60 Co 193/2024 - 449

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Ing. [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným: 1. [Jméno zainteresované osoby 1/0][Datum narození zainteresované osoby 1/0] [Adresa zainteresované osoby 1/0] 2. [Jméno zainteresované osoby 2/0][Datum narození zainteresované osoby 2/0] [Adresa zainteresované osoby 2/0] oba zastoupeni advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. června 2024, č. j. 28 C 78/2022-410, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 3. června 2024, č. j. 28 C 78/2022-410, bylo rozhodnuto, že podílové spoluvlastnictví žalobkyně a 2. žalovaného k nemovitostem [adresa], se zrušuje a nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví 2. žalovaného (výrok I.). Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši [Anonymizováno] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Svůj rozsudek odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že zjistil, že předmětné nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného č.

2. Podíl žalobkyně činí id. 13/40, podíl žalovaného č. 2 činí id. 27/40. [Anonymizováno] je v katastru nemovitostí zapsán jako zahrada o výměře 557 m2 a [Anonymizováno] jako ostatní plocha o výměře 283 m2. Žalobkyně nabyla své vlastnické právo k předmětným nemovitostem kupní smlouvou z [datum] a žalovaný č. 2 kupní smlouvou z [datum]. Soud I. stupně zrušil podílové spoluvlastnictví žalobkyně a 2. žalovaného k nemovitostem [adresa], neboť žalobkyně již nemá zájem v tomto spoluvlastnictví setrvávat a 2. žalovaný se zrušením podílového spoluvlastnictví souhlasí. Žalobkyně i 2. žalovaný měli zájem na přikázání těchto nemovitostí do výlučného vlastnictví. Soud I. stupně dospěl k závěru, že na pozemku p[Anonymizováno] se sice nachází stavba, avšak jde o pokračování [Anonymizováno], zde již na pozemku jiného vlastníka. Soud I. stupně vycházel při tomto svém závěru ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynula propojenost obvodových stěn stavby na [Anonymizováno] se stavbou [Anonymizováno], propojenost střešní nosné konstrukce, včetně krytiny a klempířských prvků a také propojenost základových konstrukcí. Vlastníkem stavby nacházející se na [Anonymizováno] je vlastník [Anonymizováno], jímž je žalovaný č. 1 [Jméno zainteresované osoby 1/0]. Soud I. stupně na podkladě dodatku znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], při zohlednění mimo jiné toho, že na [Anonymizováno] se nachází pokračování domu [Anonymizováno] jiného vlastníka, zjistil, že obvyklá cena pozemku [Anonymizováno] činí [Anonymizováno] a obvyklá cena pozemku [Anonymizováno] činí [Anonymizováno]. Soud I. stupně dále zohlednil, že přestavek domu na [Anonymizováno] nemá zajištěn přístup na veřejnou komunikaci. Avšak přístup na daný pozemek z veřejné komunikace má zajištěn 2. žalovaný ze své nemovitosti [Anonymizováno]. Na [Anonymizováno] se nachází hospodářská budova, která není ve spoluvlastnictví účastníků, ale je součástí budovy ve vlastnictví třetí osoby, a to syna 2. žalovaného. Při rozhodnutí o přikázání předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného č. 2 zohlednil soud I. stupně, že [Anonymizováno] nemá spojení s veřejnou komunikací, přičemž však žalovaný č. 2 má zajištěn přístup z veřejné komunikace na pozemek, a to ze své nemovitosti, a to konkrétně z [Anonymizováno], na které se nachází mimo jiné stavba [Anonymizováno]. Žalobkyně nemá přístup k předmětným pozemkům z veřejné komunikace, jedině pěšinou podél řeky Vláry. Dále zohlednil, že na pozemku [Anonymizováno] se nachází hospodářská budova ve vlastnictví syna žalovaného č. 2. [adresa] pozemek [Anonymizováno] tvoří jeden celek s domem [Anonymizováno] a s domem [Anonymizováno]. Rozdělení pozemku [Anonymizováno] mezi spoluvlastníky není účelné, neboť obytný celek včetně souvisejících pozemků by byl narušen vlastnictvím třetí osoby. Přikázání předmětných nemovitostí žalovanému č. 2 se jeví účelnější a hospodárnější. Výše vypořádacího podílu, kterou je žalovaný č. 2 povinen zaplatit žalobkyni činí [Anonymizováno]. Společná zeď v tomto případě netvoří rozhradu, která by umožňovala vertikální dělení nemovitostí na dvě budovy. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalobkyně. V podstatných částech svého odvolání uvedla, že nejprve byl postaven dům na pozemku [Anonymizováno], pak byl vystavěn dům [Anonymizováno] Dům [Anonymizováno] by mohl být přístavbou, případně může jí o samostatnou stavbu. Nesouhlasí s tím, že stavba na [Anonymizováno] je přestavkem. Přestavek totiž přesahuje malou částí stavby na malou část pozemku. V tomto případě jde o původní stavbu, zhotovenou dříve a která je součástí pozemku [Anonymizováno]. K této stavbě byla přistavena později stavba [Anonymizováno] na [Anonymizováno]. V rozsudku č. j. 28 C 78/2022-231 soud I. stupně hodnotil stavbu [Anonymizováno] na [Anonymizováno] jako samostatnou. Stavba na pozemku [Anonymizováno] stavba na pozemku [Anonymizováno] měly v minulosti jiné vlastníky. K pozemku [Anonymizováno] vede obecní komunikace. Právní předchůdce žalovaných podal v minulosti žalobu na žalobkyni a domáhal se zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobu vzal zpět a podíly převedl žalovaným. Proto se spoluvlastnictví rozmělnilo. Žalobkyně se cítí poškozena vedením a výsledkem sporu. Mezi stavbami je zeď, kterou žalobkyně považuje za rozhradu. Znalec tvrdil, že rozhrada zde není. Pokud je třeba rozhradu doplnit, či dostavět, měl toto znalec uvést. Nemovitosti byly historicky rozděleny tak, že jeden bratr měl hospodářskou stavbu a druhý bratr pozemek [Anonymizováno], jehož součástí je stavba [Anonymizováno] Hospodářská stavba není přestavkem. Pokud byly nemovitosti přikázány žalovaným za obvyklou cenu sníženou o vadu, tak to žalobkyni poškozuje. Navrhla, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že podílové spoluvlastnictví bude zrušeno, nemovitosti, aby byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyni za náhradu.

4. K podanému odvolání proti rozsudku soudu I. stupně se písemně vyjádřil žalovaný č. 2 tak, že již byly vysvětleny důvody, které vedly právního předchůdce žalovaných k převodu podílů. Podat žalobu bylo věcí žalobkyně. Soud I. stupně pokračování stavby [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] hodnotil jako stavbu jiného vlastníka na pozemku [Anonymizováno], nikoliv jako přestavek. Není dána společná zeď hospodářské stavby a domu [Anonymizováno], která by tvořila rozhradu. Proto žalovaný č. 2 navrhl, aby rozsudek byl potvrzen a žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení.

5. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo.

6. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu I. stupně, včetně řízení jemu předcházejícího (§ 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání není opodstatněné.

7. Pokud jde o skutková zjištění, na jejichž základě dospěl soud prvního stupně ke svému rozhodnutí, odvolací soud na ně odkazuje jako na správná.

8. Po právní stránce soud I. stupně správně posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“), ve spojení s § 3028 odst. 2 občanského zákoníku. Judikatorně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014 a ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016) již bylo uzavřeno, že od 1. 1. 2014 se řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, neboť rozhodnutí v řízení vydané má konstitutivní povahu (teprve tímto se ruší dosavadní a zakládají nové právní poměry), pročež na volbu hmotněprávní úpravy dopadá intertemporální pravidlo obsažené v ustanovení § 3028 odst. 2 občanského zákoníku.

9. Podle § 1141 o. z. se spoluvlastnictví zrušuje dohodou všech spoluvlastníků; dohoda musí obsahovat ujednání o způsobu vypořádání. Jedná-li se o spoluvlastnictví nemovité věci nebo závodu, vyžaduje dohoda písemnou formu (odst. 1). Spoluvlastníci se vypořádají rozdělením společné věci, jejím prodejem z volné ruky nebo ve veřejné dražbě s rozdělením výtěžku, anebo převedením vlastnického práva jednomu nebo více spoluvlastníkům s vyplacením ostatních (odst. 2).

10. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

11. Podle § 1142 odst. 1 o. z. jedná-li se o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, není její rozdělení možné.

12. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Podle § 1144 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (odst. 1). Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (odst. 2).

14. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

15. Základním předpokladem pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je osvědčení toho, že vypořádávaná věc je předmětem spoluvlastnictví účastníků.

16. Soud I. stupně učinil přiléhavý právní závěr, že žalobkyně nabyla vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 13/40 předmětných nemovitostech na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalovaný nabyl vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu o velikosti id. 27/40 předmětných nemovitostech na základě kupní smlouvy z [datum].

17. Soud prvního stupně se správně zabýval tím, že předmětné nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví účastníků, a že podíly obou účastníků na předmětných nemovitostech jsou u žalobkyně id. 13/40 a u žalovaného č. 2 id. 27/40.

18. Obě předmětné parcely jsou zapsány na [adresa].

19. V uvedeném směru odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí provedené soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje.

20. Soud I. stupně se dostatečně vyrovnal také s tím, že zde jsou dány důvody pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Zdůraznil zásadu výslovně zakotvenou v ustanovení § 1140 odst. 1 o. z., podle které nemůže být nikdo nucen setrvat ve spoluvlastnictví. Nejsou dány konkrétní okolnosti, že by o zrušení spoluvlastnictví bylo žádáno v nevhodnou dobu, nebo k újmě některého ze spoluvlastníků.

21. V řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví není soud vázán návrhem účastníka na způsob vypořádání a soud může rozhodnout, že zrušené spoluvlastnictví bude vypořádáno i jiným způsobem než navrhovaným (k tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 1965, sp. zn. 5 Cz 22/65, uveřejněné pod č. 4/1966 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 559/2004, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 174/2005).

22. Souhlas všech spoluvlastníků není podmínkou pro přijetí určitého způsobu vypořádání; ostatně kdyby byli schopni se na způsobu dohodnout, nevedli by o něj soudní spor.

23. Z judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že občanský zákoník stanoví taxativní způsoby vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu a jejich závazné pořadí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015).

24. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci (§ 1144 o. z.). Není-li rozdělení společné věci dobře možné, přichází do úvahy vypořádání spoluvlastnictví přikázáním společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu (§ 1147 větě první o. z.). Nechce-li společnou věc žádný ze spoluvlastníků, nebo nemá-li žádný ze spoluvlastníků, který by měl o společnou věc zájem, finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu nařídí soud prodej společné věci, a to ve veřejné dražbě, nebo v odůvodněném případě v dražbě jen mezi spoluvlastníky (§ 1147 věta druhá o. z.) (k tomu srovnej rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 11 Co 698/2014 uveřejněný pod č. 4/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016).

25. Podle § 1147 o. z. je třeba dát přednost nejprve rozdělení společné věci a teprve tehdy, není-li to dobře možné, může soud přikázat věc za náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4000/2015). Teprve v pořadí poslední možností je nařízení prodeje společné věci.

26. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je tedy rozdělení společné věci. Občanský zákoník k uvedenému způsobu vypořádání stanoví pouze podmínky, že rozdělení věci musí být dobře možné, že musí být zajištěno řádné užívání nově vzniklé věci bývalým spoluvlastníkem a že věc nelze rozdělit tehdy, snížila-li by se tím podstatně její hodnota (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016).

27. Ze srovnání ustanovení současné i předchozí právní úpravy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 142 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013) se podává, že řešení otázky, zda lze vypořádat spoluvlastnictví dělením společné věci a na to navazující otázky, zda jsou nemovitosti ve spoluvlastnictví „dobře dělitelné“, řeší oba zákoníky v podstatě shodně a lze tak uplatnit dosavadní judikaturou přijaté závěry nejen možných způsobů zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazného pořadí, v němž mohou být jednotlivé způsoby vypořádání použity, i v poměrech nynější právní úpravy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015, ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016).

28. Soud prvního stupně se v posuzovaném případě primárně zabýval otázkou, zda lze předmětné pozemky rozdělit na dvě samostatné věci v právním slova smyslu.

29. Odvolací soud odkazuje na závěry soudu prvního stupně vyložené v odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nimiž se ztotožňuje, pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že předmětné nemovitosti nejsou v tomto případě reálně dělitelné. Soud I. stupně se správně zabýval charakterem, tvarem a výměrou předmětných parcel a také přístupem k veřejné komunikaci a zátěží, kdy na pozemku [Anonymizováno] se nachází stavba jiného vlastníka.

30. Pozemek [Anonymizováno] má výměru 283 m2 a jde o druh pozemku ostatní plocha, způsob využití jiná plocha, a to podle údajů zapsaných v Katastru nemovitostí ČR. Tento pozemek je zčásti zastavěn. Konkrétně je zastavěn pokračováním stavby [Anonymizováno] nacházející se na sousední parcele [Anonymizováno] a zasahující v rozměrech 12,85 m x 5,28 m do pozemku [Anonymizováno]. Jedná se konkrétně na pozemku [Anonymizováno] o nepodsklepený objekt s jedním podlažím a se stavebně nepřístupným půdním prostorem. Výrokem VI. rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 4. 2023, č. j. 28 C 78/2022-231, s právní mocí k 31. 5. 2023, bylo přitom rozhodnuto o přikázání [Anonymizováno], jehož součástí je dům [Anonymizováno] do výlučného vlastnictví žalovaného č.

1. Pozemek [Anonymizováno] je dále malou částí zčásti zastavěn přesahem domu [Anonymizováno] nacházejícím se na pozemku [Anonymizováno]. Výrokem IV. rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 4. 2023, č. j. 28 C 78/2022-231, s právní mocí k 31. 5. 2023, bylo rozhodnuto o přikázání pozemku [Anonymizováno], jehož součástí je dům [Anonymizováno] do výlučného vlastnictví žalovaného č. 2.

31. Pozemek [Anonymizováno] je o výměře 557 m2 a jde o druh pozemku zahrada podle údajů zapsaných v Katastru nemovitostí ČR. Pozemek [Anonymizováno] navazuje ve směru od domu [Anonymizováno] na pozemek [Anonymizováno]. Pozemek [Anonymizováno] tvoří funkční celek s pozemkem [Anonymizováno] a spolu s ním dohromady tvoří dvůr se zahradou ke zbudovaným stavbám.

32. Soud I. stupně si byl vědom závaznosti zákonného pořadí způsobů vypořádání podílového spoluvlastnictví. Dospěl s přihlédnutím k provedenému dokazování, zejména s přihlédnutím ke znaleckému zkoumání znalce z oboru stavebnictví, stavby obytné, stavby průmyslové, že pozemek [Anonymizováno], stejně jako pozemek [Anonymizováno], nejsou reálně dělitelné. Rozhodl o přikázání těchto předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalovaného č. 2.

33. Mezi žalobkyní a žalovaným č. 2 není sporný závěr soudu I. stupně, že pozemek [Anonymizováno] a pozemek [Anonymizováno] nejsou reálně dělitelné. Základ sporu mezi nimi je totiž především v otázce, komu z nich (zda žalobkyni nebo žalovanému č. 2) mají být tyto parcely přikázány do výlučného vlastnictví.

34. Odvolací soud přezkoumal odůvodněnost závěru soudu I. stupně o tom, že pozemky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] nejsou reálně dělitelné.

35. Kromě toho, že zákon výslovně stanoví překážky, kdy reálné rozdělení věci není možné (viz § 1142 a 1146 o. z.), se otázkou překážek reálné dělitelnosti věci zabýval Nejvyšší soud. Reálné rozdělení nemovitostí není dobře možné v případech, kdy by ani po adaptaci nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci, a v případech, kde by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi způsobem odpovídajícím jejich povaze. U pozemků závisí toto posouzení na jejich rozloze, celkové ploše i tvaru. Lze-li pozemek rozdělit vzhledem k jeho poloze, velikosti a tvaru, určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí je zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci, nebo cestou po cizím pozemku, např. z titulu věcného břemene.

36. Ve shodě se soudem I. stupně odvolací soud dospěl k závěru, že s ohledem na polohu, velikost, tvar a s přihlédnutím k absenci dostatečného dopravního spojení s veřejnou komunikací, dále vzhledem ke skutečnosti, že pozemky tvoří jeden funkční celek ke zbudovaným stavbám, je namístě přijmout závěr soudu I. stupně, že tyto dvě předmětné parcely nejsou reálně dělitelné. V otázce dostatečného dopravního spojení s veřejnou cestou odkazuje dále odvolací soud na argumentaci níže.

37. Žalovaný č. 2 (č. l. 56 p.v. a v podání na č. l. 132 p.v.) v předchozím průběhu řízení opakovaně tvrdil, že v reálné situaci na místě samém je obtížné si představit, že by předmětné pozemky užíval někdo jiný než vlastník objektů. Jejich dělení tak postrádá účelnost, když k nim není navíc ani dostatečný přístup z veřejné cesty.

38. Žalobkyně také v předchozím průběhu řízení nenavrhovala reálné dělení těchto předmětných parcel.

39. Závěr soudu I. stupně, že předmětné pozemky nejsou reálně dělitelné je v souladu s názory zastávanými v judikatuře Nejvyššího soudu, která formulovala právní názor, že pozemky přiléhající k domům vytvářejí zpravidla s domem jediný funkční celek, slouží k lepšímu využití domu, a existence domu zase zlepšuje využití zahrady (pozemku). Proto není v rozporu se zákonem postup soudu, jenž rozhoduje o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, že přikáže pozemek – zahradu přilehlou k domu tomu, komu připadá dům, aniž by provedl jeho dělení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1181/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3993/2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1216/2019). V dané věci nadto soud I. stupně dovodil, že oba vypořádávané pozemky [Anonymizováno] vytváří jeden funkční celek (dvůr s hospodářskou stavbou a navazující zahrada) ke zde umístěným stavbám. Ostatně ani samotní účastníci nepovažovali reálné rozdělení parcel za vhodné adekvátní řešení a v tomto směru reálné rozdělení předmětných parcel nenavrhovali a neučinili je ani předmětem svých odvolacích námitek ani předmětem odvolacích návrhů. Spor mezi účastníky nespočívá v tom, zda je namístě předmětné parcely rozdělit, ale spor mezi účastníky tkví v tom, zda předmětné parcely mají být přikázány jako celek do výlučného vlastnictví žalobkyni nebo žalovanému č. 2, tedy podstata sporu leží v tom, kterému z účastníků mají být obě předmětné parcely jako celek přikázány do výlučného vlastnictví.

40. Soud I. stupně vzal v úvahu i stanovisko znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který dospěl k závěru, že z důvodu, že na pozemku [Anonymizováno] se nachází pokračování domu [Anonymizováno] (jeho hospodářská část) a dále přestavek domu [Anonymizováno], není pozemek [Anonymizováno] reálně dělitelný. U pozemku [Anonymizováno] zase není zajištěn dostatečný přístup k veřejné komunikaci (srov. výslech znalce č. l. 143 p.v.).

41. V té souvislosti nebyl zjištěn ani poznatek, že by bylo možno vypořádat podílové spoluvlastnictví účastníků rozdělením na bytové jednotky, neboť u pozemku [Anonymizováno] je toto vyloučeno již z povahy věci tím, že se zde žádná stavba ani nenachází a pokud jde o přesah domu [Anonymizováno] ve vlastnictví jiného vlastníka (než žalobkyně a žalovaného č. 2) na pozemek [Anonymizováno], pak ohledně něj učinil soud I. stupně závěr, že na pozemku [Anonymizováno] se nachází součást domu [Anonymizováno] a s tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil. K tomu odkazuje odvolací soud dále na podrobnější argumentaci uvedenou níže. Nadto pokračování domu [Anonymizováno] nacházející se na pozemku [Anonymizováno] je pouze hospodářskou částí stavby, která jinak nesplňuje definici rodinného domu ani bytu, je zanedbaná, zchátralá, neobývaná, bez údržby (k tomu blíže srovnej závěry znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], např. č. l. 100, nebo nálezovou část č. l. 95). Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dospěl v předchozím průběhu řízení k závěru, že dům [Anonymizováno] není možné rozdělit na dvě bytové jednotky (srov. výslech znalce č. l. 143 p.v.).

42. Při úvaze o tom, kterému ze spoluvlastníku přikázat pozemek [Anonymizováno] a pozemek [Anonymizováno] do výlučného vlastnictví, zohlednil soud I. stupně hledisko účelného využití věci.

43. Žalobkyně i žalovaný č. 2 prezentovali soudu I. stupně své záměry na využití předmětných nemovitostí k bytovým účelům, resp. jako zázemí k bydlení v daném místě.

44. Soud I. stupně zohlednil, že je podstatné, aby společná věc byla dále racionálně využita z hlediska své ekonomické hodnoty. Z tohoto pohledu je významné, že žalovaný č. 2 je schopen nabídnout účelné využití věci a sám tyto nemovité věci účelně využít. Na tento předpoklad účelného budoucího využití věci usuzoval soud I. stupně konkrétně ze skutečnosti, že žalovaný č. 2 je současně vlastníkem vedlejšího pozemku [Anonymizováno], jehož součástí je dům [Anonymizováno], což mu umožní nemovitosti pozemek [Anonymizováno] společně užívat či jejich vlastnictví scelit.

45. Stejně pak nahlížel soud I. stupně na skutečnost, že je to právě žalovaný č. 2, kdo má zajištěn přístup ke společné věci, a to právě ze své vlastněné věci, konkrétně ze své nemovitosti [Anonymizováno]

46. Na pozemku [Anonymizováno] se dále nachází malou částí stavba [Anonymizováno] nacházející se jinak pozemku [Anonymizováno], která je vlastnictvím žalovaného č.

2. Proto také přikázání předmětného pozemku [Anonymizováno] (s navazujícím pozemkem [Anonymizováno]) žalovanému č. 2 se předejde situaci zakládající potenciál pro vznik budoucích sporů vzniklých, pokud by vlastníkem pozemku, na který malou částí přesahuje stavba, byl někdo jiný než vlastníkem stavby. Jak již bylo dále uvedeno shora, na pozemku [Anonymizováno] se dále nachází pokračování stavby [Anonymizováno] ve vlastnictví žalovaného č.

1. Proto také přikázání pozemku [Anonymizováno] žalovanému č. 2, který je otcem žalovaného č. 1 se předejde možným sporům plynoucím z odlišného vlastnictví stavby a pozemku, než pokud by vlastníkem stavby a pozemku byly osoby bez příbuzenského (a blízkého) vztahu.

47. Pokud jde o přístup žalobkyně k pozemku [Anonymizováno] a k pozemku [Anonymizováno], žalobkyně k nim nemá přístup přímo z veřejné komunikace, ale toliko nezpevněnou pěšinou podél řeky Vláry. Nejedná se však o plnohodnotné dopravní napojení na veřejnou komunikaci, které by umožnilo příjezd k pozemku [Anonymizováno] (a odtud k pozemku [Anonymizováno]). Příjezd vozidlem tímto způsobem by nebylo možno plnohodnotně realizovat.

48. Pokud jde o odvolací námitky žalobkyně, pak je zapotřebí zejména uvést, že soud I. stupně dospěl k závěru, že na pozemku [Anonymizováno] se nachází pokračování domu [Anonymizováno] jiného vlastníka (viz bod 26, věta první odůvodnění). Kromě toho se na pozemku [Anonymizováno] nachází přestavek domu [Anonymizováno], který byl pravomocně v předchozím průběhu řízení přikázán do výlučného vlastnictví žalovaného č. 2 (viz bod 28 odůvodnění, věta druhá). Soud prvního stupně však nekvalifikoval pokračování domu [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] jako přestavek, proti čemuž odvolatelka brojí. Přes charakter odůvodnění a určitou nekoncentrovanost, lze dané rozhodnutí považovat za řádné a srozumitelné odůvodnění soudního rozhodnutí, neboť vlastní materiální obsah odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně umožňuje účastníkům pochopit úvahy soudu a posoudit opodstatněnost podání odvolání, včetně vyhodnocení v úvahu přicházejících odvolacích důvodů.

49. Pro rozhodnutí věci bylo podstatné vyřešit otázku, zda pokračování [Anonymizováno] pozemku [Anonymizováno] je součástí domu [Anonymizováno] nacházejícího se na pozemku [Anonymizováno] nebo zda se jedná o samostatnou věc.

50. V archivu Stavebního úřadu [adresa] se ke stavbě [Anonymizováno] a ke stavbě pokračující na pozemku [Anonymizováno] nenachází žádná písemnost, ani stavební povolení, ani kolaudační rozhodnutí, ani ohlášení k přístavbě, rekonstrukci apod. V archivu Obecního úřadu [adresa] se nenachází žádná písemnost ke stavbě pokračující na pozemku [Anonymizováno]. Nachází se zde pouze stížnost a vyjádření stavební komise z roku 1975.

51. Ze svědecké výpovědi [jméno FO] a svědecké výpovědi [jméno FO] vyplynulo, že byl vždy pouze jeden dům [Anonymizováno], později byl rozšiřován. Dům [Anonymizováno] stavěl jejich otec [jméno FO] se svým bratrem. Poté, co zemřel bratr jejich otce, nabyli nemovitosti rodiče svědků. Z jejich svědeckých výpovědí však především vyplývá, že nikdy nedošlo k tomu, že by byl dům [Anonymizováno] zcela zbořen a vystavěn zcela nový (jiný) dům.

52. Ze znaleckého posudku znalce z oboru stavebnictví, odvětví stavby obytné, [tituly před jménem] [jméno FO] a z jeho výpovědi vyplývá, že ze stavebně technického hlediska je mezi domem [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] a jeho pokračováním na pozemku [Anonymizováno] dána propojenost obvodových stěn, propojenost nosné konstrukce včetně krytiny a klempířských prvků a propojenost konstrukcí stavby. [adresa] na pozemku [Anonymizováno] a jeho pokračováním na pozemku [Anonymizováno] není diletace a základová konstrukce probíhá průběžně dál. Svislé konstrukce probíhají průběžně dál. Konstrukce střechy tvoří jednu linii. Jsou tam vázané trámy, které průběžně přechází přes dům [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] a přes pokračování domu na pozemku [Anonymizováno]. [adresa] a jeho pokračováním není napojovaná střecha. Střecha má jednotný systém, jednotnou výšku hřebene a výška nášlapné vrstvy půdy po výšku hřebene je shodná. [adresa] na pozemku [Anonymizováno] a jeho pokračováním na pozemku [Anonymizováno] není štítová stěna. [adresa] je stěna (dozdívaná). Vazný trám je v pokračování domu na pozemku [Anonymizováno] a další vazný trám je až v domu [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno]. [adresa] a jeho pokračováním na pozemku [Anonymizováno] není funkční propojení, neboť z domu [Anonymizováno] se nedá projít do pokračování domu na pozemku [Anonymizováno]. Přívod elektřiny je samostatně, jak do domu [Anonymizováno], tak do pokračování domu [Anonymizováno]. Vnitřní rozvody vody, kanalizace a plynu nejsou provedeny ani v domě [Anonymizováno], ani v jeho pokračování na pozemku [Anonymizováno]. Znalec uzavřel, že stavba na pozemku [Anonymizováno] je stavebně-technicky propojena s [Anonymizováno] obvodovými stěnami na jižní a severní straně, střešní nosnou konstrukcí včetně krytiny a klempířských výrobků, a proto znalec dospěl k závěru, že ze stavebně-technického hlediska je stavba na pozemku [Anonymizováno] pokračováním stavby [Anonymizováno].

53. Z hlediska právního posouzení je zapotřebí řešit, zda je stavba na pozemku [Anonymizováno], součástí domu [Anonymizováno], nebo, zda je samostatnou věcí.

54. Řešení otázky vzniku stavby coby samostatné věci či součásti původní nemovitosti je nutno odvíjet z občanskoprávního hlediska, nikoliv zakládat na existenci rozhodnutí z oblasti stavebního práva.

55. Právní teorie i soudní praxe vykládá jako součást věci vše, co k věci podle její povahy fyzicky a zároveň funkčně náleží (hovoří se též o vzájemné sounáležitosti mezi věcí považovanou za hlavní a součástí) a nemůže být od ní odděleno (spojení), aniž by se tím věc jako taková znehodnotila (neoddělitelnost přitom není jen neoddělitelnost fyzická či technická, nýbrž i neoddělitelnost funkční). Jde o znehodnocení věci jako takové, a nikoliv o znehodnocení její oddělené části (znehodnocením je třeba rozumět funkční újmu, kdy hlavní věc již nemůže sloužit původnímu účelu vůbec např. zničení hlavní věci v plné míře anebo zejména hospodářské poškození hlavní věci, tj. ztrátu její peněžité hodnoty, popř. i estetické zhoršení vzhledu hlavní věci) čili újmu na hodnotě hlavní věci, která již není schopna sloužit původnímu účelu buď vůbec nebo z velké části (srov. Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání C. H. Beck Praha 2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98, a rozsudek téhož soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2250/99).

56. Přírůstky nemovitosti, které jsou technicky spojeny s nemovitostí, a které nemohou být od nemovitosti odděleny, aniž by se tím nemovitost znehodnotila, tvoří součást nemovitosti.

57. V dané věci je zřejmé, že právní předchůdce žalovaných prováděl (opakovaně) přístavbu k původní stavbě nynějšího domu [Anonymizováno].

58. Pro posouzení, zda osud nemovitosti v tomto konkrétním případě sdílí též její přístavba, je třeba přednostně vycházet z toho, zda přístavba ke stavbě podle její povahy náleží a nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila. Naproti tomu není podstatné, zda oddělením dojde ke znehodnocení oddělované části či nikoliv. Znehodnocením je pak třeba rozumět funkční újmu, kdy hlavní věc již nemůže sloužit původnímu účelu vůbec či v plné míře anebo hospodářské poškození hlavní věci, která již není schopna sloužit svému původnímu účelu buď vůbec, anebo z velké části (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 1671/2005).

59. V této konkrétní věci je pak zřejmé, že stavba domu [Anonymizováno] sdílí se svým pokračováním na pozemku [Anonymizováno] propojenost obvodových stěn, sdílí propojenost nosné konstrukce včetně krytiny a klempířských prvků, sdílí propojenost konstrukcí stavby, není mezi nimi diletace a základová konstrukce probíhá průběžně dál, svislé konstrukce probíhají průběžně dál, konstrukce střechy tvoří jednu linii, vázané trámy průběžně přechází přes dům [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] a dále přes pokračování domu na pozemku [Anonymizováno]. [adresa] a jeho pokračováním není napojovaná střecha, není mezi nimi štítová střecha. Střecha má jednotný systém. Vazný trám je v části stavby nacházející se pozemku [Anonymizováno] a další vazný trám je až v domu [Anonymizováno].

60. Za těchto okolností je zřejmé, že by muselo dojít ke snížení hodnoty rodinného domu [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] a k jeho znehodnocení tím, že by od něj bylo odděleno pokračování stavby na pozemku [Anonymizováno]. Konkrétně pak by chyběla domu [Anonymizováno] štítová stěna, nebyla by ukončena střecha, narušeny by byly vázané trámy, které končí až v pokračování stavby, nebyla by ukončena základová konstrukce, nebyly by ukončeny svislé konstrukce, narušena by byla konstrukce stěny.

61. Rovněž z hlediska kritéria sounáležitosti je zřejmé, že část domu s jedním podlažím navazující na část s dvěma podlažími, je zakomponována do celku domu a vytváří hospodářskou část k dříve obytné části stavby.

62. Za těchto okolností pak soud I. stupně nepochybil, pokud dospěl na základě shora uvedeného, na základě kritéria oddělitelnosti i kritéria sounáležitosti k závěru, že pokračování stavby na pozemku [Anonymizováno] je součástí stavby [Anonymizováno]. Jinými slovy, že stavba domu [Anonymizováno] pokračuje dále i na pozemku [Anonymizováno].

63. V rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 17. května 1994, sp. zn. 3 Cdo 199/93, byl vysloven právní názor, že přístavba se obvykle stává součástí (původní) stavby a nemění tak nic na již vytvořených vlastnických vztazích k věci.

64. K vlivu stavebních úprav na charakter stavby jako věci uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. února 2001, sp. zn. 20 Cdo 931/99 právní názor, že jestliže nově dostavěné části propojené s původní stavbou, která jako věc nezanikla, jsou její součástí, nepředstavují samostatný předmět občanskoprávních vztahů a neupírají identitu původní stavbě.

65. Nová stavba se stává částí původní stavby v případě, že je stavebně propojená s původní stavbou, která jako věc nezanikla.

66. Součástí odvolacích námitek je dále námitka žalobkyně, že znalec vypověděl, že rozhrada mezi domy chybí a že měl znalec popsat „jak tuto rozhradu dostavět či doplnit“.

67. Tato odvolací námitka směřuje k možnosti reálnému rozdělení domu [Anonymizováno] část nacházející se na pozemku [Anonymizováno] a na část nacházející se na nyní vypořádaném [Anonymizováno].

68. Avšak soud I. stupně dospěl k závěru, že dům [Anonymizováno] který je součástí pozemku [Anonymizováno], má své pokračování i na pozemku [Anonymizováno], neboť pokračování domu na pozemku [Anonymizováno] je součástí domu [Anonymizováno].

69. O zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k domu [Anonymizováno] (jako součástí pozemku [Anonymizováno]), však již bylo v přechozím průběhu řízení soudem I. stupně pravomocně rozhodnuto, a to v podmínkách konkrétního případu bez možnosti přezkumu takového výroku rozhodnutí soudu I. stupně odvolacím soudem. Tudíž ve smyslu ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. toto pravomocné rozhodnutí brání tomu, aby bylo znovu rozhodováno o způsobu vypořádání spoluvlastnictví k předmětnému „domu [Anonymizováno] jeho reálným rozdělením.

70. Součástí odvolacích námitek žalobkyně je, že nejdříve stála „dnešní hospodářská část“ domu [Anonymizováno], k níž bylo přistavováno. Avšak odvolatelka pomíjí, že svědek [jméno FO] ve své svědecké výpovědi uvedl, že „dnešní hospodářská část“ domu [Anonymizováno] byla až k cestě, až k nynější předzahrádce (srov. č. l. 358, druhý odstavec od konce). Z toho však plyne, že původní část domu byla postavena i na nynějším pozemku [Anonymizováno]. Odvolatelka dále pomíjí, že to co označuje jako „dnešní hospodářská část“ domu se podle ortofotomapy nachází nejen na pozemku [Anonymizováno], ale také na pozemku [Anonymizováno] Z výpovědi [jméno FO] i [jméno FO] pak však zejména vyplývá, že stavebními úpravami domu [Anonymizováno] vznikla hlavní část domu užívaná k bydlení, tj. nynější část domu s druhým patrem, která byla užívána k bydlení (srov. svědeckou výpověď [jméno FO] na č. l. 319, druhý odstavec shora), umístěná na pozemku [Anonymizováno]. Zbylá část stavby se stala „dnešní hospodářskou částí“ domu [Anonymizováno]. I z tohoto důvodu jsou tak závěry soudu I. stupně odůvodněné, pokud dospěl k závěru, že stavba [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] pokračuje i na pozemek [Anonymizováno]

71. Pokud docházelo ke přestavbě původní stavby, tak v podmínkách této konkrétní věci, věc - stavba domu [Anonymizováno], v právním smyslu - v důsledku přestavby nezanikla. Docházelo sice k přestavbám původní stavby, ale to, [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl zcela zbourán, nebo, že byl zbourán až na základovou desku.

72. Judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že pro určení přiměřené náhrady vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním společné věci za náhradu je zásadně rozhodující cena věci v době jejího vypořádání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4556/2018).

73. Pozemek [Anonymizováno] je zatížen pokračováním stavby [Anonymizováno] jiného vlastníka, než žalobkyně a žalovaného č.

2. Ani přikázáním věcí do výlučného vlastnictví žalovaného č. 2 tato závada neodpadá. Byl proto důvod ke zkoumání obvyklé ceny při zjištění této konkrétní zátěže.

74. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, dovolací soud vysvětlil, že dosavadní judikaturu týkající se vypořádání spoluvlastnictví v režimu zákona č. 40/1964 Sb. lze v zásadě použít i po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

75. Při stanovení přiměřené náhrady se přihlíží především k cenám, za něž by byly v daném místě a čase v souladu s nabídkou a poptávkou prodány nemovitosti obdobných kvalit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 885/2001 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4556/2018).

76. Ohledně zjištění výše vypořádacího podílu proto správně soud I. stupně při zjištění ceny předmětu spoluvlastnictví vzal za základ znalecký posudek, který zohlednil také tuto konkrétní zátěž pozemku [Anonymizováno], která se promítla do určení výše obvyklé ceny tohoto pozemku a ovlivnila též výši ceny předmětu spoluvlastnictví.

77. Ze závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] vyplynulo, že obvyklá cena pozemku [Anonymizováno] činí [Anonymizováno] a obvyklá cena pozemku [Anonymizováno] činí [Anonymizováno]. Podíl žalobkyně činí id. 13/40, podíl žalovaného č. 2 činí id. 27/40. Žalovaný č. 2 je proto povinen nahradit žalobkyni podíl odpovídající 13/40 obvyklé ceny nemovitostí.

78. Výše vypořádacího podílu byla soudem I. stupně určena ve vyšší výši s přihlédnutím k závěrům znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který stanovil výši obvyklé ceny nemovitostí a k výši podílu žalobkyně na nemovitostech.

79. Odvolání podala pouze žalobkyně. Zákaz změny k horšímu se v řízení projevuje v tom, že strana, která využila opravného prostředku, nemůže mít v důsledku rozhodnutí opravného soudu horší postavení, než jaké jí přiznávalo napadené rozhodnutí, tj. prvostupňové rozhodnutí nesmí odvolací soud změnit k tíži odvolatele. I když v občanském soudním řádu není výslovně vyjádřena zásada zákazu reformace in peius, je nutno z ní vycházet jako z důsledku zásady dispoziční. Proto ani ve věcech, v nichž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, by odvolací soud neměl přistoupit ke změně k horšímu v neprospěch odvolatele, nedomáhá-li se takového rozhodnutí svým odvoláním též druhá procesní strana (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2258/2021 ze dne 26. 1. 2023).

80. Nelze ani přisvědčit námitce žalobkyně v závěrečném návrhu před odvolacím soudem, že obvyklá cena předmětných pozemků byla snížena kvůli nedostatku přístupu k pozemku. Takové snížení totiž ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO] nevyplývá. Nebylo zjištěno ani jiné nepřiléhavé hodnocení určité okolnosti znalcem, které by mělo dopad na obvyklou cenu, přičemž ani v uvedeném směru nebyla účastníky žádná konkrétní námitka vznesena, neboť zohledněna byla toliko závada v podobě pokračování stavby [Anonymizováno] na pozemku [Anonymizováno] což bylo jediným důvodem dalšího znaleckého zkoumání (srov. požadavky zadavatele č. l. 380 spisu).

81. Řízení o vypořádání spoluvlastnictví je řízením tzv. iudicii duplicis a nelze tak vycházet ze zásady procesního úspěchu. V tomto směru je i výrok rozsudku soudu I. stupně, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, odůvodněným.

82. Odvolací soud doplnil zjištění soudu I. stupně o zkoumání solventnosti žalovaného č.

2. Vedle souhlasu spoluvlastníka je druhým objektivním kritériem, bez kterého nemůže dojít k přikázání společné věci do vlastnictví, solventnost, tedy schopnost ze spoluvlastnictví vyplatit ostatní spoluvlastníky. Cílem je předejít situaci, kdy by se ten ze spoluvlastníků, který svůj spoluvlastnický podíl rozhodnutím soudu pozbyl, musel přiměřené náhrady domáhat exekučně.

83. Solventnost spoluvlastníka je prokázána nejen v případě, kdy spoluvlastník sám odpovídajícími finančními prostředky již disponuje, ale rovněž v situaci, kdy prokáže, že má na vypořádání zajištěné externí financování. Dokladem o solventnosti spoluvlastníka pak může být podle judikatury i předschválený hypotéční úvěr, a tedy není nutné, aby v době rozhodování soudu byla již např. uzavřena úvěrová smlouva. Judikatura dokonce připouští, aby byla schopnost vypořádat ostatní spoluvlastníky prokázána i pakliže spoluvlastník odpovídající prostředky zatím nemá, ale v příměrné době je získá (např. očekává-li nabytí dědictví či výnos z prodeje nemovitosti). Předpoklad budoucího nabytí finančních prostředků k vypořádání ale musí být zcela konkrétní a nesmí se tedy jednat jen o hypotetickou možnost budoucího zbohatnutí. V rámci kritérií pro přikázání věci do vlastnictví má samozřejmě lepší postavení ten spoluvlastník, který je schopen zaručit pravděpodobnější a rychlejší vyplacení druhého spoluvlastníka.

84. V tomto konkrétním případě ze screenshotu bankovní mobilní aplikace žalovaného č. 2 odvolací soud zjistil, že žalovaný má k dispozici 2 účty se zůstatky k [datum] a [Anonymizováno] tj. v částce převyšující výši vypořádacího podílu podle rozsudku soudu I. stupně a dále nad rámec toho může čerpat z banky částku [Anonymizováno]. Solventnost žalovaného č. 2 je proto dána.

85. Odvolací soud v průběhu jednání před odvolacím soudem zamítl důkazní návrh žalobkyně na doplnění znaleckého posudku o zkoumání existence rozhrady. Tato otázka byla předmětem znaleckého zkoumání znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]. Tuto otázku posuzoval a hodnotil ve svém rozhodnutí i soud I. stupně. K dané otázce bylo již opatřeno v předchozím průběhu dostatek skutkových zjištění, které umožňují přijmout jednoznačný závěr k této otázce. Proto nebylo důkaznímu návrhu pro nadbytečnost vyhověno (okolnost, k níž důkazní návrh směřuje již byla dokázána).

86. Ze všech těchto důvodů byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen jako ve výroku věcně správný (§ 219 o. s. ř.).

87. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť rozhodnutí je v zájmu obou účastníků a nelze zde hovořit o převážném úspěchu některého z nich, když vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo provedeno tak, jak vyplývá z právního předpisu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval. Proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 404/22, ze dne 5. dubna 2022). Nejde zde o případ obstrukčního chování spoluvlastníka, o šikanozní výkon práva ani o případ nezájmu účastníka o konstruktivní vyřešení věci.

Poučení