60 Co 198/2024 - 124

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupený advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] o zadostiučinění 200 000 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 42.090,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 7.795,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno], bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 160 500 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované částky 39 500 Kč, zamítá (výrok II.), žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 50 296,20 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že bylo zahájeno trestní stíhání vůči žalobci usneseními [Anonymizováno], [adresa], pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], pro zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), písm. d) trestního zákoníku a zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku a ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 trestního zákona. Dne [datum] byla na žalobce podána obžaloba u Okresního soudu v Uherském [adresa]. Žalobce byl zčásti zproštěn podané obžaloby. Stalo se tak rozsudkem Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] a rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] Trestní stíhání žalobce bylo nakonec zastaveno usnesením Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], které nabylo právní moci dne [datum]. V usnesení Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým bylo zastaveno trestní stíhání žalobce, soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány okolnosti odůvodňující zastavení trestního stíhání žalobce pro jeho nepřiměřenou délku, s odkazem na porušení práva na spravedlivý proces (práva na projednání věci v přiměřené lhůtě) zaručeným v článku 6 odst. 1 Úmluvy. Žalobce se domáhal jednak náhrady nákladů zastoupení a jednak přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. Jelikož byl v předchozím průběhu řízení již vypořádán nárok žalobce na náhradu nákladů, předmětem řízení zůstal uplatněný nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení. V řízení byly zjištěny všechny prvky odpovědnostního vztahu mezi žalobcem a žalovanou podle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. Žalobci náleží zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou délkou řízení s odkazem na ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. V dané věci nepostačuje pouhé konstatování porušení práva, které má pouze podpůrnou funkci. Celková délka řízení činila od [datum] (resp. od [datum], kdy se žalobce o řízení dozvěděl) do [datum], tj. 9 let a 11 měsíců. Taková délka trestního řízení je zcela zjevně nepřijatelná. Ostatně soud v trestním řízení pro nepřiměřenou délku trestní stíhání zastavil. Také žalovaná dovodila, že délka řízení byla nepřiměřeně dlouhá, když se za délku řízení žalobci omluvila. Věc vybočuje svou délkou výrazně z běžně akceptovatelné délky řízení. Je namístě zvýšit částku za vzniklou nemajetkovou újmu o 10 %. Pokud jde o složitost řízení, bylo třeba zohlednit složitost v počtu instancí, jednak složitost věci samu o sobě. Odvolací soud rozhodoval o věci dvakrát. Byla dána i složitost skutková a procesní, spis měl k okamžiku skončení řízení 1400 listů, bylo provedeno rozsáhlé dokazování výslechy svědků a listinnými důkazy, tato složitost byla dána i počtem skutků. Z důvodu složitosti snížil soud I. stupně odškodnění o 10 %. Pokud jde o jednání poškozené, pak několikrát bylo hlavní líčení odročováno k žádosti žalobce, který o odročení žádal z důvodu nepříznivého zdravotního stavu. Následně bylo až znaleckým zkoumáním zjištěno, že žalobci nic nebrání v jeho osobní účasti na hlavním líčení, nadto žalobce již na osobní účasti před soudem netrval a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Závěr o oddálení rozhodnutí věci je patrný i z toho, že se žalobce dobrovolně poprvé nedostavil ke znalci ke zhodnocení svého zdravotního stavu, čímž došlo k prodloužení doby, po kterou byl znalecký posudek dopracováván. Z tohoto důvodu bylo pro jednání žalobce namístě snížit odškodnění o 10 %. K prodlevě došlo před soudem I. stupně v období od podání obžaloby [datum] do faktického konání hlavního líčení [datum]. Za to mohl částečně žalobce, ale soud mohl postupovat pružněji zejména od [datum], kdy byl přibrán znalec k vypracování znaleckého posudku, do faktického zpracování znaleckého posudku [datum], byť toto bylo způsobeno také objektivně nedostatkem znalců, což nelze klást za vinu účastníkovi. Dále pak v období od [datum], kdy byl spis s rozsudkem předložen odvolacímu soudu, načež i odvolací soud nařídil první veřejné zasedání až na [datum]. Po zrušení rozsudku soudu I. stupně bylo hlavní líčení nařízeno až na říjen 2022. Proto bylo namístě z těchto důvodů navýšit částku za nemajetkovou újmu o 10 %. Význam předmětu řízení pro poškozeného byl již s ohledem na to, že se jedná o trestní řízení, vysoký. Trestní řízení je řízením, které má již povahou svého předmětu pro účastníka zvýšený význam. Tato skutečnost vedla soud I. stupně k úvaze, že je namístě částku za vzniklou nemajetkovou újmu zvýšit o 10 %. S ohledem na délku řízení a skutečnost, že ukončení řízení (nebýt uvedených průtahů) bylo možno očekávat v době více než o polovinu kratší, není namístě vycházet z částky nejnižší (tj. 15 000 Kč za 1 rok), neboť ta je na místě spíše u kratších průtahů, avšak ani z částky nejvyšší (tj. 20 000 Kč za 1 rok), která je naopak na místě u průtahů a okolností věcí zvláště extrémních; s ohledem na okolnosti posuzované věci považoval soud I. stupně za přiměřené vycházet z částky mírně nad polovinou uvedeného rozpětí, tj. 18 000 Kč za 1 rok (1 500 Kč za 1 měsíc). První dva roky řízení byly ohodnoceny částkou o polovinu nižší. Pokud soud vycházel ze základní částky 18 000 Kč za 1 rok řízení a řízení trvalo 9 let a 11 měsíců, náležela by za toto období částka 178 500 Kč (1 500 Kč x 119 měsíců); při korekci za prvé dva roky je nutno odečíst za každý rok 1/2, tj. celkem 18 000 Kč (2 x 9 000 Kč), celkem tak činí vypočtená částka za 9 let a 11 měsíců podle výše nastíněné metodiky 160 500 Kč (178 500 Kč – 18 000 Kč). S přihlédnutím k jednotlivým faktorům uvedeným v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se tato částka zvyšuje o 20 % (10 % za celkovou délku řízení a 10 % za význam), snižuje o 20 % (10 % za složitost věci a 10 % za jednání poškozeného); celkem tak částka za vzniklou nemajetkovou újmu činí 160 500 Kč. Žalobce tak byl v řízení úspěšný co do částky 160 500 Kč. Ve zbytku byla proto žaloba jako nedůvodná výrokem II. zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Prodloužená lhůta k plnění nezasáhne do práv žalobce na včasnou úhradu oprávněných nároků.

3. Proti tomuto rozsudku podali odvolání žalobce i žalovaná.

4. Odvolání žalované směřuje proti výroku I., III. V podstatných částech svého odvolání žalovaná uvedla, že nemajetková újma vzniklá žalobci nebyla takové intenzity, aby vyžadovala přiznání odškodnění v penězích. Soud I. stupně zohlednil procesní a skutkovou složitost a snížil základní částku přiměřeného zadostiučinění o 10 %. Složitost zahrnuje jednak počet instancí, dále složitost věci, tedy okolnosti skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti je třeba vnímat samostatně. Z odůvodnění rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že bral v potaz, že s rostoucím počtem instancí narůstá též délka řízení, avšak neuvedl, jakým procentem promítl počet instancí do výše odškodnění. Navíc v řízení do podání obžaloby se do řízení zapojuje policejní orgán a státní zástupce. Odvolací soud rozhodoval dvakrát. Z tohoto důvodu by odškodnění mělo být sníženo o 15 %. Nesprávná je podle žalované i úvaha, proč soud prvního stupně snížil přiměřené zadostiučinění pouze o 10 % z důvodu složitosti věci. Byla dána složitost řízení množstvím trestných činů, skutků, šlo o přeshraniční vyšetřování, byla potřeba opatřit tlumočníka. Z těchto důvodů by výše přiměřeného zadostiučinění měla být snížena alespoň o 15 %. Žalobce se významně podílel na délce řízení s ohledem na opakované omluvy z hlavního líčení, které se ukázaly následně být jako nedůvodné. Žalobce se nedostavil ke znalci a znalec nemohl provést jeho shlédnutí. Rovněž z výslechu v přípravném řízení se žalobce omlouval, přestože zdravotní stav nebránil žalobci tento úkon provést. Ve fázi řízení před soudem mohl soud provést první hlavní líčení až po dvou letech a devíti měsících. Snížení o 10 % nereflektuje míru, jak se žalobce podílel na celkové délce posuzovaného řízení. Nesouhlasí s tím, že takto žalobce prodloužil řízení pouze od ledna roku 2016 do července 2016. Prvotní příčinou, proč byl soud nucen provést zkoumání psychického stavu žalobce, bylo chování žalobce. Proto prodloužení řízení nemohlo prohlubovat žalobcem pociťovanou újmu. Nelze zaujmout názor, že se žalovaný snažil prodloužit celkovou délku řízení a současně dovozovat, že soud prodloužil celkovou délku řízení, a proto zvýšit zadostiučinění pro průtahy v řízení. Proto by základní částka přiměřeného zadostiučinění měla být snížena nejméně o 30 %. Fáze zadávání znaleckého posudku soudem nepředstavuje průtah v řízení, který by mohl být hodnocen v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci, neboť nešlo o neodůvodněnou nečinnost. Po odpadnutí překážky představované opakovanými omluvami žalobce trvalo trestní stíhání 4 roky a 8 měsíců, což bylo standardní. Základní částka mohla být stanovena na 15.000 Kč. Nebyl důvod navyšovat zadostiučinění o dalších 10 %. Navíc ne každé pochybení orgánu veřejné moci představované průtahem je důvodem k navýšení přiznaného odškodnění. Takový postup zakládají pouze zvlášť závažná procesní pochybení. Žalovaná podala odvolání i proti výroku o náhradě nákladů řízení s tím, že nárok na náhradu škody ve výši 47 524 Kč byl pravomocně rozhodnut prvním rozhodnutím soudu I. stupně. Posléze činila tarifní hodnota 50.000 Kč a výše odměny 3 100 Kč. Žalovaná navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn a žaloba na přiznání peněžitého odškodnění zamítnuta a žádnému z účastníků, aby nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

5. Odvolání žalobce směřuje proti výroku II. a III., kterými byla žaloba v části zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. V podstatných částech svého odvolání uvedl, že nesouhlasí s tím, že soud I. stupně vycházel z částky 18.000 Kč za rok řízení, mírně nad polovinou rozpětí. Soud I. stupně měl vycházet z částky 20.000 Kč za rok řízení, neboť délka řízení byla extrémní. Navíc poukázal na stáří stanovení rozmezí částek odškodnění upravené v rozhodnutí pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Poukázal na zásadní ekonomické změny v mezidobí. Nesouhlasí s tím, že soud I. stupně snížil částku o 10 % z důvodu složitosti a o dalších 10 % z důvodu na straně obviněného. Složitost řízení nelze stanovit podle rozsahu soudního spisu ani neochoty svědků dostavit se k soudu. To, že v řízení bylo možno pokračovat s ohledem na zdravotní stav žalobce, nelze přičíst k tíži žalobce, který o odročení jednání žádal až na doporučení lékařů. Nesouhlasí s tím, že jednání žalobce směřovalo úmyslně k prodloužení řízení a k oddálení rozhodnutí ve věci. Nebyl důvod snížit zadostiučinění o 10 % z důvodu žádostí žalobce o odročení. Průtahy se podílely na délce řízení více než 10 %, jak pro ně soud I. stupně navýšil zadostiučinění. Průtahy se podílely na délce řízení více než jen žádosti žalobci o odročení, přitom obojí bylo soudem I. stupně zohledněno korekcí ve výši 10 %. Pro význam řízení měla být základní částka navýšena minimálně o 15 %. Proto měl být žalobci přiznán nárok na zadostiučinění v celé žalované částce 200.000 Kč. Žalobce podal odvolání i do výroku o nákladech řízení. Do výpočtu výše nákladů nebyly započítány paušální náhrady a náhrada za DPH z této částky, správná výše nákladů činí 42.737,20 Kč a k tomu zaplacené soudní poplatky činí 8.000 Kč, celkem 50.737,20 Kč. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek ve výroku II., tak, aby uložil žalované povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku i ve zbytku ve výši 39.500 Kč a aby změnil výrok o nákladech řízení na částku 50.737,20 Kč a přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

6. K odvolání žalobce se písemně vyjádřila žalovaná tak, že otázku vlivu běhu času a změnu ekonomické situace posuzoval již několikráte Nejvyšší soud tak, že pouhá změna ekonomické situace nemůže odůvodnit výši přiznávaného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Není podpořeno jakýmkoliv důkazem, že by se posuzované trestní řízení podílelo na zhoršení zdravotního stavu žalobce. Proto z takového tvrzení nelze podle žalované vycházet.

7. K odvolání žalované se písemně vyjádřil žalobce tak, že omluva žalované není dostatečná v případě trestního řízení trvajícího deset let. Složitost řízení zohlednil soud I. stupně již tím, že základní částku stanovil na 18 000 Kč. V případě posuzování složitosti ve vztahu k možné modifikaci odškodnění za délku řízení musí být uvedeny zcela výjimečné, nestandardní úkony a skutečnosti, avšak omluvy, či potřeba výslechu více svědků není ničím mimořádným. Snížení v rozsahu, jak požaduje žalovaná není důvodné. Délka řízení byla z velké části způsobena i nesprávnými rozhodnutími soudu prvního stupně i průtahy v postupu soudu. Složitost není dána tím, že se žalobce z důvodu zdravotního stavu nemohl účastnit určitých úkonů, které pak nemohly být konány. Zdravotní stav neumožňoval žalobci dostavit se k některým úkonům, což průběžně dokládal lékařskými zprávami. Žalobce nesouhlasí s tím, že svým jednáním přispěl k průtahům. Odvolání žalobce byla důvodná. Nesouhlasí se snížením v rozsahu, jak to z důvodu jednání na straně žalobce požaduje žalovaný. Nedůvodná je námitka určit základní částku náhrady na spodní hranici, neboť délka řízení byla extrémní. Nejvyšším soudem stanovené rozpětí odškodnění je již 14 let staré. Pokud jde o odvolání žalované do nákladového výroku, tak odvolání z [datum] bylo podáváno v situaci, kdy byly předmětem řízení oba žalované nároky. Dále bylo předmětem řízení pouze zadostiučinění za nemajetkovou újmu.

8. Krajský soud v Brně - pobočka ve [adresa], jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k následujícím závěrům.

9. V průběhu řízení byly žalobcem vůči žalované uplatněny dva samostatné nároky odvíjející se každý od odlišného skutkového základu. Jedná se jednak o nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v původním řízení a dále o nárok na náhradu zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání. Jedná se o dva samostatné nároky bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a bez ohledu na to, zda o těchto dvou nárocích bylo rozhodnuto jedním výrokem.

10. Nárok na náhradu nákladů právního zastoupení byl pravomocně rozhodnut v přechozím průběhu řízení. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok na náhradu zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního stíhání.

11. Předmětem odvolacího přezkumu byly všechny výroku rozsudku soudu I. stupně napadené odvoláním.

12. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

13. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

14. Nejvyšší soud sjednotil postup soudů v otázce výkladu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí a § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněným pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Stanovisko“).

15. Účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, které představuje nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 4336/2010).

16. Ohledně základu nároku je zapotřebí uvést, že trestní stíhání bylo v konkrétním případě zastaveno z důvodu nepřiměřené délky řízení. V usnesení z [datum], sp. zn. 30 Cdo 3300/2013, k problematice formy odškodnění při zastavení řízení pro nepřiměřenou délku řízení Nejvyšší soud poukázal na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod R 58/2011 (dále jen „Stanovisko“) ve vztahu k možným způsobům odškodnění a uvedl, že jiná forma náhrady ve smyslu § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zák. č. 82/1998 Sb.“), může být přiznána zejména v trestním řízení, a to v podobě zmírnění ukládaného trestu. To je však možné jen za podmínky, že takové zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí být výslovně uvedeno, že uložený trest je mírnější právě proto, že soud přihlédl k okolnosti nepřiměřeně dlouhého řízení, nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2640/2010). Uvedené závěry se plně uplatní i v případě, že je trestní stíhání z důvodu nepřiměřené délky řízení dokonce zastaveno s poukazem na č. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 7 Tz 316/2001). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2310/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 60/2013, Nejvyšší soud dále uvedl, že zmírnění ukládaného trestu má přednost před finanční kompenzací, kterou lze uložit v řízení o náhradě škody (újmy). O další formě náhrady podle zák. č. 82/1998 Sb. by proto bylo možno uvažovat pouze v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozenému dostalo v řízení trestním, nejevilo jako dostačující (srov. § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb.).

17. Z uvedeného plyne, že pouhá okolnost, že trestní stíhání bylo zastaveno pro jeho nepřiměřenou délku, nevylučuje samo o osobě další formy náhrady za nepřiměřenou délku řízení, v případě, že by se odškodnění, kterého se poškozenému dostalo zastavením trestní stíhání, nejevilo jako dostačující.

18. Z právních názorů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 741/17 a dále v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4373/2017 vyplynulo, že zastavení trestního stíhání z důvodu jeho nepřiměřené délky za podmínek, kdy obviněný neměl možnost prohlásit, že na projednání věci trvá a sám o zastavení trestního stíhání nežádal, je prostředkem zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, zásadně ovšem nedostačuje k úplnému odčinění způsobené újmy.

19. Taktéž z právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 741/17, vyplývá, že situace, kdy bylo trestní řízení zastaveno z důvodu jeho nepřiměřené délky, aniž by mohl být učiněn závěr o tom, zda obviněný daný skutek spáchal či nikoliv, je odlišná od situace, kdy byl obviněný již shledán vinným a dostalo se mu beneficia zmírnění trestu odůvodněného nepřiměřenou délku trestního řízení. Pokud obviněný o zastavení trestního stíhání nepožádal a neměl ani možnost trvat na projednání věci, nemůže být takového zastavení považováno za kompenzaci nepřiměřené délky řízení.

20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 2458/2016 vyplynulo, že obviněný, jehož trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu, proti němuž nesvědčilo právo na pokračování ve věci ani právo podat si stížnost proti usnesení o zastavení řízení, není vyloučen z nároku na náhradu škody proti státu.

21. V této konkrétní věci proto bylo zapotřebí uzavřít, že žalobce sám o zastavení trestního stíhání nepožádal, neboť z jeho vyjádření je naopak zřejmé, že svou vinu popíral a měl zájem na očištění své osoby prostřednictvím zprošťujícího rozsudku. Nelze tak bez dalšího za dobrodiní označit toliko rozhodnutí spočívající v zastavení trestního stíhání, kterého se žalobce nedomáhal a které mu ve zmíněném očištění zabránilo.

22. Odpovědnost státu je založena, jsou-li naplněny 3 znaky: nepřiměřená délka řízení, nemajetková újma a příčinná souvislost mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem nemajetkové újmy.

23. Při stanovení míry odškodnění bylo přihlédnuto ke kritériím § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

24. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, pokud jde o posouzení celkové délky řízení, že trestním stíháním žalobce před Okresním soudem v Uherském [adresa] pod sp. zn. 18 T 121/2015 a jemu předcházejícím trestním stíháním před orgány činnými v přípravném řízení bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

25. Počátek délky řízení byl dán doručením usnesení o zahájení trestního stíhání, a to doručením usnesení [adresa].

26. Vůči žalobci bylo vedeno jedno společné trestní stíhání. Konkrétně pak bylo vůči žalobci jakožto obviněnému zahájeno trestní stíhání celkem třemi usneseními o zahájení trestního stíhání (č.l. 721, 737, 757 trestního spisu), a to policejním orgánem Policie ČR, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, [adresa]. Tato trestní stíhání byla původně vedena tímto policejním orgánem pod dvěma samostatnými spisovými značkami, a to pod sp. zn. [Anonymizováno] a pod sp. zn. [Anonymizováno] (pod kterou byla vydána dvě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce), přičemž usnesením označeného policejního orgánu ze dne [právnická osoba]. [Anonymizováno], č. j. [Anonymizováno] byly obě věci spojeny ke společnému řízení s odkazem na ustanovení § 20 odst. 1 trestního řádu a o věcech obviněného žalobce bylo nadále vedeno jedno společné řízení (u policejního orgánu pod sp. zn. [Anonymizováno]). Z obsahu žádosti žalobce o odškodnění adresované Ministerstvu spravedlnosti, i z obsahu žaloby podané v této věci, je zřejmé, že žalobce se domáhá odškodnění za toto jedno společné trestní stíhání žalobce vedené o více trestných činech, které následně bylo ukončeno až usnesením Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. Soud I. stupně proto správně spojil počátek délky řízení s doručením časově prvního usnesení o zahájení trestního stíhání žalobci do vlastních rukou.

27. Konec řízení byl dán okamžikem nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno, kterým bylo [adresa].

28. Celková délka řízení ve vztahu k žalobci činila 9 let a 11 měsíců a tato délka řízení je nepřiměřená. Tento závěr je nutno činit s ohledem na to, že délka řízení neodpovídá ani složitosti a ani významu řízení, ani charakteru a rozsahu předmětu řízení. Jde o takové porušení, že to neodpovídá principům právního státu.

29. Žalobci tak vzniklo právo na odškodnění podle zákona č. 82/1998 Sb.

30. Složitost řízení je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Zásadně se projevuje ve dvou samostatných skutečnostech. Zaprvé v počtu instancí, které byly do řízení zapojeny. Zadruhé ve složitosti řízení jako takové, skutkové, procesní a právní.

31. Lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, přičemž je tak ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Je přitom nerozhodné, zda je přezkumu podrobena otázka hmotného či procesního práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3175/2015).

32. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti doprovázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (obecně jde zejména o rozsah předmětu řízení a z toho vyplývající rozsah dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, obtížná dosažitelnost svědků a jiných důkazních prostředků, znalecké posudky, či výsledky znalce), složitost právního posouzení z hlediska aplikačního i interpretačního závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti a dále může být uvažována i složitost procesní, daná procesní aktivitou účastníků, četností a srozumitelností jejich podání a procesních návrhů.

33. V rámci složitosti řízení soud I. stupně správně zohlednil, že řízení probíhalo před soudem I. stupně i před soudem odvolacím. Zohlednil i skutečnost, že soud I. stupně i odvolací soud rozhodoval o věci opakovaně.

34. Zohlednit bylo třeba také složitost procesní. Tato se projevila v konkrétní věci v tom, že z důvodu, že opakovaně žalobce poukazoval na zdravotní důvody na své straně, které mu brání účastnit se výslechu obviněného (srov. č.l. 747, 748, 753, 783, 792 připojeného trestního spisu) a v účasti u hlavního líčení (žádosti o odročení, zrušení hlavního líčení srov. č.l. 937, 940, 948, 956, 962 připojeného trestního spisu), vznikla v řízení, a to opakovaně potřeba znaleckého zkoumání zdravotního stavu žalobce, přičemž předmětem znaleckého zkoumání bylo řešení otázky, zda vůbec lze v trestním stíhání obviněného žalobce pokračovat z důvodu zdravotního stavu žalobce, zda je zdravotní stav obviněného žalobce takový, že mu neznemožňuje účastnit se úkonů trestního stíhání. Dále byla dána složitost procesní spočívající také v tom, že bylo zapotřebí činit úkony v rámci právního styku s cizinou, a to doručování do ciziny, předvolávání svědka z ciziny.

35. Potřeba znaleckého zkoumání zdravotního stavu žalobce jako obviněného se projevila v tom, že bylo nezbytné opakovaně ověřovat zdravotní stav obviněného žalobce, a to i znalecky, nemohl být proveden výslech obviněného a přípravné řízení nemohlo být skončeno. Trestní stíhání nemohlo ze zdravotních důvodů na straně žalobce postupovat tak rychle, jako by tomu bylo v případě, kdy by u obviněného žádné zdravotní problémy nebyly.

36. Uvedené se projevilo v tom, že ze zdravotních důvodů se žalobce omluvil (č. l. 747) z výslechu obviněného plánovaného na [datum], následně (č. l. 753) z výslechu obviněného plánovaného na [datum], následně musel být zpracován znalecký posudek znalkyně [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] z [datum] (č. l. 773-777) znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví interna, vnitřní lékařství a kardiologie, zdravotnická odvětví různá, veřejné zdravotnictví, z jehož závěrů vyplynulo, že žalobce je schopen se zúčastnit vyšetřovacích úkonů před orgány činnými v trestním řízení v návaznosti na svůj zdravotní stav. Uvedené zdravotní důvody se však dále projevily v tom, že ze zdravotních důvodů (č. l. 779-780) se obviněný omluvil dále z účasti na výslechu plánovaném na den [datum], dále se omluvil ze zdravotních důvodů z účasti na vyšetřovacích úkonech podáním z [datum] (č. l. 783), přičemž musel být zpracován další znalecký posudek znalkyní [Anonymizováno]. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] z [datum] (č. l. 787-791), z jehož závěrů vyplynulo, že obviněný žalobce je schopen se zúčastnit vyšetřovacích úkonů před orgány činnými v trestním řízení a to nejlépe za přítomnosti odborného lékaře, který by při akutním zhoršení jeho zdravotního stavu zasáhl. Dále se obviněný žalobce ze zdravotních důvodů omluvil (č. l. 792) z účasti na výslechu naplánovaného na [datum]. Podáním z [datum] (č. l. 796) obviněný žalobce poukázal na lékařskou zprávu, podle které není žalobci doporučena žádná účast u jednání před státními orgány. Následně musel být zpracován další znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] z [datum] (č. l. 800-804), z jehož závěrů vyplynulo, že obviněný je po skončení dočasné pracovní neschopnosti schopen se zúčastnit vyšetřovacích úkonů před orgány činnými v trestním řízení, a to nejlépe za přítomnosti odborného lékaře. Až dne [datum] (č. l. 807 připojeného trestního spisu) tak proběhl výslech obviněného, při kterém obviněný využil svého práva nevypovídat.

37. Z uvedeného je zřejmé, že výslech původně plánovaný na [datum] se nakonec uskutečnil až [datum] a tedy zdravotní důvody na straně obviněného žalobce způsobily prodloužení řízení téměř o 24 měsíců. To však není možno klást k tíži žalobce, neboť nebyl opatřen jakýkoliv důkaz či poznatek, který by svědčil o tom, že pokud se v konkrétním případě žalobce omluvil z účasti u úkonu (výslechu) pro svůj zdravotní stav, že by takové důvody nebyly dány. Pokud byl v průběhu řízení zkoumán zdravotní stav žalobce, stalo se tak vždy k okamžiku toho kterého znaleckého zkoumání a předmětem znaleckého posouzení nebylo zkoumat způsobilost k výslechu zpětně, k datům, kdy se měly konat předchozí výslechy obviněného a které se předtím neuskutečnily pro omluvy žalobce odůvodněné zdravotními důvody.

38. V následném řízení po podání obžaloby před soudem I. stupně požádal obviněný žalobce o odročení hlavního líčení (č. l. 904) nařízeného na [datum]. Dále požádal ze zdravotních důvodů o odročení hlavního líčení (č. l. 948) nařízeného na [datum] a požádal o znalecké zkoumání zdravotního stavu. Následně požádal ze zdravotních důvodů o odročení hlavního líčení (č. l. 956) nařízeného na [datum]. Dne [datum] (č. l. 962) doručil obviněný žalobce soudu I. stupně lékařskou zprávu, že je neschopen účastnit se hlavního líčení nařízeného na [datum]. Následně v červenci 2016 soud I. stupně přistoupil ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu obviněného žalobce.

39. Z uvedených důvodů zdravotní důvody na straně obviněného způsobily řešení opakovaných žádostí o odročení jednání a prodloužení řízení o dalších přibližně 6 měsíců, kdy hlavní líčení nemohlo být konáno a nemohlo proběhnout. Řízení nemohlo probíhat tak rychle, jako by tomu bylo při absenci zdravotních důvodů na straně žalobce.

40. Prodloužení řízení z důvodu zdravotního stavu žalobce tak odvolací soud zohledňoval v rámci kritéria složitosti řízení, neboť potřeba zajistit účast žalobce u úkonů řízení se promítala ve složitosti daného řízení.

41. Ke složitosti řízení pak přistupovala rovněž potřeba konat právní styk s cizinou.

42. V souvislosti se zajištěním překladu předvolání k jednání svědka žijícího ve Spolkové republice Německo, trvalo řízení necelý 1 měsíc od srpna do září 2018 (č. l. 1081-1102). V souvislosti se zajištěním překladu čestného prohlášení a souhlasu se zpracováním osobním údajů další necelý 1 měsíc od března do dubna 2019 (č. l. 1199-1214).

43. Chování poškozeného je subjektivním kritériem, které může na celou délku řízení působit jak negativně, tak i pozitivně. Poškozený jako účastník řízení může přispět k nárůstu délky řízení negativně svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (například opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů či četné změny žalobních návrhů), jak úmyslným, tak i nedbalostním jednáním. Pouze takové chování poškozeného lze v rámci kritéria podle § 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. přičíst poškozenému k tíži. Uplatňuje-li poškozený svá procesní práva, jde o skutečnost zohlednitelnou v rámci kritéria složitosti věci. Odvolací soud již shora vysvětlil, že omluvy z účasti ze zdravotních důvodů byly odůvodněny lékařskými zprávami. Spisový materiál nedokládá žádný poznatek, že by konkrétní omluva žalobce v konkrétním určitém případě byla založena ať už na lživém tvrzení nebo na uvádění v omyl orgánů činných v trestním řízení. Znalecky nebylo zpětně zkoumáno, zda ta která omluva v minulosti byla či nebyla důvodná. Z lékařských zpráv i znaleckého zkoumání vyplývá, že žalobce utrpěl v dubnu 2013 infarkt, v listopadu 2013 byl uznán invalidním, byl opakovaně v pracovní neschopnosti. Spisový materiál proto neposkytuje takový podklad, který by umožnil objektivně posuzovat omluvy a žádosti o odročení jednání jako ryze obstrukční aktivity. Jde-li o opakované omluvy, tyto byly odůvodněné lékařskými zprávami. Jednalo se konkrétně: o lékařskou zprávu (z č. l. 750 připojeného trestního spisu) k odůvodnění omluvy (z č. l. 747) z účasti na výslechu obviněného, k němuž byl žalobce předvolán na den [datum], o lékařskou zprávu (z č. l. 755 připojeného trestního spisu) k odůvodnění omluvy (z č. l. 753) z výslechu obviněného, k němuž byl žalobce předvolán na [datum], o lékařskou zprávu (z č. l. 781 připojeného trestního spisu) k odůvodnění omluvy (z č. l. 780) z účasti na výslechu obviněného, k němuž byl předvolání na [datum] a dále o lékařské zprávy (z č. l. 784, 797 připojeného trestního spisu) kterými žalobce dokládal trvající nepříznivý zdravotní stav. V průběhu řízení před soudem šlo o lékařskou zprávu (z č. l. 939p.v., 941-942 připojeného trestního spisu) k odůvodnění omluvy žalobce a žádosti o odročení hlavního líčení (č. l. 937) nařízeného na [datum], o lékařskou zprávu (z č. l. 949 připojeného trestního spisu) k odůvodnění omluvy a žádosti žalobce o odročení hlavního líčení (z č. l. 948) nařízeného na [datum], o lékařskou zprávu (z č. l. 957 připojeného trestního spisu) k odůvodnění omluvy žalobce a žádosti o doručení hlavního líčení (č. l. 956) nařízeného na [datum], o lékařskou zprávu (z č. l. 962 připojeného trestního spisu) k odůvodnění omluvy žalobce z účasti u hlavního líčení nařízeného na [datum]. Právě z tohoto důvodu, kdy k datu - toho kterého plánovaného výslechu či nařízeného hlavího líčení - nebyly opatřeny jiné poznatky o jiném zdravotním stavu obviněného, absentují ve spise podklady a poznatky o ryze obstrukčním jednání žalobce. Odvolací soud pak vysvětlil, že složitost – obtíže orgánů činných v trestním řízení spojené se zajištěním účasti žalobce jakožto obviněného u úkonů trestního stíhání byla hodnocena v rámci kritéria složitosti řízení.

44. Jde-li o postup orgánů činných v trestním řízení, včetně soudu v rámci trestního stíhání, tak bylo zjištěno porušení práva účastníka přiměřenou délku řízení v souvislosti s postupem soudu. Bylo zjištěno nedodržení procesních pravidel a taktéž průtahy.

45. Opatřením Okresního soudu v Uherském [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], byla soudem přibrána jako znalec [podezřelý výraz] [tituly před jménem] [jméno FO], přičemž jejím úkolem bylo m.j. posoudit, zda je žalobce schopen chápat smysl a význam řízení a účastnit se hlavního líčení před soudem i do budoucna. V rozporu s ustanovením 9 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., který ukládal přistoupit k ustanovení znalce po předchozím projednání se znalcem, však nebylo přibrání znalkyně předem projednáno se znalkyní. To se projevilo v tom, že znalkyně vrátila spisový materiál v srpnu 2016 zpět soudu s tím, že končí se znaleckou činností. Další opatření ke přibrání jiné znalkyně k zodpovězení dalších otázek učinil soud I. stupně až [datum].

46. Soud I. stupně pak přiléhavě uvedl, že průtahy v řízení pokračovaly i po [datum], neboť nebyly činěny řádné úkony až do vypracování znaleckého posudku do [datum].

47. Účelnými úkony nebyly e-mailové dotazy z [datum] odeslané zčásti též psychologům, zda by vypracovali znalecký posudek, který patří do oboru znalce z oboru psychiatrie.

48. Vše shora konkrétně uvedené tak zapříčinilo prodloužení délky řízení o 18 měsíců, o které bylo řízení prodlouženo, než došlo k ustanovení znalce, který byl oprávněn zodpovědět na otázky potřebné pro další průběh trestního řízení a ke zpracování znaleckého posudku. Ve věci odpovědnosti za porušení ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., odkazuje odvolací soud též přiměřeně na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3290/2018.

49. Spisový materiál byl dne [datum] předložen s odvoláním obviněného žalobce odvolacímu soudu (č. l. 1299). První účelný úkon směřující ke skončení věci byl učiněn dne [datum] a spočíval v nařízení veřejného zasedání na [datum] a vyžádání potřebných zpráv a listin.

50. I při zohlednění potřeby nastudování spisového materiálu a jeho rozsahu nebyly nejméně po dobu 6 měsíců konány úkony směřující ke skončení věci. Uvedené je průtahem.

51. I v přechozím průběhu řízení však byly zjištěny průtahy. Soud I. stupně přiléhavě uvedl, že obžaloba napadla na soud dne [datum], přičemž hlavní líčení bylo nařízeno až na [datum]. I při potřebě nastudovat spisový materiál je nutné dovodit (při zohlednění ustanovení § 181 odst. 3 trestního řádu, které stanoví, že zpravidla by mělo být nařízeno jednání do třech týdnů od nápadu věci na okresní soud), že nejméně po dobu 3 měsíců nebyly po nápadu obžaloby na okresní soud řádně konány úkony směřující ke skončení věci. V této souvislosti vznikly průtahy v trvání 3 měsíců, o které bylo prodlouženo řízení.

52. Průtahy v soudním řízení je třeba posoudit individuálně. Za průtah je možno v obecné rovině označit nedůvodnou nečinnost trvající déle než měsíc, což platí právě pro řízení před soudem I. stupně. Případem pochybení soudu je také situace, a to zrušení rozhodnutí soudu I. stupně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti (srov. přiměřeně právní závěry obsažené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 přijatém dne [datum]).

53. Nepřezkoumatelnost jako důvod zrušení rozsudku soudu I. stupně pak byla konstatována v usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], kterým byl zrušen rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]. Přitom k vydání dalšího rozhodnutí ze strany soudu I. stupně došlo bez dalšího provedeného dokazování dne [datum].

54. Soud I. stupně se zabýval také kritériem významu řízení pro poškozeného. Správně vzal v úvahu, že význam předmětu řízení pro účastníka je typově zvýšený v případě trestního stíhání (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 30 Cdo 1445/2016).

55. Je třeba přisvědčit soudu I. stupně i v tom, že porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena žalobci nemajetková újma, za kterou mu náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 958/2009).

56. V návaznosti na právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 30 Cdo 3850/2014, učinil soud I. stupně ve svém rozhodnutí závěr, že nepovažoval konstatování porušení práva a omluvu úřadu za přiměřenou formu zadostiučinění. Tyto závěry soudu I. stupně odpovídají ustálené judikatuře, která se shoduje v tom, že konstatování porušení práva lze považovat za postačující jen výjimečně (rozsudek z [datum], sp. zn. 30 Cdo 1209/2009).

57. Takové okolnosti však nebyly v podmínkách této konkrétní věci shledány. Jde v této věci o případ, kdy délka trestního stíhání dosáhla téměř 10 let, což se s ohledem na okolnosti věci jeví jako neospravedlnitelné konstatováním porušení práva.

58. Pokud jde o samotnou výši odškodnění, je třeba učinit následující konkrétní závěry při zohlednění skutečností vyložených shora.

59. Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu [datum] sjednotilo judikaturu v otázce odškodňování za nepřiměřeně dlouhé průtahy v řízení, a to m.j. v případě soudních řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč (cca 600 až 800 EUR) za jeden rok řízení (srov. přiměřeně právní závěry obsažené ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 přijatém dne [datum]). Nejvyšší soud tímto nastínil ke sjednocení soudní praxe určitý model posuzování, podle něhož by soudy v České republice měly postupovat při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Bude vždy na soudech nižších stupňů, aby své úvahy při stanovování výše přiměřeného zadostiučinění podrobily tomuto posuzování, jasně uváděly zohlednění jednotlivých kritérií a vyjadřovaly postup, na základě, kterého k dané částce dospěly.

60. K názoru žalobce ohledně zohlednění inflace je zapotřebí uvést, že stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 přijaté dne [datum] vychází z výše odškodnění v Euro, které přiznává ve svých rozhodnutích Evropský soud pro lidská práva. Tento soud v řízeních ve věcech proti České republice přiznává v průměru kolem 5.000 EUR a ze zohlednění případů, za které Evropský soud pro lidská práva přiznal odškodnění za nepřiměřenou délku řízení vychází právě uvedené stanovisko.

61. Z právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, vyplývá, že základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, se pohybuje v rozmezí mezi 15.000 Kč až 20.000 Kč za rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Uvedené rozmezí je nadto pouze orientační, a byť se jedná o důležité východisko, nezbavuje obecné soudy nižších stupňů povinnosti individuálního posouzení každého případu a v závislosti na něm stanovení adekvátního zadostiučinění, a to (eventuálně) i mimo rozpětí, jež stanovil Nejvyšší soud (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1320/10).

62. Při stanovení základní částky hraje zásadní roli celková doba řízení. Bylo-li řízení extrémně dlouhé a jeho délka byla násobně delší, než bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, bude se přiznaná částka za příslušný časový úsek blížit horní hranici výše uvedených intervalů.

63. V této konkrétní věci pak dospěl soud I. stupně k právnímu závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé a že jsou důvody s přihlédnutím k délce řízení ve vztahu ke konkrétním okolnostem věci, stanovit základní částku v souladu se soudem I. stupně za jeden rok ve výši 18.000 Kč, tedy mírně nad polovinou rozmezí.

64. Takový závěr soudu I. stupně nepovažoval odvolací soud za nepřiměřený, ani za nepřiléhavý.

65. V této výši základního odškodnění se promítá také navýšení cen v důsledku inflace v době od vydání uvedeného stanoviska, což však jako údaj samo o sobě nemá dostatečnou relevanci ve vztahu ke konkrétním poměrům konkrétního žadatele, jehož je nutno odškodnit v tomto konkrétním případě.

66. Jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání se s touto problematikou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení (resp. prvních 24 měsíců) budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší.

67. Toto pravidlo aplikoval správně v této konkrétní věci také soud I. stupně.

68. Řízení trvalo 9 let a 11měsíců, tj. celkem 119 měsíců.

69. Základní částka náhrady je 18.000 Kč (při měsíční základní výši odškodnění 1.500 Kč, s tím, že za první dva roky činí základní výše odškodnění, 9.000 Kč za rok řízení, tj. 750 Kč za měsíc trvání řízení). V odůvodnění výše základní částky náhrady odkazuje odvolací soud na rozsudek soudu I. stupně, s nímž se ztotožňuje.

70. Základní částka náhrady za celé období činí 160.500 Kč.

71. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a to u obou stupňů opakovaně. Odvolací soud rozhodoval dvakrát, soud I. stupně třikrát. Proto je třeba z důvodu jeho složitosti odečíst 20 %. K tomu odvolací soud pouze doplňuje, že snížení z těchto důvodů minimálně o 15 % z těchto důvodů ostatně navrhovala ve svém podaném odvolání samotná žalovaná, která požadovala, aby taková modifikace základní částky odpovídala této složitosti věci dané počtem instancí, které rozhodovaly.

72. Řízení bylo konkrétně procesně složité, neboť v něm bylo zapotřebí se zabývat zdravotním stavem žalobce, který v průběhu řízení opakovaně ve více případech upozorňoval svůj nepříznivý zdravotní stav a z tohoto důvodu bylo třeba vyžadovat 4 znalecké posudky, vyhodnotit a vyžadovat lékařské zprávy. Bylo zapotřebí také činit procesní úkony ve styku s cizinou. Proto je třeba odečíst dalších 25 % (řízení bylo prodlouženo o přibližně 30 měsíců z důvodu zajišťování účasti obviněného na úkonech trestního stíhání a o necelé 2 měsíce v souvislosti s pořizováním překladů, což činí přibližně kolem 25 % na celkové délce řízení.)

73. Pokud jde o zkoumání zdravotního stavu a způsobilost žalobce účastnit se úkonů trestního stíhání, jestliže bylo zjišťováno z lékařských zpráv předkládaných žalobcem, že není schopen se úkonu účastnit, nemohlo vzniknout u žalobce ani očekávání rychlého skončení řízení, jestliže mu zdravotní stav nedovoloval účast u úkonů trestního stíhání, tedy orgány činné v trestním řízení ani objektivně nemohly postupovat tak, jako by u žalobce žádné zdravotní důvody nebyly. To, že bylo možno provést úkony trestního stíhání a toto ukončit, bylo až výsledkem opakovaného znaleckého zkoumání zdravotního stavu žalobce a vývoje zdravotního stavu žalobce.

74. Daný spor lze obecně hodnotit jako mající zvýšený význam pro účastníky řízení, což vede ke zvýšení základní částky odškodnění o 15 %. Šlo o trestní řízení s dopady do majetkové i osobní sféry osoby, vůči níž se řízení vede.

75. Řízení bylo stiženo nerespektováním procesních pravidel a průtahy. Za průtah je zapotřebí považovat nedůvodnou nečinnost trvající déle než 1 měsíc, a to před soudem I. stupně. Odvolací soud poukázal na shora zjištěné a konkretizované nerespektování procesních pravidel a průtahy. Tyto zapříčinily celkově prodloužení délky řízení o přibližně nejméně 27 měsíců, což představuje přibližně 23 % celkové délky řízení. V usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve [adresa], ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] byla dále konstatována nepřezkoumatelnost přezkoumávaného rozsudku soudu I. stupně (konkrétně v odstavci č. 7 odůvodnění). To zapříčinilo zbytečné prodloužení řízení této závěrečné fáze řízení, neboť muselo dojít ke zrušení nepřezkoumatelného rozsudku soudu I. stupně a poté již pouze k ukončení trestního stíhání jeho zastavením, když v té době trvalo trestní stíhání nepřiměřeně dlouhou dobu, trestní stíhání proto dokazováním již nepokračovalo a soud I. stupně pouze po zrušujícím usnesení odvolacího soudu zastavil řízení pro nepřiměřenou celkovou délku řízení, a to přibližně po 8 měsících od vydání usnesení odvolacího soudu, který zrušil nepřezkoumatelné rozhodnutí soudu I. stupně. Vydání nepřezkoumatelného rozhodnutí a po jeho zrušení pak vrácení spisu zpět soudu I. stupně (v situaci, kdy trestní stíhání trvalo značnou dobu a nebylo namístě již provádět další úkony trestní stíhání vzhlederm k čl. 6 Úmluvy) a následné ukončení trestního stíhání jeho zastavením s přihlédnutím k délce trestního stíhání, si vyžádalo v konečné fázi trestního stíhání přibližně 7 % celkové délky trestního stíhání. Proto bylo zapotřebí v důsledku nerespektování procesních pravidel a průtahů přistoupit k navýšení odškodnění o 30 % v rámci kritéria postupu orgánu veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 1 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.)

76. Negativní vliv na délku řízení ze strany žalobce nebyla zjištěna.

77. Proto bylo zapotřebí modifikovat základní částku takto: - 20 % - 25 % + 15 % + 30 % = 0 %.

78. Žalobci tak náleží základní částka celkem 160.500 Kč.

79. Žalovaná neuhradila žalobci na satisfakci za nepřiměřenou délku řízení žádnou částku.

80. Proto bylo namístě přiznat žalobci nárok na zaplacení částky 160.500 Kč.

81. Lhůta k plnění byla ponechána odvolacím soudem tak, jak ji zvolil soud I. stupně, neboť to neodporuje ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., které umožňuje prodloužit základní třídenní lhůtu k plnění, přičemž prodloužení v tomto konkrétním případě není nepřiměřené.

82. V té souvislosti odvolací soud k odvolacím námitkám obou odvolatelů doplňuje, že nehodnotí jednu a tutéž okolnost dvakrát, jednou jako vedoucí ke zvýšení odškodnění a jednou jako vedoucí ke snížení odškodnění.

83. Pokud jde o složitost věci a procesní obtíže soudu I. stupně v souvislosti se zajištěním účasti žalobce u úkonů trestního stíhání, období, kdy z tohoto důvodu nemohly být konány úkony trestního řízení vymezil v období od [datum] do [datum] a od ledna 2016 do června 2016.

84. Pokud jde o období průtahů, tyto vymezil 3 měsíci od v době od [datum] do [datum], dále v období od července 2016 do července 2017, od července 2017 do února 2018.

85. Pokud jde o znak složitosti spočívající v počtu stupňů, která věc projednávala, zde se odvolací soud nedostal do kolize se znakem nerespektování procesních pravidel, neboť nepřezkoumatelnost rozsudku soudu I. stupně poměřoval časově až obdobím po vydání zrušujícího usnesení odvolacího soudu, kterým byla konstatována nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu I. stupně.

86. Za těchto okolností odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž výrok I., II. rozsudku soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř.

87. Pokud jde o výrok o náhradě nákladů řízení, soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V nyní projednávané věci žalobce prokázal základ nároku, tedy existenci nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. Za této situace se postupuje podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť výše přiměřeného zadostiučinění závisí na volné úvaze soudu. V otázce aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. odkazuje odvolací soud přiměřeně na právní názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2482/23.

88. Náklady žalobce se stávají - ze zaplaceného soudního poplatku za podání žaloby ve výši 4.000 Kč a - z nákladů právního zastoupení advokátem, za které mu náleží náhrada odměny za každý z účelně vynaložených úkonů právní služby, mezi které náleží a) z tarifní hodnoty 97.524 Kč (součet částky 47.524 Kč jakožto náhrady nákladů právního zastoupení a částky 50.000 Kč jakožto tarifní hodnoty ve věci nemajetkové újmy), výše odměny činí podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 5.020 Kč za každý z úkonů - převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon - podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon - vyjádření žalobce z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon - účast u jednání dne [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon b) z tarifní hodnoty 50.000 Kč (předmětem odvolacího řízení již nebyla náhrada nákladů právního zastoupení, přičemž tarifní hodnota je určena předmětem řízení ve věci nemajetkové újmy), výše odměny činí podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.100 Kč. Jde-li o opravné prostředky, určuje tarifní hodnotu to, co je předmětem řízení o opravném prostředku. Do tarifní hodnoty se nezahrnuje příslušenství, není-li samostatný předmětem řízení (srov. [adresa], K., Hromada, M. Levý, J., Vláčil, D., Tlášková, Š, Pirk, T. Náklady řízení. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 42). - odvolání žalobce z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon - vyjádření k odvolání z [datum] (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon - účast u jednání [datum] (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon. Celkem tak byly vykonány 4 úkony právní služby při tarifní hodnotě 97.524 Kč, s celkovou výši odměny 4x po 5.020 Kč, tj. 20.080 Kč a tři úkony právní služby při tarifní hodnotě 50.000 Kč, s celkovou výší odměny 3x po 3.100 Kč, tj. 9.300 Kč. Celková výše odměny tak činí 29.380 Kč. K nákladům právního zastoupení dále náleží náhrada hotových výdajů za 7 úkonů právní služby ve výši podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. po 300 Kč, tj. 2.100 Kč. Dále náhrada za DPH ve výši 21 % ze součtu částek 29.380 Kč a 2.100 Kč, tj. z částky 31.480 Kč. Výše náhrady DPH činí 6.611 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení, o níž měl rozhodnout soud I. stupně ve výroku III. napadeného rozsudku, činí 42.091 Kč.

89. Za těchto okolností bylo rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku III. za využití ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněno tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 42.090,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Ve lhůtě k plnění odkazuje odvolací soud na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Ohledně uložení povinnosti k úhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobce odkazuje odvolací soud na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

90. Předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. nebyly zjištěny, neboť nebyly shledány objektivní skutečnosti, které by umožňovaly dané ustanovení využít.

91. Z nálezu Ústavního soudu ČR z [datum], sp. zn. I. ÚS 1415/18 (str. 5) a ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3283/18 (str. 7-8) vyplývá, že odvolání v řízení o žalobách proti státu na náhradu škody způsobené veřejném moci, je návrhem nezpoplatněným. Proto bude úkolem soudu I. stupně, aby vrátil vybraný soudní poplatek z odvolání žalobci.

92. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce se domáhal přiznání plnění (náhrady nemajetkové újmy) ve výši v podané žalobě, tj. 200.000 Kč, žalovaná se domáhala zamítnutí podané žaloby v celém žalobcem požadovaném nároku. Výsledkem odvolacího řízení bylo přiznání částky 160.500 Kč. Z toho plyne, že v odvolacím řízení činil úspěch žalobce 80,25 % a neúspěch 19,75 %. Žalobci tak náleží náhrada nákladů odvolacího řízení co do 60,5 %. V odvolacím řízení již nelze podle právního názoru odvolacího soudu aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť strany již znaly úvahu soudu o výši plnění ze strany soudu a domáhali se podanými odvoláními v odvolacích návrzích svých shora uvedených nároků.

93. Náklady žalobce představují v odvolacím řízení náklady právního zastoupení žaloce, spočívající ve vykonání těchto úkonů právní služby: - odvolání žalobce (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon - vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon - účast u jednání (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 1 úkon. Výše tarifní hodnoty činí 50.000 Kč, tarifní hodnota je určena předmětem řízení, kterým zůstala pouze výše nemajetkové újmy, výše odměny činí za každý z vykonaných úkonů v odvolacím řízení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. částku 3.100 Kč. K nákladům žalobce náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze shora uvedených úkonů právní služby (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále náhrada cestovného za cestu ze sídla advokátní kanceláře z [adresa] k odvolacímu soudu a zpět (celkem 30 km) osobním vozidlem r.z. 3Z9 7725, s průměrnou spotřebou 6,8 ltirů nafty/100 km, cena nafty 38,70 Kč podle § 4 písm. c) vyhlášky č. 398/2023 Sb. základní sazba náhrady 5,60 Kč za 1 kilometr podle § 1 písm. b) vyhlášky č. 398/2023 Sb., cestovné celkem činí 248 Kč a náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k odvolacímu soudu a zpět, celkem 2 započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb, tj. celkem 200 Kč, vše navýšeno o DPH ve výši 21 %, celkem 12.885 Kč.

94. Žalobce má však právo na náhradu nákladů odvolacího řízení jen co do 60,5 %. Proto náleží žalobci náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 7.795,50 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna nahradit žalobci k rukám zástupce žalobce s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení