60 Co 75/2025 - 284

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího[Anonymizováno]Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] v řízení o zaplacení 329.787,41 Kč o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [č. j.] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 6.226,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 26 521,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Rozsudkem Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], [č. j.] byla výrokem I uložena žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 329.787,41 Kč a výrokem II nebylo žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně převážel do Velké Británie nelegálně 90 264 cigaret, byl zadržen a zaměstnavatel byl nucen zaplatit v přepočtu 902.054,82 Kč, aby mu bylo vydáno zpět vozidlo, ve kterém žalovaný cigarety převážel. Dále dovodil, že pracovní poměr byl mezi účastníky uzavřen před uskutečněnou pracovní cestou a žalovaný také byl poučen o svých povinnostech, mimo jiné také o zákazu nelegálního převozu osob a zboží. Soud prvního stupně posoudil nárok žalobkyně dle zákoníku práce, neboť k nelegálnímu převozu zboží došlo za trvání pracovního poměru. Soud prvního stupně dovodil, že zaměstnavateli vznikla úhradou poplatku podle rozhodnutí pohraniční stráže Velké Británie škoda. Uzavřel, že žalovaný věděl o protiprávnosti svého jednání a zcela odpovídá za vzniklou škodu, avšak přihlédl k rozhodnutím o přezkumu ze dne [datum] a [datum] o nedostatečnosti přijatých opatření žalobkyní proti pašování zboží, k osobním poměrům žalovaného a jeho prvotní snaze o dohodu o úhradu škody a k již uhrazené částce a snížil náhradu na jednu polovinu.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný zákonné lhůtě odvolání, ve kterém namítá nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil provedené dokazování, když v řízení bylo v rozporu se zjištěními soudu prvního stupně prokázáno, že veškeré pracovněprávní dokumenty byly podepsány až dodatečně a žalovaný nebyl poučen o svých povinnostech zaměstnance. Žalovaný neměl vědomost, že v případě zabavení převážených cigaret může být uložena jeho zaměstnavateli pokuta. Jestliže tedy nevěděl o tom, že může žalobci škodu způsobit, nemohl být se způsobením škody srozuměn. Dovozuje, že na straně žalovaného není dáno zavinění v jakékoliv formě. Pokud by soud shledal nárok žalobce na náhradu škody, mělo by být shledáno spoluzavinění žalobce alespoň v rozsahu 50 %. Pokud by žalobce řádně seznámil žalovaného s jeho povinnostmi, nebyl by mu podle obsahu rozhodnutí pohraniční stráže poplatek uložen a škoda by nevznikla. Poukazuje na to, že soud prvního stupně sice moderaci výše škody provedl, avšak dovodil nesprávnou výši a pokud by bylo shledáno padesátiprocentní spoluzavinění, mohlo být přiznáno na náhradě škody maximálně 208.547,41 Kč.

3. Žalobce se ztotožňuje s rozhodnutím soudu prvního stupně a poukazuje na to, že doplněné dokazování nepřineslo žádná nová skutková zjištění.

4. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o[Anonymizováno]rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř. a contrario), obsahuje způsobilé odvolací důvody, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř./, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním (§ 205 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.) a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející (§ 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že ve věci jsou důvody pro potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně.

5. Zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255. (§ 250 odst. 1, 2, 3 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)

6. Zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může zaměstnavatel požadovat, kromě částky uvedené v odstavci 2, i náhradu ušlého zisku. Způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část škody podle míry svého zavinění. (§ 257 odst. 1, 2, 3, 4 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)

7. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit. (§ 264 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)

8. Zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. (§ 249 odst. 1 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)

9. Zaměstnanci jsou povinni a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci, b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly, c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni, d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. (§ 301 zákoníku práce, zákon č. 262/2006 Sb.)

10. V zásadě lze konstatovat, že rozhodné skutkové okolnosti byly mezi účastníky nesporné, vyjma skutečností týkajících se datumu podpisu pracovní smlouvy a poučení žalovaného zaměstnavatelem o jeho povinnostech. Dále byla rozdílná tvrzení k uzavření dohody o srážkách ze mzdy k úhradě způsobené škody. Odvolací soud neshledal skutkové závěry k určení data podpisu pracovní smlouvy a okamžiku poučení žalovaného o jeho pracovních povinnostech, zejména zákazu nelegálního převozu zboží a osob přes státní hranice, neadekvátní a neshledal důvody pro opakování dokazování a přehodnocení těchto skutkových závěrů. Z písemné dohody je zřejmé, že účastníci uzavřeli dne [datum] dohodu o provedení práce. Zároveň téhož dne potvrdil žalovaný svým podpisem, že byl poučen o svých povinnostech a mimo jiné byl poučen o vnitřním předpisu o zajištění nákladu a nelegálního převozu zboží. Další dokumenty, a to doplněk k pracovní smlouvě, dohoda o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, čestné prohlášení žalovaného, byly datovány rovněž [datum] a podepsány žalovaným. Datum podpisu dohody o provedení práce bylo potvrzeno rovněž výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]. Tento závěr je v souladu také s tím, že zpráva lékaře [tituly před jménem] [jméno][Anonymizováno]je datována [datum], tedy bezprostředně před podpisem dohody o provedení práce. Je nelogické, aby vstupní zdravotní prohlídka byla provedena [datum], pokud by neměly být připraveny k podpisu listiny související s uzavřením dohody o provedení práce. Žalovaný zpochybňoval, že by podepsal dohodu o provedení práce dne [datum] a tvrdil, že tato byla podepsána až následně po škodní události. Toto dokládal výpovědí svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO]. Pokud soud prvního stupně těmto svědkům neuvěřil, tak nelze shledat pochybení při hodnocení důkazů. Tito svědkové jsou v blízkém příbuzenském poměru k žalovanému a jejich výpověď je také zpochybňována tím, že návštěvu těchto osob měl žalovaný realizovat v době, kdy byla v důsledku epidemie omezena svoboda pohybu. Není logické, aby žalovaný podepsal všechny listiny spojené s uzavřením dohody o provedení práce, když již došlo ke škodní události a mohl očekávat postih za své jednání. Výpovědi svědků blízkých žalovanému nemají takovou váhu, aby zpochybnily datované listiny podepsané žalovaným.

11. Odvolací soud se zabýval tím, zda odpovědnost žalovaného za škodu má povahu protiprávního nebo občanskoprávního nároku. Pro závěr, zda odpovědnost za škodu má povahu pracovněprávního nebo občanskoprávního nároku, není samo o sobě významné, zda zaměstnanec porušil povinnosti uložené mu zákoníkem práce nebo jinými právními předpisy, ale jen to, zda činnost, kterou byla zaměstnancem způsobena škoda jeho zaměstnavateli, postrádá či nepostrádá místní, časový a zejména věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů škůdce (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2610/2010, 21 Cdo 148/2023, 21 Cdo 3908/2019 a rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 288/23). Ke škodnímu jednání žalovaného došlo dne [datum], tedy jak shora uvedeno v době, kdy již byla mezi účastníky uzavřena dohoda o provedení práce. Odvolací soud dodává, že i pokud by došlo k antedatování, uskutečnilo by se škodní jednání žalovaného v době trvání pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovaným. Mezi účastníky by totiž byla uzavřena smlouva s absencí písemné formy, což ovšem nemá dopad na to, že by vznikl faktický pracovní poměr mezi účastníky, který by byl dán nejméně od okamžiku započetí práce žalovaného pro žalobkyni, k čemuž došlo nejpozději začátkem pracovní cesty, na které se žalovaný dopustil škodního jednání.

12. Z mezí plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s ním nevybočuje taková činnost pracovníka, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní účelový) vztah k plnění pracovních úkolů. Uvedená kritéria nemají ovšem stejný význam, rozhodující je věcný (vnitřní účelový) vztah, to je vztah k činnosti, jíž byla způsobena škoda, k pracovním úkolům. V podstatě jde o to, zda při činnosti, jíž byla způsobena škoda, sledoval pracovník z objektivního i subjektivního hlediska plnění pracovních úkolů (srovnej Cpj 87/70). Pro závěr, zda zaměstnanec plnil pracovní úkoly, nejsou samy o sobě významné motiv či pohnutka zaměstnance, ale především to, zda z hlediska věcného, místního i časového jde objektivně o činnost konanou pro zaměstnavatele (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 454/2002). Podle § 273 odst. 1 zákoníku práce plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná například zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Podle § 274 zákoníku práce v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetření při první pomoci a cesta k němu a zpět. Takovými úkony však nejsou cesta do zaměstnání a zpět, stravování, vyšetření nebo ošetření u poskytovatele zdravotních služeb ani cesta k němu a zpět, pokud není konáno v objektu zaměstnavatele. V předmětné věci odvolací soud shledal časovou, místní i věcnou souvislost s plněním pracovních úkolů žalovaného. Způsobená škoda je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, kterého se dopustil v době trvání pracovněprávního vztahu, když vykonával pracovní úkol - řídil nákladní vozidlo na nařízené pracovní cestě. Je zde tedy časová souvislost. Cigarety nezákonně převážel v tomto svěřeném vozidle a je zde tedy dána souvislost místní. Konečně odvolací soud shledal i souvislost věcnou, neboť žalovaný využil k nezákonnému převozu cigaret přes státní hranici nákladní vozidlo při nařízené pracovní cestě, tedy při výkonu pracovního úkolu.

13. Předpokladem pro vznik odpovědnosti zaměstnance vůči zaměstnavateli za škodu je porušení pracovních povinností zaměstnance při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením pracovních povinností a vznikem škody a zavinění na straně zaměstnance. Všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti zaměstnance za vznik škody jsou naplněny. Žalovaný porušil ustanovení § 301 písm. c) a písm. d) zákoníku práce, tedy dodržovat právní předpisy vztahující se k vykonávané práci, dodržovat ostatní předpisy vztahující se k vykonávané práci, pokud s nimi byl řádně seznámen, řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Žalovaný porušil také ustanovení § 249 odst. 1 zákoníku práce, dle kterého je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě, nemajetkové újmě, ani k bezdůvodnému obohacení. Žalovaný nelegálně převážel cigarety přes státní hranici do Velké Británie, tím porušil právní předpisy pro dovoz zboží do Velké Británie a porušil tak ve smyslu § 301 odst. 1 písm. c) zákoníku práce právní předpisy vztahující se k vykonávané práci. Vzhledem k tomu, že byl o zákazu převozu zboží přes hranici poučen zaměstnavatelem, porušil tak i ostatní vnitřní předpisy zaměstnavatele. Navíc jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, když nelegální převoz zboží je nepochybně spojován také s firmou, u které byl zaměstnanec porušující právní povinnosti při převozu zboží zaměstnán a dochází tak k újmě na dobrém jménu zaměstnavatele. V neposlední řadě porušil žalovaný i ustanovení § 249 zákoníku práce, kdy vystavil zaměstnavatele vzniku sankcí za nelegální převoz zboží a nepočínal si tak, aby nedocházelo ke vzniku majetkové újmy. Žalovaný porušil shora označené pracovní povinnosti.

14. V důsledku porušení uvedených pracovních povinností vznikla škoda ve výši 902.054,80 Kč, neboť zaměstnavatel byl nucen uhradit tuto částku celním orgánům Velké Británie, aby mu bylo vráceno motorové vozidlo, ve kterém žalovaný cigarety převážel. Zaměstnavateli tak vznikla majetková újma v uvedené výši, když nebýt protiprávního jednání žalovaného, k zadržení vozidla by nedošlo a o uvedenou finanční částku by se majetek žalobkyně nezmenšil. Je tedy dána i příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a vznikem škody.

15. Další podmínka pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu, a to zavinění, je rovněž naplněna. V dané věci vznikla žalobci újma v důsledku protiprávního jednání žalovaného, který úmyslně porušil předpisy o převozu zboží přes hranice Velké Británie. Je obecně známou skutečností, že vývoz a dovoz zboží do Velké Británie podléhá úpravě správními předpisy, přičemž dovoz zvláštních komodit, jako je například tabák, alkohol a podobně, které jsou zatíženy zvláštními poplatky, je podroben ve všech evropských zemích zvláštnímu přísnějšímu režimu. Žalovaný se snažil propašovat 90 264 cigaret. Žalovaný převážel tyto cigarety, v úmyslu je bez náležitého proclení a přihlášení převést do Velké Británie a chtěl za tento protiprávní skutek získat odměnu. Žalovaný věděl, že svým jednáním porušuje předpisy o dovozu cigaret do Velké Británie a tyto také porušit chtěl, když chtěl cigarety za získaný majetkový prospěch propašovat. Žalobce věděl, že nelegálním převozem cigaret ve vozidle žalobce při plnění pracovního úkolu porušuje své pracovní povinnosti a tyto porušit také chtěl. Žalovanému bylo zřejmé, že se dopouští úmyslného protiprávního jednání, úmyslně porušuje zákony Velké Británie a tedy také věděl, že úmyslně jedná v rozporu se svými povinnostmi uvedenými v ustanoveních § 301 a § 247 zákoníku práce, zejména, že nedodržuje právní předpisy vztahující se k jím vykonávané práci a tyto také porušit chtěl. Žalovaný jednal v přímém úmyslu. Nemohlo jít o úmysl nepřímý, neboť v dané věci jednání žalovaného vedlo bez jakýchkoliv pochybností k porušení právních povinností a při způsobu jeho jednání nepřicházela do úvahy varianta, že by snad povinnosti neporušil. Jednání v nepřímém úmyslu předpokládá, že by žalovaný věděl, že svým jednáním může porušit předpisy o dovozu zboží a zároveň své pracovní povinnosti a pro případ, že se tak stane, s tím byl srozuměn. Žalovaný však chtěl cigarety převést bez náležitého proclení a nemohla nastat varianta, že by utajeným dovozem cigaret do Velké Británie nedošlo k porušení předpisů pro dovoz takového zboží a zároveň tak i k porušení pracovních povinností.

16. Odvolací námitka žalovaného, že škodu zaměstnavateli způsobit nechtěl, neobstojí. Tato je založena na tom, že žalovaný nevěděl, že by mohlo dojít k postihu zaměstnavatele a zadržení jeho vozidla. Zavinění však je třeba vztahovat k protiprávnímu jednání žalovaného a toto zavinění nemusí pokrývat veškeré následky a sankce, které v důsledku protiprávního jednání žalovaného vyvstaly. Lze podotknout, že sankce zadržení vozidla zaměstnavatele nebyla zcela zjevně nepředpokladatelná a v rozporu s obvyklými následky jednání, kterého se žalovaný dopustil. Jak již shora uvedeno, žalovaný chtěl cigarety převést nelegálně do Velké Británie a věděl, že tak porušuje své povinnosti a tyto povinnosti také takto porušit chtěl.

17. Žalovaný je podle § 250 odst. 1 zákoníku práce povinen nahradit žalobkyni škodu, kterou ji způsobil. Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce je žalovaný povinen nahradit žalobkyni skutečnou škodu v penězích, zde ve výši majetkové újmy 902.054,82 Kč. Škoda byla způsobena úmyslně, a proto se omezení výše náhrady uvedené v ustanovení § 257 odst. 2 zákoníku práce na předmětnou věc nevztahuje. Škoda spočívá v úhradě poplatku za propuštění vozidla a v řízení byla prokázána úhradou této částky žalobkyní.

18. Odvolací soud dále řešil otázku možného snížení náhrady škody v důsledku spoluzavinění zaměstnavatele (§ 250 odst. 2 zákoníku práce), případně v důsledku důvodů zvláštního zřetele hodných (§ 264 zákoníku práce). Z principu obecné odpovědnosti zaměstnance za škodu vyplývá, že zaměstnanec odpovídá jen za tu škodu, kterou zaviněním porušením pracovních povinností skutečně způsobil; neodpovídá tudíž za tu část škody, která byla způsobena porušením povinností ze strany zaměstnavatele (§ 250 odst. 2 zákoníku práce), případně zaviněním jiného zaměstnance (§ 257 odst. 5 zákoníku práce), respektive třetích osob vně zaměstnavatele. Žalovaný dovozoval spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody v tom, že pokud by žalobkyně učinila řádná opatření proti nelegálnímu převozu zboží, tak by škoda nevznikla. Toto dovozoval z obsahu rozhodnutí pohraniční stráže Velké Británie z [datum] a [datum]. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že vozidlo může být bezplatně vráceno v případě, že provozovatel, zde žalobkyně, prokáže, že přijal přiměřená opatření, aby zabránil řidičům v pašování s výjimkou, že se u daného řidiče jedná o opakovaný incident. Rozhodnutí konstatují, že cigarety byly ukryty v různých místech kabiny vozidla a dovozují odpovědnost žalovaného a nikoliv žalobkyně. Nicméně u žalobkyně shledala pohraniční stráž Velké Británie, že nedoložila dostatečná opatření proti pašování zboží. Žalobkyně sice doložila interní pokyny k přepravě zboží, avšak předložená smlouva neobsahuje informaci o důsledcích pochybení, jako je neprovedení kontroly nákladu a CMR listů, trestné činnosti nebo nedodržení postupů a předpisů vůči celním a pohraničním orgánům a neobsahuje nic o pašování nebo britských celních orgánech. Dále poukazuje na to, že nebyla poskytnuta informace o tom, že by byl žalovaný propuštěn a nebyl doložen záznam o pohovoru s řidičem.

19. Odvolací soud má především za to, že prvotním a zásadním důvodem, proč došlo k zajištění nákladního vozidla a následné nutnosti úhrady poplatku žalobkyní, bylo protiprávní jednání žalovaného, který se pokusil pašovat do Velké Británie značné množství cigaret za účelem zajištění si osobního prospěchu. Nelze po zaměstnavateli požadovat, aby u svého zaměstnance předpokládal, že bude páchat přestupky či trestné činy. Pohraniční stráž Velké Británie sice shledala, že žalobkyně nedoložila dostatečná opatření proti pašování zboží, což dovozuje z toho, že poučení zaměstnance o zákazu pašování bylo doloženo pouze jako záznam bez doložení konkrétního obsahu, z něhož by bylo zřejmé, jaké důsledky by porušení zákazu mělo. Dále, že nebyl žalobkyní doložen pohovor s žalovaným a nebylo doloženo, že byl žalovaný propuštěn z pracovního poměru. K tomu je třeba uvést, že žádný pracovněprávní předpis žalobkyni neukládá, aby zaznamenávala konkrétní obsah poučení zaměstnance proti pašování zboží a také žalobkyni neukládá povinnost žalovaného propustit v případě, že poruší své pracovní povinnosti. Jinými slovy, žalobkyně nebyla povinna žalovaného propustit z pracovního poměru proto, že pašoval zboží do Velké Británie a v důsledku toho nelze klást žalobkyni k tíži, že nedoložil dostatečná opatření k zabránění pašování zboží. Dle odvolacího soudu nelze shledat, že by zaměstnavatel porušil nějakou svou zákonnou či smluvní povinnost, která by se podílela na vzniku škody. To, že žalobkyně nebyla úspěšná v řízení u pohraniční stráže Velké Británie, nelze považovat za porušení povinnosti žalobkyní. Odvolací soud neshledal ve smyslu § 264 zákoníku práce žádné výjimečné důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by měla být náhrada škody snížena. Soudem prvního stupně uvedená snaha žalovaného o náhradu škody je snad samozřejmým splněním povinnosti škůdcem a nikoliv výjimečnou okolností, navíc nelze přehlédnout, že žalovaný popírá uzavření dohody o srážkách ze mzdy a je tak pochybné, zda vůbec nějaká snaha o náhradu škody byla ze strany žalovaného vyvíjena. Žalovaný má zdravotní problémy, pro které mu byl přiznán invalidní důchod. Je nepochybné, že žalovaný má zhoršený zdravotní stav a jeho majetková situace se v důsledku omezení pracovních schopností zhoršila. Toto však nelze klást k tíži zaměstnavatele a nechat ho nést část náhrady škody, neboť to byl žalovaný, kdo za účelem majetkového prospěchu se dopustil protiprávního jednání a ohrozil tak nejen majetek, ale i pověst žalobkyně.

20. Pokud by i odvolací soud měl zohlednit nedostatečný průkaz opatření proti pašování a v řízení u pohraniční stráže Velké Británie jako důvod zvláštního zřetele hodný pro snížení náhrady, nemohlo by jít o více jak desetiprocentní podíl. Skutkový děj, který vedl ke vzniku škody, byl vyvolán výhradním jednáním žalovaného, toto jednání bylo úmyslné, vedené snahou o majetkový prospěch, bez ohledu na následky pro jeho zaměstnavatele. Žalobkyně, jíž jen ve snaze o minimalizaci následků jednání žalovaného, vedla řízení o vydání nákladního vozidla bez toho, že by musela zaplatit poplatek za jeho propuštění a v tomto řízení byla neúspěšná. Je tedy zřejmé, že podíl na vzniku škody mezi žalobkyní a žalovaným je zde ve zcela zřetelném nepoměru a podíl žalobkyně by bylo možné hodnotit pouze jako zcela minimální, nejvýše desetiprocentní.

21. Výše náhrady škody činí 902.054,80 Kč. I pokud by odvolací soud vycházel z desetiprocentního snížení náhrady škody a pokud by i byla uhrazena škoda ve výši 242.480 Kč na základě sporné dohody o srážkách ze mzdy, zůstává zde neuhrazená škoda ve výši 569.369,34 Kč, jejíž výše přesahuje žalovaný nárok 329.787,41 Kč. Odvolací soud uzavírá, že žalobkyní uplatněný nárok na náhradu škody ve výši 329.787,41 Kč je důvodný, a proto bylo rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I podle § 219 o. s. ř. potvrzeno.

22. Ve výroku II bylo rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněno. Předmětem řízení před soudem prvního stupně do podání odvolání proti prvnímu rozsudku ve věci byla částka 873.772 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 329.787,41 Kč, úspěch žalobkyně byl tedy 38 % a úspěch žalovaného 62 %, procesní úspěch potom činí rozdíl těchto poměrů, a to 24 % ve prospěch žalovaného. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. byla procesně úspěšnému žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 24 % za tuto část řízení. Odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí z tarifní hodnoty 873.772 Kč částku 11.820 Kč. Advokátka žalovaného učinila v této fázi 12 úkonů právní služby, a to převzetí zastoupení, písemná vyjádření ze 13. 7. 2022, 8. 3. 2023 a 26. 5. 2023 a účast u jednání dne 24. 11. 2022, 9. 2. 2023, 5. 4. 2023, 31. 5. 2023, když všechna jednání trvala více jak dvě hodiny a je třeba je započítat jako dva úkony právní služby. Za každý z úkonů náleží advokátce také paušální náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 o. s. ř. po 300 Kč za úkon. Celkem v této fázi řízení činí náklady řízení 145.440 Kč a po navýšení o 21% DPH dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. částku 175.982,40 Kč. Náhrada v rozsahu procesního úspěchu žalovaného 24 % potom činí 42.235,80 Kč. Ode dne podání odvolání žalovaným proti prvnímu rozsudku soudu prvního stupně byla již předmětem řízení částka 329.787,41 Kč a v této části byla žalobkyně plně úspěšná, a proto má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Z tarifní hodnoty 329.87,41 Kč činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta částku 9 620 Kč. Advokát žalobkyně učinil v této fázi tři úkony právní služby, a to vyjádření k odvolání z 2. 11. 2023 a účastnil se jednání dne 31. 10. 2024, které trvalo více jak dvě hodiny a je třeba započíst dva úkony právní služby. Za každý z těchto tří úkonů právní služby náleží advokátu žalobkyně náhrada paušálních výdajů po 300 Kč. Odměna a náhrada výdajů advokáta žalobkyně činí v této fázi řízení 29.760 Kč a po navýšení o 21% DPH dle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. činí náklady řízení žalobkyně 36.009,60 Kč. Za řízení před soudem prvního stupně má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení ve výši 36.009,60 Kč a žalovaný ve výši 42.235,80 Kč. Rozdíl činí 6.226,20 Kč, a proto odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 6.226,20 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna nahradit náklady řízení k rukám zástupkyně žalovaného.

23. V odvolacím řízení byla žalobkyně plně úspěšná a podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto spočívají v odměně a náhradě výdajů advokáta žalobkyně. Advokát učinil v řízení dva úkony právní služby, a to písemné vyjádření k odvolání a účastnil se jednání odvolacího soudu. Za každý z úkonů náleží advokátu odměna ve výši 9.620 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada výdajů dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb. ve výši 450 Kč. Celkem činí odměna a náhrada výdajů advokáta v odvolacím řízení 20.140 Kč. Dále advokátu náleží náhrada cestovného k jednání odvolacího soudu z [adresa] do [adresa] a zpět za 156 km při spotřebě 4,9 l benzínu na 100 km a ceně benzínu dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. ve výši 35,80 Kč za 1 l. Celkem dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. činí cestovné 1.178,45 Kč. Podle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byla přiznána i náhrada za ztrátu času cestou k jednání soudu za čtyři půlhodiny po 150 Kč, celkem 600 Kč. Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. byla odměna a náhrada výdajů navýšeny o 21% DPH a náklady odvolacího řízení činí 26.521,30 Kč. Podle § 224 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen nahradit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení