60 Ad 22/2021– 71

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: nezl. X, narozený dne bytem zastoupený advokátkou JUDr. Evou Machovou se sídlem Na Sadech 2033/21, 370 01 České Budějovice proti žalované: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. SZ/MPSV–2020/90637–913, čj. MPSV–2021/172745–913 takto:

Výrok

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. SZ/MPSV 2020/90637 913, čj. MPSV 2021/172745 913, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 9 438 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) zahájil dne 7. 1. 2020 z moci úřední opětovné posouzení nároku žalobce na příspěvek na péči včetně jeho výše.

2. Dne 17. 1. 2020 provedl správní orgán prvního stupně sociální šetření v místě pobytu žalobce, jímž zjišťoval žalobcovu schopnost zvládat základní životní potřeby vymezené v § 9 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

3. Okresní správa sociálního zabezpečení České Budějovice provedla ve dnech 6. 2. 2020 a 18. 3. 2020 posouzení zdravotního stavu žalobce, v rámci nichž vycházela ze zdravotnické dokumentace ošetřující lékařky, dalších nálezů odborných lékařů a ze sociálního šetření. Okresní správa sociálního zabezpečení dospěla k závěru, že se v případě žalobce jedná o osobu do 18 let věku, která se podle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné osoby ve II. stupni (středně těžká závislost), přičemž není dlouhodobě schopen zvládat pět základních životních potřeb (orientace, komunikace, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví a osobní aktivity) a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné osoby.

4. Rozhodnutím ze dne 9. 4. 2020, sp. zn. UP/42049/2017/SS, čj. 23499/2020/CBU, rozhodl správní orgán prvního stupně o poskytování příspěvku ve výši 6 600 Kč měsíčně od února 2020.

5. Odvolání žalobce proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. SZ/MPSV–2020/90637–913, čj. MPSV–2021/4093–913, zamítl a rozhodnutí potvrdil.

6. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 1. 2021 podal žalobce žalobu ke zdejšímu soudu. Ten následně rozsudkem ze dne 31. 5. 2021, čj. 60 Ad 3/2021–38, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Dne 14. 7. 2021 provedl žalovaný opětovné sociální šetření v místě bydliště žalobce. Během tohoto šetření obdržel žalovaný lékařskou zprávu od PhDr. I. N., klinické psychiatričky, ze dne 9. 7. 2021.

8. Dne 15. 9. 2021 obdržel žalovaný sdělení žalobce, resp. jeho zákonného zástupce, jímž matka žalobce omluvila sebe i žalobce z jednání posudkové komise. Důvodem omluvy byl rehabilitační pobyt žalobce u Máchova jezera. V tomto podání matka žalobce zároveň vyjádřila souhlas s projednáním věci v nepřítomnosti žalobce. K uvedenému podání matka žalobce taktéž doložila lékařské zprávy MUDr. B. ze dne 18. 12. 2020, ze dne 15. 10. 2020 a vyjádření k dovednostem žalobce z Autis Centra ze dne 12. 11. 2020.

9. Na základě posudku posudkové komise ze dne 23. 9. 2021 vydal žalovaný dne 27. 10. 2021 žalobou napadené rozhodnutí, jímž odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí ze dne 9. 4. 2020 potvrdil.

II. Stručný obsah žaloby

10. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 21. 12. 2021 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

11. Žalobce předně namítl, že se žalovaný chybně vypořádal s hodnocením skutkového stavu a činnostmi, které není žalobce schopen vykonávat.

12. Dále žalobce uvedl, že žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav, aniž by vzal v úvahu aktuální lékařské zprávy a vyjádření Autis Centra, ve kterém žalobce tráví většinu svého času. Žalovaným zjištěný skutkový stav je dle názoru žalobce odlišný od provedeného sociálního šetření.

13. Žalobce namítl taktéž nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, již dovozuje s žalovaným nedodrženého závazného právního názoru zdejšího soudu. Žalovaný nedoplnil posudek posudkové komise v tomto smyslu tak, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady, a aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý.

14. Žalovaný dle žalobce jím doložené lékařské zprávy zhodnotil tak, že žádné nové informace nepřinesly, a tedy stejně jako v minulém řízení zprávy ignoroval s tím, že je nezařadil do podkladů pro posouzení zdravotního stavu.

15. Žalobce považuje závěr žalovaného, dle kterého žalobce nezvládá pouze 5 základních životních potřeb za nepřijatelný, a to zejména ve vztahu k oblékání a obouvání, k nimž žalovaný uvedl, že by muselo u žalobce dojít ke ztrátě obou horních končetin nebo by muselo dojít k anatomické či funkční ztrátě dolní končetiny, aby bylo možné uvedenou základní životní potřebu označit za nezvládnutou.

16. Žalovaný dále stanovil platnost závěrů obsažených v posudku do října 2025. Dle názoru žalobce je takto nastavená doba platnosti závěrů posudku v rozporu s § 10 zákona o sociálních službách, jelikož při hodnocení potřeby mimořádné péče, je nutné porovnat rozsah, intenzitu a náročnost péče, kterou je zapotřebí věnovat posuzované osobě, a to s péčí, kterou je třeba věnovat zdravé fyzické osobě téhož věku. Uvedeným omezením platnosti posudku žalovaný dle žalobce predikuje, jaký bude zdravotní stav žalobce za 5 roků a jakou bude potřebovat žalobce péči ve věku 15 let.

17. Žalobce dodal, že se žalovaný nevypořádal s námitkami vznesenými v rámci vyjádření k podkladům pro rozhodnutí. Argumentaci žalobce žalovaný shrnul tak, že se jedná o stále stejné námitky, a že tato argumentace nemůže ovlivnit rozhodnutí ve věci.

18. Žalobce uzavřel, že dle svého názoru není schopen zvládat nejméně 6–7 základních životních potřeb, což odpovídá III. stupni závislosti. Rovněž má žalobce za to, že nezákonnost rozhodnutí žalovaného zakládá i znalecký posudek, který stupeň závislosti stanovuje do budoucna na dobu dalších 4 let.

19. Za důkazy žalobce označil závěry psychologického vyšetření PhDr. N. ze dne 9. 7. 2021, vyjádření k dovednostem žalobce ze dne 11. 10. 2021 a vyjádření k podkladům pro rozhodnutí.

20. Žalobce navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

21. Žalovaný ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh řízení, relevantní právní úpravu a zákonný rámec nyní posuzované věci.

22. K zohlednění dokumentů předložených žalobcem žalovaný uvedl, že vyjádření ošetřujících lékařů či jiných osob je zvládání životních potřeb, nebo jejich doporučení ohledně poskytnutí dávek či jiných plnění ze systému sociální pomoci, nejsou a nemohou být pro posudkové lékaře závazná, neboť posouzení zdravotního stavu a z toho vyplývajících nároků spadá výhradně do působnosti posudkové komise.

23. K námitce nezabývání se zprávou Autis Centra žalovaný zopakoval, že závěry jiného subjektu lze zohlednit pouze jako jeden z možných podkladů pro vydání posudku. Posudková komise dala vyjádření Autis Centra do souvislosti s novým sociálním šetřením ze dne 14. 7. 2021.

24. K požadavku na osobní vyšetření žalobce žalovaný uvedl, že se žalobce z jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti.

25. Nad rámec uvedeného žalovaný konstatoval, že účast žalobce na jednání posudkové komise není náležitostí příslušného jednání a posouzení zdravotního stavu. Pokud posudková komise vychází z kompletní zdravotnické dokumentace, tedy pouze z písemných podkladů, není uvedené v rozporu s objektivním posouzením zdravotní stavu posuzované osoby. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2017, čj. 7 Ads 272/2017–17, a ze dne 15. 9. 2004, čj. 3 Ads 7/2004–70, č. 1001/2006 Sb. NSS.

26. K době platnosti posudku a věku žalobce žalovaný uvedl, že žalobce byl již posuzován ve věku 10 let. Při posuzování zdravotního stavu byl zohledněn rovněž jeho psychomotorický vývoj, v rámci něhož se standardně posuzují základní životní potřeby dle věkové kategorie. Milníky psychomotorického vývoje jsou pak otázkou medicínskou, kterou neaplikuje žalovaný, ale posudková komise, přičemž se jedná o znalost srovnatelnou s diagnostickým posouzením. Posudková komise uznala žalobce za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve II. stupni k datu 1. 2. 2020 i k datu 23. 9. 2021. Stanovení platnosti posudku provedla posudková komise s ohledem na milníky biopsychociálního vývoje, kdy se předpokládá ve věku 15 let změna funkčních schopností žalobce.

27. Závěrem žalovaný uvedl, že shromáždil zákonem stanovené podklady pro rozhodnutí. Posudková komise v rámci posouzení zdravotního stavu vycházela z aktuálních lékařských nálezů, včetně dokumentace, kterou v řízení předložil žalobce a dále z výsledků sociálního šetření.

28. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí repliky žalobce

29. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že tvrzení žalovaného, dle kterého vyjádření ošetřujících lékařů či jiných osob nejsou a nemohou být pro posudkovou komisi závazná, je v rozporu s tím, co žalovaný tvrdil před zrušením původního rozhodnutí ve věci krajským soudem. Dále žalobce zopakoval právní názor zdejšího soudu.

30. Dodal, že žalovaný tento právní názor zcela ignoroval, a to nejen v samotném novém rozhodnutí ve věci, ale rovněž ve svém vyjádření, proti němuž replika směřuje. Žalobce dále připomněl i zákonný rámec dopadající na nyní posuzovanou věc a uzavřel, že znalecký posudek posudkové komise nelze za této situace považovat za úplný a přesvědčivý.

31. Dle názoru žalobce měl žalovaný jednání posudkové komise odročit, neboť krajský soud konstatoval potřebu osobního vyšetření žalobce. Souhlas matky žalobce, že lze jednat v nepřítomnosti žalobce nemůže žalovaného zbavit povinnosti dostatečně zjistit skutkový stav.

32. Žalobce se neztotožnil ani s tvrzením žalovaného stran platnosti posudku do října 2025. Ani žalovaný ani lékaři nemohou dle žalobce stanovit projev diagnózy žalobce do budoucna, a to už vůbec ne na 4 roky dopředu.

33. Na základě výše uvedeného označil žalobce žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné a navrhl, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V. Druhý rozsudek krajského soudu a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu

34. Krajský soud rozsudkem ze dne 7. 4. 2022, čj. 60 Ad 22/2021–34, žalobu zamítl.

35. Tento rozsudek však následně zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, čj. 6 Ads 100/2022–26. Klíčové pro posouzení věci jsou především následující závěry Nejvyššího správního soudu: „

16. Pokud se jedná o základní životní potřebu stravování, Nejvyšší správní soud uvádí, že v předchozím řízení nebylo náležitě objasněno, zda v situaci, kdy stěžovatel nepije ze sklenice, ale pouze z lahve (kterou není schopen sám odšroubovat), je vůbec schopen sám nápoj nalít, rozdělit stravu na menší kousky a naservírovat ji. Bez odstranění těchto pochybností ovšem neobstojí závěr posudkové komise žalovaného, že základní životní potřebu stravování stěžovatel zvládá sám, bez pomoci či dohledu jiné fyzické osoby, omezující se na pouhé obecné konstatování, že komise ‚…neshledává důvod ke změně hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby (…). Je schopen rozpoznat, co je k jídlu a pití, či nikoliv (tedy si vybrat), najíst se a napít ještě přijatelným způsobem s ohledem na rituály (složitější příprava jídla se u dětí této věkové kategorie nepředpokládá)‘. Posudková komise se tak vůbec nevypořádala s kritérii obsaženými v § 2a prováděcí vyhlášky (citovaném výše) ve vztahu ke zvládání životní potřeby stravování a dílčích aktivit dle písm. d) přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2014, č. j. 3 Ads 50/2013–32).

17. Tentýž závěr platí také pro posouzení schopnosti stěžovatele zvládat základní životní potřebu oblékání a obouvání a k ní se vztahující se dílčí aktivity dle písm. e) přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky. Posudková komise žalovaného dospěla k závěru, že stěžovatel je‚(…) schopen oblékat si vhodný oděv a obouvat si vhodnou obuv na úrovni svého věku. Vhodností se rozumí oděv a obuv bez náročného zapínání, zavazování tkaniček apod. Samostatný výběr oblečení se u dětí jeho věku nepředpokládá‘. Ani v případě tohoto kritéria však není zřejmé, jak se posudková komise vypořádala s vyjádřením Autis Centra, o.p.s. a obsahem zprávy klinické psycholožky, dle kterých si stěžovatel bez pomoci nezvládne zapnout zip, knoflíky, navléci ponožky, obout se, rozpoznat přední a zadní část oblečení a rub a líc; a jakým způsobem v posudkových závěrech zohlednila a vypořádala se zjištěními učiněnými během sociálního šetření, že stěžovatel oblečení odmítá, a pokud by se měl oblékat sám, nebyl by schopen jednotlivé části oděvu vrstvit, přizpůsobit volbu oblečení dennímu režimu či ročnímu období, oblečení by si oblekl opačně či naruby. Za náležitě zjištěné tedy nelze považovat ani hodnocení týkající se stěžovatelovy schopnosti zvládat dílčí aktivity vztahující se k oblékání a obouvání, jakými jsou zejména rozeznání rubu a líce oblečení, schopnosti vrstvení oděvů, oblékání a obouvání, včetně manipulace s oblečením v denním režimu.

18. Pochybnosti o tom, zda byly úplně a přesvědčivě vyhodnoceny jednotlivé aktivity stanovené prováděcí vyhláškou, se týká rovněž schopnosti zvládat samostatně tělesnou hygienu ve smyslu písm. f) přílohy č. 1 prováděcí vyhlášky. Z podkladů jsou v souvislosti s hodnocením tohoto kritéria patrné zejména problémy se umýt bez pomoci pečující osoby, strpět vodu na hlavě a neschopnost vymačkat zubní pastu na kartáček, které se týkají zvládání mytí jednotlivých částí těla a provádění ústní hygieny. Přesto i v tomto případě posudková komise žalovaného obecně uzavřela, že se tělesná hygiena posuzuje ‚s ohledem na věk, připomenutí a dohled je v tomto věku běžnou záležitostí. Posuzuje se ve vztahu k přirozenému sociálnímu prostředí, které je mu známé a činnosti jsou stereotypní‘.“ 36. Nejvyšší správní soud uzavřel, že posudek posudkové komise žalovaného, který byl doplněn v návaznosti na předchozí zrušující rozsudek krajského soudu, nadále nenaplňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Jelikož žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen, pak „[v]zhledem k nedostatku informací a podkladů ke zvládání jednotlivých dílčích aktivit sporných základních životních potřeb stěžovatelem, jakož i nejasnostem plynoucím z obsahu informací obsažených v doložených podkladech, nelze dospět k jednoznačnému závěru, že v souzené věci písemné podklady postačovaly pro vypracování jednoznačného, úplného a přesvědčivého posudku.“ 37. Z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového stavu měl krajský soud přistoupit k doplnění posudku posudkové komise, popř. vypracování posudku srovnávacího u jiné posudkové komise.

VI. Průběh jednání

38. Žalovaný se z účasti na jednání konaném dne 24. 7. 2023 omluvil s tím, že souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti.

39. Krajský soud přítomného žalobce v úvodu jednání poučil o svém náhledu na posuzovanou věc s ohledem na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu. Žalobce setrval na svém procesním stanovisku a zopakoval již dříve uplatněnou argumentaci s tím, že posudková komise dle jeho názoru nadále nezohledňuje jím předložené podklady. Požadoval též, aby krajský soud zavázal žalovaného k tomu, aby nechal zpracovat posudek posudkové komise v jiném složení.

40. Krajský soud provedl důkaz lékařskou zprávou z dětské psychiatrie ze dne 6. 6. 2023, zprávou z psychologického vyšetření žalobce ze dne 23. 6. 2023 a vyjádřením Autis Centra ze dne 4. 7. 2023. Lze ve stručnosti shrnout, že ze všech těchto listin vyplývá, že žalobce má potíže mimo jiné se zvládáním základních životních potřeb stravování, oblékání a obouvání a tělesné hygieny. Taktéž se z nich podává, že péče o žalobce je velmi náročná a vyčerpávající.

VII. Právní hodnocení krajského soudu

41. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

42. Žaloba je důvodná.

43. Krajský soud předesílá, že je právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán (§ 110 odst. 4 s. ř. s.). Podstatou tohoto závazného právního názoru je přitom to, že posudek posudkové komise nadále nenaplňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti. Jinými slovy žalovaný nezjistil řádně skutkový stav věci. Právě a jedině z tohoto důvodu rozhodnutí žalovaného nyní neobstojí.

44. Nejvyšší správní soud však zároveň dodal, že „[z]a dané situace proto krajský soud nemohl vycházet z neúplného a nepřesvědčivého posudku posudkové komise, ale měl vyžádat jeho doplnění, popř. vypracování posudku srovnávacího u jiné posudkové komise.“ 45. Krajský soud proto zvažoval, jak s tímto závěrem naložit ve světle dikce § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, dle kterého „[m]inisterstvo posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise.“ Textu citovaného ustanovení totiž odpovídá i ustálená praxe krajských soudů, které v řízeních ve věcech příspěvků na péči zpracování posudku posudkové komise nezadávají (nejedná se o věc důchodového pojištění). V případech, kdy posudek posudkové komise pořízený v rámci správního řízení nesplňuje požadavky kladené na něj zákonem, pak krajské soudy rozhodnutí žalovaného zpravidla ruší s tím, že je na něm, aby tyto nedostatky odstranil. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by úmyslem Nejvyššího správního soudu bylo tuto praxi měnit, neboť v odůvodnění svého rozsudku k tomu nic dalšího neuvedl.

46. Pro uvedené je krajský soud toho názoru, že závaznému právnímu názoru – vycházejícího primárně z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci – dostojí tím, že rozhodnutí žalovaného zruší a věc mu vrátí k dalšímu řízení. V dalším řízení pak bude jeho úkolem odstranit nedostatky, na které Nejvyšší správní soud poukázal. S ohledem na délku celého řízení se pak jeví jako přinejmenším vhodné, aby žalovaný postupoval nikoli cestou pouhého doplnění posudku, nýbrž pořízení srovnávacího posudku u jiné posudkové komise. Musí přitom bezpodmínečně trvat na tom, aby se posudková komise zcela jednoznačně vypořádala se všemi rozhodnými skutečnostmi, a to včetně podkladů doložených žalobcem. Jako klíčové se přitom jeví zejména závěry obsažené ve vyjádření Autis Centra, neboť právě jeho zaměstnanci přicházejí se žalobcem do častého styku (jeho schopnosti a dovednosti tudíž důvěrně znají).

47. Jelikož důvodem pro zrušení rozhodnutí žalovaného je nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, krajský soud nemohl vyjádřit své stanovisko k samotné otázce (ne)zvládání základních životních potřeb žalobce. Pouze nad rámec nutného k tomu proto poznamenává, že dle jeho názoru je výsledné hodnocení, zda posuzovaná osoba určitou základní životní potřebu zvládá či nikoliv, otázkou právní (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 2023, čj. 60 Ad 7/2022–47). Je tedy primárně na žalovaném, aby skutkový stav zjištěný skrze podklady založené ve spisu podřadil pod příslušnou právní normu.

VIII. Závěr a náklady řízení

48. S ohledem na konstatovanou vadu napadeného rozhodnutí krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil (§ 78 odst. 1 s. ř. s.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s. ř. s.). Žalovaný je v dalším řízení právním názorem krajského soudu vázán (§ 78 odst. 5 s. ř. s.); důkazy provedené v řízení před soudem přitom žalovaná zahrne mezi podklady pro nové rozhodnutí (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).

49. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

50. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě jsou náklady řízení představovány odměnou advokátky za zastupování v řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 6 × 1 000 Kč za šest úkonů právní služby (převzetí a příprava věci, sepsání žaloby, sepsání repliky k vyjádření žalovaného, sepsání kasační stížnosti, sepsání vyjádření po vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu a účast na jednání) dle § 7 bodu 3., § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a paušální náhradou hotových výdajů 6 × 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem tedy 7 800 Kč. Jelikož je žalobcova zástupkyně, resp. advokátní kancelář, v níž působí, plátcem DPH, je nutno navýšit odměnu a náhradu hotových výdajů o sazbu této daně na částku 9 438 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně.

51. Žalovaný, který neměl v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení

I. Vymezení věci II. Stručný obsah žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Shrnutí repliky žalobce V. Druhý rozsudek krajského soudu a zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu VI. Průběh jednání VII. Právní hodnocení krajského soudu VIII. Závěr a náklady řízení