoří situace, kdy by nemovitost byla z toho důvodu neprodejná, či prodejná za podstatně nižší cenu. Z uvedeného je zřejmé, že pokud je snížení prodejní hodnoty důvodem pro omezení vlastnického práva, je odůvodněno i pro ukončení nájemního vztahu. Předmětný nájem na dobu určitou přitom dle znaleckého posudku značně snižuje cenu nemovitostí, když bez existence nájemní smlouvy by její cena činila 8 mil. Kč, nyní však činí pouze 6 mil. Kč. Uvedené je v rozporu se zásadami insolvenčního řízení, kdy má být postupováno tak, aby došlo k co nejvyššímu uspokojení věřitelů. Žalobkyně dům neužívá, je ji přitom pronajímán za nestandartně zvýhodněných podmínek, kdy tímto jednáním jsou znevýhodněni všichni věřitelé, v daném případě byly naplněny podmínky pro výpověď nájemní smlouvy v souladu s § 2288 odst. 1 písm. d) zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Samotné neužívání nemovitosti není důvodem pro vypovězení nájmu, jak plyne z judikatury, nicméně v kombinaci se snižováním její hodnoty se již tento důvod může prosadit. Bez významu není ani to, že žalobkyně vyslovila zájem o odkup předmětných nemovitostí. Existencí nájemní smlouvy je tak snižována v její prospěch kupní cena. Skutečnost, že žalobkyně hradí služby spojené s užíváním nemovitosti nedokládá, že nemovitost užívá, neboť stejně tak hradí služby v nemovitosti na ulici [adresa], kde má evidován trvalý pobyt. Žalovaná dále uplatnila vůči žalobkyni rovněž vzájemný návrh, kdy se v souladu s § 2000 odst. 1 OZ domáhala, aby soud zrušil závazek- nájem předmětných nemovitostí, neboť jsou naplněny obě skutkové podstaty uvedené v předmětném ustanovení. Zavázanou stranou je nyní majetková podstata v insolvenčním řízení. Žalované nejsou známy okolnosti, za kterých byla smlouva o nájmu uzavřena, neboť v té době měl dispoziční oprávnění k majetku původní pronajímatel. Nicméně partnerský vztah s žalobkyní neodůvodňuje sjednání takto nevýhodného nájemního vztahu, když smlouvou není kompenzováno prakticky neexistující nájemné. Nejednalo se přitom o situaci, kdy by žalobkyně užívala nemovitost bez jeho přítomnosti, neboť pronajímatel rovněž žil v předmětném domě. Není proto zřejmé, z jakého důvodu došlo ke sjednání nájmu. V mezidobí se rovněž změnily poměry, neboť žalobkyně se stala manželkou pronajímatele. Ten přitom od roku 2012 čelil vážným finančním problémům, které vyvrcholily v roce 2021, kdy bylo rozhodnuto o jeho úpadku. Pronajímatel má nyní příjem pouze ze starobního důchodu, z něhož není možné provádět srážky. Žalobkyně je však schopna předmět nájmu odkoupit za částku 6 mil. Kč. Sociální důvody, které byly možná dány při sjednávání smlouvy, nyní již neexistují. Z uvedeného je zřejmé, že nelze spravedlivě požadovat další trvání nájemního vztahu, a to zvláště v situaci, kdy je způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs, ve kterém nedochází k osvobození dlužníka od úhrady svých dluhů, i v jeho zájmu by proto mělo být co nejvyšší uspokojení věřitelů z prodeje majetku. Insolvenčnímu správci přísluší právo domáhat se zrušení závazku podle § 2 000 OZ, neboť podle § 229 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále je „IZ“) je osobou s dispozičním oprávněním k majetku v době od prohlášení konkursu. Podle § 246 odst. 1 IZ platí, že prohlášením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakož i výkon práv a plnění povinností, které přísluší dlužníkovi, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Když se zrušení závazku může domáhat dlužník, přísluší toto právo i insolvenčnímu správci.

3. Ve věci vzájemné žaloby žalobkyně uvedla, že právo domáhat se zrušení závazku podle § 2000 OZ žalované nepřísluší. Ustanovení § 256 IZ se užije pouze v případě výpovědi z nájmu, jak vyplývá z jazykového výkladu předmětného ustanovení, nikoliv při zrušení závazku, kdy zrušení závazku je zařazeno do obecných ustanovení o závazcích. Při postupu podle § 2 000 OZ by byl nájemce krácen na svých právech, neboť by se žalobou nemohl domáhat přezkumu takového ukončení nájemního vztahu. Zavázanou stranou ve smyslu § 2000 odst. 1 OZ totiž může být pouze fyzická či právnická osoba v postavení pronajímatele, nikoliv majetková podstata dlužníka, jak tvrdí žalovaná, což vyplývá přímo z dikce předmětného ustanovení. Pokud by byl akceptován výklad žalované, vedlo by to k masivní snaze o zrušení smluv na dobu delší než 10 let kdykoliv, kdy se pronajímatel či nájemce dostane do úpadku. Pokud by takovou situaci bylo možné považovat za změnu okolností opravňující postup podle § 2000 OZ, ztrácela by veškerého smyslu úprava § 256 IZ. K takovému výkladu zákonodárce evidentně nesměřoval, když k nastolení praxe (postupu podle § 2000 OZ) nedošlo za celou dobu účinnosti OZ, a to z důvodu ochrany nájemního práva nájemce. Ostatně je praxí ověřené, že insolvenční správce v situaci, kdy nájemce neporušuje své povinnosti vyplývající z nájmu, nemůže ukončit nájemní vztah na dobu určitou tohoto nájemce k nemovitému majetku nacházejícímu se v majetkové podstatě dlužníka. Pokud žalovaná tvrdí, že okolnosti, za kterých byla nájemní smlouva uzavřena, ji nejsou zřejmé, neunáší své břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Ve věci je významné rovněž to, že na počátku nájemního vztahu [jméno FO] bydlel na adrese [adresa], nikoliv s žalobkyní v předmětné nemovitosti. Dále žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s výší obvyklé ceny, tak jak byla zjištěna znalcem ve znaleckém posudku předloženým žalovanou.

4. Mezi účastníky nebylo sporné, že[Anonymizováno] - Na majetek [jméno FO] byl v průběhu roku 2021 prohlášen konkurs a insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná. - V roce [anonymizováno] v dobré finanční situaci a s žalobkyní žil v partnerském vztahu. V roce [Anonymizováno] uzavřeli manželství, které doposud trvá.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z nájemní smlouvy o pronájmu nemovitostí ze dne 20. 5. 2011 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena mezi [jméno FO] jako pronajímatelem a [jméno FO] jako nájemcem. Pronajímatel prohlásil, že je vlastníkem domu č.p. [číslo] na pozemku par. č. [hodnota], pro obec [obec], k.ú. [obec]. Předmětem nájmu byly tyto nemovitosti včetně jejich součástí, příslušenství a veškerého zařízení nemovitostí. Předmět nájmu měl být využíván k bydlení. Nájemné činilo 1 Kč měsíčně s tím, že splatnost nájemného nastala 20. den kal. roku. Nájemce se zavázal hradit rovněž cenu služeb souvisejících s nájemním vztahem, a to především dodávky elekt., energie, plynu a vody, odvoz domácího odpadu, telekomunikační poplatky. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 let. Žalovaná vznesla námitku správnosti listiny, neboť zpochybňovala datum vyhotovení této listiny, když měla za to, že listina byla vyhotovena později a účelově. Z výpovědi ze dne 8. 2. 2023 nájemní smlouvy o pronájmu nemovitostí ze dne 20. 5. 2011 bylo zjištěno, že do majetkové podstaty byl sepsán i předmět nájmu - nemovitosti, a to pozemek par. č. [hodnota], zastavěna plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č.p. [číslo] rod. dům, pozemek par. č. [hodnota], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez če/čp, zem. stavba a pozemek par. č. [hodnota], ostatní plocha v k.ú. [obec]. V souladu s § 2288 odst. 1písm. a) a d) OZ žalovaná vypověděla nájem dle nájemní smlouvy ze dne 20. 5. 2011 s výpovědní dobou 3 měsíce. Důvodem k výpovědi bylo hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu, které spatřovala v tom, že žalobkyně nehradila řádně nájemné ve výši 1 Kč měsíčně. Jiný obdobně závažný důvod k výpovědi žalovaná vymezila vůči žalobkyni tak, že: „prostory předmětu nájmu, které Vám byly pronajaty za účelem bydlení, dlouhodobě nevyužíváte. Předmět nájmu je přitom součástí majetkové podstaty dlužníka v insolvenčních řízení a je určen ke zpeněžení, přičemž existence nájemní smlouvy významně snižuje jeho hodnotu a v konečném důsledku poškozuje věřitele“. Dále obsahuje výpověď už jen poučení nájemce o tom, že má právo vznést proti výpovědi námitky a právo podat do 2 měsíců od doručení návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněna. Z doručenky datové zprávy bylo zjištěno, výpověď byla doručena žalobkyni do datové schránky dne 10. 2. 2023. Z notářského zápisu [Anonymizováno] sepsaný notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] dne [datum] soud zjistil, že [Jméno žalobkyně A] a žalobkyně uzavřeli dne [datum] manželství, kdy toho dne vzniklo rovněž společné jmění manželů v zákonném režimu. Manželé si touto smlouvou ujednali manželský majetkový režim odlišný od zákonného režimu, a to tak, že do budoucna budou mít režim oddělených jmění. Ze znaleckého posudku č. položky [Anonymizováno] vyhotoveného [jméno FO] včetně dodatku č. 1 ke znaleckému posudku č. [hodnota] bylo zjištěno, že obvyklá cena nemovitostí označených v odst. I. rozsudku byla znalcem stanovena na 5 850 000 Kč. V rizicích je uvedeno, že byla uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou nebo neurčitou za nevýhodných podmínek pro pronajímatele s poznámkou, že stavba je pronajímána žalobkyni na dobu určitou do 20. 5. 2041 za nájemné 1 Kč měsíčně. Znalec činil porovnání z celkem 3 vzorků, kdy u všech upravil cenu použitým koeficientem K7 0,67 – úvaha zpracovatele ocenění, srážka za nevýhodný nájem. V rámci příloh je předmětná nájemní smlouva o pronájmu nemovitostí ze dne 20. 5. 2011. Znalecký posudek obsahuje doložku znalce podle § 127a o.s.ř., že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku. Žalobkyně vznesla námitku pravosti a správnosti této listiny, kterou odůvodnila tak, že listina byla předložena pouze v kopii. Z výslechu znalce [jméno FO] soud zjistil, že nevýhodný nájem, kdy předmětná nemovitost byla pronajímána [jméno FO] na dobu určitou do 20. 5. 2041 za nájemné ve výši 1 Kč, zohledňoval ve výpočtu porovnávací hodnoty srážkou dle koeficientu K7 ve výši 1/3, kdy koeficient je uveden ve výši 0,67. Cena bez této nájemní smlouvy by byla o 1/3 vyšší a činila by částku cca 8 700 000 Kč. Srážka za nevýhodný nájem byla provedena u všech porovnávaných nemovitostí. Obvyklá cena byla stanovena k listopadu 2022, srážka za nevýhodný nájem by však nyní byla stejná. Při stanovení tohoto závěru vycházel z tržního nájemného za tuto nemovitost, které by činilo cca 25 až 30 tis. Kč, což je 300 tis. Kč za rok a 9 mil. Kč za dobu 30 let. Vzhledem k tomu, že již uplynula doba cca 10 let, za kterou by náleželo nájemné ve výší 3 mil. Kč, byla obvyklá cena při neexistenci smlouvy o nájmu o cca 3 mil. Kč vyšší. Vycházel přitom z obvyklého nájemného k datu vyhotovení znaleckého posudku, nezohledňoval to, že obvyklé nájemné bylo v roce 2011 pravděpodobně nižší, neboť za 20 let bude pravděpodobně vyšší. Neexistuje žádný metodický pokyn či směrnice, podle které lze postupovat v případě zatížení nemovitosti nájmem. Sjednaná nájemní smlouva zcela určitě sráží cenu nemovitosti s tím, že v tomto případě o 1/3. Při stanovení srážky za existenci nájmu měl k dispozici cca 3 porovnávací vzorky. Vzhledem ke skutečnosti, že výše nájemného není nikde evidována, vycházel z vlastní databáze subjektů, která není v písemném vyhotovení posudku uvedena. Žalobkyně k tomuto sdělila, že cena nemovitosti s nájemní smlouvou a bez je otázkou významnou pro řízení, je proto podstatné, z jakých údajů znalec konkrétně vycházel. Není možné pouze sdělit, že vycházel z vlastní databáze o výše nájemného, do které nelze v řízení nahlédnout. Z návrhu žalobkyně bylo zjištěno, že nabídla žalované za odkup nemovitostí uvedených v odst. I. výroku tohoto rozhodnutí 6 mil. Kč. Z doručenky se pak podává, že návrh byl zaslán žalované dne 20. 2. 2024. Z výzev žalované k poskytnutí součinnosti z 28. 4. 2021 a z 19. 5. 2021 bylo zjištěno, že žádala [jméno FO] o předložení dokumentů a sdělení informací ohledně majetku s tím, že v pozdější výzvě žádala výslovně o sdělení informací o využívání nemovitých věcí. Z emailu ze dne 28. 5. 2021 zaslaného [jméno FO] žalované (který byl soudu na jednání předložen žalovanou pouze k nahlédnutí), jehož součástí byla listina nadepsaná jako: „Dobrý den, k vaší výzvě uvádím“, bylo zjištěno, že ohledně nemovitostí dlužník uvedl, že nemovitost v k.ú. [obec] užívá k vlastnímu bydlení, nemovitost v k.ú. [obec] pro rekreaci s tím, že žádné další nemovitosti nejsou pronajímány tak, aby z nich měl výtěžek. Skutečnost, že je nemovitost v k.ú. [obec] pronajímána dlužník neuvedl ani v rámci svého předchozího vyjádření ze dne 14. 11. 2019. K posledně uvedené listině žalobkyně vznesla námitku pravosti a správnosti této listiny, neboť listina byla předložena v kopii. Ze seznamu přihlášených pohledávek včetně přezkumného listu nezajištěných pohledávek bylo zjištěno, že do insolvenčního řízení [jméno FO] se přihlásili věřitelé s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 140 494 852,54 Kč, z toho pohledávky ve výši 40 494 852,54 Kč byly zjištěny, u zbývajících pohledávek došlo k popření. Mezi přihlášenými zajištěnými pohledávkami je pod položkou [Anonymizováno] přihlášen věřitel – [právnická osoba] (IČO [IČO]) s pohledávkou mimo jiné také ve výši 4 665 646,14 Kč, která je zajištěna zástavním právem smluvním, kdy předmět zajištění tvoří nemovitý majetek – předmětné pozemky par. č. [hodnota], 1303, 1304 v k.ú. [obec]. Žalobkyně k tomuto uvedla, že [jméno FO] nemá ve skutečnosti dluhy ve výši uvedené v seznamu přihlášených pohledávek, neboť řada dluhu je z titulu ručení, které brzy zaniknou v souvislosti s ukončením insolvenčního řízení společnosti [právnická osoba] Soud nečinil žádná skutková zjištění z návrhu na zrušení výpovědi z nájmu ze dne 8. 2. 2023, který byl vyhotoven dne 21. 2. 2023 a ze sdělení Krajského soudu v Ostravě včetně doručenky, když z těchto důkazů se nepodávalo cokoliv relevantního pro tuto věc. Stejně tak nečinil žádné skutkové zjištění ani z listiny označené jako platba za nájem domu ze dne 20. 5. 2011, když vzhledem k závěru soudu předestřenému níže (zdánlivost právního jednání v předmětné části-výpovědi z nájmu) to byl důkaz nadbytečný. Ze sdělení [tituly před jménem] [jméno FO] pak soud rovněž nezjistil cokoliv relevantního pro tuto věc, neboť k důkazům následně provedl výslech znalce [jméno FO]. Stejně tak soud neučinil žádná skutková zjištění z provedených listinných důkazů- sdělení ČSSZ ze den 30. 1. 2023, smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne [datum], smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. [hodnota], sdělení ÚP ze dne 5. 4. 2024, sdělení obce [obec] ze dne 5. 4. 2024, sdělení [právnická osoba]. ze dne 8. 4. 2024, sdělení ČSSZ ze dne 5. 4. 2024 a sdělení FÚ ze dne 9. 4. 2024, když skutečnost, zda žalobkyně stále obývá předmětnou nemovitost byla vzhledem k závěru soudu uvedenému níže právně bezvýznamná. Soud z důvodu nadbytečnosti neprovedl dokazování výslechem [jméno FO] a účastnickým výslechem žalobkyně, které byly navrženy k prokázání tvrzení, že nájemné bylo uhrazeno, když tato skutečnost nebyla v řízení podstatná. Současně byly tyto důkazy navrženy k prokázání tvrzení žalobkyně k návrhu na zrušení závazku podle § 2 000 OZ. Ve věci zrušení závazku však žalobkyně netvrdila žádné konkrétní skutečnosti, které by bylo nutné těmito důkazy prokázat. Stejně tak soud považoval za nadbytečné provádět dokazování usnesením Krajského soudu v Ostravě z 27. 3. 2019, KSOS 36 INS 17723/18. Skutečnost, že dřívější insolvenční řízení vedené na majetek [jméno FO] zahájené v roce 2018 bylo zastaveno, nebyla v tomto řízení relevantní. Soud se nezabýval žalobkyní vznesenými námitkami správnosti a pravosti listin, a to znaleckého posudku vyhotoveného [jméno FO] a vyjádřením [jméno FO] ze dne 14. 11. 2019, když žalobkyně tuto svou námitku odůvodnila pouze tím, že listiny nebyly předloženy v originále. Procesní předpisy v zásadě nevyžadují, aby listiny, kterými je prováděno dokazování, byly předloženy v originále. Situace by se změnila v zásadě tehdy, pokud by žalobkyně tvrdila konkrétní důvody, pro které není možné vyjít z kopie listin, což však žalobkyně neučinila. Současně v řízení nevzešly najevo jakékoliv skutečnosti, které by vzbuzovaly pochybnosti o správnosti či pravosti těchto listin. V řízení nebylo podstatné, o jakou přesnou částku je v důsledku nájemní smlouvy snížená hodnota předmětných nemovitostí, soudu proto postačovalo v tomto směru vysvětlení znalce [jméno FO], kdy znalec čerpal informace pouze z vlastní databáze. Vzhledem k tomu, že nemovitosti tvořící předmět nájmu byly zatíženy zástavním právem, kdy v důsledku toho má dojít k jejich zpeněžování, soud nepovažoval za nutné zjišťovat skutečnou výši dluhu [jméno FO], tak jak namítala žalobkyně. K námitce žalované, že nájemní smlouva byla sjednána později než v roce 2011 a to účelově v důsledku probíhajícího insolvenčního řízení [jméno FO], kdy žalovaná z uvedeného důvodu vznesla námitku správnosti listiny-nájemní smlouvy, neboť zpochybňovala datum vyhotovení této listiny a současně navrhla k důkazům znalecký posudek k zjištění stáří této listiny, soud uvádí následující. Zjištění přesného data vytvoření smlouvy v při takto krátkém časovém rozmezí vytvoření listin je prostřednictvím znaleckého dokazování nemožné. Přesné datum vytvoření tohoto závazku není přitom v tomto řízení až tak podstatná, neboť by neměla na vliv na výsledek původně podané žaloby ani vzájemné žaloby, když závazek sjednán byl, a to nejpozději v roce 2022, kdy smlouva byla předložena znalci. Z ostatních provedených důkazů (vyjádření [jméno FO] o majetku v rámci insolvenčního řízení) jednoznačný závěr o účelovosti jednání nelze učinit a žalovaná v tomto směru nenavrhovala ani žádné další důkazy. Z těchto důvodu navrhované důkazy neprováděl a námitkou správnosti listiny se nezabýval.

6. S ohledem na zjištění učiněná z provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně jako nájemce a [jméno FO] jako pronajímatel sjednali dne 20. 5. 2011 nájemní smlouvu, jejímž účelem bylo zajištění bytových potřeb žalobkyně, s délkou trvání nájmu 30 let. Předmětem nájmu byly nemovitosti specifikované v odst. I výroku tohoto rozhodnutí s tím, že sjednaná výše nájemného činila 1 Kč měsíčně. Na majetek [jméno FO] je od roku 2021 veden konkurs, kdy insolvenční správkyní byla ustanovena žalovaná, která dne 8. 2. 2023 zaslala žalobkyni sdělení o výpovědi předmětné nájemní smlouvy. Výpověď odůvodnila pouze tak, že žalobkyně řádně nehradí nájemné ve výši 1 Kč a dále, že pronajaté prostory dlouhodobě nevyužívá s tím, že předmět nájmu je součástí majetkové podstaty dlužníka v insolvenčním řízení a je určen ke zpeněžení, přičemž existence nájemní smlouvy významně snižuje jeho hodnotu a v konečném důsledku poškozuje věřitele. Sdělení o výpovědi bylo doručeno žalobkyni dne 10. 2. 2023. Finanční situace [jméno FO] byla v době sjednání předmětné nájemní smlouvy dobrá, vlastnil majetek v řádech miliónů korun. Důvodem pro sjednání předmětné nájemní smlouvy za uvedených podmínek byl partnerský vztah [jméno FO] s žalobkyní, kdy jeho finanční situace umožňovala nízkou výši sjednaného nájemného. V roce [Anonymizováno] uzavřel s žalobní manželství, které trvá doposud. V roce 2018 došlo ke změně jejich manželského majetkového režimu ze zákonného režimu na režim oddělených jmění. Existence předmětné nájemní smlouvy snižuje hodnotu nemovitostí o 1/3.

7. Podle § 3074 OZ nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 2288 odst. 1 OZ platí, že pronajímatel může vypovědět nájem na dobu určitou nebo neurčitou v tříměsíční výpovědní době, a) poruší-li nájemce hrubě svou povinnost vyplývající z nájmu, b) je-li nájemce odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný na pronajímateli nebo členu jeho domácnosti nebo na osobě, která bydlí v domě, kde je nájemcův byt, nebo proti cizímu majetku, který se v tomto domě nachází, c) má-li být byt vyklizen, protože je z důvodu veřejného zájmu potřebné s bytem nebo domem, ve kterém se byt nachází, naložit tak, že byt nebude možné vůbec užívat, nebo d) je-li tu jiný obdobně závažný důvod pro vypovězení nájmu. Podle § 2290 OZ má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. Podle § 2286 OZ platí, že výpověď nájmu vyžaduje písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně. Podle § 2 000 OZ platí, že byla-li smlouva bez vážného důvodu uzavřena na dobu určitou tak, že zavazuje člověka na dobu jeho života, anebo že zavazuje kohokoli na dobu delší než deset let, lze se po uplynutí deseti let od vzniku závazku domáhat jeho zrušení. Soud závazek zruší i tehdy, pokud se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána. Podle § 744 OZ je-li obydlím manželů dům nebo byt, k němuž má jeden z manželů výhradní právo umožňující v domě nebo bytě bydlet, a je-li to jiné právo než závazkové, vznikne uzavřením manželství druhému manželu právo bydlení.

8. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba o přezkum oprávněnosti z výpovědi z nájmu bytu, je důvodná.

9. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda smlouva sjednaná mezi účastníky dne 20. 5. 2011 je nájemní smlouvou, zda je smlouva platná, či zda v mezidobí nezanikla uzavřením manželství účastníků. Tyto dílčí otázky soud vyhodnotil tak, že přestože se jednalo o smlouvu na dobu určitou v délce 30 let, která byla uzavřena mezi partnery s výší měsíční nájemného 1 Kč, jednalo se o smlouvu o nájem domu. I v případě tak nízkého nájemného, které do jisté míry zpochybňuje úplatnost daného vztahu, není a priori vyloučeno, že se jedná o nájem, jak soustavně dovozuje ustálená soudní praxe, a to za účinnosti staré i nové právní úpravy (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1809/2018, 26 Cdo 266/2021). Výše sjednaného nájemného může být v daném případě skutečně odůvodněna existencí partnerského vztahu účastníků smlouvy, přičemž pouze z tohoto důvodu nelze nájemci odepřít významnou ochranu poskytovanou mu občanským zákoníkem jako slabší smluvní straně v nájemních vztazích.

10. Soud tedy uzavřel, že mezi [jméno FO] a pronajímatelkou byla platně sjednána smlouvy o nájmu domu s tím, že tato smlouva v mezidobí nezanikla ani uzavřením manželství, k čemuž došlo v roce 2017. Z ustanovení občanského zákoníku o zániku nájemního práva ani z žádného jiného ustanovení tohoto zákona nelze totiž dovodit, že by v případě, že nájemce uzavře manželství s pronajímatelem domu před uplynutím doby, na niž byl nájem sjednán, zaniklo jeho existující nájemní právo, ani že by v důsledku uzavření manželství se toto právo změnilo na právo bydlení z titulu manželství s vlastníkem nemovitostí. Pro takový závěr chybí zákonný podklad, neplyne z judikatury a nelze jej dovodit ani žádným jiným způsobem. Uzavření manželství účastníků tedy nemělo na platnost nájemní smlouvy vliv (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 85/2008).

11. Pro úplnost soud podotýká, že předmětem nájemní smlouvy vymezeným v nájemní smlouvě byl jednak dům č.p. [číslo] na pozemku par. č. [hodnota], včetně jejich součástí, příslušenství a veškerého zařízení nemovitostí. Pozemky par. č. [hodnota] a [hodnota] v nájemní smlouvě výslovně označeny nebyly, nájem se však týkal i těchto pozemků, když příslušenství věci bylo předmětem nájemního vztahu. Předmětné pozemky bezprostředně obklopují pozemek par. č. [hodnota], přes pozemky vede příjezdová cesta k domu a pozemku par. č. [hodnota]. Nájemní vztah se na tyto pozemky musel vztahovat, neboť v opačném případě by nájemní smlouva ztrácela pro žalobkyni smysl, když by předmět nájmu nemohla využívat. Judikatura vyjadřující závěr, že příslušenstvím pozemku evidovaného v katastru nemovitostí nemůže být jiný pozemek, se uplatní pouze v případě převodu vlastnického práva, nikoliv v nájemních vztazích, a to z důvodu nutnosti evidence v katastru nemovitostí a přísnějších podmínek, která jsou na právní jednání ohledně věcných práv kladena (rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 4527/2017).

12. Ohledně oprávněnosti výpovědi z nájmu domu z 8. 2. 2023, která byla žalobkyni doručena dne 10. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že v části nehrazení sjednaného nájemného je výpověď z nájmu neurčitá, a jde proto o zdánlivé právní jednání. Obecně platí, že výpověď z nájmu bytu je jednostranným právním jednáním. Vedle dalších uvedených náležitostí v ní musí být uveden výpovědní důvod. Tomuto zákonnému požadavku pronajímatel dostojí nejen tím, že v písemné výpovědi odkáže na zákonná ustanovení, nýbrž především tím, že použitý výpovědní důvod skutkově vymezí (uvede skutečnosti, které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědního důvodu, tj. skutečnosti, které ho v daném případě zakládají) tak, aby tento skutek – zejména z důvodu perfektnosti výpovědi jako hmotněprávního jednání pronajímatele a také z důvodů právní jistoty a možnosti obrany ze strany nájemce – byl nezaměnitelný s jiným skutkem. Skutkovým vymezením výpovědního důvodu jsou vázáni jak subjekty nájemního vztahu, tak i soud v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi. V řízení podle § 2290 OZ není tedy soud oprávněn uplatněný výpovědní důvod (jeho skutkové vymezení) doplňovat, měnit či dokonce nahrazovat; může jej toliko vyložit postupem podle § 555 a násl. OZ. V případě neplacení nájemného v zásadě nepostačují formulace výpovědních důvodu typu: nájemce nezaplatil nájemné a úhrady za služby ve výši odpovídající trojnásobku těchto měsíčních plateb, nebo že dluží na uvedených platbách konkrétní částku, nýbrž je třeba specifikovat, z čeho se tato částka sestává, nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 1109/2009). Daným požadavků žalovaná nevyhověla, když ve výpovědi z nájmu se omezila jen a pouze na strohé sdělení, že žalobkyně nehradí nájemné ve výši 1 Kč měsíčně. Na uvedeném nic nemohla změnit ani skutečnost, že žalobkyně vystavěla žalobu na tom, že nájemné bylo uhrazeno předem najednou za celou dobu nájmu. Žalovaná nemohla při udělení výpovědi vědět, s jakými argumenty bude žalobkyně v řízení o přezkum oprávněnosti výpovědi z nájmu vystupovat. Pokud by byla uhrazena jen část nájemného, žalobkyni by bylo znemožněno účinně se bránit proti výpovědi žalobou.

13. K druhému výpovědnímu důvodu, který žalovaná spatřovala v dlouhodobém neužívání předmětu nájmu žalobkyní s tím, že vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení existence nájemní smlouvy snižuje hodnotu předmětu nájmu a poškozuje věřitele, pak soud uzavřel, že rovněž tento důvod považuje do jisté míry za neurčitě vymezený, když není zřejmé od kdy žalobkyně dům neužívá. Obecně pak platí, že výpovědní důvod podle § 2288 odst. 1 písm. d) OZ je nutné s ohledem na ochranu nájemce vykládat restriktivně s tím, že neužívání nemovitosti, která je předmětem nájmu, není samo o sobě důvodem podřaditelným pod uvedené ustanovení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4134/2018). Tento důvod k výpovědi není spojen s porušením povinností nájemce (tam směřuje důvod uvedený pod písm. a) OZ), nicméně co do intenzity musí být stejně významný jako ostatní důvody uvedené v § 2288 odst. 1 v písm. a) – c) OZ. Svým významem musí být tedy srovnatelným s důvody uvedenými v tomto ustanovení (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 761/2021). Přestože samotná existence nájemní smlouvy zcela určitě snižuje hodnotu nemovitosti, zvláště při takto nevýhodně sjednané smlouvě, s tím, že povinností žalované je nemovitost prodat za co nejvyšší cenu v zájmu věřitelů dlužníka, v obecné rovině co do významnosti (intenzity) se nejedná o srovnatelný důvod s ostatními důvody dle § 2288 odst. OZ, když tyto důvody (mimo důvod pod písm. a), který může vzniknout zásadně jen na straně nájemce) postihují svým způsobem hraniční případy (chování nájemce, které je až v rozporu s trestními předpisy, samotná nemožnost užití bytu z důvodu veřejného zájmu, která vzniká také pouze v hraničních případech). Podle názoru soudu je důvod uvedený žalovanou ve vztahu k nájemci stále srovnatelný spíše se situací, kdy pronajímatel udělí výpověď z nájmu bytu z důvodu jeho zamýšleného prodeje, kdy nájemní smlouva snižuje jeho atraktivitu na trhu. Takový důvod, který navíc stále sleduje soukromoprávní zájem, je zcela nesrovnatelný s ostatními důvody, neboť nepostihuje žádný hraniční případ. Samotné zpeněžení domu v insolvenčním řízení není vyloučeno, nájmem je pouze snížená jeho hodnota. Tento důvod na straně pronajímatele nelze proto nadřadit nad zájem na ochranu práv nájemce. Takový výklad předmětného ustanovení by byl nepřiměřeně extenzivní, což je v rozporu s nutností ochrany nájemce.

14. Žaloba na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu byla podána včas v souladu s § 2290 OZ, neboť došla soudu ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy výpověď byla doručena žalobkyni, přičemž výpověď z nájmu byla částečně zdánlivá a částečně nebyly naplněny předpoklady pro výpověď z nájmu ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. d) OZ. Soud proto návrhu žalobkyně vyhověl a rozhodl, že výpověď je neoprávněná, když podle ustálené soudní praxe neoprávněná je i výpověď, která je neplatná či zdánlivá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněný pod č. 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

15. Vzhledem ke skutečnosti, že soud vyhověl původní žalobě, nájem domu tedy stále trvá, zabýval se rovněž vzájemnou žalobou žalované na zrušení závazku podle § 2 000 OZ.

16. Předně bylo nutné postavit na jisto, zda lze zrušit dlouhodobý závazek v nájemních vztazích, zejména pak u nájmu bytu či domu. Tato otázka byla vyřešena judikaturou s kladným výsledkem (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 740/2021). Žalobkyně v řízení soustavně namítala, že žalované právo domáhat se zrušení závazku podle § 2000 OZ nesvědčí, neboť podle § 256 IZ může insolvenční správce pouze vypovědět nájemní smlouvu v souladu s ustanoveními OZ s tříměsíční výpovědní dobou, nikoliv domáhat se zrušení závazku soudem. Nájemci je při postupu podle § 2 000 OZ nepřípustně odňato právo domáhat se soudního přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu. Při řešení této dílčí otázky soud uzavřel, že insolvenční správce je po prohlášení konkursu osobou s dispozičním oprávněním k majetku dlužníka (§ 229 odst. 3 písm. c) IZ), přísluší mu tedy široké spektrum práv vztahujícímu se k majetkové podstatě dlužníka (§ 228 IZ), zahrnující nejrůznější právní jednání vztahujících se k tomuto majetku, včetně vymáhání pohledávek dlužníka apod. Výčet práv není navíc zcela uzavřen (písm. l předmětného ustanovení), přičemž soud je z tohoto důvodu přesvědčen, že u nájemních smluv není insolvenční správce limitován § 256 IZ a je oprávněn se domáhat rovněž zrušení dlouhodobého závazku soudem v případě, že je postup podle § 256 IZ nemožný. Práva nájemce jsou chráněna již tím, že o zrušení nájemní smlouvy rozhoduje soud a ke zrušení smlouvy nedochází již ze samotného rozhodnutí insolvenčního správce. Soud je v řízení podle § 2 000 OZ povinen zvažovat veškeré okolnosti případu a posuzuje rovněž i případný neúměrný zásah do práv nájemce bytu.

17. Ustanovení § 2 000 OZ obsahuje dvě skutkové podstaty, při jejichž naplnění soud svým rozhodnutím zruší dlouhotrvající závazek. U první skutkové podstaty je možné zrušit závazek v případě, že smlouva byla uzavřena bez vážného důvodu na kvalifikovanou dobu určitou a současně od vzniku závazku uplynulo nejméně deset let. Z hlediska posouzení vážnosti důvodů budou rozhodující pouze okolnosti, které tady byly v době uzavření smlouvy. Nejčastěji půjde o povahu předmětu plnění nebo o účel smlouvy, např. specifický předmět plnění ušitý na míru jedné ze stran závazku, jehož pouze dlouhodobější využití přinese druhé straně závazku očekávanou ekonomickou návratnost, zajištění hospodářské návratnosti na počátku vynaložených nákladů či investic nebo vyrovnání výhody poskytnuté při sjednání závazků pouze jedné z jeho stran v podobě poskytnutí celého plnění anebo hospodářskou kompenzaci rizika rozloženého ve prospěch pouze jedné strany do delšího období (§ 2000 [Zrušení dlouhodobých smluv]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 4.).

18. Žalobkyně v řízení tvrdila, že vážným důvodem, pro který byla nájemní smlouva ze dne 20. 5. 2011 mezi [jméno FO] a žalobkyní uzavřena na takto dlouhou dobu, byla skutečnost, že před uzavřením manželství s [jméno FO] dlouhodobě žila a ten v době sepisu nájemní smlouvy v roce 2011 disponoval majetkem v řádech 10 ne-li 100 milionů korun. Stanovené nájemné ve výši 1 Kč měsíčně odpovídalo majetkovým poměrům [jméno FO], když výši nájemného s ohledem na existenci partnerského vztahu vůbec neřešil.

19. Takto vymezený důvod pro zřízení dlouhodobé závazku nenaplňuje definici vážného důvodu, pro který by nebylo možné dlouhotrvající závazek [jméno FO] zrušit rozhodnutím soudu, a to i přes zvláštní ochranu, kterou požívá nájemce v nájemních vztazích u nájmu bytu. Existence partnerského vztahu v době sjednání smlouvy možná odůvodňovala sjednanou výši nájemného 1 Kč měsíčně, nicméně sama o sobě neodůvodňovala nutnost dlouhodobosti trvání nájemního vztahu, když s partnerským vztahem se nepojily např. investice žalobkyně do předmětu nájmu, a nebylo tak nutné zajistit dlouhotrvajícím závazkem hospodářskou návratnost nákladů vynaložených na počátku smluvního vztahu účastníků. Pokud by mělo být důvodem pro sjednání nájemní smlouvy zajištění právního titulu pro žalobkyni k užívání nemovitosti, když účastníci nebyli v té době manželé, tak není zřejmé, proč je nájemní smlouva uzavřena na kvalifikovanou dobu určitou, když i tato potřeba by odůvodňovala samotnou existenci nájemní smlouvy na kratší dobu určitou či na dobu neurčitou, nicméně nikoliv na takto dlouhou dobu určitou, když i skutečnost o existenci partnerského vztahu se mohla v průběhu času kdykoliv změnit. Soud tak uzavřel, že dlouhodobý závazek [jméno FO] bylo možné zrušit rozhodnutím soudu s účinky ex nunc, když byla splněna rovněž i podmínka uplynutí 10 let od sjednání předmětné smlouvy.

20. Pro úplnost soud uvádí, že i pokud by žalobkyní uvedené důvody pro vznik smlouvy bylo možné vyhodnotit jako vážné důvody pro sjednání takto dlouhodobého závazku, byly v daném případě naplněny rovněž podmínky pro zrušení závazku podle druhé skutkové podstaty vymezené v § 2 000 OZ. Podle věty druhé předmětného ustanovení vzniká právo domáhat se zrušení závazku také tehdy, pokud smlouva byla uzavřena na kvalifikovanou dobu určitou a současně se okolnosti, z nichž strany zřejmě vycházely při vzniku závazku, změnily do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby byla smlouvou dále vázána. Rozhodnými jsou pouze okolnosti, kterých si strany v době uzavírání smlouvy byly vědomy, vycházely z nich a mohly mít vliv na (vážné) důvody, pro které sjednaly dlouhodobý závazek. K jejich změně musí dojít až po uzavření smlouvy, přičemž jde o změnu, kterou strany v době uzavření smlouvy nemohly rozumně předvídat a v jejímž důsledku by další trvání závazku mělo pro zavázanou stranu závažný hospodářský, popř. osobní dopad (§ 2000 [Zrušení dlouhodobých smluv]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 5.).

21. Žalobkyně v řízení tvrdila, že okolnosti, za kterých byla smlouva uzavřena zůstaly stejné, neboť nadále užívá předmětné nemovitosti, žije s [jméno FO] ve společné domácnosti vedle jiných domácností, popř. jiných doručovacích adres. Skutečnost, že mělo dojít ke změně okolností na zavázané straně prohlášením konkursu na majetek pana [jméno FO] nepovažovala za změnu okolností.

22. V daném případě podle názoru soudu došlo v průběhu trvání závazku ke změně okolností, když na počátku byli účastníci pouze partneři, finanční situace [jméno FO] byla příznivá (což bylo mezi účastníky řízení nesporné) a mohl si tedy dovolit zřízení nájemní smlouvy s výši nájemného 1 Kč. Kvalifikovaná změna okolností nastala tím, že účastníci v mezidobí uzavřeli manželství, přičemž majetková situace [jméno FO] se změnila do té míry, že na jeho majetek bylo zahájeno insolvenční řízení, které je řešeno konkursem, kdy výše dluhu činí minimálně 40 494 852,54 Kč s tím, že nemovitost zatížená předmětným nájmem je určena ke zpeněžení, přičemž existence předmětné nájemní smlouvy snižuje hodnotu této nemovitosti o 1/3, jak bylo v řízení prokázáno výslechem znalce [jméno FO]. Sjednaná dlouhodobá nájemní smlouva má na [jméno FO] bezesporu značný hospodářský dopad, neboť z nájemného neplyne žádný prospěch, při konkursu nedochází k osvobození dlužníka od placení zbývajících pohledávek a ten bude muset i po jeho skončení své dluhy dále řešit, jak v řízení tvrdila žalovaná. Je tedy v jeho zájmu, aby byly předmětné nemovitosti zpeněženy za co nejvyšší částku. Zrušení smlouvy přitom nemá zásadní negativní dopad na žalobkyni, neboť uzavřením manželství ji vzniklo k předmětnému domu právo bydlení v souladu s § 744 OZ. Vzhledem k tomu, že v současné době v domě bydlí i [jméno FO], což ani jeden z účastníků v řízení nerozporoval, právo bydlení žalobkyně v předmětném domě stále trvá, neboť by se v něm nacházela případná rodinná domácnost (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3382/2017). Na uvedeném závěru nemůže nic změnit skutečnost, že společné jmění manželů [jméno FO] a žalobkyně bylo změněno ze zákonného režimu do smluveného režimu oddělených jmění, když právo bydlení je samostatným právem, které s manželským majetkovým režimem nikterak nesouvisí. Žalobkyně zrušením smlouvy nebude nepřiměřeně poškozena, když bude stále dům obývat z titulu práva bydlení. Vzhledem ke všemu uvedenému je zřejmé, že neexistuje žádný rozumný důvod po zavázané straně požadovat, aby byla smlouvou dále vázaná. Soud proto uzavřel, že vzájemná žaloba žalované je důvodná a závazek [jméno FO] vyplývající z předmětné nájemní smlouvy zrušil podle § 2000 OZ.

23. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil skutečnost, že rozhodoval o dvou žalobách současně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4609/2017).

24. O nákladech řízení o původní žalobě bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni byla vzhledem k jejímu úspěchu ve věci přiznána plná náhrada nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávaly z odměny právního zástupce za tyto úkony právní služby: - příprava a převzetí věci (§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „vyhláška“) - podání žaloby (§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky), - účast na jednání 14. 2. 2024 (§11 odst. 1 písm. e) vyhlášky), - účast na jednání 10. 4. 2024 (§11 odst. 1 písm. e) vyhlášky), - 2 úkony za účast na jednání 5. 6. 2024, které trvalo více než 2 hodiny (§11 odst. 1 písm. e) vyhlášky), - účast na jednání 31. 7. 2024 (§11 odst. 1 písm. e) vyhlášky). Výše odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 4 vyhlášky na částku 1 500 Kč, dohromady 10 500 Kč. Náklady řízení dále sestávaly z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. 7 x 300 Kč, dohromady 2 100 Kč. K nákladům řízení byla dále připočtena náhrada DPH (21 %) z těchto částek ve výši 2 646 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu a náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalovanou zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 17 246 Kč k rukám zástupce žalobkyně.

25. O nákladech řízení ve věci vzájemné žaloby pak soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva sestávající z odměny právního zástupce za tyto úkony právní služby: - příprava a převzetí věci (§11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále jen „vyhláška“) - účast na jednání [datum] (§11 odst. 1 písm. e) vyhlášky), - podání ve věci samé ze dne [datum] (§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky), - účast na jednání [datum] (§11 odst. 1 písm. e) vyhlášky), - 2 úkony za účast na jednání [datum], které trvalo více než 2 hodiny (§11 odst. 1 písm. e) vyhlášky), - účast na jednání [datum] (§11 odst. 1 písm. e) vyhlášky). Výše odměny za jeden úkon právní služby byla stanovena podle § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 5 vyhlášky na částku 2 500 Kč, dohromady 17 500 Kč. V daném případě byly náklady na právní zastoupení žalované účelně vynaloženým nákladem tohoto řízení, neboť se jednalo o právně složitou věc, která zcela zřejmě přesahuje rámec běžné činnosti insolvenčního správce. Náklady řízení dále sestávaly z paušální náhrady hotových výdajů za tyto úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky, tj. 7 x 300 Kč, dohromady 2 100 Kč. Dále náklady sestávaly z cestovného ve výši 13 713 Kč za 3 x vykonanou cestu (k jednání dne 14. 2., 5. 6., a [datum]) osobním automobilem značky Škoda, RZ [SPZ], ze [adresa] a zpět (celkem [hodnota] km) se spotřebou nafty 6 l/100 km, cenou paliva ve výši 38,70 Kč/l a sazbou základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 5,60 Kč, vše podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., kdy náhrada za 1 vykonanou cestu činila 4 571 Kč. Dále sestávaly náklady řízení z cestovného za cestu k jednání dne [datum] z [adresa] a zpět (celkem [hodnota] km), kterou advokátka vykonala stejným automobilem, kdy stejná byla rovněž cena paliva a sazba základní náhrady. Náhrada za tuto cestu činila 388 Kč. K nákladům řízení byla dále připočtena náhrada DPH (21 %) z těchto částek ve výši 7 077,21 Kč podle § 137 odst. 3 občanského soudního řádu. V souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu zavázal soud žalobkyni zaplatit náhradu nákladů řízení v celkové výši 40 778,21 Kč k rukám zástupkyně žalované.

26. Žalovaná byla ve věci vzájemné žaloby, ve které byla úspěšná, podle § 11 odst. 2 písm. n) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích osvobozena od placení soudního poplatku. Vzhledem k tomu, že byly splněny i ostatní podmínky § 2 odst. 3 označeného zákona, soud zavázal žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za tuto žalobu, který podle položky 4 odst. 1 písmena c) sazebníku soudních poplatků činil 2 000 Kč.

27. Podle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu soud zavázal podle výsledku řízení žalobkyni k náhradě nákladů vynaložených státem, které budou tvořeny znalečným. Tento důkazní prostředek bylo nutné provést v zásadě pouze ve věci vzájemné žaloby, ve které byla žalobkyně neúspěšná. O výši náhrady bude rozhodnuto samostatným usnesením podle § 155 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť při vyhlášení rozsudku nebylo soudem o znalečném pravomocně rozhodnuto.

Poučení