60 Co 303/2024 - 1062

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a Mgr. Magdaleny Bačíkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 132 310,31 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne [datum], č. j. [č. j.] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení v částce 16 502 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne [datum], č. j. [č. j.], bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 132 310,31 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá (výrok I.), žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 231 708,86 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.), žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve [adresa] náklady řízení vzniklé státu, jejichž výše a splatnost bude stanovena samostatným usnesením (výrok III.).

2. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně v podstatných částech tím, že žalobce se mj. domáhal po žalovaném vydání bezdůvodného obohacení v částce 132 310,31 Kč za to, že žalovaný užíval zpevněné plochy v areálu [název] v k. ú. [adresa] k příjezdu k budovám ve vlastnictví žalovaného, a to v období od [datum] do [datum]. Soud I. stupně dospěl k závěru, že komunikace v areálu [název], (vyjma tří částí o celkové výměře 404 m2), z hlediska svého charakteru představují stavbu ve smyslu § 119 odst. 2 obč. zák., neboť tyto komunikace mají jasně stanovenou skladbu z hlediska vrstev materiálu, která snese zatížení těžkou technikou (nákladní vozy, kamiony, vysokozdvižné vozíky), je jednoznačně dáno, kde končí pozemek a začíná těleso komunikace, a to jak z hlediska horizontálního (spodní vrstvy komunikace), tak z hlediska vertikálního (obruby oddělující komunikaci od pozemku, případně ostré přechody mezi pozemkem a komunikací) a zároveň komunikaci nelze odstranit, aniž by došlo k jejímu znehodnocení (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. 5As 62/2008-59). Proto soud I. stupně komunikace v areálu [název] o výměře 6062 m2 považoval za stavbu ve smyslu § 119 odst. 2 obč. zák., která je věcí nemovitou a podle § 118 obč. zák. byly ke dni svého vzniku komunikace věcí způsobilou být předmětem občanskoprávních vztahů. Komunikace v areálu [název] [adresa] byly ke dni vzniku samostatnou věcí, přičemž tato jejich povaha trvala i ke dni [datum] a ke dni [datum]. V roce [rok] byla provedena oprava, která neměla žádný dopad na vlastnické poměry ke komunikacím v areálu. Na povahu komunikací jako samostatné věci nemělo vliv ani přijetí zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Protože byly komunikace v areálu [název] [adresa] stavbou, a nemovitou věcí, která byla způsobilým předmětem občanskoprávních vztahů (věcí v právním slova smyslu), mohl k nim žalobce nabýt vlastnické právo. Žalobce nabyl vlastnické právo ke komunikacím v areálu [název] [adresa] dne [datum] na základě kupní smlouvy ze dne [datum], kdy tyto komunikace měl zakoupit od společnosti [právnická osoba]., která je předtím v roce [rok] zakoupila od [právnická osoba] na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Tato smlouva není podle závěru soudu I. stupně absolutně neplatná. Žalobce pak nenabyl [datum] vlastnické právo toliko ke třem částem (plochám) o výměre 404 m2 (popsaným v bodě 11 odůvodnění), které nebyly komunikací a nebyly tak předmětem kupní smlouvy. Jelikož žalobce v zažalovaném období byl vlastníkem komunikací v areálu [název] [adresa], je aktivně věcně legitimován k tomu, aby se mohl po žalovaném domáhat vydání bezdůvodného obohacení za užívání věci v jeho vlastnictví bez právního důvodu. Nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení posuzoval soud I. stupně podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalovaný užíval v období od [datum] do [datum] komunikace ve vlastnictví žalobce, aniž by pro užívání těchto komunikací měl řádný titul (zákonný či smluvní). Proto došlo na straně žalovaného k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce, jako vlastníka komunikací. Jde podle § 2991 odst. 2 o. z. o bezdůvodné obohacení protiprávním užitím cizí hodnoty. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. je žalovaný povinen vydat žalobci, oč se obohatil. Výši bezdůvodného obohacení soud stanovil na základě znaleckého posudku [právnická osoba] č. [číslo], který stanovil tržní hodnotu služebnosti práva cesty připadající na žalovaného v období od [datum] do [datum] v částce 58 000 Kč. Žalobce v žalobě uplatnil více, než kolik činí nárok žalobce. Proto soud v rozsahu rozdílu žalobou uplatněného nároku, tj. co do částky 74 310,31 Kč žalobu zamítl. I kdyby byl nárok žalobce dán v celém rozsahu, bylo by nutno žalobu zamítnout s ohledem na námitky započtení. Žalovaný konkrétně namítl jako procesní obranu započtení svojí pohledávky z titulu vydání bezdůvodného obohacení za umístění komunikací ve vlastnictví žalobce na pozemku žalovaného p. č. [číslo] v období od [datum] do [datum], kterou znalec stanovil částkou 560 000 Kč za uvedené období (č. l. 806, 810, 815). Proti této pohledávce vznesl žalobce námitku promlčení. Žalovaný následně uplatnil k započtení pohledávku z titulu vydání bezdůvodného obohacení za umístění komunikací ve vlastnictví žalobce na pozemku žalované p.č. [číslo] v období od [datum] do [datum] (č. l. 834), kterou stanovil na částku 59 568 Kč za rok v celkové výši za uvedené období v rozsahu 208 488 Kč. I vůči této pohledávce vznesl žalobce námitku promlčení. Žalovaný dále uplatnil námitku započtení z titulu vydání bezdůvodného obohacení za umístění komunikací ve vlastnictví žalobce na pozemku žalovaného p. č. [číslo] v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum] (č. l. 834), kterou stanovil na částku 30 600 Kč za rok v celkové výši za uvedené období v rozsahu 198 900 Kč (91 800 Kč a 107 100 Kč). I vůči této pohledávce vznesl žalobce námitku promlčení. Pohledávka žalovaného č. 2 se týká pouze pozemku p. č. [číslo]. K započtení pohledávky č. 1 soud nemohl přihlédnout. Žalovaný totiž uplatnil vůči žalobci svoji pohledávku za období od [datum] do [datum] až podáním ze dne [datum], které bylo žalobci soudem doručeno až [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný k zaplacení bezdůvodného obohacení žalobce nevyzval, nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení za období [datum] až [datum] se promlčel dříve, než nastala jeho splatnost. Pokud jde o pohledávky č. 2 a č. 3, tyto žalovaný uplatnil vůči žalobci prostřednictvím soudu dne [datum], přičemž žalobce se o tomto úkonu dověděl až dne [datum], kdy podání bylo zasláno zástupci žalobce. Splatnost obou pohledávek nastala uplynutím 7 dnů od doručení, tedy dne [datum]. Vzhledem k námitce promlčení těchto nároků ze strany žalobce, je část pohledávky č. 2 za období od [datum] do [datum] a pohledávky č. 3 za období od [datum] do [datum] promlčena a nelze se tak podle § 617 odst. 2 o. z. dovolat započtení, neboť promlčení těchto nároků nastalo dříve než jejich splatnost. Uvedené neplatí pro zbylou část pohledávky č. 2 a pro zbylou část pohledávky č. 3, oboje za období od [datum] do [datum], které promlčeny nejsou, resp. počínaje [datum] promlčení pohledávek nebrání jejich započtení vůči nároku žalobce, a dovolat se započtení tak lze. K zápočtu realizovanému žalovaným v podání ze dne [datum] soud nepřihlížel, neboť tento byl realizován dříve, než nastala splatnost pohledávky č.

2. Žalovaný však provedl podle § 1982 odst. 1 o. z. zápočet pohledávky č. 2 vůči nároku žalobce znovu podáním ze dne [datum] (č. l. 906), které bylo žalobci doručeno dne [datum] (č. l. 909), a následně zápočet pohledávky č. 3 vůči pohledávce žalobce u jednání soudu dne [datum] (č. l. 1004). Při stanovení výše pohledávky č. 2 vyšel soud ze závěrů znaleckého posudku [právnická osoba] č. [číslo], který stanovil výši náhrady za umístění komunikací v rozhodném období ve výši 121 Kč za m2 a rok. Nepromlčená část pohledávky žalovaného č. 2 (resp. část pohledávky, u níž promlčení nebrání započtení) za období od [datum] do [datum] (1072 dnů při částce 121 Kč za m2 a rok) celkem činí částku 179 297,14 Kč. Pohledávka žalobce v rozsahu zbývající části (tedy ve výši 58 000 Kč) tak zanikla v souladu s ustanovením § 1982 odst. 2 o. z. dnem [datum], kdy byl zápočet realizovaný žalovanou v podání ze dne [datum] doručen zástupci žalobce. Soud proto žalobu i ve zbývající části, tedy co do částky 58 000 Kč, zamítl. Pokud pohledávka žalobce nezanikla shora označeným zápočtem, zanikla zápočtem provedeným u jednání dne [datum] vůči pohledávce č. 3, neboť je dán nárok žalovaného na náhradu za umístění komunikací v rozhodném období ve výši 121 Kč za m2 a rok. Nepromlčená část pohledávky č. 3 (resp. část pohledávky, u níž promlčení nebrání započtení) za období od [datum] do [datum] činí 106 513,15 Kč. Pokud jde o vědomost žalovaného o rozhodných skutečnostech významných pro běh promlčecí lhůty, tak tyto byly splněny ve chvíli, kdy byla žalovanému doručena předžalobní výzva, neboť z ní plyne, že žalobce se označuje za vlastníka komunikací, které leží mimo jiné na pozemku žalovaného (viz ustanovení § 621 o. z.). Žalovanému nic nebránilo, aby ihned po doručení předžalobní upomínky uplatnil vůči žalobci svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení za umístění komunikací na svých pozemcích. Jako nedůvodnou považoval námitku vydržení, neboť mj. není možné vydržet jen část (stavby) komunikace. Žalovanému svědčí k některým pozemkům věcné břemeno chůze a jízdy. Na daný případ nedopadá ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., přičemž námitka v uvedeném směru byla uplatněna po koncentraci řízení. Na povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení ve výši stanovené soudem nemá vliv ani skutečnost, že žalobce nikomu za umístění svých komunikací na cizích pozemcích v rozhodném období ničeho neuhradil. Žalovaný není příjemcem bezdůvodného obohacení ve smyslu § 3000 odst. 2 o. z., neboť nebyl v dobré víře ohledně získání předmětu obohacení, které získal, lze vydat. To, že žalobce svěřil komunikace v areálu do užívání společnosti [právnická osoba] za zajištění údržby a provádění oprav komunikací, nemá vliv na trvání nároku žalobce vůči žalovanému, protože smluvní vztah mezi žalobcem a [právnická osoba] se netýká vztahu mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce nepřenechal společnosti [právnická osoba] právo umožnit na komunikacích užívání a inkasovat plnění. Nárok žalobce není promlčen. Soud I. stupně nepřisvědčil ani námitce žalovaného, že účastníci uzavřeli dohodu, jejímž předmětem bylo vzájemné vypořádání, neboť žalovaný tvrdil, že neměl až do doručení předžalobní výzvy vědomost o nároku žalobce. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Tímto odvoláním napadl rozhodnutí soudu I. stupně v celém jeho rozsahu. V podstatných částech svého odvolání uvedl, že výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení za užívání cizí věci odpovídá obvyklému nájemnému. Pokud tedy soud I. stupně vycházel ze znaleckého posudku, který oceňuje nárok žalobce plynoucí z bezdůvodného obohacení adekvátně k ceně služebnosti cesty, jedná se o nesprávný závěr soudu I. stupně. Skutkové závěry jsou nesprávné v kontextu posouzení nároku, který žalovaný uplatnil k započtení. Jeho nárok, ačkoliv se jedná o nárok z bezdůvodného obohacení, je oceňován v souladu s citovanou judikaturou, tedy jako nájemné. Proto je dáno nesprávné právní posouzení nároku. I kdyby bylo možné ohodnotit nárok žalobce jako služebnost, i v tomto případě by bylo nutné navýšit ocenění odpovídající obvyklé ceně obdobé služebnosti přiměřeně o částku tak, aby byl v ocenění zahrnut přiměřený zisk a náklady spojené s tím, že se komunikace nachází na pozemcích ve vlastnictví jiných osob. V tomto ohledu znalecký posudek, ze kterého soud I. stupně při zjišťování výše nároku žalobce vycházel, uvedená kritéria nesplňuje a v tomto směru je rozsudek zjevně nesprávný. K tomu odkazuje na vyjádření znalce [tituly před jménem] [jméno FO]. Jakákoliv pohledávka žalovaného plynoucí z umístění komunikace za žalobcem by musela být promítnuta do výše pohledávky žalobce za žalovaným. Tak tomu ale v této věci není. Proto navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně a podané žalobě vyhověl a žalobci přiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

4. K podanému odvolání se písemně vyjádřil žalovaný. V podstatných částech svého vyjádření uvedl, že žalovaný užíval přístupové cesty ke svým nemovitostem. Realizoval právo cesty, průchodu a průjezdu ke svým nemovitostem. Žalovaný doložil četnost a rozsah přístupu. Žalobce neuhradil žalovanému žádné plnění za umístění zpevněné plochy na svých pozemcích. Žalovaný byl přesvědčen, že je vlastníkem zpevněné plochy na svých pozemcích. Žalovaný nebyl svým právním předchůdcem informován o problému s přístupem na nemovitosti. Žalovaný nerealizoval výhradné užívací právo zpevněné plochy a realizoval pouze průjezd ke svým nemovitostem. Žalobce není vlastníkem žádného pozemku v areálu. Žalovanému svědčí k jeho pozemkům p. č.[číslo],[číslo], [číslo] věcné břemeno chůze a jízdy přes pozemek p. č. [číslo] a [číslo] v k.ú. [adresa]. Běžně by takové právo služebnosti bylo oceněno na částku 10 000 Kč. Pohledávka žalovaného byla znalcem oceněna podle toho, na jakém rozsahu pozemků žalovaného je zpevněná část ve vlastnictví žalobce. Dochází k bezdůvodnému obohacení vlastníka stavby na úkor vlastníka pozemku, pokud stavba komunikace stojí na pozemku jiného vlastníka. Žalobce za umístění zpevněných ploch neuhradil žalovanému ničeho. Podaná žaloba je zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. V průběhu řízení byla instalována další závora ke vstupu do areálu. Žalobce si hodlá přisvojit i plnění náležející vlastníkovi pozemku. V odůvodnění rozsudku je rozhodováno o vlastnickém právu žalovaného ke zpevněvnému povrchu pozemku a o vlastnickém právu dalších, kteří nebyli účastníkem řízení. Soud I. stupně nahrazoval povinnost tvrzení a povinnost důkazní za žalobce a nastolil chaos. Nesouhlasí s tím, že areál je uzavřený. Zpevněný povrch byl dříve součástí pozemku. Odůvodnění zbavilo žalovaného vlastnického práva. Není postaveno najisto, že zpevněný povrch je samostatnou věcí. Nebyl ohledán celý zpevněný povrch v celém areálu, ale pouze v jeho části. Nebyly provedeny sondy. V projektové dokumentaci z roku [rok] nelze určit, které zpevněné plochy byly zbudovány. Vlastnictví komunikací je netransparentní, neeviduje se v katastru nemovitostí. Soud nesprávně přistoupil i k námitce vydržení. Soud prolomil koncentraci řízení. Soud nesprávně posoudil promlčení nároků žalovaného. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné, ovšem z jiných důvodu a aby zavázal žalobce k úhradě nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), že směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.) a že bylo podáno včas (§ 204 o. s. ř.), v souladu s § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení, které mu předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Pokud se týká účelových komunikací, Nejvyšší soud v minulosti vyjádřil názor, že účelové komunikace jsou druhem pozemku, když představují jen určité ztvárnění nebo zpracování jeho povrchu. Tento závěr například vyslovil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze [datum], sp. zn. 22 Cdo 766/2011.

7. Následná judikatura Nejvyššího soudu se ovšem od závěru učiněného v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 766/2011 postupně odchyluje a sjednocuje s judikaturu Nejvyššího správního soudu (např. č. j. 10 As 193/2020-59).

8. Ve vztahu k místním komunikacím pak velký senát Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 691/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 76/2007 dovodil, že místní komunikace může být samostatnou věcí v občankoprávním smyslu.

9. Odvolací soud na tomto místě poukazuje na to, že zastává právní názor, že pro posouzení, zda zpevněné plochy (komunikace) mají povahu samostatné nemovité věci, nebo zda se jedná jen o součást pozemku, není rozhodující, zda zpevněné plochy (komunikace) byly vybudovány na pozemku představujícím (z hlediska veřejného práva) místní komunikaci nebo na pozemku, který má charakter účelové komunikace. V tomto směru se shoduje s právním názorem vyjádřeným Nejvyšším správním soudem v rozsudku z [datum], sp. zn. 5 As 62/2008. Podstatné je totiž vždy jen to, jak jsou dané plochy stavebně vybudované, nikoliv jaký druh komunikace představují.

10. Při rozhodování nebylo možné pominout nález Ústavního soudu ČR z [datum], sp. zn. III. ÚS 2280/18, ve kterém Ústavní soud ČR dospěl k závěru, že (v Ústavním soudem rozhodované věci) posuzovaný chodník, jehož strukturu tvořila struska, později štěrky či jiná drť, horní vrstva pak byla dokončena několikacentimetrovým asfaltovým povrchem a na jedné straně byl chodník ohraničen plechovou ohradou, není pouhým zpevněním povrchu pozemku vrstvením přírodního materiálu či zpevněnou asfaltovou plochou, ale samostatnou stavbou (věcí). Současně zopakoval svůj závěr (vyjádřený již v rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 1351/10), že „o samostatnou věc nemůže jít tam, kde nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a začíná stavba“.

11. Odvolací soud má za to, že závěry shora přijaté je třeba aplikovat tak, že je třeba vždy posoudit věc individuálně podle konkrétních skutkových okolností. Zvláště v případě účelových komunikací je třeba k nálezu přistupovat zdrženlivě v tom směru, že o stavbu se může jednat jen tam, kde je to zřejmé již na první pohled (například tam, kde komunikace netvoří jen část povrchu země, ale je vedena alespoň částečně mimo úroveň terénu). U staveb asfaltových silnic, chodníků, parkovišť, případně ploch, kde se nachází zámková dlažba, je pak potřeba zvláště pečlivě zkoumat podkladní povrch, který se nachází mezi tělesem komunikace a zemským povrchem.

12. Právě k této skutkové otázce soud I. stupně správně směřoval dokazování.

13. Soud I. stupně opatřil především podélné profily a vzorové řezy komunikací, jak jsou založeny na č. l. 285-287 spisu. Z těchto materiálů vyplývá, že podle dokumentace z roku [rok] řez komunikací tvoří 15 cm vrstva štěrkopísku, 20 cm vrstva štěrkodrti, dále 10 cm obalované štěrkodrti a konečně 8 cm asfaltový koberec zavřený.

14. Pokud jde o komunikace budované v 70. letech minulého století, zde byla konstrukce vozovky bezprašná, tvořená živičným povrchem, celková tloušťka byla 49-54 cm, 15-20 cm tvořil štěrkopísek, 20 cm štěrkodrť, 10 cm penetrační makadam, 4 cm uzavřený koberec. Toto zjistil soud I. stupně z výkresové dokumetace na č. l. 402 spisu z roku [rok].

15. Dále vyslechl svědky [jméno FO] a [jméno FO], kteří v souvislosti s prováděnou opravou předmětných komunikací vypověděli (č. l. 677 p.v., č. l. 678 p.v.), jaké jsou skutečné vrstvy vozovky, přičemž bylo zjištěno, že kromě horního koberce na povrchu (který byl odfrézován a nahrazen novým) tvoří tyto komunikace také vrstva makadamu a další vrstva.

16. Také znalecký posudek znalce [právnická osoba] obsahuje na č. l. 950 výřez z výkresu řezu komunikací.

17. Dále pak soud I. stupně provedl místní šetření na místě samém, o čemž byl sepsán protokol na č. l. 566 a pořízeny fotografie na č. l. 570 spisu. Tím ověřil, že komunikace (zpevněné plochy) netvoří jen část povrchu země, ale jsou vedeny alespoň částečně mimo úroveň terénu.

18. Soud I. stupně uzavřel, že lze zjevně a jednoznačně vymezit, kde končí pozemek a kde začíná stavba a zohlednil, že vlastní stavební provedení je takového charakteru, že je nelze odstranit bez jejího zničení či zásadního zhoršení jeho schůdnosti či sjízdnosti (573 p.v.).

19. Dospěl k závěru, že jde o stavbu, o samostatnou věc v právním slova smyslu.

20. Tento závěr soudu I. stupně přitom není v rozporu s ustálenou soudní judikaturou, která připustila, aby též jiné zpevněné plochy rozličného charakteru byly posouzeny jako samostatné nemovité věci, odpovídá-li to jejich stavebnímu provedení (například vzletová a přistávací dráha v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3143/13, nebo chodník v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2280/18, parkoviště v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 3259/2018, a zpevněná manipulační plocha v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 818/2019).

21. Z judikatury – interpretující relevantní ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), jež jsou v řešené věci aplikovatelná, jelikož sporné komunikace a zpevněné plochy byly zřízeny před rokem [rok], a nebyly pouhým zpracováním povrchu v období do [datum], vyplývá, že zůstaly s ohledem na odlišnost vlastníka pozemků, na nichž jsou umístěny, samostatnými věcmi i po [datum] (viz § 3055 odst. 1 o. z.).

22. Vlastníkem účelové komunikace je pak za této situace vlastník této stavby. Vlastnické právo ke stavbě je nutno prokázat. Nelze tak učinit výpisem z katastru nemovitostí, neboť stavby pozemních komunikací se nezapisovaly do katastru nemovitostí jako samostatné nemovité věci. Vlastnické právo tak musí být prokázáno jiným právním titulem (např. kupní smlouvou).

23. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně pak nevyplývá žádný poznatek, že by skutečná povaha komunikací neodpovídala zjištěným podélným profilům a vzorovým řezům komunikací, naopak výpovědi svědků [jméno FO] a [jméno FO] potvrzují, že vzorové řezy komunikací odpovídají skutečnosti.

24. Pokud jde o opravu komunikací (zpevněných ploch) v roce [rok], ze spisového materiálu vyplývá, že došlo k opravě stávajících komunikací. Nebyl opatřen poznatek, že by došlo k budování dalších nových komunikací.

25. Předmětné zpevněné plochy představují účelové komunikace ve smyslu § 7 zákona č. 13/1997 Sb. Všechny tyto zpevněné plochy ve smyslu veřejného práva spadají pod pozemní komunikace, jejichž režim je upravený citovaným zákonem. Z místního šetření provedeného soudem I. stupně má odvolací soud za dostatečně prokázané, že všechny předmětné zpevněné plochy slouží k přístupu (příp. parkování) do vybudovaného areálu. Pro úplnost lze dodat, že všechny předmětné zpevněné plochy představovaly pozemní komunikace i ve smyslu předchozího zákona o pozemních komunikacích (zákon č. 135/1961 Sb.), který byl účinný v době vybudování předmětného areálu.

26. Účelové komunikace nemusí jejich vlastník podle zákona o pozemních komunikacích v žádné formě evidovat.

27. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. účelovou komunikací je i pozemní komunikace v uzavřeném prostoru nebo objektu, která slouží potřebě vlastníka nebo provozovatele uzavřeného prostoru nebo objektu. Tato účelová komunikace není přístupná veřejně, ale v rozsahu a způsobem, který stanoví vlastník nebo provozovatel uzavřeného prostoru nebo objektu. V pochybnostech, zda z hlediska pozemní komunikace jde o uzavřený prostor nebo objekt, rozhoduje příslušný silniční správní úřad.

28. Odvolací soud již v usnesení ze dne [datum], č. j. 60 Co 274/2019-512, v bodě 15, 16 odůvodnění vyslovil právní názor, že kupní smlouvou z [datum] převedla prodávající společnost [právnická osoba] na kupující společnost [právnická osoba] mimo jiné zpevněné plochy a komunikace na částech parcel č. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] v k.ú. [adresa] a kupní smlouvou z [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobcem prodala prodávající společnost kupujícímu žalobci mimo jiné komunikace a zpevněné plochy podle zaměření skutečného stavu areálu [název] [adresa] geometrickým plánem č. [číslo] ze dne [datum] vyhotoveného [tituly před jménem] [jméno FO] na pozemku [číslo] v katastrálním území [adresa], přičemž podle zápisu ze dne [datum] došlo k předání a převzetí mimo jiné komunikací a zpevněných ploch – zpevněná plocha areálu – asfaltová, betonová, silniční panely. Na tomto výše uvedeném geometrickém plánu sice nejsou komunikace na pozemku [číslo] zakresleny či specifikovány, avšak je zřejmé, že jsou v kupní smlouvě označené a nacházejí se na pozemku [číslo] v katastrálním území [adresa] v geometrickém plánu v rámci areálu vymezeném, takže nelze dovodit absolutní neplatnost kupní smlouvy v této části pro neurčitost ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.

29. Za okolností, kdy soud I. stupně dovodil, že komunikace a zpevněné plochy podle zaměření skutečného stavu areálu [název] [adresa], geometrickým plánem č. [číslo] ze dne [datum] vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO], na pozemku [číslo] v katastrálním území [adresa], naněmž se nacházely, byly jako samostatné věci způsobilým předmětem převodu a nelze dovodit absolutní neplatnosti kupní smlouvy v této části.

30. Je odůvodněný závěr soudu I. stupně, že předmětné komunikace a zpevněné plochy nabyl do svého vlastnictví žalobce, jako samostatné nemovité věci.

31. Soud I. stupně přiléhavě uzavřel, že účelové komunikace a zpevněné plochy, které se nacházely na pozemku [číslo] v katastrálním území [adresa] k datu uzavření kupní smlouvy ze dne [datum] byly z hlediska svého provedení samostatné věci a nebyly součástí pozemku [číslo] v katastrálním území [adresa]. Nebyl zjištěn poznatek o nově zřízených komunikacích, pouze o opravě a údržbě stávajících.

32. K základu nároku odkazuje odvolací soud pouze přiměřeně na právní názory vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 4392/2010.

33. Vlastnické právo je základním lidským právem chráněným především Listinou základních práv a svobod. Podle jejího článku 11 odst. 4 je vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

34. Z obecné úpravy vlastnického práva v ustanovení § 1011 a násl. o. z. vyplývá, že vlastník účelové komunikace v uzavřeném areálu svobodně rozhoduje o tom, kdo smí pozemek užívat, a bez jeho svolení tudíž nikdo pozemek užívat nesmí. V případě, že je uzavřený areál tvořen nemovitostmi různých vlastníků, je nutno jeho vlastníkem ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., rozhodujícím o užívání účelové komunikace, rozumět vlastníka účelové komunikace.

35. V daném případě tedy žalobce jako vlastník komunikací rozhodoval o tom, kdo smí komunikace užívat.

36. Žalovaný vlastní nemovitosti v předmětném areálu.

37. Nezbytnou podmínkou užívání nemovitostí je zajištění přístupu k ní.

38. Žalovaný měl přístup ke svým pozemkům v daném areálu přes účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., vlastněné žalobcem.

39. Žalovaný měl odvozovat v zažalovaném období užívání předmětných komunikací od svolení žalobce jakožto vlastníka.

40. Účelové komunikace ve vlastnictví žalobce bylo možno užívat jako cestu na základě tzv. výprosy. V daném případě nelze výslovně hovořit o právu cesty přes cizí účelové komunikace ve smyslu § 7 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., neboť žalovaný, který účelové komunikace užíval k chůzi a k jízdě, k tomu neměl žádné právo (nárok), pouze bylo takové užívání komunikací trpěno vlastníkem komunikací.

41. Mezi vlastníkem komunikací (žalobcem) a uživatelem (žalovaným) nevznikla skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa.

42. Pokud žalobce jakožto vlastník účelové komunikace svolil k užívání, aniž by k tomu žalovanému zřídil právo (výprosa), mohl svolení odvolat.

43. V případě odvolání svolení vlastníka účelové komunikace k jejímu užívání, za situace, kdy má vlastník jiné nemovitosti v uzavřeném areálu (žalovaný) potřebu užívat tuto cizí účelovou komunikaci a její vlastník mu k tomu nedá svolení, může se vlastník jiné nemovitosti (žalovaný) domáhat, aby mu bylo k účelové komunikaci za náhradu zřízeno věcné břemeno.

44. Řešením situace optimálním pro obě strany sporu by bylo zřízení věcného břemene ve prospěch žalovaného za finanční náhradu. Dokud však taková úprava vztahů mezi účastníky neexistuje, je třeba důsledně poskytovat ochranu vlastnickému právu.

45. Institut obecného užívání upravený v zákoně č. 13/1997 Sb., se týká užívání veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., nikoliv komunikace v uzavřeném prostoru nebo areálu, která slouží potřebě vlastníka uzavřeného prostoru. Proto na tento případ užívání zpevněných komunikací žalovaným nelze použít institut obecného užívání.

46. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

47. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

48. Soud I. stupně důvodně dovodil v dané konkrétní věci protiprávní užití cizí hodnoty ze strany žalovaného, neboť pro užívání komunikací neměl žalovaný řádný zákonný ani smluvní titul. Došlo tak k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce jakožto vlastníka komunikací.

49. Pro určení výše bezdůvodného obohacení je třeba vycházet ze zjištění rozsahu a výměry pozemních komunikací a zpevněných ploch.

50. V tomto směru soud I. stupně vycházel z výpočtu, jak tento výpočet provedla [tituly před jménem] [jméno FO] a jak je založen ve spise na č. l. 569 a na č. l. 588-592, 753, 949.

51. Výměra zpevněných ploch tak činí 6.466 m2.

52. Soud I. stupně však zjistil ohledáním na místě samé, že plocha 225 m2 na pozemku [číslo] neodpovídá, stejně tak plocha 79 m2 na pozemku [číslo] neodpovídá. Dále zjistil, že neodpovídající jsou i plochy 100 m2 na pozemku [číslo] a na pozemku [číslo], kdy výměru 100 m2 určil z mapových podkladů. Proto soud I. stupně o tyto plochy snížil celkovou výši výměry předmětných zpevněných ploch na 6.062 m2.

53. Takto soud vysvětlil určení rozsahu komunikací a zpevněných ploch a v tomto směru odkazuje odvolací soud v celém rozsahu na provedené odůvodnění soudem I. stupně. Toto odůvodnění je konkrétně obsaženo v bodě 11 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a je přiléhavé.

54. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že pro stanovení výše bezdůvodného obohacení je třeba vyjít z obvyklé ceny vynakládané v daném místě a čase za služby téhož druhu (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 28 Cdo 2562/2010).

55. Specifické skutkové okolnosti této konkrétní věci vyžadují posoudit charakter a rozsah služby, které se žalovanému ze strany žalobce (bez právního důvodu) v zažalovaném období dostávalo.

56. Pro stanovení výše bezdůvodného obohacení není na místě vždy vyjít mechanicky (bez specifik té které věci) toliko z peněžité náhrady ve výši odpovídající obvyklému nájemnému. Například v rozsudku Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 29 Odo 805/2001, dovolací soud vyslovil právní názor, že výše peněžité náhrady v případě bezdůvodného obohacení, jež spočívalo ve zprostředkovatelské činnosti činí částku, která by odpovídala odměně obvykle poskytované za obdobné zprostředkovatelské činnosti v daném místě.

57. Za těchto okolností je proto nezbytné vyřešit, v čem (v jaké službě, resp. činnosti) spočívalo bezdůvodné obohacení žalovaného.

58. Cizí cestu užíval žalovaný na základě nezávazné výprosy. V daném případě však nelze výslovně hovořit o právu cesty, neboť žalovaný, který na základě výprosy cizí pozemek užíval k chůzi a jízdě k tomu nemá žádné právo (nárok), pouze bylo takovéto užívání trpěno vlastníkem (žalobcem). Mezi žalobcem (vlastníkem) a žalovaným (uživatelem) totiž nevznikla skutečná smlouva, nýbrž nezávazná výprosa. Výprosa vznikla na základě toho, že žalobce (vlastník) trpěl užívání komunikací, tj. přecházení osob a jízdu vozidel, aniž by chodcům nebo řidičům vozidel vzniklo právo. Výprosa není ujednáním smluvních stran, ale jednostranný úkon vlastníka, kterým trpí užívání k chůzi a jízdě. Jakmile dá vlastník komunikace najevo, že již tento způsob užívání nehodlá dále trpět, výprosa zaniká. V případě zániku výprosy (vlastník komunikace již nehodlá trpět její užívání k chůzi a jízdě) totiž může vzniknout situace, kdy uživatel pozemku, k němu přestane mít přístup. Poté je nutno se obrátit na soud s návrhem na zřízení věcného břemene ve formě služebnosti cesty, neboť možnost užívat pozemek na základě výprosy zanikla a uživatel si musí zajistit právo přístupu k nemovitosti jiným způsobem (pokud se nedohodne s vlastníkem komunikací).

59. Předmětem nároku uplatněného podanou žalobou je ve své podstatě náhrada za svolení vlastníka účelové komunikace k jejímu užívání (aniž by k tomu zřídil právo), konkrétně za svolení žalobce, že žalovaný může projíždět po komunikacích žalobce k nemovitostem žalovaného, případně tyto užívat k chůzi. V případě, že by žalobce jako vlastník účelové komunikace k tomuto užívání žalovanému nedal svolení (nebo jej odňal), mohl by se žalovaný jako vlastník zastavěných pozemků domáhat, aby mu bylo k účelové komunikaci zřízeno věcné břemeno nezbytné cesty za náhradu. Žalovanému tak byla v zažalovaném období žalobcem poskytnuta služba odpovídající věcnému břemeni nezbytné cesty.

60. Žalobci tak náleží obvyklá výše peněžité náhrady, která by se v daném místě a čase poskytovala za takový rozsah užívání takových komunikací v uzavřeném areálu na základě věcného břemene (služebnosti) nezbytné cesty. Taková náhrada by přiměřeně ve smyslu ustanovení § 1030 o. z. zahrnovala úplatu a odčinění újmy, není-li to již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

61. Za takových okolností výše peněžité náhrady za bezdůvodného obohacení odpovídá obvyklé ceně vynakládané v daném místě a čase za takové služby odpovídající věcnému břemeni služebnosti nezbytné cesty v uzavřeném areálu, tedy náhrady, jakou by zpravidla byl povinen v obdobném srovnatelném případě v daném místě a čase hradit vlastník pozemku v uzavřeném areálu, pokud by mu byl přístup k jeho zastavěným pozemkům umožněn na podkladě věcného břemene nezbytné cesty za náhradu, tj. na podkladě věcného břemene, služebnosti nezbytné cesty, která by zakládala právo jezdit po zpevněné účelové komunikaci jiného vlastníka, a to jakýmikoliv vozidly.

62. Odvolací soud zejména v této souvislosti vzal v úvahu charakter areálu a využívání komunikací jako nezbytné přístupové cesty k nemovitostem ve vlastnictví žalovaného. Uvážil historické souvislosti vzniku současného stavu, kdy je žalovaný nucen využívat předmětné komunikace, aby mohl využívat své zastavěné pozemky.

63. Nepřiklonil se ke stanovení výše peněžité náhrady ve výši odpovídající obvyklému nájemnému. Nájem spočívá v přenechání věci (srov. § 2201 o. z.). Tady se věc nepřenechává, ale poskytuje se právo průjezdu po komunikacích v areálu. Navíc není důvodu, aby byla výše přiměřené náhrady odlišná od stavu, kdyby bylo zřízeno věcné břemeno umožňující průjezd po komunikacích v areálu. Vzal v úvahu, že nájem zpravidla znamená výhradní užívání pronajaté věci nájemcem, což neodpovídá skutkovým zjištěním v této věci, neboť předmětné komunikace většinově nevyužíval žalovaný. Stejně tak nájem představuje smluvní vztah mezi pronajímatelem a nájemcem, který se vztahuje na určitý předmět nájmu, kdy k celému předmětu nájmu vzniká právo po dobu trvání nájmu předmět nájmu užívat. To však neodpovídá skutkovým zjištěním v této věci, neboť ze strany žalovaného se jednalo jen o užívání části komunikací, a to jen pro potřeby užívání samotným žalovaným vlastněných nemovitostí v daném areálu a v rozsahu a frekvenci podle těchto potřeb.

64. Soud I. stupně výši předmětné sporné náhrady za zažalované období stanovil za pomoci znalce z oboru oceňování nemovitostí, jenž je z toho titulu povolán i k oceňování práv spojených s užíváním nemovitostí. Samozřejmým východiskem úvah v tomto směru se stala, podle zadání, které bylo dáno znalci obvyklá cena, za kterou se v obdobných místech (lokalitách) sjednává cena za smluvně zřizované srovnatelné právo cesty, při zohlednění zatížení pozemku (především z hlediska plošného rozsahu zatížení, doby jeho trvání, četnosti a způsobu užívání oprávněnými osobami i z hlediska rozsahu rušení osoby z věcného břemene povinné při užívání nemovitostí mu patřících). Znalci však bylo uloženo, aby přihlédl i k obvyklé ceně nájmu zatíženého pozemku, se zřetelem k tomu, zda a nakolik je žalobce omezen v právu takový pozemek rovněž (spolu)užívat, i se zřetelem k době trvání práva jezdit po cestě žalobce. K tomu srovnej přiměřeně blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 22 Cdo 3247/2008.

65. Za účelem určení výše bezdůvodného obohacení soud I. stupně správně přibral [právnická osoba]

66. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem soudu I. stupně ve věci stanovení výše bezdůvodného obohacení za užívání zpevněné účelové komunikace v uzavřeném areálu.

67. Znalecký posudek, na jehož základě soud stanovil výši bezdůvodného obohacení byl zpracován odpovídajícím způsobem.

68. Znalec provedl výpočet ve smyslu ustanovení § 39a vyhlášky č. 441/2013 Sb. vzal v úvahu i podíl žalovaného na ročním užitku plynoucím z nemovité věci a míru omezení vlastníka věci, způsob a četnost využívání nemovitostí věci oprávněným.

69. K odvolacím námitkám žalobce je zapotřebí uvést, že znalec vycházel ze simulovaného nájemného, zohlednil, že žalovaný nenese náklady na zachování a opravu účelových komunikací. Zohlednil míru omezení žalobce jakožto vlastníka, stejně tak způsob a četnost užívání předmětné věci. Přistoupil k ocenění výnosovým způsobem, určil tržní hodnotu odpovídající právu ze služebnosti cesty.

70. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vyjádřil názor, že pro stanovení výše bezdůvodného obohacení je třeba vyjít z obvyklé ceny vynakládané v daném místě a čase za služby téhož (či obdobného) druhu, jelikož pouze tímto způsobem je respektován objektivní charakter bezdůvodného obohacení, směřující i k odčerpání neoprávněně nabytého prospěchu na straně obohaceného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum], sp. zn. 28 Cdo 2562/2010).

71. Výši peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení nelze ztotožnit s náklady vynaloženými na údržbu předmětných komunikací, ani s částkou, kterou je vlastník komunikací povinen hradit vlastníku pozemku, na jehož pozemcích má předmětné komunikace umístěny (komunikace jsou umístěny na cizím pozemku), ani nepředstavuje procento z ceny předmětných komunikací.

72. Není-li uživatel nemovitosti, bez právního důvodu získané bezdůvodné obohacení, spočívající v užívání nemovitosti, schopen vrátit, je povinen poskytnout vlastníku nemovitosti peněžitou náhradu ve výši odpovídající obvyklému nájemnému (usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp zn. 28 Cdo 4565/2014). Specifikem této konkrétní a skutkově individuální věci však je, že služby, které žalobce žalovanému v zažalovaném období poskytoval nelze zcela připodobnit k nájmu. K tomu odkazuje odvolací soud na podrobnou argumentaci podanou shora. Na tomto místě pouze odvolací soud rekapituluje, že dané komunikace nebyly využívány pouze žalovaným, naopak žalovaný je využíval pouze zčásti a převažovalo jejich užívání jinými osobami. Komunikace byly využívány jen v rozsahu potřeb užívání jiných nemovitostí vlastněných žalovaným v daném areálu. Proto povaha a charakter služby, které žalobce poskytoval žalovanému tím, že svolil k užívání komunikací, lze více připodobnit k věcnému břemeni, služebnosti nezbytné cesty v uzavřeném areálu.

73. Soud I. stupně vycházel z rozsahu užívání komunikací v areálu ze strany žalovaného.

74. Konkrétně vycházel z toho, jaké procento z plochy zastavěných nemovitostí v areálu užívá žalovaný. Vycházel z celkové zastavěné plochy, zjistil, že poměr výměry pozemků zastavěných stavbami ve vlastnictví žalovaného k ostatním zastavěným plochám pozemků v areálu činí 13,63%. Avšak žalovaný neužíval všechny zpevněné plochy. Pro přístup k vlastněným nemovitostem byl potřebný průjezdný pruh a manipulační plocha kolem budov. Část zpevněných ploch byla využívána jinými subjekty pro skladování. Toto zohlednil soud I. stupně srážkou 50% z poměru pozemků zastavěných stavbami. Proto soud I. stupně vyšel z toho, že podíl žalovaného na vydání celkové výše bezdůvodného obohacení za užívání zpevněných ploch činí 6,82 %. Takto soud I. stupně postupoval s odkazem na znalecký posudek [právnická osoba] Soud I. stupně nebral v úvahu při tomto výpočtu stavbu na pozemku p. č. [číslo], z důvodu, že se nachází bezprostředně při vjezdu do areálu.

75. Takový postup soudu I. stupně odráží, jak způsob užívání komunikace (zpevněných ploch) žalovaným, tak také rozsah vlastnictví.

76. Odvolací námitka žalobce spočívající v argumentaci, že výše přiměřené náhrady za bezdůvodné obohacení užíváním komunikace, musí být navýšena o částky, které je žalobce nucen hradit vlastníkům pozemků, na kterých jsou komunikace umístěny, se nejeví důvodnou. Přestože je ke vzniku bezdůvodného obohacení nezbytná též újma ochuzeného, na rozdíl od náhrady škody je při stanovení výše bezdůvodného obohacení rozhodující prospěch získaný obohaceným na úkor ochuzeného a nikoliv újma, kterou ochuzený utrpěl. Je nutno vzít v úvahu historické okolnosti vzniku současného stavu. Žalovaný nemůže nést negativní důsledky jednání samotného žalobce spočívající v tom, že žalobce v minulosti zakoupil komunikace umístěné na pozemcích jiných vlastníků a z tohoto důvodu je žalobce nucen zaplatit náhrady vlastníkům pozemků za to, že se jím vlastněné komunikace nacházejí na cizích pozemcích. Není důvodu, aby se mechanicky výše přiměřené náhrady za bezdůvodné obohacení navyšovala o ty konkrétní částky, které je žalobce nucen hradit vlastníkům pozemků zastavěných komunikacemi ve vlastnictví žalobce. Předmětem bezdůvodného obohacení není hodnota takto vynaložených prostředků.

77. K odvolacím námitkám směřujícím proti výši bezdůvodného obohacení je dále zapotřebí uvést, že ve specifických skutkových podmínkách této konkrétní věci jednak není dán poznatek, že by v zažalovaném období byl žalobce jako vlastník komunikací omezen užíváním komunikací žalovaným, že by bylo narušeno soukromí žalovaného a nejsou shledány důvody ke kompenzaci újmy za omezení vlastníka, neboť je zapotřebí odkázat na závěry ustálené soudní praxe, podle nichž rozsah práva na vydání bezdůvodného obohacení není dán tím, jaká majetková újma vznikla jinému, nýbrž jaký majetkové prospěch získal obohacený (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 896/2011). Jednak pro vyčíslení bezdůvodného obohacení je v zásadě určující prospěch nabytý obohaceným, nikoliv újma ochuzeného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 28 Cdo 1315/2015).

78. Konečně je třeba k odvolacím námitkám směřujícím proti výši bezdůvodného obohacení doplnit, že obohacení uživatele cizí hodnoty se odvíjí od obvyklé hodnoty užívacího práva.

79. Ze všech těchto důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalobní nárok je důvodný, co do základu nároku a co do částky 58 000 Kč.

80. Částka 58 000 Kč je totiž částkou odpovídající za žalované období obvyklé výši peněžité náhrady, která by se v daném místě a čase poskytovala za takový rozsah užívání takových komunikací v uzavřeném areálu na základě věcného břemene (služebnosti) nezbytné cesty.

81. Ve zbytku, co do částky 74 310,31 Kč, není uplatněný nárok žalobce podanou žalobou důvodný.

82. K námitkám započtení je zapotřebí uvést následující.

83. Vlastní právní jednání spočívající v jednostranném započtení se řídí občanským zákoníkem č. 89/2012 Sb.

84. Podle ustanovení § 1982 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odstavec 1/). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odstavec 2/).

85. Podle ustanovení § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

86. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli.

87. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 o. z.). Součástí vymahatelnosti je – mimo jiné – splatnost pohledávky (nesplatné pohledávky nelze uplatnit před soudem). Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností (ex tunc) k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 o. z.). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení (aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem).

88. V konkrétním případě byly žalovaným vůči pohledávce žalobce požadované podanou žalobou jednostranně započteny tvrzené pohledávky z bezdůvodného obohacení.

89. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 33 Odo 1642/2006, Nejvyšší soud uvedl, že bezdůvodné obohacení patří mezi nároky, u nichž není zákonem stanovena splatnost pohledávek vzniklých z tohoto důvodu a doba plnění je u nich obvykle vázána na výzvu věřitele. Teprve výzvou věřitele k plnění se dluh stává splatným a dlužník je povinen dluh splnit poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Úkon směřující k započtení, který učinil v průběhu řízení, aniž předtím vyzval žalobce k jejímu zaplacení, nemohl mít žádné právní účinky a způsobit zánik žalované pohledávky. Zápočet nesplatné pohledávky na pohledávku splatnou 1stranným úkonem věřitele je ze zákona vyloučen.

90. V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 29 Odo 1210/2006 Nejvyšší soud dovodil, že nedovoluje-li zákon započtení pohledávky, která ještě není splatná, pak kompenzační projev činěný věřitelem s takovou pohledávkou nenabývá žádných účinků ani v okamžiku, kdy se pohledávka stane splatnou.

91. Odvolací soud se plně ztotožnil s argumentací soudu I. stupně i stran žalovaným vznesených námitek započtení. Pro stručnost odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně, s nímž se zcela ztotožnil (v bodech 50 – 55 odůvodnění rozsudku soudu I. stupně).

92. V poměrech projednávané věci žalobce v podané žalobě uplatnil právo z důvodu užívání komunikací žalovaným na zaplacení částky 132 310,31 Kč po žalovaném jako bezdůvodného obohacení.

93. Jako důvodný dovodil soud I. stupně nárok žalobce po žalovaném na zaplacení částky 58 000 Kč. e zbytku posuzoval nárok žalobce jako nedůvodný.

94. Bylo nezbytné se vypořádat s námitkou započtení uplatněnou žalovaným.

95. Proti aktivně započítávaným pohledávkám vznesl žalobce námitku promlčení.

96. Podle § 1982 odst. 2 věta druhá o. z. nastávají účinky započtení k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

97. Současně v případě aktivně započítávané pohledávky pak podle § 1989 odst. 1 o. z. započtení nebrání ani její promlčení, nastalo-li po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení.

98. Z uvedeného plyne, že právní úprava předpokládá platné započtení i promlčené aktivně započítávané pohledávky tehdy, pokud věřitel z této pohledávky mohl k započtení přistoupit již před tímto promlčením, za podmínky, že jsou obě pohledávky jinak způsobilé k započtení. Jinými slovy, je-li aktivně započítávána pohledávka jinak započitatelná, pouze následným promlčením již svoji započitatelnost neztrácí.

99. V literatuře se uvedené pravidlo vysvětluje tak, že „obecně platí, že všechny předpoklady započitatelnosti započítávaných pohledávek musí být nepřerušovaně naplněny po celou dobu mezi okamžikem, ke kterému by měl nastat (zpětně) účinek započtení, a okamžikem, kdy je započtení realizováno. Ustanovení § 1989 o. z. z požadavku vymahatelnosti aktivně započítávané pohledávky po celou tuto dobu slevuje a ve shodě s § 617 odst. 2 o. z. stanoví, že lze realizovat jednostranné započtení i promlčené pohledávky. Podmínkou však je, aby aktivně započítávaná pohledávka nebyla promlčena v okamžiku, ke kterému by měl nastat účinek započtení. Věřitel proto může přistoupit k jednostrannému započtení své (již) promlčené pohledávky tehdy, pokud mohl (on) k započtení přistoupit kdykoliv před uplynutím promlčecí doby. Jelikož se právo vykonat započtení nepromlčuje, může (takový) věřitel započtení realizovat kdykoliv v budoucnu, dokud zůstanou naplněny (budou trvat) ostatní předpoklady započitatelnosti vzájemných pohledávek.“ (viz Výtisk, M. In: J. Petrov a kol. Občanský zákoník, 2. vydání. § 1989, m. č. 2).

100. Z ustanovení § 1982 odst. 1 o. z. věta druhá vyplývá, že podmínkou započtení pasivní pohledávky je splnitelnost, tj. právo plnit svůj dluh, oproti pohledávce aktivně započítávané, jež může být započtena, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky, tj. je splatná (dospělá). K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 33 Cdo 4967/2017, či obecně k podmínkám započtení srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 31 Cdo 684/2020, uveřejněný pod číslem 37/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

101. Soud I. stupně správně uzavřel, že nárok žalovaného vůči žalobci na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] za umístění komunikací žalobce na pozemku žalovaného p. č. [číslo] se promlčel dříve, než nastala jeho splatnost, přičemž vzhledem ke shora uvedenému nebylo možno ohledně takovéto pohledávky žalovaného důvodně přistoupit k započtení, neboť předpokladem aktivní započitatelnosti pohledávky je její vymahatelnost u soudu. Požadovat uspokojení lze však pouze u pohledávky splatné.

102. Pokud jde o pohledávku žalovaného vůči žalobci na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] za umístění komunikací žalobce na pozemku žalovaného p. č. [číslo] a pokud jde o pohledávku žalovaného vůči žalobci na vydání bezdůvodného obohacení za období [datum] do [datum] a za období [datum] do [datum], za umístění komunikací žalobce na pozemku žalovaného p. č. [číslo], tak soud I. stupně správně dovodil, že splatnost těchto pohledávek nastala [datum]. V konkrétních důvodech odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně v bodě 52 odůvodnění. Ohledně části těchto pohledávek (ohledně pohledávek vzniklých do [datum]) nastalo promlčení dříve než jejich splatnost a v této části nejsou tyto pohledávky způsobilé k započtení, nejsou aktivně započitatelné. Ohledně zbylých pohledávek počínaje [datum] jejich promlčení nebrání jejich započtení a dovolat započtení se tak lze.

103. Žalovaný provedl započtení podáním z [datum] (č. l. 906). Tímto započtením byla důvodně uplatněna k započtení pohledávka za období od [datum] do [datum] za umístění komunikací žalobce na pozemku p. č. [číslo] ve výši 179 297,14 Kč. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně v bodě 53 odůvodnění. Pohledávka žalobce tak zanikla v souladu s ustanovením § 1982 odst. 2 dnem [datum], kdy byl zápočet žalovaného doručen zástupci žalobce.

104. Pro případ, že by k zániku pohledávky žalobce nedošlo shora uvedeným zápočtem, došlo by k zániku pohledávky žalobce zápočtem provedeným u jednání soudu dne [datum] (č. l. 1004). Tímto zápočtem byla důvodně uplatněna k započtení pohledávka za období od [datum] do [datum] za umístění komunikací žalobce na pozemku p. č. [číslo] ve výši 106 513,15 Kč. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně v bodě 54 odůvodnění.

105. Co do odůvodnění námitky započtení odkazuje odvolací soud ve zbytku na odůvodnění provedené soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje.

106. Žalobce v zásadě namítal, že výše náhrady za bezdůvodné obohacení má odpovídat obvyklému nájemnému za dobu, kdy žalovaný užíval předmětnou komunikaci. Soud I. stupně v průběhu řízení navíc zjistil i tuto výši obvyklého nájemného, které v sobě zohledňuje i náklady na zimní a letní údržbu a náklady na opravy, které je nájemným obvyklým.

107. Odvolací soud vysvětlil podrobným způsobem již shora způsob určení výše přiměřené náhrady za bezdůvodného obohacení v této konkrétní věci. Spisový materiál však současně obsahuje dostatek skutkových zjištění pro stanovení výše přiměřené náhrady za bezdůvodného obohacení způsobem, jak odvolatel argumentuje, tj. na podkladě obvyklé ceny nájmu takové komunikace. V tomto směru odkazuje odvolací soud také na č. l. 772 na zjištění výše obvyklého nájemného (při zohlednění údržby komunikací). V takovém případě by byla celá výše žalované částky u tohoto nároku, jak byla uplatěna žalobcem, tj. 132 310,31 Kč, důvodná. Avšak odvolací soud doplňuje, že ani v případě určení výše bezdůvodného obohacení způsobem, jak žalobce namítá, by to nic nezměnilo na výroku rozsudku soudu o úplném zamítnutí žalobou uplatněného nároku.

108. I v případě stanovení výše bezdůvodného obohacení za zažalované období tak, jak žalobce požadoval, by nadále platil závěr vyslovený shora. Žalovaný totiž provedl započtení podáním z [datum] (č. l. 906). Tímto započtením byla důvodně uplatněna k započtení pohledávka za období od [datum] do [datum] za umístění komunikací žalobce na pozemku p. č. [číslo] ve výši 179 297,14 Kč. V podrobnostech odkazuje odvolací soud na odůvodnění provedené soudem I. stupně v bodě 53 odůvodnění. Pohledávka žalobce tak zanikla v souladu s ustanovením § 1982 odst. 2 dnem [datum], kdy byl zápočet žalovaného doručen zástupci žalobce.

109. Také ve zbytku odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění provedené soudem I. stupně, s nímž se ztotožňuje.

110. Zástupce žalobce při jednání před odvolacím soudem uplatnil námitku mimořádného vydržení práva mít své zpevněné plochy, které jsou na pozemku ve vlastnictví žalovaného. Uvedenou námitku neshledal odvolací soud důvodnou. Žalobce v konkrétním případě zakoupil zpevněné plochy v daném areálu, které jsou samostatnou věcí, avšak nezakoupil všechny pozemky, na kterých jsou tyto zpevněné plochy umístěny. Zakoupil tak zpevněné plochy, které jsou samostatnou věcí, na pozemcích jiného vlastníka (mj. ve vlastnictví žalovaného). Vlastník pozemku, na kterých jsou tyto zpevněné plochy umístěny, toleroval toto umístění zpevněných ploch na svých pozemcích. Žalobce námitkou mimořádného vydržení usiluje o to proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno vlastníkem pozemku jen jako výprosa (k tomu srov. § 993 o. z.). Takové jednání je však nepoctivé ve smyslu § 1095 o. z. a naplňuje znaky nepravé držby. Podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Pokud se žalobce vůbec ujal držby práva mít zpevněné plochy na pozemcích žalovaného, stalo se tak v nepoctivém úmyslu, neboť ze skutečnosti, že zakoupil nemovitou věc na pozemku jiného vlastníka, musel vědět, že tímto umístěním své nemovité věci na cizím pozemku působí újmu vlastníku pozemku, na kterém je zpevněná plocha, jakožto samostatná věc, umístěna. Dovedeno do důsledků by akceptace právního názoru žalobce z této námitky znamenala, že by se v případě neoprávněné stavby stal vlastník neoprávněné stavby vlastníkem pozemku, na které je taková stavba umístěna, což jsou důsledky v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy mimořádného vydržení a podstaty vlastnického práva.

111. Za těchto okolností měl žalobce od počátku objektivně důvodné pochybnosti o svém právu mít umístěny zpevněné plochy, které jsou samostatnou věcí, na pozemcích jiných vlastníků a k mimořádnému vydržení nemohlo dojít.

112. Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno jako ve výroku věcně správné (§ 219 o. s. ř.).

113. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný a má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Jejich výše je tvořena: a) odměnou právního zástupce žalobce (z tarifní hodnoty 132 310,31 Kč), výše odměny 6 420 Kč za každý z těchto úkonů právní služby - vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.) - účast u jednání odvolacího soudu (§ 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), odměna celkem 12 840 Kč, b) náhradou hotových výdajů za 2 režijní paušály (300 Kč za úkon vyjádření k odvolání provedený v roce 2024 podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v tehdy účinném znění a 450 Kč za úkon učiněný v roce 2025 za účast u jednání odvolacího soudu podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v aktuálním účinném znění), celkem 750 Kč, c) náhradou za ztrátu času na cestě ze sídla advokátní kanceláře z [adresa] k odvolacímu soudu do [adresa] a zpět, dvakrát 3 započaté půlhodiny, celkem 6 započatých půlhodin po 150 Kč podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 900 Kč, d) náhradou cestovného za cestu ze sídla advokátní kanceláře z [adresa] k odvolacímu soudu do [adresa] a zpět osobním vozidlem zn. Volvo, r.z. [číslo] se spotřebou 11,9 l benzinu Natural 95/100 km, ujeto dvakrát 100 km, celkem 200 km, základní sazba náhrady 5,80 Kč za 1 km (§ 1 písm. b/ vyhlášky č. 475/2024 Sb.), tj. 1 160 Kč, náhrada za spotřebované pohonné hmoty při ceně 1 litru benzinu Natural 95 35,80 Kč za 1 litr (§ 4 písm. a/ vyhlášky č. 475/2024 Sb.), tj. 852 Kč, cestovné celkem 2 012 Kč.

114. Celková výše nákladů odvolacího řízení činí 16 502 Kč. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce s odkazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř., ve lhůtě k plnění určené podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyly zjištěny důvody pro její prodloužení.

Poučení