60 Co 101/2025 - 947

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného], IČO [IČO žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky ve výši 410.362 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 11. 2024, č. j. 9 C 391/2015-885, takto:

Výrok

I. Odvolání žalovaného proti výroku IV. se odmítá.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 237.131,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích IV. a V. mění tak, že žalovaný je povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náklady řízení ve výši 123.511 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 11. 2024, č. j. 9 C 391/2015-885, bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39.372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39.372 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku ve výši 370.990 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 370.990 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, se zamítá (výrok II.), žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 222.286,46 Kč k rukám zástupkyně žalovaného, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 100.920,80 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22.590,20 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že mezi účastníky byla 28. 1. 2014 uzavřena smlouva o dílo ve smyslu § 2856 a násl. o. z. Jednalo se spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně vystupovala jako spotřebitel a žalovaný jako podnikatel. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal vyrobit a dodat žalobkyni kuchyňskou linku, dodat spotřebiče značky Gorenje. Na základě dodatků smlouvy byl rozšířen předmět smlouvy a žalovaný měl dále pro žalobkyni provést obývací pokoj, stavební úpravy a dodat předsíň. Dílo mělo být dodáno do 13. 4. 2014. Soud I. stupně posuzoval předmětnou smlouvu jako platně uzavřenou. Žalobkyně při podpisu smlouvy zaplatila v hotovosti zálohu na cenu díla ve výši 400.000 Kč. Žalovaný v průběhu provádění prací požádal žalobkyni o zaplacení další zálohy ve výši 60.000 Kč, kterou mu žalobkyně vyplatila 10. 4. 2014. Dílo nebylo žalovaným dokončeno řádně a včas a nebylo předáno kompletně žalobkyni dne 13. 4. 2014, jak bylo ujednáno. Žalovaný byl v prodlení s dodáním díla. Žalobkyně e-mailem z 13. 5. 2024 vyzvala žalovaného k dokončení díla a určila mu dodatečnou lhůtu k plnění do konce května 2014, tj. do 31. 5. 2014, s tím, že ji dále neprodlouží. Jednalo se o nejzazší termín dokončení díla. Žalovaný dílo v dodatečné lhůtě do 31. 5. 2014 nedokončil a v dokončeném stavu je v této lhůtě žalobkyni nedodal. S odkazem na ustanovení § 1978 odst. 1 o. z. nastoupila na základě e-mailu z 13. 5. 2025 nevyvratitelná právní domněnka odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně k 31. 5. 2024. Žalobkyně řádně odstoupila od smlouvy. Mezi účastníky bylo nesporným chybění následujících prací a dodávek: a) kuchyň: chybí dodání 2 ks skla do výklopných dvířek, chybí sokl, chybí zástěna, chybí 2 ks dvířek (lednice, myčka), chybí umístění polic do skříněk, přičemž však police byly dodány, chybí vyřezání otvoru do skříněk, b) obývací pokoj: chybí dodání parapetní desky pod televizi, včetně montáže, není provedena oprava 3D tapety, není dodána sedací souprava, není dodán konferenční stůl a osvětlení nábytku, c) oprava dřevěné podlahy: není dokončena oprava dřevěné podlahy, d) předsíň: není dodána truhlářská sestava včetně knihovny. V provedených pracích byly zjištěny následující odchylky od smluvních ujednání: nedokončení obkladu z bílého kamene, nedokončení televizní stěny, nedokončení malby po spodní hranu stěny a nedokončení zalištování, nezakrytí elektrického prodlužovacího kabelu k televizní stěně, nedokončení zapravení stěn, nekvalitně provedená povrchová úprava mozaiky, dodání podlahy v kuchyni a v chodbě v jiné barvě, než byla dohodnuta. Mezi účastníky byla ujednána cena díla jako pevná a celková. Z ujednání účastníků nelze dovozovat jakékoliv závěry ve vztahu k dodané části díla žalovaným. Jestliže nebylo v době odstoupení od smlouvy zřejmé, jaká cena odpovídala podle shodné vůle obou stran té části díla, od které žalobkyně odstoupila, nemohlo jít v tomto případě o částečné odstoupení od smlouvy o dílo ve smyslu § 2004 odst. 2 o. z. Za těchto okolností se odstoupením od smlouvy v tomto konkrétním případě závazek zrušil od počátku ve smyslu ustanovení § 2004 odst. 1 o. z. Odstoupení od smlouvy znamenalo vznik takového právního stavu, jakoby mezi stranami příslušný smluvní vztah založený smlouvou nikdy neexistoval. Na uskutečněné plnění ze strany obou účastníků tak bylo nutno nahlížet jako na bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl podle ustanovení § 2991 o. z. Každý z účastníků zrušené smlouvy je povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Provedené práce a dodané výrobky mají ekonomickou hodnotu a využitelnost pro žalobkyni. Nebylo možné uvažovat o demontáži již zhotoveného díla bez jeho zásadního poškození, přičemž zároveň dílo bylo zhotoveno na míru. Provedené práce a dodané výrobky mají ekonomickou hodnotu a využitelnost pro žalobkyni. Část provedeného díla nebylo možno oddělit od obvodových zdí domu žalobkyně bez poškození těchto částí díla. Žalovaný uplatnil námitku vzájemného plnění, když uplatnil proti nároku žalobkyně na vrácení zálohy ve výši 460.000 Kč svůj nárok na hodnotu jím provedených prací. Žalobkyně zaplatila žalovanému zálohy ve výši 460.000 Kč. Žalovaný provedl práce, přičemž obvyklá cena dosud provedených prací a dodaných předmětů činila 370.990 Kč. Od částky požadované žalobkyní odečetl soud I. stupně 370.990 Kč. Dospěl k závěru, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit 89.010 Kč s úrokem z prodlení z této částky. Jelikož v předchozím průběhu řízení již soud I. stupně přiznal žalobkyni nárok proti žalovanému na zaplacení 49.638 Kč s úrokem z prodlení z této částky, v tomto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 39.372 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 1. 4. 2015 do zaplacení. Hodnota plnění ze strany žalovaného žalobkyni byla nižší oproti zálohám zaplaceným žalobkyní žalovanému. Ve zbytku, tj. co do částky 370.990 Kč s úrokem z prodlení z této částky soud žalobu žalobkyně zamítl. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná co do 18,29 % a neúspěšná co do 81,79 %. Proto soud I. stupně uložil žalobkyni, aby nahradila žalovanému náklady řízení v rozsahu 63,42 %. Vzhledem k tomuto poměru úspěchu a neúspěchu rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení státu. Celková výše nákladů státu činí 123.511 Kč. Soud I. stupně uložil žalobkyni, aby uhradila státu náklady odpovídající 81,79 %, tj. 100.920,80 Kč a uložil žalovanému, aby uhradil státu náklady odpovídající 18,29 % z celkové částky nákladů řízení, a to oběma v prodloužené lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobkyně i žalovaný.

4. Odvolání žalobkyně směřovalo proti výrokům II., III., IV. napadeného rozsudku. V podstatných částech svého odvolání žalobkyně uvedla, že řádně odstoupila od smlouvy. Pokud žalobkyně odstoupila od smlouvy, je bez významu, že žalovaný chtěl dílo dokončit. Navíc žalovaný byl v domě žalobkyně naposledy 26. 4. 2014. Žalovaný dílo nedokončil a nepředal. Dílo vykazovalo vady a nebylo funkční. Strany jsou si povinny vrátit vše, co si na základě smlouvy poskytly. To znamená, že žalovaný je povinen vrátit zálohy ceny díla a má si demontovat části díla, které se nestaly součástí domu. Pokud by žalovaný zhodnotil věc žalobkyně a plnění by nešlo vrátit, byla by žalobkyně povinna poskytnout žalovanému finanční plnění odpovídající tomu, oč se jeho plněním obohatila. Nebylo zkoumáno, zda plnění žalovaného umožňuje jeho vrácení. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 390/2022. Není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Vydání bezdůvodného obohacení je možné. Jde o dílo, které je připevněno ke zdi vruty, hmoždinkami. Celé dílo se nestalo součástí domu. Uchycena vruty je skříňka na kuchyňské lince. Část obývákové stěny je také uchycena vruty. Nešlo o zakázkovou výrobu. Ekonomická využitelnost nedokončeného díla není pro žalobkyni dána. I pokud se dílo stalo součástí domu, nebrání to oddělení díla od nemovitosti. Oddělením se rozumí, že součást věci nabývá povahu samostatné věci. Zhotovené dílo vykazuje vady. Dílo nemá pro žalobkyni žádnou hodnotu. Není možné chtít, aby si žalovaná dílo ponechala. Žalovaný musel být srozuměn, že žalobkyně nebude mít zájem si zhotovené dílo ponechat nedokončené. Žalobkyně nesouhlasí s bodem 99 odůvodnění. Odkaz na znalecký posudek [jméno FO] není na místě, protože znalec není nestranný, vystupoval jako obhájce žalovaného. Předložila fotografie, které zachycují stav, v jakém žalovaný dílo zanechal. Navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. Odvolání žalovaného směřovalo proti výrokům I., III., IV., V. V podstatných částech svého odvolání žalovaný uvedl, že se soud I. stupně nevypořádal s tvrzením žalovaného k některým vadám. Soud I. stupně měl vyjít ze znaleckého posudku [jméno FO] a měl stanovit průměr mezi obvyklou cenou díla podle jeho znaleckého posudku a revizního znaleckého posudku. Žalovaný se neúčastnil místního šetření. Žalovaný nesouhlasí s posouzením nedodělků a vad již zhotovené části díla v revizním znaleckém posudku, s výčtem vad a nedodělků v revizním znaleckém posudku a s oceněním nedodělků a vad ve vztahu ke 35 položkám, označeným v revizním znaleckém posudku pod body 3.1 až 3.

35. Žalovaný dospěl k tomu, že nedokončená část díla má obvyklou cenu pouze 33.901 Kč. Žalovaný dospěl k tomu, že zprůměrováním obvyklé ceny díla podle znaleckého posudku [jméno FO] a podle revizního znaleckého posudku činila obvyklá cena díla 483.447 Kč. Po odečtení od této částky ceny nedokončené části díla ve výši 33.901 Kč činí cena dosud provedeného díla 449.546 Kč. Žalobkyně přitom zaplatila žalovanému 460.000 Kč. Jen v rozdílu mezi 460.000 Kč a částkou 449.546 Kč uplatňovala žalobkyně svůj nárok důvodně. Avšak v předchozím průběhu řízení již byl nárok v této výši žalobkyni přiznán, a to rozsudkem soudu I. stupně ze dne 18. 3. 2022. Soud I. stupně nesprávně stanovil výši náhrady nákladů řízení žalobkyně státu v částce 222.286,46 Kč, správně se má jednat o částku 274.862 Kč. Navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn ve výroku I. tak, že se žaloba zamítá a aby rozhodnutí ve věci nákladů řízení bylo učiněno podle poměru úspěchu účastníků.

6. K odvolání žalobkyně se písemně vyjádřil žalovaný. V podstatných částech uvedl, že se žalobkyně odvolává pouze do odůvodnění, což nepřipouští § 202 o. s. ř. Navíc argumentace v odvolání vychází z nepochopení rozsudku soudu I. stupně. Soud I. stupně se zabýval otázkami vadnosti, funkčnosti, ekonomického významu i právem na poskytnutí peněžité náhrady. Předmětem dokazování bylo, zda má zhotovené dílo pro žalobkyni ekonomický význam. I při provedené konfrontaci se znalci shodli, že dílo bylo vyrobeno na míru, nelze ho vrátit, aniž by došlo k jeho znehodnocení a že dílo má pro žalobkyni ekonomický význam. Žalobkyně ve svém odvolání opakuje nepodložená tvrzení. Podjatost znalce [jméno FO] není dána. Žalobkyně nebere v úvahu provedené důkazy. Navrhla, aby odvolání žalobkyně bylo odmítnuto.

7. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřila žalobkyně. V podstatných částech svého vyjádření uvedla, že vydání bezdůvodného obohacení je možné. Nejde o dílo zhotovené na míru. Je umístěno v místnosti a je pouze připevněno ke zdem vruty a hmoždinkami. Celé dílo se nestalo součástí domu žalobkyně. Není dána ekonomická využitelnost nedokončeného díla. Žalovaný nepředal funkční dílo. Ke znaleckému posudku [jméno FO] by soud neměl vůbec přihlížet. Úkolem tohoto znalce nebylo zjišťovat, co žalovaný vyrobil, ale nedodal, případně, co chtěl vyrobit. Úkolem znalce taktéž nebylo, aby zjišťoval, jaké díly a kde má žalovaný uskladněny, ale jeho úkolem bylo posoudit dílo v domě žalobkyně. Znalec [jméno FO] dále na stranách 54 až 56 právně hodnotil poskytnutí zálohy na cenu díla a také odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně a vystupoval jako zástupce žalovaného. Žalobkyně se nemohla obohatit částmi díla, které ji nebyly dodány, což navrhuje ověřit místním šetřením.

8. Odvolací soud k části podaného odvolání ze strany žalovaného zaujal následující právní názor. Toto odvolání směřuje ve své části mj. proti výroku IV. rozsudku soudu I. stupně, kterým byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení státu. Tímto výrokem IV. rozsudku soudu I. stupně však nebylo uloženo žádné právo ani žádná povinnost žalovanému.

9. Odvolání musí být subjektivně přípustné. Legitimaci k podání odvolání má pouze ten účastník, jemuž rozhodnutím byla způsobena újma na jeho právech, kterou může napravit svým rozhodnutím odvolací soud. Způsobená újma musí vyplývat přímo z posouzení práv a povinností účastníků řízení. Rozhodující přitom je výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska, nikoliv podle hmotněného práva. V daném případě žalovaný nesouhlasí, v jaké výši bylo uloženo žalované nahradit náklady státu. Není tedy dána subjektivní přípustnost podaného odvolání. Ze samotného výroku IV. napadeného rozsudku neplyne žádná újma na právech odvolatele (žalovaného). Účastník není subjektivně legitimován k podání odvolání, jestliže vzhledem k tomu, jak bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, nebyla způsobena újma na jeho právech odčinitelná zrušením či změnou rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto o odmítnutí podaného odvolání žalovaného proti výroku IV (§ 218 o. s. ř.). Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí pak není přípustné (§ 202 odst. 3 o. s. ř.).

10. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.), po zjištění, že ve zbytku odvolání byla podána oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), že směřují proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a že byla podána včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

11. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně vyplynulo následující: 1) Dne 28. 1. 2014 na základě předchozího měření předmětných prostor (srov. nesporná tvrzení účastníků na č. l. 517) předložil žalovaný žalobkyni v místě bydliště žalobkyně v [adresa] v rodinném domě č. p. [Anonymizováno] v listinné podobě vizualizaci prostor v 1. nadzemním podlaží tohoto rodinného domu, a to obývacího pokoje a kuchyně. Mezi účastníky je nesporné (srov. nesporná tvrzení účastníků na č. l. 517), že se jednalo o vizualizace, které jsou ve spise na č. l. 37-41, 84, 86, 88-92, 288. Dále je mezi účastníky nesporné (srov. č. l. 517), že žalovaný předložil žalobkyni plánek, který je ve spise na č. l. 85 spisu. 2) Dne 28. 1. 2014 podepsal žalovaný jako zhotovitel a žalobkyně jako objednatel, v místě bydliště žalobkyně v [adresa] (srov. č. l. 18, 20) písemnou smlouvu označenou jako smlouva o dílo (č. l. 16,42), dále objednávkové listy č. I., II. a III. (č. l. 18-20, 46, 47, 49), žalovaná dále podepsala objednávkový list na celou zakázku (č. l. 17,48). 3) Na podkladě těchto podepsaných dokumentů se žalovaný zavázal v rodinném domě č. p. 264, v [adresa], pro žalobkyni v 1. nadzemním podlaží tohoto rodinného domu provést práce spočívající v dodání kuchyně, včetně dodání nových zařizovacích předmětů a nového kuchyňského nábytku, provést práce spočívající v dodání nového obývacího pokoje včetně nového nábytku a včetně potřebných prací a úprav, provést práce v podobě dodání předsíně včetně dodání nového nábytku a včetně potřebných prací a provést stavební práce. Žalovaný se zavázal předměty dodat a práce provést a vše předat žalobkyni do 13. 4. 2014. 4) Účastníci se na standardu dodaného materiálu domluvili tak (k tomu srov. nesporná tvrzení účastníků na č. l. 518), že žalovaný předložil žalobkyni vzorky materiálu, z něhož má být dodávka uskutečněna a žalobkyně takto konkrétní vzorky materiálu odsouhlasila. 5) Účastníci se dohodli, že písemně uzavřená smlouva bude jimi doplňována a měněna ústně (k tomu srov. nesporná tvrzení účastníků na č. l. 519). 6) Účastníci se dohodli na pevné celkové ceně za dílo v celkové výši 524.441 Kč (k tomu srov. nesporná tvrzení účastníků na č. l. 519). Tato pevná celková cena sestávala z celkové ceny za rekonstrukci a dodání kuchyně 225.681 Kč, z celkové ceny za rekonstrukci a dodání obývacího pokoje 123.650 Kč, z celkové ceny za rekonstrukci a dodání předsíně 75.930 Kč a z celkové ceny za stavební materiál a práce 99.120 Kč (srov. č. l. 17, 48). Cena byla mezi účastníky ujednána jen jako pevná a celková. Z ujednání účastníků nelze dovozovat jakékoliv závěry ve vztahu k těm jednotlivým částem díla, které byly žalovaným dodány (srov. k tomu shodné tvrzení účastníků na č. l. 705). 7) Žalovaný přes opakované poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. neprokázal, že by předal žalobkyni doklad – kalkulaci – v době, kdy se s žalovanou dohodl na rozsahu předmětu a ceně za dílo. 8) V písemné smlouvě o dílo i v objednávkových listech vystupoval žalovaný jako osoba samostatně výdělečně činná s označením [Jméno žalovaného], s uvedením identifikačního čísla a sídla. Žalobkyně jednala jako nepodnikatel. 9) Součástí písemné smlouvy o dílo byly v její příloze č. 1 obsažené všeobecné obchodní podmínky podepsané žalobkyní i žalovaným (č. l. 45 a násl.). Podle znění všeobecných obchodních podmínek je záloha na cenu díla, pokud o ni zhotovitel požádá, splatná na výzvu zhotovitele před započetím zhotovování díla. Objednatel je oprávněn odstoupit písemně od smlouvy o dílo v průběhu 3 dnů následujících po jejím podpisu. Při dodržení této lhůty je zhotovitel povinen vrátit objednateli jeho uhrazenou zálohu zpět. Po této lhůtě záloha v případě odstoupení od objednávky propadá ve prospěch zhotovitele a zhotovitel bude požadovat zaplatit škody, které vznikly do termínu, kdy objednatel odstoupil od smlouvy. 10) Dne 28. 1. 2014 uhradila žalobkyně žalovanému jako zálohu částku 400.000 Kč (srov. pokladní doklad č. l. 44) a dne 10. 4. 2014 jako zálohu částku 60.000 Kč (srov. pokladní doklad č. l. 43). O převzetí těchto peněz byly vypsány a žalobkyní a žalovaným podepsány písemné pokladní doklady. 11) Dne 18. 3. 2014 přivezl žalovaný do rodinného domu č. p. [Anonymizováno] v [adresa] část materiálu a následně započal s prováděním prací. 12) Na výběru konkrétního materiálu a jeho barvy se v průběhu provádění prací ústně domlouval žalovaný s žalobkyní a tím došlo k upřesnění dohody o předmětu smlouvy (srov. tvrzení účastníků na č. l. 518, 519). 13) Projekt nebyl vyhotoven. O postupu provádění prací nebyl průběžně vyhotovován žádný písemný doklad či záznam. 15) Ke dni 13. 4. 2014 nebyly práce a dodávky předmětů dokončeny ani formálně předány, přičemž žalovaný pokračoval v provádění prací, což mu žalobkyně umožnila. Žalovaný pokračoval v provádění prací do 26. 4. 2014. Ani ke dni 26. 4. 2014 nebyly práce dokončeny a ani předány (srov. tvrzení žalovaného na č. l. 520). Po 26. 4. 2014 žalovaný v provádění prací a dodávkách materiálu nepokračoval a po tomto dni již s žalobkyní nehovořil (srov. shodná tvrzení účastníků na č. l. 520). 17) E-mailem z 13. 5. 2014, 12:13 hodin sdělil žalovaný žalobkyni, že nestihne dokončit práce do jí požadovaného 13. 5. 2014. Požádal ji o prodloužení lhůty k dokončení prací a dodávek do 7. 6. 2014 (e-mail č. l. 177-178). 18) E-mailem z 13. 5. 2014, 15:06 hodin sdělila žalobkyně žalovanému, že zneužil její důvěry, časové tísně a neznalosti, nepředložil ji určitou cenovou kalkulaci, provedené práce vykazují zjevné vady a nedostatky a oznámila, že je nucena trvat na dokončení díla nejpozději do 31. 5. 2014 (e-mail č. l. 177-178). Nadále trvala na dodání soupisu provedených prací a dodávek. Mezi účastníky je nesporným, že žalobkyně žádala žalovaného e-mailem o dokončení díla nejpozději do 31. 5. 2024 (srov. shodná tvrzení účastníků č. l. 520). 19) Mezi účastníky je nesporným, že v přesně nezjištěné době v červnu 2014 (srov. shodné tvrzení účastníků č. l. 520, 9. odstavec) odmítla žalobkyně zaplatit sklenáři skleněný obklad a tento převzít a měla sdělit malíři [jméno FO], že nechce pokračovat. 20) Práce nebyly žalovaným dokončeny a taktéž předměty a zařízení nebyly žalovaným žalobkyni v úplnosti dodány. Nedošlo k formálnímu předání a převzetí prací, předmětů a zařízení. 21) Žalovaný nedodal žalobkyni následující práce a dodávky (k tomu srovnej shodná tvrzení účastníků na č. l. 521): Kuchyň: - chybí dodání 2 ks skla do výklopných dvířek, - chybí zástěna, - chybí umístění polic do skříněk, přičemž však police byly dodány, - chybí vyřezání otvoru do skříněk. Obývací pokoj: - chybí dodání parapetní desky pod televizi, včetně montáže, - není provedena oprava 3D tapety, - není dodána sedací souprava, - není dodán konferenční stůl a osvětlení nábytku, - není zakrytý elektronický prodlužovací kabel k televizní stěně. Oprava dřevěné podlahy: - není dokončena oprava dřevěné podlahy. Předsíň: - není dodána truhlářská sestava včetně knihovny. Další nedodané práce a další nedodělky: - nedokončení malby pod spodní stranou stěny a nedokončení zalištování, - nedokončení zapravení stěn. 22) Provedené práce a dodané předměty žalovaným vykazují následující odchylky od smluvních ujednání (k tomu srovnej shodná tvrzení účastníků na č. l. 521-522): Kuchyň: - odlepena vrchní termoplastická fólie na skříňkách v kuchyni, - dvířka nejsou seřízena, - dvířka lednice a myčky nejsou seřízena, - chybí krytky ke kování a nedokončení kování, - chybí skříňka v kuchyňské lince, - odlepení fólie od dveří myčky, - škrábanec na pracovní ploše v kuchyni. Obývací pokoj: - dvě větší skříňky z levé strany jsou bez dvířek a mají stopy po vytržení vrutů a mají vylomené dno, rozdílná výška dvířek v kuchyňské sestavě, - dvířka skříněk nejsou seřízena, - není dokončen odvod digestoře. 25) Písemným podáním žalobkyně z 20. 3. 2015 adresovaným žalovanému dále sdělila žalobkyně žalovanému, že odstupuje od smlouvy o dílo uzavřené s žalovaným 28. 1. 2014 z důvodu prodlení a špatné jakosti dodaných prací a požádala jej o vrácení zálohy ve výši 460.000 Kč do 7 dnů, a aby si převzal zpět dodané movité věci. 26) Obvyklá cena díla činila 508.090 Kč (č. l. 762, 841 p.v.). 27) Částka odpovídající nedokončenosti a vadnosti díla činí 137.100 Kč (č. l. 762, 841 p.v.). 28) Obvyklá cena žalovaným provedeného díla činila 370.990 Kč (č. l. 762, 841 p.v.).

12. Podle § 419 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

13. Podle § 420 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

14. Podle § 420 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

15. Podle § 553 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

16. Podle § 553 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

17. Podle § 554 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

18. Podle § 2586 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

19. Podle § 2587 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dílem se rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části.

20. Podle § 2589 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zhotovitel buď provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí.

21. Podle § 2590 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a obstará vše, co je k provedení díla potřeba.

22. Podle § 2592 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zhotovitel postupuje při provádění díla samostatně. Příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno.

23. Podle § 2593 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., objednatel má právo kontrolovat provádění díla. Zjistí-li, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.

24. Podle § 2594 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zhotovitel upozorní objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věci, kterou mu objednatel k provedení díla předal, nebo příkazu, který mu objednatel dal. To neplatí, nemohl-li nevhodnost zjistit ani při vynaložení potřebné péče.

25. Podle § 2596 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., opatří-li zhotovil věc zpracovanou při provádění díla, má stran této věci, pokud se stala součástí díla, postavení prodávajícího. Má se za to, že kupní cena věci je zahrnuta v ceně díla.

26. Podle § 2604 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., dílo je provedeno, je-li dokončeno a předáno.

27. Podle § 2623 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., není-li dále stanoveno jinak, použijí se na smlouvu o úpravě nemovité věci a na smlouvu o zhotovení, opravě nebo úpravě stavby ustanovení prvního oddílu tohoto dílu.

28. Podle § 2624 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, nese zhotovitel nebezpečí škody nebo zničení stavby až do jejího předání, ledaže by ke škodě došlo i jinak.

29. Podle ustanovení § 1820 odst. 1 písm. f) občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen „prostředek komunikace na dálku“) nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.

30. Podle § 1829 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů. Lhůta podle věty první běží ode dne uzavření smlouvy a jde-li o a) kupní smlouvu, ode dne převzetí zboží, b) smlouvu, jejímž předmětem je několik druhů zboží nebo dodání několika částí, ode dne převzetí poslední dodávky zboží, nebo c) smlouvu, jejímž předmětem je pravidelná opakovaná dodávka zboží, ode dne převzetí první dodávky zboží.

31. Podle § 1829 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v souladu s § 1820 odst. 1 písm. f), může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení podle odstavce 1. Jestliže však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v této lhůtě, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdržel.

32. Podle § 1977 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

33. Podle § 1978 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.

34. Podle § 1978 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.

35. Podle § 2002 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

36. Podle § 2002 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

37. Podle § 2004 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

38. Podle § 2004 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění.

39. Podle § 2004 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

40. Podle § 2993 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

41. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

42. Podle § 2992 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

43. Po právní stránce byly učiněny následující závěry: 1) Mezi účastníky byla uzavřena smlouva týkající se stavby jako předmětu díla ve smyslu ustanovení § 2623 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), přičemž není-li stanoveno jinak, použijí se na smlouvu ustanovení oddílu I. 2) Žalobkyně vystupovala jako objednatel a žalovaný jako zhotovitel. 3) Žalobkyně vystupovala jako spotřebitel a žalovaný jako podnikatel. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu. 4) Uzavřená smlouva byla dostatečně určitá, předmět díla byl předem vymezen nejméně vizualizacemi, které jsou ve spise na č. l. 37-41, 84, 86, 88-92, 288 a plánkem na č. l. 85 spisu, byla dohodnuta úplatnost smlouvy a pevná a celková cena za dílo, byl dohodnut termín zhotovení díla. 5) Žalovaný neprovedl dohodnuté práce a dodávky, neprovedl dílo řádně a včas v dohodnutém termínu do 13. 4. 2014 a dostal se uplynutím tohoto dne do prodlení. 6) Žalobkyně oznámila žalovanému e-mailem z 13. 5. 2014, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že tuto lhůtu již dále neprodlouží, neboť i přes žádost žalovaného trvala na lhůtě k dokončení díla do konce května 2014 (šlo o nejzazší termín dokončení díla). Žalovaný však ani v dodatečné lhůtě dílo nedokončil. 7) S odkazem na ustanovení § 1978 odst. 2 o. z. nastoupila na základě e-mailu z 13. 5. 2014 nevyvratitelná právní domněnka odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně k 31. 5. 2014. 8) Cena díla byla ujednána jako pevná a celková (č. l. 519, č. l. 583). Z ujednání účastníků nelze vyvozovat jakékoliv závěry ve vztahu k jednotlivým částem, které byly dodány. Z ujednání účastníků nelze dovozovat jakékoliv závěry ve vztahu k dodané části díla žalovaným (srov. k tomu shodné tvrzení účastníků na č. l. 705). V době odstoupení od smlouvy nebylo zřejmé, jaká cena odpovídala podle shodné vůle obou stran té části díla, od které objednatelka odstoupila. Z tohoto důvodu nemohlo jít v tomto případě o částečné odstoupení od smlouvy o dílo ve smyslu § 2004 odst. 2 o. z. Jestliže není v době odstoupení od smlouvy zřejmé, jaká cena odpovídala podle shodné vůle obou stran té části díla, od které objednatelka odstoupila, nemohlo jít v tomto případě o částečné odstoupení od smlouvy o dílo ve smyslu § 2004 odst. 2 o. z. Za těchto okolností se odstoupením od smlouvy v tomto konkrétním případě závazek zrušil od počátku ve smyslu ustanovení § 2004 odst. 1 o. z. O oddělitelnou část plnění může jít pouze tehdy, pokud lze u takové části plnění vymezit její ekvivalent u protiplnění. Nemohou však nastat účinky částečného odstoupení od smlouvy o dílo v případech, kdy z obsahu smlouvy, či z jiného jednání stran, nebude v době částečného odstoupení od smlouvy zřejmé, jaká cena odpovídala podle shodné vůle obou stran té části díla, od které (od jejího provedení) objednatel odstupuje (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3345/2018 ze dne 25. 11. 2020). 9) Odstoupení od smlouvy tak v zásadě nastolil stav, jako by mezi stranami příslušný smluvní vztah nikdy neexistoval. Na uskutečněné plnění je nutno nahlížet jako na bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl podle ustanovení § 2991 o. z. 10) Zrušení smlouvy s účinky od počátku znamená, že smlouva ztrácí své právní účinky a že neposkytuje základ pro právní vztahy mezi účastníky. Každý z účastníků zrušené smlouvy je povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3369/2013). 11) Synallagmatická povaha závazku vrátit si vzájemně poskytnutá plnění z neplatné smlouvy je v § 2993 o. z. zachována k námitce toho, kdo je o vrácení plnění žádán. 12) Žalovaný uplatnil námitku vzájemného plnění. Žalovaný uplatnil v řízení svá práva proti nároku žalobkyně tak, že uplatnil vůči žalobkyni svůj nárok na zaplacení částky 446.913 Kč odpovídající hodnotě jím provedených prací (č. l. 210, 257 p.v., 445). 13) Tam, kde si strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 o. z., přizná soud žalobci pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobcem žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci (srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 10/2022). Rozdíl mezi částkou zaplacenou žalobkyní žalovanému (460.000 Kč) a částkou odpovídající hodnotě dodaného plnění ze strany žalovaného včetně zohlednění vadnosti a nedokončenosti plnění (370.900 Kč) pak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve výši 89.010 Kč. 14) Žalobkyně požadovala po žalovaném také úrok z prodlení z žalované částky jistiny za dobu od 1. 4. 2015 do zaplacení, který je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. 15) Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 18. 3. 2022, č. j. 9 C 391/2015-614, bylo ve výroku I. rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 49.638 Kč s 8,05 % ročním úrokem z prodlení z částky 49.638 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení. Tento výrok nabyl právní moci 11. 8. 2022. 16) Nynějším odvoláním napadeným rozsudkem tak bylo žalobkyni ve výsledku přiznáno plnění ve výši rozdílu mezi zjištěnou celkovou výší bezdůvodného obohacení ve výši 89.010 Kč a již v průběhu řízení pravomocně přiznanou částkou rozsudkem soudu I. stupně č. j. 9 C 391/2015.614, tj. částka 39.372 Kč s 8,05 % ročním úrokem z prodlení od 1. 4. 2015 do zaplacení z částky 39.372 Kč. 17) V příloze č. 1 smlouvy o dílo obsažené ujednání - že objednatelka byla oprávněna odstoupit písemně od smlouvy o dílo v průběhu 3 dnů následujících po jejím podpisu a po této lhůtě záloha v případě odstoupení od objednávky propadá ve prospěch zhotovitele a zhotovitel bude požadovat zaplatit škody, které vznikly do termínu, kdy objednatel odstoupil od smlouvy - je v rozporu s ustanovením § 1814 odst. 1 písm. c) o. z., podle kterého zneužívajícím ustanovením jsou vždy ujednání, která umožňují, aby podnikatel nevydal spotřebiteli, co mu spotřebitel vydal, i v případě, že spotřebitel smlouvu neuzavře nebo nesplní závazek aniž má spotřebitel právo na přiměřenou náhradu, pokud smlouvu neuzavře nebo závazek nesplní podnikatel. Podle § 1815 o. z. ke zneužívajícímu ujednání se nepřihlíží. Z tohoto důvodu není možno přihlížet mimo jiné k ujednání, podle kterého v případě odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně po uplynutí 3 dnů po podpisu smlouvy propadá ve prospěch žalovaného záloha.

44. Na podkladě provedeného dokazování vzal odvolací soud ve shodě se soudem I. stupně za zjištěné, že mezi účastníky byla dne 28. 1. 2024 uzavřena smlouva týkající se stavby jako předmětu díla podle § 2623 a násl. o. z ohledně provedení prací spočívajících v dodání kuchyně, včetně dodání nových zařizovacích předmětů a nového kuchyňského nábytku, v provedení prací spočívajících v dodání nového obývacího pokoje včetně nového nábytku a včetně provedení potřebných prací a úprav, v provedení prací v podobě dodání předsíně včetně dodání nového nábytku a včetně potřebných prací a v provedení stavebních prací a na jejím základě žalobkyně žalovanému zaplatila zálohu na provedené práce ve výši 460.000 Kč.

45. Jelikož žalovaný nedodržel sjednané podmínky týkající se především termínu dokončení díla, žalobkyně od smlouvy odstoupila.

46. Při posouzení práv a povinností účastníků soud přihlédl k tomu, že se při odstoupení od smlouvy uplatní obecná úprava obsažená v § 2993, § 2999 o. z. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení soud I. stupně přihlédl k tomu, jaká je obvyklá cena provedeného díla, tuto ponížil o částku odpovídající vadnosti díla, rozdíl mezi částkou zaplacenou žalobkyní žalovanému a takto stanovenou hodnotou díla pak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

47. Okamžikem odstoupení od smlouvy pozbývají veškerá smluvní ujednání (a tedy i ujednání o ceně) účinnosti a při posouzení vzájemné restituční povinnosti stran k nim již nelze přihlížet. Smluvní závazkový vztah je v tomto případě nahrazen závazkovým vztahem z bezdůvodného obohacení a na hodnotu poskytnutého plnění je třeba nahlížet především z hlediska objektivního, stejně jako v jiných případech bezdůvodného obohacení. Za této situace není rozhodující, co podle smlouvy poskytnuto být mělo, ale co poskytnuto vskutku bylo. Nejvyšší soud se při zvažování způsobu, jenž by nejlépe postihoval hodnotu na základě neplatné smlouvy nabytého nepeněžitého prospěchu, opakovaně přiklonil ke kritériu ceny obvyklé, tedy ceny, kterou by v daném místě a čase musel obohacený na nabytí daného - srovnatelného plnění vynaložit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. 30 Cdo 1206/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2601/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 29 Odo 805/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Odo 954/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 174/2006, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2562/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5086/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1580/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.11. 2000, sp. zn. 30 Cdo 1789/2000, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 622/2002). Takto stanovená cena by měla prospívat zachování rovnovážného stavu mezi účastníky, neboť se neblíží ani jedné z hodnot krajních (nejvyšší či nejnižší), jež by mohly nepřiměřeně zvýhodňovat jednoho z účastníků vztahu z bezdůvodného obohacení. Třebaže Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 23. 8. 2000, sp. zn. 29 Cdo 697/99, připustil, aby při posouzení peněžité náhrady za provedené dílo bylo za daných skutkových okolností vycházeno z nejnižších nákladů, které by v daném místě a čase musely být vynaloženy na dosažení stejného plnění, na což bylo navázáno i v rozsudku ze dne 18. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4820/2008 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 26 Odo 1790/2006, bylo přihlédnuto i k jiným názorům stran této otázky, nemění to nic na tom, že obecným kritériem, pokládaným ve většině případů za nejlépe postihující hodnotu bezdůvodného obohacení majícího nepeněžitou formu, je cena obvyklá, stanovená na základě znaleckého posudku opírajícího se o zhodnocení cen obdobných plnění.

48. Proto pokud soud I. stupně vyšel při posouzení důvodnosti žalovaného nároku ze znalecky stanovené obvyklé ceny díla, přičemž současně přihlédnul k nedokončenosti a vadám plnění, není důvodu jeho závěrům v tomto směru cokoliv vytýkat.

49. Odvolací soud poukazuje v této své shora uvedené právní argumentaci na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4137/2011.

50. Podstata odvolacích námitek žalobkyně směřuje k tomu, že si má žalovaný odvést vše, co poskytl a má vrátit celou zálohu.

51. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

52. V okamžiku uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení nemusí být vždy možným realizovat obnovení původního právního stavu, tedy navrátit přímo plnění z doby vzniku neoprávněného majetkového prospěchu. Pro případ, kdy nelze majetkový prospěch navrátit in natura, zákon operuje s náhradní variantou ve formě práva ochuzeného požadovat peněžitou náhradu. Výše finanční kompenzace má de lege lata zásadně odpovídat obvyklé ceně předmětu obohacení.

53. Obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena poskytováním stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku.

54. Vydání bezdůvodného obohacení in natura staví zákonná úprava na první místo.

55. Uspokojení práva z kondikce poskytnutím peněžité náhrady se uplatní v případech, kdy byl majetkovým prospěchem pracovní výkon nebo služba, nebo kdy je naturální restituce hospodářsky neúčelná se zřetelem ke všem důsledkům a v dalších případech.

56. Úvaha soudu I. stupně o vydání předmětu bezdůvodného obohacení v odvoláním napadeném rozsudku obsahuje hodnocení následků uvedení v předešlý stav. Soud I. stupně tedy dostál své povinnosti posoudit, zda lze s ohledem na stanovená omezení vydat bezdůvodné obohacení in natura.

57. V této souvislosti bylo nutno vzít v úvahu, že: - majetkovým prospěchem byl též pracovní výkon žalovaného, - majetkovým prospěchem byla také služba žalovaného spočívající v dodání předmětů, - bylo zjištěno, že dodaný předmět plnění žalovaným by si mohl zachovat nové funkční využití, - naturální restituce by vedla ke znehodnocení majetku, případně jeho části.

58. V této souvislosti poukazuje odvolací soud na vyjádření zpracovatele revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] (č. l. 840 p.v. – 841), z něhož výslovně vyplývá, že vrácení dodávky žalovanému není podle jeho názoru možné. Byla prováděna dodávka na míru do určitých prostor, materiál byl určitým způsobem připraven. Také s ohledem na prohlídku předmětu dodávky ze strany žalovaného dospěl k závěru, že toto není možné bez tohoto, aby došlo k poškození částí díla. Zpracovatel revizního znaleckého dále uvedl, že neexistuje žádná závada, která by neumožňovala v této fázi, aby bylo dílo dokončeno (č. l. 842).

59. Z výslechu [jméno FO] na č. l. 841 spisu vyplynulo, že v případě odmontování dodaných skříněk by došlo k jejich znehodnocení.

60. Z písemného stanoviska [jméno FO] (č. l. 50-53) vyplynulo, že dodané plnění žalovaným může mít své nové funkční využití a s ohledem na technické, funkční, řemeslnické provedení a architektonické řešení, doporučil dokončit plnění, které bylo dodáno žalovaným, před jiným řešením.

61. V otázce předmětu plnění ze strany žalovaného odkazuje odvolací soud na předmět smlouvy popsaný shora ve skutkových zjištěních učiněných v dosavadním průběhu řízení.

62. K problematice nemožnosti vydání bezdůvodného obohacení in natura a k nutnosti poskytnutí peněžité náhrady je zapotřebí dále poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2842/2007, podle kterého způsob vydání bezdůvodného obohacení in natura stanoví zákon na prvém místě. Poskytnutí peněžité náhrady přichází v úvahu nejen v případech, kdy majetkovým prospěchem byla určitá činnost, pracovní výkon či služba nebo kdy obnovení předešlého stavu je technicky vyloučeno, ale i tehdy, je-li vydání věci in natura hospodářsky neúčelné zejména s přihlédnutím ke všem důsledkům, k nimž by vrácením věci došlo. Při úvaze o tom, zda je dobře možné vydání toho, co bylo neoprávněně získáno, je totiž třeba přihlížet k důsledkům tohoto navrácení v předešlý stav, aby k němu nedocházelo za cenu znehodnocení nebo dokonce zničení věcí, jež by mohly jinak sloužit svému účelu tam, kde jsou umístěny. Z výše uvedeného je zřejmé, že soud má prvořadou povinnost posoudit, zda lze s ohledem na stanovená omezení vydat bezdůvodné obohacení poskytnuté in natura. Až v tom případě, kdy soud zjistí, že vydání poskytnutých věcí není podle výše stanovených pravidel dobře možné, je třeba uvažovat o výši peněžité náhrady. Výši peněžité náhrady je potom třeba stanovit podle tzv. obecné ceny, tedy takové ceny, kterou by ten, kdo se bezdůvodně obohatil, vynaložil obvykle v daném místě a čase na dosažení stejného plnění.

63. Jelikož bylo soudem I. stupně zjištěno, že vydání bezdůvodného obohacení není dobře možné, správně uvažoval o plné peněžité náhradě. Výši peněžité náhrady určil podle ceny obvyklé, tj. podle ceny, kterou by žalobkyně vynaložila obvykle v daném místě a čase na obdobné služby.

64. Stanovení obvyklé ceny předmětu bezdůvodného obohacení je skutkovou otázkou zásadně vyžadující odborné dokazování.

65. Soud I. stupně řešil tuto otázku ustanovením znalce ve smyslu ustanovení § 127 o. s. ř. Vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku [právnická osoba]. Majetek a služby se oceňují obvyklou cenou. Obvyklou cenou se rozumí cena, která by byla dosažena poskytnutím stejné nebo obvyklé služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.

66. Žalobkyně v podaném odvolání dále namítá, že činností žalovaného mohlo dojít ke zhodnocení jedině nemovité věci, avšak ve skutečnosti činnost žalovaného neměla vliv na hodnotu nemovité věci, a proto činnost žalovaného nemá žádnou obvyklou hodnotu a není důvod jakoukoliv náhradu žalovanému vydat.

67. Tato námitka odpovídá předchozí účinné právní úpravě, neboť stavební úpravou nemovitostí, pokud smlouva byla neplatným závazkem, bylo nabyto bezdůvodné obohacení, které se podle dosavadní právní úpravy vydávalo peněžitou náhradou v rozsahu zhodnocení majetku, tj. rozdílu hodnoty nemovitosti před a po vynaložení nákladů. I pro případ zrušení smlouvy by vydání bezdůvodného obohacení charakteru zhodnocení majetku odpovídalo za účinnosti starého občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. rozsahu zhodnocení nemovitosti, nikoliv vynaloženým nákladům.

68. Avšak podle § 2991 odst. 2 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb.) plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

69. V tomto konkrétním případě je tedy nutno argumentovat ustanovením § 2991 odst. 2 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb.) Zhodnocení cizí věci podle úplatného závazku, pokud má povahu bezdůvodného obohacení se vydává formou peněžité náhrady odpovídající úplatě stanovené v obsahu smlouvy. V podmínkách stávající účinné právní úpravy je tak namístě náhrada odpovídající úplatě stanovené v obsahu smlouvy (§ 2991 odst. 2 o. z.).

70. Jelikož však v tomto konkrétním případě z obsahu smluvních ujednání účastníků není možné určit, jaká úplata se vztahuje k provedené části prací a k uskutečněným dodávkám ze strany žalovaného a cena byla určena pouze jako pevná a celková (bez vztahu ke konkrétním částem díla), nelze určit ze smluvních ujednání účastníků výši peněžité náhrady odpovídající výši dohodnuté ceny díla v poměru k provedení díla.

71. Nadto byla částka úplaty za dílo ovlivněna vlastním důvodem zrušení závazku.

72. Proto nezbylo než ve skutkových podmínkách této věci vycházet z obvyklé ceny výkonu a majetkových hodnot (k tomu přiměřeně srovnej Bílková, J. Bezdůvodné obohacení v novém občanském zákoníku. Komentář. 1. vydání, C. H. Beck, 2015, s. 404-446, bod VIII.).

73. K problematice bezdůvodného obohacení výkony a pracemi v podmínkách dosavadní právní úpravy je zapotřebí dále přiměřeně poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2562/2010, podle kterého ustanovení § 458 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., stanovící pro případy bezdůvodného obohacení spočívajícího ve výkonech povinnost obohaceného poskytnout peněžitou náhradu, nelze vykládat tak, že peněžitá náhrada odpovídá výši plnění, jež by byl obohacený povinen poskytnout v případě platně uzavřené smlouvy, ale pro stanovení výše bezdůvodného obohacení je třeba vyjít z obvyklé ceny vynakládané v daném místě a čase za služby téhož druhu (...), jelikož pouze tímto způsobem je plně respektován objektivní charakter bezdůvodného obohacení, směřující k odčerpání neoprávněně nabytého prospěchu na straně obohaceného, a nikoliv poskytnutí plnohodnotné náhrady plnění předpokládaného neplatnou smlouvou tomu, na jehož úkor k obohacení došlo. Nelze přitom vyloučit, že takto stanovená výše plnění bude odpovídat částce předpokládané neplatnou smlouvou, tento závěr však lze učinit pouze, dospěje-li soud po náležitém posouzení k závěru, že obvyklá cena poskytnuté služby, a tedy i výše získaného obohacení, odpovídá i ceně sjednané.

74. K výši bezdůvodného obohacení výkonem stavebních úprav je třeba přiměřeně poukázat též na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 30 Cdo 1206/2007, podle kterého protože šlo o plnění ve výkonech (stavební činnost), jež není možné dobře vrátit, je povinnost zaplatit peněžní náhradu odpovídající majetkovému prospěchu, spočívajícímu v tom, že žalobce vynaložil náklady na provedení stavebních prací; při posouzení výše této náhrady je proto třeba vycházet z obvyklých nákladů, které by musely být vynaloženy v daném čase a místě na dosažení obdobného plnění.

75. K náhradě za bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. odkazuje odvolací soud rovněž na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2003, sp. zn. 29 Odo 622/2002, podle kterého principu vyjádřenému ustanovením § 458 odst. 1 obč. zák. (zákona č. 40/1964 Sb.), pokud jde o rozsah vydání, plně odpovídá závěr, že výše peněžité náhrady se rovná obvyklé ceně vynaložených materiálových nákladů na úkony téhož druhu v daném místě a čase.

76. K výši obvyklé ceny majetku nebo služby je zapotřebí poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 23 Cdo 500/2012, podle kterého obvyklá cena je cena, která by byla dosažena při prodejích stejného, případně obdobného majetku, nebo při poskytování stejné nebo obdobné služby v obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění.

77. Podstata odvolacích námitek žalovaného pak směřuje proti správnosti odborného posouzení znaleckým ústavem [právnická osoba] univerzitou v revizním znaleckém posudku, ze kterého soud I. stupně vycházel, ač tomu tak podle subjektivního názoru žalovaného není.

78. Žalovaný namítá pochybení při zjišťování skutkového stavu věci a při hodnocení provedených důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř.

79. Soud I. stupně především na počátku řízení ustanovil znalce [jméno FO], nechal vypracovat znalecký posudek znalce [jméno FO] písemně a poté provedl znalcův výslech. Byla zjištěna věcná nesprávnost tohoto znaleckého posudku. S ohledem na vady tohoto znaleckého posudku, které se nepodařilo odstranit, nezbylo než nechat vypracovat písemně revizní znalecký posudek a taktéž vyslechnout zpracovatele revizního znaleckého posudku.

80. V opatření o přibrání znaleckého ústavu vymezil soud I. stupně úkol, který byl předmětem znaleckého zkoumání. Jednalo se o zadání zpracovat znalecký posudek mimo jiné jako revizní ke znaleckému posudku znalce [jméno FO].

81. Uvedený revizní znalecký posudek zpracovaný [právnická osoba] se stal základem řádného zjištění skutkového stavu a spravedlivého rozhodnutí v meritu věci.

82. Hodnocení revizního znaleckého posudku znaleckého ústavu je na úvaze soudu. Soud však není oprávněn v odborném smyslu přezkoumávat věcnou správnost znaleckého závěru o ocenění majetku, neboť jde o odbornou problematiku (vyhrazenou znalcům).

83. Soud I. stupně proto posuzoval, zda byl revizní znalecký posudek řádně, logicky a bezrozporně odůvodněn a zda odpovídají závěry znalce obsahu nálezu, zda byly znalcem vzaty v úvahu všechny rozhodné skutečnosti a shoduje-li se výsledek posudku s ostatními v řízení provedenými důkazy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1561/2010, dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007).

84. Účastníci mohou namítat nesprávnost, neúplnost nebo nejasnost znaleckého posudku.

85. Takové zpochybnění znaleckého závěru ovšem musí být podloženo konkrétními a odůvodněnými námitkami.

86. V případě metodiky znaleckého zkoumání se vychází z toho, že je výhradně na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit. Podaří-li se účastníku řízení použitou metodiku relevantně zpochybnit, přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010).

87. Vznikne-li pochybnost o správnosti znaleckého posudku, je nutno minimálně požádat znalce o vysvětlení, resp. doplnění posudku. Kdyby to nevedlo k výsledku, nechá soud znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

88. K odvolacím námitkám ze strany žalovaného je však zapotřebí uvést, že soud prvního stupně nezaložil skutková zjištění výhradně na hodnocení znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] a výslechu zpracovatele znaleckého posudku.

89. Soud I. stupně při zjišťování skutkového stavu věci provedl celou řadu dalších důkazů (především výslechů svědků, listinných důkazů, účastnické výpovědi).

90. Z odůvodnění napadeného rozsudku a z obsahu spisu je zřejmé, že soud I. stupně vzhledem ke skutkovým zjištěním vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů. Žádné skutečnosti, které v tomto směru byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul a v jeho hodnocení důkazů není z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, resp. hodnocení důkazů neodporuje § 133 až § 135 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2002, sp. zn. 22 Cdo 384/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1703/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5444/2017).

91. Jednou ze zásad ovládajících dokazování v civilním soudním řízení je zásada volného hodnocení důkazů. Podle této zásady je na soudu, aby na základě vlastního uvážení posoudil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a aby pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

92. To platí i pro hodnocení znaleckého posudku, na čemž nic nemění ani skutečnost, že hodnocení (podle § 132 o. s. ř.) nepodléhají odborné závěry, které jsou ve znaleckém posudku obsaženy, nýbrž jen to, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.

93. V postupu soudu I. stupně ani z hlediska hodnocení znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] nebylo zjištěno pochybení. Uvedený znalecký posudek znaleckého ústavu je řádně, logicky a bezrozporně odůvodněn a závěry odpovídají obsahu nálezu. Znalecký ústav vzal v úvahu všechny rozhodné skutečnosti. Je soulad závěrů znalce s ostatními provedenými důkazy.

94. Zpochybnění znaleckého závěru žalovaným není podloženo odůvodněnými námitkami. Je zřejmé, že žalovaný akcentuje naopak závěry dříve v řízení ustanoveného znalce [jméno FO] vyslovené v předchozím průběhu řízení.

95. Avšak odvolací soud již v usnesení ze dne 20. 9. 2022, č. j. 60 Co 141/2022-707, v bodě 64 vyslovil, že jsou dány pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku znalce [jméno FO]. V bodě 68 konkrétně odvolací soud odůvodnil, že tyto pochybnosti o věcné správnosti spočívají v následujícím.

96. Znalec [jméno FO] ve svém vysvětlení uvedl, že porovnával, co bylo zhotoveno a co mělo být zhotoveno z hlediska kalkulovaných nákladů a z hlediska mezi účastníky sjednané ceny díla. Uvedený postup byl ve skutkových podmínkách této věci nepřiléhavý, neboť oba účastníci učinili shodné tvrzení, že cenu ujednali jen jako pevnou a celkovou a že z takto jimi ujednané ceny nelze ničeho odvodit ve vztahu k provedené části díla. Ani vysvětlením znalce nebylo spolehlivě vysvětleno, na základě čeho znalec kalkuloval cenu nedodané sedací soupravy na 12.000 Kč a konferenčního stolku a osvětlení na 5.000 Kč, což nemá oporu v provedeném dokazování (srov. např. č. l. 518), přičemž z vysvětlení znalce vyplynulo, že v tabulce 6 tuto neodůvodněnou hodnotu započítával do hodnoty nedokončeného díla a v tabulce 9 závěrečné části takto znalec nepostupoval. Hodnotu nedokončené části díla znalec stanovil částkou 65.638 Kč, ačkoliv jen pevná celková cena za rekonstrukci a zhotovení předsíně činila 75.930 Kč, přičemž sám znalec konstatoval, že v předsíni nebylo v čase znalecké prohlídky dodáno nic. Uvedený závěr pak nekoresponduje s určenou výší nedodělků díla znalcem uvedenou při vysvětlení znalce na č. l. 611 částkou 27.417 Kč, neboť mezi účastníky je nesporné, že dílo vykazovalo kromě chybějící předsíně i další nedodělky. Pokud jde o hodnotu provedeného díla, ze znaleckého posudku ani z vysvětlení znalce neplyne, jakým způsobem znalec zohlednil do této ceny, že vada v podobě odlepené fólie způsobuje, že bude třeba provést výměnu ploch (č. l. 610) a doplnit komponenty.

97. Uvedený znalecký posudek znalce [jméno FO] tedy vykazuje závažné vady. Tyto vady nebyly odstraněny v předchozím průběhu řízení, a to ani vysvětlením znalce. Proto také vznikla potřeba revizního znaleckého posudku. Závěry revizního znaleckého posudku i k položkám pod body 3.1 až 3.35 jsou přesvědčivé. Naopak odvolací námitky žalovaného k těmto konkrétním položkám nejsou odůvodněné a vyjadřují subjektivní stanoviska a subjektivní přesvědčení žalovaného.

98. Protože znalecký posudek znalce [jméno FO] nebyl řádný a bezrozporný, nebyl ani důvod proč při určení obvyklé ceny díla vycházet z průměru mezi výší obvyklé ceny určené znalcem [jméno FO] a určené revizním znaleckým posudkem.

99. Pokud jde o konkrétní odvolací námitky k položkám č. 3.1 až 3.35 uvedeným v revizním znaleckém posudku znaleckého ústavu, je k nim zapotřebí především uvést následující: - Pokud jde o položky označené v revizním znaleckém posudku 3.2 a 3.15, tj. chybění soklu a nedokončení obkladu z bílého kamene, žalovaný v odvolání namítal, že provedené dílo tyto nedodělky nemělo. K tomu odvolací soud uvádí, že rovněž ve shodě se závěry revizního znaleckého posudku [právnická osoba], odvoláním napadený rozsudek soudu I. stupně vychází z toho, že plnění žalovaného tyto nedodělky nevykazovalo. Proto také nebyla hodnota těchto položek součástí výpočtu ceny nedokončených prací (k tomu srov. tabulku na č. l. 755). Proto uvedené nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu I. stupně, neboť ani vlastním postupem soudu I. stupně nebyly tyto položky zahrnuty do výpočtu ceny nedokončených prací. - Pokud jde o položky označené v revizním znaleckém posudku 3.30 a 3.35 tj. odchylka od smluvních ujednání, pokud jde o dodání podlahy v kuchyni v jiné barvě, než byla objednána a dodání podlahy v chodbě v jiné barvě, než byla objednána, žalovaný v odvolání namítal, že dodané dílo takovou vadu nevykazovalo. Odvolací soud přisvědčil žalovanému, že taková odchylka od smluvních ujednání nebyla v řízení zjištěna. Soud I. stupně vycházel také ve svém vlastním postupu z toho, že k takové odchylce od smluvních ujednání nedošlo. Revizním znaleckým posudkem totiž nebyla také hodnota takové údajné odchylky započtena do hodnoty nedodělků a odchylek od smlouvy (k tomu odkazuje odvolací soud na výpočet na č. l. 755 spisu, ze kterého také soud I. stupně vycházel, když bral v úvahu cenu nedokončených částí díla a cenu odchylek provedených prací od smluvních ujednání). Proto uvedené nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu I. stupně. - Pokud jde o položku uvedenou v revizním znaleckém posudku 3.31, a to škrábanec na pracovní ploše v kuchyni, žalovaný v odvolání namítal, že dílo tuto vadu nemělo. Žalovaný v řízení tvrdil, že dodal bezvadnou pracovní plochu v kuchyni a z tohoto tvrzení pro sebe v řízení odvozoval příznivou skutečnost. Žalovaný, ačkoliv byl opakovaně poučen podle § 118a odst. 3 o. s. ř., aby prokázal, že dodal bezvadnou pracovní plochu v kuchyni, tato svá tvrzení v řízení neprokázal. Proto nebylo možno přisvědčit této odvolací námitce žalovaného, neboť není důvodná. - Pokud jde o položku 3.16, a to cenu za odchylku od smlouvy, a to za odlepenou termoplastickou fólii a existenci této odchylky, k této odvolací námitce je třeba uvést následující. Existence této odchylky provedených prací byla oběma účastníky (č. l. 521-521 p.v.) nesporně tvrzena (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Hodnota této odchylky od smluvních ujednání byla započtena do ceny odchylek provedených prací od smluvních ujednání revizním znaleckým posudkem pouze jedenkrát a k tomu srovnej tabulku na č. l. 755, ze které také soud I. stupně vycházel, když stanovil cenu nedokončených částí díla a cenu odchylek provedených prací od smluvních ujednání, nikoliv duplicitně. Proto nebylo možno přisvědčit této odvolací námitce žalovaného pro nedůvodnost.

100. I pokud by dodavatel zhotovitele měl účast na této vadě, tak ani ve smyslu § 2630 odst. 1 písm. a) o. z. by odvolací námitky nebyly způsobilé vést ke zproštění odpovědnosti žalovaného za danou odchylku. Navíc osoba, která dodává materiál zhotoviteli na základě kupní smlouvy není považována za poddavatele ve smyslu ustanovení § 2630 o. z. (k tomu srov. Petrov, J., Výtisk, M., Beran V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, komentář k § 2630). - Pokud jde položky uvedené v revizním znaleckém posudku pod 3.1, 3.3, 3.4, 3.12, 3.17. 3.18, 3.19 u nich v podaném odvolání žalovaný namítal, že cena těchto převážně nedokončených částí díla je nižší, než jak to stanovil revizní znalecký posudek. Závěry revizního znaleckého posudku však jsou i k těmto položkám přesvědčivé. Naopak námitky žalovaného k těmto konkrétním položkám nejsou odůvodněné a vyjadřují jen subjektivní stanoviska a subjektivní přesvědčení a názory žalovaného. Proto takovým odvolacím námitkám nebylo možno přisvědčit.

101. Pokud jde o položku 3.3 u ní argumentuje dále žalovaný tím, že žalobkyně odmítla skleněnou zástěnu. Tato námitka není věcně důvodná. V době, kdy žalobkyně takto jednala již trvaly účinky odstoupení od smlouvy a smlouva byla zrušena od počátku a žalobkyně nebyla smlouvou vázána.

102. Argumentace k položce 3.12, 3.17 odmítáním převzít věci či práce není v souladu se skutkovými zjištěními soudu I. stupně.

103. K odvolací argumentaci žalovaného k položce 3.17 je zapotřebí doplnit, že odstoupení od smlouvy bylo shledáno jako učiněné po právu.

104. Také z těchto věcných důvodů nebylo možno těmto konkrétním odvolacím námitkám žalovaného přisvědčit. - Žalobkyně dále v podaném odvolání namítá proti existenci nedodělku v podobě chybění vyřezání otvoru do skříněk v kuchyni (položka 3.5 v revizním znaleckém posudku). Existence tohoto nedodělku byla oběma účastníky nesporně tvrzena viz č. l. 521 (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Tento nedodělek byl v řízení prokázán. Proto nebylo možno přisvědčit této odvolací námitce žalovaného pro nedůvodnost. - K odvolacím námitkám týkajícím se položek uvedených v revizním znaleckém posudku pod body 3.6, 3.7, 3.8, 3.9., je zapotřebí uvést, že mezi účastníky byla nesporná existence nedokončené části díla v podobě chybění dodání parapetní desky pod televizí, včetně montáže, nedokončení televizní stěny, dále že není provedena oprava 3D tapety, že není dodána sedací souprava a že není dodán konferenční stolek a osvětlení nábytku (č. l. 521, 518). S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud I. stupně toto shodné tvrzení účastníků za své skutkové zjištění. Proto těmto odvolacím námitkám nebylo možno přisvědčit. - K odvolacím námitkám ohledně položek uvedených v revizním znaleckém posudku pod 3.10 a 3.13 je zapotřebí uvést, že nejde o duplicitu k položce 3.6, což je patrno z fotografií ve spisovém materiálu (srov. č. l. 747, 748, 750). - K odvolací námitce ohledně položky 3.11, 3.14 je zapotřebí uvést, že existenci této nedokončené části díla prokazuje fotografie na č. l. 749 a na č. l. 750 spisu a nález v revizním znaleckém posudku. Ve vztahu k položce 3.11 je také dáno souhlasné nesporné tvrzení účastníků ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř. na č. l. 521 spisu. - K odvolací námitce ohledně položky v revizním znaleckém posudku označené pod 3.20 je zapotřebí uvést, že chybění je patrné z fotografie na č. l. 753, z nálezu revizního znaleckého ústavu, přičemž pro argumentaci uvedenou žalovaným v odvolání není skutková opora v provedeném dokazování. - K odvolací námitce k položce označené v revizním znaleckém posudku pod 3.21 ohledně vrutů a vylomení dna dvou skříněk je zapotřebí uvést, že na č. l. 522 učinili účastníci nesporným, že provedené práce žalovaným vykazovaly právě takové odchylky od smluvních ujednání. S odkazem na ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř. vzal soud I. stupně tato shodná tvrzení za svá skutková zjištění. - K odvolací námitce ohledně položky 3.22 je zapotřebí uvést, že existenci této odchylky od smluvních ujednání tvrdili oba účastníci jako nespornou skutečnost (srov. č. l. 522). Soud I. stupně tedy postupoval v souladu s ustanovením § 120 odst. 3 o. s. ř. - K odvolací námitce ohledně položky 3.23 je zapotřebí uvést, že existence této vady je patrna z fotografie na č. l. 754 a z nálezu revizního znaleckého posudku. - S odvolacími námitkami žalovaného je třeba souhlasit v tom, že revizní znalecký posudek řeší totožné nedodělky a odchylky duplicitně v položkách, které znalec označil těmito čísly a) 3.16 a 3.24 b) 3.17 a 3.25 c) 3.18 a 3.26 d) 3.19 a 3.27 e) 3.22 a 3.28 f) 3.21 a 3.32 g) 3.22 a 3.33.

105. K tomu odvolací soud uvádí, že revizní znalecký posudek však nezapočítal tyto nedodělky a závady dvakrát (tj. duplicitně), ale pouze vždy jednou. To plyne z tabulky na č. l. 755, která jako jediná vypočítává cenu nedokončených částí a cenu odchylek zhotovených v rozporu se smlouvou a určuje ji celkovou částkou 137.100 Kč. Soud I. stupně pak vycházel také právě z tabulky na č. l. 755 a nezapočítal žádnou položku dvakrát. Duplicitní uvedení položek bylo způsobeno pouze postupem znalce, který za odchylky od smlouvy považoval jiné položky než ty, jež byly uvedeny ve znaleckém zadání a učinil další zjištění popsaná v nálezové části.

106. Toto duplicitní uvedení položek proto nemá vliv na věcnou správnost rozhodnutí soudu I. stupně, neboť do výpočtu ceny nedodělků a odchylek v rozporu se smlouvou nebylo soudem I. stupně duplicitně započteno.

107. Ze všech těchto důvodů nebylo možno přisvědčit odvolacím námitkám žalovaného.

108. Revizní znalecký posudek [právnická osoba] byl standardním důkazním prostředkem, k němuž se mohli účastníci vyjadřovat v průběhu řízení, včetně námitek.

109. Účastníci nemají být přítomni samotné přípravě a vlastnímu zpracování znaleckých posudků, což je logické s ohledem na nutnost zajištění nerušeného odborného zkoumání a zpracování znaleckého posudku, jakož i povahu a význam tohoto důkazního prostředku (k tomu srov. jen přiměřeně usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 15 Tdo 1671/2011).

110. Revizní znalecký ústav - [právnická osoba] - pokud jde o stav předmětu plnění vycházel především ze skutkových zjištění soudu I. stupně, neboť soud I. stupně v předchozím postupu řízení sám ohledal předmět plnění ze strany žalovaného na místě samém, o čemž byl sepsán protokol založený na č. l. 133 spisu a pořízena fotodokumentace, přičemž tohoto ohledání se účastnili všichni účastníci řízení i se svými právními zástupci. Revizní znalecký ústav vycházel ohledně stavu předmětu plnění ze strany žalovaného také z ohledání předmětu plnění, jak k němu došlo v předchozím průběhu řízení znalcem [jméno FO] (č. l. 278 a násl.), který ohledání činil za účasti obou účastníků (k tomu srov. podání z č. l. 359, 361-367). I následně v rámci protokolu z č. l. 838 a násl., v rámci něhož soud I. stupně konfrontoval zpracovatele revizního znaleckého posudku se znalcem [jméno FO] došlo k obsahové konfrontaci všech názorů, připomínek k danému předmětu plnění.

111. Pokud revizní znalecký ústav ještě samostatně prohlédl předmět plnění v místě provádění díla, pak je zapotřebí poukázat na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. IV. ÚS 1291/21, podle kterého „prohlédnutí věci znalcem však není ohledáním na místě, tedy formou provedení důkazu, jak ji zná občanský soudní řád (§ 130 odst. 2 o. s. ř., termín místní šetření občanský soudní řád nezná). Ohledání na místě je důkazním prostředkem, který soudu, nikoliv znalci, umožňuje získat poznatky o skutečnostech vnímaných jeho smysly a k ohledání, tedy k provedení důkazu je třeba předvolat všechny, kteří se jinak předvolávají k jednání. U šetření znalce, jež je podkladem pro zpracování znaleckého posudku jako dalšího důkazního prostředku však taková nutnost nevyvstává, neboť zde nedochází k provedení důkazu (tím je až výslech znalce nebo podání znaleckého posudku před soudem, kde se k němu má právo účastník vyjádřit). Postup znalce v takové situaci nelze směšovat ani s ohledáním podle § 130 o. s. ř. a přítomnost jakýchkoliv osob při tom, když si znalec prohlíží věc (nebo ji zkoumá), je v zásadě irelevantní.“ 112. Proto zde popsaná situace (prohlédnutí věci znalcem) nepředstavuje deficit, který byl měl vliv na správnost rozhodnutí soudu I. stupně, který stran ohledání předmětu plnění ze strany žalovaného ostatně učinil v předchozím průběhu řízení samostatně závěry a k takovému úkonu předvolal všechny, kteří se předvolávají k jednání.

113. Výhrady k závěrům revizního znaleckého posudku [právnická osoba] pak nejsou činěny výhradně ve vztahu k tomuto vlastnímu prohlédnutí věcí znalcem, ale tyto výhrady naopak směřují k těm částem znaleckého posudku, které již byly předmětem samostatné znalecké činnosti [právnická osoba], tedy k závěrům činěným v průběhu samostatné znalecké činnosti znaleckého ústavu.

114. Odvolací soud při jednání dne 3. 6. 2025 zamítl důkazní návrhy žalobkyně na provedení důkazu fotografiemi na č. l. 920-927 a tabulkou na č. l.

937. K tomuto zamítnutí došlo z důvodu, že skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu pro rozhodnutí a není zapotřebí duplicitně zjišťovat skutečnosti, které již byly bezpečně zjištěny v předchozím průběhu dokazování.

115. Jelikož soud I. stupně soud I. stupně již v předchozím postupu řízení sám ohledal předmět plnění ze strany žalovaného na místě samém, o čemž byl sepsán protokol založený na č. l. 133 spisu a pořízena fotodokumentace, přičemž tohoto ohledání se účastnili všichni účastníci řízení i se svými právními zástupci, nebyl důvod vyhovět návrhu žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného na provedení ohledání. Skutkový stav byl zjištěn v dostatečném rozsahu a není zapotřebí zjišťovat již prokázané skutečnosti duplicitně.

116. Ze všech těchto důvodů bylo namístě potvrdit rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II. jako věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

117. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř. i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

118. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. je výjimkou z obecné zásady úspěchu ve věci, podle níž se řídí rozhodování o náhradě nákladů řízení. Použití uvedené výjimky připadá do úvahy, závisí-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku či na úvaze soudu. Závislostí na znaleckém posudku je míněn postup podle § 136 o. s. ř., který se uplatní tam, kde je základ nároku dán, avšak jeho výši lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi.

119. V dané věci byl dán základ nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení. Neúspěch žalobkyně ve sporu spočíval pouze ve výši požadovaného plnění, kterou soud určil podle znaleckého posudku (obvyklá cena provedených prací a dodávek věcí určená na podkladě provedeného znaleckého zkoumání). Jestliže znalecký posudek sloužil soudu k závěru o konkrétní výši nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, jde o rozhodnutí, kdy rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku, což však soud I. stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení nezohlednil a nepostupoval podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

120. V uvedeném směru nepředstavuje postup odvolacího soudu ani kolizi s principem legitimního očekávání účastníků. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že byla-li právní otázka, kterou odvolací soud zkoumal s jiným výsledkem, zkoumána již soudem prvního stupně, mohl být rozhodnutím odvolacího soudu v dotčeném aspektu „překvapen“ jen účastník svých práv nedbalý a na jednání odvolacího soudu nepřipravený (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sb. rozh. obč.). Odvolací soud (stejně jako před ním okresní soud) se zabýval poměrem úspěchu a neúspěchu účastníků a náhradou nákladů řízení a k této otázce se účastníci i v průběhu odvolacího řízení vyjadřovali. Tím, že se v dotčeném ohledu věcí zabýval (jen s jiným výsledkem), tedy účastníci překvapeni být nemohli a neměli.

121. Avšak základem pro určení výše náhrady nákladů řízení při aplikaci tohoto ustanovení není částka požadovaná žalobou, nýbrž základem pro ohodnocení tohoto nároku za účelem určení výše nákladů řízení je až částka přisouzená a z ní se určuje odměna advokáta (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3974/2015).

122. Za těchto okolností náleží žalobkyni za řízení do vydání soudem I. stupně vydaného rozhodnutí náhrada těchto nákladů řízení: - náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 23.000 Kč, č. l. 8, - náhrada za zaplacený soudní poplatek za odvolání ve výši 23.000 Kč, č. l. 491, - odměna právního zástupce žalobkyně z tarifní hodnoty 89.010 Kč, výše odměny za 1 úkon právní služby činí podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4.700 Kč, která náleží za následující úkony právní služby: - převzetí a příprava právního zastoupení, § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání žaloby, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání č. l. 26, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 28, nedošlo k zahájení jednání § 11 odst. 2 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměna v poloviční výši, - podání č. l. 35, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 124, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 133, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 153, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání č. l. 184, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 186, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání č. l. 203, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 209, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - vyjádření k odvolání č. l. 240, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 249, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání č. l. 259, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání č. l. 361, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - vyjádření k odvolání ohledně výše znalečného, č. l. 366, § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměna v poloviční výši, - podání č. l. 403, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 412, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání č. l. 419, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání č. l. 437, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 446, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - odvolání č. l. 487 odůvodněné č. l. 493, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 účelný úkon právní služby, - účast u jednání před odvolacím soudem č. l. 516, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - odvolání č. l. 564, předmět odvolání je výše znalečného, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - vyjádření k podání znalce ohledně výše znalečného, § 11 odst. 1 písm. k), § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 579 delší než 2 hodiny, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – 2 úkony právní služby, - odměna právního zástupce žalobkyně z tarifní hodnoty 39.010 Kč, neboť co do části tarifní hodnoty 49.638 Kč bylo již řízení pravomocně skončeno (č. l. 614), výše odměny za 1 úkon právní služby činí podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 2.700 Kč, která náleží za následující úkony právní služby: - odvolání, č. l. 669, § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání č. l. 689, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání před odvolacím soudem č. l. 516, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - podání č. l. 727, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., - účast u jednání soudu č. l. 838 delší než 2 hodiny - § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – odměna za 2 úkony právní služby, - podání z č. l. 858 a 860, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 účelný úkon právní služby, neboť podání bylo nadbytečně rozděleno do dvou písemností, - účast u jednání soudu č. l. 880, § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

123. Právnímu zástupci žalobkyně tak náleží odměna za 24 úkonů právní služby s odměnou po 4.700 Kč, odměna za 4 úkony právní služby s odměnou ve výši po 2.350 Kč, odměna za 8 úkonů právní služby po 2.700 Kč. Celková výše odměny, za kterou žalobkyni náleží odměna tak činí 143.800 Kč.

124. Dále náleží právnímu zástupci žalobkyně náhrada hotových výdajů, a to ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. za každý z 36 úkonů, tj. 10.800 Kč.

125. Dále náleží žalobkyni nárok na náhradu cestovného ve výši 1.416 Kč a na náhradu za ztrátu času ve výši 1.200 Kč, jak toto bylo uplatněno v podání na č. l. 229 spisu.

126. Součet odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady cestovného žalobkyně činí 157.216 Kč. Ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. pak k nákladům řízení náleží daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.

127. Tj. výše odměny, náhrady hotových výdajů, náhrady cestovného, vše navýšeno o daň z přidané hodnoty činí po připočtení výše zaplacených soudních poplatků (celkem 46.000 Kč) celkem 236.231,50 Kč.

128. Po část řízení byla žalobkyně zastupována obecnou zmocněnkyní (srov. č. l. 608), která vykonala přípravu účasti na jednání a zúčastnila se jednání soudu č. l. 609 přesahujícího 2 hodiny. Za tyto úkony náleží žalobkyni paušální náhrada za 3 úkony ve výši podle 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

129. Ve zbytku se žalobkyně výslovně práva na náhrady nákladů řízení vzdala (č. l. 903 p.v.).

130. Celková účelná výše nákladů řízení žalobkyně tak činila do vydání odvoláním napadeného rozhodnutí 237.131,50 Kč.

131. Proto byl výrok III. rozsudku soudu I. stupně za použití ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 237.131,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

132. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny důvody pro její prodloužení. Úhrada částky nákladů řízení byla uložena k rukám zástupce žalobkyně s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

133. Změněný výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky nebyl v rozporu se zásadou zákazu reformace in peius, neboť nákladový výrok III. rozsudku soudu I. stupně byl odvoláním napaden oběma účastníky.

134. Pokud jde o náhradu nákladů řízení státu, tak v otázce náhrady nákladů řízení státu (§ 148 o. s. ř.), bylo zapotřebí rozhodnout v souladu s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.

135. Proto bylo zapotřebí s odkazem na použití § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit výroky IV., V. tak, že žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náklady řízení v plné výši, ve lhůtě určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Celková výše nákladů státu činila 123.511 Kč. V otázce této výše nákladů řízení státu odkazuje odvolací soud zejména na listiny na č. l. 270, 398, 573, 648, 796, 448, 873 spisu.

136. Jelikož bylo rozhodnutí o náhradě nákladů státu napadeno oběma účastníky, nejde také v této věci o porušení zásady zákazu reformace in peius.

137. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v odvolacím řízení procesně úspěšná, neboť nedosáhla přiznání plné výše svého nároku, jak požadovala. Žalovaný nebyl procesně úspěšný, neboť nedosáhl ponížení nároku žalobkyně vůči své osobě, jak se toho v odvolání domáhal. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Poučení