60 Co 85/2025 - 156

Rubrum

Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] trvale bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B], 739 46 Hukvaldy oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím a o vzájemný návrh na zaplacení 117 068 Kč s příslušenstvím o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 29. 1. 2025, č. j. 16 C 121/2024-119 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I. až III. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalovaná je povinna nahradit každému z žalobců náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 35 363,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

III. Žalovaná je povinna nahradit každému z žalobců náklady odvolacího řízení ve výši 15 967,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 29. 1. 2025, č. j. 16 C 121/2024-119, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci a) částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I.), a žalobkyni b) částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.), zamítl vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhala po žalobcích společně a nerozdílně uhradit žalované částku 117 068 Kč se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.), a uložil žalované povinnost uhradit žalobcům k rukám společným a nerozdílným částku 112 284 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobců (výrok IV.).

2. Rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu napadla žalovaná odvoláním, které odůvodnila odvolacími důvody dle § 205 odst. 2 písm. c) až e) a g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Právní posouzení soudu I. stupně je nedostatečné, což jej činí nepřezkoumatelným, současně je nepředvídatelné, kdy se žalované nedostalo řádného poučení o jiné právní kvalifikaci. Soud I. stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k uzavření žádné smlouvy a účastníci pouze o uzavření smlouvy jednali, kdy žalobci tato jednání oprávněně ukončili. Žalovaná nesla důkazní břemeno ohledně uzavření smlouvy; pokud jej však neunášela, bylo povinností soudu, aby ji poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., což však soud I. stupně neučinil. Nadto pokud soud I. stupně přijal závěr, že k uzavření žádné smlouvy nedošlo, měl se zabývat možnou předsmluvní odpovědností žalobců dle § 1729 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). V tomto ohledu mělo být poskytnuto žalované poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Žalovaná tvrdí, že ji žalobci oslovili s požadavkem na zajištění poskytnutí komplexních svatebních a ubytovacích služeb. Žalovaná s žalobci opakovaně písemně i osobně jednala, vždy jim vycházela vstříc, žalobci si prostory prohlédli, byli dokonce na ochutnávce jídel, závazně si rezervovali termín a celou kapacitu zařízení žalované tak, že jinou akci v daném termínu nebylo možné v zařízení realizovat. Žalobci zaplatili rezervační zálohu, a nikoliv prostou zálohu. Žalovaná i nadále vycházela žalobcům vstříc, žalobci se sice na něco neustále dotazovali, ovšem vždy potom vyjádřili poděkování, spokojenost a zejména trvající zájem akci uskutečnit. Žalobci ale v samém závěru bez spravedlivého důvodu odmítli akci u žalované realizovat, a to bezprostředně před termínem. Ukončili jednání, aniž by vznesli konkrétní výhrady, co má být špatně, co je snad předražené, co nesedí atd.; žalovaná se takovým jednáním cítí být oprávněně poškozena. Byť jsou žalobci spotřebiteli, jejich ochrana není bezbřehá, v tomto případě nemohli odstoupit od smlouvy podle § 1837 písm. j) o. z. Soud I. stupně se vůbec nezabýval tím, jaká smlouva vlastně měla být uzavřena, jaký je její charakter a pod jaká zákonná ustanovení měla být podřazena; mělo se jednat o smlouvu o poskytnutí komplexních svatebních a ubytovacích služeb [adresa] (dále jen „Hotel“), dne [datum] včetně rezervace celé kapacity ubytovacích služeb v konkrétním termínu, kdy se jednalo o inominátní smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z., na kterou dopadá § 1837 písm. j) o. z., tedy se jedná o smlouvu zčásti o ubytování, zčásti o stravování a zčásti o využití volného času; jedná se o zvláštní typ smíšené smlouvy. Smlouvy dle § 1837 písm. j) o. z. jsou specifické v tom, že k jejich uzavření postačuje dojednat závazný termín a základní náležitosti, k čemuž došlo, přičemž v dalším jednání žalovaná nezavdala příčinu k odstoupení od smlouvy, nevybočila z dohodnutého smluvního rámce, žalobci ani netvrdí, co mělo být konkrétně v kalkulaci porušením dojednaných pravidel. U takové smlouvy nelze z její podstaty při jejím uzavření dojednat konkrétní výslednou cenu (Ta lze sjednat i odhadem či smlouva může být uzavřena bez určení ceny.), smlouva tak nemohla mít striktní a konkrétní náležitosti, které vyžadoval soud I. stupně. E-mailem žalované ze dne [datum], který obsahoval Svatební ceník 2024, byla poskytnuta zcela nabídka celé kapacity Hotelu žalované v ceně 45 000 Kč, tato nabídka byla akceptována na osobním jednání dne [datum] a navíc e-mailem z téhož dne a zaplacením rezervační zálohy dne [datum], vše pro termín [datum]. Byly dány základní parametry smlouvy, a sice místo, datum, základní ceny a předpokládaný rozsah plnění a služeb, které byly odsouhlaseny oběma smluvními stranami. Navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalobci ve vyjádření uvedli, že považují odvolání za nedůvodné. Nesouhlasí s tím, že by se žalované nedostalo poučení podle § 118a o. s. ř., žalované bylo dobře i z předběžně vyjeveného právního názoru soudu známo, že musí prokázat uzavření smlouvy, na uvedené přitom žalovaná, která byla zastoupena advokátkou, reagovala, současně došlo k přerušení jednání za účelem navržení dalších důkazů, čehož však žalovaná nevyužila. Soud I. stupně při svém závěru provedl veškeré objektivní důkazy, současně vyšel z výslechu jednatele žalované, z něhož vyplynulo, že k uzavření jakékoli smlouvy nedošlo, konkrétní nabídka byla zaslána až na konci [datum]. Poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. nebylo namístě, neboť soud neposoudil věc po právní stránce odlišně, naopak soud plně přisvědčil argumentaci žalobců, že uhradili žalované vratnou zálohu. Žalobci nesouhlasí s tím, že by zcela bezdůvodně odmítli svatbu u žalované realizovat, kdy tak učinili až na podkladě cenové nabídky, kdy došlo k porušení řady původních slibů žalované, což potvrdil i soud I. stupně. Rozhodnutí soudu I. stupně nemůže být ani překvapivé, jestliže soud I. stupně opakovaně sděloval svůj předběžný názor. Právní posouzení soudu I. stupně je zcela správné, kdy došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, žádná smlouva uzavřena nebyla, navíc žalovaná porušila informační povinnosti týkající se obsahu smlouvy, kdy žalobci jsou v postavení spotřebitelů. Navrhli, aby rozsudek soudu I. stupně byl jako věcně správný potvrzen.

4. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně coby soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř) žalovanou jako k tomu legitimovaným subjektem (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že není důvodné.

5. Odvolací soud se neztotožňuje s výhradou žalované, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť účastníkům řízení je zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl soud I. stupně ke svým závěrům, soud I. stupně rovněž předestřel své úvahy v rámci právního hodnocení a vypořádal se s relevantními námitkami; o přezkoumatelnosti ostatně svědčí skutečnost, že žalovaná byla schopná proti napadenému rozsudku uplatnit konkrétní odvolací argumentaci. V této souvislosti lze připomenout judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž „měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele“ [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 (uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. civilní), či ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 24 Cdo 732/2023].

6. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, soud I. stupně na základě zásady volného hodnocení dokazování vyjádřené v § 132 o. s. ř. pečlivě zhodnotil provedené důkazy a dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu, kdy bylo patrno, z jakých konkrétních provedených důkazů byl ten který skutkový závěr učiněn. Úvahy, kterými se soud I. stupně řídil při hodnocení důkazů, a z těchto důkazů dovozené skutkové závěry neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by mělo být dokazování opakováno a pro stručnost lze na skutkové závěry soudu I. stupně plně odkázat.

7. Namítá-li žalovaná, že se jí mělo dostat poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., pak pomíjí, že soud I. stupně nerozhodoval na základě pravidel o neunesení důkazního břemene, nýbrž na základě zjištěného skutkového stavu. V posuzovaném případě je totiž rozhodnutí soudu I. stupně vycházející z provedeného dokazování listinami a účastnickým výslechem jednatele žalované postaveno na závěru, že mezi stranami sice [datum] probíhala jednání o uzavření tvrzené smlouvy o poskytnutí komplexních svatebních služeb, na jejichž základě byla složena záloha ve výši 50 000 Kč a odsouhlasen termín svatby dne [datum], avšak konkrétní cenová kalkulace (nabídka) byla učiněna až e-mailem ze dne [datum], kterou však žalobci neakceptovali, takže nedošlo k dovršení smluvního konsensu, který by zahrnoval veškeré podstatné náležitosti tvrzené smlouvy. S uvedeným žalovaná vyslovila nesouhlas, avšak žádné nové důkazy v průběhu odvolacího řízení nevznesla, toliko namítla, že soud I. stupně měl provést již dříve navržené důkazy týkající se schůzky žalobců s jednatelem žalované uskutečněné dne [datum] (V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalovaná nebyla za celé řízení schopná řádně označit svědky, kteří by měli být vyslechnuti, a proto již z tohoto důvodu nepřicházel jejich výslech v úvahu; výslech byl navíc nadbytečný, neboť to, co se odehrálo na schůzce dne [datum], vyplynulo již z výslechu jednatele žalované.), případně namítla, že soud I. stupně měl přímo z provedeného dokazování učinit závěr, že byla uzavřena smlouva o zajištění a poskytnutí komplexních svatebních a ubytovacích služeb v Hotelu dne [datum] včetně rezervace celé kapacity ubytovacích služeb v konkrétním termínu, k čemuž dodala, že podle ní se jedná o inominátní smlouvu dle § 1746 odst. 2 o. z., na kterou dopadá § 1837 písm. j) o. z., tedy se jedná o smlouvu zčásti o ubytování, zčásti o zajištění stravování a zčásti o využití volného času; současně se z jejího pohledu jedná o zvláštní typ smíšené smlouvy. Odvolací soud nespatřuje v argumentaci odvolatelky ničeho, co by skutkové závěry a na ně navazující právní posouzení soudu I. stupně relevantně zpochybnit.

8. Tvrzený závazkový vztah založený smlouvou pro svůj vznik vyžaduje platnou a účinnou smlouvu, tedy dvoustranné právní jednání, které splňuje jeho obecné, případně též obsahové náležitosti. Z hlediska kontraktačního procesu lze připomenout, že smlouva zásadně vzniká tak, že je nejprve dána dostatečně konkrétní nabídka na uzavření smlouvy, která obsahuje podstatné náležitosti smlouvy specifikované natolik, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, a pokud z něho plyne vůle navrhovatele být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata (§ 1732 odst. 1 o. z.); tato nabídka přitom musí být přijata protistranou, a to bez dodatků, výhrad, omezení nebo jiné změny, ledaže se jedná o nepodstatnou změnu podmínek nabídky a protistrana takové přijetí nevyloučí (srov. § 1740 o. z.). Z hlediska obsahových náležitostí lze připomenout, že občanský zákoník upravuje několik typových smluvních vztahů; úprava jednotlivých smluvních typů přitom v základních ustanoveních určuje podstatné náležitosti, které jsou pro takový smluvní typ charakteristické. Smluvní strany mohou uzavřít i smlouvu, která zahrnuje více smluvních typů (smíšená smlouva); pak se použijí ustanovení upravující zahrnuté smluvní typy. Smluvní strany mohou v rámci autonomie vůle rovněž uzavřít i smlouvu, která není výslovně zákonem předjímaná (§ 1746 odst. 2 o. z.), v takovém případě se hovoří o tzv. inominátních smlouvách. Inominátní smlouva je platná, jestliže jsou jasné a určité závazky, které strany přejímají, a práva, která jim vznikají; není-li dohodnut alespoň takový obsah, aby práva a povinnosti stran byly dostatečně určité, smlouva platně nevznikne (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4863/2009, či ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 2515/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2489/2013).

9. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že k řádnému dovršení smluvního konsensu v projednávané věci nedošlo, tedy nebyla mezi stranami sporu uzavřena ani typová smlouva, ani smíšená smlouva, která by v sobě kombinovala vícero smluvních typů, ani smlouva inominátní, v níž by si smluvní strany upravili svá práva a povinnosti zcela autonomně. V této souvislosti je přitom přesná kvalifikace smluvního typu nerozhodná, je však zřejmé, že se nemělo jednat o určitou typovou smlouvu, nýbrž na základě smlouvy se mělo dostat vícero plnění v podobě poskytnutí prostor Hotelu zejména ke svatebnímu obřadu, svatební hostině, pro uskutečnění svatební zábavy, pro ubytovaní novomanželů a svatebčanů, jakož i zajištění cateringových služeb, podstatné – jak bude ozřejměno dále – je především to, že se mělo jednat o smlouvu úplatnou, tedy pro její řádný vznik se předpokládalo náležité ujednání ceny (odměny) žalované za nabízené služby.

10. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování správně poukázal na fakt, že žalobci, kteří vystupovali jako spotřebitelé, nejprve dne [datum] e-mailem kontaktovali žalovanou za účelem sdělení informací ohledně možného uspořádání svatby v Hotelu, kdy dali skutečně již v tomto e-mailu najevo, co považují za podstatné pro své rozhodnutí, zdali uzavřou s žalovanou smlouvu, na jejímž základě mělo dojít k realizaci svatebního obřadu a hostiny v Hotelu. Konkrétně se žalobci zajímali o cenu (v e-mailu uvedli, že by chtěli uspořádat svatební obřad a hostinu pro cca 70 lidí, kdy se mj. dotazovali na rozpočet na osobu a co je zahrnuto v ceně, současně by chtěli mít jasně daný rozpočet na alkoholické i nealkoholické nápoje), zajímaly se o prostory vybavení (v e-mailu se dotazovali na možnosti pro svatební obřad, kapacitu pro hostinu a existenci taneční plochy, dostupnost ubytovacích možností, nabídku svatebního menu, možnost přizpůsobení jídelníčku podle individuálních potřeb, nabídku nápojů), zajímali se o termín a nabídku doplňkových služeb. Jestliže přitom následně po osobní schůzce byl napevno dohodnut toliko termín plánované svatby a současně složena záloha 50 000 Kč, kterou žalovaná podmiňovala rezervaci termínu svatby, s tím, že další detaily se dohodnou později, lze souhlasit se soudem I. stupně v tom, že kontraktační proces v tomto okamžiku ještě řádně dovršen nebyl. Zejména je třeba souhlasit s tím, že ze strany žalované nebyla učiněna dostatečně konkrétní nabídka ohledně obsahu a rozsahu hlavní služby a její ceny, která měla být žalobcům poskytnuta, a nedošlo ani k jejímu následnému řádnému akceptování ze strany žalobců. Je sice zřejmé, že měly být v obecné rovině poskytnuty žalobcům svatební služby zahrnující zejména pořádání svatebního obřadu, zajištění hostiny, jakož i ubytování pro hosty v Hotelu, ale konkrétní parametry těchto služeb nebyly dostatečně specifikované, a tak tvrzená smlouva pro svou neurčitost v této chvíli vzniknout ani nemohla; byť strany následně jednaly, a to telefonicky, elektronicky a rovněž i osobně (mj. zmíněného dne [datum]), kdy si průběžně vyjasňovaly a případně i odsouhlasily řadu okolností významných pro pořádání svatby (kupř. podoba rautu, podávané druhy jídla, podmínky pro podávání vlastního alkoholu, rozsah ubytovacích kapacit), z dokazování vyplynulo, že otázka ceny coby podstatná náležitost smluvního vztahu byla vyjasněna až v e-mailu jednatele žalované ze dne [datum].

11. V daném případě nemá odvolací soud pochyb o tom, že strany si byly dobře vědomy toho, že žalovanou nabízené služby měly být poskytovány za úplatu, o čemž svědčí již samotná inzerce žalované na svých webových stránkách, požadavek žalované na složení zálohy, jakož i obecné povědomí, že svatba tohoto typu se koná za úplatu. Lze rovněž souhlasit s žalovanou v tom, že cena (odměna) může být sjednána vícero způsoby, kdy dle § 1792 o. z. může být sjednána výše (tj. pevná částka) či může být ujednán způsob určení ceny (např. dle sjednaného ceníku), není však vyloučeno, aby se strany dohodly obecně na tom, že jejich vztah bude úplatný, avšak konkrétní způsob určení ceny si nesjednají, pak by byla sjednána cena ve výši obvyklé v době a v místě uzavření smlouvy, případně by do úvahy přicházelo určení ceny soudem. Pro posuzovaný případ je nicméně významnou ta skutečnost, že strany sporu dle výsledku dokazování neměly v úmyslu uzavřít smlouvu bez jasného určení ceny; jak totiž správně upozornil soud I. stupně, již v e-mailu ze dne [datum] žalobci požadovali konkrétní určení ceny, naopak žalovaná tím, že zaslala žalobcům orientační nacenění, počítala s tím, že bude za poskytnuté služby účtována částka právě dle jejího (jednostranně stanoveného) ceníku, který však (jak vyplynulo z výslechu jednatele žalované) byl [datum] jen orientační, čímž si žalovaná (jak vyplynulo z e-mailu ze dne [datum]) po předešlých zkušenostech zjevně (pandemie Covid-19, vyšší míra inflace) chtěla zajistit, že za poskytnuté služby získá pro ni adekvátní odměnu. Na základě soudem I. stupně zjištěného skutkového stavu lze dovodit, že požadavku žalobců na přesné nacenění služeb byla žalovaná schopná dostát vskutku až v e-mailu jednatele ze dne [datum], k němuž byl přiložen kalkul svatby, který žalobci požadovali; žalobci přitom bezprostředně poté, co obdrželi požadované konkrétní nacenění, vyjádřili s návrhem nesouhlas a ukončili jednání o uzavření smlouvy. Lze přitom souhlasit se soudem I. stupně v tom, že v tomto okamžiku nebyl řádně dovršen kontraktační proces.

12. I kdyby odvolací soud nahlížel na zjištěný skutkový stav z jiného úhlu pohledu, že by s ohledem na ujednaný termín svatby ([datum]), složenou zálohu (50 000 Kč) a velmi obecně formulovanou vůli obou stran uspořádat v Hotelu svatební hostinu žalobců bylo snad možné uvažovat o tom, že nejpozději po zaplacení zálohy došlo mezi stranami k ujednání smlouvy o komplexním poskytnutí svatebních služeb (tedy že byl [datum] kontraktační proces dovršen), pak je odvolací soud přesvědčen o tom, že takové právní jednání by bylo zatíženo nicotností především v důsledku neurčitosti sjednané ceny, která je nepochybně jednou z podstatných náležitostí, což platí tím spíše, že žalované muselo být dobře známo, že pro žalobce je náležité určení ceny jednou z podstatných náležitostí. Současně je třeba opětovně zdůraznit, že podle zjištěného skutkového stavu smluvní strany neměly rozhodně v úmyslu ponechat úplatnost na obecné cenové hladině při uzavření smlouvy, nýbrž tato cena měla být jasně stranami dojednaná. V průběhu následujících měsíců by sice docházelo k postupnému upřesňování podmínek konání svatby a případného odstraňování nejasností, avšak požadavek na určitost ceny za veškeré sjednané služby byl odstraněn žalovanou teprve v e-mailu jednatele žalované ze dne [datum], v němž došlo k přesné specifikaci ceny za dojednané služby. Jednostranné vyjasnění vůle žalované nicméně ještě samo o sobě k dodatečné konvalidaci neurčitosti smlouvy dle § 553 odst. 2 o. z. nepostačuje, neboť je nezbytné, aby bylo (zpětné) vyjasnění akceptováno rovněž ze strany žalobců (k pojetí vyjasnění coby právního jednání v odborné literatuře např. Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 614.); k tomu však nedošlo, kdy žalobci naopak e-mailem ze dne [datum] odmítli pořádání svatby v Hotelu dne [datum] zcela uskutečnit. V důsledku odmítnutí zpětného vyjasnění obsahu právního jednání by původní právní jednání [datum] zůstalo nicotným, tedy nevyvolávajícím právní následky. Jak přitom bylo rozebráno výše, tím, že žalobci odmítli akceptovat cenové podmínky obsažené v e-mailu jednatele žalované ze dne [datum] a upustili od záměru na pořádání své svatby v Hotelu dne [datum], nelze hovořit ani o dovršení smluvního konsensu, tedy uzavření vzájemné smlouvy až [datum]

13. Nebyl-li řádně dovršen kontraktační proces, jsou zcela nadbytečné úvahy, zdali žalobci mohli či nemohli odstoupit od smlouvy. Poukazuje-li v této souvislosti žalovaná na § 1837 písm. j) o. z., je třeba zdůraznit, že uvedené ustanovení vylučuje možnost odstoupení od smlouvy ze strany spotřebitele bez udání důvodů na základě úpravy spotřebitelského práva při uzavírání smluv mimo obchodní prostory (§ 1829 o. z.), které je vyloučeno mimo jiné v případě smluv, jejíchž předmětem (V tomto ohledu se nejedná o žádný zvláštní smluvní typ, jak nesprávně uvádí žalovaná.) je poskytování ubytování, stravování nebo využití volného času, pokud má být podle smlouvy plněno k určitému datu nebo v určitém období. Pokud by přitom dle žalované byla uzavřena smlouva již [datum] a žalobcům by se dostalo v tomto ohledu řádného poučení, pak by tímto důvodem odstoupení od smlouvy žalobci [datum] již vůbec nedisponovali. Jestliže by však žalobci měli odstupovat od smlouvy na základě smluvního ujednání či stanoví-li tak zákon (§ 2001 o. z.), zejména pro porušení smlouvy podstatným způsobem ze strany žalované (§ 2002 o. z.), pak § 1837 písm. j) o. z. takovou možnost odstoupení od smlouvy nevylučuje.

14. Namítá-li žalovaná, že soudy na ni kladou nepřiměřené požadavky, kdy jen stěží mohla dopředu odhadnout konečnou cenu za poskytnutou službu, pomíjí, že uvedené po ní nikdo nepožadoval, je však zcela legitimní požadavek, aby si s žalobci dopředu ujednala alespoň ceník, podle kterého jim bude poskytnuté služby účtovat. Není současně přípustné, aby žalované postačovalo poukázat na orientační ceník a ten brát jen jako východisko pro určení ceny, které by žalovaná podle svých provozních potřeb dodatečně jednostranně upravovala; to samozřejmě nevylučuje, aby později zejména po oboustranné dohodě, případně jiným zákonem předvídatelným způsobem (např. podstatná změna okolností) došlo k úpravě o podstatných náležitostech týkajících se smluvního vztahu (rozsahu poskytnuté služby, ceně apod.).

15. V projednávané věci nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že žalobci vystupovali v postavení spotřebitele, a proto o cenových náležitostech měli být žalovanou před uzavřením smlouvy v souladu s kogentním § 1811 o. z. řádně informováni. Je přitom nepřijatelné, aby byly ceny před uzavřením ceny uvedeny pouze orientačně s tím, že si je následně (jednostranně) určí podnikatel, neboť takový postup je v příkrém rozporu s § 1813 o. z. ve spojení s § 1814 odst. 1 písm. g) či h) o. z. Jinými slovy řečeno, i kdyby pro žalovanou nejpříznivějším výkladu bylo snad možné učinit závěr o vzniku smlouvy, pak by vzniklá smlouva obsahovala absolutně neplatné ujednání o ceně, k němuž by se nemohlo přihlížet, což by mělo za následek absolutní neplatnost celé smlouvy, neboť cena je u úplatné smlouvy podstatnou náležitostí, bez níž závazek, který měl být úplatný, existovat nemůže, zvláště pokud si žalobci vymínili, že chtěli mít cenu jasně určenou.

16. Přiléhavým je rovněž poukaz soudu I. stupně na to, že žalovaná řádně nepoučila žalobce o významu složené zálohy a že tato záloha v případě nevyužití zabukovaného termínu propadá žalované; v případě pochybností by se přitom v tomto ohledu musel uplatnit výklad smlouvy nejpříznivější pro spotřebitele (srov. § 1812 odst. 1 o. z.), tedy že záloha propadná nebyla.

17. Závěr soudu I. stupně o tom, že předmětná smlouva řádně nevznikla, v důsledku čehož žalovaná nemá nárok na poskytnutí částky 50 000 Kč, je tak zcela správný. S ohledem na řádné nedovršení kontraktačního procesu se stalo poskytnuté plnění v podobě zálohy v celkové výši 50 000 Kč obohacením žalované bez spravedlivého důvodu dle § 2991 odst. 1 o. z., konkrétně lze hovořit o nepojmenované skutkové podstatě plnění z právního důvodu, jehož proces vzniku se řádně nedovršil, což judikatura Nejvyššího soudu běžně řadí pod pojmenovanou skutkovou podstatu plnění z právního důvodu, který následně odpadl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2553/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 23 Cdo 3259/2016); žalobcům tak vzniklo právo domáhat se tohoto bezdůvodného obohacení, čehož využili v e-mailu ze dne [datum], v němž rovněž stanovili žalované z pohledu § 1958 odst. 2 o. z. přiměřenou lhůtu k plnění do [datum]. Jelikož žalovaná dlužnou částku řádně a včas neuhradila, dostala se dne následujícího do prodlení (§ 1968 věta první o. z.), čímž žalobcům vznikl nárok domáhat se zmíněného plnění soudně a vedle toho požadovat rovněž úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanované § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. v posuzovaném případě ve výši 14,75 % ročně z dlužné částky do zaplacení.

18. Co se týče vzájemného nároku, jestliže dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že nebyl řádně dovršen kontraktační proces a právní vztah založený předmětnou smlouvou nevznikl, pak je správným i závěr, že žalobci nejsou povinni hradit žalované ušlý zisk, který vznikl neuskutečněním svatby žalobců v Hotelu v termínu [datum], neboť neporušili žádné smluvní ujednání, neporušili zákon ani nejednali podle zjištěného skutkového stavu v rozporu s dobrými mravy.

19. S žalovanou je třeba v obecné rovině souhlasit s tím, že soud je v souladu se zásadou iura novit curia povinen posoudit věc podle všech v úvahu přicházejících právních kvalifikací, přičemž je-li pro některou z právních kvalifikací nezbytné učinit další (nová) skutková tvrzení či uplatnit důkazní návrhy, bez nichž by bylo nutno rozhodnout na základě pravidel o dělení břemene tvrzení či důkazního, je nezbytné příslušné straně sporu dát poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I kdyby však nebylo nutno postupovat dle zmíněného ustanovení, musí soud dát stranám případné poučení za účelem vyloučení překvapivosti svého rozhodnutí, což vyplývá z ústavně zaručeného práva účastníka na spravedlivý proces. Odvolací soud pochybení soudu I. stupně stran absence řádného poučení účastníků řízení neshledal, neboť odlišná než soudem I. stupně aplikovaná právní kvalifikace se v posuzovaném případě na žalobou, resp. vzájemným návrhem vymezený skutkový stav a vzájemnou žalobou uplatněný nárok nenabízela.

20. Konkrétně není důvodnou námitka žalované, že soud I. stupně měl věc právně kvalifikovat jako předsmluvní odpovědnost dle § 1729 o. z. Ze zjištěného skutkového stavu totiž vyplynulo, že žalobci nepočali s žalovanou jednat o uzavření smlouvy nebo v takovém jednání pokračovali, aniž by měli úmysl s ní smlouvu uzavřít. Naopak žalobci měli od počátku zájem o konání svatby v Hotelu dne [datum], avšak vyžadovali, aby došlo k vyjasnění některých pro ně podstatných skutečností, přičemž jednání vedoucí k uzavření smlouvy ukončili v situaci, kdy se jim dostalo řádné kalkulace ohledně ceny poskytnutých služeb. O tom, že žalobci nevstupovali do jednání bez zjevného úmyslu uzavřít smlouvu, ostatně svědčí skutečnost, že dne [datum] se skutečně vzali, byť na jiném místě. Aplikace odpovědnosti za nepoctivé jednání dle § 1728 odst. 1 o. z. je tak dle odvolacího soudu nepochybně vyloučena. Co se potom týče aplikace § 1729 o. z., ten není pro posuzovanou věc rozhodný, neboť i kdyby odvolací soud shledal, že snad žalobci ukončili jednání o uzavření smlouvy, aniž by k tomu neměli spravedlivý důvod, nemohla by se tato skutečnost nijak pozitivně promítnout do výsledku řízení. V tomto řízení totiž žalobci uplatnili nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši složené zálohy, tj. na zaplacení částky 50 000 Kč, která však by byla plněním založeným na právním důvodu jen za předpokladu, že by byla smlouva řádně uzavřena, což se však nestalo, a proto právní důvod jejího složení odpadl a žalovaná je povinna k jejímu vrácení. Pokud jde přitom o žalovanou, ta v řízení uplatnila vzájemný návrh na zaplacení náhrady škody spočívající v ušlém zisku ve výši 117 068 Kč, což má být tvrzený průměrný příjem odpovídající tržbě za poskytnutí komplexních svatebních služeb. V této souvislosti je ovšem nutno poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3191/2022, podle něhož ušlý zisk z neuzavřené smlouvy (z jejího nesplnění) není v příčinné souvislosti s ukončením jednání strany o uzavření této smlouvy bez spravedlivého důvodu ve smyslu § 1729 odst. 1 o. z.

21. Závěr soudu I. stupně o tom, že žalované vůči žalobcům nevznikl nárok na vzájemnou žalobou požadované plnění, je tak zcela správný.

22. S ohledem na uvedené potvrdil odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I. až III., neboť shledal, že tyto výroky jsou věcně správné (výrok I.).

23. Pokud jde o náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně, dospěl odvolací soud k závěru, že byl sice správně shledán podle § 142 odst. 1 o. s. ř. procesní úspěch ohledně obou nároků v celém rozsahu na straně žalující, ale soudem I. stupně stanovená výše nákladů řízení byla přiznána nesprávně. Účelně vynaložené náklady řízení každého z žalobců, kteří mají v řízení postavení samostatných společníků, a proto má být přiznána náhrada každému zvlášť, totiž správně činí 35 363,20 Kč, které tvoří: a) zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 1 250 Kč, b) odměna za zastoupení advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, v plné výši za 3 úkony právní pomoci spočívající v 1) přípravě a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) AT k žalobě, 2) předžalobní výzvě se základním skutkovým a právním rozborem dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 3) sepisu žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, při sazbě mimosmluvní odměny za 1 celý úkon právní služby ve výši 2 480 Kč z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bodem 5 AT a § 12 odst. 3, 4 AT, tj. částka 7 440 Kč, dále v plné výši za 2 úkony právní pomoci spočívající 1) v přípravě a převzetí zastoupení k vzájemnému návrhu a další poradě s klientem k žalobě dle § 11 odst. 1 písm. a), c) AT, 2) replice a vyjádření se k vzájemnému návrhu ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) AT, při sazbě mimosmluvní odměny za celý úkon právní služby ve výši 6 256 Kč z tarifní hodnoty 167 068 Kč (Součet tarifních hodnot 50 000 Kč za žalobu a 117 068 Kč za vzájemný návrh, jak předvídá § 12 odst. 3 AT, což nevylučuje ani skutečnost, že vzájemnou žalobu podala žalovaná a že je nezbytné pro žalobu a vzájemný návrh posuzovat procesní úspěch zvlášť; takový postup ostatně lépe odpovídá zásadě, že náhrada nákladů řízení má být přiměřená.) podle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bodem 5 AT a § 12 odst. 4 AT, tj. částka 12 512 Kč, c) odměna za zastoupení advokátem dle AT, ve znění pozdějších předpisů, v plné výši za celý úkon právní pomoci spočívající v účasti u jednání soudu I. stupně do 2 hod. trvání dle § 11 odst. 1 písm. g) AT a za poloviční úkon právní pomoci spočívající v účasti u jednání soudu I. stupně, při němž došlo jen k vyhlášení rozhodnutí, dle § 11 odst. 2 písm. f) AT (Odvolací soud neshledal účelným úkon další porady s klientem dne [datum], neboť podle obsahu spisu se ničeho podstatného v řízení nezměnilo, a v písemném vyjádření ze dne [datum], neboť toto vyjádření mohlo být účelně předneseno přímo u jednání soudu I. stupně konaného téhož dne.), při sazbě mimosmluvní odměny za celý úkon právní služby ve výši 7 038 Kč z tarifní hodnoty 167 068 Kč (součet 50 000 Kč za žalobu a 117 068 Kč za vzájemný návrh) podle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bodem 5 AT a § 12 odst. 3, 4 AT (Nově je jen u druhého zastoupeného ponížení o 20 %, tedy na každého ze zastoupených připadá 90 % namísto dřívějších 80 %.), tj. částka 10 557 Kč; d) 5 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč za výše uvedené úkony sub b) právní služby (§ 13 odst. 1 a 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024), rozdělené mezi 2 účastníky, tj. částka 750 Kč; e) 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč za výše uvedené úkony sub c) právní služby (§ 13 odst. 1 a 4 AT), rozdělené mezi 2 účastníky, tj. částka 450 Kč; f) cestovné zástupce žalobců (§ 13 odst. 5 AT) k dvěma jednáním soudu I. stupně z Ostravy do Kroměříže a zpět při celkem ujetém počtu 222 km osobním automobilem tov. zn. Škoda Fabia s průměrnou spotřebou 6,5 l/100 km benzinu 95 oktanů, činí paušální náhrada při sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., částku 2 575,20 Kč (2 × 1 287,60 Kč) a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné ceně benzinu 95 oktanů ve výši 35,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. částku 1033,20 Kč (2 × 516,60 Kč), rozdělená mezi 2 zastoupené účastníky, tj. částka 1 804,20 Kč, g) náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestou zástupce žalobců k dvěma jednáním soudu I. stupně v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč (§ 14 AT), rozdělená mezi 2 zastoupené účastníky, tj. částka 600 Kč. Soud I. stupně naopak správně stanovil, že náklady řízení se hradí k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř.), neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění nebyly dány důvody. S ohledem na uvedené změnil odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok III. napadeného rozsudku tak, že uložil žalované povinnost nahradit každému z žalobců náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 35 213,20 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok II.).

24. Žalobci, kteří mají postavení samostatných procesních společníků, byli v odvolacím řízení zcela procesně úspěšní ohledně obou nároků, a proto každému z nich náleží podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., samostatně náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v celkové výši 15 967,50 Kč, kterou tvoří: a) odměna za zastoupení žalobců advokátem dle AT ve znění pozdějších předpisů v plné výši za 2 úkony právní pomoci spočívající v 1) vyjádření k odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) AT a 2) účasti u jednání odvolacího soudu trvajícího do 2 hod. dne 6. 5. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) AT (Odvolací soud neshledal účelným úkon další porady s klientem dne 1. 4. 2025, neboť podle obsahu spisu se ničeho podstatného v řízení nezměnilo.), při sazbě mimosmluvní odměny za 1 celý úkon právní služby ve výši 7 038 Kč z tarifní hodnoty 167 068 Kč (součet 50 000 Kč za žalobu a 117 068 Kč za vzájemný návrh) podle § 8 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bodem 5 AT a § 12 odst. 3, 4 AT, tj. částka 14 076 Kč; b) 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 1 a 4 AT), rozdělené mezi 2 účastníky, tj. částka 450 Kč; c) cestovné zástupce žalobců (§ 13 odst. 5 AT) k jednání odvolacího soudu z Ostravy do Zlína a zpět při celkem ujetém počtu 244 km osobním automobilem tov. zn. Škoda Fabia s průměrnou spotřebou 6,5 l/100 km benzinu 95 oktanů, činí paušální náhrada při sazbě základní náhrady 5,80 Kč/km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., částku 1 415,20 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné ceně benzinu 95 oktanů ve výši 35,80 Kč dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. částku 567,80 Kč, rozdělená mezi 2 zastoupené účastníky, tj. částka 991,50 Kč, d) náhrada za ztrátu času v souvislosti s cestou zástupce žalobců k jednání odvolacího soudu v rozsahu 6 půlhodin po 150 Kč (§ 14 AT), rozdělená mezi 2 zastoupené účastníky, tj. částka 450 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit každému z žalobců k rukám jejich zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 částí věty před středníkem ve spojení s § 211 o. s. ř.), neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal odvolací soud důvody (výrok III.).