6 C 73/2021 - 377

Rubrum

Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Potužníkovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] za účasti: 1. [Jméno advokáta B], narozený dne [Datum narození advokáta B] bytem [Adresa advokáta C] zastoupený obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce A] bytem [Adresa zmocněnce A] za účasti: 2. [Jméno zmocněnce B], narozený dne [Datum narození zmocněnce B] bytem [Adresa zmocněnce B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] za účasti: 3. [Jméno advokáta E], narozený dne [Datum narození advokáta E] bytem [Adresa advokáta E] zastoupený advokátem [Jméno advokáta F] sídlem [Adresa advokáta F] za účasti: 4. [Jméno advokáta G], Dr.Sc., narozený dne [Datum narození advokáta G] bytem [Adresa advokáta G] zastoupený advokátem [Jméno advokáta H] sídlem [Adresa advokáta H] o určení vlastnictví a o nahrazení rozhodnutí správního orgánu takto:

Výrok

I. Žaloba, podle níž by bylo stanoveno, [Anonymizováno] 1. [Jméno advokáta B] není vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původních parcel PK [Anonymizováno] (tehdy k. ú. [adresa]/1 (k. ú. [adresa]) a PK [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/1 (k. ú. [adresa]) a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), a za tyto nemovitosti mu nenáleží náhrada, 2. [Jméno zmocněnce B], Ph.D, [Jméno advokáta E] a [Jméno advokáta G] [jméno FO]. Sc., všichni jednající na účet Svěřenského fondu [jméno FO], IČO: [IČO], nejsou vlastníky pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původních parcel PK [Anonymizováno] (tehdy k. ú. [adresa]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a PK [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), a za tyto nemovitosti jim nenáleží náhrada, 3. [Jméno advokáta B] není vlastníkem pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely st. [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), a za tyto nemovitosti mu nenáleží náhrada, 4. [Jméno advokáta B] a [Jméno zmocněnce B], Ph.D, [Jméno advokáta E] a [Jméno advokáta G] [jméno FO]. Sc, všichni jednající na účet Svěřenského fondu [jméno FO], IČO: [IČO], nejsou vlastníky pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely st. [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), a za tyto nemovitosti jim nenáleží náhrada, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit účastníkům č. 2. – č. 4. náhradu nákladů řízení ve výši 121 067,76 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce.

III. Účastníku č. 1 [Jméno advokáta B] se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 24. 2. 2021 podle ustanovení § 244 a následujících části páté o.s. ř. domáhal rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že účastníci [Jméno advokáta B] a dále pak [Jméno zmocněnce B] [tituly za jménem], [Jméno advokáta E] a [Jméno advokáta G] [jméno FO]. Sc., tito tři jednající na účet Svěřenského fondu [jméno FO], IČO [IČO], nejsou spoluvlastníci „nemovitostí uvedených v č. l. IV. Žaloby v k. ú. [adresa], obec [adresa] – změna [adresa], v k. ú. [adresa], obec [adresa]“. V článku IV. pak byly tyto nemovitosti označeny takto: „ parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původních parcel PK [Anonymizováno] (tedy k. ú. [adresa]/1 (k. ú. [adresa]) a PK [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely st. [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely 321 (k. ú. [adresa]), zapsaných u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa]. Žaloba měla nahradit rozhodnutí [právnická osoba] Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj v [adresa] ze dne 21. 1. 2021 č. j. SPÚ [č. účtu] sp. zn.: SPÚ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]. Předmětné správní rozhodnutí znělo tak, že [Jméno advokáta B] se podílem 1/8 a [jméno FO] se podílem 7/8 stávají spoluvlastníky nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. [adresa] – změna v k. ú. [adresa] na LV č. [hodnota] pro k. ú. [adresa] na LV č. [hodnota], a to ze stavu pozemkového katastru: k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota], les, výměra 269562 m2, dle stavu katastru nemovitostí: k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] část, lesní pozemek, dále dle stavu pozemkového katastru: k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], role, výměra 13524 m2, dle stavu katastru nemovitostí: k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] část, lesní pozemek. Ze stavu pozemkového katastru: k. ú. [adresa], parc. č. [hodnota], pastvina, výměra 6765 m2, dle stavu katastru nemovitostí k. ú. [adresa], par.č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] část, lesní pozemek - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] celý, lesní pozemek, výměra 128 m2. Dále dle stavu pozemkového katastru k. ú. [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], les, výměra 476695 m2 – dle stavu katastru nemovitostí [adresa], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], lesní pozemek, výměra 415 m2, a dle stavu katastru nemovitostí k. ú. [adresa] parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], lesní pozemek, výměra 601 m2. Zároveň bylo rozhodnuto o tom, že oba jmenovaní nejsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí v k. ú. [adresa], obec [adresa]: parc. č. st. [Anonymizováno], stavební plocha, 349 m2 – parc. č. st. [Anonymizováno], zast. plocha s čp. [Anonymizováno], výměra 349 m2 a parc. č. část [Anonymizováno], zahrada, role, les, výměra [Anonymizováno] m2 – parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zahrada, výměra 841 m2, a dále nemovitosti v k. ú. [adresa], obec [adresa]: parc. č. [hodnota], louka, výměra 320 m2 – parc. č. [hodnota], orná, výměra 2223 m2 a parc. č. [hodnota], role, výměra 13125 m2 – parc. č. [hodnota], orná, výměra 13125 m2, s tím, že jim celkem k náhradě přísluší 16 538 m2.

2. Podle žaloby bylo významným způsobem zasaženo do práv žalobce a jeho práva k předmětnému majetku, rozhodnutí správního orgánu je dále podle žalobce nezákonné, když jím byl závažně ohrožen na svých právech, neboť správní orgán neseznámil žalobce se závěry, ke kterým ve správním řízení o daném restitučním nároku dospěl, nedal žalobci možnost se k němu vyjádřit, popřípadě navrhnout doplnění podkladů nebo předložení dalších důkazů a nestanovil lhůtu pro vyjádření k dané věci. Dle žalobce je též rozhodnutí nesprávné z důvodu neurčitosti výroku, když vlastnické právo ohledně některých pozemků má být pro [Jméno advokáta B] a [jméno FO] zapsáno pouze k části pozemku (konkrétně p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]), která však není blíže vymezena a z rozhodnutí tedy není seznatelné, k jaké části dotčených pozemků by mělo vlastnické právo oprávněných osob být zapsáno, přičemž, pokud jde o srovnávací sestavení parcel, to má pouze orientační charakter, když případné uvedené výměry parcel katastru nemovitostí jsou určeny pouze přibližným způsobem a toto sestavení parcel nenahrazuje geometrický plán. Správní orgán rozhodoval na základě uplatněného nároku ze dne 9. 9. 1991 oprávněné osoby [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého dne [datum], (původní vlastník), tedy jako jednak původního vlastníka jedné poloviny nemovitostí a jednak osoby oprávněné dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě – tedy syna původní vlastnice poloviny nemovitostí [jméno FO], když dědicem [jméno FO] se následně stali [Jméno advokáta B] a [jméno FO], na něž přešel uplatněný restituční nárok. V odůvodnění bylo dále uvedeno, že se jedná o části původních nemovitostí, které přešly na stát z paní [jméno FO] způsobem v § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě s tím, že předtím [jméno FO] nabyl vlastnictví k nemovitostem v k. ú. [adresa], obec [adresa], změna [adresa] v k. ú. [adresa], obec [adresa], na základě postupní smlouvy ze dne 20. 11. 1942, kterou na něj matka [jméno FO] převedla jednu ideální polovinu těchto nemovitostí se zápisem provedených v příslušných knihovních vložkách. Ministerstvo zemědělství v Praze vydalo dne 17. 5. 1946 výměr č. j. [Anonymizováno].[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno]-[Anonymizováno] týkající se Velkostatku [adresa], v němž byl [jméno FO] označen ve smyslu § 3 odst. 2 dekretu 12/1945 a v jeho zdůvodnění uvedeno, že zjištěné okolnosti v rozhodnutí uvedené zakládají skutkovou podstatu a vykazují pojmové znaky zrádcovské a nepřátelské činnosti dle § 3 odst. 1 písm. a) citovaného dekretu. Toto rozhodnutí pak bylo zrušeno nálezem Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 1947, č. j. 375/46-5 pro nekompetenci, tedy z procesních důvodů, ale výměrem Zemského národního výboru v Praze ze dne 11. 5. 1948, č. j. [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-[Anonymizováno].[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] dle § 3 odst. 2 dekretu č. 12/1945 byl tentýž majetek prohlášen za zkonfiskovaný. O odvolání do výměru o konfiskaci rozhodl výměrem Ministerstva zemědělství ze dne 26. 7. 1950 pod č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[právnická osoba] tak, že odvolání se nevyhovuje. Mezi tím dne 5. 6. 1946 proběhlo v [adresa] jednání za účelem dohody o reálném rozdělení Velkostatku [adresa] s konstatováním, že velkostatek je ve spoluvlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], každému jednou polovinou, [jméno FO] byl výměrem MZE označen za osobu spadající pod ustanovení § 3 dekretu č. 12/1945 Sb. a okresní národní výbor vydá na podkladě tohoto výměru konfiskační vyhlášku na jeho ideální polovinu, na podkladě čehož byla sjednána s majitelkou nekonfiskované poloviny [jméno FO] a též jako opatrovníkem [jméno FO] a se zástupci Ministerstva zemědělství tato předběžná dohoda, aby mohli být zahájeny přídělové práce, když konkrétně se jednalo o předběžnou dohodu s neurčitým obsahem bez uvedení pozemkových parcel příslušných katastrálních území. Tato dohoda navíc není v knihovních vložkách příslušných katastrálních území a ohledně předmětných parcel intabulována, není tedy zaevidována žádná dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví [jméno FO] a [jméno FO]. Okresní národní výbor v [Anonymizováno] vydal dne 19. 6. 1946 vyhlášku s tím, že Ministerstvo zemědělství v Praze označilo výměrem ze 17. 5. 1946 [jméno FO] za zrádce a nepřítele Československé republiky, a tudíž ONV v [Anonymizováno] v této vyhlášce podle dohody učiněné v [adresa]. 6. 1946 prohlásil pozemkové parcely za zkonfiskované pro účely pozemkové reformy. K uvedenému žalobce doplnil, že dřívější judikatura soudu zaujala právní závěr, že vlastnictví majetku konfiskovaného podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. přešla na stát dnem účinnosti tohoto dekretu (to je dnem 23. 6. 1945), tedy důvodem konfiskace byl již samotný dekret a nikoli jakékoli následné správní rozhodnutí, když takováto rozhodnutí příslušných správních orgánů měla pouze deklaratorní charakter a jejich účinky působily ex tunc, tedy ke dni účinnosti dekretu. Usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] č.j. [spisová značka] ze dne 27. 12. 1946 byl [jméno FO] částečně zbaven svéprávnosti pro duševní chorobu, když omezená svéprávnost nebyla překážkou konfiskace, která byla dovršena vydáním konfiskačního výměru ze dne 11. 5. 1948 potvrzené výměrem Ministerstva zemědělství ze dne 26. 7. 1950. Podle žalobce nárok na vydání či nevydání předmětných nemovitostí měl správní orgán posuzovat podle zákona č. 229/1991 Sb. ve spojení se zákonem č. 243/1992 Sb., neboť ke konfiskaci majetku původního vlastníka došlo na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. podle něj nebyly splněny, přičemž k vydání konfiskační vyhlášky nedošlo v rozhodném období, nemohlo dojít ke zneužití dekretu a následné politické persekuci či užívání bez právního důvodu. Žalobce dále předložil listiny deklarující postup státních orgánů dle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy týkající se předmětných nemovitostí, konkrétně výměr Ministerstva zemědělství ze dne 8. 4. 1948 č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve věci revize pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947, jímž se oznamuje [jméno FO] a [jméno FO], že Ministerstvo zemědělství převezme z jejich nemovitého majetku nemovitosti zde uvedené a nařizuje se revize pozemkového reformy na celé knihovní vložky dotčených nemovitostí, což bylo poznamenáno v knihovní vložce pozemkové knihy, kde bylo rovněž povoleno, že ministerstvo zamýšlí tyto nemovitosti převzít bez uvedení parc. č. v příslušných katastrálních území usnesením Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7. 6. 1948. Dále pak podle žalobce postup státních orgánů dle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy neměl žádné relevantní právní účinky, neboť majetek byl již v té době ve vlastnictví Československého státu na základě konfiskace majetku dle dekretu č. 12/1945 Sb. Pokud tedy podle rozhodnutí pozemkového úřadu z 21. 1. 2021 tyto nemovitosti přešly na stát způsobem dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě a že [jméno FO] je osoba oprávněná podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě jako syn původní vlastnice poloviny nemovitostí [jméno FO] a rozhodl o spoluvlastnickém právu [Jméno advokáta B], [jméno FO] k předmětným nemovitostem zároveň s tím, že ohledně zbývajících nemovitostí oba nejsou podílovými spoluvlastníky a náleží jim náhrada ohledně 16 538 m2 v celkovém rozsahu, jde o nesprávné rozhodnutí, které by mělo být nahrazeno rozhodnutím vydaném v tomto řízení tak, že [Jméno advokáta B] podílem 1/8 a [jméno FO] podílem 7/8 nejsou spoluvlastníky nemovitostí v k. ú. [adresa], obec [adresa] – změna [adresa], v k. ú. [adresa], obec [adresa].

3. V průběhu řízení pak zemřel účastník [jméno FO] a soud z výsledků dědického řízení ohledně tohoto zůstavitele, jak vyplývá z usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 9. 3. 2022 č.j. [spisová značka] s právní mocí 22. 3. 2022, zjistil, že dědici po zůstaviteli, který svůj veškerý majetek na území České republiky pořízením pro případ smrti zůstavil ve prospěch svěřenského fondu, se stali jako svěřenští správci účastníků 2. – 4. Soud proto rozhodoval o procesním nástupnictví usnesením č.j. [spisová značka] ze dne 22. dubna 2022 tak, že na straně účastníka [jméno FO] bude nadále na místo něj pokračováno s dědici [tituly před jménem] [adresa], [tituly za jménem], [Jméno advokáta E] a [Jméno advokáta G] Sc., jako svěřenskými správci Svěřenského fondu [jméno FO], IČO [IČO].

4. Následně žalobce podáním ze dne 18. února 2023 upřesnil žalobní návrh tak, že žádal, aby bylo určeno, že [Jméno advokáta B] není vlastníkem pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původních parcel PK [Anonymizováno] (tehdy k. ú. [adresa]/1 (k. ú. [adresa]) a PK [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), a za tyto nemovitosti mu nenáleží náhrada, dále, že [Jméno zmocněnce B], Ph.D, [Jméno advokáta E] a [Jméno advokáta G] [jméno FO]. Sc., všichni jednající na účet Svěřenského fondu [jméno FO], IČO [IČO], nejsou vlastníky pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původních parcel PK [Anonymizováno] (tehdy k. ú. [adresa]/1 (k. ú. [adresa]) a PK [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), a za tyto nemovitosti jim nenáleží náhrada, dále, že [Jméno advokáta B] není vlastníkem pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely st. [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), a za tyto nemovitosti mu nenáleží náhrada, a že [Jméno advokáta B] a [Jméno zmocněnce B], Ph.D, [Jméno advokáta E] a [Jméno advokáta G] [jméno FO]. Sc, všichni jednající na účet Svěřenského fondu [jméno FO], IČO: [IČO], nejsou vlastníky pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely st. [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]) a parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] (k. ú. [adresa]), a za tyto nemovitosti jim nenáleží náhrada. K tomu současně namítl, že svěřenští správci, potažmo ani svěřenský fond, nemohou být osobou oprávněnou ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o půdě, nemohou být nabyvateli podílu na restitučním nároku a nositeli práv a povinností z daného restitučního nároku s tím, že nemovitosti byly ke dni smrti [jméno FO] odděleny jakožto nezávislé vlastnictví a nebyly předmětem přechodu, když smrtí zůstavitele vznikl bez dalšího svěřenský fond, jakožto autonomní majetek bez vlastníka vyčleněný zakladatelem a tento od okamžiku smrti zůstavitele netvořil přímou součást vlastnictví zemřelého.

5. Žalobce posléze shrnul svá skutková tvrzení tak, že správní orgán ve svém rozhodnutí ze dne 21. ledna 2021 vyšel z toho, že předmětné nemovitosti byly před jejich přechodem na stát ve výlučném vlastnictví [jméno FO], a to na základě reálného rozdělení Velkostatku [adresa], včetně souvisejících nemovitostí s tím, že tyto nemovitosti přešly na stát v rozhodném období na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 9. března 1948 přijatého podle zákona o revizi první pozemkové reformy dle zákona č. 142/1947 Sb., tedy na základě restitučního titulu dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě, když žalobce s těmito závěry nesouhlasí. Zásadně podle něj nedošlo k reálnému rozdělení Velkostatku [adresa] a jakékoli případné protokoly či jiné podklady ohledně rozdělení nevyvolaly a nevyvolávají žádné právní účinky, neboť jakákoli dohoda nebyla intabulována. Dále pak trval na tom, že předmětné nemovitosti přešly na stát jako konfiskát na základě dekretu č. 12/1945 Sb. když [jméno FO] byl majetek zkonfiskován právními akty, když sice původní konfiskační výměr ze 17. května 1946 byl zrušen Nejvyšším správním soudem, avšak výhradně z procesních důvodů s tím, že naplněním podmínek pro konfiskaci majetku se soud vůbec nezabýval s tím, že následně výměrem z 11. května 1948 byla konfiskace majetku potvrzena, když odvolání proti tomuto výměru bylo v červenci 1950 zamítnuto. Ke konfiskaci majetku tedy došlo účinností dekretu č. 12/1945 Sb. a [jméno FO] nesplňoval podmínky pro přiznání postavení oprávněné osoby ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 243/1992 Sb., neboť přestože ztratil svůj majetek dle dekretu 12/1945 Sb., provinil se proti Československému státu, když tyto skutečnosti nemohla změnit ani možná duševní porucha [jméno FO], ani částečné zbavení svéprávnosti usnesením Okresního soudu z [Anonymizováno] z 27. prosince 1946, když samotným [jméno FO] nebyla skutečnost, že se dopustil skutků specifikovaných ve výměru z 17. 5. 1946 nikdy rozporována. Žalobce zdůraznil, že o konfiskaci bylo rozhodováno dáno před únorem 1948 a pouze z procesních důvodů došlo k posunutí konečného termínu konfiskace za toto datum, což však samo osobě nemůže být důvodem naplnění restitučního titulu podle § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě. Ohledně svěřenských zpráv správců (účastníků č. 2. – 4.) zdůraznil jejich nemožnost být oprávněnými osobami ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o půdě, jak zdůvodnil v upřesnění žalobního návrhu. V poslední fázi řízení pak žalobce ještě namítl, že pozemky parc. č.[Anonymizováno][Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] není možné účastníkům vydat z důvodu naplnění výluky ve smyslu § 11 odst. 1. písm. c) zákona o půdě s tím, že tyto pozemky sousedí každý z jedné strany s pozemkem parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] ve vlastnictví třetí osoby [jméno FO] a jsou touto osobou užívány současně s jejími pozemky, když jsou zaploceny a užívány jako jeden funkční celek s vědomím žalobce. Na dotčených pozemcích ve vlastnictví žalobce se nachází řezivo, dřevník, zahradní stolek, židle, lavička, vrba, ovocné stromy, rákos a rybníček. Podle žalobce je naplněn výlukový důvod zákona o půdě, neboť v posuzované věci zájem na zachování dosavadního funkčního celku a zachování všech funkcí, které areál okolo domu č.p. [Anonymizováno] pozemky plní, převažuje nad zájmem restituentů na vydání těchto sporných pozemků. V této souvislosti odkázal na územní plán obce [adresa], kdy ty všechny tyto pozemky jsou zařazeny do zastavitelné části území jako plochy smíšené, obytné s tím, že naturální restituce těchto pozemků by byla v přímém rozporu se smyslem a účelem zákona o půdě, když navíc tyto pozemky, za něž restituentům náleží v případě jejich nevydání náhrada, jsou pro ně hospodářsky zcela nevyužitelné a odkázal na rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] z 8. 9. 2023, podle nějž tyto pozemky [parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k. ú. [adresa] zapsané na LV č. [hodnota] nejsou pozemky určenými k plnění funkcí lesa ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona].

6. Účastníci 2. – 4. navrhovali zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Zdůraznili, že napadené rozhodnutí se týká výhradně částí původních nemovitostí, které přešly na stát z vlastnictví [jméno FO] způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě a oprávněným osobám přitom na základě tohoto rozhodnutí byl vydán celý pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a celý pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa]. Pokud správní orgán v předmětném rozhodnutí aplikoval zákon č. 229/1991 Sb. na místo zákona č. 247/1992 Sb. konstatovali, že správní orgán vycházel ve svém rozhodování ze stanoviska Ministerstva zemědělství ústředního pozemkového úřadu, které bylo vydáno ve věci restitučního případu [jméno FO] 21. 6. 1995 s doporučením daný restituční případ rozhodnout podle zákona č. 229/1991 Sb., a to pro posouzení, zda došlo k naplnění ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb. Z tohoto stanoviska vyplývá, že pro posouzení restitučního postupu je potřeba nejprve posoudit, zda došlo k naplnění skutkové podstaty § 3 odst. 1 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., respektive zda nesvéprávný duševně léčený [jméno FO] vyvíjel či podněcoval činnost směřující k protistátní svrchovanosti, celistvosti, demokracii, bezpečnosti a obraně státu, a nebo zda konfiskační řízení bylo vedeno se záměrem odnětí majetku pro potřeby státu s poznámkou, že činnost chorobomyslného [jméno FO], jak vyplývá ze spisové dokumentace, skutkovou podstatu ohrožení republiky nebo jiné nebezpečné činnosti zjevně nenaplnila. Dále účastníci uvedli, že konfiskační vyhláška ONV v Blatné ze dne 19. 6. 1946 o konfiskaci konkrétních parcel byla vydána na základě výměru Ministerstva zemědělství ze dne 17. 5. 1946 s tím, že posléze 27. 12. 1946 vydal Okresní soud v [Anonymizováno] usnesení, jímž zbavuje [jméno FO] pro duševní chorobu částečně svéprávnosti a toto rozhodnutí nabylo právní moci 30. 1. 1947. [jméno FO] byl na danou chorobu pravidelně léčen a od roku 1945 i často hospitalizován, a to až do své smrti. Následně 13. 5. 1947 bylo výše uvedené rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. 5. 1946 Nejvyšším správním soudem z důvodu podstatné vady řízení zrušeno, v důsledku čehož pozbyla platnosti i prováděcí konfiskační vyhláška ze dne 19. 6. 1946, která navíc vycházela z dohody o reálném rozdělení Velkostatku [adresa] ze dne 5. 6. 1946, jež byla ovšem výslovně podmíněna tím, že nedojde k újmě nároků, které by při vyhovění stížnosti podané k Nejvyššímu soudu pro [jméno FO] vyplynuly. Jak vyplývá z úředního záznamu ze dne 22. 7. 1948, rozhodnutí Nejvyššího správního soudu respektoval i ONV v [Anonymizováno], potažmo MNV v [adresa], kteréžto orgány až do léta roku 1948 s původně zkonfiskovanými nemovitostmi ve smyslu vyhlášky ze dne 19. 6. 1946 žádným způsobem nedisponovaly, navíc ani ve výměru Ministerstva zemědělství nejsou specifikovány konkrétní nemovitosti a podle účastníků konfiskace majetku [jméno FO] nebyla dovršena. Po únoru 1948 pak byl celý [právnická osoba] určen k převzetí státem jako zbytkový statek podle zákona č. 142/1947 Sb., když i z komunikace vedené mezi Ministerstvem zemědělství a Národním pozemkovým fondem vyplývá, že otázka případné konfiskace podílu [jméno FO] nebyla do té doby znovu řešena a revizní výměr ze dne 9. 3. 1948 se vztahoval na celou výměru předmětného velkostatku. Teprve 11. 5. 1948 vydal Zemský národní výbor výměr, na základě kterého bylo rozhodnuto, že spolumajitel Velkostatku [adresa] spadá pod ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., když odvolání proti tomuto výměru Ministerstvo zemědělství dne 11. 5. 1948 nevyhovělo, nicméně účastníci mají za prokázané, že jednání, na základě kterých byla konstatována údajná státní nespolehlivost [jméno FO], v žádném smyslu nenaplňují vymezení pojmů zrádce a nepřítele Československé republiky ve smyslu citovaného ustanovení dekretu, neboť mu nebylo nikdy vyčítáno, natož prokázáno vyvíjení činnosti směřující protistátní svrchovanosti a samostatnosti. Nemůže to tedy naplnit údajná záměrná a aktivní podpora německých okupantů ze strany [jméno FO], jež se měla údajně projevovat v oblasti darů a nabízení výhod blíže nespecifikovanému okruhu Němců a chvále německého režimu a Hitlera jako zachránce Evropy před bolševismem, když výměr z 11. 5. 1948, stejně jako rozhodnutí o odvolání proti tomuto výměru byly vydány tendenčně a účelově, o čemž svědčí mimo jiné skutečnost, že v odůvodnění rozhodnutí odvolacího subjektu je uvedeno, že i dementní vlastník, který si za okupace počínal závadným způsobem, zůstává pro veřejné zájmy státněpolitické stejným nebezpečím a nelze proto strpět, aby nadále zůstával vlastníkem zemědělské půdy. Účastníci dále konstatovali, že je sice pravdou, že podle dekretu č. 12/1945 Sb. přecházel zkonfiskovaný majetek na Československý stát dnem jeho účinnosti (tedy 23. 6. 1945), avšak žalobce záměrně nezmiňuje skutečnost, že následný konfiskační výměr jako akt deklaratorní a zároveň prováděcí pak vždy vymezoval, které nemovitosti jsou dekretem určeny, a právě až konfiskačním výměrem jakožto správním aktem tedy byla konfiskace majetku dovršena. Výměrem ze dne 11. 5. 1948 bylo přitom výlučně rozhodnuto, že [jméno FO] údajně spadá jako zrádce a nepřítel národa pod ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) citovaného dekretu, avšak k žádnému vymezení předmětu konfiskace v tomto rozhodnutí, ani v žádném jiném později vydaném již nedošlo. Navíc je zcela vyloučeno, aby byla v daném směru podpůrně použita neplatná vyhláška ONV v [Anonymizováno] z 19. 6. 1946, dle které mělo původně dojít ke konfiskaci cca 530 ha, jelikož ze seznamu konfiskací Zemského národního výboru v Praze provedených po 24. 2. 1948 explicitně vyplývá, že konfiskace se měla týkat údajně výměry 880 ha nijak blíže neurčené zemědělské půdy (což by sice zhruba odpovídalo rozloze poloviny Velkostatku [adresa]), avšak orgány státní správy nadále nahlížely na dohodu o reálném rozdělení učiněnou dle 5. 6. 1946 v [adresa] jako na dohodu platnou a účinnou, což prokazuje úřední záznam z 22. 7. 1948. K vydání konfiskačního výměru završující konfiskační proces, tedy již zjevně nikdy nedošlo a ostatně ani nemuselo, jelikož celý [právnická osoba] byl po únoru 1948 prokazatelně určen k převzetí Československým státem dle pozemkové reformy dle zák. č. 142/1947 Sb. Účastníci navíc zdůraznili, že v dané věci pozemkový úřad vzal za prokázané, že [jméno FO] nikdy nepřišel o české státní občanství, nespáchal žádný trestní čin, neudával občany německým úřadům, nikdo kvůli němu nebyl zatčen, neprovinil se proti Československému státu, a pokud byl po válce souzen lidovým soudem (navíc pouze pro své verbální projevy, nikoliv za konkrétní činy), nebyl odsouzen a získal od ONV v [adresa]. 3. 1948 osvědčení o národní a politické spolehlivosti. Na základě těchto skutečností nelze mít jinak než zato, že v roce 1948 nově vedené konfiskační řízení bylo podmíněno výhradně snahou o persekuci [jméno FO] a definitivní zabrání poloviny Velkostatku [adresa], čímž je případná aplikace zákona č. 243/1992 vyloučena, neboť dekretu č. 12/1945 bylo v tomto případě pouze zneužito, což současně vyvrací žalobní argumentaci, že došlo k zabránění majetku před počátkem rozhodného období, a to ke dni nabytí účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb. Pokud žalobce současně rozporoval skutečnost, že by došlo ke zrušení a vypořádání spoluvlastnictví původních vlastníků [jméno FO] a [jméno FO], a tedy měl být podle žalobce konfiskován ideální podíl jedné poloviny celku, čímž se mělo stát napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné a řízení zůstalo z pohledu žalobce neúplné v tom smyslu, že nebylo objasněno, jaké konkrétní pozemky a jaké spoluvlastnické podíly přešly na stát z vlastnictví [jméno FO] a jaké z vlastnictví [jméno FO], tak účastníci zdůraznili, že [jméno FO] prostřednictvím [jméno FO] dopisem z 31. 8. 1991 doručeným pozemkovému úřadu 9. 9. 1991, žádal o navrácení majetku týkající se celého Velkostatku [adresa], který byl původně ve spoluvlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], každého jednou ideální polovinou. Pozemkový úřad vycházel ze zjištění, že spoluvlastnický podíl [jméno FO] přešel nade vši pochybnosti na stát na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 9. 3. 1948 podle zákona č. 142/1947 Sb. v důsledku čehož byl dán ve vztahu k této části nemovitosti restituční titul dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 229/1991 Sb. Ohledně spoluvlastnického podílu [jméno FO] vycházel správní orgán ze zjištění, že 5. 6. 1946 proběhlo v [adresa] jednání za účelem dohody o reálném rozdělení Velkostatku [adresa] s výsledkem sepsání protokolu, který se stal následně podkladem pro vydání vyhlášky ze dne 19. 6. 1946 o konfiskaci konkrétních parcel v k. ú. [adresa], k. ú. [adresa], k. ú. [adresa], k. ú. [adresa] a k. ú. [adresa] a s tím souvisejícího přídělového plánu. Z této dohody pak následně vycházely všechny orgány státní správy, které v jejích intencích později mimo jiné zpracovávaly i přídělové plány. I pokud by soud akceptoval námitku žalobce v tom smyslu, že ve skutečnosti nedošlo k perfektní dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví a tedy reálnému rozdělení Velkostatku [adresa], oprávněnost uplatněného restitučního titulu by tím nemohla být žádným způsobem dotčena, jelikož žádost o navrácení majetku se týkala celého Velkostatku [adresa], přičemž otázku eventuálního nerozdělení Velkostatku [adresa] nelze v žádném případě klást k žíti oprávněným osobám, které prokazatelně splňovaly podmínku dle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., kdy i důvody přechodu předmětných nemovitostí na stát byly správním orgánem v obou případech, tedy jak ohledně [jméno FO], tak [jméno FO], posouzeny podle tohoto zákona. Účastníci dále zdůraznili, že veškerá žalobní tvrzení směřují pouze a výlučně vůči [jméno FO] a zpochybňují jenom jeho restituční nárok, když napadené rozhodnutí správního orgánu z 21. 1. 2021 se ovšem týká výhradně části nemovitostí, které přešly na stát z vlastnictví [jméno FO], jak již bylo shora uvedeno, na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 9. 3. 1948. Zdůraznil, že oprávněným osobám byl v intencích shora uvedeného vydán na základě napadeného rozhodnutí správního orgánu celý pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (o výměře 128 m), celý pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (o výměře 415 m2) a celý pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (o výměře 601 m2) nacházející se v k. ú. [adresa]. Námitka žalobce ohledně údajné neurčitosti tohoto rozhodnutí vychází z nepochopení jeho obsahu se zdůrazněním, že nebylo rozhodnuto o spoluvlastnictví jakési blíže nespecifikované části pozemku parc. č. [Anonymizováno]/4 v k. ú. [adresa], nýbrž v předmětné části daného rozhodnutí bylo jasně uvedeno, že v katastru nemovitostí evidovaný pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 128 m2 vznikl vyčleněním částí tří pozemků původně evidovaných v bývalém pozemkovém katastru (konkrétně pozemků PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa]/1 v k. ú. [adresa] v k. ú. [adresa]). Z toho důvodu je pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozhodnutí pozemkového úřadu znázorněn jako složený ze tří původních pozemků, přičemž v navazujícím řádku je explicitně uvedeno, že se vydává celý. Žalobce navíc žádným způsobem netvrdí a neprokazuje, že by měl být, popřípadě mohl být na svých právech výrokem rozhodnutí pozemkového úřadu nějakým způsobem dotčen, čímž vznesli námitku nedostatku aktivní věcné legitimace. Pokud se týká části žalobního návrhu ohledně negativní určovací žaloby, účastníci zdůraznili, že slouží především tam, kde žalobci hrozí uplatnění povinnosti, jejíž existenci popírá. Tvrdí-li však žalobce, že vlastnické právo k nemovitostem ohledně České republiky s právem hospodaření ve prospěch žalobce není, není takováto určovací žaloba přípustná. K otázce zpochybnění nástupnictví účastníků 2-4 tito uvedli, že podílové spoluvlastnictví [jméno FO] ve výši 7/8 vzhledem k celku vzniklo ve vztahu ke sporným nemovitostem na základě předmětného rozhodnutí správního orgánu dnem 26. 2. 2021, tedy dnem právní moci rozhodnutí ve smyslu § 1114 občanského zákoníku. Tento spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitostech následně přešel na účastníky č. 2. – č. 4. jakožto správce svěřenského fondu [jméno FO] na základě pořízení pro případ smrti jmenovaného, který zemřel 25. 3. 2021 s tím, že zdejší soud výsledek tohoto dědického řízení potvrdil a pravomocně rozhodl o procesním nástupnictví jmenovaných, kteří účastníky původního řízení vedené před správním orgánem vůbec nebyli, a pokud žalobce měl námitky týkající se jejich osoby, měl je vznést právě proti usnesení zdejšího soudu o procesním nástupnictvím. Jmenovaní ještě poznamenali, že s přechodem práva oprávněné osoby na svěřenský fond logicky nemohlo ustanovení § 4 zákona č. 229/1999 Sb. počítat, neboť institut svěřenských fondů v českém právu nebyl upraven. Podle nich však nelze zastávat ryze účelový výklad postavení správců svěřenského fondu, jak jej učinili žalobci ve vztahu k možnému dědění. Co s týká námitky žalující strany ohledně vzneseného výlukového důvodu, žalobcem nebyl v průběhu řízení předložen žádný důkaz prokazující aplikaci tohoto výlukového důvodu, tedy že by na pozemcích parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] stála stavebním úřadem povolená stavba, která byla zahájena před 24. 6. 1991, ani žádný důkaz o tom, že by alespoň část těchto pozemků byla pro provoz stavby paní [jméno FO] nezbytně nutná a tvořila tak s jejími nemovitostmi jeden funkční celek. Tyto pozemky lze ostatně do budoucna ze strany účastníků opět zalesnit a užívat je znovu jako lesní pozemky, stejně jako je to v případě okolního pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], který je již ve vlastnictví a v řádné správě společnosti [právnická osoba]. Skutečnost, že v minulosti došlo u dotčených pozemků k neoprávněnému oplocení ze strany rodinných příslušníků paní [jméno FO], přitom také v žádném případě nečiní z těchto pozemků jeden funkční areál, ze kterého by nebylo možné je oddělit bez toho, aby byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb či ostatních pozemků, když jmenovaná má prokazatelně svou vlastní zahradu a také bezesporu dostatečně velkou, tzv. klidovou, tedy odpočinkovou zónu, navíc s přístupy ke dvěma příjezdovým komunikacím. Pokud jde o žalobcem zmíněné rozhodnutí MěÚ [adresa] z 8. 9. 2023, že pozemky p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] k. ú. [adresa] nejsou pozemky určenými k plnění funkcí lesa dle lesního zákona, toto rozhodnutí bylo k odvolání účastníků následným rozhodnutím Krajského úřadu Jihočeský kraj z 8. 1. 2024 prohlášeno za nicotné.

7. Prvý účastník rovněž navrhl zamítnutí žaloby a zcela se připojil k argumentaci zbývajících účastníků, jak je popsána shora.

8. Podle ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu, nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahu soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

9. Ve smyslu citovaného ustanovení se předmětem řízení stalo posouzení, zda rozhodnutí Státního pozemkového úřadu Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 21. 1. 2021 je věcně správné. V této souvislosti soud vychází z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3557/2008, podle nějž projednání téhož sporu nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem soudem v občanském soudním řízení, nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví, nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem. Podstata projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu požadoval nové projednání sporu, nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou – v takovém rozsahu, v jakém o nic bylo přes správním orgánem skončeno řízení – soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Podle tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pak soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu, nebo o jiné právní věci správně [§ 250 i) o. s. ř.], přičemž pro závěr o věcné správnosti rozhodnutí správního orgánu samo osobě není významné, zda a do jaké míry soud učinil shodná zjištění, nebo závěry o skutkovém stavu věci jako správní orgán, popřípadě, zda a do jaké míry shodně aplikoval hmotné právo. Podstatné je jen to, zda rozhodnutí správního orgánu ve svém výroku zcela odpovídá tomu, jak mělo být rozhodnuto podle závěru soudu tam, kde nastala „shoda výroků“, jde o věcně správné rozhodnutí správního orgánu, i když soud ke shodě výroků vedly odlišné důvody než správní orgán. Shodnost rozhodnutí správního orgánu se závěry soudu je samozřejmě třeba posuzovat po obsahové stránce.

10. Z uvedeného výkladu citovaného ustanovení o. s. ř. tedy vyplývá, že pokud žalobce vznášel námitky nezákonnosti tohoto rozhodnutí z důvodu nesprávného postupu předmětného správního orgánu, tedy že pozemkový úřad neseznámil žalobce se závěry, ke kterým v řízení dospěl, nedal žalobci možnost se k němu vyjádřit a podobně, tyto námitky nemohou být předmětem postupu soudu ve smyslu citovaného ustanovení § 244 o. s. ř. a soud se tedy v tomto řízení řídil pouze tím, zda předmětné rozhodnutí správního orgánu je věcně správné ve svém důsledku.

11. Podle § 247 odst. 1 o. s. ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

12. Jelikož předmětné rozhodnutí ze dne 21. 1. 2021 nabylo právní moci 26. 2. 2021, žaloba ze dne 24. 2. 2021 byla podána před uplynutím shora uvedené lhůty. Žalobce však žalobní petit v tomto podání formuloval tak, aby soud rozhodl, že [Jméno advokáta B] a [jméno FO] nejsou spoluvlastníky nemovitostí uvedených v článku IV. této žaloby v k. ú. [adresa], obec [adresa] – změna [adresa], v k. ú. [adresa], obec [adresa]. Z uvedeného vyplývá, že přestože v článku IV. žaloby jsou kromě nemovitostí uvedených v těchto katastrálních území ještě uvedeny nemovitosti v k. ú. [adresa], obec [adresa], nebyla žaloba ze dne 24. 2. 2021 podána i ohledně nemovitostí v k. ú. [adresa], obec [adresa], a pokud je žalobce zahrnul do řízení upřesněným procesním návrhem ze dne 18. února 2023, došlo k tomu až po uplynutí lhůty dle § 247 odst. 1 o. s. ř., jejíž zmeškání podle něj nelze prominout. Soud se proto jimi ve věcné rovině nezabýval.

13. Mezi stranami bylo nesporné to, že původní dva spoluvlastníci předmětných nemovitostí, tedy Velkostatku [adresa], byli každý co do jedné poloviny - [jméno FO] a jeho matka [jméno FO], po které se stal jejich vlastníkem [jméno FO], který uplatnil jako oprávněná osoba nárok na vydání předmětných nemovitostí , po něm dědila manželka [jméno FO] a dcera [jméno FO], která posléze dědila i po [jméno FO] jako její dcera s tím, že 1/8 podílu získal vnuk [Jméno advokáta B] a zbývajících 7/8 po smrti [jméno FO] manžel [jméno FO]. Následující otázka ohledně právního nástupnictví [jméno FO] pak již byla jednou ze sporných skutečností, jejíž posouzení se stalo předmětem tohoto řízení.

14. Ve věci rovněž nebylo sporu o tom, že dne 21. 1. 2021 vydal [právnická osoba], Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj pod č. j. SPU [č. účtu] rozhodnutí, ze kterého bylo zjištěno, že „rozhodl o vlastnictví výše uvedených osob podle § 9 odst. 4 zákona o půdě takto: pan [Jméno advokáta B], nar. [Datum narození advokáta B], bytem [Adresa advokáta C], pan [jméno FO], nar. [datum], bytem 5 [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Spojené [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] a [adresa] [Anonymizováno], 1) JSOU PODÍLOVÝMI SPOLUVLASTNÍKY Následujících nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. [adresa] na LV [Anonymizováno]: Po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí zapíše Katastrální úřad pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] do katastru nemovitostí na nový list vlastnictví pro katastrální území [adresa] podílové právo vlastnické pro: pana [Jméno advokáta B], nar. [Datum narození advokáta B], bytem [Adresa advokáta C]- 1/8 (jednou osminou) vzhledem k celku; pana [jméno FO], nar. [datum], bytem[Anonymizováno][Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] a [adresa] [Anonymizováno] – 7/8 (sedmi osminami) vzhledem k celku. 2) NEJSOU PODÍLOVÝMI SPOLUVLASTNÍKY následujících nemovitostí, zapsaných v katastru nemovitostí pro k. ú. a obec [adresa] na LV [Anonymizováno] a pro k. ú. [adresa], obec [adresa] na LV [Anonymizováno] a LV [Anonymizováno]: Podle tohoto rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj se zápis vlastnických práv k výše uvedeným nemovitostem, zapsaným u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] v katastru nemovitostí pro k. ú. a obec [adresa] na LV [Anonymizováno] a pro k. ú. [adresa], obec [adresa] na LV [Anonymizováno] a LV [Anonymizováno], nemění. Dědicům po oprávněné osobě náleží náhrada za nemovitosti, které se nevydávají, dle příslušných ustanovení zákona o půdě. Náhrada se poskytne v poměru jejich dědických podílů.“ Rozhodnutí odůvodnil správní orgán tím, že nárok na vydání tohoto zemědělského majetku Velkostatku [adresa] dle zákona č. 229/1991 Sb. o půdě podal dne 9. 9. 1991 [jméno FO] zastoupený opatrovnicí [jméno FO], narozenou [datum], na základě listiny ustanovení opatrovníka vydaného Obvodním soudem pro [adresa] dne 9. 4. 1992 č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zastoupených na základě plné moci ze dne 16. 6. 1992 [jméno FO], narozenou [datum], bytem [adresa]. Správní orgán dospěl k závěru, že [jméno FO] je osobou oprávněnou podle § 4 odst. 1 zákona o půdě jako původní vlastník poloviny nemovitostí a jednak oprávněnou osobou dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě, tedy syn původní vlastnice poloviny nemovitostí [jméno FO], po níž dědické řízení po jejím úmrtí bylo pro nedostatek majetku zastaveno, když jako dědicové přicházeli v úvahu pozůstalí synové [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], který právě nárok na vydání tohoto zemědělského majetku uplatnil. Přechod nemovitostí na stát byl pak doložen rozhodnutím Ministerstva zemědělství č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] ze dne 9. 3. 1948, když byla polovina reálně rozděleného Velkostatku [adresa] [jméno FO] odňata bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 o revizi první pozemkové reformy s tím, že dne 5. 6. 1946 proběhlo v [adresa] jednání za účelem dohody o reálném rozdělení Velkostatku [adresa] a jeho výsledkem byl protokol o reálném rozdělení Velkostatku [adresa], který byl podkladem pro vydání vyhlášky ONV v [Anonymizováno] č.j. [Anonymizováno].[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 9. 6. 1946 o konfiskaci konkrétních parcel v k. ú. [adresa] v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa], v k. ú. [adresa] a v k. ú. [adresa] pro účely pozemkové reformy, které připadly celé do vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO] zůstaly všechny rybníky, 2/3 lesů a vyjmenované parcely v k. ú. [adresa] uvedené v protokolu o jednání ze dne 5.

6. Těmito doklady pak bylo doloženo, že nemovitosti přešly na stát způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě. [jméno FO] doložil, že osobou oprávněnou podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě, jako syn původní vlastnice poloviny nemovitostí [jméno FO]. V průběhu řízení [jméno FO] zemřel a usnesením sp. zn. [spisová značka]-[Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Obvodního soudu pro [adresa] bylo doloženo, že [jméno FO] nezanechal závěť, podle zákona jako dědičky přicházely v úvahu pozůstalá manželka [jméno FO] a pozůstalá dcera [jméno FO], které dědictví neodmítly a nabyly je rovným dílem každá jednou polovinou. Obě splňovaly postavení § 4 odst. 4 zákona o půdě, tedy dědiček po oprávněné osobě, když pak úmrtním listem bylo doloženo, že [jméno FO] dne 17. 4. 1996 zemřela a usnesením Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka] ze dne 8. 11. 2019, které nabylo právní moci 25. 2. 2020, bylo doloženo, že dědictví po [jméno FO] nabyly podílem pozůstalá dcera [jméno FO] a podílem pozůstalý vnuk [Jméno advokáta B], narozený [Datum narození advokáta B]. Tímto dědickým usnesením byly stanoveny dědické podíly k uplatněnému nároku [jméno FO], [jméno FO], která byla dědičkou nároku po [jméno FO], získala z nároku po [jméno FO], a [Jméno advokáta B] nároku [jméno FO], tedy [jméno FO] se stala dědičkou 7/8 celkového nároku a [Jméno advokáta B] dědicem 1/8 celkového nároku uplatněného [jméno FO]. Usnesením Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 28. 7. 2020, které nabylo právní moci téhož dne, bylo doloženo, že veškerý majetek po [jméno FO] (včetně uplatněného nároku) nabyl její manžel [jméno FO], narozený 15. 5. 1938, s tím, že jak on ze 7/8, tak [Jméno advokáta B] co do 1/8 jsou dědici po oprávněné osobě ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o půdě, na něž přešel uplatněný restituční nárok. Pokud se jedná o předmětné nemovitosti, správní orgán zde neshledal překážku pro vydání podle § 11 zákona o půdě, a proto rozhodl o jejich vydání, a to potvrdil vlastnictví dědicům po oprávněné osobě, jak vyplývá dle bodu ad 1 výroku tohoto rozhodnutí. Pokud jde o nemovitosti uvedené pod bodem ad 2 výroku tohoto rozhodnutí, jde o nemovitosti ve vlastnictví fyzických osob, které nejsou osobami povinnými k vydání nemovitostí dle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, proto správní orgán rozhodl o jejich nevydání a zároveň o náhradě za takto nevydané nemovitosti, jak je uvedeno pod bodem 2 výroku tohoto rozhodnutí, když náhrada se poskytne ve výši spoluvlastnických podílů. Toto rozhodnutí pak nabylo právní moci 26. 2. 2021.

15. Z žádosti ze dne 31. srpna 1991 adresované pozemkovému úřadu a doručenému 9. 9. 1991 bylo zjištěno, že [jméno FO], zastoupený [jméno FO], žádá tímto dle zákona o půdě č. 229/1991 Sb. o navrácení majetku týkající se Velkostatku v [adresa], bývalých majitelů [jméno FO] a [jméno FO], každého s tím, že [jméno FO] byla k tomuto úkonu zmocněna na základě plné moci od svého otce [jméno FO]. Z žádosti o výpis z rejstříků trestů ověřené rejstříkem trestu GPČR 9. 6. 1993 v Praze bylo prokázáno, že [jméno FO], narozený [datum], nemá záznam v tomto rejstříku trestů.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro obec [adresa], katastrální území [adresa], bylo zjištěno, že jako vlastník pozemku parc. č. mimo jiné [Anonymizováno]/4[Anonymizováno] lesní pozemek o výměře 128 m2, lesní pozemek, [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 415 m2, lesní pozemek a parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 601 m2, lesní pozemek, je zapsána Česká republika s právem hospodařit s majetkem státu [právnická osoba]. Jako nabývací titul je v části E listu vlastnictví č. [hodnota] uvedeno usnesení soudu č. deník [Anonymizováno]/[Anonymizováno] Návrh a oznámení Ministerstva zemědělství ze dne 8. 4. 1948. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] pro obec a k. ú. [adresa] bylo zjištěno, že jako vlastník pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je zapsán [jméno FO], bytem [adresa]. Ze srovnávacího sestavení parcel [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], obce [adresa] bylo zjištěno, že při porovnání parcel s dřívější pozemkovou evidencí pozemkovým katastrem bylo zjištěno, že původní parcelní číslo PK [Anonymizováno] tvoří část nynější parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], lesní pozemek, původní nemovitost parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] tvoří další část nynějšího lesního pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a konečně původní parc. č. PK [Anonymizováno] tvoří další, a to zbývající část nynějšího pozemku [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s tím, že tento celý lesní pozemek je tvořen právě těmi třemi zmíněnými původními PK parcelami a má výměru 128 m2. Dále pak z něj bylo zjištěno, že původní pozemek parc. č. PK [Anonymizováno], les, je nyní tvořen dvěma parcelami, a to zapsanými v katastru nemovitostí pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 415 m2 a dále [Anonymizováno]/[Anonymizováno], 601, oba zapsané jako lesní pozemky. Všechny shora uvedené pozemky pak jsou ve vlastnictví České republiky s hospodařením pro Lesy ČR st. p. Z tohoto srovnávacího sestavení parcel [právnická osoba] [adresa] bylo zjištěno, že původní pozemek PK st. č. [hodnota] je nyní katastrem nemovitostí zapsán pod st. p. č. [hodnota] o výměře 349 m2 a původní pozemek PK [Anonymizováno] je nyní v katastru nemovitostí zapsán pod parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 841 m2, oba na LV č. [hodnota], když jako vlastník je u obou zapsán [jméno FO], bytem [adresa].

17. Z postupní smlouvy ze dne 23. listopadu 1942 bylo zjištěno, že [jméno FO] jako majitelka Velkostatku v [adresa] postupuje synovi [jméno FO] touto smlouvou postupní jednu ideální polovici všech nemovitostí s veškerými budovami hospodářskými, obytnými a veškerým příslušenstvím a prodává je za přiměřenou cenu postupní 2 660 000 Kč. Z osvědčení vydaného Okresním národním výborem v [adresa]. března 1948 bylo zjištěno, že tento orgán osvědčuje, že [jméno FO], narozený 15. října 1919, spolumajitel Velkostatku v [adresa], je národně a politicky spolehlivý. Z výměru Ministerstva zemědělství v Praze ze dne 17. května 1946 č. [hodnota].[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]./[Anonymizováno]-[Anonymizováno] bylo zjištěno, že Ministerstvo zemědělství po dohodě s Ministerstvem vnitra rozhodlo o návrhu Okresního národního výboru v [Anonymizováno] ze dne 18. 2. 1946, že [jméno FO], t.č v ústavu pro chorobomyslné v Praze v Bohnicích, spadá jako zrádce a nepřítel národa pod ustanovení § 3 odst. 1 lid.A dekretu prezidenta republiky ze dne 21. 6. 1945 č. [hodnota] Sb. Jako důvody pro vydání tohoto rozhodnutí byly označeny, že [jméno FO] vícekráte vyhrožoval zaměstnancům kriminální policií a gestapem, měl styky s Němci, kterým poskytoval dary a nabízel výhody, například dopravní prostředky a potahy, hostil ve svém domě filmovou herečku Baarovou, o níž bylo notoricky známo, že provozovala špionáž a dokonce ji dal vyzdobit křeslo v biografu, chválil německý režim a Hitlera jako jediného zachránce Evropy před bolševismem, zásoboval Němce potravinami, ačkoli totéž odpíral deputátníkům i v případě, kdy by tato výpomoc neodporovala tehdejším předpisům o vázaném hospodářství a vyjadřoval se před zaměstnanci hanlivým způsobem o našem spojenci Sovětském svazu. Také prohlásil, že je mu milejší vyhovět nařízení německých úřadů nežli dát deputátníkům obilí. Vůči Němcům projevoval důvěru a bez donucení a bez jakékoli příčiny jim svěřoval určité funkce v hospodářství jako dozor nad rybolovem a nad rybničním personálem. Z nálezu Nejvyššího správního soudu v Praze ze dne 13. ledna 1947 sp. zn. 375/46 bylo zjištěno, že jím byl zrušen výměr Ministerstva zemědělství ze dne 17. 5. 1946 s odůvodněním, že podle stížnosti, o níž bylo rozhodováno, neměl být [jméno FO] shledán odpovědným za skutky, pro které byl příslušnými státními orgány označen za osobu spadající pod režim ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) dekretu č. 12/1945 Sb., neboť byl duševně chorý, pročež byl ostatně usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 27. 12. 1946 částečně zbaven svéprávnosti, a z procesně právních důvodů bylo tedy rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 17. 5. 1945 shledáno podstatně vadným. Z usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 27. prosince 1946 sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že [jméno FO] byl pro duševní chorobu částečně zbaven svéprávnosti, když toto rozhodnutí nabylo právní moci 30. 1. 1947. Z potvrzení Psychiatrické léčebny v Praze v Bohnicích ze dne 8. 6. 1993 bylo zjištěno, že [jméno FO] byl v této léčebně od roku 1945 hospitalizován celkem čtyřicetkrát pro závažné chronické duševní onemocnění a v mezidobích je intenzivně léčen v psychiatrické ambulanci podle místa bydliště.

18. Z protokolu o jednání dne 5. června [adresa] bylo zjištěno, že se uskutečnil za účasti hospodářské národní správy Velkostatku [adresa], dále za účasti rolnické komise při místním národním výboru v [adresa] (podepsáno všech 8 členů), za Ministerstvo zemědělství byly zúčastněny tři osoby a dále byla účastna [jméno FO] a její zástupce dr. [Anonymizováno]. V tomto protokolu bylo konstatováno, že Velkostatek je ve spoluvlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], každého , když [jméno FO] byl výměrem Ministerstva zemědělství označen a osobu spadající pod ustanovení § 3 dekretu č. 12/1945 Sb. a Okresní národní výbor vydá na podkladě tohoto výměru konfiskační vyhlášku na jeho ideální polovinu. Z těchto důvodů bylo jednáno s místní rolnickou komisí v [adresa] o provedení reálného rozdělení tak, že paní [jméno FO] by zůstaly všechny rybníky, dále by si ponechala část lesa. Konkrétně pak bylo uvedeno, že mezi pozemky, které zůstanou [jméno FO], je pozemek parc. č. PK [Anonymizováno]/1 v obci [adresa] a ze seznamu pozemků ponechaných dle dohody z 5. června 1946 včetně výpisu ze srovnávacího sestavení parcel, pak vyplývá, že kromě této parcely č. PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [jméno FO] připadá též parcela č. [hodnota] a parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Co se týká parcely č. PK [Anonymizováno], tehdy v k. ú. [adresa], stejně jako parcely č. parc. st. PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], tyto výslovně nejsou zmíněny v seznamu pozemků jak ponechaných [jméno FO], tak patřících [jméno FO], ohledně nichž by měla být provedena konfiskace, s tím, že však obecně jsou uvedeny pozemky, které mají zůstatek [jméno FO] v katastrálním území [adresa] o výměře 319.10.54 ha, když v seznamu pozemků, které mají být zkonfiskovány [jméno FO] je výslovně ohledně katastrálního území [adresa] zmíněn pouze pozemek č. [hodnota] louka, přičemž všechny ostatní pozemky jsou zde konkrétně specifikovány, a v katastrálním území [adresa] se jej netýká již žádný jiný pozemek. Z vyhlášky Okresního národního výboru v [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 1946 č. [hodnota].[Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo zjištěno, že Okresní národní výbor v [Anonymizováno] prohlásil podle dohody učiněné v [adresa] dne 5. června 1945 mezi místní rolnickou komisí v [adresa] a spolumajitelkou k jedné ideální polovině velkostatku [jméno FO] za účasti zástupců Ministerstva zemědělství za zkonfiskované pro účely pozemkové reformy pozemkové parcely o výměře 530 ha zde konkrétně vymezené s tím, že se v nich nenachází žádná z dotčených parcel (PK [Anonymizováno] [adresa]). Z revize zbytkového statku Ministerstva zemědělství ze dne 27. 2. 1948 bylo zjištěno, že proběhla revize podle zákona č. 142/1947 Sb. ohledně zbytkového statku [adresa] vlastníků v nynějším stavu [jméno FO] a syna [jméno FO] s tím, že tento velkostatek byl (stejně jako zde zmíněný velkostatek ve [Anonymizováno]) koupen trhovými smlouvami a je nutno každý z těchto statků posuzovat jako utvořené samostatné hospodářské jednotky ze zabraného majetku pozemkového. K osobě [jméno FO] bylo uvedeno, že je nepříčetný. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ve věci revize pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947 ze dne 9. března 1948 bylo zjištěno, že Ministerstvo zemědělství provádějící revizi první pozemkové reformy rozhodlo na základě souhlasného usnesení revizní komise ze dne 5. března 1948 tak, že pozemkový majetek uvedený v soupisových přihláškách ze dne 13. ledna 1948 tvoří ve svém celku zbytkový statek podle § 1 odst. 1 písm. v) zákona č. 142/1947 Sb. a přejímá se státem celý podle § 6 odst. 2 písm. b) bod č. 1, 2 a 3.

19. Z výměru Zemského národního výboru v Praze ze dne 11. května 1948 a seznamu Zemského národního výboru v Praze s uvedením případů, v nichž bylo konfiskační rozhodnutí vydáno po 24. 2. 1948 bylo zjištěno, že [jméno FO] spadá pod ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) dekretu č. 12/1945 Sb. a jeho zemědělský majetek byl dnem vyhlášení citovaného dekretu zkonfiskován pro účely pozemkové reformy, když zde není uveden seznam ani jakékoli vymezení tohoto zemědělského majetku s tím, že jsou zde citovány skutečnosti, které jsou dány k tíži [jméno FO] předchozím výměrem ze 17. května 1946. Zároveň je tímto rozhodnutím proveden kasační nález Nejvyššího soudu ze dne 13. května 1947. Z úředního záznamu sepsaného v Praze dne 22. 7. 1948 expedice ONV v [adresa] bylo zjištěno, že se dostavila [jméno FO] se svým právním zástupcem dr. [jméno FO] s tím, že kromě stížnosti na vystěhování z budovy čp. 52 v [adresa] s tím, že Ministerstvo zemědělství považuje polovinu velkostatku za zkonfiskovanou a na druhé polovině velkostatku, protože je majetkem revidovaným a nebyla na ni zavedena správa, je [jméno FO] povinna až do odevzdání hospodařit, a to s péčí řádného hospodáře a až do přidělení budovy čp. 52 má [jméno FO] právo podle dohody o zkonfiskované polovině velkostatku tuto budovu užívat, proto je doporučeno ONV v [Anonymizováno], aby se cestou dohodu snažil vyřešit vzniklé rozpory, navrhl co nejúčelnější vyřešení této otázky s tím, že MNV může disponovat touto budovou jen podle bytového zákona č. 138/48 Sb.

20. Z výměru Zemského národního výboru v Praze ze dne 24. listopadu 1948 bylo zjištěno, že bylo provedeno přídělové řízení podle pozemkové reformy, tedy zákona č. [hodnota] z 11. července 1947, a byla zrušena národní správa pro velkostatek [jméno FO], což dokládá vyřízení žádosti z 9. 3. 1949 Krajského národního výboru v Plzni. Z odvolání [jméno FO] v zastoupení [tituly před jménem] [jméno FO] podaném Ministerstvu vnitra ze dne 2. července 1945 bylo zjištěno, že žádala o rozhodnutí, zda obvinění proti jejímu synovi [jméno FO] dle shora uvedeného rozhodnutí jsou oprávněná. Z přípisu Národního pozemkového fondu z 23. 5. 1950 určenému Ministerstvu zemědělství bylo zjištěno, že dosud nebyla konfiskace podílu [jméno FO] projednána a revizní výměr ze dne 9. 3. 1948 se vztahoval na celou výměru předmětného velkostatku. Z rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 26. 7. 1950 bylo zjištěno, že odvolání vznesené [jméno FO] proti výměru bývalého zemského národního výboru v Praze ze dne 11. 5. 1948, že [jméno FO] jako spolumajitel velkostatku [adresa] spadá pod ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) dekretu č. 12/45 Sb. a že jeho zemědělský majetek byl dnem vyhlášení citovaného dekretu zkonfiskován pro účely pozemkové reformy, se nevyhovuje.

21. Z výpisu z pozemkové knihy - knihovní vložky č. [hodnota] pro katastrální obec [adresa], soudní [adresa] bylo zjištěno, že zde jsou zaneseny parcely [Anonymizováno]/[Anonymizováno] les, [Anonymizováno]/[Anonymizováno] role a [Anonymizováno] pastvina s tím, že dle trhové smlouvy z 30. prosince 1933 bylo zapsáno právo vlastnické pro [jméno FO] a dle postupní smlouvy z 23. listopadu 1942 vloženo právo vlastnické [jméno FO].

29. července 1945 pak bylo poznamenáno zavedení národní správy dle výměru Zemského národního výboru v Praze z 23. července 1945, dále 5. února bylo zaznamenáno dle usnesení z 27. prosince 1945, že [jméno FO] byl částečně zbaven svéprávnosti na duševní chorobu a dále zápisem [Anonymizováno] [Anonymizováno] z 1. června 1948 byl z návrhu Ministerstva zemědělství z 8. dubna 1948 poznamenána ohledně polovice [jméno FO] připsané dle zákona z roku 1947 č. [hodnota], že ministerstvo zamýšlí tyto nemovitosti převzít a že jde o majetek, který je předmětem revize. Z výpisu pozemkové knihy – knihovní vložky [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa] bylo zjištěno, že je zde zapsán pozemek parc. č. [hodnota] les, ohledně nějž ze zápisu z 15. února 1934 bylo vloženo právo vlastnické dle trhové smlouvy z 28. prosince 1933 pro [jméno FO], dále podle smlouvy postupní ze dne 3. prosince 1942 bylo vloženo vlastnické právo na polovici i [jméno FO]. Dále 30. července 1945 byla poznamenána národní správa zavedené dle dekretu prezidenta republiky a ze zápisu [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze 4. června 1948 bylo k návrhu Ministerstva zemědělství ze dne 8. dubna 1948 poznamenáno, že Ministerstvo zemědělství zamýšlí nemovitosti zde zapsané převzít a že jde o majetek, který je předmětem revize podle ustanovení zákona z července 1947 č. [hodnota] Sb.

22. Z výměru Zemského národního výboru v Praze z 24. července 1945 bylo zjištěno, že ve věci majetku [jméno FO] a [jméno FO] [adresa] byla zavedena národní správa a jmenován národní správce, mimo jiné ohledně katastrálního území [adresa], pozemku knihovní vložce [Anonymizováno] a katastrálního území [adresa] pozemkové knihy č. [hodnota] s důvodem, že tato národní správa je nutná v zájmu plynulého chodu výroby a hospodářského života. Z usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 31. července 1945 bylo zjištěno, že soud nařídil ve vložkách mimo jiné číslo [hodnota] pro katastrální území [adresa] poznámku národní správy zavedené dle dekretu prezidenta republiky ze dne 19. května 1945. Z vyřízení žádosti z 11. března 1947 bylo zjištěno, že Krajský národní výbor v Plzni sděluje, že návrh ze dne 28. 12. 1948 na výmaz poznámky národní správy na velkostatku [jméno FO] a [jméno FO] ve [adresa] se týká celého objektu, který byl převzat 17. 4. 1947 do správy a vlastnictví Československého státu. Z žádosti Okresního soudu v Blatné ze dne 15. února 1949 adresovanému Zemskému národnímu výboru v Praze bylo zjištěno, že přípisem z 28. prosince 1948 bylo soudu sděleno, že má být vymazána poznámka za vedení národní správy ve velkostatku [jméno FO] ve [adresa] a vzhledem k tomu, že poznámka národní správy je zavedena na celých nemovitostech patřících [jméno FO] a [jméno FO] je činěn dotaz o vyjádření, zda návrh na výmaz poznámky za vedení národní správy se týká pouze [jméno FO] nebo zda se týká celého objektu. Z vyřízení této žádosti a sdělení ze dne 11. března 1949 Okresnímu soudu v [Anonymizováno] bylo zjištěno, že Krajský národní výbor v Plzni sděluje, že výmaz poznámky národní správy na velkostatku [jméno FO] a [jméno FO] ve [adresa] se týká celého objektu, který byl převzat dne 17. 4. 1947 do správy a vlastnictví Československého státu.

23. Z usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7. června 1948 bylo zjištěno, že soud povolil ve vložkách mimo jiné č. [hodnota] pozemkové knihy pro k. ú. [adresa] poznámku, že Ministerstvo zemědělství zamýšlí nemovitosti zde uvedené převzít a jde o majetek, který je předmětem revize dle ustanovení zákona z 11. července 1947 č. [hodnota] Sb. Z přípisu Okresního soudu [adresa] ze dne 15. února 1949, adresováno Zemskému národnímu výboru v Praze bylo zjištěno, že zdejšímu soudu bylo přípisem z 28. července 1948 sděleno, že má být vymazána poznámka zavedení národní správy na velkostatku [jméno FO] ve [adresa], která je zde zavedena na celých nemovitostech patřících [jméno FO] a [jméno FO] a v tomto přípisu je činěn dotaz o vyjádření, zda návrh na výmaz poznámky se týká pouze [jméno FO] nebo celého majetku. Dále bylo zmíněno, že v dané věci bylo zdejším soudem 1. 12. 1948 vydáno usnesení, na základě kterého byl navrhovateli vrácen návrh na výmaz poznámky předmětné národní správy k doplnění ve shora uvedeném smyslu a návrh zdejšímu soudu nebyl po doplnění vrácen. Z knihovní žádosti Ministerstva zemědělství ze dne 8. dubna 1948 adresované Krajskému soudu civilnímu v Praze s oznámením paní [jméno FO] a panu [jméno FO], majitelům velkostatku v [Anonymizováno], se zjišťuje, že byl podán návrh podle ustanovení zákona z 11. července 1947, č. [hodnota] Sb. o revizi pozemkové reformy, aby byla nařízena poznámka v pozemkové knize, knihovní vložce č. mimo jiné [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa] a knihovní vložce č. [hodnota] pozemkové knihy pro katastrální území [adresa] na poznámku, že ohledně tohoto majetku Ministerstvo zemědělství jej zamýšlí převzít a že jde o majetek, který je předmětem revize. Z usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne 8. června 1948 č. d. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo zjištěno, že podle návrhu Ministerstva zemědělství ze dne 8. dubna 1948 se nařizuje výkon poznámky podle ustanovení zákona ze dne 11. července 1947 č. [hodnota] Sb. (mimo jiné) ve vložkách [Anonymizováno] pozemkové knihy pro katastrální území [adresa], že Ministerstvo zemědělství zamýšlí tyto nemovitosti převzít a že jde o majetek, který je předmětem revize. Z usnesení Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 7. června 1948 bylo zjištěno, že soud povoluje ve vložkách pozemkové knihy mimo jiné [Anonymizováno] pro katastrální území [adresa] poznámku k návrhu Ministerstva zemědělství o tom, že zamýšlí tyto nemovitosti převzít ti a že jde o majetek, který je předmětem revize. Ze sdělení Československých státních lesů Národní podnik ze dne 2. 12. 1949 adresované pobočce Národního pozemkového fondu úřadovny ve Strakonicích bylo zjištěno, že osobním jednáním byly přezkoušeny skutečnosti týkající se části lesů bývalých Velkostatků [adresa] a podle toho bude přiděleno Československým státním lesům ve vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], dále části Velkostatku [adresa], pokud přímo sousedí aneb jsou obklopeny lesními komplexi bývalého Velkostatku [adresa] převzatého podle zákona č. 142/1947 Sb.

24. Z rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] ze dne 14. 4. 1994 sp. zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo zjištěno, že tento správní orgán rozhodl o vydání jiných než předmětných nemovitostí dle výzvy k vydání [jméno FO] uplatněné 9. 9. 1991 ve prospěch [jméno FO] a [jméno FO] každé jednou polovinou, když toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 4. 1994. Z rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka] ze dne 31. prosince 1996 bylo zjištěno, že jím bylo zrušeno rozhodnutí pozemkového úřadu [adresa], Okresního pozemkového úřadu ze dne 14. 8. 1995 č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] o zamítnutí nároku na vydání předmětných nemovitostí dle výzvy [jméno FO] z 9. 9. 1991 a věc byla vrácena k dalšímu řízení, že jde o posouzení oprávněnosti uplatněného nároku na nemovitosti, které přešly na stát z vlastnictví [jméno FO] a vzhledem k právnímu důvodu přechodu na stát konfiskace dle dekretu č. 12/1945 je nutno věc posoudit podle zákona č. 243/1992 Sb., přičemž je nutno zkoumat, zda [jméno FO] splnil podmínky ustanovení § 2 odst. 1 tohoto zákona proto, aby mohl být považován za oprávněnou osobu, tedy v daném případě posoudit, zda se neprovinil proti Československému státu. Současně je však nutno konstatovat, že nelze vyloučit ani ve vztahu k majetku [jméno FO] k posouzení věci podle zákona č. 229/1991 Sb., a to v případě, že by bylo zjištěno, že došlo ke zneužití dekretu č. 12/1945 Sb. ve smyslu politické persekuce tak, jak ji má namysli ustanovení § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb. s odkazem na Nález Ústavního soudu II. US 2294. Dále má být řízení doplněno o zjištění, jak které konkrétní pozemky přešly na stát z vlastnictví [jméno FO] a které z vlastnictví [jméno FO] a byla posouzena oprávněnost nároku odděleně vzhledem k různým právním důvodům přechodu vlastnických vztahů na stát. Soud zde dále zdůraznil, že ze samotného rozhodnutí soudu ze dne 27. 12. 1946, jímž byl [jméno FO] zbaven svéprávnosti částečně, nelze dovodit, že nebyl za své jednání za války odpovědný. Při posuzování věci nelze nepřihlédnout k tomu, že původní rozhodnutí o tom, že [jméno FO] je osobou spadající pod dekret č. 12/1945 Sb. vydané 17. 5. 1946 bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem jen z procesních důvodů, je nutno posoudit, zda rozhodnutí vydané posléze vycházela ze shodného skutkového zjištění jako správní orgán vydávající rozhodnutí 17. 5. 1946 nebo zda šlo o akt politické persekuce. Z rozhodnutí Okresního úřadu [adresa] ze dne 14. 8. 1995 č.j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] bylo zjištěno, že Okresní pozemkový úřad Strakonice rozhodl mimo jiné ohledně pozemků dle žalobního návrhu tak, že dědičky po [jméno FO] nenabývají vlastnických práv k těmto nemovitostem, které přešly na stát tak, že podíl [jméno FO] byl zkonfiskován podle dekretu č. 12/1945 Sb., podíl [jméno FO] přešel na stát podle zákona č. 142/1947 Sb., případná restituce majetku, který přešel na stát dle dekretu č. 12/1945 Sb. se řídí zákonem č. 243/1992 Sb. a podle tohoto zákona nejsou splněny všechny podmínky zde uvedené, zejména zpětné nabytí Československého občanství [jméno FO], který není tedy oprávněnou osobou podle § 2 odst. 1 citovaného zákona a věc současně nelze posoudit ani podle § 6 odst. 1 písm. r) zákona č. 229/1991 Sb., neboť na základě dekretu přešlo vlastnictví na stát dnem účinnosti dekretu, to je dnem 23. 6. 1945, tudíž mimo rozhodné období stanovené zákonem č. 229/1991 Sb. Ze stanoviska Ministerstva zemědělství, Ústředního pozemkového úřadu, ze dne 21. 6. 1995, bylo zjištěno, že ve věci restitučního případu [jméno FO] je nutno nejprve vyřešit otázku, zda konfiskaci majetku posuzovat jako právoplatný akt, učiněný v souladu s dekretem č. 12/1945 Sb. a rozhodovat dle z. č. 243/1992 Sb., anebo nahlížet na konfiskaci jako na akt perzekuční povahy právně vykonaný v rozhodném období, tj. po 28. 2. 1948 a celý případ posoudit podle zákona č. 229/1991 Sb., přičemž ministerstvo se přiklání k názoru, že by mělo být rozhodnuto dle zákona č. 229/1991 Sb. s naplněním ust. § 6 odst. 1 písm. z) tohoto zákona.

25. Ze zprávy [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] ze dne 14. 1. 2021, dále z 27. 1. 2021 nebyly zjištěny žádné podstatné skutečnosti, pouze, že jak dohoda o reálném rozdělení velkostatku [adresa] z 5. 6. 1946 a další rozdělení do vlastnictví [jméno FO] a [jméno FO], tak výměr z Ministerstva zemědělství z 8. dubna 1948 nejsou založeny ve sbírkách katastru. Ze zprávy Státního oblastního archivu v Plzni ze dne 17. 4. 1998 bylo zjištěno, že [jméno FO] nebyl nalezen v seznamech osob odsouzených mimořádnými lidovými soudy [adresa]. Z přípisu Národního pozemkového fondu ze dne 24. 5. 1950 Ministerstvu zemědělství bylo zjištěno, že otázka případné konfiskace podílu [jméno FO] nebyla do té doby znovu řešena a revizní výměr ze dne 9. 3. 1948 se vztahoval na celou výměru předmětného velkostatku. Z revize zbytkového statku listiny z 27. 2. 1948 bylo zjištěno, že celý zbytkový statek [adresa] byl určen k převzetí státem jako zbytkový statek podle zákona č. 142/1947 Sb.

26. Z územních plánů pro katastrální území [adresa] včetně výkazů ploch a geometrického plánu z 10. 10. 1969 potvrzují závěry, které soud učinil ze srovnávacího sestavení parcel [právnická osoba] ve Strakonicích týkajících se nynějších LV [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Ze snímků ortofotomapy, kopie katastrální mapy a ortofotosnímků a informace z katastrálního úřadu o pozemcích parc. č. [Anonymizováno]/5, parc. č. st. [Anonymizováno], parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pro obec [adresa], katastrální území [adresa] bylo zjištěno, že pozemky nynější parcelní č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], které jsou ve vlastnictví České republiky s právem hospodařit s majetkem státu pro žalobce přiléhají každá z jedné strany k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] se stavbou č. p. [Anonymizováno], které jsou ve vlastnictví [jméno FO], bytem SRN, což rovněž dokládá výpis z katastru nemovitostí LV [Anonymizováno] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], když z darovací smlouvy ze dne 29. 5. 2023 bylo zjištěno, že [jméno FO] získala tyto nemovitosti s právními účinky zápisu k okamžiku 29. 5. 2023 darem od svého otce s tím, že kupní smlouva a dohoda o zřízení práva osobního užívání z 5. prosince 1973 deklarují předchozí majetkové vztahy. Z územního plánu obce [adresa] bylo zjištěno, že všechny shora uvedené pozemky jsou zařazeny do zastavitelné části území jako plochy smíšené, obytné, nízkopodlažní. Z protokolu o místním šetření konaném u čp. [Anonymizováno] [adresa], včetně fotodokumentace přilehlých pozemků bylo zjištěno, že celá část jak dotčených parcel č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z jedné strany a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] z druhé strany obklopují pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] s domem č.p. [Anonymizováno] a všechny dohromady jsou oploceny drátěným plotem. [adresa] se nachází složené dřevo přikryté a na parcele č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] je zarostlý rybníček, vysoký strom a zastřešené složené dřevo. Z rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne 8. 9. 2023 vydaného k odstranění pochybností, zda jde o pozemky určené k plnění funkcí lesa, bylo zjištěno, že tohoto dne vydal městský úřad rozhodnutí podle § 3 odst. 3 lesního zákona, že pozemky parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] zapsané na LV č. [hodnota] u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] nejsou pozemky určenými k plnění funkcí lesa ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona. K odvolání ze dne 9. 11. 2023 rozhodl Krajský úřad Jihočeský kraj [právnická osoba] dne 8. 12. 2023 tak, že rozhodnutí [právnická osoba] [adresa], odboru životní prostředí ze dne 8. 9. 2023 prohlašuje za nicotné s tím, že napadené rozhodnutí trpí vadami, jež je činí právně či fakticky neuskutečnitelnými.

27. Jak již bylo shora uvedeno, předmětem řízení bylo posouzení věcné správnosti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu (v odst. 8. odůvodnění tohoto rozsudku) citovaného ustanovení § 244 odst. 1 o. s. ř.

28. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu a kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

29. Z uvedeného ustanovení jednoznačně vyplývá, že aktivní legitimace k podání takové žaloby může být dána pouze u osoby, která tvrdí, že byla dotčena na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Pokud se však žalobci v řízení domáhali rozhodnutí ohledně pozemků, které jsou nyní ve vlastnictví třetích osob, a to konkrétně nynější parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], které stejně jako již zmiňovaná parcela č. [hodnota] v k. ú. [adresa], ohledně níž byla podána žaloba opožděně, jsou ve vlastnictví fyzické osoby – [jméno FO], nemůže být žalobce nemající jakýkoli právní vztah k předmětným nemovitostem aktivně legitimován k tomu, aby se domáhal nového projednání žaloby týkající se těchto nemovitostí, neboť nemohlo být takovouto žalobou naplněno citované ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř. a žalobce být ohledně těchto nemovitostí dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Soud tedy žalobu ohledně určení, že všichni účastníci nejsou vlastníky pozemků parc. č. st. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely st. 40 v k. ú. [adresa] stejně jako parcely č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] v rozsahu původní PK parcely [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], jak jsou specifikovány ve výrocích III. a IV. zamítl. Stejně pak zamítl též žalobu v části týkající se určení, že žádný z účastníků není vlastníkem pozemků v katastrálním území [adresa], jak je zdůvodněno v odst. 12 tohoto rozsudku, kdy žalobce ohledně těchto nemovitostí podal po uplynutí lhůty podle § 247 odst. 1 o. s. ř. Soud si je současně vědom ustanovení § 250g) odst. 1 písm. a) o. s. ř., podle nějž soud žalobu odmítne, nebyla-li podána opožděně, nicméně konstatuje, že důsledky zamítnutí i odmítnutí pro žalobce jsou obdobné, neboť prostě nebyl v této části řízení úspěšný.

30. Ohledně zbývajících nemovitostí v k. ú. [adresa], jak jsou označeny v upřesnění žaloby, soud konstatuje, že tak, jak byly specifikovány v napadeném správním rozhodnutí ze dne 21. 1. 2021, jsou v něm vymezeny dostatečně určitě, neboť podle tohoto rozhodnutí se účastník č. [hodnota] [Jméno advokáta B] stává co do podílu 1/8 vlastníkem a právní předchůdce účastníků 2 až 4 [jméno FO] vlastníkem co do 7/8 jednak k pozemku parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], a to celého tohoto pozemku označeného jako lesní pozemek o výměře 128 m2, stejně jako dalších lesních pozemků - parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] lesní pozemek o výměře 415 m2 a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] lesní pozemek o výměře 601 m2. Takto specifikované nemovitosti s tím, že jde o pozemky v katastrálním území [adresa], obec [adresa], zapsané na LV č. [hodnota] v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], jsou dostatečně určité a takováto specifikace nebrání zápisu takto označených nemovitostí do katastru nemovitostí. Pokud ve výroku tohoto správního rozhodnutí je současný pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] rozčleněn na tři části bez určení výměry, je toto učiněno k odstranění pochybností, o jaký pozemek se jedná ve vztahu k jeho původnímu značení v době přechodu na stát, když jedna část tohoto pozemku je původní pozemek PK [Anonymizováno] v bývalém katastrálním území [adresa], druhý původní PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] a třetí původní PK [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], které nyní tvoří jeden pozemek parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 128 m2. Obdobně pak původní PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] pak nyní tvoří jak parcela č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 415 m2, tak parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 601 m2, vše v k. ú. [adresa]. Tyto pozemky jsou dále v rozsudku již označovány jako předmětné nemovitosti.

31. Pokud jde o osud těchto nemovitostí, soud zde shrnuje časovou osu skutkových zjištění se zásadními právními skutečnostmi: Prvou touto skutečností je postupní smlouva z 23. 11. 1942, na základě níž [jméno FO] postoupila jednu polovinu předmětných nemovitostí svému synovi [jméno FO], tudíž každý z nich byl nadále spoluvlastníkem co do jedné poloviny těchto nemovitostí. Druhým bodem na této časové ose je rozhodnutí o konfiskaci majetku [jméno FO] ze dne 17. 5. 1946, podle nějž [jméno FO] spadá jako zrádce a nepřítel národa pod § 3 odst. 1 písm. a) dekretu č. 12/1945 Sb. Třetí skutečností je uzavření dohody o reálném rozdělení Velkostatku [adresa] dne 5. 6. 1946, když v seznamu pozemků jsou ohledně osoby [jméno FO] je pozemek parc. č. PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Pozemky v katastrálním území [adresa] byly ohledně těch, které připadají [jméno FO], vymezeny pouze obecně, zatímco [jméno FO] měl připadnout z pozemků v k. ú. [adresa] pouze pozemek č. PK [Anonymizováno]. Z tohoto vymezení logickým výkladem vyplývá, že zbývající pozemky v k. ú. [adresa] musely připadnout [jméno FO], což se týkalo tedy i pozemků PK 909, tehdy v k. ú. [adresa]. Tato dohoda existovala pouze písemně, nebyla vložena do pozemkové knihy. Čtvrtou podstatnou skutečností byla vyhláška Okresního národního výboru v [Anonymizováno] ze dne 19. 6. 1946, která prohlásila za zkonfiskované pro účely pozemkové reformy pozemkové parcely, mezi nimiž předmětné nemovitosti obsaženy nebyly. Pátým bodem na časové ose je usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] z 27. 12. 1946, kterým byl [jméno FO] částečně zbaven svéprávnosti. Šestou událostí pak bylo rozhodnuto Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 1947, které zrušilo z procesních důvodů rozhodnutí o konfiskaci majetku ze 17. 5. 1946, tedy druhého bodu na časové ose. Poté následovala sedmá událost 9. 3. 1948, kdy bylo rozhodnuto o tom, že celý zbytkový statek dle soupisových přihlášek přejímá stát. Poslední událostí pak byl výměr z 11. 5. 1948, podle nějž byl majetek [jméno FO] prohlášen za zkonfiskovaný.

32. Soud hodnotí tyto jednotlivé akty a jejich časovou souslednost následovně: Za situace, kdy [jméno FO] a [jméno FO] byli každý spoluvlastníkem co do jedné poloviny všech nemovitostí spadajících do Velkostatku [adresa], tedy včetně předmětných nemovitostí a následoval-li výměr ze 17. 5. 1946 o tom, že [jméno FO] spadá pod § 3 odst. 1 písm. a) dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., teoreticky tím ke dni účinnosti tohoto dekretu 23. 6. 1945 mohlo dojít k aktu konfiskace pouze majetku [jméno FO]. Jelikož však rozhodnutím ze dne 13. 5. 1947 byl tento výměr zrušen, je na něj nutno pohlížet jako kdyby neexistoval, stejně jako je nutno pohlížet na vyhlášku z 19. 6. 1946, která na výměr z 17. 5. 1946 navazovala. Pokud tedy následným výměrem z 9. 3. 1948 došlo k tomu, že celý zbytkový statek dle soupisových přihlášek přejímá stát postupem dle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy, nemohlo tedy dojít ke konfiskaci tohoto majetku ve smyslu dekretu č. 12/1945 Sb. konečným výměrem o konfiskaci ze dne 11. 5. 1948.

33. Nad rámec tohoto závěru soud ohledně aplikace dekretu č. 12/1945 Sb. odkazuje na nález Ústavního soudu I. ÚS 405/98, z nějž vyplývá, že ve smyslu tohoto dekretu přecházel konfiskovaný majetek na Československý stát dnem jeho účinnosti, přičemž konfiskační výměr jako akt deklaratorní a zároveň provádějící pak vymezoval, které nemovitosti jsou dekretem dotčeny, teprve konfiskačním výměrem jako aktem správním byla konfiskace majetku dovršena. V tomto nálezu bylo dále konstatováno, že osvědčení o státní a národní spolehlivosti, včetně rozhodnutí o zastavení trestního stíhání, pokud byla vydána k tomu kompetentními orgány před přijetím konfiskačního výměru, zcela opodstatňují právní závěr, dle kterého byl následně vydaný (v rozhodném období) konfiskační výměr zjevně v rozporu s tehdy platnými předpisy. Pokud by pak k přechodu majetku na stát došlo se zpětnou platností k datu účinnosti dekretu č. 12/1945 Sb., aniž by byly v této době naplněny hmotně právní podmínky pro konfiskaci majetku původního vlastníka, nutno na správní akt (konfiskační výměr) pohlížet jako na akt politické persekuce porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody a v daném případě i jako na správní akt vydaný v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Aplikací těchto závěrů Ústavního soudu na předmětné řízení, v němž bylo prokázáno, že konfiskační výměr ze dne 11. 5. 1948 neobsahuje vymezení nemovitostí, kterých se má konfiskace týkat, a zároveň, že osvědčení o národní a politické spolehlivosti [jméno FO] bylo vydáno před tímto konfiskačním výměrem dne 26. 3. 1948, je tedy nutno na konfiskační výměr z 11. 5. 1948 pohlížet jako na akt politické perzekuce vydaný v rozporu s tehdy platnými předpisy.

34. Soud ještě odkazuje na další nález Ústavního soudu III. ÚS 361/2021, podle nějž právním důvodem konfiskace majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. byl dekret samotný a následná konfiskační rozhodnutí měla jen deklaratorní charakter, byla-li však tato konfiskační rozhodnutí ještě před rozhodným obdobím zrušena jako protizákonná a současně stát před rozhodným obdobím předmětné nemovitosti ani nepřevzal, není žádný právní ani faktický důvod k domněnce, že se na tyto nemovitosti dekret č. 12/1945 Sb. vůbec vztahoval. Obecné soudy jsou proto v těchto restitučních řízení povinny posoudit, zda došlo k účinné konfiskaci ještě před rozhodným obdobím, Ústavní soud zde navíc zdůraznil, že pokud (jako to bylo v dotčené věci), kromě nezákonné konfiskační vyhlášky je na druhé straně celá řada důkazů vypovídajících o tom, že postup orgánů státu podle zákona č. 142/1947 Sb. nebyl veden snahou „pojistit si“ přechod nemovitostí pro případ, že by se jejich dřívější konfiskace podle dekretu č. 12/1945 Sb. z různých příčin nezdařila, nýbrž svědčí spíše o pokusu odebrat majetek stěžovatele, je namístě promítnout do rozhodování zásadu in favorem restitutionis. Optikou tohoto závěru Ústavního soudu na předmětné řízení, kdy původní rozhodnutí o konfiskaci majetku ze 17. 5. 1946 bylo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 1947 zrušeno jako nezákonné (není zde rozhodující, že se k tomuto závěru dospělo z procesních důvodů), přičemž do začátku rozhodného období, tedy do 25. 2. 1948, stát předmětné nemovitosti nepřevzal, nemohlo dojít k účinné konfiskaci majetku, když stát tento postup završil výměrem z 9. 3. 1948, kdy předmětné nemovitosti byly přejaty státem podle zákona č. 142/1947 Sb. Z uvedených závěrů tedy vyplývá, že v žádném případě nemohly být naplněny důvody konfiskace předmětných nemovitostí státem ve smyslu dekretu č. 12/1945 Sb.

35. Zásadní otázkou, kterou soud v řízení posuzoval, byl rozsah zbytkového statku, který dle výměru dle 9. 3. 1948 přejal stát. Jelikož nebylo možné postupovat dle konkrétních soupisových přihlášek, které žalobce přes poučení soudu nepředložil, vycházel soud z postupu příslušných orgánů tak, jak realizovaly převzetí konkrétní nemovitosti jednotlivými akty. Z provedeného dokazování vyplývá, že dohoda z 5. 6. 1946, která nebyla intabulována a jíž došlo k reálnému rozdělení Velkostatku [adresa] na konkrétní pozemky připadající [jméno FO] na straně jedné a další pozemky týkající se [jméno FO] na straně druhé, znamenala, že se předmětné nemovitosti dostaly pod část připadající [jméno FO], když tyto nemovitosti byly přijaty státem postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy, přičemž zásadním aktem, na základě kterého došlo k přechodu vlastnictví ze [jméno FO] k těmto nemovitostem na stát, bylo rozhodnutí z 9. března 1948.

36. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb. (zákon o půdě) se tento zákon vztahu na půdu, která tvoří zemědělský půdní fond, nebo do něj náleží a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond (dále jen „půda“). Podle § 6 odst. 1 písm. b) citovaného zákona oprávněným osobám budou vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo jinou právnickou osobu v důsledku odnětí bez náhrady postupem dle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy nebo podle zákona č. 46/1948 Sb. o nové pozemkové reformě.

37. Podle § 4 zákona odst. 1 o půdě je oprávněnou osobou státní občan České a Slovenské federativní republiky, jehož půda, budovy a stavby patřící k původní zemědělské usedlosti přešly na stát nebo jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1.

38. Podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o půdě zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6 před uplynutím lhůty v § 13 nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské federativní republiky fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva, byl-li dědic v závěti ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odst. 1 včetně rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13 jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a zemřelo-li některé z nich jeho děti.

39. Podle § 4 odst. 4 zákona o půdě v případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

40. Podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě oprávněným osobám budou vydány nemovitost, které přešly na stát, nebo jinou právnickou osobu v důsledku odnětí bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy nebo podle zákona č. 45/1948 Sb. o nové pozemkové reformě.

41. Podle § 9 odst. 1 zákon o půdě nárok uplatní oprávněná osoba u pozemkového úřadu a zároveň vyzve povinnou osobu k vydání nemovitosti. Povinná osoba uzavře s oprávněnou osobou do 60 dnů od podání výzvy dohodu o vydání věci. Podle § 9 odst. 4 zákona o půdě, nedojde-li k dohodě podle odst. 1, rozhodně o vlastnictví oprávněné osoby k nemovitosti pozemkový úřad.

42. Z formulací ustanovení § 6 zákona o půdě, tedy aby došlo k přechodu na stát postupem podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy odnětím bez náhrady, jak bylo v této věci shora prokázáno, je nutno, aby byla splněna kritéria oprávněné osoby ve smyslu citovaných ustanovení § 4. V této souvislosti učinili účastníci nesporným skutečnost, že po [jméno FO], který podal návrh na vydání nemovitostí, dědila jednou polovinou manželka [jméno FO] a jednou polovinou dcera [jméno FO], která zdědila podíl po matce a stala se vlastnicí pozemků, když zbývající 1/8 zdědil vnuk [Jméno advokáta B] a zbývajících 7/8 po smrti [jméno FO] manžel [jméno FO]. Ten zemřel v průběhu soudního řízení, a právě otázka jeho právního nástupnictví, kdy jeho pořízením pro případ smrti veškerý majetek na území České republiky připadl svěřenskému fondu [jméno FO], IČO [IČO], jehož svěřenskými správci se stali účastníci 2 až 4, jak bylo osvětleno v třetím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Soud se v souvislosti s citovaným ustanovením § 4 odst. 4 zákona o půdě zabýval tím, zda tito účastníci jsou dědici po [jméno FO] a následně i po [jméno FO] jako oprávněné osobě.

43. Podle § 1475 odst. 3 občanského zákoníku, komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.

44. Podle § 1448 odst. 1 o. z. svěřenský fond se vytváří vyčleněním majetku z vlastnictví zakladatele tak, že ten svěří správci majetek k určitému účelu smlouvou nebo pořízením pro případ smrti a svěřenský správce se zaváže tento majetek držet a spravovat. Podle § 1448 odst. 2 o. z. vznikem svěřenského fondu vzniká oddělené a nezávislé vlastnictví vyčleněného majetku a svěřenský správce je povinen ujmout se tohoto majetku a jeho správy. Podle § 1448 odst. 3 o. z. vlastnická práva k majetku ve svěřenském fondu vykonává vlastním jménem na účet fondu svěřenský správce; majetek ve svěřenském fondu však není ani ve vlastnictví správce ani vlastnictvím zakladatele ani vlastnictvím osoby, které má být ze svěřenského fondu plněno.

45. V komentáři citovaném ustanovením § 1448 nakladatelství C. H. Beck 1. vydání z roku 2013 pod bodem I. část 1 písm. a) se uvádí, že z hlediska dědického práva je na postavení svěřenského fondu nutno pohlížet „jako na dědice“. Soud se ztotožňuje s tímto výkladem s tím, že pokud zákon o půdě v ustanovení § 4 ohledně oprávněných osob výslovně nezmínil možnost svěřenského fondu a správců tohoto svěřenského fondu jako speciálních dědiců, neznamená to, že by nemohli být dědici ve smyslu citovaného ustanovení § 4 odst. 4, když v době vydání tohoto zákona v České republiky institut svěřenského fondu a správců svěřenských fondů jako v úvahu připadajících dědiců nebyl dosud stanoven a byl zaveden až občanským zákoníkem s účinností od 1. 1. 2014. Pokud tedy [jméno FO] svůj nárok na veškerý majetek v České republice vyčlenil do svého svěřenského fondu ve smyslu § 1448 o. z., tím i ve prospěch tohoto fondu vyhradil dědické právo a správci svěřenského fondu tímto vykonávají práva dědiců tohoto majetku. Soud se proto domnívá, že došlo k naplnění citovaného ustanovení § 4 odst. 4 a účastníci 2 až 4 jsou oprávněné osoby ve smyslu zákona o půdě.

46. Závěry soudu je tedy možné shrnout tak, že předmětné nemovitosti přešly na stát v rozhodném období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 z výlučného vlastnictví právní předchůdkyně [jméno FO] na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 9. března 1948 přijatého podle zákona č. 142/1947 Sb. o revizi první pozemkové reformy podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona o půdě.

47. Posledním sporným bodem byla skutečnost, zda ohledně pozemků parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] je naplněno ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě a zda tvoří jeden celek s pozemky, které obklopuje (parc. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa] ve vlastnictví třetí osoby [jméno FO]) a jsou touto osobou užívány se souhlasem žalobce současně s jejími pozemky, když jsou zaploceny a užívány jako jeden funkční celek.

48. Podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou, anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991 a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

49. Z provedeného dokazování k této otázce pak vyplynulo, že na obou dotčených pozemcích [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] nebyla postavena ani zahájena stavba tak, aby bylo možné vyvodit, že tento pozemek byl ve smyslu citovaného ustanovení zastavěn. Jak zjistil soud na místě samém, na těchto pozemcích nejenže není žádná stavba ve smyslu zákonných ustanovení, ani tato stavba zahájena nebyla, nýbrž že tyto pozemky ani bez této stavby nejsou nezbytně nutné k provozu domu ve vlastnictví třetí osoby, který se nachází mezi nimi, a jsou pouze zaploceny. Soud tedy uzavírá, že na těchto pozemcích není žádná řádná stavba, natož taková, která by bránila lesnímu využití pozemku, navíc ani není relevantní rozhodnutí Městského úřadu [adresa] o tom, že pozemky nejsou určenými k plnění funkcí lesa, které bylo navíc jako nulitní odvolacím orgánem zrušeno. Soud dále odkazuje na nález Ústavního soudu II. ÚS 747/2000, podle nějž má zákon o půdě především umožnit, aby pozemek byl restituentům vydán, a pouze výjimečně, nastanou-li okolnosti dle § 11, pozemek vydán nebude. Rovněž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2392/2013, kdy se nevydávají pozemky, které nejsou nezbytně nutné k provozu stavby a pouze zvyšují komfort jejího užívání. Soud tedy dospívá k závěru, že pro třetí osobu, která užívá spolu se svým domem a svojí vlastní zahradou ještě oba dotčené pozemky, je její právo na jejich užívání (i se souhlasem žalobce) slabší než právo restituentů na vydání takovýchto pozemků. Soud proto naplnění tzv. výlukového důvodu ve vztahu k těmto pozemkům ve smyslu citovaného ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě neshledal.

50. Podle § 250i) o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo jiné právní věci správně.

51. Ze všech shora uvedených závěrů tedy vyplývá, že účastníci jako oprávněné osoby mají nárok na vydání předmětných nemovitostí v podílech prvého účastníka 1/8 a v podílech účastníků 2 až 4, co do 7/8, a pokud je v tomto směru závěr rozhodnutí pozemkového úřadu ze dne 21. 1. 2021 shodný, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

52. Žalobce v řízení navrhoval provedení dalších důkazních návrhů nad rámec těch, které provedeny byly (dalšími výpisy z pozemkové knihy a seznamu parcel a výpověď svědka [jméno FO]), stejně jako účastníci 2. – 4. navrhovali doplnění dokazování účastnickým výslechem [Jméno advokáta G] a svědeckými výpověďmi [tituly před jménem] [jméno FO] a zaměstnanců pozemkového úřadu, kteří se podíleli na rozhodnutí z 21. 1. 2021, jde podle názoru soudu o nadbytečné důkazy, které nejsou potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu, který byl dostatečně prokázán již provedenými důkazy, a tyto nové důkazy, zejména pak výpovědi, by byly navíc i v rozporu se zásadou hospodárnosti tohoto řízení.

53. Účastníci byli ve věci plně úspěšní a mělo by jim náležet právo na náhradu nákladů tohoto řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. Prvý účastník [Jméno advokáta B] se však tohoto svého práva na náhradu nákladů řízení vzdal a soud proto o něm rozhodl (dle výroku III.), že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává. Účastníkům 2 až 4 vznikl nárok na náhradu těchto nákladů řízení v souvislosti s jejich právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem 15,5 úkonu právního zastoupení pro tři zastoupené účastníky (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 17. 3. 2022, vyjádření z 31. 8. 2022, doplnění vyjádření ze dne 5. 12. 2022, dalšího vyjádření z 21. 2. 2023, dále z 29. 3. 2023, další z 21. 4. 2023, další 10. 8. 2023, další 12. 9. 2023 a dále 15. 1. 2023, dále účast při přípravném jednání 18. 1. 2023 za půl úkonu, účast při jednání 26. 7. 2023, účast při místním šetření 22. 11. 2023, účast při jednání 1. 11. 2023 a účast při jednání 10. 1. 2024 a písemný závěrečný návrh). Konkrétně se jedná o zastoupení tří účastníků, tedy odměna za advokáta 3 x 2 480 Kč dle § 9 odst. 4 advokátního tarifu, tedy 3 x 2480 Kč, tedy 7 440 Kč za 1 úkon, když soud přihlédl k ustanovení § 12 odst. 4 advokátního tarifu, s tím, že při zastupování více osob se snižuje odměna o 20 %, tedy 1 úkon představuje částku 5 952 Kč. Za 15,5 úkonu tedy představuje výše náhrady 92 256 Kč, k níž náleží 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, tedy 4 800 Kč a k tomu náhrada za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu 100 Kč za každou jen započatou půl hodinu, tedy celkových 15 hodin ve výši 3 000 Kč. K uvedeným položkám v celkové výši 100 056 Kč pak již byla požadována pouze 21% náhrada za DPH, neboť zástupce účastníků je plátcem DPH, ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy 21 011,70 Kč, takže celkové náklady řízení představují 121 067,76 Kč.

Poučení