9 C 391/2015 - 885

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], IČO [IČO žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky ve výši 410 362 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 39 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39 372 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku ve výši 370 990 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 370 990 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 222 286,46 Kč k rukám zástupkyně žalovaného, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 100 920,80 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 590,20 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30. 12. 2015 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 460.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 460.000 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení z titulu nároku na vrácení zaplacené částky za dílo při odstoupení od smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky. K odůvodnění žaloby zejména uvedla, že je vlastníkem rodinného domu č.p. [Anonymizováno] v obci [adresa]. Přibližně v polovině roku 2013 se žalobkyně rozhodla provést rekonstrukci prostor v 1. patře domu, a to kuchyni s obývacím pokojem s tím, že chtěla pořídit novou kuchyňskou linku, nové podlahy, obložení oken a chtěla propojit kuchyň s obývacím pokojem vybouráním příčky. V obývacím pokoji pak plánovala celkovou rekonstrukci parketové podlahy a rovněž chtěla pořídit nábytkovou stěnu, stůl a sedací soupravu, jakož i jiné vybavení. Za účelem zakoupení nové kuchyňské linky pak žalobkyně v průběhu srpna roku 2013 navštívila [adresa] značkovou prodejnu – kuchyňské studio [Anonymizováno]. Zde se také setkala s žalovaným, který pracoval v tomto kuchyňském studiu. Vystavené kuchyně se žalobkyni líbily a projevila zájem o tuto značku. Žalovaný žalobkyni sdělil, že pokud má zájem, byl by schopen jí kuchyňskou linku [Anonymizováno] dodat, namontovat a také jí pomoci s celkovou rekonstrukcí obou místností. Žalobkyně si celou věc určitou dobu rozmýšlela a v prosinci roku 2013 se rozhodla pro provedení rekonstrukce a za tímto účelem kontaktovala žalovaného na telefonním čísle, které jí poskytl již při jejich prvním setkání v kuchyňském studiu [Anonymizováno]. Žalobkyně se s žalovaným dohodla na schůzce a ten 22. 12. 2013 přijel k žalobkyni do [adresa], kde si prohlédl místnosti a ze setkání následně vzešla dohoda, že bude dodána kuchyně, provedena rekonstrukce obýváku a předsíně, přičemž toto mělo být provedeno včetně vybavení. Žalovaný pak nabídl žalobkyni provedení návrhu celého projektu rekonstrukce za částku 6.000 Kč a žalobkyně mu tuto částku ještě ten den zaplatila. Následně žalovaný přijel dne 28. 1. 2014 znovu do [adresa] a přivezl žalobkyni asi na 5 listech A4 skici – vizualizaci budoucí podoby kuchyně a obývacího pokoje, přičemž však nepředal žalobkyni žádný jiný projekt, který by samotné dílo blíže specifikoval. Žalovaný se dohodl se žalobkyní, že vše zajistí a vše proběhne k její spokojenosti a mezi účastníky byla takto uzavřena smlouva o dílo, kdy byla dohodnuta realizace a žalovaný vypsal veškeré objednávky a další dokumenty, které byly oběma účastníky na místě podepsané. Žalovaný pak požádal žalobkyni o úhradu zálohy ve výši 400.000 Kč. Žalobkyně pak tuto částku žalovanému předala oproti příjmovým dokladům. Podle dohody mezi účastníky, a především s ohledem k návrhu žalovaného mělo být vše hotové před Velikonocemi 2014, tj. do 13. 4. 2014. V průběhu dalšího týdne počátkem února 2014 žalobkyně měla určitou obavu z takto nákladné rekonstrukce. Kontaktovala žalovaného s tím, že by chtěla odstoupit od smlouvy o dílo. Žalovaný však tuto možnost vyloučil s odůvodněním, že podle jejich původní dohody již vše zadal do výroby a nejde tedy již od smlouvy o dílo odstoupit. Mezi účastníky pak bylo dohodnuto, že veškeré přípravné práce, hrubší bourací práce, stejně tak i zapravení stěn, strhnutí staré podlahy v kuchyni bude řešit žalobkyně svépomocí. Někdy kolem 18. 3. 2014 přijel žalovaný k žalobkyni s tím, že přivezl několik korpusů nábytku a umělý kámen pro obklad stěny v obývacím pokoji. Následně od 19. do 20. 3. 2014 zajistil žalovaný malíře, kteří prováděli nátěr stěn, a žalovaný již postupně montoval přivezené korpusy nábytku. Žalovaný prováděl montáž asi dva dny a současně lepil i kamenný obklad v obývacím pokoji. Dále žalovaný namontoval postupně kuchyňskou linku, spotřebiče, přelakoval podlahu v obývacím pokoji, došlo k pokládce podlahové krytiny ze strany subdodavatele. Práce žalovaného na díle probíhaly celkem tak asi v 10 až 12 pracovních dnech, kdy většinou žalovaný prováděl práce vždy jen několik hodin. Dne 10. 4. 2014 požádal žalovaný o další zálohu ve výši 60.000 Kč, aby mohl pokračovat v provádění prací. Žalobkyně mu tuto zálohu tedy v hotovosti zaplatila. Žalovaný však přestal v provádění prací, když naposled byl u žalobkyně 26. 4. 2014, následně odjel s tím, že přijede a bude vozit další materiál a nábytek, avšak od této doby se již u žalobkyně neobjevil. Stal se pro žalobkyni i pro její rodinu nekontaktní. Již v průběhu měsíce dubna přítel dcery žalobkyně začal pochybovat o kvalitě provedených prací a jednotlivých dodaných komponentů a požádal žalovaného o předložení soupisu provedených prací a materiálů včetně jejich nacenění, což žalovaný nejprve přislíbil dodat. Nic ze slíbených dokladů však nakonec žalobkyni neposkytl, dílo nedokončil, slíbené dodávky nedodal. Žalobkyně kontaktovala dne 26. 5. 2014 obchodní zastoupení společnosti [Anonymizováno] v [adresa], přičemž zástupce společnosti [Anonymizováno] garantoval dokončení díla žalovaným a jeho předání žalobkyni. K dokončení díla nedošlo s tím, že i částečně dodané dílo vykazovalo vady a ani dodané komponenty nebyly podle žalobkyně v kvalitě, která byla dohodnuta mezi účastníky. Žalovaný již nijak nekontaktoval žalobkyni a ta mu až následně dopisem, který byl žalovanému doručen dne 25. 3. 2015, sdělila, že z důvodů prodlení žalovaného, vadného a pozdního plnění odstupuje od smlouvy o dílo uzavřené dne 28. 1. 2014 na všechny dodávky v jejím rodinném domě v [adresa], kdy zároveň vyzvala žalovaného k převzetí rozpracovaných nedokončených plnění a movitých věcí do 7 dnů, stejně tak vyzvala žalovaného k vrácení zaplacené zálohy ve výši 460 000 Kč. Žalovaný sdělil, že dosud provedl plnění v hodnotě 400 409 Kč a od žalobkyně převzal jen 400 000 Kč nikoliv 460 000 Kč. Jelikož žalovaný odmítl vrátit přijatou zálohu, žalobkyně byla nucena se nároku domáhat soudní cestou.

2. Žalovanému byla doručena žaloba do vlastních rukou ve smyslu § 49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), dne 13. 4. 2016 spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě ve lhůtě 20 dnů, přičemž se jednalo o tzv. prostou výzvu podle § 114a odst. 2 písm. a) OSŘ. Žalovaný se pak k žalobě vyjádřil podáním doručeným zdejšímu soudu dne 29. 4. 2016, kdy především navrhl zamítnutí žaloby, kterou považoval za zcela nedůvodnou. Především odmítal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě, kdy tato považoval za nepřesná, účelová a nepravdivá. Připustil a nijak nesporoval, že se s žalobkyní setkal v kuchyňském studiu [Anonymizováno] v roce 2013, kde byl tehdy zaměstnán. Stejně tak souhlasil s tím, že žalobkyně projevila zájem o kuchyňskou linku a současně projevila zájem o celkovou rekonstrukci prvního patra v jejím rodinném domě v [adresa]. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl předchozí zkušenosti s obdobnými realizacemi, nabídl jí vlastní řešení spočívající v předložení návrhu rekonstrukce interiéru, kdy jí zároveň nabídl i výrobu kuchyňské linky na míru, která by byla srovnatelná svou kvalitou s kuchyňskou linkou [Anonymizováno], která se žalobkyni zdála příliš drahá. Primárně se tak podle žalovaného dohodli na vypracování grafického návrhu, provedení vizualizace prostřednictvím počítačového programu s tím, že až následně by se žalobkyně rozhodla, zda bude toto pro ni přijatelné a zda případně realizací pověří přímo žalovaného. Za provedení zaměření, vypracování projektu a náhledů byla mezi účastníky dohodnuta cena ve výši 6 000 Kč, kterou žalobkyně žalovanému uhradila. Samotné řešení pak po předložení odsouhlasila, a jelikož byla s tímto spokojená, provedl pro ni žalovaný cenovou nabídku, předložil jí i vzorky materiálů, aby si mohla žalobkyně vybrat materiál pro ni vhodný či přijatelný. Následně byla mezi nimi dne 28. 1. 2014 uzavřena smlouva o dílo, která obsahovala závazek žalovaného zhotovit kuchyňskou linku a realizovat dodávku elektrospotřebičů, stejně tak se zavázal i k dalším částem rekonstrukce, kdy specifikace dodávek a provedení díla byla obsažena v jednotlivých objednávkových listech. Souhlasil pak s žalobkyní v tom, že přípravné stavební práce prováděli řemeslníci najatí žalobkyní či žalobkyně a její rodina svépomocí, kdy právě na tyto práce navazoval žalovaný, který provedl další práce spočívající v renovaci parket, vyrovnání a stěrkování podlah, kdy rovněž provedl i pokládku nové podlahové krytiny a instaloval i nové přechodové lišty. Sám pak prováděl další práce, dělal sádrokartonové příčky, mozaikové obklady z bílého kamene, keramické obklady v kuchyni. Dále čistil a tmelil zdivo, prováděl penetraci, malby, lepil designovou tapetu, montoval kuchyňskou linku a atypickou závěsnou obývací stěnu. Veškeré práce pak podle žalovaného na sebe navazovaly, kdy vše probíhalo podle zadání a v souladu s dalšími požadavky žalobkyně, a to až do dubna 2014, kdy žalobkyně také předtím složila zálohu ve výši 400 000 Kč. Tato částka však byla složena jinak, než uváděla žalobkyně, neboť tato při podpisu smlouvy o dílo neměla hotovost 400 000 Kč, ale pouze 340 000 Kč, kterou tedy předala žalovanému v den podpisu a slíbila mu doplatit 60 000 Kč. Žalovaný žalobkyni natolik důvěřoval, že jí vystavil doklad o převzetí zálohy na 400 000 Kč. Žalobkyně mu 10. 4. 2014 doplatila částku 60 000 Kč. Zároveň však vystavila výdajový pokladní doklad na tuto částku, přičemž žalovaný jí tento pokladní doklad podepsal, neboť si neuvědomil, že se jednalo o doplatek do částky 400 000 Kč. I po doplacení zálohy pokračoval v provádění prací, avšak žalobkyně změnila své chování. Měla stále více připomínek, další požadavky, naznačovala žalovanému, že už nemá další peníze, a proto už nebude požadovat další práce. Například namísto keramického obkladu na kuchyňské lince si vymínila obklad skleněný, avšak několikrát změnila svou představu a sklenáře, který obklad zhotovil, odmítla pustit do domu s odůvodněním, že zastavila všechny práce. Žalovaný zdůrazňoval, že vždy chtěl zakázku dokončit, ale žalobkyně mu to znemožnila. Nikdy jej nevyzvala k odvozu veškerých věcí (nářadí, materiálu apod.), které zanechal v rodinném domě v [adresa]. Žalovaný zdůrazňoval, že žalobkyně jej pomluvila u jeho bývalého zaměstnavatele, podala na něj trestní oznámení, pomlouvala jej i na veřejnosti. Nesouhlasil se zpochybňováním kvality jím zhotoveného díla, když žalobkyně mu znemožnila dílo řádně dokončit. Nemohl podle něj nést jakoukoliv odpovědnost za případné vady, které podle něj mohly vzniknout i v průběhu času, kdy nemohl dílo dokončit. Případné vady pak nepovažoval za vady zásadní, neodstranitelné, které by snad mohly činit dílo nefunkčním. Zároveň upozorňoval i na opotřebení dosud provedené části díla užíváním ze strany žalobkyně. Ze všech důvodů pak nesouhlasil s podanou žalobou.

3. Ve věci bylo nejprve rozhodnuto Okresním soudem v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 20. 6. 2017 č.j. 9 C 391/2015–217, kterým bylo žalobě ze strany soudu vyhověno a uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni požadovanou částku s úrokem z prodlení a také náklady řízení. Proti tomuto rozsudku pak podal včasné odvolání žalovaný ke Krajskému soudu v [adresa], (dále jen také odvolací soud či krajský soud). Na základě tohoto odvolání pak byl ze strany odvolacího soudu původní rozsudek přezkoumán a usnesením ze dne 12. 3. 2018 [spisová značka] byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena zdejšímu soudu (také soud nalézací či soud I. stupně) k opětovnému projednání a rozhodnutí. Krajský soud pak v tomto svém rozhodnutí upozornil nalézací soud na konkrétní vady původního rozsudku, kdy mu jednoznačně uložil, aby se nejprve řádně zabýval platností dokumentu ze dne 28. 1. 2014, který byl nazván smlouva o dílo, když podle odvolacího soudu bylo třeba se zabývat, zda byl dostatečně konkrétně a určitě sjednán rozsah díla. Stejně tak se podle odvolacího soudu soud I. stupně nezabýval tím, zda s ohledem na částečné plnění ze strany žalovaného, byla žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy v celém rozsahu s účinky ex tunc, nebo zda mohla odstoupit od smlouvy jen v rozsahu nesplněného zbytku plnění s odkazem na § 2004 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění od 1. 1. 2014, (dále jen NOZ), kdy především upozornil na to, že jestliže není spolehlivě zjištěn konkrétní předmět a rozsah díla ve Smlouvě o dílo, nelze se spolehlivě vypořádat s tím, co zbývalo provést k dokončení díla, a to právě v návaznosti na smluvní vymezení předmětu díla a tedy řešit otázku důvodnosti odstoupení od smlouvy a zda je namístě aplikovat ustanovení § 2004 NOZ. Zdejší soud rozhodl v této věci druhým rozsudkem v řadě ze dne 13. 3. 2020 č.j. 9 C 391/2015-450, kdy bylo rozhodnuto tak, že žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 460 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 460 000 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, se zamítá (výrok I.). Dále žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 200 321 Kč k rukám zástupkyně žalovaného, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Konečně pak žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši 90 474 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně. Na základě tohoto podaného odvolání pak odvolací soud zrušil i tento rozsudek zdejšího soudu svým usnesením ze dne 3. 11. 2020 [spisová značka].

4. Následně zdejší nalézací soud (soud I. stupně) rozsudkem ze dne 18. 3. 2022 č.j. 9 C 391/2015-614 (v řadě svým třetím rozsudkem) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 638 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 49 638 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 410 362 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 410 362 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, se zamítá (výrok II.). Dále nalézací soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky, jakož i o nákladech ve vztahu mezi účastníky a Českou republikou – Okresním soudem v Uherském Hradišti (výroky III. až V.).

5. Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podala včas odvolání žalobkyně, přičemž odvolací soud svým usnesením ze dne 20. 9. 2022 [spisová značka] opět zrušil rozsudek nalézacího soudu. Odvoláním byly dotčeny výroky II. až V. výše citovaného rozsudku nalézacího soudu, tedy žalobkyně již byla ve věci úspěšná co do částky ve výši 49 638 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 49 638 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení. Soud tedy v další fázi řízení rozhodoval o zbylé části nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši 410 362 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 410 362 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení 6. Odvolací soud se ztotožnil se soudem I. stupně v závěru, že je nutno primárně vyjít z ustanovení § 2004 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (dále jen NOZ), jež obecně upravuje možnost odstoupení od smlouvy, a které v případě, že již došlo k částečnému plnění smlouvy, neumožňuje odstoupit od smlouvy jako celku, pokud nejde o částečné plnění, které nemá pro věřitele význam. V případě částečného odstoupení od smlouvy, dochází k zániku jen některých práv a závazků ze smlouvy. Odstoupit od smlouvy částečně účinně však nelze, pokud mezi stranami nejsou jednotlivá práva a povinnosti vymezeny způsobem, který by podle shodné vůle obou stran umožňoval oddělit jejich určitou část a jednoznačně je přiřadit k právům a povinnostem zanikajícím nebo přetrvávajícím po částečném odstoupení. O oddělitelnou část plnění může jít pouze tehdy, pokud lze u takové části plnění vymezit její ekvivalent u protiplnění. Nemohou však nastat účinky částečného odstoupení od smlouvy o dílo v případech, kdy z obsahu smlouvy, či z jiného jednání stran, nebude v době částečného odstoupení od smlouvy zřejmé, jaká cena odpovídala podle shodné vůle obou stran té části díla, od které (od jejího provedení) objednatel odstupuje (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky (NS ČR) sp. zn. 32 Cdo 3345/2018 ze dne 25. 11. 2020).

7. Podle odvolacího soudu pak strany sporu shodně prohlásily (na č.l. 519 a rovněž č.l. 583), že cena díla byla ujednána jako pevná a celková. Strany shodně prohlásily, že z ujednání stran nelze vyvozovat jakékoliv závěry ve vztahu k jednotlivým částem, které byly dodány. Při jednání před odvolacím soudem strany souladně prohlásily, že z jejich ujednání nelze dovozovat jakékoliv závěry ve vztahu k dodané části díla žalovaným. Žalovaný i přes opakované poučení odvolacím soudem ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ neprokázal, že by předal žalobkyni doklad obsahující kalkulaci v době, kdy se s žalobkyní domlouval na rozsahu, předmětu a ceně za dílo.

8. Podle odvolacího soudu pak jestliže není v době odstoupení od smlouvy zřejmé, jaká cena odpovídala podle shodné vůle obou stran té části díla, od které žalobkyně (objednatelka) odstoupila, nemohlo jít v tomto případě o částečné odstoupení od Smlouvy o dílo ve smyslu § 2004 odst. 2 NOZ. Za těchto okolností se odstoupením od smlouvy v tomto konkrétním případě závazek zrušil od počátku ve smyslu ustanovení § 2004 odst. 1 NOZ. Odstoupení od Smlouvy ze strany žalobkyně tak v zásadě nastolil stav, jako by mezi stranami příslušný smluvní vztah nikdy neexistoval. Na uskutečněné plnění bylo třeba nahlížet jako na bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl podle ustanovení § 2991 NOZ. Zrušení smlouvy s účinky od počátku znamená, že smlouva ztrácí své právní účinky a že neposkytuje základ pro právní vztahy mezi účastníky. Každý z účastníků zrušené smlouvy je povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal Synallagmatická povaha závazku vrátit si vzájemně poskytnutá plnění z neplatné smlouvy je v § 2993 NOZ zachována k námitce toho, kdo je o vrácení plnění žádán. Oproti předešlé právní úpravě již žalobce nemusí při uplatnění práva na vrácení plnění ze smlouvy, od které bylo odstoupeno s účinky od počátku, vyjadřovat v žalobě vzájemnou podmíněnost plnění. Soud je proto v řízení povinen prověřit, zda je žalobou uplatněné právo na vrácení plnění provázáno s restituční povinností žalobce pouze k námitce, v níž bude žalovaný tvrdit, že mu má být poskytnuta peněžitá náhrada, není-li vrácení plnění dobře možné (viz § 2999 NOZ). V projednávané věci uplatnil žalovaný námitku vzájemného plnění. Žalovaný uplatnil v řízení svá práva proti nároku žalobkyně tak, že uplatnil vůči žalobkyni svůj nárok na zaplacení částky ve výši 446 913 Kč odpovídající hodnotě jím provedených prací. Za těchto okolností pak podle odvolacího soudu ležela na nalézacím soudu povinnost žalovaným uplatněnou námitku vzájemného plnění promítnout (bude-li shledán důvodným žalobou uplatněný nárok žalobkyně a bude-li shledána opodstatněnou námitka vzájemného plnění) do výroku rozhodnutí. Podle odvolacího soudu pak byl (je) soud I. stupně povinen porovnat hodnotu skutečně provedených prací žalovaným a jím dodaného zboží při zohlednění vad plnění a nedodělků s částkou zálohy zaplacené žalobkyní, jejíž vrácení žalobkyně učinila předmětem své žaloby a takto o věci rozhodnout.

9. Konečně odvolací soud uložil závazně soudu nalézacímu vycházet z toho, že v kuchyni: - chybí vložení 2 ks skla do výklopných dvířek, přičemž skla byla dodána, - chybí sokl, - chybí zástěna, - chybí umístění polic do skříněk, přičemž však police byly dodány, - chybí vyřezání otvoru do skříněk. V obývacím pokoji: - chybí dodání parapetní desky pod televizi, včetně montáže, nedokončení televizní stěny, - není provedena oprava 3D tapety, - není dodána sedací souprava, - není dodán konferenční stůl a osvětlení nábytku, - nezakrytí elektrického prodlužovacího kabelu k televizní stěně. Oprava dřevěné podlahy: - není dokončena oprava dřevěné podlahy. V Předsíni: - není dodána truhlářská sestava včetně knihovny. V případě dalších nedodělků: - nedokončení malby po spodní hranu stěny a nedokončení zalištování, - nedokončení zapravení stěn, - nedokončení obkladu z bílého kamene.

10. V dalším postupu pak měl soud I. stupně vycházet z následujících odchylek dosud provedených prací a dodaných předmětů od smluvních ujednání: Kuchyň: - odlepena vrchní termoplastická fólie na skříňce, - dvířka nejsou seřízena, - dvířka lednice a myčky nejsou seřízena, - chybí krytky ke kování, - rozdílná výška dvířek v kuchyňské sestavě, - odlepení fólie od dveří myčky, - dodání podlahy v kuchyni v jiné barvě, než byla dohodnuta, - škrábanec na pracovní ploše v kuchyni. Obývací pokoj: - dvě větší skříňky z levé strany jsou bez dvířek a mají stopy po vytržení vrutů a mají vylomené dno, - dvířka skříněk nejsou seřízena. Předsíň: - dodání podlahy v chodbě v jiné barvě, než byla dohodnuta.

11. Tak odvolací soud uložil nalézacímu soudu v dalším postupu přistoupit k reviznímu znaleckému zkoumání podle § 127 odst. 2 OSŘ ve vztahu ke znaleckému posudku znalce [jméno FO], který byl jedním z podkladů pro předchozí rozhodnutí. Revizním znaleckým posudkem pak měl nalézací soud zjišťovat konkrétně ve smyslu § 2999 NOZ obvyklou cenu prací a dodávky žalovaným žalobkyni. Podle odvolacího soudu obvyklou cenu je nutno chápat jako cenu danou nabídkou a poptávkou, která odpovídá výši úhrady za obdobné plnění za běžných okolností. Podle odvolacího soudu je třeba zkoumat i účel a způsob užívání a konkrétní okolnosti případu i účel, jemuž věc zpravidla slouží. Proto je zapotřebí, aby byly vzaty v úvahu i v řízení zjištěné nedokončené části díla a odchylky od smluvních ujednání ohledně dodaných částí díla. Podle odvolacího soudu pak zjišťování obvyklé ceny prací a dodávek je zapotřebí, neboť podstatná část plnění žalovaného žalobkyni spočívala ve výkonech, které není možno dost dobře vydat, přičemž ohledně dodaných předmětů je namítáno žalovaným poškození dodaných předmětů (např. pracovní desky).

12. Nalézací soud postupoval v intencích shora citovaného usnesení odvolacího soudu (jakož i podle předchozích usnesení odvolacího soudu, jimiž podle jeho názoru byl rovněž do jisté míry vázán), neboť podle přesvědčení nalézacího soudu, i toto rozhodnutí bylo pro něj závazné a ostatně i podle tohoto rozhodnutí postupoval v předchozím průběhu řízení, které předcházelo vydání tohoto v řadě třetího (jakož i druhého) zrušeného rozsudku ze strany odvolacího soudu, přičemž vzal v potaz, co již bylo nesporně zjištěno v předchozím průběhu řízení, kdy již při jednání soudu dne 15. 5. 2018 se účastníci shodli a učinili nesporným, že samotná Smlouva o dílo ze dne 28. 1. 2014 spolu s objednávkovými listy na celou zakázku ve vztahu k obývacímu pokoji, k použitému stavebnímu materiálu, prováděných stavebních prací, ve vztahu k předsíni a chodbě plně odpovídala rozsahu a sjednanému předmětu díla, přičemž mezi účastníky byla sjednána i samotná cena díla. Soud pak tato shodná tvrzení vzal za svá vlastní skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 OSŘ, ostatně shodně jako odvolací soud.

13. Mezi účastníky bylo nesporným chybění následujících prací a dodávek: Kuchyň: - chybí dodání 2 ks skla do výklopných dvířek, - chybí sokl, - chybí zástěna, - chybí 2 ks dvířek (lednice, myčka), - chybí umístění polic do skříněk, přičemž však police byly dodány, - chybí vyřezání otvoru do skříněk. Obývací pokoj: - chybí dodání parapetní desky pod televizi, včetně montáže, - není provedena oprava 3D tapety, - není dodána sedací souprava, - není dodán konferenční stůl a osvětlení nábytku. Oprava dřevěné podlahy: - není dokončena oprava dřevěné podlahy. Předsíň: - není dodána truhlářská sestava včetně knihovny.

14. Mezi účastníky byly již v předchozím průběhu řízení nesporné následující odchylky provedených prací a dodaných předmětů od smluvních ujednání: Kuchyň: - odlepena vrchní termoplastická fólie na skříňce, - dvířka nejsou seřízena, - dvířka lednice a myčky nejsou seřízena, - chybí krytky ke kování, - rozdílná výška dvířek v kuchyňské sestavě, - odlepení fólie od dveří myčky. Obývací pokoj: - větší skříňky z levé strany jsou bez dvířek a mají stopy po vytržení vrutů, - dvě skříňky mají vylomené dno, - dvířka skříněk nejsou seřízena.

15. Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem I. stupně v jeho závěru, že na podkladě doplnění tvrzení žalobkyně a na základě poučení soudem I. stupně daného ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ žalovanému, je odůvodněný závěr o dalších nedodělcích a odchylkách dosud provedených prací a dodaných předmětů od smluvních ujednání: - nedokončení obkladu z bílého kamene, - nedokončení televizní stěny, - nedokončení malby po spodní hranu stěny a nedokončení zalištování, - nezakrytí elektrického prodlužovacího kabelu k televizní stěně, - nedokončení zapravení stěn, - nekvalitně provedená povrchová úprava mozaiky, - dodání podlahy v kuchyni a v chodbě v jiné barvě, než byla dohodnuta.

16. Dále tedy s přihlédnutím ke shora uvedenému pak v intencích těchto závěrů odvolacího soudu a na základě předložených důkazů a tvrzení obou účastníků, kdy nesporná tvrzení ohledně předmětu díla soud považoval za svá vlastní skutková zjištění, jak ostatně již výše soud uvedl, učinil soud I. stupně ve věci tato následující skutková zjištění:

17. Ze Smlouvy o dílo ze dne 28. 1. 2014 (dále jen „Smlouva“) uzavřené mezi žalovaným v postavení zhotovitele a žalobkyní jakožto objednatelem a z nesporných tvrzení účastníků bylo bezpečně zjištěno, že touto Smlouvou se žalovaný zavázal dodat žalobkyni kuchyňskou linku spolu se spotřebiči, přičemž cena spotřebičů byla stanovena 49.291 Kč. Dále bylo mezi účastníky sjednáno, že žalovaným mělo být žalobkyni dodáno dílo (provedeno dílo v rodinném domě žalobkyně v [adresa]) spočívající v provedení kuchyňské linky podle dispozic zadaných ve Smlouvě, přičemž tedy kuchyňská dvířka na horních částech měla být provedena v bílé barvě s vysokým leskem, dolní dvířka v ořechu s leskem, korpus jednotlivých komponentů měl být proveden v ořechu H3704, sklo v typu satináto, pracovní deska měla být provedena v betonu, hrana dveří měla být provedena opět v ořechu – z fólie H3704, stejně tak měla být provedena i hrana korpusu ABS H3704. Sokl pak měl být z lamina v ořechu a těsnící lišta v betonu. Termín dodání díla byl stanoven jako nejpozdější do 13. 4. 2014 s tím, že montáž měla být prováděna v období od 17. 3. 2014 do 13. 4. 2014. Celková cena kuchyňské linky byla stanovena v částce 225.681 Kč. Měla být uhrazena záloha ve výši 200.000 Kč a doplatek za kuchyňskou linku měl činit 25.681 Kč.

18. Uvedené údaje a zkratky z hlediska jejich významu pak byly potvrzeny a vysvětleny i ustanoveným soudním znalcem [jméno FO] (viz níže k tomuto provedenému důkazu a rovněž k reviznímu znaleckému posudku vypracovanému ze strany ustanoveného znalce – znaleckého ústavu [Anonymizováno])

19. Z objednávkového listu ze dne 28. 1. 2014 bylo pak možno zjistit, že zde byla uvedena celá zakázka, tj. nejen kuchyňská linka, ale celá zakázka spočívající i v provedení obýváku – objednávky obýváku za cenu 123 650 Kč, objednávky stavebních úprav za cenu 99 120 Kč a objednávky předsíně za cenu 75 930 Kč, tj. celkem mělo být provedeno dílo v hodnotě 524 441 Kč, přičemž takto byla stanovena záloha ve výši 400 000 Kč a doplatek pak měl činit 124 441 Kč. Z dalšího objednávkového listu č. I. ze dne 28. 1. 2014 vztahujícího se výhradně k obývacímu pokoji bylo zjištěno, že se mělo jednat o dílo spočívající v dodávce a vybavení interiéru obývacího pokoje, kdy měla být zhotovena obývací stěna, sedací souprava, konferenční stolík a osvětlení nábytku. Dále bylo dojednáno, že objednatel, tj. žalobkyně zajistí na své náklady odstranění zděné příčky obýváku a částečně kuchyně a zednické zapravení. Dále měla odstranit dlažbu, obklady, kamna a zajistí i strhnutí lina v kuchyni s tím, že vše mělo být připraveno do 17. 3. 2014. Cena díla činila v případě obývacího pokoje částku 123 560 Kč a záloha pak byla stanovena na 100 000 Kč. Jako ostatní dílo i toto mělo být dodáno dne 13. 4. 2014.

20. Z objednávkového listu č. II ze dne 28. 1. 2014 vztahujícího se k stavebnímu materiálu a stavebním pracím soud zjistil, že stavební práce měly být zajištěny spolu s pracemi žalovaným za cenu 99 120 Kč, a to opět do 13. 4. 2014. Byla sjednána záloha 50 000 Kč a doplatek měl činit 49 120 Kč.

21. Z objednávkového listu č. III ze dne 28. 1. 2014 pak bylo zjištěno, že se týkal provedení předsíně a chodby, kdy bylo dojednáno, že žalovaný provede dodání nové podlahy, vestavěné skříně, malby předsíně, knihovny s tím, že žalobkyně měla zajistit odstranění lina do 17. 3. 2014. Dodání mělo být provedeno do 13. 4. 2017 a cena byla stanovena na částku 75 990 Kč a záloha z ceny díla činila 50 000 Kč a měla být tak doplacena částka 25 990 Kč. Na všech uvedených objednávkových listech bylo uvedeno „záloha viz stvrzenka – doplatek při předání“. Dále jako dodavatel byl uveden [Anonymizováno].

22. Dále z vizualizace provedení díla (na č.l. 21) bylo soudem zjištěno, jak žalovaný zamýšlel provedení díla, respektive jeho konečnou podobu, přičemž vizualizace byla provedena v počítačovém programu, kdy z další vizualizace (na č.l. 37 až 41) byly soudem zjištěny i detaily jednotlivých místností a dispoziční řešení interiéru kuchyně, jídelny, obývacího pokoje, tj. obývací stěny a přechodu mezi obývacím pokojem a kuchyní. Opět se pak jednalo o materiály, které měl žalovaný připravit pro žalobkyni za částku 6.400 Kč, kdy tato uhrazená částka za projekt a vizualizaci a návrhy řešení interiéru nebyla předmětem tohoto řízení, přičemž i z tvrzení žalobkyně bylo bezpečně zjištěno, že tyto podklady od žalovaného obdržela.

23. Z další vizualizace v barevném provedení kuchyňského koutu a jídelny, vizualizace v barevném provedení části obývacího pokoje, vizualizace v barevném provedení obývacího pokoje, vizualizace v barevném provedení v části obývacího pokoje s propojením s jídelnou a s kuchyňskou linkou a vizualizace v barevném provedení kuchyňské linky, kuchyně a jídelny soud pouze zjistil, jakým způsobem bylo navrženo řešení interiéru jednotlivých místností tj. kuchyně, jídelny a obývacího pokoje a propojení respektive napojení těchto místností a vizuální oddělení jednotlivými prvky.

24. Tato vizualizace pak odpovídala i zjištění soudu při místním šetření konaném dne 17. 1. 2017 v rodinném domě v [adresa], kdy bylo cel místní šetření i obrazově zaznamenáno a zdokumentováno pořízenými fotografiemi (na č.l. 135 až č.l. 145). V souvislosti s místním šetřením pak bylo zjištěno a také zadokumentováno, že jednotlivé komponenty, části kuchyňské linky vykazovaly vady, kdy se fólie v dekoru ořech odlepovala od dvířek, byly zde zjištěny i nerovnosti v osazení dvířek, nepřiléhavost dvířek a případně i další vady. Zároveň bylo ale zjištěno, že kuchyň byla již vybavena i jednotlivými spotřebiči.

25. Z dodacího listu č. [Anonymizováno] ze dne 17. 4. 2015 bylo dále zjištěno, že tento dodací list byl vyhotoven žalovaným jakožto dodavatelem s tím, že se jednalo o vyčíslení všech prací a dodaného díla, jakož i veškerého materiálu.

26. Z faktury za hotové – daňového dokladu bez uvedení čísla dokladu ze dne 22. 12. 2013 soud zjistil, že žalovaný vydal tento daňový doklad žalobkyni, přičemž se jednalo o doklad za zhotovení projektu, hmotného uspořádání interiéru. Doklad pak byl dále rozdělen tak, že žalovaný účtoval za projekt a vizualizaci kuchyně, obýváku a jídelny částku 5 400 Kč a za chodbu částku 1 000 Kč. Tento doklad zněl celkem na částku 6 400 Kč.

27. Z výdajového pokladního dokladu ze dne 10. 4. 2014 znějícího na částku 60 000 Kč soud zjistil, že žalobkyně vystavila tento doklad pro žalovaného a jednalo se o potvrzení vyplacení uvedené částky jakožto zálohy žalovanému. Tento výdajový pokladní doklad byl podepsán oběma účastníky.

28. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 28. 1. 2014 znějícího na částku 400.000 Kč vydaného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaným byla dne 28. 1. 2014 přijata tato částka od žalobkyně a účelem platby byla záloha na dílo. Součástí smlouvy o dílo byly i Všeobecné podmínky ke smlouvě o dílo (kuchyně) – příloha č. 1 Smlouvy o dílo, které byly podepsány žalovaným i žalobkyní. Podle čl. 3 bodu I Dodacích podmínek bylo sjednáno, že zhotovitel se zavazoval provést dílo nejpozději ve lhůtě 9 týdnů ode dne podpisu smlouvy o dílo nebo uhrazení zálohy na cenu díla, podle toho, která skutečnost nastane později. Zhotovitel pak měl s objednatelem dohodnout přesný termín montáže díla tak, aby byla zachována shora uvedená dodací lhůta. Dále bylo dojednáno či stanoveno, že dohoda o přesném termínu montáže může být provedena písemně, telefaxem, elektronickou poštou či telefonicky. Strany smlouvy o dílo pak podle čl. 5 Dodacích podmínek mohly sjednat i delší dobu dodání díla. Rovněž podle těchto všeobecných podmínek ke smlouvě o dílo si její účastníci pro případ porušení smlouvy o dílo či těchto podmínek sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení zhotovitele a stejně tak i objednatele. Dále v rámci čl. 1 bodu V Dalších ujednání byla stanovena výpovědní doba v délce 3 dnů od jejího podpisu, kdy mohl objednatel odstoupit od smlouvy o dílo písemnou výpovědí, přičemž zhotovitel byl povinen vrátit objednateli již uhrazenou zálohu. Po uplynutí této lhůty však již by záloha propadla ve prospěch zhotovitele a tento by měl i právo na úhradu škody, která by mu vznikla v souvislosti s opožděným odstoupením od smlouvy o dílo.

29. Ze znaleckého posudku ze dne 2. 5. 2014 č. [Anonymizováno] který byl vypracovaný ze strany soudního znalce [jméno FO], bylo zjištěno, že tento listinný důkaz byl zajištěn ze strany žalobkyně. V souvislosti s tímto listinným důkazem pak musel soud konstatovat, že se nejednalo o znalecký posudek ve smyslu § 127a OSŘ, kdy tedy takovýto znalecký posudek soud posuzoval jako každý jiný listinný důkaz, nikoli jako znalecký posudek ve smyslu § 127a OSŘ předkládaný ze strany účastníka řízení.

30. Z tohoto listinného důkazu bylo zjištěno, že znalec provedl ohledání na místě samém dne 28. 4. 2014, kdy však nebyl ohledání přítomen žalovaný, který o tomto postupu žalobkyně nebyl ani informován a naposled byl u ní dne 26. 4. 2014. V obývacím pokoji byly zjištěny neodstranitelné vady, kdy průsečík hran levých dvířek svislých a vertikálních se neprotíná v jednom bodě, nýbrž je horizontálně posunutý o 50 mm. Vada byla zjištěna v horní i dolní sestavě skříněk. Podle zpracovatele znaleckého posudku se pak v tomto případě jedná o hrubou estetickou vadu a zároveň vadu neodstranitelnou, o níž musel žalovaný vědět již předem. Další vady pak byly odstranitelné, a to především seřízením závěsů a jednotlivých dvířek. Rovněž v kuchyni byly zjištěny nedostatky, kdy u kuchyňské linky styčné hrany pracovní plochy nelícují, přesah činí až 0,25 mm a jedná se o neodstranitelnou vadu. Podtmelení kuchyňského dřezu bylo provedeno nedostatečně, avšak bylo možno tuto vadu odstranit použitím jiného tmelu. Varná deska není osazena rovnoměrně s pracovní deskou a odchylka činí 5 mm, kdy toto se dá opravit. I další vady spočívající ve funkční i estetické rovině byly a jsou podle zpracovatele posudku opravitelné. Ohledně podlahy pak bylo znalcem zjištěno, že podlaha z mozaikových parket v obývacím pokoji byla provedena neodborně, nerovně. I u podlah bylo konstatováno, že lze vše opravit použitím případně jiné technologie. Znalec pak celé dílo v jeho nedokončené fázi, kdy žádná etapa podle znalce nebyla řádně dokončena podle objednávkových listů, považoval po stránce architektonické, konstrukční, technické a v převážné části řemeslnického provedení za vcelku zdařilé, respektive dílo hodnotil kladně a doporučoval dokončení díla a uzavření dodatku ke smlouvě o dílo a v případě nemožnosti dohody mezi účastníky pak znalec navrhoval žalobkyni odstoupení od smlouvy o dílo.

31. Rovněž byl k důkazu proveden nákres nábytku (na č.l. 84 až č.l. 86), který byl v této souvislosti součástí korespondence mezi zástupci účastníků, v tomto případě dopisu ze dne 4. 11. 2016, stejně tak i vizualizace v barevném provedení. Z tohoto důkazu bylo soudem zjištěno, že žalovaný měl provedeny návrhy a v listopadu 2016 po podání žaloby chtěl dílo dokončit. Takto byla tedy provedena k důkazu komunikace mezi účastníky, respektive jejich zástupci (na č.l. 78 až č.l. 83) ve vztahu k možnému mimosoudnímu vyřešení věci, z níž však soud pouze zjistil, že účastníci se pokoušeli jednat o mimosoudním řešení věci, avšak bez kladného výsledku.

32. Z fotografií mapujících provádění díla (založené ze strany žalovaného na č.l. 93 až č.l. 123) bylo soudem zjištěno, že žalovaný zaznamenal průběh provádění díla a na těchto fotografiích pak tedy bylo zachyceno, jakým způsobem postupovaly konkrétní práce v rámci zhotovování díla, a to jak ve vztahu ke kuchyňskému koutu a kuchyni jako celku, k jídelně, stejně tak i k části obývacího pokoje. V rámci kuchyně pak byly zachyceny jednotlivé komponenty před jejich složením a dodané spotřebiče. V rámci obývacího pokoje byly vyfoceny jednotlivé jeho části, resp. následně i dosud provedená část díla ve vztahu k obývacímu pokoji. Stejně tak byly provedeny i fotografie truhlíků, které opět měly být jako dekorace v obývacím pokoji.

33. Dále soud provedl k důkazu emailovou komunikaci mezi účastníky řízení, tj. žalobkyní a žalovaným, kdy se jednalo o email ze dne 12. 5. 2014 a odpověď na tento email, o email ze dne 13. 5. 2014. Z této komunikace pak bylo především zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného emailem ze dne 12. 5. 2014 k předložení soupisu provedených prací a dodaného materiálu za každý úsek zakázky zvlášť a vyzvala jej, aby tak učinil do 13. 5. 2014, aby mohlo dojít ve čtvrtek dne 15. 5. 2014 k jejich setkání a probrání celé záležitosti. Dále žalovanému sdělila, aby dne 15. 5. 2014 nevozil sedací soupravu, neboť si ji chtěla osobně vybrat v prodejně u žalovaného. Žalovaný pak žalobkyni sdělil emailem ze dne 13. 5. 2014, že seznam kalkulací byl vytvořen podle žalobkyně a jí také svobodně odsouhlasen. Stejně tak žalobkyně uzavřela platně Smlouvu. Sděloval jí, že především z důvodů na její straně nebylo možné dílo dokončit ve sjednaném termínu. Uváděl dále, že žalobkyně si nevybrala skleněný obklad a vyzval ji ke kontaktování pana [jméno FO] (viz níže slyšen jako svědek, pozn. soudu). Dále žalovaný v tomto emailu sdělil žalobkyni, že on trvá na dodání a dokončení kompletního díla, tj. vybavení interiéru podle objednávky a dohody. Uváděl, že si je vědom prodlení s dodávkou díla, avšak toto přičítal především žalobkyni a jejím měnícím se názorům a přáním. Vytýkal žalobkyni, že vždy vše nechávala pouze na něm, aby následně projevovala větší či menší nesouhlas s provedenou částí díla. Uvedl, že nebude moct pokračovat v díle ve dnech 15. až 16. 5. 2014 s tím, že náhradní termín by jí sdělil písemně formou elektronické pošty. Navrhoval termín dokončení 7. 6. 2014. Žalobkyně dalším emailem ze dne 13. 5. 2014 odpověděla žalovanému, že s ním nemůže souhlasit ohledně Smlouvy a kalkulace. Považovala vše za naprosto nedostatečné a upozorňovala jej na zjevné vady v dosud provedeném díle. Vyzvala jej k dokončení díla nejpozději do 31. 5. 2014 a dále trvala na dodání soupisu dosud provedených prací a dodávek materiálu a to do 18. 5. 2014.

34. Z dalšího emailu ze dne 18. 5. 2014 a emailu ze dne 21. 5. 2014 bylo zjištěno, že žalovaného kontaktoval pan [jméno FO] s tím, že je zplnomocněn k zastupování žalobkyně v řešení celé záležitosti ohledně dokončení zakázky. Žalovaný mu sdělil, že se s žalobkyní jednoznačně dohodl na dalším postupu a ohradil se vůči výtkám žalobkyně stran kvality provedené práce a dosud dodaného díla.

35. Z prohlášení ze dne 24. 5. 2014 učiněného žalobkyní (na č.l. 59) bylo zjištěno, že žalobkyně v tomto prohlášení popsala veškerá jednání s žalovaným, přičemž především poukazovala na zneužití jména společnosti [Anonymizováno][Anonymizováno]ze strany žalovaného, který ji měl uvést v omyl při sjednávání zakázky a při uzavření Smlouvy, kdy uvěřila tomu, že zakázka bude provedena v kvalitě odpovídající kuchyním [Anonymizováno]. Toto prohlášení poskytla žalovaná společnosti [Anonymizováno], kdy tato společnost pak komunikovala s jejím zástupcem panem [Anonymizováno] a doručila mu i prohlášení žalovaného ze dne 28. 5. 2014, v němž se žalovaný zavázal dílo řádně dokončit, aby tak nedocházelo k dalšímu poškozování dobrého jména společnosti [právnická osoba], kdy toto bylo zjištěno z emailové komunikace ze dne 2. a 3. 6. 2014 mezi tehdejším zástupcem žalobkyně panem [jméno FO] a [jméno FO], zástupcem vedoucího zákaznického centra [právnická osoba]. V emailu ze dne 2. 6. 2014 již [jméno FO] oznámil zástupci vedoucího zákaznického centra [právnická osoba]. panu [jméno FO], že je zbytečné, aby cokoliv žalovaný chystal, neboť žalobkyně se rozhodla odstoupit od Smlouvy a požadovat vrácení uhrazených záloh oproti odvezení všech věcí (částí nedokončeného díla ze strany žalovaného). Dopisem – výzvou adresovanou žalovanému ze strany zástupce žalobkyně, která mu byla doručena dne 25. 3. 2015 (rukou učiněná poznámka na této listině) žalobkyně odstoupila od Smlouvy a požádala o vypořádání vzájemných plnění a vyzvala žalovaného k odvezení si všech věcí a zároveň k vrácení uhrazené zálohy ve výši 460.000 Kč a upozornila jej na případné řešení sporu soudní cestou. Důvodem k odstoupení od smlouvy o dílo pak bylo nekvalitní provedení a dosud nedokončení díla, tj. prodlení s dokončením díla. Na toto pak reagovala právě zástupkyně žalovaného, kdy dopisem ze dne 16. 4. 2015 sdělila, že odstoupení od Smlouvy považuje za neplatné, avšak pakliže by žalobkyně nechtěla již v dokončení díle pokračovat, žalovaný by jí provedl vyúčtování dosud provedeného díla. Zároveň i nadále trval názor žalovaného, že k prodlení došlo především z důvodů ležících na straně žalobkyně, kdy žalobkyně znemožnila žalovanému dokončení díla.

36. Z podání – Podnět k prověření skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin ze dne 11. 6. 2014 adresovaného Policii [Anonymizováno], bylo zjištěno, že žalobkyně podala podnět Policii ČR k prověření, zda ze strany žalovaného nedošlo k jednání naplňující znaky trestného činu (přečinu či zločinu) podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku. Z usnesení Policie ČR ze dne [Anonymizováno] [spisová značka] bylo zjištěno, že došlo k odložení trestní věci pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve vztahu k žalovanému, neboť v této věci se nejednalo (a nejedná) o podezření z trestného činu a nebylo na místě věc vyřídit jinak.

37. Z výpisu z katastru nemovitostí ve vztahu k žalovanému bylo pak pouze zjištěno, že na nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] vázlo k datu 2. 3. 2015 zástavní právo exekutorské a rovněž zástavní právo smluvní, avšak toto podle soudu nebylo nijak zásadní pro samotný nárok projednávaný žalobou.

38. Z ocenění kuchyňské linky ze dne 17. 8. 2015 zhotovené žalovaným, které bylo na základě objednávky žalobkyně provedeno [jméno FO], bylo zjištěno, že tento stanovil hodnotu díla bez dokončení na částku ve výši 84 537 Kč s DPH ve výši 15 %.

39. Z Potvrzení společnosti [Anonymizováno], soud zjistil, že toto potvrzení bylo vydáno dne 9. 3. 2017. Jedná se o potvrzení ohledně dvířek ze zakázky žalobkyně, kdy se jedná o zakázku po záruční době, kdy uvedená společnost potvrdila, že po domluvě s žalovaným budou zhotovena nová dvířka v provedení bílá vysoký lesk nebo ořech vysoký lesk. Náklady spojené s touto výrobou se zavázal uhradit v plné výši žalovaný.

40. Z kalkulace zakázky vypsané ručně žalovaným (na č.l. 180 až č.l. 182) bylo pak zjištěno, že tato kalkulace byla sepsána žalovaným, avšak nic dalšího z této nebylo zjištěno, kdy další zjištění bylo pouze v tom směru, že tato kalkulace korespondovala s jednotlivými objednávkovými listy.

41. Ze sdělení společnosti [Anonymizováno] ze dne 18.5.2017 ve vztahu k telefonnímu číslu [tel. číslo] (na č.l. 196) a sdělení společnosti [právnická osoba] na ze dne 19.5.2017 ve vztahu k telefonnímu číslu [tel. číslo] (na č.l. 198) tedy k telefonním číslům žalovaného a žalobkyně bylo soudem zjištěno, že ani jeden z mobilních operátorů nedisponuje již výpisem hovorů z května roku 2014.

42. Soud dále k důkazu provedl výslech navržených svědků a rovněž také účastnické výslechy žalobkyně a žalovaného. Takto tedy soud vyslechl svědkyni [jméno FO], svědky [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a svědkyni [jméno FO].

43. Tak z výpovědi svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že tato je dcerou žalobkyně a byla přítomná některým jednáním s žalovaným. Nebyla však bezprostředně přítomná uzavření Smlouvy, ani vyplacení záloh. Docházelo k určitým změnám, avšak svědkyně uvedla, že tyto změny byly některé provedeny ještě před zahájením prací ze strany žalovaného, kdy to bylo především z důvodů výběru vhodných barev s ohledem k tomu, že celá místnost v patře se jevila žalobkyni i svědkyni tmavá a bylo třeba vybrat takové barvy, aby celá místnost byla více prosvětlená. Připustila pak i změnu obkladu v kuchyni za sklo. Svědkyně dále uváděla, že žalobkyně si nejprve na nic nestěžovala, ani na výši ceny, avšak následně již ano, neboť byla zklamaná z postupu prací i kvality dodávaného díla, kdy očekávala kvalitu [Anonymizováno]. Svědkyně dále vypověděla, že bourací a přípravné práce byly provedeny žalobkyní svépomocí a pak nastoupil žalovaný. Navezl věci a začal s realizací díla. Z počátku býval na místě denně, avšak pak se jeho práce zpomalovala, a nakonec se přestal ozývat a již se v [adresa] ani neobjevil. Svědkyně v rodinném domě žalobkyně bydlela po celou dobu, kdy se dostavoval na místo žalovaný za účelem zhotovení díla. Svědkyně vyloučila, že by snad kdokoliv žalovanému bránil v dokončení díla, avšak u veškeré komunikace s žalovaným a mezi žalobkyní a žalovaným nebyla. Pokud šlo o dodávku skleněného obkladu od dalšího svědka pana [jméno FO], pak svědkyně uváděla, že nedošlo k jeho namontování. Svědek [jméno FO] volal svědkyni, že se má uhradit tento obklad, že to je hotové a žalobkyně mu v této souvislosti řekla, že to uhradila už žalovanému, a že to v žádném případě už platit znovu nebude a z toho důvodu se to celé zastavilo. Žalobkyně předtím volala z mobilního telefonu svědkyně a z tohoto důvodu pak svědek [jméno FO] měl na svědkyni telefonní číslo.

44. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že tento byl zajištěn ze strany žalovaného. Sám svědek komunikoval s žalobkyní či žalovaným. Chvíli trvalo, než si žalobkyně vybrala konkrétní podobu skleněného obkladu, trvalo to přibližně asi měsíc. Svědek byl s žalobkyní dohodnut, že doveze sklo a dojde k montáži, avšak žalobkyně mu poté, kdy se k ní dostavil i s objednaným obkladem, sdělila, že se nic montovat nebude. K této události pak došlo až v přesně nezjištěné době v měsíci červnu 2014, na čemž se před odvolacím soudem shodli oba účastníci. Svědek uváděl, že nejspíš existovala nějaká dohoda mezi žalobkyní a žalovaným ohledně skleněného obkladu, kdy snad to mělo být tak, že to měl platit již z uhrazené zálohy žalovaný a případně mu to měla následně uhradit žalobkyně. Samotná zakázka skleněného obkladu pak nebyla podle svědka nijak nákladná, neboť se jednalo o částku cca 8 000 Kč. Svědek nedostal zaplaceno za tuto provedenou zakázku, za vyrobené sklo. Vždy po určité době kontaktoval žalobkyni či žalovaného, zda je již možné provést montáž skla. Jinak se však o celou záležitost nijak nezajímal, nebyla to jeho věc.

45. Z výpovědi svědka [jméno FO], manžela žalobkyně, soud zjistil, že žalovaný i před ním slíbil provést dodávku díla, kuchyně v kvalitě [Anonymizováno], tedy nikoliv přímo značky [Anonymizováno]. Podle svědka však to, co žalovaný dodal, a ještě ani nedodělal, neodpovídalo tomu, co bylo dojednáno mezi žalobkyní a žalovaným. Svědek potvrdil, že dohoda mezi účastníky ohledně dokončení díla byla nejprve taková, že dílo mělo být dokončeno do Velikonoc roku 2014, avšak k tomu nedošlo. Svědek, ani žalobkyně, mu nezasahovali do realizace díla, kdy to v podstatě nechávali na žalovaném. Z výpovědi svědka totiž dále vyplynulo, že žalobkyně i ostatní její rodinní příslušníci hlavně chtěli, aby dílo bylo dokončeno, a to hlavně z toho důvodu, že již došlo k úhradě tak velké částky. Ale ani do Velikonoc to nebylo a pak se již žalovaný nikdy neobjevil. Byla s ním pak i podle svědka velmi složitá komunikace. Chvíli ještě komunikoval s žalobkyní emailem, avšak následně se již zcela odmlčel. Svědek vylučoval, že by žalovanému kdokoliv bránil v dokončení díla, že by mu snad někdo bránil vstupu do rodinného domu č.p. [Anonymizováno].

46. Dále soud provedl výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO], kteří prováděli malířské práce. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo zjištěno, že tento i se svědkem [jméno FO] prováděli práce jako subdodavatelé žalovaného, přičemž i žalovaný tyto jejich práce uhradil. Jednalo se o malířské práce, přičemž kromě zapravení stropu došlo z jejich strany k dokončení objednávky, ač svědek sám se domníval, že strop nebyl pořádně dodělaný, neboť bylo pořád patrné, kde byla původní příčka mezi pokoji, tj. mezi kuchyní a obývákem, avšak žalobkyně na tomto netrvala. Všechny úkoly pak prováděli a práci měli organizovanou ze strany žalovaného. Svědek potvrdil, že dílo zhotovované ze strany žalovaného bylo v určité fázi realizace, ale ani tak jim to nijak nebránilo v jejich práci a v dokončení výmalby podle zadání žalovaného. Toto bylo potvrzeno i ze strany svědka [jméno FO]. Ani jeden z těchto svědků však neznal žádné další detaily týkající se ujednání mezi účastníky a toho, jak bylo dále vše řešeno mezi účastníky, jaké byly jejich další dohody ohledně dokončení díla.

47. Dalším slyšenou svědkyní byla manželka žalovaného [jméno FO]. Z její výpovědi mohl soud zjistit, že žalovaný vždy informoval, co za ten den udělal, co prováděl za konkrétní práce, vyfotil si to na mobil a ukazoval jí to, což ostatně korespondovalo i s fotografiemi, které byly k důkazu provedeny a které měl k dispozici i soudní znalec. Pokaždé, se jej ptala, jak je žalobkyně spokojená s prováděným dílem a žalovaný jí sděloval, že žalobkyně byla s dílem spokojená. Dokonce dvakrát po žalovaném poslala i nějaké zákusky. Podle svědkyně však potom začaly problémy s žalobkyní, která se začala chovat podivně a sama svědkyně byla svědkem telefonátu mezi ní a žalovaným, kdy mu žalobkyně řekla, že už od něj nic nechce a nepustí jej ani přes práh domu. Podle svědkyně tomuto rozhovoru předcházel telefonát od svědka [jméno FO], který mu měl sdělovat, že žalobkyně odmítla montáž skleněného obkladu. Následně si měl žalovaný s žalobkyní vyměnit nějakou emailovou komunikaci. Svědkyně nebyla schopná přesněji určit, v jakém období proběhl telefonát mezi žalobkyní a žalovaným, pouze byla schopná si vzpomenout, že to bylo někdy ke konci zakázky. Jinak nic bližšího o celé záležitosti nevěděla.

48. Dále k věci vypovídali žalobkyně i žalovaný. Z účastnické výpovědi žalobkyně bylo zjištěno, že se s žalovaným poprvé setkala v kuchyňském studiu [Anonymizováno] ve [adresa] v roce 2013, kdy ji žalovaný přesvědčil a nabídl se, že jí dodá kuchyň v provedení a kvalitě odpovídající kuchyním [Anonymizováno]. Nejprve se dohodli pouze na zpracování projektu a vizualizace a následně mezi nimi došlo k další dohodě o zhotovení díla. Žalobkyně žalovanému uhradila nejprve v hotovosti částku 6 000 Kč za projekt a vizualizaci, a protože se jí toto provedení žalovaného líbilo, rozhodla se s ním uzavřít i smlouvu o dílo. Následně ji žalovaný navštívil u ní doma dne 28. 1. 2014, ač žalobkyně jej upozorňovala na to, že nemá příliš mnoho času. Moc se nevěnovala přečtení celé smlouvy o dílo a dalším objednávkovým listům, ale vše řádně podepsala a zaplatila žalovanému v tento den tj. 28. 1. 2014 zálohu ve výši 400 000 Kč, když sama počítala spíše s částkou někde kolem 200 000 Kč, avšak i tak měla peníze v hotovosti, a tak je žalovanému zaplatila. Uváděla, že mezi nimi bylo dohodnuto, že jí žalovaný dodá kuchyň v kvalitě [Anonymizováno]. Když žalobkyně chtěla asi po týdnu odstoupit od smlouvy o dílo, žalovaný jí sdělil, že to již není možné zrušit, neboť je vše ve výrobě. Žalobkyně si byla vědoma, že v podmínkách měl žalovaný dané, že odstoupit od smlouvy lze pouze do tří dnů od jejího podpisu, a to písemně. Žalobkyně si to rozmyslela z toho důvodu, že jí to přišlo moc drahé. Byla si však také vědoma, že se dohodli na provedení díla v rozsahu podepsaných listin, tj. i obýváku a chodbičky. Následně v okamžiku, kdy zjistila, že už není možné odstoupit od smlouvy o dílo, musela zajistit bourací práce a následně nastoupil žalovaný a s ním i malíři. Postupem času byla však žalobkyně přesvědčená, že dílo prováděné žalovaným neodpovídá jejím představám, a především není v kvalitě, která byla mezi nimi sjednána. Ještě v dubnu zaplatila žalovanému další zálohu ve výši 60 000 Kč. Podle názoru žalobkyně nebylo nic provedeno podle jejich dohody, podle jejích představ, a především bylo dílo prováděno neodborně a nekvalitně. Rovněž se domnívala, že žalovaný používal co nejlevnější materiály, přičemž sice dodal to, co bylo mezi nimi sjednáno, avšak v nižší kvalitě. Žalovaný pak podle žalobkyně nedostatečně komunikoval, mnoho věcí si spíše řídil sám. Do chodu věcí tolik nezasahovala, a to především právě z toho důvodu, že již uhradila značnou částku a skutečně chtěla, aby bylo vše dokončeno. Nakonec však nebyl splněn termín do Velikonoc 2014 tj. do 13. 4. 2014. Žalobkyně pak vylučovala, že by snad žalovanému bránila v dokončení díla. Nikdo mu nebránil v tom, aby do [adresa] přijel. Žalovaný se však po emailové komunikaci stal pro ni zcela nekontaktní. Nebral telefony, nekomunikoval ani jiným způsobem a do [adresa] si nepřijel ani pro věci s tím, že žalobkyně nechala celé patro v rozpracovaném stavu, tj. obývák a kuchyni, jak ji zanechal žalovaný, který byl na místě samém naposled dne 26. 4. 2014.

49. Z výpovědi žalovaného bylo soudem zjištěno, že skutečně nemohl dílo dodat ve lhůtě stanovené smlouvou o dílo, avšak toto podle něj bylo způsobeno pouze jednáním žalobkyně, jejími častými změnami. Žalovaný sám byl se všemi etapami zcela spokojený a z počátku byla spokojená i sama žalobkyně. V podstatě se shodoval s žalobkyní v tom, jak došlo k podpisu smlouvy o dílo. Rovněž podobně popsal i jejich setkání a veškerá jednání před uzavřením smlouvy o dílo ze dne 28. 1. 2014. Nebylo totiž mezi účastníky sporu o tom, že žalobkyně si u něj objednala vizualizaci, přičemž za tuto mu zaplatila žalobkyně částku 6 000 Kč. Bylo pak pouze na žalobkyni, aby se rozhodla, zda bude chtít i celou realizaci díla, pakliže by se jí líbila provedená vizualizace. Docházelo k určitým změnám v materiálu apod., avšak to bylo ještě předtím, než vlastně došlo k uzavření smlouvy o dílo, respektive potom před samotným započetím s pracemi ze strany žalovaného. Podle žalovaného pak provádění díla postupovalo z jeho strany zcela normálně a nebylo důvodu k nějakým stížnostem ze strany žalobkyně, která mu vždy říkala, že to nechá na něm. Žalovaný pak i uváděl, že žalobkyni sice vystavil příjmový doklad na částku 400 000 Kč, avšak žalobkyně mu zaplatila dne 28. 1. 2014 pouze částku ve výši 340 000 Kč, avšak nepočítal s tím, že by následně toto měl být jakýkoliv problém. Ostatně pak z tohoto důvodu vystavil, respektive podepsal výdajový doklad na částku 60 000 Kč ze dne 10. 4. 2014, kdy mu vlastně měla žalobkyně doplatit tuto částku zbývající do částky 400 000 Kč. Žalovaný pak poukazoval na další změny v průběhu provádění díla ze strany žalobkyně, které prodlužovaly dokončení díla. Stejně tak viděl problém i v dalším rozhodování žalobkyně ohledně skleněného obkladu, který původně měl být v kuchyni z jiného materiálu. Sklo však po jeho dovezení nepřevzala a sklenář [jméno FO], který byl slyšen v řízení jako svědek, kontaktoval žalovaného a následně byl žalovaný kontaktován i žalobkyní, která mu nadávala. Žalovaný chtěl po celou dobu dokončit dílo, ale v tom mu bylo ze strany žalobkyně bráněno. Zakázala mu vstup do rodinného domu v [adresa]. Komunikoval s ní emailem a dále po předmětném telefonátu pak si s ní vyměnil emailovou komunikaci dne 12. a 13. 5. 2014, kdy se měli dále dohodnout. I v tomto případě chtěl žalovaný vše vyřešit a dokončit dílo. Žalobkyně jej však všude očerňovala. Díky její aktivitě pak žalovaný podle jeho mínění ztratil práci u [Anonymizováno]. Žalobkyně na něj podala dokonce i trestní oznámení a dále jej pomlouvala. Žalobkyně v podstatě podle žalovaného zabránila dokončení celého díla, ač on byl připraven dílo jednoznačně dokončit.

50. Odvolací soud nepovažoval znalecký posudek vypracovaný znalcem [jméno FO], za relevantní z hlediska jeho závěrů i s ohledem na právní hodnocení věci. Znalec [jméno FO] vypracoval znalecký posudek, kterým posoudil jakost dosud provedeného díla a ocenil hodnotu plnění ze strany žalovaného. I přes vyslovený závěr odvolacího soudu však nalézací soud od tohoto důkazu nemohl bez dalšího odhlédnout a minimálně musel vzít v potaz závěry tohoto znaleckého posudku, kdy znalec [jméno FO] ocenil nedokončené části díla částkou ve výši 65 638 Kč, tedy hodnota dokončené části díla měla stanovenou hodnotu 458 803 Kč. Podle znalce bylo dílo dodáno z 91 % podle kvalitativního standardu mj. kuchyňského studia [Anonymizováno]. Nalézací soud však uvedené závěry posuzoval i z hlediska vysloveného názoru odvolacího soudu (viz bod 68. usnesení odvolacího soudu ze dne 20. 9. 2022 [spisová značka]) a především ustanovil k vypracování revizního znaleckého posudku znalecký ústav [právnická osoba] (dále jen znalecký ústav), který soudu doručil revizní znalecký posudek č. [Anonymizováno] Z tohoto revizního znaleckého posudku bylo zjištěno primárně to, že znalecký ústav vycházel ze závěrů odvolacího soudu na základě zadání nalézacího soudu, když znaleckému ústavu bylo uloženo stanovit obvyklou cenu prací a dodávky týkající se díla zhotovovaného žalovaným pro žalobkyni (rekonstrukce kuchyně, obývacího pokoje a předsíně) v nemovitosti žalobkyně č. p. [Anonymizováno] v obci [adresa], a to k době, kdy bylo dílo žalovaným prováděno (k roku 2014), dále stanovit obvyklou cenu nedokončené části díla, když bylo zjištěno, že dílo nebylo dokončeno v tomto rozsahu: Kuchyň: - chybí vložení 2 ks skla do výklopných dvířek, přičemž skla byla dodána, - chybí sokl, - chybí zástěna, - chybí umístění polic do skříněk, přičemž však police byly dodány, - chybí vyřezání otvoru do skříněk. Obývací pokoj: - chybí dodání parapetní desky pod televizi, včetně montáže, nedokončení televizní stěny, - není provedena oprava 3D tapety, - není dodána sedací souprava, - není dodán konferenční stůl a osvětlení nábytku, - nezakrytí elektrického prodlužovacího kabelu k televizní stěně. Oprava dřevěné podlahy: - není dokončena oprava dřevěné podlahy. Předsíň: - není dodána truhlářská sestava včetně knihovny. Další nedodělky: - nedokončení malby po spodní hranu stěny a nedokončení zalištování, - nedokončení zapravení stěn, - nedokončení obkladu z bílého kamene.

51. Dále měl znalecký ústav stanovit obvyklou cenu těchto odchylek dosud provedených prací a dodaných předmětů od smluvních ujednání: Kuchyň: - odlepena vrchní termoplastická fólie na skříňce, - dvířka nejsou seřízena, - dvířka lednice a myčky nejsou seřízena, - chybí krytky ke kování, - rozdílná výška dvířek v kuchyňské sestavě, - odlepení fólie od dveří myčky, - dodání podlahy v kuchyni v jiné barvě, než byla dohodnuta, - škrábanec na pracovní ploše v kuchyni. Obývací pokoj: - dvě větší skříňky z levé strany jsou bez dvířek a mají stopy po vytržení vrutů a mají vylomené dno, - dvířka skříněk nejsou seřízena. Předsíň: - dodání podlahy v chodbě v jiné barvě, než byla dohodnuta.

52. Tak znalecký ústav v uvedeném revizním znaleckém posudku (na č.l. 739-766 spisu) na základě výše uvedeného zadání uzavřel, že jednotlivé získané informace lze hodnotit pouze srovnáním skutečného stavu, který byl stanoven místním šetřením a podklady obsaženými v soudním spisu zdejšího soudu, který měl znalecký ústav k dispozici. Z technického posouzení lze dílo označit za nedokončené s řadou nedodělků a některých částí, které byly nekvalitně zhotoveny. V tomto směru tak znalecký ústav dospěl k obvyklé ceně díla, tak jak byl jeho rozsah sjednán účastníky řízení, když vycházel především ze zjištění učiněných v rámci provedeného místního šetření v nemovitosti žalobkyně [adresa], dále z provedeného průzkumu trhu a odborné znalosti a zkušenosti znalců zpracovávajících revizní znalecký posudek. (viz níže k námitkám vůči tomuto reviznímu znaleckému posudku) Tak znalecký ústav dospěl k závěru, že obvyklá cena díla činila 508 090 Kč. Obvyklá cena nedokončených částí díla činila částku 137 100 Kč a obvyklá cena dosud provedených prací a dodaných předmětů činila částku 370 900 Kč.

53. Znalecký ústav pak ještě soudu doručil dodatek k reviznímu znaleckému posudku, z něhož soud mohl bezpečně zjistit jakou konkrétní metodikou, respektive jakými postupy byla stanovena cena práce a rovněž materiálů a z toho vycházející závěry z hlediska hodnoty díla, hodnoty dodaných částí a hodnoty nedodělků. Pokud šlo o hodnotu práce – hodinovou sazbu za práci, znalecký ústav stanovil horní hranici na částku 625 Kč/hodinu práce, nejnižší zjištěná obvyklá cena práce v inkriminované době byla ve výši 450 Kč/hodinu práce a střed (modus dle znaleckého ústavu) byl ve výši 500 Kč/hodinu práce. Cena práce byla znaleckým ústavem stanovena na základě dotazů (telefonických dotazů) na společnosti zabývající se dřevovýrobou, respektive na společnosti zabývající se zakázkovou výrobou kuchyní a uvedená zjištění pak ještě porovnával s dostupnými údaji Českého statistického úřadu z hlediska průměru truhlářských prací v roce 2014. Pokud šlo pak o materiál použitý pro zhotovení díla, pak i v tomto směru vycházel znalecký ústav z průzkumu trhu, z obvyklých cen použitého materiálu u jednotlivých komponentů, přičemž zároveň, jak ostatně následně vyplynulo i z konfrontace znalců a podání revizního znaleckého posudku při jednání soudu, znalecký ústav disponoval vlastní dílnou pro truhlářské a nábytkářské práce a mohl při stanovení hodnot práce a materiálu vycházet i z vlastních zkušeností. Tuto skutečnost fakticky potvrdil i [jméno FO]

54. Tak soud provedl konfrontaci znalců [jméno FO], a [jméno FO], jednoho ze zpracovatelů revizního znaleckého posudku. V rámci této konfrontace se soud také pokusil odstranit konkrétní vady revizního znaleckého posudku, které sám konstatoval ve svém usnesení ze dne 5. 10. 2023 č.j. 9 C 391/2015-796, na které bylo možno pro stručnost pouze odkázat. Tak při jednání konaném dne 26. 3. 2024 došlo k podání revizního znaleckého posudku a také k uvedené konfrontaci znalců. Fakticky pak soud musel zdůraznit, že podle jeho přesvědčení znalecký ústav zastoupený při jednání právě [jméno FO], minimálně vysvětlil svůj postup, byť i nadále nalézací soud měl za to, že z formálních hledisek by revizní znalecký posudek i jeho dodatek neodpovídal příslušným ustanovením zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, v platném a účinném znění, (dále jen zákon o znalcích). (viz protokol z jednání 26. 3. 2024 č.l. 838 a dále níže k validitě revizního znaleckého posudku) Při konfrontaci se pak znalci shodli na tom, že není možní uvažovat o vrácení již zhotovených částí díla, které se nachází na adrese žalobkyně, případně, které je již zhotoveno na zakázku žalobkyně, neboť takové části (komponenty) není možné využít v jiném prostoru než u žalobkyně s ohledem na dané parametry takto zpracovaných částí díla. Oba znalci také zdůrazňovali, že by došlo reálně k znehodnocení jednotlivých komponentů, pakliže by mělo dojít k jejich odmontování. Zároveň se také znalci shodovali i v tom, že i přes všechny zjištěné nedodělky a konkrétní závady neexistuje žádná závada, která by neumožňovala v této fázi, aby dílo samo o sobě bylo dokončeno. Podle názoru soudu se pak v podstatě znalci shodovali i v obvyklé ceně díla a soud pak s ohledem na zcela jednoznačný a závazný právní názor vyslovený ze strany odvolacího soudu byl přesvědčen, že lze z takových zjištění vyjít při řešení otázek ve vztahu k předmětu tohoto řízení.

55. Soud shora uvedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Podle názoru soudu, pokud šlo o listinné důkazy, pak tyto soud považoval za pravé, kdy ostatně téměř všechny důkazy byly duplicitně předloženy jak žalobkyní, tak i žalovaným s tím, že nebylo důvodu pochybovat o pravosti těchto listin. Stejně tak soud hodnotil i výpovědi jednotlivých svědků, tedy samostatně každý z těchto provedených důkazů, jakož i všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti. Tak podle názoru soudu jednotlivé svědky bylo možno opět považovat za věrohodné, kdy soud neměl za to, že by snad kdokoliv ze svědků vypovídal vědomě nepravdivě, avšak i s ohledem na jejich vztahy k žalobkyni potažmo k žalovanému bylo logické, že některé věci svědci nemohli vědět, nemohli znát všechny souvislosti. To se týkalo i rodinných příslušníků obou účastníků, kteří byli k této věci soudem vyslechnuti, kdy opět soud nemohl přistupovat a priori k těmto svědkům s tím, že by byli nevěrohodní právě z důvodu jejich rodinné vazby na žalobkyni či žalovaného. Podle názoru soudu totiž všichni svědci vypovídali po řádném poučení ve smyslu § 126 odst. 1 OSŘ a soud fakticky nezaznamenal jakékoliv důvody, proč by svědci vypovídali vědomě nepravdivě ve prospěch či naopak v neprospěch jednoho či druhého účastníka, když zcela pochopitelně tyto výpovědi odpovídali i subjektivnímu vnímání událostí ze strany těchto svědků. Je třeba mít na paměti, že vnímání určitých událostí ze strany jednoho svědka je vždy subjektivní a může se případně odlišovat od pohledu jiného svědka, který opět určitou událost vnímal svými vlastními smysly a jeho interpretace děje pak může být v detailech odlišná. Stejně tak je i přirozené, že mohou být mnohé vzpomínky s odstupem času zkreslené. Pokud šlo o účastnické výpovědi žalobkyně i žalovaného, pak tyto soud opět hodnotil jak v kontextu ostatních provedených důkazů, tak k těmto přistupoval i s přihlédnutím k tomu, jak po celou dobu řízení účastníci vystupovali a jaká činili vyjádření v rámci tohoto řízení. Účastnické výpovědi pak soud hodnotil i v kontextu jednání před odvolacím soudem a vyjádření účastníků v rámci těchto jednání odvolacího soudu.

56. Pokud šlo o podaný znalecký posudek č. [hodnota] vypracovaný [jméno FO], pak nalézací soud byl povinen respektovat vyslovený závazný právní názor odvolacího soudu v usnesení ze dne 20. 9. 2022 [spisová značka], který tento znalecký posudek považoval za sporný z hlediska jeho závěrů, nicméně nalézací soud, jak uvedl již výše, mohl ve vztahu k jeho závěrům v kontextu revizního znaleckého posudku, který rovněž vykazoval určité vady, vycházet i částečně z těchto závěrů. K tomuto pak soud dospěl především provedeným podáním znaleckých posudků ze strany znalců při jednání soudu a na základě jejich vzájemné konfrontace. Soud pak musel zdůraznit, že znalecké posudky jsou pouze jedním z dalších důkazů ve vztahu k relevantním skutkovým zjištěním nalézacího soudu a z tohoto důvodu tedy byl soud přesvědčen, že mohly být vedle dalších důkazů jednoznačně vodítkem pro vlastní rozhodnutí soudu. Soud si pak byl vědom všech námitek vůči reviznímu znaleckému posudku, a to ze strany obou účastníků. K tomuto musel nalézací soud zdůraznit, že jednou ze zásad ovládajících dokazování v civilním soudním řízení je zásada volného hodnocení důkazů. Podle této zásady je na soudu, aby na základě vlastního uvážení posoudil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a aby pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. To platí i pro hodnocení znaleckého posudku, na čemž nic nemění ani skutečnost, že hodnocení podle § 132 OSŘ nepodléhají odborné závěry, které jsou ve znaleckém posudku obsaženy, nýbrž jen to, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Má-li mít soud určité skutečnosti za prokázány, musí na základě provedeného dokazování a všeho, co vyšlo za řízení najevo, nabýt vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě, že k dané skutečnosti došlo. V tomto případě tak sice soud měl za to, že revizní znalecký posudek vykazoval především určité formální nedostatky, avšak z hlediska věcného, a po vysvětlení postupu ze strany znaleckého ústavu v kontextu všech dalších provedených důkazů a v kontextu vysloveného právního názoru odvolacího soudu měl soud závěry tohoto revizního znaleckého posudku za využitelné pro toto řízení a pro rozhodnutí v této věci.

57. Pokud pak byla namítána podjatost ustanoveného znalce, pak soud o této námitce podjatosti vůči ustanovenému znalci [jméno FO] rozhodoval a dospěl k závěru, že znalec v této věci není podjatý, přičemž tedy usnesením ze dne 26. 3. 2019 č.j. 9 C 391/2015-378 zamítl námitku podjatosti, když nezjistil důvody, pro které by snad měl být znalec vyloučen z projednávané věci a nemohl podat znalecký posudek. Jestliže pak žalobkyně opětovně namítala či naznačovala jeho podjatost a vztah k žalovanému a jeho zástupkyni, pak neuváděla žádné nové ani relevantní skutečnosti, pro které by se snad soud měl otázkou možné podjatosti ustanoveného znalce opět zabývat, ostatně ani k výzvě soudu žalobkyně opětovně neuváděla ničeho nového ve vztahu k možné podjatosti znalce [jméno FO].

58. Soud pak již neprovedl žádné další důkazy, když ostatně po poučení ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ účastníci již žádné další důkazy ani nenavrhovali, neměli pak ani žádná další vyjádření nad rámec těch vyjádření, která již byla z jejich strany v řízení učiněna. Soud pak neprovedl k důkazu nově navrhovaný další revizní znalecký posudek ve vztahu k podanému znaleckému posudku č. [Anonymizováno] vypracovanému [jméno FO]., a i ve vztahu k již zhotovenému reviznímu znaleckému posudku ze strany znaleckého ústavu [Anonymizováno]. Soud se totiž nedomníval, že by snad bylo nutné k důkazu provádět další znalecký posudek, který by nepřinesl ničeho nového a zásadního z hlediska závěrů v kontextu vysloveného závazného právního závěru odvolacího soudu. Stejně tak soud nechtěl řízení zatěžovat jeho dalším prodlužováním, když byl přesvědčený, že provedenými důkazy byl schopen si obstarat dostatečná skutková zjištění vedoucí k bezpečnému závěru o skutkovém stavu věci, přičemž zároveň vycházel právě z toho, co vyslovil již odvolací soud ohledně skutkových zjištění a závěru o skutkovém stavu věci.

59. Na základě výše uvedeného učinil soud závěr o skutkovém stavu věci, kdy nebylo žádných pochyb o tom, že mezi účastníky po předchozích jednáních byla dne 28. 1. 2014 uzavřena Smlouva (o dílo), přičemž ještě před uzavřením této Smlouvy žalovaný na žádost žalobkyně vypracoval vizualizaci řešení interiéru s tím, že nejprve mu bylo vše umožněno prohlédnout ze strany žalobkyně, žalovaný vše řádně prohlédl a také provedl zaměření. Žalovaný tak podle instrukcí a na přání žalobkyně vypracoval s pomocí počítačového programu vizualizaci jednotlivých částí, tj. kuchyně a kuchyňského – jídelního koutu, přechod mezi kuchyní a obývacím pokojem, obývací pokoj a chodbičku. Zároveň žalobkyni dal možnost, aby se rozhodla, zda bude chtít, aby tuto vizualizaci také následně prakticky realizoval, pakliže by s takovým navrženým řešením interiéru byla spokojená. Žalobkyni se provedená vizualizace líbila a z tohoto důvodu došlo tedy k uzavření předmětné Smlouvy. Na základě této Smlouvy se žalovaný zavázal dodat žalobkyni kuchyňskou linku spolu se spotřebiči značky [Anonymizováno], jejichž cena činila částku 49.291 Kč. Dále měla být provedena kuchyňská linka podle dispozic zadaných ve Smlouvě a dojednaných mezi účastníky s tím, že některá řešení materiálů a barev byla zvolena žalobkyní zcela individuálně, jiná řešení pak byla prováděna žalovaným při jednoznačném srozumění s takovým řešením ze strany žalobkyně. Tak v rámci řešení kuchyně byla kuchyňská dvířka na horních částech provedena v bílé barvě s vysokým leskem, dolní dvířka v ořechu s leskem, korpus jednotlivých komponentů byl proveden v ořechu H3704, sklo v typu satináto, pracovní deska byla provedena v betonu, hrana dveří měla být provedena opět v ořechu – z fólie H3704, stejně tak měla být provedena i hrana korpusu ABS H3704. Sokl pak byl z lamina v ořechu a těsnící lišta v betonu. Termín dodání díla byl stanoven jako nejpozdější do 13. 4. 2014, když montáž měla být prováděna v rozmezí od 17. 3. 2014 do 13. 4. 2014. Cena kuchyňské linky byla stanovena v částce 225 681 Kč. Měla být uhrazena záloha ve výši 200 000 Kč a doplatek za kuchyňskou linku měl činit 25 681 Kč. Na základě objednávkového listu ze dne 28. 1. 2014, který byl rovněž považován účastníky i soudem za dodatek Smlouvy, bylo dojednáno, že zakázka bude spočívat nejen ve vytvoření kuchyňské linky, ale i v provedení obýváku – objednávky obýváku za cenu 123 650 Kč, objednávky stavebních úprav za cenu 99 120 Kč a objednávky předsíně za cenu 75 930 Kč tj. celkem mělo být provedeno dílo v hodnotě 524 441 Kč, přičemž byla účastníky sjednána záloha ve výši 400 000 Kč a doplatek pak měl činit 124 441 Kč. Účastníci podepsali i další objednávkové listy, kdy každý z nich se vztahoval k jiné části díla, přičemž i v tomto případě se jednalo o Dodatky Smlouvy ze dne 28. 1. 2014. Tak se objednávkový list č. I. ze dne 28. 1. 2014 vztahoval výhradně k obývacímu pokoji a v této části pak mělo být žalovaným provedeno dílo spočívající ve vytvoření, dodávce a vybavení interiéru obývacího pokoje, kdy měla být zhotovena obývací stěna, sedací souprava, konferenční stolík a osvětlení nábytku. Žalovaná nakonec nechtěla sedací soupravu, ani konferenční stolík. Dále bylo účastníky dojednáno, že žalobkyně zajistí na své náklady odstranění zděné příčky obýváku a částečně kuchyně a zednické zapravení. Dále měla odstranit dlažbu, obklady, kamna a zajistit i strhnutí lina v kuchyni s tím, že vše mělo být připraveno do 17. 3. 2014. Cena obývacího pokoje byla sjednána na částku 123 560 Kč a záloha byla stanovena na 100 000 Kč. Jako ostatní i toto dílo mělo být dodáno nejpozději dne 13. 4. 2014. Rovněž byl podepsán další objednávkový list č. II ze dne 28. 1. 2014 vztahující se k stavebnímu materiálu a stavebním pracím, přičemž bylo mezi účastníky ujednáno, že stavební práce měly být zajištěny spolu s ostatními pomocnými pracemi žalovaným za cenu 99.120 Kč, a to opět do 13. 4. 2014. Byla sjednána záloha 50 000 Kč a doplatek měl činit 49 120 Kč. Konečně objednávkový list č. III ze dne 28. 1. 2014 se týkal provedení předsíně a chodby, kdy bylo dojednáno, že žalovaný provede dodání nové podlahy, vestavěné skříně, malby předsíně, zhotovení knihovny s tím, že žalobkyně měla zajistit odstranění lina do 17. 3. 2014. Dodání mělo být provedeno opět do 13. 4. 2017 a cena byla stanovena na částku 75 990 Kč a záloha z ceny díla činila 50 000 Kč a měla být tak doplacena částka 25 990 Kč. Na všech uvedených objednávkových listech bylo uvedeno „záloha viz stvrzenka – doplatek při předání“. Jako dodavatel díla byl všude uveden [právnická osoba]. Součástí Smlouvy byly i Všeobecné podmínky ke smlouvě o dílo (kuchyně) – příloha č. 1 Smlouvy o dílo, kdy tyto byly podepsány oběma účastníky, přičemž žalobkyně se s těmito obchodními podmínkami nepochybně seznámila a svým podpisem stvrdila i souhlas s nimi. Podle čl. 3 bodu I Dodacích podmínek bylo sjednáno, že žalovaný se zavazoval provést dílo nejpozději ve lhůtě 9 týdnů ode dne podpisu Smlouvy nebo uhrazení zálohy na cenu díla, podle toho, která skutečnost nastane později. Zhotovitel pak měl s žalobkyní dohodnout přesný termín montáže díla tak, aby byla zachována shora uvedená dodací lhůta. Dále bylo dojednáno či stanoveno, že dohoda o přesném termínu montáže může být provedena písemně, telefaxem, elektronickou poštou či telefonicky. Strany smlouvy o dílo pak podle čl. 5 Dodacích podmínek mohly sjednat i delší dobu dodání díla. Rovněž podle těchto všeobecných podmínek ke Smlouvě si její účastníci pro případ porušení Smlouvy či těchto podmínek sjednali smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně pro případ prodlení zhotovitele a stejně tak i objednatele. Dále v rámci čl. 1 bodu V Dalších ujednání byla stanovena výpovědní doba v délce 3 dnů od jejího podpisu, kdy mohl objednatel odstoupit od Smlouvy písemnou výpovědí, přičemž zhotovitel byl povinen vrátit objednateli již uhrazenou zálohu. Po uplynutí této lhůty však již by záloha propadla ve prospěch zhotovitele a tento by měl i právo na úhradu škody, která by mu vznikla v souvislosti s opožděným odstoupením od Smlouvy. Mezi účastníky byla tedy i v souladu se smluvními podmínkami sjednána delší dodací lhůta díla, kdy byl stanoven termín dodání díla k datu 13. 4. 2014. Žalobkyně při podpisu smlouvy o dílo zaplatila v hotovosti i zálohu na cenu díla ve výši 400 000 Kč, která odpovídala zálohám ve vztahu k jednotlivým částem díla, jak vyplývalo ze Smlouvy, respektive z jednotlivých objednávkových listů jako Dodatků Smlouvy. Žalovaný tak od žalobkyně dne 28. 1. 2014 přijal tuto zálohu a vystavil jí i příjmový pokladní doklad znějící právě na částku 400 000 Kč. Žalobkyně si cca po týdnu celou věc rozmyslela, neboť jí vypočtená cena díla nakonec přišla příliš vysoká, a chtěla od Smlouvy odstoupit. Žalovaný jí však sdělil, že již není možné od Smlouvy odstoupit, a to i z toho důvodu, že již zadal věci do výroby. Trval na tom, že je třeba dále postupovat v intencích Smlouvy. Žalobkyně tedy zajistila svépomocí a prostřednictvím zedníka a elektrikáře přípravné práce, které se týkaly vybourání příčky (zdi) mezi kuchyní a obývákem, zapravení zdí a připravení zásuvek a obecně elektřiny a dalších věcí podle pokynů žalovaného, který po celou dobu přípravných prací nebyl na místě samém u žalobkyně v [adresa] v rodinném domě č.p. [Anonymizováno], ale byly s ním věci konzultovány po telefonu. Byly provedeny i přípravné práce ve vztahu k podlahám, které se rovněž dávaly nové. Následně započal s pracemi i žalovaný a s ním i malíři, kteří prováděli výmalbu jednotlivých pokojů podle přání žalobkyně, respektive podle pokynů žalovaného, neboť to byl žalovaný, který jim jako svým subdodavatelům zadával úkoly. Stejně tak se prováděly další práce týkající se právě podlah, ať už se jednalo o lití podlah, stěrkování a jejich srovnání za účelem následného položení podlahy, či broušení parket a jejich následného lakování žalovaným v obývacím pokoji. Žalovaný si mezi tím již navážel jednotlivé komponenty a prováděl montáž kuchyňské linky s tím, že navážel i jednotlivé vestavné spotřebiče, jakožto součást dodávky díla. Zároveň pak postupně pracoval i na další části díla, kterým byla obývací stěna s prostorem – nikou na TV obloženou umělým kamenem, kdy se tato část díla musela dělat postupně, neboť se jednalo o velmi jemnou práci, přičemž bylo třeba vždy udělat pouze určitou část a tuto nechat řádně zaschnout, aby nedocházelo k případnému odpadávání vertikálně položeného umělého kamene ze sádrokartonového povrchu, z něhož byla vytvořena právě předstěna s nikou na TV. Žalovaný ještě v průběhu prací požádal žalobkyni o zaplacení další zálohy ve výši 60 000 Kč, přičemž tuto zálohu mu žalobkyně vyplatila dne 10. 4. 2014 a vystavila mu i výdajový pokladní doklad znějící právě na tuto částku jako zálohu na dílo. Mezi účastníky v tuto dobu ještě nedocházelo k žádným zásadním rozporům, případně otevřeným hádkám ohledně provádění díla, kdy žalobkyně spíše věci nechávala na žalovaném. Dílo nebylo žalovaným dokončeno a předáno kompletně žalobkyni dne 13. 4. 2014, jak bylo původně ujednáno ve Smlouvě a žalovaný tak byl v prodlení s dodáním díla, avšak žalobkyně neodstoupila od Smlouvy, nechávala jej, aby dále na samotném díle pracoval, aby bylo dílo řádně dokončeno. Ze strany žalobkyně pak došlo ještě ke změně v materiálu obkladu u kuchyňské linky již v průběhu měsíce března, respektive v dubnu roku 2014, kdy místo keramického obkladu požadovala obklad skleněný, a určitou dobu trvalo, než se rozhodla, jakou barvu skla by v tomto případě preferovala, když toto jí trvalo cca měsíc. Toto zajišťoval rovněž žalovaný u sklenáře, svědka [jméno FO], který pak jednal přímo s žalobkyní a s ní také komunikoval. Žalobkyně byla přesvědčená, že již provedla dostatečnou úhradu, a neměla hradit ani změnu objednávky materiálu obkladu. Ostatně i sklenář [jméno FO] počítal s tím, že mu tato částka bude uhrazena přímo žalovaným a tento by si následně případné výdaje vyúčtoval s žalobkyní. Žalovaný se pak naposled objevil u žalobkyně dne 26. 4. 2014, když provedl další práce, avšak následně již k pokračování ve zhotovování díla z jeho strany nedošlo. Účastníci spolu komunikovali po telefonu. Žalobkyně reagovala na to, že by snad měla hradit sama skleněný obklad. Došlo k hádce mezi nimi, respektive žalobkyně vytkla žalovanému jeho neprofesionální jednání a sdělila mu, že od něj již nebude chtít dílo dokončit. Žalobkyně však emailem ze dne 12. 5. 2014 vyzvala žalovaného k předložení soupisu provedených prací a dodaného materiálu za každý úsek zakázky zvlášť a vyzvala jej, aby tak učinil do 13. 5. 2014, aby mohlo dojít následně dne 15. 5. 2014 k jejich osobnímu setkání a probrání celé záležitosti. Rovněž mu sdělila, aby dne 15. 5. 2014 nevozil sedací soupravu s tím, že si ji chtěla osobně vybrat u žalovaného v prodejně. Žalovaný na toto reagoval emailem ze dne 13. 5. 2014, v němž žalobkyni sdělil, že seznam kalkulací byl vytvořen podle ní a byl svobodně odsouhlasen. Stejně tak podle něj žalobkyně uzavřela platně Smlouvu. Vytýkal jí, že pro její chování nebylo možné dílo dokončit ve sjednaném termínu. Žalovaný trval na dodání a dokončení kompletního díla, tj. vybavení interiéru podle objednávky a dohody. Žalovaný upozornil žalobkyni, že nebude moct pokračovat v díle ve dnech 15. až 16. 5. 2014 s tím, že náhradní termín by jí sdělil písemně formou elektronické pošty. Navrhoval termín dokončení díla do 7. 6. 2014. Žalobkyně mu dalším emailem z téhož dne odpověděla, že s ním nemůže souhlasit ohledně smlouvy o dílo a kalkulace. Považovala vše za naprosto nedostatečné a upozorňovala jej na zjevné vady v dosud provedeném díle. Vyzvala jej k dokončení díla nejpozději do konce května 2014, tj. do 31. 5. 2014 a dále trvala na dodání soupisu dosud provedených prací a dodávek materiálu do 18. 5. 2014. Žalovaný dílo v dodatečné lhůtě do 31. 5. 2014 nedokončil a v dokončeném stavu je v této lhůtě žalobkyni nedodal. Žalobkyně tak řádně odstoupila od Smlouvy (viz níže).

60. Žalobkyně v inkriminované době jistě měla důvod pro odstoupení od Smlouvy jako celku, když poskytla žalovanému dodatečnou lhůtu k dokončení díla. Pokud šlo o dosud zhotovené dílo v jeho fázi rozpracovanosti, pak na základě provedeného dokazování bylo možno uzavřít, že obvyklá cena sjednaného díla činila 508 090 Kč. Obvyklá cena nedokončených částí díla činila částku 137 100 Kč a obvyklá cena dosud provedených prací a dodaných předmětů činila částku 370 900 Kč. Ze všech objektivních hledisek soud mohl konstatovat, že dílo i přes (dílčí) nedostatky, nedodělky mělo zcela jistě ekonomickou hodnotu a využitelnost pro žalobkyni, přičemž tento závěr soudu pak nemohl vycházet pouze z určitého kategorického postoje žalobkyně, která již nechtěla od žalovaného přijímat jakékoliv plnění, ač jí toto žalovaný opakovaně nabízel a nabízel jí dodatečné dokončení díla. Ostatně i znalecký ústav, jakož i znalec [jméno FO], uvedli, že nelze uvažovat o demontáži již dokončené části díla, neboť by došlo k znehodnocení takových komponentů, přičemž fakticky bylo dílo zhotoveno na zakázku a není tedy reálně ani využitelné v jiných prostorách. Žalobkyně řádně odstoupila od Smlouvy, a to z důvodu nedodržení termínu dodání díla spočívající v déletrvajícím prodlení s dokončením díla a jeho nedokončením ani v dodatečně poskytnuté lhůtě ze strany žalobkyně, která byla dostatečná s ohledem na povahu díla a předchozí průběh zhotovování díla ze strany žalovaného a jeho závazek k dodání díla. S tímto však žalovaný nesouhlasil, když považoval odstoupení od Smlouvy za neplatné, přičemž avizoval připravenost k dokončení díla. Ani vyvolaná jednání mezi účastníky, a to i jednání již po podání žaloby, nepřinesla smírné vyřešení věci, kdy to byla však primárně žalobkyně, která opakovaně taková jednání zmařila. K těmto jednáním, a dokonce k návrhu na smírné řešení věci pak došlo i po rozhodnutí odvolacího soudu, ale veškerá jednání mezi účastníky nevedla ke smírnému vyřešení věci.

61. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:

62. Podle § 3028 odst. 1 NOZ, platí, že tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Tak s ohledem na datum uzavření smlouvy o dílo soud posuzoval závazkový vztah účastníků podle příslušných ustanovení NOZ, kdy předmětem tohoto řízení nebyla předchozí jednání účastníků a úhrada částky 6.000 Kč za vypracovanou vizualizaci vedoucí následně k uzavření samotné Smlouvy o dílo ze dne 28. 1. 2014. Soud však samozřejmě musel hodnotit projednávanou věc komplexně, a především musel ji hodnotit s ohledem na příslušná ustanovení NOZ i tzv. předsmluvní jednání stran, byl nucen posuzovat chování obou stran Smlouvy.

63. V daném případě bylo třeba zdůraznit, že soud pohlížel na projednávanou věc jako na závazek vzniklý ze smlouvy o dílo, která byla mezi účastníky platně uzavřena v režimu spotřebitelských smluv ve smyslu § 1810 a násl. NOZ, když se tedy jednalo o smlouvu o dílo, jejíž úprava je v NOZ obsažena v § 2586 a násl. NOZ.

64. Nalézací soud ve shodě s odvolacím soudem především dospěl k jednoznačnému závěru o existenci platně uzavřené Smlouvy ze dne 28. 1. 2014 spolu s dalšími jejími částmi – Dodatky, které byly nazvány jako objednávkové listy, kdy soud tyto objednávkové listy posuzoval jako Dodatky původní Smlouvy ze dne 28. 1. 2014, přičemž Smlouva upravovala provedení kuchyně a Dodatky k této Smlouvě byl rozšířen předmět díla, závazek žalovaného spočívající nejen ve výrobě a dodání kuchyně – kuchyňské linky spolu se spotřebiči specifikovanými v samotné Smlouvě, ale i realizace dalších částí tj. obývacího pokoje a chodbičky, kdy v objednávkovém listě II byly pouze specifikovány jako v Dodatku ke Smlouvě veškeré stavební práce a materiál. V objednávkovém listě I pak byl specifikován obývací pokoj a v objednávkovém listě III byla specifikována chodbička. Podle názoru soudu se účastníci na všech detailech Smlouvy a na rozsahu díla, na předmětu díla shodli.

65. Jestliže se měl nalézací soud zabývat tím, zda se případně jednalo o platně uzavřenou Smlouvu, či zda se nejednalo o nicotné právní jednání, bylo třeba zdůraznit, že soud vycházel z principu výkladu Smlouvy vedoucího k závěru o platnosti Smlouvy a akcentujícího vůli stran a jejich faktické jednání. Soud (a nejen ten) musí totiž při interpretaci smluv zvolit takový výklad, který nezakládá neplatnost smlouvy před výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li oba výklady možné. Je tak podporován princip autonomie vůle smluvních stran, povaha soukromého práva a s tím spojená hospodářsko-společenská funkce smlouvy. Shledání Smlouvy za neplatnou či až za nicotnou by podle názoru soudu odporovalo principu smluvní volnosti stran, pakliže by soud měl až přehnané nároky na formulaci Smlouvy a Dodatků, přičemž by tím nepřípustně formalistickým způsobem výkladu právních jednání zasahoval do smluvní svobody stran, kdy bylo nutno vycházet z toho, že vůle účastníků smlouvy hraje při jejím vytváření a její interpretaci zásadní roli. (srovnej například nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 436/05 ze dne 10. 7. 2008 (N 129/50 SbNU 131)) Prioritou je podle názoru soudu vždy skutečná vůle účastníků smlouvy, která musí být postavena i nad formální projev vůle učiněný v grafické podobě. Text smlouvy je toliko prvotním přiblížením se k významu smlouvy, který si chtěli její účastníci svým jednáním stanovit. Doslovný výklad textu smlouvy může, ale nemusí být v souladu s vůlí jednajících stran. Shodná vůle účastníků smlouvy by měla mít vždy přednost před doslovným významem textu jimi formulované smlouvy. Vůle je vnitřním stavem jednající osoby, který není bezprostředně přístupný interpretovi právního úkonu a není interpretem tohoto právního úkonu poznatelný. Na vůli je proto nutno usuzovat z vnějších okolností spojených s podpisem a realizací smluvního vztahu, zejména okolností spojených s podpisem smlouvy a následným jednáním účastníků po podpisu smlouvy. Jinak řečeno, objektivní právo, ačkoliv upravuje základní argumenty a metody výkladu smluv a jiných právních úkonů, nejen že nepodává úplný výčet argumentů a principů, k nimž má soud při výkladu smluv přihlížet, ale nestanoví ani jednoznačnou formou vzájemné vztahy mezi jednotlivými interpretačními pravidly. Soud musí přihlížet ke vzájemným vztahům jednotlivých v úvahu připadajících argumentů a jejich roli v konkrétním případě vyvážit s ohledem na specifika dané kauzy, a nikoliv tato kritéria aplikovat mechanicky. Takovýto přístup je zároveň přístupem moderní judikatury, která postupně nahrazuje formálně legalistický pohled na právo pohledem, kterým soudce usiluje poskytnout nejlépe vyargumentovanou odpověď na právní a skutkové otázky, které před něj strany sporu staví. Neplatnost smlouvy má být tedy výjimkou, nikoliv zásadou. Není tedy ústavně konformní a je v rozporu s principy právního státu, vyvěrajícími z čl. 1 Ústavy, taková praxe, kdy obecné soudy preferují zcela opačnou tezi, upřednostňující výklad vedoucí k neplatnosti smlouvy před výkladem neplatnost smlouvy nezakládajícím.

66. Mezi účastníky ostatně nepanoval spor ohledně předmětu díla, jeho rozsahu a obsahu z hlediska použitého materiálu apod. Příčilo by se pak i běžnému obvyklému chodu věcí, každodennímu životu, aby žalobkyně z hlediska prováděného díla jednala s žalovaným o každém detailu, o každém použitém spoji apod. Byl to totiž žalovaný, který byl v postavení zhotovitele, profesionála, který odpovídal za kvalitu prováděného díla.

67. Žalobkyně pak v rámci uzavření Smlouvy ze dne 28. 1. 2014 i jednotlivých Dodatků ke Smlouvě ze dne 28. 1. 2014 vztahujících se k jednotlivým částem díla jako celku, a i předtím, vystupovala v rámci tohoto právního jednání jako spotřebitel ve smyslu § 519 NOZ, kdy podle uvedeného platí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Naopak žalovaný podle názoru soudu, což ostatně ani on sám nijak nesporoval, vystupoval jako podnikatel při své vlastní podnikatelské činnosti, když i podle § 520 odst. 1 NOZ platí, že kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle odst. 2 pak dále platí, že pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 NOZ se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele. Tak i na všech listinách vystupoval žalovaný pod obchodním jménem [právnická osoba] z tohoto prostého faktu pak bylo jednoznačné, že žalovaný nevystupoval jako zástupce jiného subjektu, ale vystupoval sám za sebe jako podnikatel, kdy pod svým jménem jednal a stejně tak jednal na svůj vlastní účet.

68. Jak bylo uvedeno výše, nalézacímu soudu nepřísluší odchýlit se od závazného právního názoru vysloveného odvolacím soudem.

69. Mezi účastníky v postavení spotřebitele a podnikatele byla uzavřena jednoznačně platná Smlouva (s Dodatky) ze dne 28. 1. 2014 (ostatně v tomto směru bylo možno odkazovat i na závěry odvolacího soudu, který Smlouvu považoval také za platně sjednanou, přičemž podle § 2586 odst. 1 NOZ se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu, přičemž podle odst. 2 je cena díla ujednána dostatečně určitě, je-li dohodnut alespoň způsob jejího určení, anebo je-li určena alespoň odhadem. Mají-li strany vůli uzavřít smlouvu bez určení ceny díla, platí za ujednanou cena placená za totéž nebo srovnatelné dílo v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek.

70. Podle § 2587 NOZ se dílem rozumí zhotovení určité věci, nespadá-li pod kupní smlouvu, a dále údržba, oprava nebo úprava věci, nebo činnost s jiným výsledkem. Dílem se rozumí vždy zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části, kdy tomu tak bylo i v projednávané věci a nebylo pochyb o povaze uzavřené Smlouvy.

71. Ve smyslu § 2589 NOZ zhotovitel buď provede dílo osobně, anebo je nechá provést pod svým osobním vedením. To neplatí, není-li provedení díla vázáno na osobní vlastnosti zhotovitele nebo není-li to vzhledem k povaze díla zapotřebí.

72. Dále § 2590 odst. 1 NOZ ukládá zhotoviteli povinnost provést dílo s potřebnou péčí v ujednaném čase a rovněž mu ukládá obstarat vše, co je k provedení díla potřeba. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že není-li doba plnění ujednána, provede zhotovitel dílo v době přiměřené jeho povaze. Má se za to, že je čas plnění ujednán ve prospěch zhotovitele.

73. Podle § 2591 NOZ je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, určí mu zhotovitel přiměřenou lhůtu k jejímu poskytnutí. Uplyne-li lhůta marně, má zhotovitel právo podle své volby si buď zajistit náhradní plnění na účet objednatele, anebo, upozornil-li na to objednatele, odstoupit od smlouvy.

74. Zhotovitel postupuje při provádění díla ve smyslu § 2592 NOZ samostatně s tím, že příkazy objednatele ohledně způsobu provádění díla je zhotovitel vázán, jen plyne-li to ze zvyklostí, anebo bylo-li to ujednáno. 75. § 2593 NOZ pak stanoví právo objednatele kontrolovat provádění díla. Zjistí-li pak objednatel při takové kontrole, že zhotovitel porušuje svou povinnost, může požadovat, aby zhotovitel zajistil nápravu a prováděl dílo řádným způsobem. Neučiní-li tak zhotovitel ani v přiměřené době, může objednatel odstoupit od smlouvy, vedl-li by postup zhotovitele nepochybně k podstatnému porušení smlouvy.

76. Ve smyslu § 2604 NOZ je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno, kdy podle § 2610 odst. 1 NOZ právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla.

77. Podle ustanovení § 1820 odst. 1 písm. f) NOZ směřuje-li jednání stran k uzavření smlouvy a používá-li při něm podnikatel výhradně alespoň jeden komunikační prostředek, který umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran (dále jen „prostředek komunikace na dálku“) nebo směřuje-li takové jednání k uzavření smlouvy mimo prostor obvyklý pro podnikatelovo podnikání, sdělí podnikatel spotřebiteli v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy nebo před tím, než spotřebitel učiní závaznou nabídku také pokud lze využít práva na odstoupení od smlouvy, podmínky, lhůtu a postupy pro uplatnění tohoto práva, jakož i formulář pro odstoupení od smlouvy, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis.

78. Podle § 1829 odst. 1 NOZ má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy ve lhůtě čtrnácti dnů. Lhůta podle věty první běží ode dne uzavření smlouvy a jde-li o a) kupní smlouvu, ode dne převzetí zboží, b) smlouvu, jejímž předmětem je několik druhů zboží nebo dodání několika částí, ode dne převzetí poslední dodávky zboží, nebo c) smlouvu, jejímž předmětem je pravidelná opakovaná dodávka zboží, ode dne převzetí první dodávky zboží.

79. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že nebyl-li spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v souladu s § 1820 odst. 1 písm. f), může spotřebitel od smlouvy odstoupit do jednoho roku a čtrnácti dnů ode dne počátku běhu lhůty pro odstoupení podle odstavce 1. Jestliže však byl spotřebitel poučen o právu odstoupit od smlouvy v této lhůtě, běží čtrnáctidenní lhůta pro odstoupení ode dne, kdy spotřebitel poučení obdržel.

80. Podle § 1977 NOZ poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla.

81. Podle § 1978 odst. 1 NOZ zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Podle odst. 2 pak oznámí-li věřitel dlužníkovi, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že mu ji již neprodlouží, platí, že marným uplynutím této lhůty od smlouvy odstoupil.

82. Podle § 2002 odst. 1 NOZ poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Podle § 2002 odst. 2 NOZ strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu.

83. Podle § 2004 odst. 1 NOZ platí, že odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. Ve smyslu odst. 2 tohoto citovaného ustanovení se podává, že plnil-li dlužník zčásti, může věřitel od smlouvy odstoupit jen ohledně nesplněného zbytku plnění. Nemá-li však částečné plnění pro věřitele význam, může věřitel od smlouvy odstoupit ohledně celého plnění. Dále podle odst. 3 tohoto citovaného ustanovení zavazuje-li smlouva dlužníka k nepřetržité či opakované činnosti nebo k postupnému dílčímu plnění, může věřitel od smlouvy odstoupit jen s účinky do budoucna. To neplatí, nemají-li již přijatá dílčí plnění sama o sobě pro věřitele význam.

84. Podle § 2993 NOZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

85. Podle § 2999 odst. 1 NOZ není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.

86. Podle odvolacího soudu, který se ztotožnil i s předchozími závěry soud nalézacího, žalovaný neprovedl dílo řádně a včas v dohodnutém termínu do 13. 4. 2014, přičemž žalobkyně oznámila žalovanému e-mailem ze dne 13. 5. 2014, že mu určuje dodatečnou lhůtu k plnění a že tuto lhůtu již dále neprodlouží, neboť i přes žádost žalovaného trvala na lhůtě k dokončení díla do konce května 2014 (šlo o nejzazší termín dokončení díla). Žalovaný ani v dodatečné lhůtě dílo nedokončil a s odkazem na ustanovení § 1978 odst. 1 NOZ nastoupila na základě e-mailu ze dne 13. 5. 2014 nevyvratitelná právní domněnka odstoupení od Smlouvy ze strany žalobkyně k datu 31. 5. 2014.

87. Mezi účastníky bylo nesporným chybění následujících prací a dodávek: Kuchyň: - chybí dodání 2 ks skla do výklopných dvířek, - chybí sokl, - chybí zástěna, - chybí 2 ks dvířek (lednice, myčka), - chybí umístění polic do skříněk, přičemž však police byly dodány, - chybí vyřezání otvoru do skříněk. Obývací pokoj: - chybí dodání parapetní desky pod televizi, včetně montáže, - není provedena oprava 3D tapety, - není dodána sedací souprava, - není dodán konferenční stůl a osvětlení nábytku. Oprava dřevěné podlahy: - není dokončena oprava dřevěné podlahy. Předsíň: - není dodána truhlářská sestava včetně knihovny. Mezi účastníky byly již v předchozím průběhu řízení nesporné následující odchylky provedených prací a dodaných předmětů od smluvních ujednání: Kuchyň: - odlepena vrchní termoplastická fólie na skříňce, - dvířka nejsou seřízena, - dvířka lednice a myčky nejsou seřízena, - chybí krytky ke kování, - rozdílná výška dvířek v kuchyňské sestavě, - odlepení fólie od dveří myčky. Obývací pokoj: - větší skříňky z levé strany jsou bez dvířek a mají stopy po vytržení vrutů, - dvě skříňky mají vylomené dno, - dvířka skříněk nejsou seřízena.

88. Odvolací soud se dále ztotožnil se soudem I. stupně v jeho závěru, že na podkladě doplnění tvrzení žalobkyně a na základě poučení soudem I. stupně daného ve smyslu § 118a odst. 3 OSŘ žalovanému, je odůvodněný závěr o dalších nedodělcích a odchylkách dosud provedených prací a dodaných předmětů od smluvních ujednání: - nedokončení obkladu z bílého kamene, - nedokončení televizní stěny, - nedokončení malby po spodní hranu stěny a nedokončení zalištování, - nezakrytí elektrického prodlužovacího kabelu k televizní stěně, - nedokončení zapravení stěn, - nekvalitně provedená povrchová úprava mozaiky, - dodání podlahy v kuchyni a v chodbě v jiné barvě, než byla dohodnuta.

89. Nalézací soud shodně s odvolacím soudem a vědom si závazného právního názoru vysloveného ze strany odvolacího soudu dospěl k jednoznačnému závěru, že žalobkyně řádně odstoupila od Smlouvy s ohledem na nedodržení ani dodatečné lhůty k dokončení díla žalovaným, tj. do 31. 5. 2014, když do uvedeného data žalovaný dílo nedokončil s tím, že soud pak vycházel ze závazného právního názoru odvolacího soudu, že jestliže dílo nebylo do uvedeného data řádně dodáno a dokončeno ze strany žalovaného, pak žalobkyně měla právo odstoupit od Smlouvy jako celku, kdy právě s odkazem na ustanovení § 1978 odst. 1 NOZ nastoupila na základě e-mailu ze dne 13. 5. 2014 nevyvratitelná právní domněnka odstoupení od Smlouvy ze strany žalobkyně. Žalobkyně i žalovaný i před odvolacím soudem shodně tvrdili a učinili nesporným, že k události se sklenářem, svědkem [jméno FO] a stejně tak se svědky – malíři, ve kterých žalovaný spatřoval bránění v dokončení díla, došlo v přesně nezjištěné době v červnu 2014, tedy až po uplynutí dodatečné lhůty k dokončení díla. Podle § 120 odst. 3 OSŘ soud může vzít za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Ze shodných tvrzení účastníků tak bezpečně vyplynulo a bylo možno učinit závěr o tom, že ke skutečnostem, v nichž žalovaný spatřoval bránění v dokončení díla, došlo až poté, co již nastoupila shora popsaná nevyvratitelná právní domněnka odstoupení od Smlouvy ze strany žalobkyně. Nastoupením této nevyvratitelné domněnky odstoupení od Smlouvy přitom zanikly v rozsahu účinků odstoupení od Smlouvy práva a povinnosti stran uzavřené smlouvy.

90. Jak dále uvedl odvolací soud, v případě projednávané věci bylo nutné primárně vyjít z ustanovení § 2004 odst. 2 NOZ (ostatně takto uvažoval i nalézací soud v předchozím rozhodnutí), jež obecně upravuje možnost odstoupení od smlouvy a které v případě, že již došlo k částečnému plnění smlouvy, neumožňuje odstoupit od smlouvy jako celku, pokud nejde o částečné plnění, které nemá pro věřitele význam.

91. V případě částečného odstoupení od smlouvy dochází k zániku jen některých práv a závazků ze smlouvy. Odstoupit účinně od smlouvy částečně však nelze, pokud mezi stranami nejsou jednotlivá práva a povinnosti vymezeny způsobem, který by podle shodné vůle obou stran umožňoval oddělit jejich určitou část a jednoznačně je přiřadit k právům a povinnostem zanikajícím nebo přetrvávajícím po částečném odstoupení. O oddělitelnou část plnění může jít pouze tehdy, pokud lze u takové části plnění vymezit její ekvivalent u protiplnění. Nemohou však nastat účinky částečného odstoupení od smlouvy o dílo v případech, kdy z obsahu smlouvy, či z jiného jednání stran, nebude v době částečného odstoupení od smlouvy zřejmé, jaká cena odpovídala podle shodné vůle obou stran té části díla, od které (od jejího provedení) objednatel odstupuje (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 11. 2020 sp.zn. 32 Cdo 3345/2018).

92. Strany sporu shodně prohlásily, že cena díla byla ujednána jako pevná a celková. Strany shodně prohlásily, že z ujednání stran nelze vyvozovat jakékoliv závěry ve vztahu k jednotlivým částem, které byly dodány. Při jednání před odvolacím soudem strany souladně prohlásily, že z jejich ujednání nelze dovozovat jakékoliv závěry ve vztahu k dodané části díla žalovaným. Jestliže není v době odstoupení od Smlouvy zřejmé, jaká cena odpovídala podle shodné vůle obou stran té části díla, od které žalobkyně odstoupila, nemohlo jít v tomto případě o částečné odstoupení od Smlouvy o dílo ve smyslu § 2004 odst. 2 NOZ a za těchto okolností se odstoupením od Smlouvy v tomto konkrétním případě závazek zrušil od počátku ve smyslu ustanovení § 2004 odst. 1 NOZ. Odstoupení od Smlouvy znamenalo vznik takového právního stavu, jako by mezi stranami příslušný smluvní vztah založený Smlouvou nikdy neexistoval. Na uskutečněné plnění ze strany obou účastníků tak bylo nutno nahlížet jako na bezdůvodné obohacení z právního důvodu, který odpadl podle ustanovení § 2991 NOZ.

93. Zrušení smlouvy s účinky od počátku znamená, že Smlouva ztrácí své právní účinky a že neposkytuje základ pro právní vztahy mezi účastníky. Každý z účastníků zrušené Smlouvy je povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2014 sp.zn. 28 Cdo 3369/2013).

94. Jestliže bylo bezpečně uzavřeno na základě skutkových zjištění nalézacího (i odvolacího) soudu, že provádění díla bylo fakticky skončeno ze strany žalovaného k datu 26. 4. 2014 (později již k žádnému plnění ze strany žalovaného nedocházelo, poznámka soudu), přičemž samotné dílo vykazovalo odstranitelné vady a nedodělky a i znalci se shodovali na tom, že nebylo možné uvažovat o demontáži již zhotoveného díla bez jeho zásadního poškození, přičemž zároveň dílo bylo zhotoveno na míru, na základě dispozic žalobkyně, soud musel uvedené vzít v potaz z hlediska vzájemného plnění a jeho hodnoty.

95. Žalovaný totiž uplatnil námitku vzájemného plnění, a z tohoto důvodu bylo třeba vyjít ze zjištění obvyklé ceny sjednaného díla, poskytnutého plnění do platného odstoupení od Smlouvy a hodnoty nedodělků a vad.

96. Synallagmatická povaha závazku vrátit si vzájemně poskytnutá plnění z neplatné smlouvy je v § 2993 NOZ zachována k námitce toho, kdo je o vrácení plnění žádán. Oproti předešlé právní úpravě již žalobkyně nemusela při uplatnění práva na vrácení plnění ze Smlouvy, od které platně odstoupila s účinky od počátku, vyjadřovat v žalobě vzájemnou podmíněnost plnění. Soud byl totiž v řízení povinen prověřit, zda žalobou uplatněné právo na vrácení plnění bylo provázáno s restituční povinností žalobkyně, a to pouze k námitce, v níž by žalovaný tvrdil, že mu má být poskytnuta peněžitá náhrada, není-li vrácení plnění dobře možné ve smyslu § 2999 NOZ. V projednávané věci, jak soud uvedl shora, uplatnil žalovaný námitku vzájemného plnění, když uplatnil v řízení svá práva proti nároku žalobkyně tak, že uplatnil vůči žalobkyni svůj nárok na zaplacení částky 446 913 Kč odpovídající hodnotě jím provedených prací.

97. Soud uplatněnou námitku vzájemného plnění ze strany žalovaného shledal důvodnou, když zároveň byla shledána důvodnou částečně i žaloba, jestliže soud dospěl k závěru o důvodnosti odstoupení žalobkyně od Smlouvy. Za této situace pak bylo třeba řešit otázku možnosti vrácení si účastníky vzájemná plnění z hlediska výše uhrazené zálohy a zhotoveného díla spolu s poskytnutým plněním spočívajícím na straně žalovaného ve výkonech ocenitelných penězi (hodnota jím vykonané práce). Soud mohl v tomto případě vyjít ze shora učiněných závěrů v kontextu znaleckých posudků a dospěl tedy k závěru, že obvyklá cena sjednaného díla činila 508 090 Kč. Obvyklá cena nedokončených částí díla činila částku 137 100 Kč a obvyklá cena dosud provedených prací a dodaných předmětů činila částku 370 900 Kč. Jistě pak nemohlo být pochyb o ekonomické využitelnosti dosud provedeného díla bez ohledu na subjektivní vnímání věci ze strany žalobkyně, neboť ekonomická využitelnost dosud poskytnutého plnění ze strany žalovaného musí být posuzována z objektivních hledisek. Navzdory jednoznačně vyjádřenému negativnímu postoji žalobkyně totiž soud vycházel z provedeného dokazování, kdy bylo možno i s ohledem na závěry znaleckých posudků, především revizního znaleckého posudku, dospět právě k závěru, že dílo bylo zhotoveno v hodnotě 370 900 Kč, přičemž nebylo možné uvažovat o vrácení konkrétních komponentů již zhotoveného díla. Bylo také nutné přihlédnout k tomu, že v části zhotovené dílo nebylo možné oddělit od obvodových (vnitřních) zdí domu žalobkyně, aniž by došlo k poškození (nevratnému poškození) těchto částí zhotoveného díla, přičemž soud nemohl souhlasit s tím, že by takový postup k tíži žalovaného odpovídal dikci a smyslu § 2993 NOZ (či § 2999 NOZ). Ostatně i znalec, zpracovatel znaleckého posudku zadaného přímo žalobkyní, [jméno FO], již v roce 2014 navrhoval s ohledem na zpracování díla, aby dílo bylo dokončeno. Shodně pak i znalecký ústav, jakož i [jméno FO], uvedli, že by došlo k znehodnocení částí díla, pokud by byly odděleny, respektive by došlo k jejich odmontování. Zároveň platilo, že dílo bylo vytvořeno jako zakázková výroba pro dispozice[Anonymizováno]části rodinného domu žalobkyně a nebylo možné fakticky uvažovat o jeho dalším využití žalovaným pro zpracování jiné zakázky, naopak soud byl nadále přesvědčen, že pro žalobkyni má dosud zhotovená část díla využití a zároveň její využití by se logicky zefektivnilo, pakliže by žalobkyně nechala dílo řádně dokončit. Toto jí v průběhu řízení žalovaný mnohokrát nabízel.

98. Jestliže tedy byla hodnota dosud provedeného díla stanovena na částku 370 990 Kč, přičemž žalobou byla uplatněna částka ve výši 460 000 Kč, pak právě od částky požadované žalobkyní bylo možné právě částku 370 990 Kč odečíst s tím, že pak soud dospěl k výsledné částce ve výši 89 010 Kč, kterou by měl žalovaný žalobkyni i s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 1. 4. 2015 do zaplacení uhradit. V průběhu řízení, v rámci předchozího rozsudku nalézací soud přiznal pravomocně žalobkyni částku ve výši 49 638 Kč s uvedeným příslušenstvím a po odečtu této částky tedy měl žalovaný podle názoru soudu povinnost uhradit tedy žalobkyni částku 39 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39 372 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, když nebylo rozumného důvodu vtělit do výroku vzájemnou povinnost, jestliže oprávněná částka požadovaná žalobkyní byla nižší než částka – hodnota plnění poskytnutého žalobkyni žalovaným, která žalobkyni zůstala a soud tak tuto logicky započetl oproti povinnosti žalovaného. Pouze tam, kde jde o vrácení vzájemných nepeněžitých plnění či o vrácení nepeněžitého plnění oproti vrácení peněžitého plnění, přičemž vrácení nepeněžitých plnění je dobře možné, má soud vyjádřit ve výroku rozhodnutí vzájemnost plnění tak, že povinnost žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení naváže na povinnost žalobce vrátit to, co získal (např. „žalovaný je povinen zaplatit žalobci … oproti vydání … žalovanému“). Tam, kde si však strany mají navzájem vracet peněžitá plnění nebo peněžitou náhradu ve smyslu § 2999 NOZ, přizná soud žalobci pouze nárok na vrácení částky, o kterou peněžité plnění poskytnuté žalobcem žalovanému (peněžitá náhrada) přesahuje peněžité plnění (peněžitou náhradu) poskytnuté žalovaným žalobci. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 4. 2022 sp.zn. 23 Cdo 2042/2020) Soud tedy uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku 39 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39 372 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení, když prodlení žalovaného počínalo právě od 1. 4. 2015, jestliže měl uvedenou částku (podle žalobkyně veškeré uhrazené částky) vrátit nejpozději do 31. 3. 2015, kdy podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. (výrok I.)

99. Ze shora uvedeného závěru pak vyplýval i závěr ve vztahu k části žaloby, která byla soudem zamítnuta, jestliže soud dospěl k bezpečnému závěru o tom, do jaké míry bylo dílo dokončeno a že žalobkyně s přihlédnutím k této skutečnosti sice byla oprávněna odstoupit od Smlouvy jako celku, avšak i tak nebylo možno žalovanému vrátit vše, co z jeho strany bylo v její prospěch plněno. Jakékoliv domněnky žalobkyně či jejích rodinných příslušníků ohledně nekvalitně použitého materiálu a neodborného provedení díla nemohl soud přijmout jako důvod pro jiné rozhodování, jak ostatně soud uvedl již výše. Za tohoto stavu, kdy navíc žalobkyně opakovaně znemožnila dokončení díla, ač žalovaný po celou dobu, a to i v průběhu soudního řízení jednoznačně projevil připravenost dílo řádně dokončit a také navrhoval opakovaně řešení celé věci. Na jakýkoliv smírný návrh žalovaného však žalobkyně reagovala záporně. Z výše uvedených důvodů soud shledal nárok uplatněný žalobou ve zbylé části za neopodstatněný. S ohledem na takto učiněné závěry soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl co do částky ve výši ve výši 370 990 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 370 990 Kč od 1. 4. 2015 do zaplacení. (výrok II.)

100. O povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 OSŘ, podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla ve věci částečně úspěšná, respektive byla z větší části neúspěšná s tím, že ve větším rozsahu byl úspěšný žalovaný, a proto mu náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle tohoto ustanovení, a to v poměrné výši, která činila 78,42 %, kdy soud dospěl k této výši úspěchu vyjádřené procenty tak, že od úspěchu žalovaného odečetl jeho neúspěch, respektive úspěch žalobkyně, přičemž základem pro tento výpočet byl součet požadované částky ve výši 460 000 Kč a požadovaného příslušenství kapitalizovaného částečně k datu rozhodování soudu dne 18. 3. 2022 tj. k datu vyhlášení předchozího rozsudku, kde byla žalobkyni přiznána částka ve výši 49 638 Kč a příslušenství opět představovaného zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 410 362 Kč (původní částka 460 000 Kč – 49 638 Kč) za dobu od 19. 3. 2022 do 5. 11. 2024, když tedy příslušenství požadované žalobkyní činilo částku ve výši 258 094 Kč a částku 87 155,82 Kč. Takto byla žalobkyní požadována celkově částka ve výši 805 249,82 Kč, přičemž žalobkyni bylo přiznáno právo na zaplacení částky v celkové výši 147 313,31 Kč s tím, že byla neúspěšná co do částky ve výši 657 936,51 Kč. Žalobkyně byla tedy úspěšná co do částky ve výši 147 313,31 Kč odpovídající 18,29 % z celkově žalované částky a neúspěšná co do částky ve výši 657 936,51 Kč odpovídající 81,71 %, kdy toto byl úspěch žalovaného. V takovém případě pak tedy byl převážně úspěšný žalovaný v rozsahu 63,42 %, kdy k tomuto závěru soud dospěl odečtem procentuálně vyjádřeného úspěchu žalobkyně od procentuálně vyjádřeného úspěchu žalovaného a v takové výši mu náležela náhrada nákladů řízení. Takto zvolený postup při výpočtu nákladů řízení při poměrném úspěchu a neúspěchu pak odpovídal i ustálené soudní praxi. (srovnej např. usnesení NS ČR ze dne 3. 12. 2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015).

101. Převážně úspěšnému žalovanému by pak soud přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v rámci řízení před soudem I. stupně v přechozím stadiu řízení do vydání původního rozsudku, který byl zrušen odvolacím soudem a rovněž za řízení před odvolacím soudem, opětovně před soudem I. stupně, opětovně před odvolacím soudem a následně po dalším zrušení předchozího rozsudku ze dne 13. 3. 2020 č.j. 9 C 391/2015-450 opětovně před soudem I. stupně, spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 23 000 Kč za podané odvolání proti rozsudku soudu I. stupně ze dne 20. 6. 2017 č.j. 9 C 391/2015-217, dále v odměně právní zástupkyně žalovaného za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 460 000 Kč tj. 10 140 Kč, když celkově byla mimosmluvní odměna přiznána za celých 17 úkonů právní služby a dále za 6 úkonů ve výši mimosmluvní odměny tj. celkem činila tato přiznaná částka 202 800 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) g), odst. 2, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 9. 2006, (dále jen AT), příprava a převzetí ze dne 15. 4. 2016, sepis vyjádření k žalobě ze dne 27. 4. 2016, účast při jednání soudu dne 4. 10. 2016, účast při jednání soudu dne 25. 11. 2016, účast při místním šetření dne 17. 1. 2017, doplňující vyjádření k výzvě soudu ze dne 7. 4. 2017 ve výši , doplňující vyjádření k výpovědi svědků ze dne 19. 5. 2017 ve výši , účast při jednání soudu dne 10. 3. 2017, a to za každé započaté dvě hodiny počítáno jako jeden úkon, kdy soudní jednání trvalo od 9:00 hodin do 14:10 hodin tj. 3 úkony, účast při jednání soudu dne 2. 5. 2017, účast při[Anonymizováno]jednání soudu dne 20. 6. 2017, sepis odvolání ze dne 4. 10. 2017, doplnění tvrzení žalovaného ze dne 19. 6. 2018 ve výši , účast při místním šetření za účasti soudního znalce [jméno FO], dne 21. 8. 2018 a dne 8. 11. 2018, vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 7. 2. 2019, účast při jednání soudu dne 5. 11. 2019, účast při jednání soudu dne 13. 3. 2020, vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 3. 7. 2020, účast při jednání odvolacího soudu dne 22. 9. 2020, účast při jednání soudu I. stupně dne 30. 7. 2021 a účast při jednání soudu I. stupně dne 18. 3. 2022), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 19 úkonů právní služby po 300 Kč tj. 5 700 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2, odst. 3 a § 13 odst. 3 AT), dále v odměně právní zástupkyně žalovaného (i předchozí právní zástupkyně žalovaného) za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 410 362 Kč tj. 9 980 Kč, když celkově byla mimosmluvní odměna přiznána za celých 9 úkonů právní služby, tj. celkem činila tato přiznaná částka 89 820 Kč (§ 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 9. 2006, (dále jen AT), účast u jednání odvolacího soudu dne 20. 9. 2022, příprava a převzetí ze dne 8. 9. 2023, sepis vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 16. 7. 2023, další sdělení ze dne 13. 11. 2023, vyjádření žalovaného k dodatku revizního znaleckého posudku ze dne 24. 1. 2024, účast u jednání soudu dne 26. 3. 2024 a dne 5. 11. 2024, vyjádření žalovaného ze dne 29. 4. 2024 a další písemné vyjádření ve věci jako reakce na vyjádření žalobkyně ze dne 29. 4. 2024, paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 9 úkonů právní služby po 300 Kč tj. 2 700 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2, odst. 3 a § 13 odst. 3 AT), dále v náhradě cestovních výdajů za uskutečněné cesty osobním automobilem k jednáním soudu dne 4. 10. 2016, dne 25. 11. 2016, dne 10. 3. 2017, dne 2. 5. 2017, dne 20. 6. 2017, dne 5. 11. 2019, dne 13. 3. 2020, dne 30. 7. 2021, dne 18. 3. 2022, ze [Anonymizováno] do Uherského Hradiště a zpět, vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 2 993 Kč za takto uskutečněné cesty (osobní automobil tovární značky VW Golf, RZ 4Z6 6277, palivo Natural 95 BA 95 B, cena 29,70 Kč za 1 litr v roce 2016, sazba náhrady 3,80 Kč/km v roce 2016, cena 29,50 Kč za 1 litr v roce 2017, sazba náhrady 3,90 Kč/km v roce 2017, cena 33,10 Kč za 1 litr v roce 2019, sazba náhrady 4,10 Kč/km v roce 2019, cena 32 Kč za 1 litr v roce 2020, sazba náhrady 4,20 Kč/km v roce 2020, cena 32,50 Kč za 1 litr v roce 2021, sazba náhrady 4,20 Kč/km v roce 2021, cena 44,50 Kč za 1 litr v roce 2022, sazba náhrady 4,70 Kč/km v roce 2022, počet km za cestu ze [Anonymizováno] do Uherského Hradiště 28 km tj. 56 km tam a zpět, celkem ujeto 504 km), když zástupkyně žalovaného neúčtovala cestovní náhrady za cestu k místnímu šetření v [adresa] dne 17. 1. 2017, dne 21. 8. 2018 a konečně dne 8. 11. 2018, dále v náhradě hotových výdajů – skutečných výdajů za parkovné ve výši 82 Kč, dále v náhradě cestovních výdajů za uskutečněné cesty osobním automobilem k jednáním soudu dne 26. 3. 2024 a dne 5. 11. 2024 ze [Anonymizováno] do Uherského Hradiště a zpět, vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši 901,30 Kč za takto uskutečněné cesty (osobní automobil [Anonymizováno], palivo nafta motorová (NM), cena 38,70 Kč za 1 litr v roce 2024, sazba náhrady 5,60 Kč/km počet km za cestu ze [adresa] (sídlo advokátky) do Uherského Hradiště 29 km tj. 58 km tam a zpět, celkem ujeto 116 km), v náhradě za promeškaný čas celkem za celou dobu ve výši 2 800 Kč za 28 půlhodin za uskutečněné cesty ke zdejšímu soudu a k místnímu šetření (§14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006). Dále pak soud musel ještě připočíst částku DPH ve výši 21 % ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ, a to s ohledem ke skutečnosti, že oproti původní zástupkyni žalovaného, nová zástupkyně žalovaného doložila potvrzení o registraci k dani z přidané hodnoty, přičemž tedy z částky v celkové výši 19 702,47 Kč. Celkem by tedy náhrada nákladů řízení činila částku ve výši 350 498,77 Kč, přičemž 78,42 % z této částky činila částka nákladů řízení ve výši 222 286,46 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ, když soud zohlednil délku soudního řízení především i částku nákladů řízení, avšak podle názoru soudu vedle této úvahy musel také zohlednit zájmy žalovaného i to, že žalobkyně v průběhu soudního řízení opakovaně v podstatě zmařila možnost mimosoudního vyřešení věci, když naopak žalovaný nabízel možnost vyřešení věci smírným způsobem. Z těchto důvodů tedy i přes značnou částku nákladů řízení tyto uložil uhradit žalobkyni „pouze“ v delší lhůtě, nikoliv ve splátkách. Místo splnění uložené povinnosti uhradit náklady řízení pak soud stanovil v souladu s § 149 odst. 1 OSŘ. (výrok III.)

102. Ve vztahu k uložení povinnosti žalobkyně a rovněž žalovaného zaplatit náklady České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti soud rozhodl podle § 148 odst. 1 OSŘ, podle něhož platí, že stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V tomto případě žalobkyně ani žalovaný nesplňovali podle přesvědčení soudu podmínky pro osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 OSŘ. Soud tak uložil žalobkyni hradit náklady státu v poměrné výši odpovídající úspěchu žalovaného, tj. ve výši 81,71 % a žalovanému pak ve výši 18,29 % odpovídající naopak úspěchu žalobkyně. Celková výše nákladů státu pak činila částku ve výši 123 511 Kč odpovídající přiznané odměně a hotovým výdajům ustanoveného znalce [jméno FO], kterému byla přiznána odměna a hotové výdaje za vypracovaný znalecký posudek ve výši 76 873 Kč usnesením zdejšího soudu ze dne 11. 1. 2019 č.j. 9 C 391/2015-350 ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa], ze dne 10. 5. 2019 [spisová značka] (dále jen odvolací soud), a dále v přiznané odměně a hotových výdajů znalce za vypracování vyjádření ze dne 12. 3. 2019, vyjádření ze dne 4. 11. 2019, přípravu k jednání a účast při jednání a podání znaleckého posudku při jednání dne 5. 11. 2019 v celkové výši 13 601 Kč usnesením nalézacího soudu ze dne 18. 11. 2019 č.j. 9 C 391/2015-429, dále v odměně a hotových výdajích znalce ve výši 3 174 Kč, kterážto částka byla ustanovenému znalci [jméno FO], přiznána usnesením zdejšího soudu (soudu I. stupně) ze dne 12. 3. 2021 č.j. 9 C 391/2015-560 ve spojení a ve znění s unesením odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2021 [spisová značka], dále v odměně a hotových výdajích ustanoveného znalce ve výši 2 819 Kč přiznaných usnesením ze dne 13. 4. 2022 a konečně v přiznané odměně a hotových výdajích ve výši 18 986 Kč usnesením ze dne 9. 5. 2024 č.j. 9 C 391/2015-862 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 7. 2024 [spisová značka]. Dále uvedeného náklady státu byly tvořeny částkou ve výši 8 058 Kč představovanou přiznaným znalečným znaleckému ústavu usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 10. 2023 č.j. 9 C 391/2015-796. Z uvedeného pak vyplývalo, že žalobkyně měla povinnost uhradit státu, tj. České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti 100 920,80 Kč odpovídající právě jejímu neúspěchu ve výši 81,71 % s tím, že ve zbylé částce ve výši 22 590,20 Kč odpovídající 18,29 % z celkové částky nákladů státu byl povinen uhradit tuto částku žalovaný. I v tomto případě pak soud stanovil delší lhůtu k úhradě nákladů řízení vzniklých na straně státu v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ, kdy se nedomnívá, že takto stanovená lhůta k úhradě nákladů řízení vzniklých státu by tomuto měla činit jakékoliv obtíže z hlediska rozpočtu organizační složky, tj. Okresního soudu v Uherském Hradišti. (výrok IV. a V.)

Poučení