66 A 10/2025– 40

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Bednaříkovou ve věci žalobce: V. R. bytem X zastoupen Mgr. Bc. Petrem Machem, advokátem se sídlem Slezská 1297/3, Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného čj. KUJCK 62596/2025, ze dne 1. 4. 2025, „VYPRAVENO dne: 20–05–2025“, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného čj. KUJCK 62596/2025, ze dne 1. 4. 2025, „VYPRAVENO dne: 20–05–2025“, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 280 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2025, „VYPRAVENO dne: 20–05–2025“, čj. KUJCK 62596/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl jako opožděné žalobcovo odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 29. 5. 2024, čj. DOP/12515/24/Kp (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném ke dni spáchání přestupku (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil porušením § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu tím, že dne 20. 2. 2024 v čase 10:22 hod. jako řidič motorového vozidla zn. Peugeot 308, RZ X na silnici II/164 v obci Otín ve směru na obec Jindřichův Hradec řídil uvedené vozidlo rychlostí 69 km/h (tj. 66 km/h po odečtu tolerance ± 3 km/h), v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost v obci 50 km/h. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 2 000 Kč.

II. Shrnutí žaloby

3. Žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nepřezkoumatelné, čímž byl žalovaným zkrácen na svých právech, a navrhl, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

4. První námitka žalobce směřuje proti doručení prvostupňového rozhodnutí. Podle žalobce nemohlo dojít k doručení fikcí, jak tvrdí správní orgány. Žalobce poukazuje na tři podmínky, za kterých lze použít institut fikce doručení, a dodává, že správní orgán prvního stupně nesplnil podmínku podle § 23 odst. 5 správního řádu, neboť žalobce nebyl řádně poučen o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky. Žalobce tedy neměl šanci naznat, že se jedná o písemnost od správního orgánu doručovanou podle správního řádu. K výzvě k vyzvednutí zásilky (dále též jako „Výzva“), kterou žalobce dohledal a soudu předložil v originále (RR845925201CZ), nebylo podle žalobce připojeno žádné poučení. Žalobce uvádí, že Výzva je i součástí správního spisu a že na její zadní straně není vyznačeno, že by k ní bylo připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky. Žalobce dále dodává, že z přiložené Výzvy nelze zjistit, že se jedná o písemnost doručovanou správním orgánem prvního stupně či písemnost doručovanou podle správního řádu. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2024, čj. 1 As 191/2023–26. K fikci doručení nemohlo podle žalobce dojít vzhledem ke skutečnosti, že poučení nebylo ve schránce při doručování zanecháno. Žalobce tvrdí, že odvolání ze dne 19. 4. 2025 bylo podáno včasně a napadené rozhodnutí je tedy nezákonné.

5. Druhá námitka žalobce souvisí s nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. Argumentace týkající se právních účinků fikce doručení byla žalobcem uplatněna již v odvolacím řízení. Žalovaný tyto námitky podle žalobce zcela ignoroval a v napadeném rozhodnutí se s nimi nevypořádal. Žalovaný podle žalobce opomenul zhodnotit a posoudit Výzvu, kterou žalobce předložil na podporu svého tvrzení. Žalobce má za to, že tento postup žalovaného činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným.

III. Vyjádření žalovaného

6. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Na základě doručenky, která je součástí správního spisu, je podle žalovaného zřejmé, že byl žalobce řádně vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno i poučení. Žalovaný uvádí, že samotná Výzva dle jeho názoru nedokazuje, že žalobce neobdržel řádné poučení.

7. Tvrzení žalobce, že měl ve schránce pouze Výzvu bez dalšího poučení a informace, jaký správní orgán zásilku odesílal, považuje žalovaný za smyšlené a nepodložené. Žalovaný uvádí, že součástí doručované obálky je vždy část s řádným poučením, jejíž součástí je i údaj o odesílajícím správním orgánu, které je odtrženo doručovatelkou od obálky a vloženo do schránky adresáta; posléze byla žalobci vložena do schránky i samotná obálka s prvostupňovým rozhodnutím. Podle žalovaného z uvedeného vyplývá, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci řádně doručeno a měl tedy možnost podat včasné odvolání.

IV. Replika žalobce

8. Žalobce nerozporuje obsah doručenky, kde může být uvedeno, že byl žalobce vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení. Žalobce ve své argumentaci odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2017, čj. 5 As 242/2016–27, který uvádí, že ke zpochybnění doručenky postačí předestření jiné srovnatelně pravděpodobné reality a není zapotřebí prokázat opak. Žalobce v souvislosti s uvedenou judikaturou poukazuje na nezaškrtnutí kolonky na Výzvě „K této výzvě je připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s obsahem zásilky.“, které svědčí o tom, že poučení nebylo k Výzvě připojeno. Tímto žalobce zpochybňuje údaj uvedený na doručence prvostupňového rozhodnutí.

9. Žalobce dále uvádí, že vhození do schránky nedává žalovanému jistotu, že byla písemnost doručena do vlastních rukou adresáta, přičemž tento údaj dovozuje žalovaný z doručenky, kterou žalobce zpochybňuje. Podle žalobce není doručenka jednoznačným důkazem o vložení písemnosti, neboť se jeví jako dodatečně vyplňovaná. Tuto skutečnost žalobce shledává v dopsaném textu „FIKCÍ 12. 6. 2024 Kr“. Žalobce dále poukazuje na rozdíl mezi zápisem roku a odlišný sklon písma u příslušných kolonek doručenky, který svědčí o rozdílných poštovních doručovatelích. Žalobce v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, čj. 3 As 26/2016–45. Žalobce dodal, že popírá, že by mu písemnost byla vložena do schránky.

10. Předložená Výzva je podle žalobce dostatečným důkazem pro zpochybnění tvrzení žalovaného, že poučení bylo ve schránce žalobce zanecháno. Žalobce dodává, že bylo povinností žalovaného, aby řádně přezkoumal předložený důkaz a zhodnotil jej. S tímto důkazem se žalovaný v napadeném rozhodnutí podle žalobce nevypořádal, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2019, čj. 7 As 269/2019–19, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 5. 2023, čj. 72 A 40/2021–37. Bagatelizace důkazní hodnoty Výzvy je podle žalobce v rozporu s judikaturou. Dále žalobce uvedl, že jeho tvrzení související s nevhozením poučení do schránky není smyšlené ani nepodložené. Žalobce nerozporuje, že součástí zásilky je poučení oddělitelné od obálky, ale nesouhlasí s tvrzením, že toto poučení bylo vhozeno do jeho schránky společně s Výzvou.

V. Triplika žalovaného a předložení nového důkazu

11. Žalovaný dne 6. 2. 2026 krajskému soudu předložil vyjádření České pošty, s.p. ze dne 4. 2. 2026 k doručování zásilky RR845925201CZ. Z tohoto sdělení plyne, že při doručování předmětné zásilky byla do domovní schránky adresáta vložena Výzva k vyzvednutí zásilky spolu s poučením. Dle sdělení České pošty, s.p. poštovní doručovatelka zapomněla tuto skutečnost zaznamenat na Výzvu k vyzvednutí zásilky; na dodejku bylo vložení poučení do domovní schránky řádně zaznamenáno.

12. Dle názoru žalovaného byly podmínky doručení fikcí splněny. Správní řád nepožaduje, aby zanechání poučení bylo jakkoli výslovně vyznačeno přímo na oznámení o neúspěšném doručení (Výzvě k vyzvednutí zásilky). Podle názoru žalovaného nezaškrtnutí políčka na Výzvě k vyzvednutí zásilky nemůže vyvolat pochybnosti o tom, že poučení bylo zanecháno, když zanechání Výzvy a poučení je řádně vyznačeno na doručence.

VI. Kvadruplika žalobce a vyjádření k novému důkazu

13. Žalobce považuje tvrzení o tom, že poštovní doručovatelka pouze zapomněla zaznamenat na Výzvu, že vhodila do schránky i poučení, za nekonkrétní a neprokázané. Uvedené sdělila třetí osoba, zaměstnankyně České pošty, s.p., přičemž není zřejmé, jak k tomuto závěru dospěla, zda vyslýchala poštovní doručovatelku, zda o tom má záznam, provedla interní šetření či zda jde pouze o její osobní nepodložený názor. Není zřejmé, jak třetí osoba, která doručování nebyla přítomna, s odstupem cca jednoho a půl roku zjistila, že poštovní doručovatelka toliko opomenula zaznamenat údaj o vložení poučení do schránky na Výzvu. Dle žalobce je přibližně stejně pravděpodobné, že poštovní doručovatelka opomněla vložit do schránky i poučení samé. Z vyjádření České pošty, s.p. nelze učinit nepochybný závěr, že do domovní schránky bylo vloženo též poučení; dle žalobce své sdělení založila pouze na interpretaci doručenky, kterou jí zaslal žalovaný. Navíc dle žalobce je Česká pošta, s.p. smluvně vázána s Městským úřadem Jindřichův Hradec a je odpovědná za správné doručování.; proto má motivaci tvrdit, že nepochybila.

14. Žalobkyně tvrdí, že pravdivost údaje na doručence byla vyvrácena Výzvou k vyzvednutí zásilky, která je originální a autentická. Dle žalobce „dodatečné zaškrtnutí údaje na listině možné je, zrušení zaškrtnutí možné není.“ Dle žalobce je Výzva věrohodnější listinou, neboť nelze vyloučit, že na doručence byl údaj o vložení poučení do schránky zaškrtnut dodatečně. Zaškrtnutí údaje na doručence není dostatečně silným důkazem o poučení adresáta, který popírá, že byl poučen, za důkazního stavu, kdy jiný listinný důkaz svědčí o tom, že mu poučení ve schránce zanecháno nebylo.

15. Žalobce doplňuje, že zákonodárce nestanovil formální teorii důkazní, ale ponechal prokazování, že nastala fikce doručení na zásadě volného hodnocení důkazů. Žalobce se odkazuje na judikaturu správních soudů a uzavírá, že nezaškrtnutí políčka na Výzvě pochybnosti o zanechání poučení vyvolat nepochybně může; opačný názor žalovaného považuje žalobce za odporující judikatuře.

VII. Obsah správního spisu

16. Na základě oznámení přestupku Policie České republiky ze dne 20. 2. 2024 bylo zahájeno řízení o přestupku. Dne 29. 5. 2024 vydal správní orgán prvního stupně prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným z předmětného přestupku. Prvostupňové rozhodnutí bylo zasíláno na adresu trvalého pobytu žalobce do vlastních rukou. K originálu prvostupňového rozhodnutí je přiložena i příslušná doručenka. Na rozhodnutí je vyznačena doložka právní moci s datem 28. 6. 2024 (rukou je tužkou dopsáno, že správně nabylo právní moci až dne 29. 6. 2024).

17. Dne 6. 9. 2024 vydal správní orgán prvního stupně žalobci výzvu (doručenou žalobci fikcí dne 23. 9. 2024) k uhrazení pokuty ve výši 2 000 Kč uložené prvostupňovým rozhodnutím. Na výzvě je rukou uvedeno, že pokuta byla uhrazena dne 1. 10. 2024.

18. Žalobce následně podal dne 3. 4. 2025 návrh, ve kterém žádal o uplatnění opatření proti nečinnosti správního orgánu, v němž uvedl, že správní orgán prvního stupně nevydal meritorní rozhodnutí ve věci týkající se oznámeného přestupku. Žalovaný rozhodl o návrhu usnesením ze dne 11. 4. 2025, kterým nevyhověl návrhu žalobce, jelikož bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ve věci již dne 29. 5. 2024, a neshledal tedy důvody pro uplatnění opatření proti nečinnosti.

19. Následně podal žalobce dne 19. 4. 2025 odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí a požádal o zaslání příslušné doručenky a prvostupňového rozhodnutí. Dne 13. 5. 2025 žalobce odvolání doplnil a předložil Výzvu (RR845925201CZ); ve správním spise je založena její kopie, resp. sken. Žalovaný vydal napadené rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobce jako opožděné. K datu vydání napadeného rozhodnutí (den 11. 4. 2025) se uvádí, že jde evidentně o datum chybně uvedené. Součástí správního spisu je nicméně prvopis napadeného rozhodnutí, na němž je razítko: „VYPRAVENO dne: 20–5–2025“. Toto je tedy den vydání napadeného rozhodnutí.

VIII. Právní hodnocení krajského soudu

20. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s. ř. s.“).

21. Krajský soud rozhodl podle § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť s tím účastníci řízení vyjádřili souhlas. Dle tohoto ustanovení přitom v takovém případě soud může rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy.

22. Žaloba je důvodná. VIII.A Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí 23. Z povahy věci se krajský soud nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť kdyby byla shledána důvodnou, tak by to bránilo věcnému projednání souvisejících námitek. Žalobce shledává napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným, neboť se žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyjadřuje k odvolací námitce žalobce týkající se nepřiložení poučení o právních důsledcích k Výzvě k vyzvednutí zásilky; dále měl žalovaný opomenout zhodnotit a posoudit předloženou Výzvu k vyzvednutí zásilky sloužící jako důkaz na podporu tvrzení žalobce.

24. Podle § 68 odst. 3 správního řádu platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Uvedené plně dopadá i na odůvodnění rozhodnutí o odvolání, a to v souladu s § 93 odst. 1 správního řádu. V přestupkových věcech se citovaná právní úprava užije na základě § 1 odst. 2 správního řádu.

25. K otázce nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí pro nedostatek důvodů existuje rozsáhlá judikatura. Z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2009, čj. 9 As 71/2008–109, se podává, že „funkcí odůvodnění správního rozhodnutí je zejména doložit správnost a nepochybně i zákonnost postupu správního orgánu, jakož i vydaného rozhodnutí, jehož jedna z nejdůležitějších vlastností je přesvědčivost. Je proto nutné, aby se správní orgán (…) vypořádal s námitkami účastníků řízení, přičemž z odůvodnění jeho rozhodnutí musí být seznatelné, z jakého důvodu považuje námitky účastníka řízení za liché, mylné anebo vyvrácené.“ 26. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze taktéž poukázat např. na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů.“ Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11).

27. Žalobce ve svém odvolání namítal, že nemohlo dojít k fikci doručení prvostupňového rozhodnutí vzhledem ke skutečnosti, že na Výzvě k vyzvednutí zásilky nebylo uvedeno, kdo je odesílatelem zásilky, a nebylo k ní přiloženo řádné poučení. Krajský soud k tomu odkazuje na napadené rozhodnutí (srov. str. 2 napadeného rozhodnutí). Žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo řádně doručeno na základě fikce doručení. V souvislosti s tímto tvrzením popisuje žalovaný obsah doručenky, která je součástí správního spisu, na které je zatrženo, že byla na místě zanechána Výzva a poučení, a dále je na ní uvedeno, že byla připravena dne 3. 6. 2024 k vyzvednutí. Na doručence je dále napsáno, že písemnost byla dne 19. 6. 2024 vhozena do schránky. Žalovaný uvedl, že Výzva k vyzvednutí zásilky, kterou žalobce doložil, nedokazuje nezanechání poučení (pozn. krajského soudu – žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí „výzvu“, krajský soud se domnívá, že vzhledem ke kontextu odůvodnění žalovaný myslel poučení) společně s Výzvou. Skutečnost, že na Výzvě k vyzvednutí zásilky není uveden odesílatel, není podle žalovaného rozhodné. Krajskému soudu je tak zřejmé, které skutečnosti vzal žalovaný za podklad svého rozhodnutí, a je tak zřejmý vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Námitka nepřezkoumatelnosti proto není důvodná. VIII.B Námitka nesplnění podmínek pro fikci doručení 28. V nyní projednávané věci se konstatuje, že krajský soud vycházel z obdobného případu téhož žalobce řešeného zdejším soudem rozsudkem ze dne 30. 1. 2026, čj. 60 A 1/2025–28.

29. Stěžejní námitkou žalobce je nenaplnění podmínek fikce doručení prvostupňového rozhodnutí. Žalobce uvádí, že nemohlo dojít k doručení prvostupňového rozhodnutí fikcí, neboť k Výzvě k vyzvednutí zásilky nebylo přiloženo řádné poučení o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky. Tuto skutečnost žalobce dokládá krajskému soudu předloženým originálem tiskopisu „Výzva k vyzvednutí zásilky/Potvrzení o přijetí zásilky“ ze dne 3. 6. 2024, č. RR845925201CZ, s chybějícím vyznačením (zaškrtnutím předtištěného políčka), že k Výzvě bylo připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s nevyzvednutím zásilky (kopie, resp. sken tohoto tiskopisu je založen ve správním spisu a krajský soud zároveň zaslal žalovanému kopii tohoto tiskopisu coby důkaz přiložený k žalobě). Oproti tomu žalovaný za okamžik doručení písemného vyhotovení prvostupňového rozhodnutí považuje den určený fikcí, přičemž vychází z doručenky založené ve správním spise, na které je poštovní doručovatelkou X vyznačeno zaškrtnutím předtištěného políčka, že „adresát byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo zanecháno poučení“.

30. Podle § 23 odst. 1 správního řádu platí, že nebyl–li v případě doručování podle § 20 správního řádu adresát zastižen a písemnost nebylo možné doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20 správního řádu, písemnost se uloží.

31. Podle § 23 odst. 4 správního řádu platí, že se adresát vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je–li to možné a nevyloučil–li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil.

32. Podle § 23 odst. 5 správního řádu platí, že se zároveň s oznámením podle § 23 odst. 4 správního řádu adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst.

2. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu.

33. Podle § 24 odst. 1 správního řádu platí, že jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem lhůty.

34. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2013, sp. zn. III. ÚS 272/13, je účelem fikce doručení zabránit účastníkům řízení v tom, aby nepřebíráním písemností bez relevantního důvodu bránili postupu řízení a prodlužovali tak jeho délku. V nálezu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 883/15, Ústavní soud uvádí, že „smyslem jakékoliv právní fikce je umožnit, aby se za existující považovala situace, která je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu. Z tohoto důvodu představuje nástroj výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty jako jednoho z hlavních ústavních postulátů v podmínkách právního státu. Aby přitom mohla splnit svůj takto vymezený účel, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Jen v takovém případě je soud oprávněn její naplnění konstatovat [srov. např. nález sp. zn.

II. ÚS 92/01 ze dne

1. října 2002 (N 115/28 SbNU 9), nález sp. zn. IV. ÚS 2477/12 ze dne 21. ledna 2013 (N 16/68 SbNU 223) či nález sp. zn.

III. ÚS 272/13 ze dne

11. června 2013 (N 106/69 SbNU 733)].“ 35. Podmínky pro úspěšné doručení písemností fikcí ve smyslu § 24 odst. 1 správního řádu vymezil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2016, čj. 3 As 241/2014–41, publ. pod č. 3524/2017 Sb. NSS. Pro úspěšné doručení fikcí je zapotřebí splnění těchto podmínek: 1) písemnost musí být doručena na správnou adresu, 2) adresát musí být řádně vyzván k vyzvednutí písemnosti a poučen o právních důsledcích jejího nevyzvednutí a 3) písemnost nebyla vyzvednuta v zákonem určené lhůtě. Tyto podmínky musí být splněny kumulativně.

36. Podle právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2010, čj. 5 As 26/2009–67, se splnění podmínek pro doručení na základě fikce dle § 24 odst. 1 správního řádu obvykle prokazuje předtištěnou doručenkou založenou do správního spisu, „na níž je zaznamenáno a stvrzeno podpisem doručovatele, že byla tato zásilka určitého data uložena a že bylo v místě doručování zanecháno oznámení o tomto uložení a rovněž poučení o následcích nevyzvednutí zásilky. Pokud takový doklad chybí, je třeba splnění podmínek pro doručení písemnosti na základě fikce prokázat jiným způsobem, a není–li to možné, je nutno vycházet z toho, že k doručení písemnosti na základě fikce nedošlo.“ 37. Nicméně, ustálená judikatura Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu konstatovala, že „doručenka u písemností doručovaných ve správním řízení držitelem poštovní licence není veřejná listina, neboť ji za veřejnou listinu správní řád neoznačuje (na rozdíl od doručenky u písemností doručovaných v občanském soudním řízení, která je veřejnou listinou podle § 50f odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, či doručenky při doručení v daňovém řízení, jež má status veřejné listiny podle § 51 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád), a jde–li o doručenku vyplněnou při doručení držitelem poštovní licence, pak nevyhovuje ani obecnému vymezení veřejné listiny podle § 53 odst. 3 správního řádu, neboť jde o listinu vydanou soudy či orgány veřejné správy, mezi něž držitel poštovní licence nepatří (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2017 č. j. 5 As 242/2016–27, bod 26). Ústavně konformní je výklad, že byť taková doručenka není veřejnou listinou, má stále důkazní váhu. Osobě zpochybňující údaje na doručence však postačí, předestře–li konkrétní tvrzení o pravděpodobné verzi reality znevěrohodňující doručenku, tj. na rozdíl od veřejné listiny nemusí prokázat opak toho, co plyne z veřejné listiny [rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006 č. j. 2 Afs 158/2005–85 (č. 1327/2007 Sb. NSS), či jeho rozsudek ze dne 31. 3. 2010 č. j. 9 As 65/2009–61]“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 1. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2873/21).

38. Z uvedené judikatury tak plyne závěr, že k fikci doručení, tj. ke změně skutečnosti, na základě, které je následně rozhodováno, je možné přistoupit jen za předpokladu kumulativního splnění tří podmínek (viz. shora). Avšak v daném případě žalobce splnění těchto podmínek zpochybnil. Žalobce konkrétně rozporuje splnění podmínky č. 2), neboť dle jeho tvrzení nebyl řádně poučen o právních důsledcích souvisejících s nevyzvednutím zásilky ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu. Z výše uvedené judikatury dále vyplývá, že doručenka založená ve správním spise, ze které při rozhodování vycházel žalovaný, má jako důkaz určitou právní sílu, ale správní řád ji nepovažuje za veřejnou listinu. Ke zpochybnění její pravdivosti tak postačuje pouhé předložení jiné pravděpodobné verze reality.

39. Žalobce zpochybnil doručenku založenou ve správním spise předložením tiskopisu Výzvy k vyzvednutí zásilky ze dne 3. 6. 2024; tento důkaz ostatně předkládal již ve správním řízení. Předestřel tak konkrétní tvrzení o pravděpodobné verzi reality odlišné od verze vyplývající z doručenky, z níž vycházel žalovaný. Krajský soud má tak za to, že s ohledem na tento listinný důkaz, tj. tiskopis „Výzva k vyzvednutí zásilky/Potvrzení o převzetí zásilky“ ze dne 3. 6. 2024, v němž není v předtištěném políčku zatrženo, že k této Výzvě bylo připojeno poučení o právních důsledcích souvisejících s nevyzvednutím zásilky, není jednoznačně prokázáno, že poučení o následcích nevyzvednutí zásilky bylo vhozeno do schránky žalobce.

40. Existuje–li rozpor mezi doručenkou a tiskopisem Výzvy k vyzvednutí zásilky, nelze jej automaticky klást k žalobcově tíži. Je na žalovaném, aby prokázal, že Česká pošta, s.p. žalobce poučila o právních následcích ve smyslu § 23 odst. 5 správního řádu, a to například i výslechem poštovní doručovatelky, jejíž jméno je na Výzvě uvedeno. Pokud se mu to nepodaří, nemůže vycházet z toho, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo žalobci doručeno fikcí (srov. například rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 5. 2023, čj. 72 A 40/2021–37, nebo již shora uváděný rozsudek zdejšího soudu ze dne 30. 1. 2026, čj. 60 A 1/2025–28).

41. Žalovaný předložil v soudním řízení vyjádření České pošty, s.p. ze dne 4. 2. 2026, z něhož se podává tvrzení, že při dodání předmětné zásilky bylo do schránky vloženo spolu s Výzvou i poučení a že poštovní doručovatelka zapomněla tuto skutečnost zaznamenat na Výzvu k vyzvednutí zásilky, tj. že zapomněla zaškrtnout příslušnou kolonku na rubu Výzvy. Krajský soud zhodnotil, že tento listinný důkaz, který byl nově předložen v řízení před soudem a který byl zaslán žalobci k vyjádření, ničeho nemění na shora vyjádřených závěrech. Toto vyjádření České pošty, s.p. je důkazem zprostředkovaným a nepřímým, který nemůže prokázat to, že bylo poučení vloženo do schránky spolu s Výzvou. Osoby, které sdělení České pošty, s.p. zpracovávaly (X, Y), bezesporu nebyly při doručování samém přítomny a ze sdělení není zjevné, jak k danému zjištění vůbec dospěly. Jak již bylo uvedeno shora, důkaz, který by mohl prokázat vhození poučení do schránky spolu s Výzvou, by byl výslech poštovní doručovatelky X správním orgánem s tím, že žalobce by měl právo být přítomen takovému provádění dokazování; takový důkaz by byl přímým a bezprostředním svědectvím. Dále je možné provést výslech osob zpracovávajících sdělení České pošty, s.p. k tomu, jak danou skutečnost zjistily; šlo by o důkaz nepřímý a zprostředkovaný, avšak mohl by mít větší důkazní hodnotu než prosté a holé písemné sdělení bez jakýchkoliv souvislostí. Předmětné sdělení České pošty, s.p. tedy krajský soud nepovažoval za důkaz, který by mohl prokázat, že poučení bylo vhozeno do schránky, a který by mohl vyvrátit pochybnost, která ohledně této skutečnosti vznikla, na základě nevyplněné kolonky na rubu Výzvy. Krajský soud zhodnotil, že tento důkaz sám o sobě spornou skutečnost prokázat nemůže.

42. To, že došlo k doručení prvostupňového rozhodnutí fikcí za splnění všech zákonných podmínek, tedy i za splnění podmínky, že byl adresát poučen o právních důsledcích nevyzvednutí zásilky, musí prokázat žalovaný. Sdělení České pošty, s.p. ze dne 4. 2. 2026 není takovým důkazem, který by mohl splnění uvedené podmínky prokázat.

43. Konečně se dodává, že na závěrech vyjádřených shora ničeho nemění ani námitka žalovaného ohledně faktické možnosti se s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně seznámit, neboť po uplynutí lhůty 10 dnů k vyzvednutí byla zásilka dne 19. 6. 2024 vhozena do poštovní schránky žalobce. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v právní větě ke shora citovanému rozsudku čj. 3 As 241/2014–41 uvádí, že „na uplatnění fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu nemá vliv skutečnost, zda po uplynutí úložní doby došlo ke vhození doručované písemnosti do schránky adresáta.“ Z toho plyne, že uvedená námitka je bezpředmětná.

IX. Závěr a náklady řízení

44. Jelikož krajský soud shledal žalobu důvodnou, napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 s. ř. s. pro nezákonnost zrušil a dle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení, v rámci kterého se žalovaný bude včasností odvolání žalobce opětovně zabývat. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. je vázán právním názorem krajského soudu vyjádřeným v tomto rozsudku.

45. Podle § 78 odst. 6 s. ř. s. platí, že zrušil–li soud rozhodnutí správního orgánu ve věci, v níž sám prováděl dokazování, zahrne správní orgán v dalším řízení tyto důkazy mezi podklady pro nové rozhodnutí.

46. Žalovaný tedy bude postupovat podle citovaného ustanovení a bude vycházet z hodnocení důkazu – sdělení České pošty, s.p. ze dne 4. 2. 2026, jak jej provedl krajský soud.

47. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 60 odst. 1, věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta.

48. Náklady zastoupení spočívají v odměně za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika, další vyjádření k novému důkazu – 4 620 Kč za úkon) celkem v částce 18 480 Kč [§ 7, § 9 odst. 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů] a v náhradě hotových výdajů za čtyři úkony právní služby v částce celkem 1 800 Kč (4 x 450 Kč; § 13 odst. 4 téže vyhlášky); celkem tedy 20 280 Kč. K této částce se dále připočítává zaplacený soudní poplatek ve výši 3 000 Kč. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši 23 280 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Vyjádření žalovaného IV. Replika žalobce V. Triplika žalovaného a předložení nového důkazu VI. Kvadruplika žalobce a vyjádření k novému důkazu VII. Obsah správního spisu VIII. Právní hodnocení krajského soudu VIII.A Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí VIII.B Námitka nesplnění podmínek pro fikci doručení IX. Závěr a náklady řízení