6 C 79/2024 - 244

Rubrum

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Mydlou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A]) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], bytem [Adresa žalobce B] zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] žalované: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k nemovitosti takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobci jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku parcelní číslo [adresa]/2022, ověřeném oprávněným zeměměřickým inženýrem [tituly před jménem] [jméno FO], potvrzené Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa] dne [datum], přičemž uvedený geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobců do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši [částka].

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na bankovní účet Okresního soudu v [adresa] státem hrazené svědečné ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou z [datum] se žalobci domáhají určení vlastnického práva pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území a obci [adresa], jak je vyznačen v geometrickém plánu, který je připojen k tomuto rozsudku. Žalobu odůvodňují tím, že jednak mají naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť v katastru nemovitostí jako vlastník sporného pozemku je zapsána žalovaná, přestože fakticky na základě vydržení jsou vlastníkem žalobci. Žalobcům svědčí kupní smlouva z [datum] s tím, že byli přesvědčeni, že zakoupený pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] celé oplocené zahradě. Teprve v únoru 2015 se žalobci dozvěděli, že část oploceného pozemku směrem k silnici v šířce asi 1,8 m, je již součástí přilehlého obecního pozemku parc. č. [hodnota] ve vlastnictví žalované. Vzhledem k tomu, že z pohledu vydržení žalobci podmínku desetileté vydržecí doby nesplňují, započítávají si vydržecí dobu svých předchůdců, a to [tituly před jménem] [jméno FO], která nabyla nemovitosti na základě usnesení ze dne [datum] vydaného Okresním soudem v Mostě v dědickém řízení a dále i právního předchůdce [jméno FO], který nemovitosti nabyl na základě usnesení v dědickém řízení ze dne [datum]. Žalobci uvádějí, že k vydržení vlastnického práva došlo nejpozději k [datum], kdy uplynula desetiletá vydržecí doba, která započala dne [datum]. K vydržení dle § 130 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., žalobci uvádějí, že všichni vlastníci pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] pozemek v hranicích staršího celistvého oplocení, které zde v době, kdy se ujali držby, již bylo postaveno, s tím, že měli za to, že pozemek, který koupili, respektive nabyli dědictvím, je v terénu vymezen stávajícím oplocením. Dále uvádějí, že oplocení směrem k silnici v celé své délce plynule v jedné linii navazuje na oplocení sousedních pozemků, kdy také zahrady těchto sousedů zasahují stejným způsobem na pozemek žalované. Dále dle sdělení sousedky paní [jméno FO] zůstává průběh oplocení stejný již od padesátých let dvacátého století. Poměr plochy sporného pozemku představuje pouhých 11,2 %. Žalovaná přitom v minulosti po dobu mnoha desetiletí nikdy držbu sporného pozemku nerozporovala, neužívala jej, nejsou zde vedeny ani inženýrské sítě apod. Dále žalobci argumentují mimořádným vydržením dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. s tím, že je na žalované, aby prokázala nepoctivý úmysl žalobců, popřípadě jejich právních předchůdců. Samotná skutečnost, že žalobci se v průběhu vydržecí doby dozvěděli, že jako vlastník sporného pozemku je v katastru nemovitostí vedena žalovaná, neznamená, že se stali držiteli v nepoctivém úmyslu. Aby žalovaná zabránila mimořádnému vydržení, musela by podle judikatury Nejvyššího soudu podat proti žalobcům žalobu, což však neučinila.

2. K žalobě se žalovaná písemně vyjádřila v podání z [datum], kde navrhla žalobu zamítnout s tím, že žalobci s ohledem na žádost zaslanou žalované již od roku 2008 vědí, že užívají část pozemku obce. Dále žalovaná namítá, že již právní předchůdkyně žalobců si musela být při prodeji domu žalobcům prostřednictvím realitní kanceláře vědoma, že připlocená část pozemku není jejím majetkem. Žalovaná s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] dále namítá, že užívaná část pozemku je pozemní komunikací, přičemž veřejný statek nelze vydržet. Žalovaná konečně namítá zjevně nepoctivý úmysl žalobců při mimořádném vydržení s tím, že pokud bezprostřední předchůdce držitele nebyl držitelem oprávněným, pak nelze započítávat do vydržecí doby držbu vzdálenějšího předchůdce. V bodě 5. písemného vyjádření žalovaná zmiňuje, že o odkupu předmětné části pozemku, který byl žalobcům přenechán jako výprosa, žalobci nechtěli ani slyšet. Žalovaná rovněž namítá, že sousedé žalobců vědí po celou dobu užívání, že užívají pro sebe cizí část pozemku, o čemž nepochybně museli informovat i žalobce. Žalovaná dovozuje, že žalobcům muselo být od počátku užívání zjevné, že užívají cizí pozemek a měli v úmyslu vetřít se lstí ve vlastnictví pozemku žalované, neboť se připravovali na převzetí předmětné části pozemků institutem mimořádného vydržení.

3. V dané věci již soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum], kde konstatoval, že poskytl poučení při ústním jednání konaném dne [datum]. Z důkazů provedených při tomto ústním jednání totiž vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobců [tituly před jménem] [jméno FO] nevěděla nic o tom, že by prodávala pozemek, který jí nepatří. Z její svědecké výpovědi vyplynulo, že v předmětném domě byla pouze párkrát, jednalo se o starší dům, s otcem neudržovala kontakty, se sousedy se vůbec nezná. Jmenovaná podotkla, že ze strany žalované obce jí nikdo nesdělil, že by prodávala pozemky, které jí nepatří. Rovněž realitní kancelář s ní žádné nesrovnalosti nekomunikovala, prodej proběhl standardním způsobem. Jmenovaná rovněž uvedla, že ani otec, když se vrátil z emigrace, jí nesděloval, že by svědkyně užívala pozemek, který jí nepatří. Stejně tak neměla žádnou pochybnost, že by dědila něco, co nepatří otci. K plotu, který ohraničuje předmětný pozemek, svědkyně uvedla, že tento tam měl již její otec.

4. Stejně tak ani z výpovědi bývalého zastupitele žalované obce [jméno FO] nebyla potvrzena tvrzení žalované. Svědek uvedl, že nelze vyloučit, že předmětný plot zbudoval ještě někdo před otcem pana [jméno FO]. Rovněž potvrdil, že nezná dceru pana [jméno FO] mladšího. Neví ani nic o tom, že by prodávala předmětné nemovitosti žalobcům. Svědek se vyjádřil rovněž k tomu, že upozornil žalobce, že faktické hranice neodpovídají skutečně vytyčeným, k čemuž došlo někdy v roce 2016, 2017. Svědek rovněž uvedl, že žalobce 1) v březnu 2015 poslal dopis žalované obci, kde dovozoval, že předmětný pozemek je v jeho vlastnictví, přičemž navrhoval, aby se obec vzdala pozemku ve prospěch žalobce a). Obdobně rovněž vypovídala svědkyně [jméno FO], sousedka žalobců, která uvedla, že plot určitě postavil pan [jméno FO] starší. Svědkyně uvedla, že neví nic o tom, že by někdo z vlastníků domu, kde nyní bydlí žalobci, chtěli škodit žalované obci tím, že si připlotí pozemek ve vlastnictví obce. Svědkyně potvrdila, že bývalý starosta svědkyni nikdy nekontaktoval s tím, že s jejich pozemky by bylo něco v nepořádku. Obdobně vypovídali jako svědci další sousedé Alena a [jméno FO], z jejichž výpovědi vyplynulo, že ani oni nevěděli, že předzahrádky jsou problematické. Když uvedenou skutečnost zjistila paní [jméno FO], žalobci tam bydleli více než dva roky. Svědkyně uvedla, že předmětný plot stavěla již paní [jméno FO]. Svědek [jméno FO] potvrdil, že předmětný plot byl na místě již za paní [jméno FO], s plotem se nehýbalo. K dotazu soudu svědek uvedl, že ze strany obce ani od nikoho jiného nebyla zmínka o tom, že když žalobci kupovali předmětný dům, že by tam byla nějaká nepoctivost nebo nesrovnalost s pozemky. Dle svědka až když byla provedena digitalizace, tak se dozvěděl, že pozemek není jejich, a to na Katastrálním úřadě v [adresa], což bylo v době, kdy už pět let na domě bydleli žalobci. Svědek dále uvedl, že v jejich bydlišti plot stavěli ještě jejich předchůdci. K výprose svědek uvedl, že je možné, že o to někdo tehdy žádal při vybudování plotu, k tomu se ale dneska zřejmě nedobereme.

5. Soud poskytl žalované obci možnost prokázat svá sporná tvrzení, kdy při ústním jednání poskytl poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že má označit všechny důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, že žalobcům muselo být od počátku užívání zřejmé, že užívají cizí věc, a že měli v úmyslu vetřít se lstivě ve vlastnictví pozemku žalované obce.

6. Žalovaná na dané poučení zareagovala písemným podáním z [datum], kde navrhla již jen provedení dědických spisů [jméno FO], [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Dále vznesla výhradu, že dle ustanovení § 3066 občanského zákoníku lze započítat vydržecí dobu nejvýše od roku 2009. Rovněž předestřela úvahu, že pravděpodobně mohl vydržet předmětnou část pozemku již [jméno FO]. Na druhou stranu si však žalovaná stále klade otázku, zda byl [jméno FO] v dobré víře, tj. zda splnil podmínky pro řádné vydržení.

7. Z připojených dědických spisů Okresního soudu v Mostě vyplynulo, že pokud jde o dědické řízení po [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], právní předchůdkyně žalobců, se zúčastnila sepisu protokolu o předběžném šetření dne [datum], kdy z tohoto protokolu není zřejmé, že by si byla vědoma, že připlocená předzahrádka předmětného domu nebyla ve vlastnictví [jméno FO]. Ve spise je obsažen znalecký posudek z 28. 08. 202 k ocenění rodinného domu č.p. 119 s příslušenstvím a pozemkem, kdy na straně 2. dole bodem 6 tohoto posudku se uvádí, že umístění nemovitosti je patrné z přílohy, založení nemovitosti je možné datovat od roku 1920. Je zde zmínka o tom, že ploty a vrata pocházejí z roku 1962. V rámci venkovních úprav je na straně 3. ohodnocen plot průčelí, vjezdová vrata, vstupní vrátka a ostatní plot. Ve znaleckém posudku není žádná zmínka o tom, že by předzahrádka oceňovaného domu byla připlocena na cizím pozemku. Uvedená skutečnost není bez dalšího zřejmá ani z přílohy ke znaleckému posudku, když na plánu měřítku 1:2880 v obci [adresa] je vyznačen pozemek č. [hodnota], v jehož okolí není číselné označení jiného pozemku uvedeno.

8. Obdobná situace vyplývá i z obsahu dědického spisu po zemřelém [jméno FO], kdy pozůstalý syn [jméno FO] se k předběžnému šetření u notáře dostavil [datum]. Z protokolu žádné nesrovnalosti týkající se předzahrádky předmětného domu patrné nejsou. Výše citovaný znalecký posudek je pak datován až [datum]. Z obou dědických spisů je pak zřejmé, že žádné nesrovnalosti ohledně předzahrádky předmětného domu nevyplývají ani z protokolů o projednání dědictví.

9. Žalované se rovněž nepodařilo prokázat, že právní předchůdkyně žalobců musela vědět z podkladů realitní kanceláře o nesrovnalostech týkajících se předzahrádky předmětného domu, neboť označená realitní kancelář, jak vyplývá z provedeného dokazování, k dispozici žádné podklady nemá.

10. Z fotografie na čl. 12, kde je vyobrazen předmětný dům s předzahrádkou, přitom vyplývá, že plotem, který je zjevně staršího data, je připlocena k domu předzahrádka, kdy v rovině plotu jsou rovněž vstupní vrata, která jak bylo uvedeno výše, byla při určení ceny nemovitostí v dědickém řízení oceněna spolu s plotem na předzahrádce.

11. V dané věci pak nebylo sporné na základě jakých skutečností nabyli žalobci vlastnictví ke svému pozemku parc. č. st. 169 o výměře 455 m s rodinným domem č. p. 119, ve kterém bydlí. Žalovaná činila sporným vydržení žalobců s poukazem na skutečnost, že žalobci se dlouhodobě připravovali na mimořádné vydržení připlocené části sousedního pozemku s tím, že měli nepoctivý úmysl vetřít se lstí ve vlastnictví pozemku obce, o němž věděli, že jim byl přenechán jen jako výprosa.

12. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušitá držba trvající 10 let s tím, že podle § 1095 občanského zákoníku platí, že pokud uplyne doba dvojnásobně dlouhá, než jak by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá; to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle § 1096 odst. 2 občanského zákoníku platí, že při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržící doba poctivého předchůdce bez dalšího.

13. K citovaným ustanovením Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 993 občanského zákoníku již v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] vyložil, že nepoctivým ve smyslu § 1095 občanského zákoníku je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby tj., pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně nebo se v ní vloudil potajmu nebo lstí anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou.

14. Soud v původním rozsudku dospěl k závěru, že žaloba žalobců je důvodná, neboť žalovaná neprokázala nepoctivý úmysl žalobců. Z judikatury citované již v podané žalobě vyplývá, že nepoctivý úmysl je třeba zkoumat zásadně k okamžiku ujmutí se držby sporné části pozemku s tím, že samotná okolnost, že se následně držitel dozví o skutečném vlastníkovi takového pozemku sama o sobě k vyloučení vydržení podle shora citovaných ustanovení nevede, kdy je naopak na skutečném vlastníkovi, aby mimořádnému vydržení zabránil podáním žaloby k soudu.

15. Žalované se předně nepodařilo prokázat, že by předmětná část pozemku tvořící připlocenou předzahrádku k domu č.p. 119 v [adresa] byla přenechána žalobcům nebo jejich právním předchůdcům pouze na dočasnou dobu formou výprosy. Uvedená skutečnost vyplývá z výpovědi všech slyšených svědků. Žalovaná měla prostřednictvím zástupce možnost v rámci výslechu činit všechny dotazy na svědky, nicméně z jejich výpovědí nebylo prokázáno, že by předmětná část sporného pozemku byla přenechána žalobcům nebo jejich právním předchůdcům, stejně tak jejich sousedům, pouze na základě výprosy. Uvedené vyplývá z výpovědi svědka [jméno FO], který sice připustil, že je možné, že o vybudování plotu někdo žádal, dnes ale se již k tomu nelze dobrat, tedy bližší skutečnosti týkající se vybudování plotu zjistit nelze. Žalovaná se tak ohledně svého tvrzení týkající se výprosy ocitla v důkazní nouzi, kdy jiný výsledek pro žalovanou nepřineslo ani doplnění dokazování na základě označených důkazů po poučení soudu, neboť z připojených dědických spisů rovněž žádné údaje týkající se tvrzené výprosy patrné nejsou.

16. V řízení rovněž nebylo prokázáno, že by žalobci, případně jejich právní předchůdci, při uchopení se držby předmětné části pozemku měli nepoctivý úmysl, ani to, že by měli úmysl vetřít se lstí ve vlastnictví předmětné části pozemku, a konečně ani to, že by drželi předmětnou část pozemku s vědomím, že tím působí skutečnému vlastníkovi škodu. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětná část pozemku byla připlocena již v šedesátých letech minulého století jako předzahrádka k domu č. p. [Anonymizováno] kdy předzahrádka tvoří s domem jeden funkční celek a ve stejné linii navazují rovněž sousední domy svým oplocením. Z tohoto faktického uspořádání je zřejmé, že žalobci, jakož i [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] považovali ve svém vlastnictví jak dům č. p[Anonymizováno] stavebním pozemkem parc. č. [hodnota], tak připlocenou předzahrádku, kdy i z výpovědi svědků, kteří jsou sousedé žalobců, obdobně vyplynulo, že i oni považovali připlocené pozemky navazující na plot žalobců za své, a to v podstatě až do doby, než proběhla digitalizace map v katastru nemovitostí zhruba v roce 2016, respektive 2017. V původním rozsudku soud konstatoval, že je sice pravda, že žalobci v roce 2018 žádali o souhlas vybudování vodovodní přípojky, kdy ke své žádosti připojili rovněž kopie analogové mapy, soud zhodnotil nicméně skutečnosti, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobci při uchopení držby předmětné části pozemku věděli o tom, že předzahrádka na pozemku ve vlastnictví žalované obce, kdy z komunikace z [datum] vyplývá pouze to, že žalobci žádají o souhlas s vybudováním vodovodní přípojky s tím, že z připojených analogových map nemuselo být žalobcům bez dalšího zřejmé, že předzahrádka s plotem, kde hodlají vybudovat vodovodní přípojku, se již nachází na pozemku ve vlastnictví žalované obce. Soud přisvědčil argumentaci žalobců v podání z [datum], že tehdejší nepříliš přesné analogové mapy neumožňovaly zobrazení takových detailů, jako současná digitalizovaná mapa, přičemž z analogové mapy, která je vyobrazena na čl. 29 spisu vyplývá, že pozemek parc. [Anonymizováno] zahrnuje celou žalobci užívanou zahradu. Soud dovodil z předmětné žádosti o vybudování vodovodní přípojky, že samotná žádost neznamená, že by žalobci na základě této žádosti vědomě působili žalované obci škodu držbou předmětné části pozemku parc. č. [Anonymizováno], jak je vyznačena v geometrickém plánu, který je připojen k tomuto rozsudku. Tedy soud činil závěr z pohledu vydržení mimořádného. V tomto ohledu rovněž soud konstatoval, že žalobci připojili technický náčrt k měřítku 1:100, vybudování předmětné přípojky (viz čl. 55 spisu), kdy i z tohoto náčrtu je zřejmé, že před domem č. p. [Anonymizováno], který je na pozemku parc. č. st[Anonymizováno], je další pozemek o šíři 1,70 m označený jako zahrada, přičemž dům s touto zahradou je oplocen. Dále soud k započtení doby držby v rámci mimořádného vydržení konstatoval, že vedle dědických spisů provedených k důkazu nebyla na [jméno FO] předmětná část pozemku převedena. Soud se rovněž zabýval argumentací žalovaného ohledně § 3066 občanského zákoníku s tím, že u nemovitých věcí bylo mimořádné zdržení vyloučeno před [datum]. Soud nepřisvědčil ani argumentaci žalované ohledně kvalifikace předmětné části pozemku jakožto veřejného statku. S ohledem na skutečnost, že nebyla prokázána ani výhrada žalované, že by se právní předchůdci žalobců vetřeli držbou předmětné části pozemku svémocně nebo lstí. Podané žalobě z pohledu mimořádného vydržení vyhověl.

17. K odvolání žalované obce Krajský soud v Praze usnesením č. j. [spisová značka] ze dne [datum] shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

18. K námitkám žalované v odvolání, které v podstatě korespondují s jejími námitkami v průběhu řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud konstatoval, že žalobci prokázali naléhavý právní zájem na požadovaném určení dle § 80 o. s. ř. a ztotožnil se i s právním posouzením otázky mimořádného vydržení, pokud jde o námitku žalované týkající se nikoliv nepoctivého úmyslu ve smyslu § 1095 občanského zákoníku. Odvolací soud konstatoval, že nikoliv nepoctivou držbu ve smyslu posledně citovaného ustanovení nemohl narušit ani fakt, že žalobce při vyřizování jiné stavebně technické záležitosti v roce 2008 ohledně vodovodní přípojky měli k dispozici snímek katastrální mapy, ze které mohl být případně se znatelné, že předzahrádka domu č. p. 119 svým oplocením zasahuje i do pozemku ve vlastnictví žalované. Stejně tak nikoliv nepoctivou držbu žalobců nemohl narušit ani jejich vědomí o skutečném stavu vlastnictví předmětného pozemku v souvislosti se seznámením se zpřesňující digitální katastrální mapou inkriminovaného místa v roce 2015 za situace, kdy bylo prokázáno, že ani v tomto okamžiku a ani později se žalovaný v držbě pří mýtné části pozemku žalobci žádným způsobem nebránil. Dle názoru odvolacího soudu přitom mimořádnému vydržení předmětné části pozemku nebrání ani skutečnost, že tato část pozemku se nachází ve vlastnictví obce, když vzhledem k dlouhodobému tolerování bylo faktického využití jako součást tzv. předzahrádky žalobců, nemá povahu veřejného statku, natož účelové komunikace. Dále soud odvolací přisvědčil závěry soudu prvního stupně, že s ohledem na znění § 3066 občanského zákoníku je možné započítat vydržecí dobu i před účinností občanského zákoníku, to znamená před [datum], přičemž vydržet vlastnické právo k nemovité věci lze nejdříve ke dni [datum] s podmínkou, že zákonem klasifikovaná držba do tohoto data uplynula nepřetržitě. Odvolací soud nicméně vytkl soudu prvního stupně, že z hlediska možného započítání vydržecí doby právních předchůdců žalobců, a to [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], není odůvodnění závěru soudu prvního stupně dostatečné. Odvolací soud poukázal na ustálenou soudní praxi reprezentovanou již rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 1066/2015 ze dne [datum], s tím, že pokud se má prosadit závěr, že současný držitel práva si může v rámci mimořádného vydržení započíst vydržecí dobu v nepřetržité řadě všech svých právních předchůdců, v držbě předmětné části pozemku, je na žalobcích, aby prokázali, že jimi uplatnění právní předchůdci v držbě předmětné části pozemku jsou osobami, jejichž dobu držby si z uvedeného hlediska mohou započíst, tedy, aby tvrdili a prokázali, že ani jeden z těchto právních předchůdců v držbě předmětné části pozemku již sám vydržením vlastnické právo k pozemku nenabyl, a to i s přihlédnutím k tomu, že i v jejich případě je třeba uvažovat o možném započtení vydržecí doby dle § 134 odst. 3 občanského zákoníku. Odvolací soud uložil soudu prvého stupně, aby učinil potřebné procesní kroky k závěru, zda žalobci nevydrželi vlastnické právo k předmětné části pozemku v režimu řádného vydržení dle § 134 občanského zákoníku, a v případě závěru, že žalobci vlastnické právo předmětné části pozemku v režimu řádného vydržení nenabyli, opětovně posoudí, zda žalobci nevydrželi vlastnické právo k předmětné části pozemku v režimu mimořádného vydržení dle § 1095 občanského zákoníku, přičemž v tomto směru přezkoumatelně posoudit i otázku, zda lze ve prospěch žalobců započíst i vydržecí dobu jimi uplatněných právních předchůdců. Odvolací soud uložil soudu do prvního stupně, aby pokud nedojde ke změně procesní situace, vycházel i z dílčích přezkumných závěrů odvolacího soudu o důvodnosti žaloby z hlediska možného mimořádného vydržení, jak jsou citovány výše.

19. V souladu s kasačním rozhodnutím odvolacího soudu soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poučil žalobce, aby písemně doplnili svá tvrzení tak, aby bylo zřejmé, že ani jeden z právních předchůdců žalobců uplatněný v žalobě již sám vlastnické právo k předmětnému pozemku nenabyl a ke svým tvrzením označí všechny důkazy.

20. Žalobci na poskytnuté písemné poučení reagovali písemným podáním z [datum], kdy uvedli, že si započítávají vydržecí dobu svých předchůdců uvedených v žalobě, a to držbu [jméno FO] od [datum], kdy zemřel jeho otec [jméno FO], kdy podle § 460 občanského zákoníku se dědictví nabývá smrtí zůstavitele, přičemž [jméno FO] byl jediným dědicem a dále držbu [tituly před jménem] [jméno FO] od [datum], kdy zemřel [jméno FO], přičemž [tituly před jménem] [jméno FO] byla rovněž jedinou dědičkou. Žalobci argumentují, že uvedení právní předchůdci sami nemohli vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydržet, neboť ani jeden z nich sám nevykonával držbu po dobu delší alespoň 10 let. Dále žalobci uvádějí, že uvedení právní předchůdci si nemohli započíst vydržecí dobu [jméno FO], protože ten sám držel předmětnou nemovitou věc na základě rozhodnutí o dědictví po dobu delší než 10 let. S ohledem na výše citovaný judikaturní závěr, tak ze strany [jméno FO], ani [jméno FO] nemohlo dojít k zápočtu vydržecí doby [jméno FO]. Žalobci shrnují, že k vydržení vlastnického práva prostřednictvím mimořádného vydržení došlo nejpozději ke dni [datum], kdy uplynula dvacetiletá vydržecí doba. Žalobci nicméně argumentují tím, že splnili podmínky rovněž pro vydržení řádné s tím, že jejich dobrá víra nebyla relevantním způsobem zpochybněna.

21. Žalovaná se po odvolacím řízení k věci vyjádřila pasivně podáním z [datum], kdy s ohledem na závěry odvolacího soudu uvádí, že [jméno FO] předmětnou část pozemku držel nepřetržitě až do [datum], kdy zemřel s tím, že při hodnocení otázky možností započíst si vydržecí dobu, je potřeba vzít v potaz i dobu jeho držby. K tomu žalovaná uvádí, že [jméno FO] držel nemovitost od [datum] až do [datum] a mohl si vzhledem k výše uvedenému názoru odvolacího soudu započítat podle ustanovení § 134 občanského zákoníku i dobu, po kterou nemovitost v tomto stavu, v jakém se nachází k dnešnímu dni, držel [jméno FO]. Jinými slovy [jméno FO], jehož dobu držby si žalobci započítávají do své držby, vydržel vlastnické právo, když si mohl započíst potřebnou vydržecí dobu [jméno FO] do své vydržecí doby. Dále žalovaná dovozuje, že žalobci by museli prokázat, že [jméno FO] nebyl při své držbě v dobré víře, kdy žalovaná odkazuje na svědeckou výpověď [jméno FO], který uvedl, že oplocení pozemku bylo ve stavu, v jakém jej žalobci užívají již za paní [jméno FO], což je právní předchůdkyně [jméno FO]. K tomu žalovaná uvádí, že [jméno FO] podle všeho musel být v dobré víře, která se ve smyslu ustanovení § 130 odst. 1, věty druhé občanského zákoníku presumuje. Nakonec žalovaná argumentuje tím, že pokud žalobci neprokáží negativní skutečnost, že [jméno FO] nevydržel vlastnické právo, nemohou si započíst ze své držby trvání jeho vydržecí doby. V takovém případě ovšem dle žalované nelze učinit závěr o mimořádném vydržení, jehož doba by uplynula až [datum]. K otázce řádného vydržení žalovaná poukázala na závěry Nejvyššího soudu formulované v rozsudku sp. zn. [spisová značka] s tím, že dobrá víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Zde žalovaná argumentuje tím, že vlastnoruční vyznačení a okótování jednotlivých bodů na pozemku lze nepochybně označit za okamžik, kdy pozbyli žalobci dobré víry, neboť již tehdy museli mít důvodnou pochybnost o průběhu vlastnických hranic. Kromě toho žalovaná poukazuje na skutečnost, že žalobce a) v roce 2015 zjistil nesoulad mezi skutečným stavem a zápisem v katastru nemovitostí. Tedy jedná se o shodné tvrzení účastníků. Žalovaná z uvedeného dovozuje, že žalobci mohli být dobré víře nejvýše osm let, a tedy, že neuplynula potřebná vydržecí doba. Vydržecí dobu [jméno FO] si pak započíst nelze, neboť dle žalované ze shora uvedeného vyplývá, že sám vlastnické právo vydržel.

22. Žalovaná k prokázání svých tvrzení navrhla provést k důkazu dědický spis paní [jméno FO]. Soud tento důkaz neprováděl, neboť se shodných tvrzení účastníků vyplývá, že [jméno FO] držel předmětnou část pozemku déle než deset let, což je v souladu se skutečností vyplývající ze znaleckého posudku z [datum], že ploty a vrata u domu čp. 119 v [adresa] pochází z roku 1962.

23. Žalobci k prokázání svých doplněných tvrzení navrhli doplňující výslech svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO].

24. Při ústním jednání soudu konaném dne [datum] soud z výslechu svědkyně [jméno FO] zjistil, že v době, kdy zdědila předmětný dům se zahradou, neměla žádnou informaci týkající se právního problému s předzahrádkou. Takovou informaci týkající se případné újmy spojené s užíváním předzahrádky neměla, kdy svědkyně uvedla, že jí není nic známo o tom, že by podobnou informaci měl [jméno FO]. Pokud jde o [jméno FO] svědkyně uvedla, že se jedná o jejího dědu ze strany otce s tím, že s otcem obnovila kontakty, až když se vrátil z emigrace a nemůže se tedy vyjádřit více k tomu, jakým způsobem se chopil [jméno FO] držby. Otec svědkyně [jméno FO] se vrátil z emigrace v roce 1990. Dále k dotazům svědkyně uvedla, že nemovitost aktivně neužívala. Byla zde krátkodobě na pozvání otce v roce 1990 se svým synem na návštěvě. To bylo asi třikrát nebo čtyřikrát. Sama se dostala do místa nemovitosti v době, kdy bylo dědické řízení po [jméno FO]. Ke svému otci uvedla, že odjížděl do Německa, kde měl zřejmě trvalý pobyt. Svědkyně nejprve uvedla, že od nemovitosti klíče neměla, k dotazu soudu uvedla, že když dům prodávala, tak už na zahradě byla s tím, že otec určitě klíče od domu v [adresa] měl. Dále svědkyně k dotazu soudu uvedla, že při vyklízení bytu v [adresa] držela sadu klíčů, mezi nimiž byly i klíče od domu v [adresa]. Dále uvedla, že [jméno FO] klíče od domu v [adresa] měl a měla je také svědkyně, což jí umožnilo realizovat prodej předmětného domu. K dotazu soudu rovněž žalobce a) sdělil, že klíče od domu získal právě od svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] při koupi domu. Žalovaná v závěrečné řeči zpochybnila existenci držby u svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] s tím, že dle žalované se nejednalo o dostatečnou kvalitu držby potřebnou pro započtení vydržecí doby. Žalobci v písemném podání z [datum] s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ukázaly na skutečnost, že při započtení vydržecí doby je třeba vzít v úvahu, že se jednalo o údržbu připloceného pozemku, který byl nabyt současně s vlastnictvím celého oploceného pozemku. Tedy není třeba zvláštního formálního úkonu, kterým by držitel započal užívání sporného pozemku a postačí zdědí-li pan předchůdce pozemek parcelní č. st. 169, čímž nabyl současně i držbu přiloceného sporného pozemku. Na uvedených závěrech pak nic nemění případná skutečnost, že svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] fakticky držbu pozemku nevykonávala, tedy, že nebydlela v domě.

25. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, 1095 občanského zákoníku, § 3066 občanského zákoníku ve spojení, a dále podle § 134 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve spojení s § 3028 odst. 2 občanského zákoníku, přičemž vycházel ze závěrů, které formuloval odvolací soud ve shora citovaném usnesení, a to i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 1066/2015.

26. V souladu s pokynem odvolacího soudu se zdejší soud znovu zabýval nejprve otázkou řádného vydržení, neboť v původním rozsudku směřoval své úvahy vtělené do bodu 16 rozsudku z [datum], zejména k vydržení mimořádnému. Soud dospěl ve smyslu ustanovení § 130, odstavec 1 ve spojení s § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku k závěru, že z objektivního hlediska žalobcům dobrá víra již nejméně od [datum] nesvědčí, kdy se jedná o datum žádosti o vydání souhlasu s vybudováním vodovodní přípojky, kdy z této žádosti jasně vyplývá, že žalobci žádali o souhlas týkající se právě sousední parcely číslo [hodnota] ve vlastnictví žalované obce. K žádosti je připojena analogová mapa, u které soud v původním rozsudku hodnotil skutečnost, kterou argumentovali žalobci ve svém písemném podání z [datum], totiž, že tato mapa není příliš přesná a sama o sobě důvodnou pochybnost ohledně vlastnictví v předmětné části pozemku u žalobců založit nemusela. Soud zde však přihlédl ke skutečnosti, že z listin, které měli žalobci nepochybně v té době k dispozici, vyplývala pochybnost o skutečném průběhu hranice pozemku parcelní číslo [hodnota], katastrální území a obci [adresa]. Z analogové mapy připojené k žádosti totiž vyplývá, že hranice poslední citovaného pozemku je vyznačena těsně na hranici stavebního pozemku, v jehož sousedství je vyznačena parcela číslo [hodnota], o které žalobci ve své žádosti jasně sdělují, že je ve vlastnictví žalované obce. Dále z náčrtku týkající se vodovodní přípojky vyplývá, že pokud jde o půdorys 1:100, na čl. 155, žalobci měli poměrně přesnou informaci týkající se umístění plotu před rodinným domem, který stojí na parcele parcelní číslo stavební 169 s tím, že se jedná o předzahrádku o šíři 1,70 m. Z rozporu průběhu hranice pozemku parcelní číslo stavební 169 pak vyplývá k pochybnost, kterou museli mít žalobci v době, kdy žádali o umístění vodovodní přípojky, pokud jde o skutečný průběh hranic spodní hranice pozemku parcelní číslo stavební 169, který koupili s domem a se zahradou. V té době již bylo na žalobcích, pokud hodlali usilovat o řádné vydržení, aby se přesvědčili o skutečném průběhu hranice pozemku parcelní číslo [hodnota], katastrální území obce [adresa]. O skutečnosti, že u žalobců předmětná pochybnost objektivního charakteru založena byla, svědčí také jednání žalobců, kteří po schválení žádosti žalobu poučení vlastnického práva s ohledem na řádné vydržení nepodali a se svou žalobou vyčkávali až na uplynutí potřebné vydržecí doby z pohledu mimo vydržení mimořádného.

27. Pokud jde o mimořádné vydržení, odkazuje zdejší soud na závěry, s nimiž se ztotožnil také soud odvolací. Pokud jde o uchopení se držby předmětné části pozemků ze strany žalobců, s tím, že ani přes poloučení ze strany soudu se žalovaným nepodařilo prokázat nepoctivý úmysl žalobců, který by mimořádné vydržení žalobců vyloučil. V souladu s pokynem odvolacího soudu se zdejší soud dále zabýval otázkou možnosti zápočtu vydržecí doby právních předchůdců žalobců, kteří jsou označeni v žalobě, tj. [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Předně je třeba konstatovat, že nelze přesvědčit námitce žalované obce, že držba [tituly před jménem] [jméno FO] nebyla v dostatečné kvalitě. Je tomu tak z důvodu, že z obsahu připojených dědických spisů vyplývá, že [tituly před jménem] [jméno FO] jednoznačně v rámci dědického řízení činila faktické kroky směřující k právnímu panství nad pozemkem parcelní číslo stavební 169 s rodinným domem č. p. [Anonymizováno] se zahradou, přičemž lze přesvědčit argumentaci žalobců, že při řešení otázky vlastnictví posledně citovaného pozemku v rámci dědického řízení se [jméno FO] [tituly před jménem] [jméno FO] fakticky ujala právního panství, tj. držby také nad předmětnou spornou částí pozemku parcelní číslo 1467/2 dle shora označeného geometrického plánu ve výroku tohoto rozsudku, a to v souladu s průběhem právních událostí týkající se práva vlastnického, tj. držby se ujala v rámci právního panství nad věcí zpětně ke dni smrti [jméno FO]. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (například rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] nebo sp. zn. [spisová značka]), je třeba konstatovat, že u [tituly před jménem] [jméno FO] není zapotřebí, aby na předmětnou část pozemku vstoupila, neboť je podstatné, že s ohledem na oplocení se jiná osoba nechopila držby předmětné části pozemku. Pokud jde o nedostatečnou kvalitu držby, ta se naopak týká žalované obce, kdy v souladu se závěry formulovanými například v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], je třeba konstatovat, že žalované obci stačila pouze tzv. knihovní držba, neboť sice byla zapsána jakožto vlastník sporné části pozemku v katastru nemovitostí s ohledem na připlocení tohoto pozemku však fakticky žádnou držbu nevykonávala v době, která je relevantní pro mimořádné vydržení z pohledu právních předchůdců uplatněných žalobci v jejich žalobě. Vzhledem k tomu, že předmětná část pozemku byla připlocena k pozemku ve vlastnictví žalobců, vycházel soud rovněž ze skutečnosti, že držba žalobců ani jejich právních předchůdců nebyla přerušena tím, že by se této držby ujal někdo jiný. Pro existenci držby relevantní z pohledu započtení vydržecí doby přitom není nutné, aby držitel věc fakticky ovládal a může dokonce pozemek nechat ladem. U právní předchůdkyně žalobci [tituly před jménem] [jméno FO] soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že její držba byla dostatečné kvality, neboť svými úkony v rámci dědického řízení u oploceného u oplocené nemovitosti dala jasně najevo, že usiluje o právní panství nad oplocenými pozemky, tj. včetně připlocené části pozemku ve vlastnictví žalované.

28. Pokud jde o držbu druhého právního předchůdce uplatněného žalobci, tj. [jméno FO], zde lze vyjít ze shodných tvrzení účastníků, že ten předmětnou část pozemku držel spolu s pozemkem parcelní číslo stavební 169, kde se nachází rodinný dům se zahradou, a to od [datum], kdy nabyl posledně citovaný pozemek v rámci dědictví po svém otci [jméno FO]. K otázce započitatelnosti vydržecí doby ve smyslu závěrů formulovaných v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], soud konstatuje, že závěry formulované v posledně citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu přímo na danou věc nedopadají, neboť jsou vystaveny na skutkově odlišném základu, kdy Nejvyšší soud posuzoval otázku započitatelnosti vydržecí doby přímého právního předchůdce, který držel nemovitosti déle než 10 let, v dobré víře. Tak tomu v dané věci nebylo, neboť již z časového sledu událostí týkajících se dědických řízení po [jméno FO] a [jméno FO] je zřejmé, že ani [jméno FO], ani [tituly před jménem] [jméno FO] neměli jak jednotlivě, tak ve vzájemném součtu v držbě předmětnou část pozemku ve vlastnictví žalované obce v dostatečné době upravené zákonem na 10 let, aby předmětnou část pozemku vydrželi.

29. S ohledem na délku držby [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] tak žalobcům nic nebrání, aby si jejich dobu držby započetli. Nelze přitom souhlasit s argumentací žalované v jejím písemném podání z [datum], že [jméno FO] si mohl započíst potřebnou vydržecí dobu [jméno FO] a vydržel tak vlastnické právo. Předně soud podotýká, že žalovaná účelově mění svoji argumentaci, kdy v podání z [datum] nejprve zřejmě v souladu s poznatky, které má sama k dispozici, si klade otázku, zda [jméno FO] byl v dobré víře, což koresponduje námitce žalované, že užívací právo k předmětné části pozemku vzniklo pouze výprosou. Oproti tomu v podání z [datum], kdy byla seznámena s tím, že uvedené argumentaci odvolací soud nepřisvědčil, staví své námitky na tom, že [jméno FO] při započtení doby držby svého právního předchůdce vydržel vlastnické právo. Je třeba konstatovat, že tvrzení žalované v tomto ohledu jsou spekulativní a nemají oporu v předchozích tvrzeních a provedeném dokazování do nastalé koncentrace řízení po ústním jednání soudu konaném dne [datum]. Soud prvního stupně se v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu zabýval tím, zda žalobci prokázali, že jimi uplatnění právní předchůdci v držbě předmětné části pozemku jsou osobami, jejichž dobu držby si mohou započíst, tj. zda ani jeden z těchto právních předchůdců již sám vydržením vlastnické právo k předmětné části pozemku sám nenabyl. Námitka žalované v jejím podání z [datum], že [jméno FO] vydržel vlastnické právo, když si mohl započíst potřebnou vydržecí dobu [jméno FO] neobstojí již z toho důvodu, že ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že [jméno FO] držel předmětnou část pozemku ve vlastnictví žalované po dobu více než 10 let. Jestliže [jméno FO] držel předmětnou část pozemku žalované po dobu více než 10 let, mohl v souladu se závěry formulovanými v posledním citovaném rozhodnutí Nejvyššího soudu [jméno FO] vydržet předmětnou část pozemku pouze tehdy, pokud by [jméno FO] sám držel předmětnou část pozemku žalované po dobu alespoň 10 let. [jméno FO] předmětnou část pozemku žalované po dobu alespoň 10 let sám nedržel, a proto není správná ani výhrada žalované, že pokud žalobci neprokáží negativní skutečnost, že [jméno FO] nevydržel vlastnické právo, nemohou si žalobci započíst ze své držby trvání jeho vydržecí doby.

30. Z provedeného dokazování vyplývá, že [jméno FO] předmětnou část pozemku držel od [datum] do [datum] kdy zemřel a následně předmětnou část pozemku držela jeho dcera [tituly před jménem] [jméno FO], na jejíž držbu po [datum] navázali na základě kupní smlouvy z téhož data nepřetržitě žalobci. Mimořádné vydržení tak u žalobců nastalo [datum], kdy uplynula potřebná dvacetiletá vydržecí doba se započtením doby právních předchůdců žalobců uplatněných v žalobě. Znovu je třeba konstatovat, že žalovaná obec zůstala po celou vydržecí dobu pasivní. Nelze přisvědčit argumentaci žalované, že žalobci se systematicky připravovali na mimořádné vydržení předmětné části pozemků, neboť i přes poskytnuté poučení ze strany soudu při prvním ústním jednání ve věci samé žalovaná neprokázala, že by v době uchopení držby žalobci měli nepoctivý úmysl.

31. Z výše uvedených důvodů soud žalobu žalobců shledal důvodnou, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

32. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci úspěšným žalobcům soud přiznal náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále náklady na vyhotovení geometrického plánu ve výši [částka] (doloženo fakturou na čl. 93 spisu). Náhradu nákladů řízení dále tvoří náklady za zastoupení žalobců advokátem za každý úkon právní služby za rok 2024 ve výši [částka], vypočteno tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. b advokátního tarifu ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, kdy ke každému úkonu právní služby je třeba připočíst režijní paušál dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka]. Žalobcům za rok 2024 přísluší odměna za osm úkonů právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis výzvy k plnění z [datum], sepis žaloby, sepis vyjádření z [datum] a z [datum], dále za soudní jednání [datum] delší než dvě hodiny a soudní jednání [datum]. Za rok 2025 žalobcům přísluší náhrada ve výši [částka] za každý úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum]. Žalobcům za rok 2025 přísluší odměna za tyto úkony právní služby: vyjádření z [datum], účast na ústním jednání u odvolacího soudu dne [datum], dále poloviční odměna za účast na vyhlášení usnesení odvolacího soudu, dále celá odměna za vyjádření žalobců z [datum] a účast na ústním jednání soudu prvního stupně dne [datum] a [datum]. Ke každému z úkonů v roce 2025 náleží režijní paušál ve výši [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum].

33. Náklady řízení žalobců dále tvoří náhrada za ztrátu času při jízdě zástupce žalobců na ústní jednání. V roce 2024 se jedná o částku ve výši [částka] za každou i jen započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu; za dvě jízdy na ústní jednání v roce 2024 se jedná o dvanáct 0,5 hodin ve výši [částka]. V roce 2025 se jedná o částku ve výši [částka] za každou i jen započatou půlhodinu dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], s tím, že za jednu cestu k odvolacímu soudu se jedná o částku [částka] za šest půlhodin a za dvě cesty ke zdejšímu soudu se jedná o částku [částka] za celkem [hodnota] půlhodin. K nákladům patří také cestovné, kdy zástupce žalobců doložil technický průkaz užitého vozidla o spotřebě 7,1 l benzínu na 100 km. Cesta ke zdejšímu soudu a zpět činí 126 km, přičemž cestovné je vypočteno z ceny dle prováděcího předpisu paliva v roce 2024 se jedná o částku [částka] za litr a základní náhrady [částka] za kilometr, celkem ve výši [částka] za jednu cestu. V roce 2025 se jedná o částku [částka] za litr benzínu a základní náhrada činí [částka] za kilometr, celkem ve výši [částka] za jednu cestu. Cestovné náleží také za cestu k odvolacímu soudu v roce 2025 vypočteno z ceny benzinu [částka] za litr a základní náhrady [částka] za kilometr, kdy při celkové délce cesty 180 km se jedná o částku [částka]. Náklady řízení dále představuje náklady na pořízení výpisu z katastru nemovitostí a kopii smluv ve výši [částka], jak tyto založili žalobci do spisu. Celkovou částku náhrady nákladů v řízení ve výši [částka] soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované uhradit do tří dnů k rukám žalobců od právní moci tohoto rozsudku, a to dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobců.

34. O nákladech státu představujících svědečné ve výši [částka] a [částka], tj. celkem [částka] soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že tyto uložil k úhradě neúspěšné žalované. Výše nákladů na svědečné odpovídá zjištěné spotřebě vozidla 4,4 l/100 km, které se svolením soudu použila svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] při ceně benzinu při první jízdě dle příslušné vyhlášky, tj. [částka], a při druhé jízdě dle dokladu o nákupu pohonných hmot, s tím, že dále je připočtena amortizace dle příslušné vyhlášky, jak bylo rozhodnuto v usneseních zdejšího soudu ze dne [datum] a [datum].