60 CO 197/2022 - 257

Rubrum

Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Ladislava Pavlíčka a JUDr. Karla Šabaty, PhD., ve věci žalobců: a) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] c) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitosti o odvolání žalobců a), b), c) a žalované proti rozsudku Okresního soudu ve [obec] ze dne 10. 5. 2022, č. j. 35 C 94/2019-217, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění tak, že se určuje, že vlastníkem pozemků parcela č. st. [anonymizováno] a parcela [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Poteč, byla ke dni [datum] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], bytem [adresa].

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobci a), b) a c) společně a nerozdílně jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1.196 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 1.196 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu ve [obec] ze dne 10. 5. 2022, č. j. 35 C 94/2019-2017, bylo rozhodnuto, že vlastníkem pozemků parc. č. st. [anonymizováno] a parc. č. st. [číslo], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Poteč, byla ke dni [datum] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], bytem [adresa]), žaloba, kterou se žalobci a), b) a c) domáhali určení, že vlastníky rodinného domu [adresa] stojícího na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Poteč, byli ke dni [datum] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], bytem [adresa], a žalobce a), se zamítá (výrok II.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.), žalobci a), b), c) společně a nerozdílně jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] na náhradě nákladů řízení částku 1.196 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.), žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [obec] na náhradě nákladů řízení částku 1.196 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobce a) a [jméno] [příjmení] byli vlastníky nemovitosti, a to ve společném jmění manželů, a to rodinného domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Poteč a dále byla [jméno] [příjmení] výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Poteč. Dne [datum] byla uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene mezi žalobcem a) a [jméno] [příjmení] jako darujícími a žalovanou (jejich dcerou) jako obdarovanou, na jejímž základě měli darující převést předmětné nemovitosti do vlastnictví obdarované, která dar přijala s tím, že darujícím bylo vyhrazeno a zřízeno bezplatné právo bydlení a spoluužívání převáděných nemovitostí jako věcné břemeno. Listina je opatřena podpisy„ [příjmení] [jméno]“,„ [příjmení] [jméno]“ a„ [příjmení] [jméno]“ a ověřovacími doložkami legalizace podpisu, přičemž podle ověřovací knihy Městského úřadu Valašské Klobouky uznali podpisy za vlastní žalobce a), žalovaná a [jméno] [příjmení], všichni konkretizováni také číslem občanského průkazu, s tím, že ověřovací doložka je vystavena ve [obec] dne [datum]. [jméno] [příjmení] byla léčena od února 2007 pro karcinom s metastázami, od [datum] až do svého úmrtí [datum] byla hospitalizována v Krajské nemocnici [příjmení] [příjmení] ve [obec], byla ve špatném zdravotním stavu s nevolností, bolestmi žaludku, těžkým dechem, byla imobilní a inkontinentní, měla permanentně močový katetr, výživu dostávala pareneterálně, byly ji navyšovány opiáty a [datum] byla každé dvě hodiny kontrolována zdravotnickým pracovníkem, který zaznamenal její polohu a po dvou hodinách jí byly podávány tekutiny. Dne [datum] zemřela. Dědické řízení po [jméno] [příjmení] bylo zastaveno usnesením Okresního soudu ve [obec] ze dne 22. 5. 2009, č. j. 33 D 299/2009-11, přičemž nepatrný majetek byl vydán pozůstalému manželovi, který se postaral o pohřeb. Žalobci tvrdili, že opatření podpisu [jméno] [příjmení] na darovací smlouvě a smlouvě o zřízení věcného břemeno měla zajistit žalovaná. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplynulo, že je pravděpodobnější, že podpis dárkyně [jméno] [příjmení] na darovací smlouvě a smlouvě o zřízení věcného břemene z [datum] není pravým podpisem [jméno] [příjmení]. Tento závěr učinila znalkyně v nižší rovině pravděpodobnosti. Soud I. stupně dospěl k závěru, že ověřovací doložka z [datum] byla vystavena ve [obec], přestože dárkyně [jméno] [příjmení] byla v Krajské nemocnici ve [obec] ve špatném zdravotním stavu, měla zaveden permanentní močový katetr, měla zavedené kapačky a co dvě hodiny byla kontrolována zdravotnickým pracovníkem. Proto soud I. stupně dospěl k závěru, že podpis [jméno] [příjmení] na smlouvě není jejím pravým podpisem. Protože předmětem darování byly nemovitosti, je ve smyslu § 628 odst. 2 obč. zák. a § 40 obč. zák. vyžadována písemná forma, přičemž její naplnění je završeno podpisy jednajících osob a písemný projev je platný až od podpisu jednající osoby. Není-li dodržen požadavek písemné formy tam, kde ji předepisuje zákon, působí její nedostatek absolutní neplatnost smlouvy ve smyslu § 40 odst. 1 obč. zák. Jelikož byl podpis [jméno] [příjmení] na této listině shledán jako podpis nikoli pravý, pak je nutno dovodit, že písemná darovací smlouva ze dne [datum] byla uzavřena pouze mezi žalobcem a) jako dárcem a žalovanou jako obdarovanou. V části, v níž se darovací smlouva týká nemovitostí, které na žalovanou jako obdarovanou měla převést [jméno] [příjmení], a to jako výlučná vlastnice nemovitostí uvedených v odst. II. výroku, je tato smlouva absolutně neplatná a nemohlo na jejím základě dojít k převodu vlastnictví k těmto nemovitostem z [jméno] [příjmení] na žalovanou a [jméno] [příjmení] byla i po dni [datum] stále vlastnicí těchto nemovitostí a byla jí i ke dni své smrti [datum]. Žalobě o určení, že je výlučnou vlastnicí pozemků uvedených ve výroku I. tak soud jako důvodné vyhověl. V části, v níž se darovací smlouva týká nemovitostí, které na žalovanou jako obdarovanou měli ze svého společného jmění manželů převést [jméno] [příjmení] a žalobce a), učinil soud I. stupně závěr, že absence podpisu a neplatnost uzavřené smlouvy mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] vede k tomu, že smlouva, jejímž předmětem byl převod nemovitostí ze společného jmění manželů na obdarovanou, byla na straně dárce uzavřena pouze jedním z manželů. Převod nemovitosti ze společného jmění manželů přitom nelze považovat za obvyklou správu majetku ve společném jmění ve smyslu § 145 odst. 1 obč. zák. Nebyla-li darovací smlouva uzavřena jako dárci oběma manžely, chybí souhlas jednoho z manželů s tímto právním jednáním a taková smlouva je ve smyslu § 145 odst. 1) obč. zák. neplatná. Jedná se však ve smyslu § 40a obč. zák. o neplatnost relativní. Žalobce a) učinil tvrzení, že si znění smlouvy před jejím podpisem nepřečetl a smlouvu v rozrušení z nepříznivých prognóz o vývoji zdravotního stavu jeho manželky podepsal, ačkoliv smlouva nevyjadřuje jeho pravou vůli. Tím se žalobce a) dovolává ochrany podle § 49a obč. zák. o neplatnosti jednání provedeného v omylu vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující. I neplatnost právního jednání učiněného v omylu ve smyslu § 49a obč. zák. je ve smyslu § 40a obč. zák. neplatností relativní. Právní úkon, u něhož je dán důvod tzv. relativní neplatnosti podle ustanovení § 40a obč. zák., se považuje za platný, dokud se ten, na jehož ochranu je důvod neplatnosti právního úkonu určen, neplatnosti nedovolá. Soud I. stupně vyšel z toho, že se neplatnosti právního úkonu dovolal žalobce a) podanou žalobou. Dále soud I. stupně uzavřel, že dovolat se relativní neplatnosti mohl žalobce a) poté, co podepsal předmětnou smlouvu. Bylo povinností žalobce, aby si přečetl smlouvu, kterou podepisuje. Žalobci a) tak začala běžet tříletá promlčecí lhůta dne [datum], tj. dnem následujícím po podpisu smlouvy a uplynula [datum]. Dovolání se relativní neplatnosti žalobcem a) podanou žalobou se tak stalo až po uplynutí promlčecí lhůty. Žalobci b), c) byli o převodu nemovitostí informováni dopisy z [datum], které byly odeslány k poštovní přepravě [datum] a dostaly se do jejich dispoziční sféry [datum], přičemž [datum] jim začala běžet promlčecí lhůta k uplatnění námitky relativní neplatnosti, která uplynula [datum]. Proto soud I. stupně dospěl k závěru, že darovací smlouva mezi žalobcem a) a žalovanou, kterým byly převedeny nemovitosti ze společného jmění manželů žalobce a) a [jméno] [příjmení] na žalovanou je právním úkonem platným. Žalovaná se ujala práva držby [datum]. Desetiletá vydržecí doba by uplynula v roce 2019, tj. za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Vznik vlastnického práva na základě vydržení by nastal za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který v ustanovení § [číslo] nepřipouští vydržení na základě neplatného právního titulu (putativního titulu), kterým je smlouva, která měla být uzavřena [jméno] [příjmení] jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou. Proto k vydržení vlastnického práva nemohlo dojít. Jelikož žalobci byli úspěšní v rozsahu jedné poloviny a neúspěšní v rozsahu jedné poloviny, bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O nákladech státu bylo rozhodnuto, že každý z účastníků nese tyto náklady jednou polovinou.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobci a), b), c). Toto odvolání směřuje po svém upřesnění proti výrokům II., III., IV. napadeného rozsudku. V podstatných částech svého odvolání namítli, že k převodu vlastnického práva na žalovanou došlo v důsledku jednání, které vykazovalo znaky trestného činu podvodu. Žalobce a) podal [datum] trestní oznámení. Policie ČR věc odložila. Ze znaleckého posudku z oboru písmoznalectví vyplynulo, že podpis dárkyně [jméno] [příjmení] na předmětné smlouvě není pravým podpisem [jméno] [příjmení]. Proto ve věci muselo dojít ke spáchání trestného činu. Poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2919/12 ze dne [datum]. Žalovaná nemohla nabýt vlastnické právo v dobré víře. Soud I. stupně nesprávně aplikoval na předmětný převod relativní neplatnost. Ve skutečnosti se jednalo o absolutně neplatný právní úkon. V případě podvodného jednání vykazujícího znaky trestného činu nemůže dojít k promlčení vlastnického práva. Žalobci a), b), c) navrhli, aby bylo určeno, že vlastníky rodinného domu [adresa] stojícího na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Poteč, byli ke dni úmrtí [jméno] [příjmení], tedy ke dni [datum], paní [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], a pan [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], dále aby žalované byla uložena povinnost nahradit žalobcům a), b), c) náklady řízení a žalovaná, aby byla povinna nahradit České republice náklady řízení.

4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná. Toto odvolání směřuje proti výrokům I., III., V. V podstatných částech svého odvolání namítla, že žalovaná je vedena jako vlastnice pozemku par. [číslo] přičemž jde o parcelu pozemkovou, nikoliv stavební. Žalobci se domáhali určení vlastnictví k pozemku parc. č. st. [číslo]. Proto by žaloba ve vztahu k takovému pozemku měla být zamítnuta. Nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že nejde o pravý podpis zemřelé [jméno] [příjmení]. Legalizační doložka je ve smyslu § 134 o. s. ř. veřejnou listinou. Žalobci a), b), c) neprokázali, že legalizovaný podpis není pravým podpisem. Závěr znaleckého posudku je nepřesvědčivý a nejednoznačný. Podle § 12 zákona č. 21/2006 Sb., obsahuje legalizační doložka pouze údaj o datu provedení legalizace. Údaj o místu provedení legalizace je nadbytečný. Závěr soudu I. stupně o neschopnosti [jméno] [příjmení] absolvovat cestu ze [obec] do [obec] je závěrem lékařským, který přísluší jen znalci. Soud I. stupně se nevypořádal se skutečností, že v mezidobí byla budova [adresa] zapsána jako součást pozemku parc. č. st. [anonymizováno]. Vyhovující výrok musí obsahovat údaj, že součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] není budova [adresa]. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žaloba, kterou se žalobci domáhají určení, že vlastníky pozemků parc. č. st. [anonymizováno] a parc. č. st. [číslo], zapsaných na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Poteč, byla ke dni [datum] [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá [datum], bytem [adresa] ve [obec] na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.196 Kč neukládá. Dále navrhla, aby žalobci byli povinni nahradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

5. Krajský soud v Brně, pobočka ve [obec], jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu oprávněnými osobami (§ 201 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k následujícím závěrům.

6. Ze zjištění soudu I. stupně vyplynulo zejména následující: 1) Žalobce a) je otcem žalované. Žalobci b), c) jsou sourozenci žalované. 2) Ke dni [datum] byl žalobce a) s [jméno] [příjmení] vlastníkem nemovitosti, ve společném jmění manželů, a to rodinného domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Poteč. 3) Ke dni [datum] byla [jméno] [příjmení] výlučnou vlastnicí pozemků parc. č. st. [anonymizováno] a parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí pro obec a katastrální území Poteč. 4) Dne [datum] byla uzavřena darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene mezi žalobcem a) a [jméno] [příjmení] jako darujícími a žalovanou (jejich dcerou) jako obdarovanou, na jejímž základě měli darující převést předmětné nemovitosti popsané pod body ad 2), 3) do vlastnictví obdarované, která dar přijala s tím, že darujícím bylo vyhrazeno a zřízeno bezplatné právo bydlení a spoluužívání převáděných nemovitostí jako věcné břemeno. Předmětná darovací smlouva a smlouva o zřízení věcného břemene je opatřena podpisy žalobce a), žalované a [jméno] [příjmení] a ověřovacími doložkami legalizace podpisu, přičemž podle ověřovací knihy Městského úřadu Valašské Klobouky uznali žalobce a), žalovaná a [jméno] [příjmení] podpisy za vlastní s tím, že ověřovací doložka byla vystavena ve [obec] dne [datum]. 5) [jméno] [příjmení] byla léčena od února 2007 pro karcinom s metastázami. Od [datum] až do svého úmrtí dne [datum] byla hospitalizována v Krajské nemocnici [příjmení] [příjmení] ve [obec], byla ve špatném zdravotním stavu s nevolností, bolestmi žaludku, těžkým dechem, byla imobilní a inkontinentní, měla permanentně močový katetr, výživu dostávala pareneterálně, byly ji navyšovány opiáty a [datum] byla každé dvě hodiny kontrolována zdravotnických pracovníkem, který zaznamenal její polohu a byly podávány jí podávány tekutiny. Zemřela [datum].

7. Soud I. stupně dospěl k závěru, že je dán naléhavý právní zájem žalobců a) - c) na požadovaném určení. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil a pro stručnost odkazuje na argumentaci soudu I. stupně v odvoláním napadeném rozsudku, s nímž se ztotožňuje.

8. Soud I. stupně učinil odůvodněný závěr, že podpis [jméno] [příjmení] na darovací smlouvě a smlouvě o zřízení věcného břemene není jejím pravým podpisem. Tento závěr učinil soud I. stupně s ohledem na závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví ruční písmo, znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která dospěla k závěru, že je pravděpodobnější, že podpis dárkyně [jméno] [příjmení] na darovací smlouvě a smlouvy o zřízení věcného břemene z [datum] není pravý podpis [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně dal do souvislosti tento závěr znalkyně se zjištěním, že přestože dárkyně [jméno] [příjmení] byla v Krajské nemocnici ve [obec] ve špatném zdravotním stavu, měla zaveden permanentní močový katetr, měla zavedené kapačky a co dvě hodiny byla kontrolována zdravotnickým pracovníkem, tak podle ověřovací doložky uznala [jméno] [příjmení] svůj podpis za vlastní [datum] ve [obec] Odvolací soud nemohl přehlédnout závěry činěné soudem I. stupně ze zprávy Gerontologického centra Krajské nemocnice [příjmení] [příjmení] ve [obec] z [datum] (č. l. 20), z nichž plyne, že celkový stav [jméno] [příjmení] je špatný, jde o osobu ležící a dezorientovanou, s inkontinencí močí a stolice a odkázanou na pomoc druhé osoby. V té souvislosti ze zápisů z plánu ošetřovatelské péče z [datum] vyplývá, že stav [jméno] [příjmení] dne [datum] je proti předchozímu dni beze změn (č. l. 22pv). Závěru soudu I. stupně, že podpis dárkyně [jméno] [příjmení] není pravým podpisem [jméno] [příjmení] tak nelze ničeho vytknout, přičemž odvolací soud se plně ztotožňuje s odůvodněním provedeným soudem I. stupně, na které odkazuje.

9. Soud I. stupně se také správně vypořádal s důsledky přijatého závěru, že podpis [jméno] [příjmení] na darovací smlouvě není jejím pravým podpisem, na žalobou uplatněný nárok.

10. K výroku I. napadeného rozsudku.

11. Z ustanovení § 628 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., dále jen „obč. zák.“ vyplývá, že darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost.

12. Podle ustanovení § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

13. Podle ustanovení § 40 odst. 3 obč. zák. písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, může být podepsán elektronicky podle zvláštních předpisů.

14. Podle ustanovení § 46 odst. 2 obč. zák. pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí. Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téže listině.

15. Z právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, vyplynulo, že písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat zamýšlené právní následky (srov. Švestka, [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol. Občanský zákoník, komentář, C. H. Beck, [obec], 1. vydání, 2008, str. [číslo]).

16. Za těchto okolností učinil soud I. stupně odůvodněný závěr, že v části, v níž se darovací smlouva týká nemovitostí, které na žalovanou jako obdarovanou měla převést [jméno] [příjmení], a to jako výlučná vlastnice nemovitostí, je předmětná smlouva absolutně neplatná a na jejím základě nemohlo dojít k převodu vlastnictví k těmto nemovitostem z [jméno] [příjmení] na žalovanou a [jméno] [příjmení] byla i po dni [datum] stále vlastnicí těchto nemovitostí a byla jí i ke dni své smrti [datum]. Žalobě o určení, že výlučnou vlastnicí pozemků uvedených v odst. I. výroku tak soud I. stupně jako důvodné vyhověl. S tímto závěrem se odvolací soud ztotožnil, přičemž v tomto směru odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně.

17. K namítanému vydržení, je zapotřebí odkázat na argumentaci soudu I. stupně, že žalovaná se ujala práva držby [datum]. Desetiletá vydržecí doba by uplynula v roce 2019, tj. za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Vznik vlastnického práva na základě vydržení by nastal za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který v ustanovení § [číslo] nepřipouští vydržení na základě neplatného právního titulu (putativního titulu). Proto k vydržení vlastnického práva nemohlo dojít.

18. K odvolacím námitkám žalované je zapotřebí uvést zejména následující.

19. V žalobních tvrzeních žalobci a), b), c) výslovně tvrdili, že [jméno] [příjmení] vlastní ve výlučném vlastnictví pozemek parcela [číslo]. V rozporu s tím bylo zmíněno v petitu žaloby, že se žalobci domáhají určujícího výroku rozsudku, že [jméno] [příjmení] byla ke dni své smrti vlastníkem pozemku parcela č. st. [číslo]. Přitom podle výpisu z katastru nemovitostí podle stavu k [datum] se jedná o pozemek parcela [číslo] o výměře 475 m2, druh pozemku zahrada, způsob ochrany zemědělský půdní fond. Z vymezení předmětu řízení žalobci, z vymezení vylíčení skutkových okolností, z nichž žalobce dovozuje svůj nárok a taktéž z žalobního návrhu je přitom zjevné, že žalobce požaduje, aby soud určil, že nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec] byly ke dni [datum] vlastnictvím [jméno] [příjmení]. Ze spisového materiálu vyplývá, že jde o pozemek parcela č. st. [anonymizováno] a pozemek parcela [číslo].

20. Zástupce žalobců a) - b) výslovně do protokolu před odvolacím soudem uvedl, že v petitu žaloby došlo k písařské chybě. Řízení bylo celou dobu vedeno ohledně pozemku parcela [číslo] v k. ú. [obec].

21. Za těchto okolností odvolací soud za využití ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku I., přičemž použitím jiných slov vyjádřil ve výroku svého rozhodnutí stejná práva, kterých se žalobci a), b), c) podanou žalobou domáhali. Pouze soud rozhoduje o formulaci výroku a případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není doslovně vázán (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 4649/2008). Proto není překročením žaloby, zformuluje-li soud svůj výrok způsobem reflektujícím stav zapsaný v katastru nemovitostí.

22. Žalované nebylo možno přisvědčit v její odvolací námitce, že závěr o neschopnosti [jméno] [příjmení] absolvovat cestu ze [obec] do [obec] je závěrem lékařským. V té souvislosti je zapotřebí uvést, že soud I. stupně učinil závěr, že dne [datum] se [jméno] [příjmení] nenacházela ve [obec], kde měla podle textu legalizační doložky prohlásit, že jde o její pravý podpis, ale nacházela se ve vážném zdravotním stavu odkázaná na péči jiné osoby v Krajské nemocnici [příjmení] [příjmení] ve [obec], kde v průběhu celého dne byla každé dvě hodiny kontrolována její poloha zdravotnickými pracovníky a byly jí podávány tekutiny. Tento závěr soudu I. stupně odpovídá zjištěnému skutkovému stavu.

23. Soud I. stupně uzavřel, že v řízení byl dokázán opak toho, co legalizační doložka osvědčovala a toto soud I. stupně vysvětlil, mj. s poukazem na okolnost, na jakém místě byla vystavena legalizační doložka podle svého znění a s poukazem na místo, v jakém se nacházela [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně vzal v úvahu ustanovení § 134 o. s. ř. a s tímto se vyrovnal. Ve svém závěru, že podpis [jméno] [příjmení] na předmětné darovací smlouvy není jejím pravým podpisem, vzal soud I. stupně v úvahu také další zjištění a skutečnosti, jak byly popsány shora.

24. Pokud jde o odvolací námitku žalované proti závěru znaleckého posudku, co do přesvědčivosti a nejednoznačnosti jeho závěrů, v tomto směru je zapotřebí uvést, že to není soudní znalec, kdo rozsuzuje věc, nýbrž soud, jenž musí v každém procesním stadiu důsledně postupovat v souladu s procesními pravidly, a jehož povinností je rozhodnout na základě zjištěného skutkového stavu věci, který je výsledkem úsudku soudce o tom, které z rozhodných a sporných skutečností jsou pravdivé, tj. které z nich bude (na základě hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř.) soudce považovat za prokázané zprávami získanými provedením jednotlivých důkazů.

25. K výroku II. rozsudku soudu I. stupně je zapotřebí uvést zejména následující.

26. Soud I. stupně učinil přiléhavý závěr, že absence podpisu [jméno] [příjmení] na předmětné darovací smlouvě vede k tomu, že smlouva, jejímž předmětem byl převod nemovitostí ze společného jmění manželů na obdarovanou, byla na straně dárce uzavřena pouze jedním z manželů, přičemž darování či převod nemovitosti ze společného jmění manželů přitom nelze považovat za obvyklou správu majetku ve společném jmění ve smyslu § 145 odst. 1 obč. zák.

27. V té souvislosti je zapotřebí poukázat na závěry ustálené soudní praxe, podle níž k darování nemovitosti patřící do společného jmění manželů je nutný souhlas obou manželů (srov. R 21/1972).

28. Soud I. stupně dospěl k přiléhavému skutkovému závěru, že ve skutkových podmínkách této konkrétní věci zde absentuje souhlas [jméno] [příjmení], jakožto jednoho z manželů s tímto právním úkonem.

29. Podle § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný.

30. Podle § 40a obč. zák. jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle § 145 odst. 2 obč. zák. považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkon nedovolá.

31. Právní úkon je neplatný jen tehdy, jestliže relativní neplatnost byla dotčeným manželem uplatněna vůči všem účastníkům právního úkonu, který se týkal majetku ve společném jmění manželů. Může se tak stát v řízení před soudem anebo mimosoudně. Stejně tak řeší tuto otázku i odborná literatura (viz např. Švestka, J., in Švestka, [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2. vydání, 2009, s. 374 a násl.).

32. Soud I. stupně se tak správně neodchýlil od řešení, které již dříve přijala judikatura.

33. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 2 2007, sp. zn. 21 Cdo 948/2006, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož k tomu, aby nastaly účinky tzv. relativní neplatnosti, se dovolání relativní neplatnosti může stát žalobou u soudu, avšak postačí, aby oprávněná osoba uplatnila tzv. relativní neplatnost právního úkonu mimosoudně. V obou případech účinky tzv. relativní neplatnosti nastávají jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo druhému účastníku (ostatním účastníkům) právního úkonu, popřípadě - namítá-li neplatnost právního úkonu osoba, která nebyla jeho účastníkem - všem účastníkům právního úkonu, a to okamžikem, v němž projev vůle došel poslednímu z nich (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 21 Cdo 3241/2008, usnesení ze dne 26. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 4024/2008, a rozsudek ze dne 26. října 2009, sp. zn. 21 Cdo 2559/2008).

34. Úspěšné dovolání se relativní neplatnosti by mělo ve skutkových podmínkách této konkrétní věci za následek, že se takový majetek opětovně stává součástí společného jmění manželů.

35. V této konkrétní věci dospěl soud I. stupně k závěru, že neplatnosti právního úkonu se v této konkrétní věci dovolal žalobce a) podanou žalobou.

36. Žalovaná v průběhu tohoto řízení uplatnila námitku promlčení vůči právnímu úkonu dovolání se neplatnosti darovací smlouvy.

37. Z právního názoru vysloveného v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 948/2006, ze dne [datum], vyplynulo, že právo dovolat se tzv. relativní neplatnosti podléhá promlčení. Promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zák.).

38. Soud I. stupně s přihlédnutím ke svým skutkovým zjištěním uzavřel, že dovolat se relativní neplatnosti mohl žalobce a) poté, co podepsal předmětnou smlouvu. Žalobci a) tak začala běžet tříletá promlčecí lhůta dne [datum], tj. dnem následujícím po podpisu smlouvy a uplynula [datum]. Dovolání se relativní neplatnosti žalobcem a) podanou žalobou se tak stalo až po uplynutí promlčecí doby.

39. Proto soud I. stupně k námitce žalované přihlédl k promlčení práva žalobce a) dovolat se relativní neplatnosti předmětné darovací smlouvy.

40. Soud I. stupně přihlédl k námitce žalované také k promlčení práva žalobců b), c) dovolat se relativní neplatnosti předmětné darovací smlouvy vzhledem ke skutkovému zjištění, že žalobci b), c) byli o převodu nemovitostí informováni dopisy z [datum], které byly odeslány k poštovní přepravě [datum] a dostaly se do jejich dispoziční sféry [datum], přičemž [datum] jim začala běžet promlčecí doba k uplatnění námitky relativní neplatnosti, která uplynula [datum].

41. Soudu I. stupně je zapotřebí přisvědčit také v závěru, že omluvitelným je jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající (mýlící se) osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti (že vyvinula obvyklou péči), kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul.

42. Tj. proti omylu se ubrání jen ten, kdo jedná v omluvitelném omylu, tj. že jednal s obvyklou mírou opatrnosti, jakou lze po každém požadovat.

43. Jestliže žalobce a) v podané žalobě tvrdí, že předmětnou darovací smlouvu nečetl, ale podepsal ji, nejednal s obvyklou mírou opatrnosti. V souladu s obvyklou mírou opatrnosti je namístě závěr soudu I. stupně, že bylo namístě, aby si žalobce a) přečetl smlouvu, kterou podepisuje.

44. Námitka žalobce a), že jednal v omylu ve smyslu § 49a obč. zák., nemůže obstát, pokud žalobce a) si nepřečetl smlouvu, kterou podepsal. Není zjištěna žádná skutečnost, která by žalobci a) bránila v tom, aby si přečetl smlouvu, kterou podepsal.

45. Odůvodněný je pak závěr soudu I. stupně, že pokud je právní úkon učiněn v omylu, přichází v úvahu relativní neplatnost takového právního úkonu. S ohledem na důvodně vznesenou námitku promlčení ze strany žalované, nemohl ani z tohoto důvodu soud I. stupně přihlédnout k tvrzení žalobců.

46. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně dospěl k odůvodněnému právnímu závěru, že darovací smlouva mezi žalobcem a) a žalovanou, kterým byly převedeny nemovitosti ze společného jmění manželů žalobce a) a [jméno] [příjmení] na žalovanou je právním úkonem platným.

47. Proto odvolací soud ve smyslu ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve výroku II.

48. K odvolacím námitkám žalobců a), b), c) je zapotřebí uvést zejména následující.

49. Žalobci a), b), c) především tvrdí, že k převodu vlastnického práva došlo v důsledku trestného činu spáchaného ze strany žalované, mělo jít o trestný čin podvodu, proto měla být předmětná darovací smlouva posouzena jako absolutně neplatná.

50. K uvedené námitce je zapotřebí uvést, že soud je podle § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin.

51. Většinu předběžných otázek je soud oprávněn sám řešit. Soud však není oprávněn řešit otázky, kdy je výslovně podle ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu.

52. Mezi otázky, které procesní soud není oprávněn řešit, náleží, zda byl spáchán trestný čin (srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200 za. Komentář. 1. vydání. [obec] C. H. Beck, 2009, s 750). Z obsahu spisového materiálu vyplynulo, že nedošlo k pravomocnému odsouzení žalované pro trestný čin a že trestní řízení není tč. ani konáno, přičemž věc podezření z trestného činu byla policejním orgánem Policie ČR v minulosti odložena.

53. Již pouze ze shora uvedeného je zřejmé, že tato odvolací námitka žalobců a), b), c) není důvodná.

54. Soud I. stupně ve shodě s tvrzeními žalobců a), b), c) dospěl k závěru, že podpis dárkyně [jméno] [příjmení] na předmětné smlouvě není jejím pravým podpisem. Dospěl také k závěru, že k vydržení předmětných nemovitostí žalovanou nemohlo dojít, byť z jiných důvodů než to namítají v odvolání žalobci a), b), c).

55. Pokud jde o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2219/12, z [datum], tento řeší primárně otázku nabytí vlastnického práva od nevlastníka, byl-li nabyvatel v dobré víře. Rozsudek soudu I. stupně není v rozporu s tímto nálezem.

56. O náhradě nákladů řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť každý z účastníků měl v řízení přibližně stejný úspěch a neúspěch. Za těchto okolností bylo s přihlédnutím k § 148 odst. 1 o. s. ř. také rozhodnuto o nákladech státu, že žalobci i žalovaný ponesou tyto náklady jednou polovinou.

57. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny důvody pro její prodloužení.

Poučení