60 A 1/2025– 28

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: V. R., narozený dne bytem zastoupen advokátem, Mgr. Bc. Petrem Machem sídlem Slezská 1297/3, 120 00 Praha proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. OPZU–správ. 227/2025/pere SO 2, čj. KUJCK 2775/2025, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. OPZU–správ. 227/2025/pere SO 2, čj. KUJCK 2775/2025, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 210 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Soběslav (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. MS/04177/2024, čj. MS/04889/2024, shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

2. Správní orgán prvního stupně zaslal toto rozhodnutí dne 9. 4. 2024 prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb jak tehdejšímu zástupci žalobce, kterým byl pro řízení před správními orgány obecný zmocněnec, pan J. B., tak přímo žalobci.

3. Poštovní doručovatelka A. P. se dne 10. 4. 2024 marně pokusila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 9. 4. 2024 doručit tehdejšímu zástupci žalobce na adrese, kterou uvedl jako doručovací. Jelikož J. B. nezastihla, vhodila mu do poštovní schránky výzvu k vyzvednutí uložené zásilky. Podle doručenky založené ve správním spise vhodila poštovní doručovatelka společně s výzvou k vyzvednutí do poštovní schránky zástupce žalobce i poučení o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky.

4. Správní orgán prvního stupně rozhodnutí zaslal také přímo žalobci, který si je dle doručenky založené ve spisu osobně vyzvedl dne 15. 4. 2024 na příslušné pobočce poskytovatele poštovních služeb.

5. Dne 12. 12. 2024 tehdejší zástupce žalobce, pan J. B., zaslal správnímu orgánu prvního stupně odvolání proti neoznámenému rozhodnutí s tím, že mu jakožto ustanovenému zástupci žalobce pro správní řízení žádné rozhodnutí správního orgánu prvního stupně doručeno nebylo.

6. Žalovaný následně v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl jako opožděné, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 9. 4. 2024 bylo doručeno J. B. fikcí dne 22. 4. 2024, a dne 8. 5. 2024 nabylo právní moci.

II. Shrnutí žaloby

7. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 1. 3. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce má za to, že nemohlo dojít k účinku fikce doručení při doručování rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tehdejšímu zástupci žalobce, neboť aby mohlo k fikci dojít, musí být kumulativně splněny podmínky v § 23 odst. 4 a 5 a § 24 odst. 1 správního řádu. Podmínka uvedená v § 23 odst. 5 správního řádu, tj. zanechání poučení o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky spolu s výzvou k vyzvednutí zásilky v poštovní schránce, nebyla naplněna. Žalobce tvrdí, že jeho tehdejší zástupce obdržel od poskytovatele poštovních služeb pouze výzvu k vyzvednutí zásilky. Nebyl však nijak poučen o tom, že se jedná o zásilku od správního orgánu, a proto v domnění, že jde o dopis od pojišťovny, zásilku nepřevzal. Tyto skutečnosti dokládá žalobce čestným prohlášením J. B. a předloženým tiskopisem „Výzva k vyzvednutí zásilky/Potvrzení o převzetí zásilky“, na němž není vyznačeno zaškrtnutím patřičného předtištěného políčka, že k „výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky.“ 9. Žalobce se v žalobě rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího správní soudu ze dne 16. 1. 2024, čj. 1 As 191/2023–26, jenž podle žalobce potvrzuje jeho závěr, že pro nedoručení rozhodnutí správního orgánu prvního stupně J. B. zákonným způsobem nemohlo dojít k fikci doručení, a proto bylo odvolání podáno včas.

10. Žalobce rovněž v žalobě uvádí, že po obdržení napadeného rozhodnutí jeho tehdejší zástupce, pan J. B., kontaktoval žalovaného, předložil mu tiskopis výzvy k vyzvednutí a požádal ho o přehodnocení napadeného rozhodnutí. Žalobce má za to, že jde tuto skutečnost z právního hlediska hodnotit jako podnět k provedení přezkumného řízení. Žalovaný však tehdejšímu zástupci žalobce nevyhověl.

11. Žalobce dále v žalobě uvedl, že nezpochybňuje označení odesílatele na samotné zásilce. Na výzvě k jejímu vyzvednutí však tato informace absentovala. Současně žalobce poukázal na to, že ani z poučení se nedozvěděl, kdo je odesílatelem, neboť k výzvě k vyzvednutí zásilky žádné poučení přiloženo nebylo. Upozornění ve výzvě k vyzvednutí, že je nutné zásilku vyzvednout nejpozději dne 22. 4. 2024, nemá podle žalobce pro věc relevanci, neboť z toho nemohl žalobce poznat, že jde o písemnost doručovanou dle správního řádu.

12. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se plně odkazuje na napadené rozhodnutí.

14. Dále zopakoval, že prvostupňové rozhodnutí bylo doručeno fikcí na doručovací adresu tehdejšího zástupce žalobce, J. B., přičemž odkázal na doručenku založenou ve správním spise. Žalovaný poukázal, že dle doručenky byl tehdejší zástupce žalobce řádně vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu poštovní doručovatelkou ve schránce rovněž zanecháno poučení o důsledcích nevyzvednutí. Dne 23. 4. 2024 byla předmětná zásilka obsahující rozhodnutí správního orgánu prvního stupně vložena do poštovní schránky J. B..

15. Žalovaný považuje tvrzení žalobce, že jeho tehdejší zástupce měl v poštovní schránce jen výzvu k vyzvednutí zásilky bez poučení o důsledcích nevyzvednutí, za smyšlené a nepodložené. Jelikož dle doručenky vhodila poštovní doručovatelka dne 23. 4. 2024 do poštovní schránky J. B. rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, měl žalobce reálnou možnost se s rozhodnutím seznámit a včas v zákonné lhůtě na něj reagovat.

16. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí repliky žalobce

17. Dne 25. 3. 2025 obdržel krajský soud podání v němž žalobce reaguje na vyjádření žalovaného, přičemž nesouhlasí s jeho tvrzením, že bylo rozhodnutí doručeno fikcí, neboť nebyly splněny zákonné podmínky doručení.

18. Tvrzení žalovaného o smyšlenosti nepoučení o dopadech nevyzvednutí zásilky žalobce vyvrací opakovaným odkazem na důkazy předložené spolu s žalobou, tj. na čestné prohlášení J. B. a předložený tiskopis „Výzva k vyzvednutí zásilky/Potvrzení o převzetí zásilky“, na němž není vyznačeno (zaškrtnuto) předtištěné políčko potvrzující, že k výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s nevyzvednutím zásilky.

19. Žalobce dále v replice akceptuje skutečnost, že žalovaný vycházel především z doručenky založené ve správním spise. Zároveň však uvádí, že doručenka není veřejnou listinnou a není ani nijak privilegovaná, a proto k jejímu zpochybnění postačuje předložení jiné, srovnatelně pravděpodobné verze reality. Netřeba prokazovat opak. Žalobce takovou verzi reality předložil, když poukázal na tiskopis výzvy k vyzvednutí. Žalobce je rovněž toho názoru, že předložený tiskopis výzvy je věrohodnější, neboť na rozdíl od doručenky je možnost jeho úpravy obtížnější než dodatečné doplnění křížku v patřičném políčku na doručence založené ve správním spise.

20. K námitce žalovaného ohledně vhození písemnosti tehdejšímu zástupci žalobce do schránky žalobce uvedl, že J. B. ničeho v poštovní schránce nenalezl. Žalobce v této souvislosti zpochybňuje fungování poskytovatele poštovních služeb. Úvaha ohledně vhození však podle žalobce nemá právní oporu, neboť rozhodnutí správního orgánu má být dle § 72 správního řádu doručeno do vlastních rukou, nikoliv jen vhozením do poštovní schránky.

21. Žalobce rovněž v této souvislosti poukazuje na skutečnost, že žalovaný své rozhodnutí založil na fikci doručení. Nelze proto až následně ve vyjádření k žalobě měnit odůvodnění napadeného rozhodnutí novým tvrzením, že bylo žalobci doručeno vhozením do poštovní schránky.

22. Žalobce dále své tvrzení dokládá judikaturou Nejvyššího správního soudu. K tvrzení, že doručenka je soukromou listinou odkazuje na rozsudek ze dne 14. 7. 2017, čj. 5 As 242/2016–27. K otázce poučení adresáta o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky pak odkazuje na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2019, čj. 7 As 269/2019–19, a ze dne 21. 9. 2021, čj. 10 As 423/2019–82.

23. Žalobce repliku uzavírá tím, že doručenku založenou ve správním spise zpochybnil předloženým tiskopisem výzvy k vyzvednutí zásilky, což dokládá i odkazovaná judikatura Nejvyššího správního soudu. Žalovaný ve vyjádření k žalobě nezpochybnil žalobcem tvrzené důvody nezákonnosti, a proto je rozhodnutí žalovaného dle žalobce nezákonné.

V. Právní hodnocení krajského soudu

24. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

25. Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť s tím účastníci řízení vyjádřili souhlas. Dle tohoto ustanovení přitom v takovém případě „[s]oud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy“.

26. Žaloba je důvodná.

27. Krajský soud ze správního spisu zjistil, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo kromě zástupce žalobce, J. B., zasláno rovněž samotnému žalobci (viz shora odst. 2 a 4 tohoto rozsudku). Krajský soud se proto v první řadě zabýval tím, zda má tato skutečnost vliv na posouzení včasnosti odvolání ze dne 12. 12. 2024.

28. Podle § 34 odst. 2 správního řádu se doručují písemnosti pouze zástupci a nestanoví–li zákon jinak, nemá doručení zastoupenému účinky pro běh lhůt. Výjimkou jsou případy, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat. Krajský soud v Ústí nad Labem v právní větě k rozsudku ze dne 30. 4. 2012, čj. 78 A 5/2011–31, k tomu uvedl, že „[p]okud doručení písemnosti zastoupenému nemá účinky pro běh lhůt dle § 34 odst. 2 věty druhé správního řádu z roku 2004, v praxi to znamená, že případná lhůta pro provedení určitého úkonu, jež by z takové písemnosti vyplývala, se bude obecně počítat nikoliv od doručení písemnosti zastoupenému, ale výlučně od doručení písemnosti zástupci.“ 29. Správní orgán prvního stupně rozesílal rozhodnutí ve věci samé způsobem podle § 72 odst. 1 správního řádu. Nejednalo se tak o výjimku uvedenou v § 34 odst. 2 správního řádu. Z uvedeného tak vyplývá, že doručení rozhodnutí přímo žalobci nemá podle správního řádu žádného účinku na běh lhůty, a tedy je pro posouzení včasnosti podaného odvolání irelevantní.

30. Podle § 81 odst. 1 správního řádu má účastník řízení, zde žalobce, právo podat proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně odvolání, přičemž odvolací lhůta činí dle § 83 odst. 1 správního řádu 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí.

31. Aby bylo možné posoudit, zda bylo odvolání podáno včas, je nutné určit okamžik, kdy bylo žalobcovu tehdejšímu zástupci, J. B., doručeno písemné vyhotovení rozhodnutí. Žalovaný za tento okamžik považuje den určený fikcí, přičemž vychází z doručenky založené ve správním spise, na které je poštovní doručovatelkou Anetou Paškovou vyznačeno zaškrtnutím předtištěného políčka, že „[v]ýzva k vyzvednutí uložené zásilky s poučením o důsledcích nevyzvednutí nebo odmítnutí převzetí zásilky zanechána byla“. Oproti tomu žalobce tvrdí, že nebyl řádně poučen o následcích nevyzvednutí zásilky, a proto nejsou splněny podmínky nutné pro fikci doručení. To dokládá předloženým originálem tiskopisu „Výzva k vyzvednutí zásilky/Potvrzení o převzetí zásilky“ ze dne 10. 4. 2024, č. RR736336385CZ, s chybějícím vyznačením (zaškrtnutím předtištěného políčka), že k výzvě bylo připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s nevyzvednutím zásilky (kopie tohoto tiskopisu je založena ve správním spisu a krajský soud ji zároveň zaslal žalovanému coby přílohu k žalobě).

32. Podle § 23 odst. 1 správního řádu „[n]ebyl–li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží.“ 33. Podle § 23 odst. 4 správního řádu se adresát „vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je–li to možné a nevyloučil–li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil.“ 34. Podle § 23 odst. 5 správního řádu pak platí, že „[z]ároveň s oznámením podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst.

2. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu“ (důraz doplněn).

35. Podle § 24 odst. 1 správního řádu, „[j]estliže si adresát uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.“ 36. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. III. ÚS 272/13, je účelem fikce doručení zabránit účastníkům řízení v tom, aby nepřebíráním písemností bez relevantního důvodu bránili postupu řízení a prodlužovali tak jeho délku. V nálezu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 883/15, Ústavní soud uvádí, že „smyslem jakékoliv právní fikce je umožnit, aby se za existující považovala situace, která je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu. Z tohoto důvodu představuje nástroj výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty jako jednoho z hlavních ústavních postulátů v podmínkách právního státu. Aby přitom mohla splnit svůj takto vymezený účel, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Jen v takovém případě je soud oprávněn její naplnění konstatovat [srov. např. nález sp. zn.

II. ÚS 92/01 ze dne

1. října 2002 (N 115/28 SbNU 9), nález sp. zn. IV. ÚS 2477/12 ze dne 21. ledna 2013 (N 16/68 SbNU 223) či nález sp. zn.

III. ÚS 272/13 ze dne

11. června 2013 (N 106/69 SbNU 733)].“ 37. Podmínky pro úspěšné doručení písemnosti fikcí, jak je vymezil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2016, čj. 3 As 241/2014–41, č. 3524/2017 Sb. NSS, jsou následující: 1) písemnost musí být doručena na správnou adresu, 2) adresát musí být řádně vyzván k vyzvednutí písemnosti a poučen o právních důsledcích jejího nevyzvednutí a 3) písemnost nebyla vyzvednuta v zákonem určené lhůtě. Tyto podmínky musí být přitom splněny kumulativně.

38. Podle právní věty k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, čj. 5 As 26/2009–67, se splnění podmínek pro doručení na základě fikce dle § 24 odst. 1 správního řádu obvykle prokazuje předtištěnou doručenkou založenou do správního spisu „na níž je zaznamenáno a stvrzeno podpisem doručovatele, že byla tato zásilka určitého data uložena a že bylo v místě doručování zanecháno oznámení o tomto uložení a rovněž poučení o následcích nevyzvednutí zásilky. Pokud takový doklad chybí, je třeba splnění podmínek pro doručení písemnosti na základě fikce prokázat jiným způsobem, a není–li to možné, je nutno vycházet z toho, že k doručení písemnosti na základě fikce nedošlo.“ 39. Nicméně, ustálená judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu konstatovala, že „[d]oručenka u písemností doručovaných ve správním řízení držitelem poštovní licence není veřejná listina, neboť ji za veřejnou listinu správní řád neoznačuje (na rozdíl doručenky u písemností doručovaných v občanském soudním řízení, která je veřejnou listinou podle § 50f odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, či doručenky při doručení v daňovém řízení, jež má status veřejné listiny podle § 51 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád), a jde–li o doručenku vyplněnou při doručení držitelem poštovní licence, pak nevyhovuje ani obecnému vymezení veřejné listiny podle § 53 odst. 3 správního řádu, neboť nejde o listinu vydanou soudy či orgány veřejné správy, mezi něž držitel poštovní licence nepatří (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2017 č. j. 5 As 242/2016–27, bod 26). Ústavně konformní je výklad, že byť taková doručenka není veřejnou listinou, má stále důkazní váhu. Osobě zpochybňující údaje na doručence však postačí, předestře–li konkrétní tvrzení o pravděpodobné verzi reality znevěrohodňující doručenku, tj. na rozdíl od veřejné listiny nemusí prokázat opak toho, co plyne z veřejné listiny [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006 č. j. 2 Afs 158/2005–85 (č. 1327/2007 Sb. NSS), či jeho rozsudek ze dne 31. 3. 2010 č. j. 9 As 65/2009–61]“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. IV.ÚS 2873/21).

40. Z uvedené judikatury tak plyne závěr, že k fikci doručení, tj. ke změně skutečnosti, na základě které je následně rozhodováno, je možné přistoupit jen za předpokladu kumulativního splnění tří podmínek (viz shora odst. 37 tohoto rozsudku). Avšak v daném případě žalobce splnění těchto podmínek zpochybnil. Žalobce konkrétně rozporuje splnění podmínky č. 2), neboť dle jeho tvrzení nebyl řádně poučen o právních důsledcích souvisejících s nevyzvednutím zásilky ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu. Z výše uvedené judikatury dále vyplývá, že doručenka založená ve správním spise, ze které při rozhodování vycházel žalovaný, má jako důkaz určitou právní sílu, ale správní řád ji nepovažuje za veřejnou listinu. Ke zpochybnění její pravdivosti tak postačuje pouhé předložení jiné pravděpodobné verze reality.

41. Žalobce zpochybnil doručenku založenou ve správním spise předložením tiskopisu výzvy k vyzvednutí zásilky ze dne 10. 4. 2024. Předestřel tak konkrétní tvrzení o pravděpodobné verzi reality odlišné od verze vyplývající z doručenky, z níž vycházel žalovaný. Soud má tak za to, že s ohledem na tento listinný důkaz, tj. tiskopis „Výzva k vyzvednutí zásilky/Potvrzení o převzetí zásilky“ ze dne 10. 4. 2024, kde není v předtištěném políčku zatrženo, že k této výzvě bylo připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s nevyzvednutím zásilky, není jednoznačně prokázáno, že poučení o následcích nevyzvednutí si zásilky bylo vloženo do schránky tehdejšího zástupce žalobce, pana J. B..

42. Existuje–li rozpor mezi doručenkou a tiskopisem výzvy k vyzvednutí zásilky, nelze jej automaticky klást k žalobcově tíži. Je na žalovaném, aby prokázal, že pošta žalobce poučila o právních následcích ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu, a to například i výslechem poštovní doručovatelky. Pokud se mu to nepodaří, nemůže vycházet z toho, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobci doručeno fikcí (srov. například rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, čj. 72 A 40/2021–37, nebo rozsudek zdejšího soudu ze dne 27. 11. 2025, čj. 55 A 9/2025–42).

43. Na tomto závěru ničeho nemění ani námitka žalovaného ohledně faktické možnosti se s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně seznámit, neboť po uplynutí lhůty 10 dnů k vyzvednutí byla zásilka dne 23. 4. 2024 vhozena do poštovní schránky tehdejšího zástupce žalobce. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v právní větě ke shora citovanému rozsudku čj. 3 As 241/2014–41 uvádí, že „[n]a uplatnění fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu nemá vliv skutečnost, zda po uplynutí úložní doby došlo ke vhození doručované písemnosti do schránky adresáta.“ Z toho plyne, že uvedená námitka žalovaného je zcela bezpředmětná.

VI. Závěr a náklady řízení

44. Jelikož soud shledal žalobu důvodnou, napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. zrušil a dle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v rámci kterého se žalovaný bude včasností odvolání žalobce opětovně zabývat. Podle ustanovení § 78 odst. 5 s. ř. s. je vázán právním názorem krajského soudu v tomto rozsudku.

45. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl ve smyslu § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

46. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení následující: 3 000 Kč za soudní poplatek za žalobu, 3 × 4 620 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby a podání repliky) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění od 1. 1. 2025, a 3 × 450 Kč coby paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025.

47. Celkové žalobcovy náklady tedy činí částku 18 210 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

48. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.