61 A 23/2024– 74

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. P. zastoupen advokátem JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D. sídlem Kubelíkova 1548/27, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice za účasti: I) EG.D, s. r. o. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno II) P. P. o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2024, sp. zn. OREG/25067/2024/vipe, čj. KUJCK 59257/2024, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení II. (dále jen „stavebník“) Městský úřad Volary (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 4. 4. 2022, sp. zn. S–MUVOL 1598/2021/Novak, čj. MUVOL – 1215/2022/NO, podle § 94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023, a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu (dále jen „vyhláška č. 503/2006 Sb.“), schválil stavební záměr pod označením „Stavební úpravy RD Xc – p. č.st. XA a p. č. XB“. Rozhodnutí stavebního úřadu k odvolání žalobce žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 11. 2022, sp. zn. OREG/73909/2022/vipe, čj. KUJCK 122134/2022, zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k novému projednání. Důvodem k tomuto postupu bylo chybné označení, vymezení a vyhodnocení rozsahu záměru. Nejednalo se totiž o stavební úpravy, ale o odstranění stávajícího rodinného domu a o novostavbu rodinného domu, s níž byla spojena i stavba kůlny a přípojek vody a kanalizace.

2. Po doplnění žádosti stavebníkem, kdy již stavbu identifikoval jako „Výstavba R.D. X p. č.st. XA, p. č. XB“, stavební úřad opatřením ze dne 19. 7. 2023 účastníkům řízení oznámil, že v rámci nového projednání je pokračováno ve společném řízení, a k uplatnění námitek jim stanovil lhůtu 15 dnů. Na základě tohoto oznámení uplatnil námitky proti navrhovanému záměru mj. žalobce, a to písemností ze dne 10. 8. 2023.

3. Samostatně stavební úřad projednal žádost stavebníka o povolení výjimky z ustanovení § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, s vazbou na umístění stavby rodinného domu vůči pozemku parc. č. XC. Rozhodnutím ze dne 22. 9. 2023, sp. zn. S–MUVOL 2762/2023/Novak, čj. MUVOL–4061/2023/NO, stavební úřad výjimku povolil. Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. OREG/145060/2023/vipe, čj. KUJCK 151874/2023, zamítl pro nepřípustnost.

4. Rozhodnutím ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. S–MUVOL 1598/2021/Novak, čj. MUVOL – 5406/2023/NO, pak stavební úřad podle § 94p odst. 1 stavebního zákona a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb. opětovně schválil stavební záměr pod označením „Stavební úpravy RD X – p.č.st. XA a p. č. XB“ na pozemku st. p. XA, parc. č. XB, XC a XD v katastrálním území X.

5. K odvolání žalobce a paní A. P. žalovaný napadeným rozhodnutím rozhodnutí stavebního úřadu dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu změnil v části výroku I. tak, že označení stavby nahradil označením: „Rodinný dům X – p.č.st. XA a p. č. XB“. Ve zbytku rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil.

6. Pro názornost krajský soud přikládá výřez z ortofotomapy z katastru nemovitostí. Modře je vyznačena stavební parcela parc. č. XA. Severně od ní se nachází pozemek a stavba žalobce.

II. Shrnutí obsahu žaloby

7. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 26. 7. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

8. Žalobce (v návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě a v bodě IV. žaloby) ke své žalobní legitimaci uvedl, že v důsledku rozhodnutí žalovaného byl zkrácen na svém vlastnickém právu k nemovitostem sousedícím s pozemkem stavby (v SJM), zejména k pozemku parc. č. XE (všechny pozemky v tomto rozsudku uvedené se nacházejí v katastrálním území X), který přímo sousedí s pozemkem stavby, ale i k pozemku parc. č. XF či parc. č. st. XG a rodinnému domu č. p. X na něm umístěnému. Dodal, že po komplexních pozemkových úpravách, o nichž již bylo rozhodnuto, se má stát též vlastníkem pozemku parc. č. XH.

9. Navrhovanou stavbou dojde k přiblížení stavby k pozemku žalobce parc. č. XE, což může ztížit jeho využitelnost (zastavitelnost). Stavební záměr dále staví do souvislosti se zastíněním svého pozemku, jeho dotčením případným požárem stavby či jeho podmáčením. Z důvodu absence kapacitě stavby odpovídajícího počtu parkovacích míst dle žalobce může dojít k tomu, že auta uživatelů či návštěvníků budou parkovat na pozemku žalobce. Pozemek žalobce dále může být dotčen při realizaci dané stavby, a to hlukem, hrozícím sesuvem výkopu, odkládáním zeminy či jiným znečištěním ze stavby.

10. Napadené rozhodnutí žalobce shledává nezákonným z níže uvedených důvodů. II.A Přesah stavby na sousední pozemek 11. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., neboť střecha stavby nepřípustně přesahuje na sousední pozemek parc. č. XC.

12. Uvedené ustanovení dle žalobce představuje požadavek veřejnoprávního předpisu, jehož aplikaci nemůže vyloučit žádná případná soukromoprávní smlouva mezi stavebníkem a vlastníkem sousedního pozemku. Stavebník dříve žádal o výjimku z tohoto ustanovení, přičemž není zřejmé, z jakého důvodu stavební úřad nyní stavbu projednává, ačkoli je i nadále v rozporu s uvedeným právním předpisem. Jedná se o novostavbu, u níž není důvodu, aby nebyla situována v souladu s právními předpisy. Argumenty uvedené v dokumentaci pro navrhované umístění stavby žalobce označuje za neodůvodněné a neodpovídající skutečnosti.

13. Rozhodnutí o výjimce, na které odkazuje stavební úřad, se týká § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., nikoli § 23 odst. 2 této vyhlášky, a tedy nevyvrací důvodnost námitky. Tvrzení stavebního úřadu, že projednání výjimky z § 23 odst. 2 vyhlášky by bylo neúčelné a nadbytečné, žalobce považuje za nesmyslné, neboť výjimka byla udělena pouze pro situování stavby dle § 25 odst. 6, nikoli tedy ze zákazu přesahu stavby na sousední pozemek. Nesouhlasí rovněž s tvrzením žalovaného, že § 23 odst. 2 dané vyhlášky se zde neuplatní, neboť spočívá především v tom, aby stavba svým přesahem na sousední pozemek neznemožnila další budoucí zástavbu tohoto sousedního pozemku, přičemž stavba další zástavbu sousedního pozemku neznemožňuje. Takový výklad dle žalobce neodpovídá znění § 23 odst. 2 věty první vyhlášky, který se vztahuje obecně na umístění staveb bez ohledu na budoucí zástavbu. Požadavek na neznemožnění zástavby sousedního pozemku je obsažen až ve větě druhé uvedeného ustanovení. II.B Stavba nemá zajištěn přístup a příjezd 14. Žalobce namítá, že stavba nemá v souladu s § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. navrženo ani zajištěno připojení na pozemní komunikaci způsobem odpovídajícím požadavkům uvedeného ustanovení. Mezi pozemky stavby a komunikací se nachází pozemek parc. č. XC, který je ve vlastnictví České republiky – Správy Národního parku Šumava.

15. Nájemní smlouva k tomuto pozemku dle žalobce nemůže zajistit trvalý příjezd ke stavbě, neboť nájemní vztah je ze své povahy dočasný a vypověditelný. Tím tedy není zajištěno řádné napojení stavby na pozemní komunikaci.

16. Namísto odstranění této nezákonnosti žalovaný napadá žalobce s tvrzením, že překračuje rozsah zájmů, které je oprávněn ve společném řízení hájit. Nedostatečné napojení stavby na komunikaci se však dotýká vlastnického práva žalobce k sousednímu pozemku parc. č. XE, neboť vozidla návštěvníků a uživatelů stavby by mohla parkovat v okolí stavby, tedy jak na veřejných komunikacích, tak i na jmenovaném pozemku žalobce.

17. Tvrzení žalovaného, že příjezd není třeba řešit, neboť je stávající, žalobce označuje za mimoběžné s podstatou námitky. Rozhodné není, zda se ke stavbě fakticky zajíždí, nýbrž zda je příjezd za stávajícího stavu vybudován a povolen. Stavební úřad sice uvádí, že byl příjezd vybudován spolu s komunikací, neuvádí však, kdy byl vybudován a jak byl povolen. Existence a povolení příjezdu nedokládají ani historické letecké měřičské snímky. V daném případě se dle žalobce jedná o pouhé přejíždění pozemku parc. č. XC, které nelze považovat za napojení pozemku stavby na komunikaci ve smyslu shora uvedeného ustanovení vyhlášky. Uvádí–li žalovaný, že při existenci stávajícího sjezdu, jehož poloha a provedení se nemění, není potřeba se otázkou napojení více zabývat, je zřejmé, že se námitkou žalobce nezabýval řádně. Dodává, že se jedná se o novostavbu, která musí vyhovovat aktuálně platným právním předpisům, což však rovněž není splněno. II.C Stavba nemá zajištěnu dopravu v klidu 18. Žalobce namítá, že stavba nemá zajištěna dostatečná parkovací a odstavná stání, a to navzdory tomu, že má dojít k podstatnému nárůstu kapacity stavby. Stavba tedy nemá zajištěno náležité parkování na vlastním pozemku, čímž není splněn požadavek § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby (dále jen „vyhláška č. 268/2009 Sb.“), podle něhož se musí odstavná a parkovací stání řešit jako součást nebo část stavby nebo na pozemku stavby, a to v souladu s normovými hodnotami.

19. K navrženým parkovacím stáním není jednak zajištěn příjezd z pozemní komunikace (viz předchozí námitka), jednak ke stáním v severovýchodním rohu pozemku není zajištěn příjezd po pozemku stavby. Parkovací stání umístěná na pozemku parc. č. XC navíc nejsou na pozemku vlastněném stavebníkem a k jejich zřízení nedisponuje stavebník ani trvalým právním titulem.

20. Stavební úřad uvedenou námitku řádně nevypořádal, neboť nereagoval na výše uvedené skutečnosti, a napadené rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné.

21. Žalobce i zde odmítá tvrzení žalovaného ohledně překročení rozsahu práv, která byl žalobce oprávněn hájit s tím, že nedostatečné řešení dopravy v klidu se dotýká vlastnického práva žalobce k sousedním nemovitostem, zejména k pozemku parc. č. XE, kdy v důsledku absence adekvátního počtu parkovacích míst budou vozidla návštěvníků a uživatelů stavby parkovat v okolí stavby, tedy na veřejných komunikacích včetně uvedeného pozemku žalobce.

22. Nesouhlasí dále s tvrzením žalovaného, dle kterého k zajištění parkovacích stání dostačuje i volný prostor na pozemku rodinného domu, který svou velikostí a charakterem terénu umožňuje odstavení vozidel, přičemž takový prostor nemusí být ani fakticky vyznačen. Dle žalobce nelze považovat travnatou plochu za parkovací stání, neboť to neodpovídá požadavkům § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb. Parkovací stání musí být určitou formou vymezena a uzpůsobena pro stání vozidel, což v daném případě není splněno. II.D Stavba není v souladu s územním plánem Stožec 23. Žalobce dále namítá, že stavba není v souladu s územně plánovací dokumentací, konkrétně s územním plánem obce Stožec. Podle územního plánu se jedná o plochu individuální rekreace – zónu klidové rekreace, kde je přípustné rekonstruovat, modernizovat a přistavovat stávající zástavbu spolu s výstavbou individuálních rekreačních chalup a rodinných domů tzv. druhého bydlení. Ostatní funkce jsou nepřípustné.

24. Stavba však dle žalobce představuje stavbu pro ubytování, neboť v druhém nadzemním podlaží má obsahovat šest ubytovacích jednotek (o dispozicích pokoj/ložnice + WC a koupelna), které navíc mají samostatný vchod směrem k pozemku žalobce parc. č. XI (žalobce měl zřejmě na mysli parc. č. XE – pozn. soudu). Z požárně bezpečnostního řešení stavby navíc vyplývá, že kapacita objektu je 18 osob, což neodpovídá dvěma bytovým jednotkám, ale obsazenosti stavby jako penzionu. Nejedná se tedy o rekreační chalupu či rodinný dům, ale o penzion či obdobné ubytovací zařízení, jehož umístění v dané ploše není přípustné.

25. Namísto odstranění této nezákonnosti žalovaný i zde napadá žalobce s tvrzením, že touto námitkou nehájí svá vlastnická ani jiná práva. Rozdíl mezi rodinným domem a ubytovacím zařízením je však z hlediska míry dotčení vlastnického práva k sousedním nemovitostem zásadní, zejména s ohledem na zatížení obslužnou dopravou, způsob užívání stavby a negativní vlivy, např. sousedské imise.

26. Tvrzení žalovaného stran toho, že objekt nevybočuje velikostí a hmotou z běžného pojetí rodinných domů, se míjí předmětem námitky. Počet osob uvedený v požárně bezpečnostním řešení označuje žalovaný za spekulativní, dle žalobce se však jedná o fakt, který žalovaný neodůvodněně bagatelizuje. Stavba je stavebně–technicky navržena jako stavba pro ubytování, je tedy nutno ji takto posuzovat, nikoli vycházet z jejího označení v dokumentaci.

27. V této souvislosti žalobce odkazuje na judikaturu správních soudů, podle níž stavební úřad nemůže nekriticky přejímat tvrzení uvedená v dokumentaci, ale musí je přezkoumat. Konkrétně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2015, čj. 8 As 41/2014–40, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 5. 2022, čj. 25 A 52/2021–52 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 31. 1. 2019, čj. 52 A 3/2018–76. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že stavební úřad je povinen řádně vypořádat námitky vznesené proti projektové dokumentaci a nemůže se s nimi vypořádat prostým odkazem na odpovědnost projektanta.

28. Žalobce s ohledem na tyto skutečnosti žádá soud, aby jako závazné podklady přezkoumávaného rozhodnutí přezkoumal dle § 75 odst. 2 s. ř. s. závazná stanoviska orgánů územního plánování, konkrétně závazné stanovisko Městského úřadu Prachatice ze dne 24. 4. 2023, čj. MUPt/24520/2023, a závazné stanovisko Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 11. 4. 2024, sp. zn. OREG 31244/2024/dafi SO, čj. KUJCK 45125/2024, o které stavební úřad i žalovaný při posouzení souladu stavby s územním plánem své závěry opírají.

29. Tvrzení krajského úřadu v rámci závazného stanoviska, že stavba nahradí stávající objekt rodinného domu podobného objemu i charakteru, žalobce rozporuje s odkazem na výrazně odlišné rozměry a výšku stavby. Nesouhlasí ani s tím, že by krajský úřad neměl důvod zpochybňovat předložené řešení (v daném stadiu řízení) s tím, že předmětem námitky žalobce není domýšlení jiného užívání, ale posouzení skutečného charakteru stavby podle jejího stavebně–technického navržení v dokumentaci. II.E Vadná a zmatečná dokumentace 30. Žalobce namítá, že dokumentace předložená ke stavbě je vadná a zmatečná. V požárně bezpečnostním řešení stavby v části týkající se objektu „Kůlna“ se uvádí, že v objektu se vyskytují prostory pro spaní. Žalobce z toho dovozuje, že využití kůlny je jiné, než je uvedeno v dokumentaci, tedy. že se nejedná o hospodářský objekt pro uskladnění, ale o objekt sloužící k ubytování osob. Žalovaný přitom sice uvádí, že se jedná o chybu v písemném vyhotovení textu, avšak tuto chybu nijak nenapravil. Podle žalobce tak nemohl žalovaný na základě této dokumentace schválení stavby potvrdit, nýbrž měl vyzvat k jejímu upřesnění či opravě. Dokumentace je po schválení závazná a stavebník se jí musí řídit. Nelze tedy ignorovat její části s tím, že se jedná o chybu, neboť tím by se fakticky legalizovalo užívání i tohoto objektu pro spaní.

31. Vedle toho žalobce namítá, že v bodě B.1 Souhrnné technické zprávy (bod „Popis území stavby“) i v bodě A.3 Průvodní zprávy (bod „Údaje o území“) se uvádí, že na pozemku parc. č. XB byl stávající objekt rodinného domu st. XA, který byl na základě projektu pro odstranění stavby vybourán. Plocha pro stávající rodinný dům a zbytek pozemku pro novou výstavbu rodinného domu jsou tedy volné. Tvrzení o odstranění stávající stavby se pak objevuje i na dalších místech dokumentace. Tak tomu však dle žalobce není, neboť stávající dům č. p. X nebyl vybourán a stále stojí. Dokumentace je v tomto ohledu tedy nesprávná.

32. K tvrzení žalovaného, že dokumentace vychází ze stavu, kdy již bude stávající objekt odstraněn, žalobce uvádí, že dokumentace i rozhodnutí musí odpovídat skutkovému a právnímu stavu v době vydání rozhodnutí. Pokud stavba nebyla odstraněna, nelze v dokumentaci uvádět, že pozemek je volný. Dokumentace totiž nemůže obsahovat nepravdivé údaje.

33. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2011, čj. 1 As 24/2011–79, podle jehož právní věty je pro rozhodování správního orgánu rozhodující skutkový a právní stav v době vydání rozhodnutí, nikoli v době zahájení řízení. Z toho žalobce dovozuje, že nelze vycházet z dokumentace, která neodpovídá skutečnosti v době rozhodování. II.F Není doloženo připojení stavby na kanalizaci 34. Žalobce namítá, že není doloženo připojení stavby na kanalizaci. Doložená koordinační situace stavby neodpovídá skutečnosti, neboť kanalizace označená jako „KANAL. PE 160“, na kterou se má kanalizační přípojkou „KANAL. PŘÍP. PVC DN 160“ připojovat navrhovaná stavba, na místě neexistuje. V grafické situaci je kanalizace zakreslena přímo ve směru navrhované přípojky po pozemku parc. č. XD, avšak tak tomu na místě není, neboť k navrhovanému připojovacímu bodu přípojky stavby na kanalizaci nevede přímo po pozemku parc. č. XD kanalizace ve vlastnictví obce. Nachází se zde pouze kanalizace vedoucí na pozemek parc. č. XD z pozemku parc. č. XE, který je ve vlastnictví žalobce. Není přitom doloženo, že tato kanalizace vedoucí po pozemku žalobce je povolena a zkolaudována, a nelze se na ni napojit.

35. Vedle toho žalobce namítá, že není doložen ani souhlas vlastníka (obce Stožec) s připojením stavby do kanalizačního řadu. Nelze vycházet ze souhlasů udělených dříve, ale je nutno vycházet z aktuálního stavu. Ten je podle žalobce takový, že obec Stožec veřejně sdělila (viz odkazované oznámení ze dne 6. 4. 2022), že z důvodu vyčerpání kapacity ČOV a vodních zdrojů nelze provést napojení na veřejnou kanalizaci a vodovod. Souhlas vydaný starostkou obce dne 6. 9. 2023 je podle žalobce neplatný, neboť je v rozporu s usnesením zastupitelstva obce ze dne 15. 3. 2023, podle něhož z technických a kapacitních důvodů napojení na veřejnou kanalizaci a vodovod nadále nelze provádět. Odkaz žalovaného na vyjádření Městského úřadu Prachatice ze dne 28. 5. 2024, čj. ŽP: 33583/204, přitom ze shora uvedených důvodů nijak nevyvrací důvodnost dané námitky.

36. Stejně tak dle žalobce důvodnost námitky nevyvrací tvrzení žalovaného, dle kterého je z hlediska zákresu přípojky v situačním výkresu zásadní, že místo napojení, tj. kanalizační šachta je ve shodné poloze, jako se fakticky na místě stavby nachází, přičemž kryt šachty je zjevný v zatravněném pásu pozemku parc. č. XD při asfaltové komunikaci. Podle žalobce se kryt šachty sice na daném místě nachází, ale k tomuto navrhovanému připojovacímu bodu přípojky stavby na kanalizaci nevede přímo po pozemku parc. č. XD kanalizace ve vlastnictví obce. K této šachtě vede kanalizace vedoucí přes pozemek žalobce parc. č. XE, čímž se však žalovaný nijak nezabýval. II.G Výjimka z § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. byla povolena v rozporu s právními předpisy 37. Žalobce namítá, že výjimka z § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. byla povolena v rozporu s právními předpisy. Proti rozhodnutí stavebního úřadu o jejím povolení podal žalobce odvolání, které krajský úřad rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, čj. KUJCK 151874/2023, zamítl jako nepřípustné. Rozhodnutí o výjimce přitom bylo podkladem pro napadené i prvostupňové rozhodnutí. Žalobce proto žádá soud, aby tato rozhodnutí vztahující se k výjimce jako závazné podklady přezkoumal dle § 75 odst. 2 s. ř. s.

38. Podle žalobce nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení výjimky podle § 169 odst. 2 stavebního zákona, které vyžadují jednak odůvodněnost případu, tj. existenci relevantního důvodu pro výjimku, jednak zachování účelu obecného požadavku na výstavbu, tj. nesmí dojít k ohrožení bezpečnosti, zdraví, života osob a sousedních pozemků či staveb.

39. Absenci zdůvodnění povolení výjimky žalobce spatřuje v tom, že v daném případě se jedná o novostavbu, u níž není důvodu, aby byla situována v rozporu s požadavky právního předpisu. Relevantní důvod pro povolení výjimky přitom správní orgány neuvedly a nebyl ani prokázán. Odkaz na původní stavbu neobstojí, neboť ta bude odstraněna a její poloha nemůže předurčovat situování novostavby.

40. Stavební úřad se řádně nezabýval ani druhou podmínkou pro udělení výjimky, když neprovedl porovnání navrhovaného řešení s řešením odpovídajícím vyhlášce, ani neposoudil, zda bude účel § 25 odst. 6 vyhlášky naplněn. Účelem tohoto ustanovení je zajištění dostatečných odstupů mezi stavbami a hranicemi pozemků. Situováním stavby dle výjimky dochází k nerespektování charakteru daného prostředí, které je typické rozptýlenou zástavbou s domy obklopenými zahradami. II.H Navrhovaný petit 41. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Vyjádření žalovaného

42. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že setrvává na důvodech napadeného rozhodnutí, na které v podrobnostech odkazuje. Žalobu má za nedůvodnou ve všech žalobních bodech.

43. Žalobci ve společném územním a stavebním řízení příslušelo účastenství dle § 94k písm. e) stavebního zákona. Námitky mohl vznášet v rozsahu vymezeném § 94n odst. 3 tohoto zákona. Mohl tedy uplatňovat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. K námitkám, které nesplňují uvedené požadavky, se nepřihlíží. Z dikce uvedeného ustanovení dále vyplývá povinnost účastníka ve svých námitkách uvést skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek.

44. Značná část odvolacích námitek uvedeným požadavkům dle žalovaného nedostojí. Žalovaný přesto všechny námitky uplatňované v odvolacím řízení důkladně a přezkoumatelným způsobem vypořádal. Z moci úřední se rovněž zabýval zákonností odvoláním napadeného rozhodnutí. Ve společném územním a stavebním řízení stavební úřad totiž z úřední povinnosti, tj. bez ohledu na event. námitky účastníků řízení, posuzuje záměr podle kritérií uvedených v § 94o stavebního zákona.

45. Žalovaný má za to, že k převážné části žalobních námitek žalobce není věcně legitimován. Soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob, tedy právům, která těmto osobám příslušejí. K žalobě proti rozhodnutí správního orgánu aktivně legitimován ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti. Žalobce se přitom v žalobě převážně domáhá ochrany práv, která mu nenáležejí, tj. ochrany práv třetích osob či ochrany veřejného zájmu. Týká se to příkladem jak namítaného rozporu stavby s územním plánem, cíli a úkoly územního plánování, tak i rozporu s vyhláškou č. 501/2006 Sb., zejména co do přesahu stavby na pozemek jiného vlastníka, nikoliv na pozemek žalobce.

46. Odvolání žalobce proti povolení výjimky z § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. žalovaný jako nepřípustné zamítl, jelikož žalobci nesvědčilo účastenství v řízení pro nemožnost dotčení jeho hmotných práv. Žalobce proti tomuto rozhodnutí správní žalobu nepodal. Pokud jde o námitky ohledně zajištění přístupu a příjezdu, dopravy v klidu, připojení stavby na kanalizaci či vad dokumentace včetně požárně bezpečnostního řešení, žalovaný tyto námitky vypořádal i bez toho, že by žalobce v odvolání tvrdil konkrétní přímé dotčení svých práv. Ostatně ani ve všech žalobních bodech neuvádí, jakým způsobem mohou jím tvrzené vady a tvrzená nezákonnost negativně zasáhnout do jeho právní sféry. Pokud tak ale v některých případech činí, má žalovaný za to, že je nepřípustné, aby se žalobce mohl účinně domoci ochrany svých práv až v řízení před soudem.

47. K obecně formulovaným žalobním námitkám uvedeným v čl. IV. závěru žaloby, ve kterých žalobce tvrdí zkrácení na svých procesních právech nezákonným postupem žalovaného, jelikož se podle jeho názoru žalovaný řádně nevypořádal se všemi žalobcem vytýkanými vadami prvostupňového rozhodnutí, žalovaný uvádí, že nic takového žalobou napadenému rozhodnutí vytýkat nelze. Žalovaný své závěry ohledně odvolacích námitek dostatečným a přezkoumatelným způsobem odůvodnil.

48. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Vyjádření stavebníka

49. Stavebník se ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozhodnutí žalovaného, který se podle něj s námitkami žalobce vypořádal řádně a v souladu s právními předpisy, přičemž na závěry žalovaného odkazuje.

50. K žalobní legitimaci žalobce stavebník zejména uvádí, že žalobce pouze obecně poukazuje na možná rizika (ztížení využitelnosti pozemku, zastínění, požár, podmáčení, nedostatek parkovacích míst), aniž by tato rizika konkrétně vymezil. Podle stavebníka se žalobce staví do role dohlížitele nad zákonností správního řízení, což mu jako soukromé osobě nepřísluší. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž je soudní řád správní obrannou normou, nikoli nástrojem obecné kontroly veřejné správy.

51. Dále stavebník uvádí, že plánovaná stavba nahrazuje stávající objekt rodinného domu, od kterého se objemově neliší a kopíruje jeho umístění. Realizace stavby podle něj nezhorší stávající podmínky na straně žalobce, naopak v otázce podmáčení se situace zlepší díky plánované vsakovací jímce. Odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2021, čj. 54 A 100/2018–64, podle něhož je úkolem správních soudů dohlížet nad zákonností výkonu veřejné moci, nikoli představovat třetí instanci správního řízení.

52. K námitce přesahu stavby na sousední pozemek v rozporu § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. stavebník uvádí, že se jedná o právně irelevantní důvod, neboť se týká práv třetí osoby – vlastníka pozemku parc. č. XC. Pokud by soud tento důvod považoval za relevantní, stavebník souhlasí s názorem žalovaného, že § 23 odst. 2 uvedené vyhlášky je obecným požadavkem, který je pro rodinné domy konkretizován v § 25 odst. 6 vyhlášky. V této věci byla udělena výjimka z posledně uvedeného ustanovení, která umožňuje umístění stavby na hranici pozemku, včetně stavebních otvorů a přesahu střechy nad dotčený pozemek. Projednání výjimky z § 23 odst. 2 vyhlášky by podle stavebníka bylo neúčelné a nadbytečné.

53. Pokud jde o námitku nezajištění přístupu, příjezdu a dostatku parkovacích míst, žalobce dle stavebníka překračuje rozsah svých oprávněných zájmů, neboť příjezd a parkovací místa jsou zajištěna na pozemcích, které nejsou ve vlastnictví žalobce, resp. nemohou zasáhnout do jeho sféry. Podle účastníka řízení nelze dovozovat zásah do vlastnického práva žalobce pouze z předpokladu, že návštěvníci stavby budou parkovat na jeho pozemku. Kapacita parkovacích míst má být posuzována podle charakteru stavby uvedeného v žádosti, kterým je rodinný dům, nikoli ubytovací zařízení. Stavebník se ztotožňuje s žalovaným i v tom, že přístup ke stavbě je historický, doložený leteckými snímky, a v současnosti patrný v terénu. Parkovací místa jsou zajištěna na pozemku stavebníka nebo na pozemku parc. č. XC se souhlasem vlastníka. Stavebník nesouhlasí s názorem žalobce, že nájemní smlouva není dostatečným právním titulem, a že travnatá plocha nemůže sloužit jako parkovací stání. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2012, čj. 30 A 39/2011–66, č. 2827/2013 Sb. NSS, podle něhož postačuje existence prostoru pro parkování, a to i na trávě.

54. K námitce nesouladu stavby s územně plánovací dokumentací stavebník uvádí, že žalobce předkládá protichůdné názory – jednou akcentuje označení projektu v žádosti, jindy jeho podklady. Podle stavebníka se záměr posuzuje podle jeho označení v žádosti, nikoli podle subjektivního dojmu vlastníka sousedního pozemku. Žalobce přitom konkrétně nevymezil, jakým způsobem se ho údajný nesoulad stavby s územním plánem dotýká ve sféře jeho vlastnického práva. Námitka byla podle stavebníka řádně vypořádána správními orgány. Posouzení souladu stavby s územním plánem naposledy provedl krajský úřad jakožto nadřízený orgán územního plánování, s jehož závazným stanoviskem se stavebník ztotožňuje.

55. K námitce vad dokumentace stavebník uvádí, že tvrzené vady nemohou zasáhnout do soukromých zájmů žalobce, žalobce takový zásah ani netvrdí, jedná se tedy o právně irelevantní žalobní námitku.

56. Ani námitka ohledně nedoložení připojení stavby na kanalizaci se dle stavebníka netýká vlastnického či jiného věcného práva žalobce, a tedy nemůže založit aktivní legitimaci žalobce. Stavebník poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2024, čj. 9 As 118/2024–29, podle kterého ani provozovatelé veřejných zásobovacích systémů (např. soustava zásobování tepelnou energií – dále jen „SZTE“) podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), nemají z titulu veřejného zájmu právo domáhat se ochrany veřejných zájmů v rámci správního řízení, pokud nejsou přímo dotčeni na svých právech. V projednávané věci navíc kanalizační přípojka není plánována na pozemku žalobce, žalobce není ani jejím vlastníkem. Z těchto důvodů stavebník považuje námitku za právně irelevantní.

57. Konečně také k výjimce z § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. stavebník uvádí, že se týká pozemku jiné osoby, nikoli žalobce, který nebyl účastníkem řízení o jejím povolení. I tato námitka je podle něj irelevantní.

58. Pokud jde o otázku žalobní legitimace, stavebník navrhuje žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. f) s. ř. s. pro zjevné zneužití práva. Žalobce podle něj nechrání svá veřejná subjektivní práva, ale účelově zpochybňuje rozhodnutí správních orgánů v opakovaném a obstrukčním procesu. Odkazuje v této souvislosti na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2017, čj. 54 As 63/2017, a ze dne 13. 11. 2014, čj. 10 As 2206/2014–16 (pozn. soudu: stavebník má patrně na mysli usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 3. 2017, čj. 5 As 63/2017–9, a ze dne 13. 11. 2014, čj. 10 As 226/2014–16, jelikož usnesení jím uvedených čísel jednacích se v databázi rozhodnutí na stránkách Nejvyššího správního soudu nenachází).

59. Na základě uvedeného stavebník navrhuje, aby žaloba byla odmítnuta jako nepřípustná, případně zamítnuta jako nedůvodná.

V. Replika žalobce k vyjádření žalovaného a stavebníka

60. Žalobce v replice poukazuje na skutečnost, že se změnilo označení pozemků, a to po vyhlášení platnosti obnoveného katastrálního operátu na podkladě výsledků pozemkových úprav v katastrálním území Stožec, které bylo provedeno na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj, pobočky Prachatice. Pozemek parc. č. XE je nově označen parc. č. XEe, pozemek parc. č. XF nově parc. č. XFf a XFff, a pozemek parc. č. XC nově parc. č. XCc (pro přehlednost krajský soud v rámci rozsudku ponechává označení pozemků v podobě uváděné účastníky řízení.

61. Žalobce uvádí, že žalovaný ve svém vyjádření nevyvrací důvodnost žaloby, nýbrž se soustředí převážně na zpochybnění žalobní legitimace žalobce, a to navzdory tomu, že žalobce již v žalobě podrobně odůvodnil, jakým způsobem se napadené rozhodnutí dotýká jeho vlastnického práva k sousedním nemovitostem, zejména k pozemku parc. č. XE, ale i k dalším nemovitostem.

62. Žalovaný jako správní orgán měl povinnost postupovat v souladu se zákonem a chránit veřejný zájem, nikoli odmítat věcné námitky žalobce s odkazem na údajnou nedostatečnou legitimaci. Podle žalobce není právním předpisem stanoveno, že by odvolací námitky musely obsahovat výslovné vymezení dotčení práv odvolatele.

63. Žalobce dále shrnuje, že jednotlivé žalobní námitky se nepochybně dotýkají jeho vlastnického práva a k jednotlivým námitkám uvádí, jak konkrétně je jeho vlastnické či jiné právo stavbou dotčeno.

64. Stavební záměr je v rozporu s § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. a je oproti původní stavbě delší, a tedy v nedostatečné vzdálenosti od sousedního pozemku žalobce parc. č. XE.

65. Dle žalobce je zřejmé, že vozidla návštěvníků a uživatelů stavby by parkovala v okolí stavby, tj. jak na veřejných komunikacích, tak i případně na sousedním pozemku žalobce parc. č. XE či v jeho bezprostředním sousedství. Nezajištění dopravy v klidu se tak dotýká žalobcova vlastnického práva.

66. Stejně tak námitkou schválení stavby rozporné s územním plánem hájí žalobce i své vlastnické právo ke svým sousedním nemovitostem, neboť z hlediska míry dotčení vlastnického práva vlastníka sousedních nemovitostí je nepochybně rozdíl, pokud je stavba užívána jako rodinný dům (pro potřeby rodiny stavebníka) nebo pokud je užívána jako ubytovací zařízení se 6 ubytovacími jednotkami, které mají navíc samostatný vchod směrem k pozemku žalobce parc. č. XI.

67. Vlastnického práva žalobce se dotýká i zmatečnost a vady dokumentace ve vztahu k požárně bezpečnostnímu řešení stavby, neboť pokud je požárně bezpečností řešení stavby vadné (není řádně doloženo splnění požadavků na požární ochranu staveb), potom mohou být ohroženy sousední nemovitosti žalobce v případě požáru dané stavby.

68. V doložené (koordinační) situaci stavby vyznačená kanalizace neodpovídá skutečnosti. Pokud by měla mít stavba řešeno napojení kanalizace přes pozemek žalobce parc. č. XE, potom se toto vlastnického práva žalobce nepochybně dotýká.

69. Ve vztahu k námitce, že výjimka z § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. pro danou stavbu byla povolena v rozporu s právními předpisy. Tím je žalobce přímo dotčen na svém vlastnickém právu, neboť povolení výjimky způsobí přiblížení stavby k hranici pozemku p. č. XC blíže, než je právním předpisem předepsaná vzdálenost. Stavba je v tomto směru delší (došlo k prodloužení stavby tímto směrem), a tedy v nedostatečné vzdálenosti od sousedního pozemku žalobce parc. č. XE. To má za následek znemožnění či omezení využitelnosti (zastavitelnosti) sousedního pozemku žalobce parc. č. XE a pokles hodnoty žalobcových sousedních nemovitostí.

70. Také stavebník dle žalobce neuvádí žádné skutečnosti, které by vyvracely důvodnost žaloby.

71. Žalobce uvedl, že plánovaná stavba je objemově větší než stavba původní a nelze tedy tvrdit, že navrhovaná stavba nijak objemově neliší a nemůže jakkoli zhoršit stávající podmínky v místě.

72. Rozhodnutí o výjimce se týká pouze § 25 odst. 6, nikoli § 23 odst. 2, a tedy neřeší přesah stavby na sousední pozemek. Připomíná, že požádal soud o přezkum rozhodnutí o výjimce dle § 75 odst. 2 s. ř. s.

73. Žalobce opakuje, že stavba nemá řádně zajištěné napojení na komunikaci ani odpovídající počet parkovacích míst. Parkování by tak probíhalo v okolí stavby, včetně pozemku žalobce, což se dotýká jeho vlastnického práva. Nelze vycházet jen z toho, jak je stavba označená v žádosti, ale i z toho, jak je stavba v dokumentaci stavebně–technicky navržena a vybavena. Stavba v 2. nadzemním podlaží obsahuje 6 ubytovacích jednotek (pokoj/ložnice + WC a koupelna – umyvadlo a sprchový kout). Tomu by měla odpovídat navrhovaná kapacita parkování.

74. K otázce přístupu žalobce uvádí, že tzv. historický vjezd není právně doložen – pouhé přejíždění cizího pozemku nelze považovat za právně zajištěný příjezd ke stavbě.

75. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2023, čj. 6 As 2/2022–44, č. 4474/2023 Sb. NSS, podle něhož musí být příjezd ke stavbě zajištěn právním titulem, který umožní její trvalé užívání. Nájemní smlouva takovým titulem není, navíc zanikla v důsledku pozemkových úprav k 1. 10. 2024. Na tuto skutečnost byl žalovaný výslovně upozorněn v odvolání žalobce.

76. Žalobce odmítá tvrzení stavebníka, že předkládá dva protichůdné názory. V obou případech je podle něj podstatné, že žádost a dokumentace musí být ve vzájemném souladu. Upozorňuje na předchozí případ, kdy žalovaný zrušil rozhodnutí o stavebních úpravách, protože dokumentace odpovídala novostavbě. V nynějším případě žalovaný obdobnou vadu, tedy rozpor mezi dokumentací pro stavbu pro ubytování a žádostí o rodinný dům, nereflektoval. Posouzení záměru se má řídit stavebně–technickým řešením uvedeným v dokumentaci. Ta obsahuje šest ubytovacích jednotek v druhém nadzemním podlaží. K závazným stanoviskům orgánů územního plánování žalobce připomíná, že požaduje jejich přezkum dle § 75 odst. 2 s. ř. s., neboť nevyvracejí důvodnost námitky rozporu stavby s územním plánem.

77. Žalobce opakuje, že vadné požárně bezpečnostní řešení může ohrozit sousední nemovitosti v případě požáru. Současně k dokumentaci stavby uvádí, že obsahuje zjevnou vadu, když obsahuje informaci o tom, že stávající dům č. p. 37 byl odstraněn, ačkoli tomu tak není.

78. Žalobce opakuje též to, že v dokumentaci zakreslená kanalizace neodpovídá skutečnosti. Kanalizace vede přes jeho pozemek, nikoli po pozemku obce, a není doloženo, že kanalizace je povolena a zkolaudována. Pokud by mělo být napojení řešeno přes jeho pozemek, jedná se o zásah do jeho vlastnického práva. Odkaz na judikaturu týkající se energetického zákona a odpojování se od SZTE je zde zcela mimoběžný, neboť zde nejde o námitku týkající se odpojení stavby od SZTE, ale o nedoložení podmínek pro schválení stavby.

79. Usnesení zastupitelstva obce Stožec ze dne 15. 3. 2023, podle něhož z technických a kapacitních důvodů nelze provádět napojení na veřejnou kanalizaci a vodovod, je i nadále platné. Zároveň obec potvrzuje, že nedisponuje kolaudací kanalizace, která se má nacházet na pozemku parc. č. XD, XJ a XE.

80. Dále žalobce znovu zopakoval svou argumentaci týkající se výjimka z § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb.

81. V ostatním žalobce odkazuje na žalobu a nadále navrhuje, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

VI. Posouzení věci krajským soudem

82. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

83. Žaloba není důvodná.

84. Pro posouzení věci je v prvé řadě podstatné, jaké námitky byl žalobce jakožto účastník řízení dle § 94k písm. e) stavebního zákona vůči stavbě oprávněn ve společném řízení uplatňovat a jaká měla být jejich podoba. Tato okolnost má totiž vliv na rozsah žalobcovy žalobní legitimace.

85. Podle § 94k písm. e) stavebního zákona je účastníkem společného územního a stavebního řízení „osoba, jejíž vlastnické právo nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být společným povolením přímo dotčeno.“ 86. Podle § 94n odst. 3 stavebního zákona platí, že „[o]soba, která je účastníkem řízení podle § 94k písm. c) až e), může uplatňovat námitky proti projednávanému stavebnímu záměru, dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavebního záměru nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud jimi může být přímo dotčeno jeho vlastnické nebo jiné věcné právo k pozemku nebo stavbě. […] K námitkám, které nesplňují uvedené požadavky, se nepřihlíží. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek“ (důraz doplněn).

87. Žalobce měl právo se účastnit společného řízení, neboť je vlastníkem pozemku parc. č. XE sousedícím s pozemkem stavby. Postavení účastníka společného řízení však automaticky neznamená, že každá jeho námitka bude přípustná podle § 94n odst. 3 stavebního zákona. Z dikce citovaných ustanovení plyne, že účastník řízení musí v námitce dostatečně specifikovat, proč daný stavební záměr přímo zasahuje do jeho vlastnických či jiných věcných práv k nemovitosti. Pokud účastník uplatní námitky přesahující tento rozsah, stavební úřad k takovým námitkám nepřihlíží. V odůvodnění rozhodnutí musí ovšem uvést důvody, proč se takovéto námitky netýkaly práv či zájmů, které má účastník v řízení hájit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2010, čj. 7 As 2/2009–80, č. 2061/2010 Sb. NSS).

88. Postavení žalobce v řízení, od něhož se odvíjí rozsah námitek, jež je oprávněn vznášet, má zásadní vliv také na navazující soudní řízení, v němž soud může přezkoumávat toliko vypořádání těch námitek správními orgány, k jejichž vznesení byl žalobce oprávněn (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2018, čj. 4 As 209/2018–34, bod 25, nebo ze dne 27. 1. 2020, čj. 4 As 340/2019–52, bod 28).

89. Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 21. 10. 2008, čj. 8 As 47/2005–86, č. 1764/2009 Sb. NSS, bod 34, je soudní řád správní „svojí povahou ‚obrannou‘ normou. Není normou ‚kontrolní‘, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob. Hraničním kritériem pro žalobní legitimaci je právě tvrzený zásah do veřejných subjektivních práv. Nikoliv veškerá činnost (případně veškeré pochybení) veřejné správy je podrobena soudní kontrole ze strany fyzických a právnických osob, ale pouze ta, kdy činnost správy přesáhne do jejich veřejných subjektivních práv.“ 90. Odrazem uvedeného je i dikce § 65 odst. 1 s. ř. s., podle kterého náleží aktivní legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu pouze tomu, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 29. 9. 2016, čj. 9 As 238/2015–38, bod 33 a násl., či ze dne 27. 3. 2024, čj. 2 As 11/2023–35, bod 15 a násl.). Lze tedy shrnout, že žalobci nepřísluší vznášet námitky, jejichž prostřednictvím se dovolává ochrany práv třetích osob, resp. žalobce s takovými námitkami nemůže být úspěšný. Pokud by se soud věcně zabýval námitkami žalobce, které nesouvisejí s ochranou jeho veřejného subjektivního práva či přímým zásahem do těchto práv, dostal by se žalobce z pozice osoby namítající zkrácení svého veřejného subjektivního práva do pozice dohlížitele nad zákonností postupu a rozhodnutí správních orgánů. Takové postavení ovšem žalobci v dané věci nenáleží.

91. Aplikuje–li krajský soud shora uvedená východiska na posuzovanou věc, musí konstatovat, že žalobcem předestřené námitky popsaným kritériím z podstatné části nevyhovují, resp. žalobce jimi přesahuje rozsah námitek, které mu přísluší, což je ostatně i závěr, který správní orgány žalobci v průběhu společného řízení opakovaně sdělovaly. Ačkoli žalobce uplatňoval námitky, které obecně souvisely s předmětnou stavbou, žalobcem namítané porušení práv buď nemělo souvislost s jeho vlastnickým nebo jiným věcným právem k nemovitosti, nebo žalobce vůbec nespecifikoval, jakým způsobem mělo být do těchto jeho práv zasaženo.

92. Bez významu v projednávané věci není ani to, do jaké míry na uplatněné námitky dopadá zákonná koncentrace řízení. Podle § 94m odst. 3 stavebního zákona v případě, kdy stavební úřad upustí–li od ústního jednání (jako tomu bylo v nynějším případě), určí lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů, do kdy mohou dotčené orgány uplatnit závazná stanoviska a účastníci řízení své námitky. V rámci oznámení o novém projednání společného řízení ze dne 19. 7. 2023, stavební úřad vyrozuměl žalobce o zahájení společného řízení podle § 94m stavebního zákona, ve kterém se upouští od ústního jednání. Žalobce ve stanovené lhůtě námitky v určité podobě uplatnil, když na jejich pozdější obsahové doplňování (po uplynutí dané lhůty) již nemůže být brán zřetel. Tím spíše doplnil–li žalobce nezbytné skutečnosti, které byl pro přípustnost námitek povinen tvrdit, teprve v řízení před soudem. VI.A K námitce nepřezkoumatelnosti 93. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti ve vztahu k vytčeným žalobním bodům, neboť její důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Tato námitka není důvodná.

94. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

95. Je třeba také připomenout, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné představy účastníka řízení, jakým způsobem nebo jak podrobně měl správní orgán své rozhodnutí odůvodnit, ale vadou, která soudu brání přezkoumat jeho rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, čj. 3 Azs 69/2016–24, či ze dne 27. 9. 2017, čj. 4 As 146/2017–35).

96. Žalobce formuloval výslovně námitku nepřezkoumatelnosti v bodě 3. žaloby – „Stavba nemá zajištěnu dopravu v klidu“ (strany 6–8), kde uvádí, že stavební úřad nijak věcně a přezkoumatelně nereagoval na to, že 1) k navrženým parkovacím stáním na pozemku stavby parc. č. XB není zajištěn ani příjezd z pozemní komunikace, ani po pozemku stavby, 2) k navrženým parkovacím stáním na pozemku cizí osoby parc. č. XC nedisponuje stavebník žádným trvalým právním titulem, 3) není splněna podmínka vyhlášky, že stání musí být zajištěno na pozemku stavby, nikoli na cizím veřejném prostranství.

97. Žalobci lze přisvědčit v tom, že stavební úřad na straně 21 rozhodnutí ze dne 14. 12. 2023 ke shora uvedeným námitkám žalobce pouze odkázal na jejich předchozí vypořádání, když uvedl, že „[t]ato námitka byla podrobně vypořádána v rámci vypořádání se s námitkami podanými dne 08.11.2021 a zabýval se jí i odvolací orgán v průběhu odvolacího řízení.“ V rozhodnutí ze dne 4. 4. 2022 přitom stavební úřad vypořádával námitku nezajištění dopravy v klidu v podobě uvedené v námitkách žalobce ze dne 2. 11. 2021, kdy neobsahovala shora uvedenou argumentaci žalobce ohledně nezajištění příjezdu k parkovacím stáním. Tuto argumentaci k dané námitce žalobce připojil teprve v námitkách pozdějších.

98. Nelze však pominout, že s předmětnou argumentací se následně vypořádal žalovaný na stranách 10–11 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že „[t]aké v další námitce v bodě 7. odvolatelé nehájí svá vlastnická nebo jiná věcná práva, ale namítají, že stavba nemá zajištěnu dopravu v klidu, resp. že nemá zajištěn dostatečný počet parkovacích a odstavných stání. K tomu odkazují opět na údajný § 23 odst. 7, tedy zřejmě na § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle kterého musí připojení stavby na pozemní komunikaci splňovat též požadavky na dopravní obslužnost a parkování. Dle § 5 odst. 2 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, se pak musí odstavná a parkovací stání řešit jako součást nebo část stavby, anebo na pozemku stavby. Podle údajů v textové části projektové dokumentace jsou na vlastním pozemku volné prostory pro dopravu v klidu – parkování. Další parkovací stání jsou zakreslena na situačním výkresu na pozemku parc. č. XC, z toho jedno parkovací stání je nad rámec stání požadovaných dle příslušného výpočtu v textové části dokumentace. Pro potřeby rodinného domu jsou tudíž pakovací stání zajištěna. Za spekulativní a ničím nepodloženou navíc považuje odvolací orgán tu část námitky, v níž odvolatelé předpokládají, že vozidla návštěvníků stavby budou parkovat v okolí stavby, tj. jak na veřejných komunikacích, tak i případně na sousedním pozemku odvolatelů. K tomu poznamenáváme, že žádný právní předpis přímo nepředepisuje, v jakém materiálovém a konstrukčním řešení by mělo být parkovací stání u rodinného domu provedeno. Z hlediska zajištění parkovacích stání u rodinného domu v zásadě postačí i stav, že volný prostor na pozemku rodinného domu svou velikostí a charakterem terénu odstavení vozidel umožňuje, a potom takový prostor nemusí být ani v ploše pozemku fakticky vyznačen. Nadto nynější a i budoucí vlastníci pozemku parc. č. XC, na němž je část parkovacích stání navrhována, byli účastníky řízení, proto byli rovněž oprávněni k tomu, aby vlastnická práva k tomuto pozemku hájili sami za sebe, nikoliv aby zájmy těchto vlastníků hájili bez jakéhokoliv zmocnění další účastníci v pozici odvolatelů.“ 99. Z citovaného vypořádání námitky žalovaným plynou důvody, pro které námitku (včetně argumentace, kterou stavební úřad nevypořádal) neshledal důvodnou. Žalovaný má předně za to, že I) k námitce žalobce by nemělo být přihlíženo, neboť jí nehájí svá práva, II) parkovací stání pro potřeby rodinného domu s ohledem na obsah projektové dokumentace považuje za dostatečně zajištěná, III) k zajištění parkovacích stání u rodinného domu dle něho postačí i stav, kdy volný prostor na pozemku rodinného domu svou velikostí a charakterem terénu umožňuje odstavení vozidel, přičemž takový prostor nemusí být ani v ploše pozemku fakticky vyznačen, a IV) vlastník dotčeného pozemku měl prostor hájit svá práva sám, chtěl–li tak učinit.

100. Na základě těchto důvodů má krajský soud předmětnou argumentaci ze strany žalovaného po vzoru shora nastíněné judikatury za vypořádanou. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala, jako tomu je v nyní posuzovaném případě. Žalobce navíc v žalobě sám uvádí, že „žalovaný tuto námitku neposoudil správně“, když s důvody předestřenými žalovaným v žalobě dále polemizuje. Nenamítá tedy, že se žalovaný s argumentací v napadeném rozhodnutí nevypořádal vůbec (což by v případě důvodnosti dané námitky znamenalo nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů), nýbrž pouze s argumenty žalovaného nesouhlasí. Nesouhlas žalobce s důvody napadeného rozhodnutí však nemůže vést k jeho zrušení ze strany soudu pro nedostatek důvodů. Vzhledem k tomu, že krajský soud neshledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným ani při vypořádávání ostatních žalobních námitek, uzavírá, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné.

101. Jako námitku nepřezkoumatelnosti lze dále hodnotit argumentaci, dle které se žalovaný nezabýval řádně napojením stavby na pozemní komunikaci s tím, že při existenci stávajícího sjezdu, jehož poloha a provedení se nemění, není potřeba se otázkou napojení více zabývat. Již v samotné formulaci této námitky (citující část příslušné pasáže na straně 10 žalobou napadeného rozhodnutí) je ovšem obsažena přezkoumatelná úvaha žalovaného k této otázce. Odůvodnění ve vztahu k uvedené námitce je přitom podstatně širší a kritériím přezkoumatelnosti zcela odpovídá.

102. Další námitku nepřezkoumatelnosti lze nalézt v argumentaci, dle níž se žalovaný nezabýval tím, že ke kanalizační šachtě vede kanalizace přes žalobcův pozemek parc. č. XI. Žalovaný v této souvislosti uvedl, že mu „byl poskytnut i výsek z geodetického zaměření skutečného provedení kanalizace, v němž je zaměřena i poloha šachty, což je místo napojení navrhované přípojky. Odvolací orgán tudíž ověřil, že předmětná kanalizace je jejím vlastníkem obcí X, a i příslušným vodoprávním úřadem důvodně popisována jako stávající, tudíž jako kanalizace provozovaná. Jedná se o vodní dílo, proto pokud by bylo stavbou nepovolenou, nemohl by vodoprávní úřad s navrhovaným řešením bez dalšího souhlasit. Z hlediska zákresu přípojky v situačním výkresu je zásadní, že místo napojení, tj. kanalizační šachta je ve shodné poloze, jako se fakticky na místě stavby nachází. Kryt šachty je zjevný v zatravněném pásu pozemku parc. č. XD při asfaltové komunikaci. Odvolací orgán nemá důvod pochybovat o proveditelnosti navrhovaného připojení stavby kanalizační přípojkou na obecní kanalizaci.“ Z uvedeného je zřejmé, jakým způsobem žalovaný věc posoudil a co přitom považoval za podstatné, tj. proč považuje připojení na kanalizaci za možné. Nelze po žalovaném požadovat, aby v odůvodnění svého rozhodnutí reagoval na každou dílčí část odvolací argumentace. VI.B Výjimka ze zákazu přesahu stavby na sousední pozemek 103. Žalobce v rámci prvního žalobního bodu namítl, že stavba v rozporu s § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb. přesahuje nad pozemek parc. č. XC. Ten je přitom ve vlastnictví jiné osoby (dříve Správy Národního parku Šumava, v současné době obce X), což žalobce nijak nerozporuje. Byť žalobcovy nemovitosti sousedí s pozemkem stavby i pozemkem dotčeným přesahem této stavby, nelze pouze z této skutečnosti dovozovat přímé dotčení jeho vlastnických či jiných věcný práv. Žalobce přitom sám v žalobě neuvádí, jakým způsobem se samotný přesah stavby na sousední pozemek přímo dotýká jeho vlastnického či jiného věcného práva k nemovitosti. Za tohoto stavu je tedy lhostejné, zda stavba nad vedlejší pozemek přesahuje oprávněně, resp. v souladu s povolenou výjimkou, či nikoliv. Osobou oprávněnou brojit proti případnému porušení právních předpisů v souvislosti s přesahem stavby přes hranici pozemku je především vlastník takto dotčeného pozemku, kterým žalobce není.

104. Argumentuje–li žalobce tím, že shora uvedené ustanovení představuje požadavek veřejnoprávního předpisu, na jehož aplikaci nemá vliv jakákoli případná soukromoprávní smlouva mezi stavebníkem a jinou osobou, či že nebyl doložen souhlas vlastníka dotčeného pozemku s přesahem stavby, nejedná se o skutečnosti, které by mohly mít dopad do jeho právní sféry. Uvedenými námitkami se naopak nepřípustně staví do pozice dohlížitele nad zákonností postupu či rozhodnutí správních orgánů, která mu nepřísluší.

105. Přesto krajský soud považuje za vhodné uvést, že se neztotožnil s názorem žalobce, dle kterého po udělení výjimky z § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. je stavba nadále v rozporu s § 23 odst. 2 větou první této vyhlášky, přesahuje–li nad sousední pozemek, neboť výjimka dle posledně zmíněného ustanovení udělena nebyla.

106. Podle § 23 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., se stavby umisťují tak, aby „stavba ani její část nepřesahovala na sousední pozemek. Umístěním stavby nebo změnou stavby na hranici pozemků nebo v její bezprostřední blízkosti nesmí být znemožněna zástavba sousedního pozemku.“ 107. Podle § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., je s ohledem na charakter zástavby „možno umístit až na hranici pozemku rodinný dům, garáž a další stavby a zařízení související s užíváním rodinného domu. V takovém případě nesmí být ve stěně na hranici pozemku žádné stavební otvory, zejména okna, větrací otvory; musí být zamezeno stékání dešťových vod nebo spadu sněhu ze stavby na sousední pozemek; stavba, její část nesmí přesahovat na sousední pozemek.“ 108. V této souvislosti lze odkázat na závěry žalovaného na straně 9 napadeného rozhodnutí, kde uvedl, že „[u]stanovení § 23 odst. 2 vyhlášky řeší obecný požadavek na umístění staveb, který spočívá především v tom, aby stavba svým přesahem na sousední pozemek neznemožnila další budoucí zástavbu tohoto sousedního pozemku. Takové situace nastávají např. u jakékoliv řadové zástavby, kdy územní plán umožňuje souvislou zástavbu pozemků, ale stavba s přesahem by takové zástavbě mohla zabránit. V daném případě ale nelze záměr rodinného domu hodnotit tak, že by znemožňoval další zástavbu pozemku parc. č. XC. Nadto je třeba podotknout že pro stavby rodinných domů jsou pak speciálně určené některé požadavky v § 25 vyhlášky, mezi nimiž je i požadavek na odstupy uvedený v § 25 odst. 6 vyhlášky […] Právě s ohledem na znění tohoto požadavku byla k záměru rodinného domu, který má okenní otvory ve stěně k pozemku parc. č. XC a konstrukci střechy s přesahem nad tento pozemek, stavebním úřadem projednána předmětná výjimka z § 25 odst. 6 (nikoliv z § 23 odst. 2) vyhlášky, a tato byla povolena rozhodnutím stavebního úřadu č. j. MUVOL 4061/2023/NO ze dne 22. 9. 2023.“ S těmito závěry se krajský soud ztotožňuje.

109. K tomu lze dodat, že rozhodující je obsah požadavku vyhlášky, ze kterého je výjimka povolena, nikoliv jeho paragrafové označení. Městský úřad Volary svým rozhodnutím ze dne 22. 9. 2023 povolil výjimku popsanou takto: „Výjimka z ust. § 25 odst. (6) vyhlášky č. 501/2006 Sb., konkrétně: – Ve stěně na hranici pozemku budou stavební otvory. – Konstrukce střechy bude přesahovat nad pozemek p.č. XC v k.ú. X (Stékání dešťových vod nebo spadu sněhu ze stavby na pozemek p.č. XC v k.ú. X bude zabráněno)“.

110. Z rozhodnutí je zcela zřejmé, že výjimka umožňuje přesah stavby nad sousední pozemek, v jakém rozsahu bude tento přesah i za jakých podmínek. Byť § 26 vyhlášky č. 501/2006 Sb. výslovně umožňuje udělit výjimku také z § 23 dost. 2 této vyhlášky, její udělení (resp. označení tímto paragrafem) by bylo nadbytečné, neboť požadavek na umístění stavby tak, aby ona či její část nepřesahovala na sousední pozemek, byl odpuštěn již výjimkou ze stejného požadavku zakotveného v § 25 odst. 6 vyhlášky. Rozhodnutí o udělení výjimky bylo vydáno v návaznosti vyjádření Správy národního parku Šumava (tehdejší vlastník pozemku), nadepsané jako souhlas s akcí „vedení přípojek vody, kanalizace a souhlas se zásahem požárně nebezpečného prostoru stavby pro stavbu RD č.p. X, X“ ze dne 22. 5. 2023, čj. NPS 04948/2023. Uvedený vlastník pozemku proti rozhodnutí o povolení výjimky nebrojil opravným prostředkem a jedná se tedy o pravomocné rozhodnutí.

111. Současně v sedmém žalobním bodě žalobce namítl, že výjimka z § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. byla povolena v rozporu s právními předpisy. Důvody nezákonnosti výjimky žalobce spatřuje v tom, že I) pro udělení výjimky z ustanovení § 25 odst. 6 této vyhlášky není dán žádný důvod, a II) stavební úřad se řádně nezabýval tím, zda jsou splněny podmínky spočívající v tom, že nesmí dojít k ohrožení bezpečnosti, ochrany zdraví a života osob a sousedních pozemků a staveb, a že řešením podle povolené výjimky musí být dosaženo účelu sledovaného obecnými požadavky na výstavbu.

112. V rámci řízení o povolení výjimky žalobce brojil proti rozhodnutí stavebního úřadu odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. OREG 145060/2023/vipe, čj. KUJCK 151874/2023, podle § 92 odst. 1 správního řádu jako nepřípustné zamítl. Zamítnutí odvolání žalovaný zdůvodnil mj. tím, že v předmětném řízení „měl postavení účastníka v souladu s § 27 správního řádu žadatel o povolení výjimky, a s ním další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Pakliže se výjimka z obecných požadavků na využívání území týkala ustanovení § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb., kdy na hranici pozemků je navrhována stěna stavby s okenními otvor, pak je jednoznačné, že povolení výjimky dopadá na vlastníka sousedního pozemku, ke kterému má stěna stavby přiléhat. Jedině tento vlastník je totiž dotčen např. určitým omezením z navrhovaného umístění stavby na hranici pozemku, nebo s tím spojeným i přesahem požárně nebezpečného prostoru z navrhované stavby na sousední pozemek. To znamená, že pokud navrhovaná stavba neodpovídá požadavkům stanoveným v § 25 odst. 6 vyhlášky č. 501/2006 Sb. vůči pozemku parc. č. XC, je v souladu s § 27 odst. 2 správního řádu účastníkem řízení, v němž se případné povolení výjimky projednává, vlastník tohoto pozemku. Vymezený okruh účastníků řízení o výjimce se řídí právě otázkou možného přímého dotčení práv, do kterého není možné zařadit další osoby, byť se domnívají, že k účasti v řízení mají také nárok. To je dáno tím, že řízené o výjimce se zájmů dalších osob (např. vlastníků jiných sousedních pozemků a staveb) nedotýká. Zájmy vlastníků jiných sousedních pozemků a staveb totiž k posuzovaným podmínkám povolení výjimky nepatří, neboť ty jsou řešeny v jiných k tomu určených řízeních. Z uvedeného vyplývá, že J. P. v řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí stavebního úřadu č. j. MUVOL – 4061/2023/NO ze dne 22. 9. 2023, postavení účastníka fakticky nepříslušelo, neboť není žádná souvislost mezi povolenou výjimkou a zájmy, které je oprávněn v řízeních hájit.“ Na těchto úvahách žalovaného krajský soud nic nezákonného či snad dokonce nepřezkoumatelného neshledal, přičemž jsou v souladu s tím, co krajský soud již shora konstatoval.

113. K tomu krajský soud uvádí, že byť se žalobce v rámci soudního přezkumu napadeného rozhodnutí, jímž byla povolena stavba, může domáhat přezkoumání udělené výjimky z obecných požadavků na výstavbu jakožto závazného podkladu přezkoumávaného rozhodnutí (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2013, čj. 8 As 8/2011–66, č. 2908/2013 Sb. NSS), na skutečnosti, že žalobce se může domáhat zásadně ochrany práv, která jemu náleží a do kterých bylo nezákonným rozhodnutím či postupem správního orgánu zasaženo, to ničeho nemění.

114. Ani ve vztahu k této žalobní námitce z obsahu žaloby neplyne, že by v souvislosti s povolením výjimky bylo jakkoli zasaženo do věcných práv žalobce. V argumentu, že „povolení výjimky způsobí přiblížení stavby k hranici pozemku p. č. XC blíže, než je právním předpisem předepsaná vzdálenost. Uvedené má za následek ‚fixaci‘ navrhované stavby v místě původní stavby, což má za následek jednak její situování na hranici pozemku p. č. XC, ale i přiblížení dané stavby k pozemku žalobce p. č. XE. To má za následek znemožnění či omezení využitelnosti (zastavitelnosti) sousedního pozemku žalobce p. č. XE.“ Krajský soud zásah do práv žalobce nespatřuje. K takovému zásahu by mohlo dojít v případě, kdy by se stavba v rozporu s právními předpisy, resp. bez povolené výjimky, k pozemku žalobce přiblížila v takové míře, že by byla umisťována na hranici pozemku, tuto hranici překračovala, případně kdy by nebyla dodržena předepsaná vzdálenost stavby od hranice pozemku. Takové skutečnosti však žalobce netvrdí. Pouze obecně uvádí, že stavba se k pozemku žalobce parc. č. XE přiblíží, což má mít za následek znemožnění či omezení využitelnosti sousedního tohoto pozemku. Tomu však krajský soud přisvědčit nemohl. Žalobce ani neuvedl, proč by měla být odstupová vzdálenost od povolované stavby od jeho pozemku nedostatečná.

115. Stejně tak krajský soud nepřisvědčil tvrzení žalobce o možném poklesu hodnoty jeho sousedních nemovitostí z důvodu, že předmětná stavba nerespektuje možnosti a limity využití daného území, a to způsobem, který je rozporný s požadavky vyhlášky č. 501/2006 Sb. Žádné takové skutečnosti v projednávané věci nevyplynuly, když k takto obecně formulované námitce lze uvést pouze to, že stavba je naopak umisťována v souladu s právními předpisy, resp. povolenou výjimkou z limitů stanovených těmito předpisy.

116. Vzhledem k tomu, že krajský soud na základě žalobní argumentace nedovodil zásah do věcných práv žalobce v souvislosti s povolením předmětné výjimky z obecných požadavků na výstavbu, nemohl se již zabývat shora uvedenými výtkami ohledně obsahu rozhodnutí o povolení výjimky. VI.C K námitce, dle které stavba nemá zajištěn přístup a příjezd 117. Pokud jde o námitku, dle které stavba nemá zajištěn přístup a příjezd, čímž v rozporu s § 23 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb. není potřebným způsobem napojena na pozemní komunikaci, lze konstatovat, že žalobce určitý možný zásah do svých práv v žalobě nastínil. Uvedl, že „pokud stavba nedisponuje řádným napojením na komunikaci, je zřejmé, že vozidla návštěvníků a uživatelů stavby by parkovala v okolí stavby, tj. jak na veřejných komunikacích tak i případně na sousedním pozemku žalobce p. č. XE. Uvedené se tedy nepochybně dotýká vlastnického práva žalobce k tomuto jeho sousednímu pozemku“. Vymezil tedy, v jakém rozsahu jím tvrzený nesoulad s právními předpisy, resp. stavba schválená v rozporu s právními předpisy, může zasahovat do jeho věcných práv.

118. Citované vymezení zásahu do práv však uvedl v reakci na tvrzení žalovaného, dle kterého žalobce danou námitkou překračuje rozsah zájmů, které je ve společném řízení oprávněn hájit, a které by se týkaly dotčení vlastnických či jiných věcných práv. Krajský soud proto přezkoumal, v jaké podobě žalobce tuto námitku uplatnil v průběhu správního řízení. Shledal přitom, že v rámci žádného ze svých četných podání vůči stavebnímu úřadu či následných odvoláních žalobce dotčení svých práv nijak netvrdil. Vždy pouze upozorňoval na údajný rozpor s veřejnoprávními předpisy, aniž by tuto námitku propojil se zásahem do jeho vlastní právní sféry.

119. Žalovanému lze tedy přisvědčit v tom, že žalobce námitku neuplatnil v souladu s požadavky § 94n odst. 3 stavebního zákona, neboť nespecifikoval, proč jím tvrzený rozpor stavby s právními předpisy přímo zasahuje do jeho vlastnických či jiných věcných práv k nemovitosti. K takto uplatněné námitce tedy nebylo možno přihlížet. Žalovaný nemohl z důvodu absence tvrzení o přímém zásahu do práv žalobce posoudit, zda žalobce danou námitkou dodržuje rozsah práv, která byl ve správním řízení oprávněn hájit. Na tomto nic nemění, že žalovaný námitkovou argumentaci žalobce dále vypořádával.

120. Lze dodat, že žalobce ani v žalobě neuvedl žádný relevantní důvod, proč by se případné napojení stavby na pozemní komunikaci v rozporu s právními předpisy mělo ve výkonu jeho vlastnického práva k sousedním nemovitostem nějak projevit. Vychází totiž pouze z ničím nepodloženého předpokladu, že vozidla návštěvníků a uživatelů stavby by mohla parkovat v okolí stavby, tedy na veřejných komunikacích či na pozemku žalobce. Dotčení na právech v důsledku realizace stavebního záměru však nelze dovozovat z toho, že třetí osoby budou (případně) porušovat právní předpisy. K ochraně proti takovému jednání slouží zcela jiné právní prostředky.

121. Vypořádávání věcných námitek žalobce spočívajících v tom, že I) mezi pozemky stavby a komunikací se nachází pozemek parc. č. XC ve vlastnictví jiné osoby, k jehož užívání pro trvalý příjezd ke stavbě nemůže sloužit nájemní smlouva, II) není rozhodné, zda se ke stavbě nyní fakticky zajíždí nebo nikoli, nýbrž zda je příjezd k dané stavbě vybudován a povolen, a III) existenci a povolení příjezdu nedokládají úřadem zmiňované historické letecké měřičské snímky, by za tohoto stavu bylo nadbytečné. I v případě, kdy by krajský soud v návaznosti na ně shledal porušení právních předpisů, z důvodu absence možného zásahu do věcných práv by žalobce nemohl být úspěšný. Vede–li napojení stavby na pozemní komunikaci přes pozemek jiného vlastníka (souseda), osobou oprávněnou namítat případnou nezákonnost umístění nebo povolení stavby je primárně vlastník takto dotčeného pozemku. VI.D K námitce, dle které stavba nemá zajištěnu dopravu v klidu 122. Ze stejných důvodů nemohla být důvodná ani námitka absence zajištění dopravy v klidu, tedy nedostatečného vymezení parkovacích a odstavných stání na pozemku stavby.

123. V opakovaných námitkách uplatněných v rámci správního řízení, žalobce dotčení svých práv netvrdil v této souvislosti netvrdil a pouze poukazoval na údajně nedostatečný počet vymezených parkovacích stání, pro který stavbu nelze dle jeho názoru povolit. Až v odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu pak uvedl, že lze předpokládat parkování vozidel návštěvníků a uživatelů stavby v okolí, tedy na veřejných komunikacích či na pozemku v sousedství žalobce, stejně jako toto tvrzení zopakoval v rámci žalobní námitky. Jak však krajský soud shora konstatoval, dotčení na právech v důsledku realizace stavebního záměru v prvé řadě nelze dovozovat z toho, že třetí osoby budou porušovat právní předpisy a parkovat na žalobcově pozemku. Pokud jde o případné parkování ne veřejných komunikacích, pak to samo o sobě zásahem do žalobcova vlastnického či jiného věcného práva není.

124. Namítá–li žalobce, že I) k navrženým parkovacím stáním na pozemku stavby není zajištěn příjezd z pozemní komunikace, ani příjezd po pozemku stavby, II) parkovací stání vymezená na pozemku parc. č. XC nejsou na pozemku stavby a k jejich zřízení nedisponuje stavebník trvalým právním titulem, případně III) v reakci na tvrzení žalovaného, že nelze prohlásit travnatou plochu za parkovací stání, neboť parkovací stání musí být určitým způsobem v místě vymezena a uzpůsobena pro stání vozidel, je i zde zcela zřejmé, že žalobce nenamítá dotčení svých práv k nemovitosti, když žádná z uvedených skutečností se pozemku či jiné nemovitosti v jeho vlastnictví nedotýká, resp. do nich nezasahuje, a nemůže se tak v právech žalobce odrazit. Ani tuto námitku tak krajský soud neshledal důvodnou. VI.E K námitce vadné a zmatečné dokumentace 125. Žalobce dále namítl, že projektová dokumentace stavby je vadná a zmatečná. Dokumentaci shledává vadnou z důvodu, že v požárně bezpečnostním řešení stavby se uvádí, že „v objektu se vyskytují prostory pro spaní“. Z toho dovozuje, že kůlna nebude představovat hospodářský objekt, ale objekt sloužící k ubytovávání osob. Správní orgány přes žalobcovu námitku nezajistily nápravu této vady. Současně je v projektové dokumentaci nepravdivě uvedeno, že „na pozemku p.č.XB byl stávající objekt RD st. XA, který byl na základě projektu pro odstranění stavby vybourán. Plocha pro stávajícím RD a zbytek pozemku pro novou výstavbu R.D. … je volný“, ač tak tomu ve skutečnosti není, neboť stávající dům č. p. X nebyl vybourán a stále stojí.

126. Také v případě těchto námitek musí krajský soud konstatovat, že žalobce nikde nespecifikuje, jakým způsobem tvrzené vady dokumentace mají zasahovat do jeho věcných práv. Toto neuváděl ani v rámci shodných námitek uplatňovaných v rámci správního řízení. I v případě námitek vztahujících se k vadám projektové dokumentace tak setrvává v rovině obecných tvrzení o nezákonnosti či nesprávnosti postupu správního orgánu, aniž by však tvrzené vady propojoval se svými právy k nemovitostem v jeho vlastnictví. Staví se tak do pozice veřejného ochránce zákonnosti, která mu však nepřísluší. Lze shrnout, že na základě žalobcem předestřené argumentace nedovodil krajský soud přímý zásah do věcných práv žalobce a s těmito námitkami tak nemohl být úspěšný.

127. Zcela obecná je v tomto ohledu též argumentace obsažená v žalobcově replice, dle které není–li doloženo splnění požadavků na požární ochranu staveb, potom mohou být ohroženy sousední nemovitosti žalobce v případě požáru dané stavby.

128. Žalovaný v této souvislosti uvedl, že se v této souvislosti „zabýval především otázkou přesahu požárně nebezpečného prostoru na pozemek parc. č. XH, který by měl v souvislosti s Komplexními pozemkovými úpravami přejít do vlastnictví odvolatelů, a přesahu na pozemek parc. č. XE již nyní vlastněný odvolateli. Zde je však třeba zmínit, že na základě výsledného návrhu stavby nebude požárně nebezpečný prostor na tyto pozemky zasahovat. To je doloženo nejen v projednané dokumentaci stavby, ale především v požárně bezpečnostním řešení, které bylo zpracované a autorizované Ing. P. Č., autorizovaným technikem pro požární bezpečnost staveb, a je založeno ve spise. Co se týče přesahu požárně nebezpečného prostoru na pozemek parc. č. XC, k němu nemají odvolatelé žádná práva a ani nedoložili jiné oprávnění, k němuž by se dalo eventuelně přihlížet.“ Tento závěr žalobce v žalobě či replice nijak relevantně nezpochybnil, a krajský soud proto nevidí žádný důvod, proč by z něj nebylo možné vycházet. Nezasahuje–li požárně nebezpečný prostor na žalobcův pozemek, pak v této souvislosti zásah do žalobcových věcných práv dovozovat nelze. VI.F K námitce nedoložení připojení stavby na kanalizaci 129. Nedůvodná je též námitka nedoložení připojení stavby na kanalizaci.

130. Tvrdí–li, že v grafické situaci je kanalizace zakreslena přímo ve směru navrhované přípojky po pozemku parc. č. XD, avšak k navrhovanému připojovacímu bodu přípojky stavby na kanalizaci zde nevede kanalizace ve vlastnictví obce, nenavrhuje k prokázání tohoto tvrzení žádné relevantní důkazy a uvádí tak pouze ničím nepodložená tvrzení. Skutečnost, že obec X žalobci sdělila, že nenalezla kolaudaci kanalizace na pozemcích parc. č. XD, XJ a XE, neexistenci kanalizace jako takové prokázat nemůže.

131. Naproti tomu stojí závěry správních orgánů podložené zákonem předvídanými závaznými stanovisky a také souhlas vlastníka předmětné kanalizace s napojením stavby na tuto kanalizaci. K tomu má navíc dojít v bodě nacházejícím se mimo pozemek ve vlastnictví žalobce. Napojení stavby na veřejnou kanalizaci tak zjevně nemůže mít dopad na vlastnické či jiné věcné právo žalobce k nemovitosti, kdy lze opět konstatovat, že takový přímý zásah do práv žalobce ani žádným způsobem netvrdí. Stejně tak námitkami ohledně souhlasu vlastníka kanalizace (obce X) s připojením stavby do kanalizačního řadu žalobce zjevně překračuje rozsah práv, jež mu náleží, neboť takové námitky by byl oprávněn uplatňovat zejména právě vlastník této kanalizace. Ani žalobní námitky stran napojení stavby na kanalizaci tak krajský soud neshledal důvodnými. VI.G Rozpor s územním plánem 132. Konečně žalobce namítá, že stavba je v rozporu s územním plánem X, neboť se dle jejího stavebně–technického navržení nejedná o rodinný dům, nýbrž o stavbu pro ubytování, kterou dle územního plánu, resp. funkčního vymezení dané plochy nelze umístit. Ani této námitce krajský soud nepřisvědčil.

133. Soud připomíná, že stavební úřad byl povinen, bez ohledu na procesní aktivitu žalobce, podle § 94o odst. 1 písm. c) stavebního zákona posoudit, zda je stavební záměr v souladu se závaznými stanovisky. Obligatorním podkladem rozhodnutí stavebního úřadu je závazné stanovisko orgánu územního plánování dle § 96b stavebního zákona. Přitom podle § 96b odst. 3 stavebního zákona platí, že v závazném stanovisku orgán územního plánování určí, zda je záměr přípustný z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování.

134. Podle § 149 odst. 1 ve spojení s § 50 odst. 4 správního řádu je závazné stanovisko učiněné správním orgánem na základě zákona závazné pro výrokovou část rozhodnutí správního orgánu a správní orgán ho nehodnotí jako důkaz. Náležitosti závazného stanoviska reguluje § 149 odst. 2 správního řádu. Pokud účastník v odvolání napadne obsah závazného stanoviska, vyžádá si odvolací správní orgán potvrzení nebo změnu závazného stanoviska od správního orgánu nadřízeného správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska (viz § 149 odst. 7 správního řádu).

135. Soud přitom přezkoumává k žalobní námitce zákonnost závazného stanoviska za následujících podmínek. Podle ustálené judikatury správních soudů správní soudy nemohou nahrazovat odborný názor správního orgánu, jenž náleží do jeho diskreční pravomoci. Hodnocení, zda stavba není v rozporu s urbanisticko–architektonickým charakterem okolní zástavby, provádí správní orgán na základě správního uvážení. V takovém případě postupuje správní soud dle § 78 odst. 1 s. ř. s. a napadené rozhodnutí zruší pro nezákonnost tehdy, když zjistí, že správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil. Rozhoduje–li správní orgán v mezích správního uvážení, jeho rozhodnutí musí být přezkoumatelné a musí být zřejmé, že nevybočil z mezí a hledisek správního uvážení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, čj. 6 As 24/2015–24, bod 20).

136. Úkolem soudu tedy není nahrazovat odbornou činnost dotčených orgánů. Jejich úkolem je přezkoumat, zda závazné stanovisko dostatečně a přesvědčivě odůvodňuje své závěry, resp. zda v základních parametrech odpovídá požadavkům na odůvodnění meritorního rozhodnutí dle § 68 odst. 3 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 9. 2022, čj. 7 As 204/2022–31, bod 22).

137. K tomu lze dále odkázat na závěry Nejvyššího správního soudu uvedené v rozsudku ze dne 11. 5. 2021, čj. 1 As 32/2021–64, bod 38, dle kterého „[n]adřízený dotčený orgán státní správy je primárně povolán k věcnému vypořádání odvolacích námitek směřujících proti závaznému stanovisku. Odvolacímu správnímu orgánu pak v zásadě postačí pro účely procesního vypořádání takových odvolacích námitek v rozhodnutí o odvolání odkázat na závěry potvrzujícího (případně měnícího) závazného stanoviska. Je tedy třeba, aby revizní závazné stanovisko podle § 149 odst. 4 správního řádu (nyní § 149 odst. 5 správního řádu) obsahovalo vylíčení odvolacích námitek vztahujících se k revidovanému závaznému stanovisku, dále též hodnocení důvodnosti těchto námitek a konečně i předestření úvah, které nadřízený dotčený orgán k takovému hodnocení důvodnosti vedly. Neobsahuje–li revizní stanovisko takové náležitosti, lze konstatovat, že je nezákonné (viz rozsudek NSS č. j. 2 As 230/2016–65).“ Obstojí–li závazné stanovisko při soudním přezkumu, může soud převzít jeho odborné věcné závěry do odůvodnění svého rozsudku.

138. Městský úřad Prachatice jako příslušný orgán územního plánování v závazném stanovisku ze dne 24. 4. 2023, které bylo podkladem prvoinstančního rozhodnutí, vyslovil, že záměr označený jako „Výstavba rodinného domu na stavební parcele KN st. XA a na pozemkové parcele KN XB v k. ú. X“ je přípustný mj. z hlediska souladu s politikou územního rozvoje a územně plánovací dokumentací a z hlediska uplatňování cílů a úkolů územního plánování. Vzhledem k obsahu podaných odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu postoupil žalovaný závazné stanovisko nadřízenému dotčenému orgánu – Krajskému úřadu Jihočeského kraje, Odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, Oddělení územního plánování, k jeho potvrzení nebo změně. Nadřízený orgán závazné stanovisko změnil svým závazným stanoviskem ze dne 11. 4. 2024 ve výrokové části tak, že záměr je umisťován nejen na pozemcích st. p. XA a parc. č. XB, ale i na pozemcích parc. č. XC a parc. č. XD v katastrálním území X. Uvedl, že se ztotožňuje s vyhodnocením provedeným prvoinstančním orgánem, pouze dopřesnil ve vybraných částech jeho odůvodnění. V rámci odůvodnění se vypořádal s námitkami žalobce stran rozporu stavby s územně plánovací dokumentací (body 8, 12 a 16 odvolání žalobce).

139. Žalovaný závěry přezkumného stanoviska převzal do odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 4 až 7), kdy za stěžení ve vztahu k této žalobní námitce lze považovat zejména následující: „Nadřízený orgán územního plánování však posoudil předloženou projektovou dokumentaci a konfrontoval ji s ustanovením § 2 písm. a) bodem 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., definující pojem ,rodinný dům‘, a dále s písm. c) definujícím pojem ,stavba ubytovacího zařízení‘. Územní plán obce X v dotčené ploše skutečně umožňuje pouze novou výstavbu individuálních chatových objektů, rekreačních chalup a rodinných domů tzv. druhého bydlení a posuzovaný záměr je tudíž v souladu s touto územně plánovací dokumentací na základě předpokladu, že se jedná o individuální bydlení či objekt pro rekreaci. Proto učinil nadřízený orgán územního plánování správní úvahu, zda předložená projektová dokumentace naplňuje výše zmiňovanou definici a jedná se o rodinný dům. Vycházel přitom jak ze souhrnné technické zprávy, tak z navrhovaného stavebního uspořádání (výkresová část projektové dokumentace) a konstatuje, že se jedná o stavbu o 2 bytových jednotkách (4+1 a 6+1), naplňující definici pojmu § 2 písm. a) bodu 2 vyhlášky. Fakt, že každý pokoj má své vlastní sociální zařízení, není v rozporu s výše uvedeným a nemůže být důvodem ke zpochybnění účelu stavby. V kapitole B. 2. 1 Souhrnné technické zprávy posuzované projektové dokumentace je dále uveden účel užívání stavby: ,Objekt R.D. je navržen dle původního objektu pro stálé bydlení investora a jeho rodiny. V objektu jsou navrženy 2 bytové jednotky 4+1 v 1NP a 6+1 v 2NP s odpovídajícím sociálním zařízením a technickým zázemím pro stálé bydlení investora a jeho rodiny‘. Nadřízený orgán územního plánování neměl v této chvíli žádný legální důvod zpochybňovat předložené řešení či předjímat jiné užívání stavby, než které je uvedeno v žádosti, jelikož tvrzení odvolatelů, že se nejedná o stavbu rodinného domu, ale o penzion, respektive stavbu ubytovacího zařízení dle § 2 písm. c) bodu 3 vyhlášky, z projektové dokumentace nevyplývá. Nadřízeným orgánem územního plánování bylo tudíž konstatováno, že záměr je v souladu s přípustným využitím stanoveným územním plánem obce X pro ,Plochu individuální rekreace – stav, zóna 5‘.“ 140. Krajský soud s odkazem na výše uvedená judikatorní východiska konstatuje, že příslušný orgán územního plánování v závazném stanovisku řádně (přezkoumatelně) odůvodnil své závěry. V odůvodnění závazného stanoviska promítl odvolací námitky žalobce vztahující se k revidovanému závaznému stanovisku, jejichž důvodnost zhodnotil, přičemž předestřel úvahy, kterými byl při hodnocení důvodnosti veden. Co se týče stavebně–technického uspořádání stavby, skutečnost, že každý pokoj má své vlastní sociální zařízení, neshledal za rozpornou s možností vymezit stavbu jako rodinný dům. Dále uvedl, že neměl žádný legální důvod zpochybňovat předložené řešení či předjímat jiné užívání stavby, než které je uvedeno v žádosti, jelikož tvrzení žalobce, že se nejedná o stavbu rodinného domu, ale o penzion, respektive stavbu ubytovacího zařízení dle § 2 písm. c) bodu 3 vyhlášky, z projektové dokumentace nevyplývá. Lze doplnit, že ani z pohledu krajského soudu nelze předjímat, že stavba bude užívána v rozporu s účelem, ke kterému bude navazujícím kolaudačním rozhodnutím určena. Krajský soud tedy neshledal závazná stanoviska vydaná na úseku územního plánování za rozporná se zákonem, stejně jako postup správních orgánů, které závěry stanovisek převzaly do svých rozhodnutí a závazným názorem příslušných správních orgánů se řídily.

141. Lze doplnit, že pokud by snad stavebník v budoucnu skutečně stavbu užíval v rozporu s jejím povoleným účelem, resp. kolaudačním rozhodnutím, lze takovou situaci prostředky stavebního práva řešit [v kontextu aktuální právní úpravy viz zejména § 294 odst. 1 písm. c) a § 301 odst. 1 písm. g) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon].

VII. Závěr a náklady řízení

142. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

143. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle které nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

144. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

145. Osoby zúčastněné na řízení nemají na náhradu nákladů řízení právo, neboť jim nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jim uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s., ve znění do 31. 12. 2025; viz část sedmá čl. XI odst. 2 zákona č. 314/2025 Sb.).