60 A 14/2022 – 26

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: X, narozená dne X bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2022, sp. zn. OPZU–správ. 107864/2022/zdkr1 SO3, čj. KUJCK 125304/2022 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 10. 2022, sp. zn. OPZU–správ. 107864/2022/zdkr1 SO3, čj. KUJCK 125304/2022, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Městský úřad Třeboň (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 20. 7. 2022, čj. D 155/21–MM, shledal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Tohoto přestupku se žalobkyně dle správního orgánu prvního stupně dopustila z vědomé nedbalosti tím, že dne 8. 11. 2021 v 9:53 h v ulici Dukelská u budovy HZS, v obci Třeboň, při řízení motorového vozidla tovární značky X, registrační značky X, ve směru k centru města, jí byla naměřena silničním laserovým rychloměrem Ramer10 C rychlost 64 km/h (po odečtu možné odchylky) v úseku, kde je povolená nejvyšší rychlost 50 km/h, čímž překročila nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 14 km/h. Za to jí správní orgán prvního stupně uložil pokutu 1 600 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

1. Žalovaný rozhodnutí správního orgánu prvního stupně změnil ve výroku tak, že nahradil slovo „laserový“ za „radarový“, ve zbytku odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

2. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 27. 12. 2022 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích.

2. Žalobkyně uvedla, že v řízení byly nesporné dvě skutečnosti: jednak, že na rychloměru byly fakticky umístěny toliko tři úřední značky, zadruhé to, že při ověření bylo na rychloměr vylepeno celkem šest úředních značek. To znamená, že tři úřední značky musely být odstraněny. Tím došlo ke ztrátě ověření rychloměru dle § 7 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 262/2000 Sb., kterou se zajišťuje jednotnost a správnost měřidel a měření (dále jen „vyhláška č. č. 262/2000 Sb.“).

3. Žalobkyně míní, že argumentace žalovaného je zcela nepřípadná. Posouzení této námitky vůbec nestálo na tvrzení žalobkyně, nýbrž na důkazech založených ve spise. Žalobkyně pouze upozornila na nutnost právních závěrů, které se podávaly z důkazů. Není pravda, že by si žalobkyně po osmi měsících „vzpomněla“ na skutečnosti týkající se rychloměru v momentě měření. Pouze si přečetla svědeckou výpověď zasahujícího policisty, dle níž na rychloměru byly jen tři úřední značky, a podívala se do ověřovacího listu a certifikátu o schválení typu rychloměru, kde je napsáno, že ověření je deklarováno vylepením šesti úředních značek. Argument žalovaného, dle kterého byl vystaven ověřovací list, je tak zcela bez významu.

4. Účelová je též argumentace, dle které mohla žalobkyně vznést svou námitku již v místě měření, jelikož kontrolu rychloměru jí nikdo neumožnil a sama o úředních značkách nic neví. Shora uvedené skutečnosti vyšly najevo až ze svědecké výpovědi policisty. Lichý je též argument, že žalobkyně neuvedla, která konkrétní značka měla na rychloměru chybět, neboť to je zcela bez významu. Odstraněním, byť jedné – lhostejno které – úřední značky ztrácí rychloměr ověření.

5. Zjištěný skutkový stav stál na tvrzení policisty (a nikoli tvrzení žalobkyně), kterou žalovaný nerozporoval, a na skutečnosti plynoucí z ověřovacího listu, resp. z certifikátu o schválení typu stanoveného měřidla (kteréžto žalovaný také nerozporoval; v opačném případě by musel tento certifikát provést k důkazu, jak žalobkyně navrhovala).

6. Žalobkyně v této souvislosti namítla též nepřezkoumatelnost rozhodnutí způsobenou tím, že posouzení věci žalovaným nekoresponduje s odvolacími námitkami. Žalovaný zjevně posuzoval jiné odvolání, jiného účastníka, podané v jiné věci.

7. Žalobkyně namítla, že správní orgán prvního stupně porušil její práva při výslechu policisty, neboť nedohlédl na to, aby policista odpověděl na otázky položené žalobkyní. Akceptoval totiž vyhýbavé a nic neříkající odpovědi. S touto námitkou se žalovaný nevypořádal přesvědčivě. Argumenty žalovaného se vztahují k hodnocení věrohodnosti svědecké výpovědi. Žalobkyně však v podaném odvolání nebrojila proti tomu, že by svědecká výpověď policistů byla nevěrohodná jako celek; brojila proti tomu, že se jí nedostalo odpovědí na vznesené konkrétní otázky, které byly důležité pro její obhajobu.

8. Nejvyšší správní soud již obdobně vyhýbavé otázky policistů hodnotil jako nedostatečné (k tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2017, čj. 9 As 102/2016–50). V nyní souzené věci pak pochybnosti potvrzuje i skutečnost, že se policista vyhnul odpovědi na otázku, zda měřil radarovým či laserovým rychloměrem. Tato skutečnost, ve spojení s tím, že nebyl schopen popsat postup při měření, zakládá dokonce pochybnost o tom, zda vůbec měření vykonával. Dle názoru žalobkyně je nutné policistu vyslechnout opakovaně.

9. Žalobkyně dále namítala, že mezi měřicím a měřeným vozidlem se v prostoru radarového svazku nachází sloup veřejného osvětlení. Návod k obsluze rychloměru takové měření zakazuje. Žalobkyně v této souvislosti vznesla důkazní návrhy (pomůckou pro vyhodnocení měření, návodem k obsluze, šablonou výrobce pro znázornění prostoru radarového svazku). Rozhodnutí žalovaného je v tomto ohledu nepřezkoumatelné, neboť žalovaný vypořádává tuto námitku tvrzením, že prostor radarového svazku je vyznačen „bílou přímkou ve spodní části snímku“; z toho pak dovozuje, že měřené vozidlo se nacházelo v prostoru radarového svazku, a že naopak měřicímu vozidlu blíže umístěný sloup veřejného osvětlení se nacházel mimo prostor radarové svazku. Toto své tvrzení však žalovaný neprokazuje.

10. Dále žalobkyně míní, že správní orgány neprokázaly úpravu nejvyšší dovolené rychlosti. Správní orgány vzaly za zjištěné, že v místě je dovoleno jet rychlostí nejvýše 50 km/h, aniž by takovému závěru svědčily jakékoli důkazy obsažené ve správním spise. Žalobkyně oproti tomu tvrdila, že v daném úseku komunikace je dovoleno jet rychlostí 70 km/h na základě dopravní značky B20a „70“, umístěné za křižovatkou s ulicí Mlýnská. Dle mínění žalovaného žalobkyně své tvrzení neprokázala, naopak úprava nejvyšší dovolené rychlosti byla prokázána oznámením přestupku, záznamem o přestupku, úředním záznamem a výpověďmi svědků – policistů.

11. Předně, není pravdou, že by žalobkyně své tvrzení neprokázala. Žalobkyně jasně označila důkaz na podporu svého tvrzení, totiž důkaz ohledáním místa. Byl to žalovaný, kdo tento důkaz neprovedl za situace, kdy neexistoval žádný důkaz, ze kterého by se podával opak.

12. Dále není pravdou, že by úprava nejvyšší dovolené rychlost 50 km/h byla prokázána. Odkaz na oznámení přestupku či úřední záznam je bez relevance. Jde totiž o jednostranné záznamy policistů, které není možné k dokazování použít; už vůbec ne za situace, kdy jsou sporovány. K tomu žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2015, čj. 6 As 239/2014–39. Totéž pak dopadá na záznam o přestupku. Ten je sice do jisté míry generován rychloměrem, údaj o nejvyšší dovolené rychlosti však vychází toliko z údaje, zadaného do rychloměru policistou (k tomu srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2021, čj. 1 A 127/2017–49). V souzené věci tedy městský soud konstatoval, že údaj na záznamu z rychloměru neprokazuje rychlostní limit; k tomu, aby soud zrušil žalované rozhodnutí, by však bylo nutné, aby účastník řízení učinil předmětnou otázkou spornou již ve správním řízení. To nyní žalobkyně učinila.

13. Ani odkaz na svědeckou výpověď policistů nemůže obstát. Policista vypověděl, že oba policisté na místo přijeli z centra obce; žalobkyně však byla změřena ve směru do centra obce. Ač byl policista tázán, jaké úkony před měřením provedl, netvrdil, že by snad jeli zkontrolovat dopravní značení. I pokud tedy policisté sdělili, že v místě bylo dovoleno jet rychlostí 50 km/h, vyjadřovalo toto tvrzení spíše nějaké jejich přesvědčení, nebylo však tvrzením o tom, co přesně viděli. K tomu žalobkyně poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, čj. 2 As 74/2018–38. Nejvyšší správní soud v této věci výslovně konstatoval, že oznámení přestupku a úřední záznam, k prokázání nejvyšší dovolené rychlosti nepostačuje. Implicitně je z rozsudku zřejmé, že nepostačuje ani výstup z rychloměru (neboť i to ve zmíněné věci existovalo, přesto byl rozsudek krajského soudu Nejvyšším správním soudem zrušen). Dostatečně konkrétní v daném ohledu nebyla ani výpověď policisty.

14. Žalobkyně závěrem namítla, že správní orgán prvního stupně nezákonně vyslechl policistu Š. dne 10. 5. 2022, neboť k tomuto výslechu nepředvolal žalobkyni ani jejího zástupce. Navíc zástupce žalobkyně se z původně nařízeného jednání na 11. 5. 2022 omluvil s odůvodněním, že „se nařízeného jednání nemohu dne 10. 5. 2022 zúčastnit, neboť jsem od 6. 5. 2022 do 16. 5. 2022 v zahraničí na zdravotní dovolené v důsledku provedené operace ramene“. Správní orgán prvního stupně tuto omluvu akceptoval. Přesto vyslechl svědka v termínu, který spadal do časového rozmezí, kdy byl zástupce žalobkyně na dovolené.

3. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitka chybějících úředních značek nese znaky účelovosti. Rychloměr ověřil Český metrologický institut dne 30. 9. 2021 s platností do 29. 9. 2022. Nic nenasvědčuje tomu, že by tyto značky v době měření na rychloměru nebyly. V opačném případě by bylo logické, aby žalobkyně na tuto skutečnost poukázala na místě. Žalovaný považuje za značně nepravděpodobné, že by si žalobkyně na takovouto skutečnost vzpomněla s odstupem osmi měsíců. Námitka žalobkyně je neodůvodněnou spekulací. K tomu žalovaný poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2016, čj. 9 As 220/2015–47.

5. Měření provedl řádně proškolený policista a nelze apriori předpokládat, že by takováto osoba provedla měření zcela nevyhovujícím přístrojem. Přístroj byl krátce po ověření a nelze předpokládat, že by za tak krátkou dobu došlo k porušení úředních značek. Žalobkyně ani neuvedla, která konkrétní značka měla chybět. Žalovaný dodal, že zástupce žalobkyně je profesionál zastupující obviněné z dopravních přestupků opakovaně. Pokud se výslovně dotazoval svědka na počet certifikačních značek na měřidle, jeho odpověď nic nevypovídá o tom, zda byly na měřidle i jiné úřední značky či nikoli. Zjištěný skutkový stav nevyvolává o způsobilosti měřidla žádné povinnosti. Žalovaný taktéž poukázal na to, že v obdobných řízeních dochází k uplatňování námitky chybějících úředních značek opakovaně (k tomu žalovaný citoval judikaturu správních soudů).

6. Nedůvodná je též námitka nevěrohodnosti výpovědi policisty P. K tomu žalovaný poukázal na judikaturu správních soudů, dle které se výpověď policisty zásadně považuje za věrohodnou, neexistují–li konkrétní důvody k opačnému posouzení. V nynějším případě takovéto důvody dány nejsou. K namítanému procesnímu pochybení žalovaný uvedl, že na položené otázka policista přes dílčí nejasnost relevantně odpověděl. Policista vypověděl o okolnostech na místě, samotné měření je pak nezpochybnitelně zachyceno na tiskovém výstupu z provedeného měření. Zasahující policisté absolvovali příslušné školení na obsluhu radarového měřidla RAMER 10C.

7. K námitce možné reflexe žalovaný popsal obsah výstupu z rychloměru s tím, že vozidlo se nacházelo v obrazu radarového svazku, což dokládá bílá přímka ve spodní části snímku, která nahrazuje mřížku. Sloup veřejného osvětlení se nacházel mimo radarový svazek. Popis snímku je obsažen na straně 68 návodu k obsluze, který je na CD nosiči založen ve spisu. Žalobkyně se tak s ním mohla seznámit.

8. Žalobkyně neprokázala, že by v místě měření byla povolená rychlost 70 km/h. Ani na místě přestupku k tomu nic nesdělila. Opatřené podklady postačovaly k závěru, že v místě byla povolená rychlost 50 km/h.

9. Žalovaný vyjádřil souhlas s tím, že správní orgán prvního stupně nebyl oprávněn vyslechnout policistu Š. dne 10. 5. 2022, jelikož žalobkyni ani jejího zástupce k tomuto výslechu nepředvolal. I přes toto pochybení však byl skutkový stav zjištěn natolik, že nevyvolává důvodné pochybnosti. K tomu žalovaný poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, čj. 7 As 18/2011–54, ze dne 26. 1. 2015, čj. 8 As 109/2014–70, a ze dne 19. 8. 2016, čj. 6 As 144/2016–36, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2022, čj. 54 A 2/2022–50.

10. Žalovaný uvedl, že taktéž k měření zařízením Ramer 10C existuje bohatá judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 18. 1. 2022, čj. 10 As 182/2020–38).

11. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

12. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

15. Žaloba je důvodná. IV.A K námitkám nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného 16. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Tyto námitky nejsou důvodné.

17. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

18. Žalobkyně spatřovala nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného předně v tom, že posouzení nekoresponduje s odvolacími námitkami. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je však patrno, že žalovaný se s každou námitkou vypořádal, přičemž žalobkyně s jeho závěry v žalobě polemizuje. Případná nesprávnost takovéhoto odůvodnění nepřezkoumatelnost rozhodnutí nezakládá.

19. Nedůvodná je též námitka nepřezkoumatelnosti spočívající v údajně nedostatečném vypořádání námitky, dle které se mezi měřicím a měřeným vozidlem nacházel sloup veřejného osvětlení. Sama žalobkyně v daném ohledu poukazuje na způsob, jakým žalovaný tuto námitku vypořádal, tj. že se vozidlo nacházelo v obrazu radarového svazku vyznačené bílou přímkou ve spodní části snímku, která nahrazuje mřížku. Ani na této úvaze krajský soud nic nepřezkoumatelného neshledal. IV.B K námitce odstranění úředních značek z měřidla rychlosti 20. Krajský soud naopak přisvědčil námitce týkající se možného odstranění úředních značek z měřidla rychlosti.

21. Dle § 7 odst. 2 písm. d) vyhlášky č. 262/2000 Sb. platí, že platnost ověření stanoveného měřidla zaniká, jestliže „byla znehodnocena, popřípadě odstraněna úřední značka“.

22. Předně je třeba ve shodě se žalobkyní upozornit, že tato odvolací námitka představovala reakci žalobkyně na obsah správního spisu, a tedy skutečně postrádá smysl úvaha žalovaného, dle níž si žalobkyně teprve 8 měsíců od silniční kontroly na chybějící značky „vzpomněla“. Žalobkyně netvrdila, že by chybějící úřední značky sama viděla, nýbrž pouze poukázala na rozpor mezi výpovědí zasahujícího policisty P a certifikátu o schválení typu stanoveného měřidla (ve spisu je založeno rozhodnutí o prodloužení platnosti schválení typu stanoveného měřidla RAMER 10 ze dne 19. 1. 2021). Tím se nyní posuzovaná věc podstatně odlišuje od judikatury, kterou žalovaný citoval ve svém rozhodnutí i vyjádření k žalobě.

23. Zatímco policista výslovně uvedl, že na měřidle viděl pouze 3 značky, dle rozhodnutí o prodloužení platnosti schválení typu stanoveného měřidla jich má být na přední části řídícího počítače měřidla RAMER 10C celkem šest (včetně jedné hlavní úřední značky) a na zadní straně počítače měřidla tři. Další dvě značky mají být umístěny na samotné radarové hlavě (viz obrázky 15, 16 a 17 obsažené v citovaném rozhodnutí). Totéž plyne i ze stran 144 a 149 návodu k obsluze měřidla RAMER ze dne 2. 4. 2013 (konkrétně obrázky 145, 146 a 155), který je taktéž obsažen ve správním spisu. Jediný rozdíl je v tom, že návod označuje jako úřední značku navíc též nálepku, která je dle rozhodnutí o prodloužení platnosti schválení typu stanoveného měřidla pouze informativním štítkem (obrázek 16).

24. Uvedený rozpor žalovaný neodstranil, a jeho závěry tudíž v daném ohledu postrádají oporu ve spisovém materiálu. Není pravda, že v nynějším případě „[n]ic nenasvědčuje tomu, že by v době měření tyto značky na rychloměru nebyly.“ Výpověď policisty P., který úřední značky kontroloval, totiž skutečně vyvolává o umístění značek určitou pochybnost.

25. Žalovaný měl za této situace buďto provést další dokazování, a pokud by to nebylo možné, pak měl – dle zásady in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) – dospět k závěru, že platnost ověření rychloměru v nynější věci prokázaná není. IV.C K námitce neprokázání stanovené maximální povolené rychlosti 50 km/h 26. Důvodná je též námitka, dle které správní orgány neprokázaly, že v místě měření byla maximální rychlost omezena na 50 km/h.

27. Žalobkyně v odvolání uvedla, že značka omezující rychlost na 70 km/h je „umístěna spolu s koncem zástavby za křižovatkou s ulicí Mlýnská.“ Nejednalo se tedy o námitku pouze obecnou a nekonkrétní. Za účelem prokázání této skutečnosti navrhla provést důkaz místním šetřením, jelikož zasahující policisté ani netvrdili, že by stav dopravního značení ověřovali (nadto na místo měření přijeli dle svého tvrzení z druhé strany než žalobkyně). Vyjma jednostranných úkonů policie (oznámení o přestupku, úřední záznam a záznam o přestupku) správní spis neobsahuje žádný podklad, z něhož by byla maximální povolená rychlost v místě měření patrná.

28. Žalobkyně v daném ohledu zcela přiléhavě poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2019, čj. 2 As 74/2018–38, dle něhož „[z]jištění existence značky v obci na základě místního šetření by samo o sobě značilo pouze aktuální situaci v místě, již to by však mohlo vést k vyvolání pochyb ohledně zjištěného skutkového stavu. A ve spojení s dotazem na příslušný silniční úřad, zda v rozhodnou dobu bylo na daném místě stěžovatelem zmiňované dopravní značení umístěno, by mohlo poskytnout relevantní podklad pro zjištění skutečného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Ačkoliv stěžovatel tvrdil existenci dopravního značení B20a až v odvolacím správním řízení, jednalo se o relevantní tvrzení, a proto je měl vzít žalovaný v potaz. Pokud by bylo pravdivé, mohlo by zásadním způsobem změnit náhled na právní kvalifikaci stěžovatelova jednání, jež se – zjednodušeně řečeno – odvíjí od toho, jak moc (o kolik km/h) měl stěžovatel v místě platný rychlostní limit překročit. Správní orgán je povinen zjistit skutečný stav věci bez důvodných pochybností a za tím účelem si opatřit podklady pro vydání rozhodnutí.“ Skutkově se jednalo o případ obdobný nyní posuzované věci, neboť ani tehdy z výpovědí policistů nevyplynulo, že by se v místě značka upravující jiný rychlostní limit nenacházela. Jediným podkladem o rychlostním limitu v místě měření tak bylo oznámení o přestupku. Uvedený závěr proto krajský soud považuje za aplikovatelný i v nynější věci.

29. Jelikož žalovaný neprovedl navrhovaný důkaz místním šetření (potažmo dotazem na silniční úřad), pak za dané situace založil své posouzení na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu. IV.D K námitce překážky v prostoru radarového svazku 30. Ačkoli již shora uvedená pochybení vedla ke zrušení rozhodnutí žalovaného, krajský soud považuje za vhodné vyjádřit se též k námitce, dle níž se v prostoru radarového svazku nachází sloup veřejného osvětlení. Tato námitka důvodná není.

31. Konstatování žalovaného, že se vozidlo nacházelo v obrazu radarového svazku, což dokládá bílá přímka ve spodní části snímku, která nahrazuje mřížku, je zcela správné. Odpovídá totiž návodu k obsluze použitého měřidla (založeného ve správním spisu), který na straně 73 obsahuje názorný výstup z měření měřidlem RAMER 10C (obrázek 70). Dle tohoto návodu bílá čára vespodu obrázku skutečně znázorňuje oblast radarového svazku. V nyní posuzované věci se v obrazu radarového svazku žádná překážka nenachází. O správnosti samotného měření proto není žádných pochyb, a nebylo tudíž zapotřebí provádět v daném ohledu jakékoli další dokazování.

32. Zbylými námitkami se krajský soud již pro nadbytečnost nezabýval, neboť se týkaly údajných pochybení v průběhu dokazování, které beztak krajský soud již shledal nedostatečným.

V. Závěr a náklady řízení

33. S ohledem na konstatovanou vadu krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

34. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Pokud jde o procesně úspěšnou žalobkyni, v jejím případě jsou náklady řízení představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou advokáta za zastupování v řízení o žalobě ve výši 2 × 3 100 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava věci a sepsání žaloby) dle § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d) a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 2 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 6 800 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 8 228 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně tedy činí 11 228 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku přímo žalobkyni, neboť ta podáním ze dne 16. 4. 2023 krajskému soudu oznámila, že nadále již není v řízení advokátem zastoupena.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A K námitkám nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného IV.B K námitce odstranění úředních značek z měřidla rychlosti IV.C K námitce neprokázání stanovené maximální povolené rychlosti 50 km/h IV.D K námitce překážky v prostoru radarového svazku V. Závěr a náklady řízení