6 C 89/2023 - 63

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA, ve věci žalobce: [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] právně zastoupený [anonymizováno], advokátem se sídlem [Anonymizováno] proti žalovaným: 1) [Jméno žalované A], narozený dne [Datum narození žalované A] 2) [Jméno žalované B], narozená dne [Datum narození žalované B] 3) [Jméno žalované C], narozený dne [Datum narození žalované C] 4) [Jméno žalované D], narozený dne [Datum narození žalované D] všichni bytem [anonymizováno] všichni právně zastoupeni [anonymizováno], advokátem se sídlem [Anonymizováno] o zřízení nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Žaloba o zřízení věcného břemene, a to služebnosti stezky a cesty bez omezení a limitů k tíži pozemku p. č. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, druh pozemku: ostatní plocha, způsob využití: jiná plocha, v katastrálním území a obci [adresa], zapsaný na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno] kraj, ve prospěch pozemku p. č. [Anonymizováno], o výměře [Anonymizováno] m2, druh pozemku: zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., způsob využití: garáž, v katastrálním území a obci [adresa], zapsaného na LV č. [hodnota] pro katastrální území a obec [adresa] u Katastrálního úřadu pro [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa], a to v rozsahu nezbytně nutném pro jeho řádné užívání a hospodaření, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 47 173 Kč, a to k rukám [anonymizováno], advokáta se sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. [Žaloba] Žalobce se žalobou, podanou u podepsaného soudu (dále již „soud“) dne 28. 3. 2023, domáhal proti žalovaným zřízení nezbytné cesty v rozsahu nyní uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svou žalobu založil na tvrzení, že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] (jehož součástí je garáž), který leží v katastrálním území (dále již „k. ú.“) [adresa] (dále též „pozemek p. č. [Anonymizováno]“). Jediný přístup, respektive příjezd ke garáži žalobce je možný pouze přes pozemek p. č. [Anonymizováno] v témže k. ú., (dále též „pozemek p. č. [Anonymizováno]“), který je ve spoluvlastnictví žalovaných. Žalobce nemá řádný přístup ke svému pozemku. Žalobce dovozuje, že na zřízení nezbytné cesty má právní nárok dle § 1029 odst. 1 o. z. Žalobce dne 24. 11. 2022 odeslal žalovaným „výzvu ke zřízení služebnosti stezky a cesty před podáním návrhu na zahájení řízení“, avšak žalovaní na tuto výzvu nijak nereagovali, předmětnou služebnost ve prospěch pozemku žalobce nezřídili ani nepodnikli žádné kroky ke smírnému řešení nastalé situace. 2. [Vyjádření žalovaných k žalobě] Žalovaní ve společném vyjádření (učiněném prostřednictvím jejich právního zástupce) odmítli žalobcem uplatněnou žalobní argumentaci. Žalobce předmětný pozemek vydražil a před dražbou si mohl ověřit, kde se garáž nachází a že k ní není přístup z veřejné cesty. Žalobce před konáním dražby nejednal s žalovanými coby spoluvlastníky pozemku p. č. [Anonymizováno], ani se jich nedotazoval, že v případě, že garáž vydraží, budou souhlasit se zřízením služebnosti cesty a stezky k předmětnému pozemku. Teprve po dražbě žalobce kontaktoval žalovaného 3) a oznámil mu, že je novým vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno]. Žalovaný 3) tehdy sdělil žalobci, že nerozumí tomu, proč žalobce kupoval předmětný pozemek s garáží, když v daném místě nebydlí a nemá k pozemku přístup z veřejné cesty. Žalovaný 3) dále informoval žalobce o tom, že se brána obvykle nezamyká a že mu klíče od ní nedá. Následně žalobce ohledně garáže na svém pozemku uzavřel nájemní smlouvu s žalovaným 1), jemuž tuto garáž pronajal na dobu neurčitou a tento nájem dosud trvá. Žalovaní mají za to, že v daném případě pro zřízení nezbytné cesty absentuje druhá podmínka dle § 1029 odst. 1 o. z., neboť přístup žalobce z veřejné cesty lze zajistit smluvně, a proto není zapotřebí věcně právně zřizovat nezbytnou cestu. Žalovaní nikdy žalobci nesdělili, že odmítají jakékoli smluvní řešení přístupu žalobce do garáže. Nicméně odmítají zřízení tohoto přístupu ve formě služebnosti cesty a stezky dle žaloby, „neboť toto by sloužilo i případně třetím osobám, tedy nikoliv jen žalobci a podstatně by tak docházelo k narušení soukromí žalovaných.“ (v tomto směru žalovaní poukazují na § 1274 odst. 1 o. z.). Žalovaní dále ve vyjádření uvedli, že: „pokud si žalobce koupil předmětnou garáž, nemůže se oprávněně domáhat odstranění určitých omezení vyplývajících z toho, že se garáž nachází tam, kde se nachází, a za cenu, že žalobce bude poškozovat práva a oprávněné zájmy žalovaných a na jejich úkor zhodnocovat garáž, kterou on sám ani neužívá.“ Dále žalovaní uvedli, že dům i přilehlý pozemek (ve spoluvlastnictví žalovaných) byly od výstavby domu určeny pro bydlení. Dům má čtyři byty a z pozemku jsou přístupné čtyři garáže, které vlastní žalovaní. Jedná se tedy o určitý typ komunitního bydlení s garážemi pro obyvatele domu. Toto bydlení se vyznačuje určitou mírou soukromí vyplývající z toho, že se jedná právě o vlastníky a uživatele bytů v předmětném domě, přičemž pozemek není a nikdy nebyl určen jako nějaké veřejné prostranství volně přístupné komukoliv, ale právě jako pozemek ve spoluvlastnictví bytů v domě. Bydlení v domě a užívání pozemku se současně vyznačuje určitou malou intenzitou; nejedná se tedy o žádné intenzivní užívání neomezeným počtem osob s častým provozem na pozemku. Navíc na pozemku si hrají i děti některých žalovaných. Pokud by bylo zřízeno žalobci právo cesty a stezky dle žaloby, byl by tento dosavadní způsob užívání, nejen garáží žalovaných a pozemku, ale i bytů žalovaných v domě podstatně narušen a omezen, neboť by přišli o prostor, který vnímají jako určitý soukromý prostor navazující na jimi užívané byty v domě, jako svým způsobem intimní plochu odvozenou od vlastnického a užívacího práva jejich bytů. Současný stav, kdy žalobce vlastní garáž, ale fakticky ji sám neužívá, přenechal ji do užívání žalovanému 1), stávající stav komunitního bydlení nijak neruší. „Nicméně v případě zřízení služebnosti cesty a stezky je zde vysoká pravděpodobnost, že žalobce může garáž přenechat jakékoliv osobě za účelem užívání garáže prakticky jakýmkoliv způsobem, což bude znamenat, že žalovaní se budou na pozemku, který byl a je prvoplánově určen pro to, aby byl soukromě užíván žalovanými jako vlastníky bytů v domě, setkávat různě často s různými osobami, které ani nebudou znát, z čehož vyplývá obrovská ztráta soukromí žalovaných na pozemku, neboť případná třetí osoba, která si garáž od žalobce pronajme, může mít přístup do garáže žalobce prakticky v jakoukoliv denní či noční dobu, čímž se sníží nejen komfort bydlení žalovaných, ale i případně bezpečnost pohybu žalovaných a příslušníků jejich domácností, včetně dětí na pozemku a v neposlední řadě i majetková hodnota bytů žalovaných v domě, včetně pozemku, neboť věcné břemeno v podobě služebnosti znamená omezení vlastnického práva k pozemku a tedy snížení jeho majetkové hodnoty…Je zde tedy velmi výrazný nepoměr mezi hodnotou majetku žalovaných a hodnotou majetku žalobce, kdy zásah do práv žalovaných a jejich oprávněného očekávání na způsob užívání garáže, nenarušování soukromí a výkonu práv žalovaných, značně převyšuje případný prospěch žalobce z titulu zřízení služebnosti cesty a stezky.“ Podle žalovaných pravým důvodem podání žaloby je záměr žalobce prodat předmětnou garáž, kdy žalovaní poukazují již na zveřejněný inzerát týkající se prodej této garáže. Podle žalovaných žalobci nejde ani tak o přístup ke garáži, neboť tento si může smluvně zajistit, ale snaží se žalobou získat služebnost cesty a stezky, aby tím zvýšil hodnotu garáže a tedy pravděpodobnost, že si někdo garáž koupí. 3. [Replika žalobce] Žalobce na skutkovou a právní argumentaci žalovaných nesouhlasně reagoval v replice ze dne 2. 6. 2023 (na č. l. 32-33). Žalobce odmítá tvrzení žalovaných, že se nepokoušel s nimi dostatečně dohodnout; ostatně žalovaní sami přiznávají, že na předžalobní výzvu žalobce nijak nereagovali. Stejně žalobce odmítá právní argumentaci žalovaných s odkazem na § 1032 odst. 1 písm. a) o. z. Aby se vůbec mohlo uvažovat o aplikaci negativní zákonné podmínky pro povolení nezbytné cesty, musí se jednat o škodu zřejmou a výraznou. Žalobce se domnívá, že žalovanými uvedené scénáře, ve kterých spatřují potencionální škodu, jež by jim byla zapříčiněna v případě, že soud nezbytnou cestu povolí, nejsou nikterak zřejmé či výrazné. Žalobce také odmítá pojetí soukromí žalovanými, neboť jde o hodnotu garantovanou na úrovni ústavního pořádku, není neomezitelné a v konkrétních odůvodněných případech ustupuje jiným chráněným zájmům. Žalobce rovněž odmítá srovnávat hodnotu předmětné nemovitosti (garáže) a bytů jednotlivých žalovaných. Tento postup považuje za účelový, který nemá žádnou zákonnou oporu. Rozporuje také tvrzení žalovaných, že nezbytná cesta má být zřízena primárně cestou zřízení obligace a nikoliv služebnosti. Z aktuálních doktrinálních závěrů vyplývá, že povolení cesty jako služebnosti je pravidlem a obligační řešení výjimkou. 4. [Duplika žalovaných] Žalovaní v duplice ze dne 4. 9. 2023 (na č. l. 38-41) zase rozporují předcházející argumentaci žalobce. Žalobce vyjma předžalobní výzvy s žalovanými v dané záležitosti nejednal, jeho postup žalovaní považují za zneužívání práva. Žalobce se dovolává ochrany svého vlastnického práva, ale ve skutečnosti nikdo jeho vlastnického právo nezpochybňuje, ani mu nebrání garáž užívat a s garáží disponovat. Vlastnické právo přitom neznamená, že má žalobce automatický nárok na to, aby svůj spekulativní nákup garáže zhodnocoval věcným břemenem na úkor žalovaných. Účel zřízení nezbytné cesty nebude v projednávané věci rozhodně zmařen zřízením obligačního práva. Žalobce nikdy nechtěl sám tuto garáž užívat k účelu, k němuž byla vybudována, tj. ke garážování vozidla; má bydliště v [Anonymizováno], několik kilometrů od této garáže a jeho koupě garáže byla pouze spekulativní. Žalovaní se nebrání tomu, aby jednali s žalobcem o podmínkách obligačního zajištění přístupu ke garáži přes předmětný pozemek. Žalobu považují za nedůvodnou. 5. [Dílčí skutková zjištění] Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.

6. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno], který leží v k. ú. [adresa], jehož součástí je garáž bez č. p./č. ev. (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 7).

7. Žalobce pozemek p. č. [Anonymizováno] vydražil v dražbě konané soudní exekutorkou [tituly před jménem] [jméno FO], Exekuční úřad ve [adresa], ve věci sp. zn. [spisová značka], a to za částku [částka] (zjištěno z usnesení o příklepu vydaného cit. exekutorkou dne [datum], č. j. [spisová značka] na č. l. 24).

8. Žalovaní jsou mj. spoluvlastníky pozemků p. č. [Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno] ležících rovněž v k. ú. [adresa], a to s podíly o velikosti – žalovaný 1) – id. [Anonymizováno], žalovaná 2) – id. [Anonymizováno], žalovaný 3) – id. [Anonymizováno], a žalovaný 4) – id. [Anonymizováno] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí na č. l. 6).

9. Žalobce krátce po nabytí pozemku ad 6 uzavřel s žalovaným 1), a to dne [datum], smlouvu o nájmu nemovitosti, dle které žalovanému 1) pronajal garáž na pozemku ad 6 od [datum] na dobu neurčitou, za nájemné ve výši[Anonymizováno][částka] měsíčně (zjištěno z cit. nájemní smlouvy na č. l. 25-26).

10. Žalobce prostřednictvím realitní kanceláře [anonymizováno] v roce [Anonymizováno] nabízel prodej garáže ad 6 s možností její předání od [datum], a to za kupní cenu ve výši [částka].

11. Žalobce, právně zastoupen svým (nynějším) právním zástupcem, dne 24. 11. 2022 odeslal všem žalovaným doporučený dopis (ve znělce věci označený jako „Výzva ke zřízení služebnosti stezky a cesty před podáním návrhu na zahájení řízení“), v němž bylo uvedeno, že je vlastníkem pozemku a garáže ad 6, a že jeho „panující nemovitost se nachází v obklíčení služebné nemovitosti“, v důsledku čehož nemá přístup ke svému pozemku, ač podle § 1029 odst. 1 o. z. má na takové řešení nárok. Z tohoto důvodu proto tímto dopisem jednotlivě vyzval nynější žalované ke zřízení předmětné služebnosti, a to do 10. 12. 2022, jinak se v dané věci obrátí na soud (zjištěno z cit. dopisů a kopií podacích lístků prokazujících odeslání těchto zásilek žalovaným na č. l. 8-15). Žalovaní doručení těchto písemných výzev od žalobce v tomto řízení potvrdili.

12. Z výslechu žalovaného 1) soud zjistil, že garáž žalobce ad 6 se nachází v tzv. dvorním traktu, že přístup k pozemku žalobce a jeho garáži vede pouze přes pozemek p. č. [Anonymizováno] ve spoluvlastnictví žalovaných, přičemž na hranici tohoto pozemku, při napojení na veřejnou komunikaci na p. č. [Anonymizováno] je brána ve spoluvlastnictví žalovaných, kterou žalovaní nezamykají, pouze ji zavírají, přičemž okolnost, že brána není uzamknuta, vědí pouze žalovaní, nikoliv třetí osoby. Žalovaní nijak nebránili, nebrání ani bránit nechtějí žalobci v přístupu k jeho pozemku a garáži, kterou žalobce stejně neužívá, neboť jí pronajal právě žalovanému 1). Žalovaní jsou ochotni s žalobcem uzavřít příslušnou obligační smlouvu řešící přístup žalobce k jeho pozemku s garáží, i když žalobci v přístupu k jeho nemovitosti nijak nebrání. 13. [Závěr o skutkovém stavu] Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobce vydražil v dražbě realizované soudním exekutorem pozemek p. č. [Anonymizováno], jehož součástí je garáž. Tento pozemek je situován v tzv. dvorním traktu, přičemž přístup (příjezd) ke garáži žalobce je pouze přes pozemek p. č. [Anonymizováno] ve spoluvlastnictví žalovaných, na jehož konci při výjezdu na veřejnou komunikaci na p. č. [Anonymizováno] v k. ú. [adresa], je brána, kterou ovšem žalovaní nezamykají, pouze ji zavírají, takže vstup či vjezd na pozemek p. č. [Anonymizováno] a naopak lze učinit v kteroukoliv dobu. Žalovaní nebránili ani nebrání žalobci v příjezdu, respektive vůbec v přístupu k jeho pozemku a na něm postavené garáží přes pozemek p. č. [Anonymizováno] v jejich spoluvlastnictví. Žalobce po nabytí vlastnického práva k pozemku p. č. [Anonymizováno] tento pozemek pronajal (nájemní smlouvou ze dne [datum] žalovanému 1), přičemž dosud tento svůj pozemek, respektive garáž nepoužíval. Žalovaní jsou připraveni s žalobcem uzavřít příslušnou obligační smlouvu řešící přístup žalobce k jeho pozemku přes uvedený pozemek ve spoluvlastnictví žalovaných, jakkoliv žalovaní nikdy žalobci v přístupu k jeho pozemku a garáži nebránili.

15. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 16. [Právní posouzení věci] Podle § 1029 odst. 1 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

17. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

18. Soud dospěl k závěru, že v daném případě nebyly splněny podmínky pro zřízení nezbytné cesty již z toho důvodu, neboť v řízení bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce nemá žádné problémy, žádné reálné potíže s přístupem ke svému pozemku p. č. [Anonymizováno] a k na něm stojící garáži, kterou ostatně ani od samého počátku, kdy nabyl vlastnické právo k tomuto pozemku v předmětné dražbě, neužívá, neboť garáž již v roce [Anonymizováno] pronajal žalovanému 1). Žalovaní v tomto ohledu od roku [Anonymizováno] (kdy žalobce nabyl vlastnické právo k tomuto pozemku) dosud žalobci ve výkonu jeho vlastnického práva k předmětnému pozemku a garáži nijak nebránili a stále nebrání, přičemž žalobci ani fakticky k realizaci jeho užívání pozemku, respektive přístupu k jeho garáži nebrání žádná překážka (např. brána instalovaná na hranici pozemku p. č. [Anonymizováno], kterou žalovaní nezamykají, a to ani přes noc, je pouze zavírána). 19. [Právní názory v odborné literatuře] Jak z hlediska užité právně reglementační formulace § 1029 odst. 1 o. z., ale i ze samotné povahy (logiky) věci je nasnadě, že požadavku na zřízení nezbytné cesty musí zpravidla předcházet nějaká konfliktní (pro žalobce dotčené nemovitosti negativní) situace, okolnost, která znemožňuje nebo znesnadňuje vlastníku nemovité věci realizovat výkon jeho vlastnického práva. V tomto směru pak předseda specializovaného senátu 22 Cdo Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Spáčil, CSc. mj. zdůrazňuje, že (v textu nyní tučně zvýraznil soud): „V praktickém životě nastávají občas situace, kdy někdo vlastní pozemek, který nesousedí s žádnou veřejnou cestou ani k ní nemá zajištěn přístup. Takový pozemek se nedá rozumně hospodářsky využívat. Chce-li vlastník získat k nepřístupnému pozemku přístup, musí jednat s vlastníky pozemků sousedních, aby mu cestu přes svůj pozemek povolili. Nepodaří-li se přístup vyjednat, dává občanský zákoník vlastníkovi takového pozemku právo domáhat se u soudu, aby svým rozhodnutím uložil vlastníkovi (vlastníkům) pozemků, ležících mezi jeho pozemkem a veřejnou cestou, trpět průchody nebo průjezdy vlastníka uzavřeného pozemku…Nezbytnou cestu může soud zřídit i jako služebnost…Nezbytnou cestu nemůže soud dále povolit přes pozemek uzavřený za tím účelem, aby tam cizí osoby neměly přístup, nebo tam, kde tomu brání veřejný zájem. Nezbytnou cestu tak nelze povolit např. přes budovu, přes uzavřený dvůr, oplocený prostor u obytného domu, přes vojenské cvičiště, přírodní rezervaci apod.“ (in Spáčil, J. a kol. Věcná práva. Věcná práva, katastr nemovitostí a správa cizího majetku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2018, s. 195 a násl.). 20. [Právní reglementace dané věci formou obligačního práva byla a je reálná] V posuzovaném případě bylo prokázáno, že žalovaní nijak nebránili žalobci v přístupu k jeho pozemku přes uvedený pozemek v jejich spoluvlastnictví, a že žalovaní byli a jsou i nadále s žalobcem tuto otázku připraveni (ochotni) řešit v rámci obligačního práva. Z okolnosti, že žalovaní nereagovali na předžalobní výzvu žalobce, v níž žalobce vyzýval žalované – za nyní soudem shora zjištěné skutkového situace – rovnou a kategoricky (tj. bez jakékoliv jiné myslitelné varianty) ke zřízení nezbytné cesty, nelze dovozovat, že žalovaní odmítli s žalobcem uzavřít příslušnou obligační smlouvu explicitně řešící přístup žalobce k jeho pozemku a garáži. 21. [Judikatura Nejvyššího soudu] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně připomíná, že judikaturu vytvořenou v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, k institutu nezbytné cesty lze aplikovat i za účinnosti o. z. tam, kde o. z. neobsahuje ve vztahu k povolení nezbytné cesty úpravu odlišnou (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4242/2015, ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5100/2016, ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2432/2016, nebo ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5917/2017).

22. V návaznosti na ad 21 lze pak pro poměry této věci odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005 (uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2007), v němž byl vyložen právní názor, že věcné břemeno nezbytné cesty nemůže soud zřídit, má-li žalobce zajištěn přístup na základě obligačního práva nebo může-li k přístupu využít jiné pozemky ve svém vlastnictví. Skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni by byl pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější, nebo že by se obešel bez stavebních úprav, není významná.

23. Obdobný závěr (jak v ad 22) lze pak podle názoru soudu učinit i v případě, pokud žalobce objektivně nevyužil možnosti zajištění přístupu formou obligačního práva a kategoricky trval pouze na zřízení nezbytné cesty dle § 1029 a násl. o. z. (k tomu srov. – s ohledem na ad 21 - např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010, nebo ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 999/2014, anebo usnesení téhož soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3607/2016).

24. Nejvyšší soud (s přihlédnutím k ad 21) též pro poměry nové civilní úpravy ve své rozhodovací činnosti připomíná mj. využitelnost svého rozsudku ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2854/2010, v němž vyložil, že (tučně nyní v textu zvýrazňuje soud): „nezbytná cesta nebude povolena, pokud např. vlastník sousedního pozemku, který může sloužit k přístupu, nabízí prodej tohoto pozemku za obvyklou cenu, zřízení služebnosti za tržní cenu či žadatel o povolení nezbytné cesty vůbec nestojí o zajištění přístupu na základě nájemní či jiné obligační smlouvy, jejíž uzavření by v konkrétním případě objektivně postačovalo k zajištění přístupu a poskytnutí potřebné právní jistoty“ (srov. dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 999/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3607/2016).

25. Podle aktuálního rozsudku Nejvyššího soudu dokonce přístup k pozemku může být zajištěn i minimálně, např. formou výprosy, která sice nebrání povolení nezbytné cesty, nicméně sama o sobě právní titul užívání pozemku představuje (rozsudek NS ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 1309/2022). 26. [Okolnost uzavření nájemní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným 1)] Neboť žalobce od nabytí vlastnického práva ke svému pozemku, respektive krátce po jeho nabytí tento pozemek pronajal žalovanému 1), tak je třeba v daných zjištěných skutkových poměrech žalobcovu žalobu považovat za šikanózní proti žalovaným. Jinak řečeno, jestliže žalobce prokazatelně od roku [Anonymizováno] (nabytí svého vlastnického práva ke svému pozemku) dosud na tomto pozemku (slovy zákona) „nehospodařil“, tj. jej neužíval, neboť toto užívací právo smluvně upravil (předmětnou nájemní smlouvou) vůči žalovanému 1), pak je třeba konstatovat, že tato podaná žaloba je svým způsobem vůči žalovaným šikanózní, neboť vychází pouze z formálního pojetí, že dle stavu zápisů v katastru nemovitostí a právní reality nesvědčí žalobci stran přístupu k jeho pozemku žádný právní titul. Nutno přitom zohlednit, že žalobce hospodaření k tomuto pozemku de facto nijak nerealizuje, protože tento pozemek pronajal žalovanému 1), a proto zde dlouhodobě ani neexistuje žádný konflikt či jakékoli problémy, které by žalobci bránily (bránit mohly) v řádném užívání jeho pozemku. 27. [Komentářová literatura] Nad rozsah výše uvedeného nutno zdůraznit, že relevantní komentářová literatura zaujímá právní názor, že: „Ačkoliv to nový zákoník – na rozdíl od § 151a odst. 3 obč. zák. – výslovně nestanoví, z povahy věci se podává, že nezbytnou cestu lze zřídit jen tehdy, nelze-li přístup zajistit jinak, tedy zejména smluvně. Přístup lze tedy zajistit jinak i v případě, že vlastník stavby může přes pozemek přecházet na základě závazkového práva (může jít o právo cesty působící jen mezi stranami nebo o nájem části pozemku, který lze k přístupu využít).“ (in Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 197).

28. Je sice pravdou (jak namítal žalobce ve své replice shora), že v uvedené komentářové literatuře došlo k jisté revizi předchozích názorů vyložených v prvním vydání Beckova komentáře k o. z., neboť v jeho druhém vydání se již uvádí, že: „ke zřízení obligačního práva soud přistoupí jen, pokud to vyžadují zvláštní okolnosti věci a nezmaří to účel zřízení nezbytné cesty“, kterýžto komentářem sledovaný případ by – nebýt shora popsaného skutkového stavu – podle názoru soudu dopadal i na tuto věc. Bylo by tomu tak již z toho důvodu, že předmětný pozemek žalobce s garáží je situován v uzavřeném dvorním traktu, jemuž dominují dva pozemky ve spoluvlastnictví žalovaných (na jednom z nich stojí bytový dům, v němž jsou situovány bytové jednotky žalovaných, a druhý z nich je mj. přístupovým pozemkem k pozemku žalobce). Tyto dva pozemky spoluvytvářející dvorní trakt představují pro žalované (svého druhu) zónu klidu, která je svým způsobem unikátní, výjimečná, neboť zaručuje spoluvlastníkům (žalovaným) do značné míry ochranu před rušivými vlivy plynoucími z provozu přilehlé veřejné komunikace a z toho případně (nepředvídatelné) frekvence pohybu třetích osob, a proto by v takovém případě musel soud beztak posuzovat důvodnost nezbytnosti zřízení nezbytné cesty. 29. [Další okolnosti případu] V návaznosti na ad 28 by soud v takovém případě musel jako negativní faktory jdoucí k tíží žaloby také zohlednit, že žalobce vědomě vydražil pozemek s garáží v tomto uzavřeném traktu, ač věděl či vědět mohl a měl (s ohledem na jeho nízkou cenu), že k tomuto pozemku není zajištěn přístup z veřejné komunikace, a že v situaci, kdy žalovaní se i tak nebrání s žalobcem uzavřít obligační právo ohledně explicitní úpravy stran přístupu žalobce k jeho pozemku a na něm stojící garáže, žalobce tuto okolnost bez dalšího pomíjí, respektive odmítá využít, neboť za tím účelem dosud nevyvinul žádnou elementární aktivitu vůči žalovaným, kteří i v průběhu tohoto řízení (pro soud) věrohodně deklarovali svou ochotu s žalobcem situaci vyřešit právě na bázi obligačního práva. Soud má za to, že nebýt shora jím učiněného právně kvalifikačního závěru, musel by pak žalovaným zcela přisvědčit v jejich odůvodněné a přesvědčivé argumentaci, kdy žalovaní ve snaze zachovat stávající rozsah jimi užívaného dvorního traktu, a případně korigovat prosté užívání dvorního traktu třetími osobami, vycházejí z toho, že v dané situaci lze věc (postačí) reglementovat v rámci obligačního práva, nikoliv formou věcně právního zřízení nezbytné cesty; v tomto směru by bylo nezbytné žalovaným zachovat jejich právo za aplikace § 1032 o. z. 30. [Závazná nálezová judikatura Ústavního soudu] Ústavní soud ve své nálezové judikatuře zdůrazňuje, že soudy mají při rozhodování sporů nalézat právo a v soudní praxi neustále reflektovat ideu spravedlnosti (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 34/09). Ústavní soud též ve své rozhodovací činnosti opakovaně zdůraznil, že je nutné respektovat v prvé řadě normy obsažené v aktech ústavního pořádku a z nich vyvěrající základní principy právní, v nichž své místo docela samozřejmě zaujímají i obecné ideje spravedlnosti, dobré mravy v širším slova smyslu. Ukáže-li se ve světle okolností konkrétního případu, že lpění na doslovné aplikaci určitého ustanovení by ve skutečnosti vedlo k nevratnému poškození práv jedné strany, zejména pak na úkor strany druhé, je třeba od něj upustit a postupovat tak, aby k takové újmě nedošlo. Kterékoli ustanovení právního předpisu je totiž způsobilé přivodit újmu, je-li použito způsobem, který nešetří jeho podstaty a smyslu, popř. způsobem, který vede k popření subjektivních práv jako takových, možnosti jejich řádného výkonu a uplatňování (srov. např. nález ze dne 20. června 2013 sp. zn. II. ÚS 1860/12). Ústavní soud považuje také za samozřejmé a určující pro nalézání práva, že vždy je nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být – jako v dané věci – značně komplikované a netypické. To však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro spravedlivé řešení, jakkoliv se to může jevit složité (srov. např. nálezy ústavního soudu ze dne 4. prosince 2008 sp. zn. I. ÚS 428/06, nebo ze dne 24. 4. 2014, sp. IV. ÚS 644/13).

31. Nálezovou judikaturou jsou přitom soudy dle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky vázány.

32. Tomuto náhledu orgánu ochrany ústavnosti by ovšem byl vzdálen takový soudní výklad a právně aplikační průmět do rozsouzené věci, jenž by vycházel toliko z formálně právního pojetí, respektive tzv. formalistického pojetí psaného práva a nezohledňoval materiální základ věci, kdy proti žalobci s kategorickým požadavkem na zřízení nezbytné cesty stojí žalovaní, kteří – jak bylo v rámci dokazování v tomto řízení spolehlivě zjištěno – nijak žalobci nebránili v hospodaření s jeho pozemkem (garáží), respektive nijak mu nebránili v přístupu k němu, a navíc vyjádřili skutečnou (reálnou) ochotu s žalobcem tuto záležitost vyřešit v rámci závazkového práva. 33. [Náklady řízení] Žalovaní měl v tomto sporu plný procesní úspěch, a proto jim je žalobce povinen v plném rozsahu dle § 142 odst. 1 o. s. ř. (jež stanoví, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl) nahradit náklady řízení, které činí celkem 47 173 Kč a sestávají se z následujících položek.

34. Odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“), a to za celkem 4 úkony právní služby [vypočteno dle § 7 bodu č. 5 AT z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. c) AT ve výši 35 000) po 2 500 Kč, zredukované dle § 12 odst. 4 AT (o 20 %, tj. o 500 Kč) na částku 2 000 Kč za každého žalovaného, tj. celkem 4 x 2 000 Kč = 8 000 Kč odměna za jeden úkon právní služby učiněný advokátem žalovaných] po 8 000 Kč, tj. za 1. převzetí a přípravu právního zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT, 2. za sepis vyjádření žalovaných k žalobě (na č. l. 20-23) dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3. za sepis dupliky [na č. l. 39-41, kterou soud vzhledem k obsahu repliky žalobce (na č. l. 32-33) považuje za účelně vynaložený výdaj žalovaných, kteří se vyjadřovali ke skutečnostem, jež mohly být pro rozhodnutí zásadně významné] dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, za 4. účast advokáta žalovaných při jednání před soudem konaném dne 15. 9. 2023 v čase od 13:30 hod. do 14:42 hod. dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, tj. 4 x 8 000 Kč = 32 000 Kč, a dále za 1 úkon právní služby v poloviční sazbě, tj. ve výši 4 000 Kč dle § 11 odst. 2 písm. f) AT za účast právního zástupce žalovaných při vyhlášení rozsudku při jednání konaném dne 25. 9. 2023, celkem tedy odměna advokáta 36 000 Kč.

35. Náhrada za 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, tj. celkem 1 500 Kč.

36. Cestovné – 1 cesta advokáta žalovaných z jeho sídla v [Anonymizováno] k soudu a zpět (k jednání konaném dne 15. 9. 2023), tj. 1 cesta z [adresa] a zpět 70 km, osobním automobilem zn. [Anonymizováno] RZ [SPZ], při průměrné spotřebě 6,2 l/100 km, při ceně benzínu Natural ve výši 41,20 Kč/l dle vyhl. č. 465/2022 Sb., a při základní sazbě náhrad za používané motorové vozidlo ve výši 5,20 Kč/km dle vyhl. č. 467/2022 Sb., celkem tedy cestovné ve výši 543 Kč.

37. Cestovné – 1 cesta advokáta žalovaných z jeho sídla v [Anonymizováno] k soudu a zpět, tj. 1 cesta z [adresa] a zpět 70 km, osobním automobilem a při technických parametrech jako ad 36, a to k jednání konaném dne 25. 9. 2023, při kterém byl vyhlášen rozsudek, cestovné celkem ve výši 543 Kč.

38. Cestovné dle ad 36 a 37 celkem ve výši 1 086 Kč.

39. Náhrada za ztrátu času dle ad 36 a 37 – za celkem 4 půlhodiny po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT, tj. celkem 400 Kč.

40. Částka odpovídající 21 % DPH (z částky 33 943 Kč) za ad 34 až 37 ve výši 7 128 Kč.

41. Přisouzenou náhradu nákladů řízení je žalobce povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit žalovaným k rukám jejich právního zástupce.

Poučení