č. j. 54 A 100/2018- 64

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jana Čížka a soudců Mgr. Ing. Lenky Bursíkové a JUDr. Bc. Kryštofa Horna ve věci žalobce: Ing. J. Č. bytem X zastoupen advokátem JUDr. Martinem Krumichem sídlem Politických vězňů 427, Kolín proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje sídlem Zborovská 11, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2018, č. j. 074464/2018/KUSK, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Městský úřad Kolín (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 3. 10. 2017, č. j. MUKOLIN/SU 2525/17-Hav (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), dodatečně povolil V. D. (dále jen „stavebník“) stavbu komína v rodinném domě č. p. X na pozemku p. č. st. X v katastrálním území S. u K. (dále jen „stavba“).

2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dál jen „napadené rozhodnutí“) změnil část výroku prvostupňového rozhodnutí, jímž stavební úřad stanovil podmínky pro dokončení stavby tak, že po provedené změně zní: „K dokončení stavby stavební úřad stanoví podmínky: Podmínky č. 1, 2, 3, 4 zůstávají nezměněny. Doplňuje se podmínka č. 5 a 6 v souladu s provedenou změnou závazného stanoviska vydaného Krajským úřadem Středočeského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, č. j. 037019/2018/KUSK SZ 007946/2018/KUSK/2 ze dne 21. 3. 2018:

5. Během instalace a provozu musí být provozovatelem dodrženy podmínky pro instalaci a podmínky pro provoz zdroje znečišťování ovzduší dané výrobcem, včetně používaného paliva, dodržování četnosti kontrol spalinových cest a čištění komínu.

6. Z důvodu instalace komínu do zastavěné lokality blízkosti dalších rodinných domů je z hlediska eliminace obtěžování emisemi nutné dbát na dodržování podmínek stanovených zák. č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, vyhláškou č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavbu (zejména § 24 – komíny a kouřovody) a taktéž příslušnými technickými normami (zejména ČSN 73 4201 Komíny a kouřovody – navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv).“ Ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.

3. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Obsah žaloby a vyjádření k žalobě 4. Žalobce namítl, že stavební řízení bylo vedeno zcela tendenčně s cílem dodatečně legalizovat stavbu, přestože nesplňuje podmínky obsažené v rozhodnutích.

5. Stavba je v rozporu se zákonem a zejména s technickou normou ČSN 73 4201. Žalovaný nepostupoval podle zásady materiální pravdy a žalobcova podání ignoroval. Dopustil se zneužití diskreční pravomoci a poškodil žalobcova práva. Podle žalobce je hrubý nepoměr mezi užitkem a negativními vlivy stavby. Stavebník umístil stavbu tak, aby její negativní vlivy nesl žalobce. Správní orgán nerespektoval zásadu procesní rovnosti, právní předpisy, závazná stanoviska a v průběhu řízení nedoručoval řádným způsobem, čímž vznikly žalobci zbytečné náklady.

6. Přestože žalobce v průběhu správního řízení označil vady stavby s odkazem na příslušné právní předpisy, stavební úřad dospěl k závěru, že svá tvrzení ničím nedoložil. Stavební úřad žalobci ani neumožnil osobně se vyjádřit při ústním jednání, navrhovat důkazy či činit jiné návrhy podle § 36 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“).

7. Žalobce tvrdí, že stavba porušuje zásady požární ochrany, neboť nerespektuje bezpečnostní ochranné pásmo. U stavby nejsou dodrženy všechny technické a provozní podmínky stanovené výrobcem, závazná stanoviska orgánů státní správy, statické zajištění stavby, požárně bezpečnostní řešení, bezpečný odvod spalin a jejich rozptyl do ovzduší a technické normy ČSN 734201 a ČSN 73 0802. Žalobce má za to, že stavba zasáhla do jeho sféry nad míru stanovenou zákonem. Snížila pohodu bydlení, zasáhla do přírody a příznivého životního prostředí i do soukromého a rodinného života členů rodiny žalobce. Stavba dále snížila hodnotu nemovitých věcí žalobce a vedla ke vzniku psychické újmy.

8. Žalobce namítl, že stavba ohrožuje jeho život, zdraví a majetek. Zdůraznil, že stavba byla umístěna na samou hranici jeho pozemku a přivádí na něj škodlivé látky v rozporu s § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Stavba tak znemožňuje běžné užívání nemovitých věcí žalobce a ohrožuje uživatele kouřem, sazemi, pachem, plynem, prachem a hlukem. Žalobce při pohledu na stavbu pociťuje strach, úzkost a deprese.

9. Žalobce poukázal na to, že stavebník úmyslně v projektové dokumentaci uvedl, že stavba žalobce má okna jen v prvním nadzemním podlaží, ačkoliv již v době přípravy projektové dokumentace byla okna i v druhém nadzemním podlaží. Nadto žalobce plánuje přístavbu v druhém nadzemním podlaží.

10. Žalobce se domnívá, že krbová vložka je výkonově předimenzovaná a bude zpravidla užívána v omezeném provozu, čímž bude ohrožován látkami vznikajícími při nedokonalém spalování a nebezpečím výbuchu.

11. Stavba podle žalobce způsobí snížení kvality a narušení životního prostředí při užívání sousedních pozemků, bude znečišťovat okolí imisemi – spalinami. Dojde i k poškození fauny i flóry v jejím okolí. Zpracovatel projektové dokumentace ani dotčené orgány neposoudili negativní vlivy stavby na životní prostředí ani neučinili žádná preventivní opatření.

12. Žalobce dále namítl, že obsah projektové dokumentace neodpovídá faktickému stavu. Upřesnil, že ze strany budovy asi 0,4 m od hranice sousedního pozemku je otvor pro přívod spalovacího vzduchu k tepelnému spotřebiči, což v projektové dokumentaci ani požárně bezpečnostním řešení není uvedeno. V projektové dokumentaci je v rozporu s oznámením udržovacích prací ze dne 18. 11. 2015 zakresleno rozšíření standardního okna na celoprosklené balkonové dveře se zvětšením požárně otevřené plochy o více než 10 %, aniž by to bylo upraveno v požárně bezpečnostním řešení. Umístění této plochy je v rozporu s čl. 10.2.1 ČSN 73 0802.

13. Žalobce uvádí, že statické řešení stavby nerespektuje technické a provozní podmínky stanovené výrobcem, neboť komín dosahuje od poslední podpory výšky 4 450 mm, zatímco výrobce vyžaduje výšku nad poslední podporou menší než 3 m. Vyztužení stavby je rovněž v rozporu s postupem stanoveným výrobcem.

14. Žalobce namítá, že stavba nesplňuje podmínky bezpečného odvodu spalin a jejich rozptylu, jelikož tomu brání stromy v blízkosti komína. Je třeba zohlednit synergický efekt nedokonalého spalování. Použití komínové hlavice, krycí desky komínu a lapače jisker je v rozporu s technickou normou ČSN 73 4201.

15. Žalobce se domnívá, že provedení stavby neumožňuje efektivní kontrolu a čištění spalinové cesty ani přístup k ústí komínu a lapači jisker, což je v rozporu s citovanou technickou normou a právními předpisy upravujícími bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Výrobce komínového systému, společnost Schiedel, potvrdila, že realizace stavby je v rozporu s jejími pravidly, přičemž na daný komín není dovoleno připevňovat neschválená zařízení. Žalobce podotkl, že podmínky výrobce měly být dodrženy již na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu, které se stalo součástí rozhodnutí o dodatečném povolení stavby. Stavebník nebude plnit podmínky kontroly spalinové cesty, neboť není zajištěn reálný a faktický přístup, což povede k dalšímu ohrožování života, zdraví a žalobcova majetku.

16. Žalobce dále namítá, že přístup k ústí komínového průduchu není zajištěn komínovou lávkou ani jiným trvalým bezpečným způsobem. Rozporuje též výšku vyústění komínu s odůvodněním, že vzhledem k jeho okolí porušuje příslušná ustanovení technické normy ČSN 73 4201. Projektová dokumentace se vůbec nezabývala existencí přirozených překážek (vzrostlé stromy), třebaže je bylo nutné zohlednit. Vybírací otvor komínu byl nepřípustně umístěn do obytné místnosti. Byť stavba svými rozměry představuje volně stojící komín, projektová dokumentace nevycházela z technické normy ČSN EN 13 084 (73 4220).

17. Žalobce namítl, že stavebník nevzal při přípravě projektové dokumentace (zejména statického posouzení) v úvahu negativní účinky větru, které budou umocněny, až v důsledku působení imisí uschnou stromy, které komín jinak chrání před těmito vlivy. Stavba tak byla navržena v rozporu s § 9 odst. 3 vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 323/2017 Sb. (dále jen „vyhláška o technických požadavcích“). Statické posouzení přitom vycházelo z normy ČSN EN 1991-1-4 (73 0035), která se však nevztahuje na zatížení kotvených komínů větrem. Žalobce také vyjádřil obavu z vlivu provozu nadzvukových letadel na nedalekém letišti v Čáslavi, která při překonání rychlosti zvuku produkují rázové vlny ohrožující stabilitu komínu.

18. Podle žalobce stavba nerespektuje technické podmínky požární ochrany staveb podle § 2 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb, ve znění vyhlášky č. 268/2011 Sb. (dále jen „vyhláška č. 23/2008 Sb.“), který odkazuje na technickou normu ČSN 73 0802. Byť žádná technická norma neurčuje požárně nebezpečný prostor a odstupovou vzdálenost od ústí komínu, nelze v daném případě vyloučit nebezpečí vzniku požáru. Nadto stavebník v rozporu s oznámením udržovacích prací ze dne 18. 11. 2015 realizoval neschválenou stavbu pergoly, jež se nachází ve vzdálenosti 0,6 m od pozemku žalobce, a rozšířil požárně otevřenou plochu (okno) o více než 10 %. Projektová dokumentace ani požárně bezpečnostní řešení však uvedené neobsahuje. Do projektové dokumentace byl jen vložen nový výkres č. 015-D 1.

1. P1 – nový stav. Požárně nebezpečný prostor zasahuje přes hranici stavebního pozemku, čímž je porušen čl. 10.2.1 ČSN 73 0802. Žalobce odmítl závěry správních orgánů obou stupňů, podle nichž stavba splňuje požadavky technických norem. Ačkoliv výrobce u dané krbové vložky zakazuje použití pelet jako paliva, správní orgány to stavebníkovi povolily. Nebylo respektováno závazné stanovisko dotčeného orgánu. Napadené rozhodnutí mělo de facto ex post legalizovat nepovolenou stavbu. Podmínky vyhlášky o technických požadavcích nebyly splněny. V případě nesouladu mezi normami je nutno vždy vzít v úvahu normu, která stanovuje nejbezpečnější normovou hodnotu. Vyjádření žalovaného 19. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že chyba při doručování byla napravena. Žalobci bylo umožněno seznámit se s obsahem správního spisu ve dnech 10. 7., 14.7., 19. 7. a 11. 9. 2017. Námitky ke stavbě žalobce uplatnil při místním šetření dne 20. 7. 2018, přičemž byly vypořádány v prvostupňovém rozhodnutí. Žalovaný odmítl žalobcovu klasifikaci stavby, neboť podle projektové dokumentace se jedná o komín umístěný uvnitř prostoru stávajícího rodinného domu, nikoliv o jeho přístavbu z vnější strany domu. Odvětrání stavby je řešeno na severovýchodní straně domu směrem k pozemku stavebníka. Komín má sloužit pouze pro provoz krbové vložky, která není hlavním zdrojem vytápění rodinného domu, k přitápění a v provozu bude jen několik hodin za den, nikoliv celoročně. Krbová vložka je určena pro topení dřevem, jde proto o nevýznamný zdroj znečištění ovzduší. Součástí projektové dokumentace je příloha č. 1 – vliv stavby na okolní stavby, podle níž se nepředpokládá, že provoz komínu jakkoliv negativně ovlivní sousední objekt. Na ústí komínu bude namontován lapač jisker a požárně nebezpečný prostor nezasahuje do jiné stavby. Projektová dokumentace řeší provedení nového základu pod komín, prostup komínového tělesa stropní a střešní konstrukcí a jeho vyústění nad střešní konstrukcí, zahrnuje i vyhodnocení vlivu stavby na okolní stavby, statické posouzení konstrukce komína a požárně bezpečnostní řešení. Podle těchto listin stavba splňuje veškeré požadavky na ni kladené.

20. Žalovaný také nechal na základě námitky žalobce přezkoumat závazné stanovisko dotčeného orgánu. Nadřízený správní orgán jej změnil tím, že pro provedení stavby stanovil další dvě podmínky, což žalovaný následně promítl rovněž do napadeného rozhodnutí. K žalobním námitkám žalovaný uvedl, že zhoršení stavu v ekosystému přesahuje zájmy žalobce. Hrozba uhynutí stromů žalobce nemá oporu v souhlasném stanovisku orgánu ochrany životního prostředí. Pakliže stavebník bude dodržovat podmínky stanovené v rozhodnutích správních orgánů, žalobcem popisované negativní vlivy stavby nehrozí. Ve vztahu k ostatním žalobním námitkám žalovaný dodal, že není jasné, jak tvrzené skutečnosti nepřiměřeně zasahují do práv žalobce. Skutková zjištění vycházející z obsahu správního spisu 21. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Stavebník podal dne 15. 3. 2017 žádost o dodatečné povolení stavby. Dne 24. 5. 2017 doplnil žádost o projektovou dokumentaci stavby, načež stavební úřad dne 21. 6. 2017 oznámil zahájení řízení o dodatečném povolení stavby a pozval účastníky řízení k ústnímu jednání spojenému s ohledáním na místě na den 20. 7. 2017.

22. Ústního jednání dne 20. 7. 2017 se zúčastnil také žalobce. Při něm předložil písemné námitky „proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby včetně požadavků dotčených orgánů při přímém dotčení vlastnických práv sousedních pozemků a staveb na nich“, s nimiž nesouhlasil z důvodu ohrožení života, zdraví, majetkových a nemateriálních hodnot, přírody, příznivého životního prostředí a požadavků na zachování kvality prostředí. Konstatoval, že stavba je navržena přímo na hranici mezi pozemky stavebníka a žalobce. Stavba bude mít přímý vliv na snížení hodnoty žalobcovynemovitosti a kvality prostředí při užívání sousedních pozemků. Vlivem přímého přivádění imisí v míře nepřiměřené místním poměrům na žalobcův pozemek a stavby by bylo podstatně omezeno a ohroženo obvyklé užívání pozemku a staveb. Stavba komínu je podle žalobce realizována v rozporu s ústavním pořádkem a právním řádem. Projektová dokumentace není zcela zpracována podle skutečného stavu, skutečnosti jsou často mylně interpretovány, nejsou v ní dostatečně zapracovány místní podmínky určující vliv stavby nového komínu na sousední nemovité věci, a neodpovídá v plném rozsahu obecným požadavkům na výstavbu. Projektová dokumentace není zpracována zcela v souladu s projektovou dokumentací stavebního povolení z února 1990, oznámením o udržovacích pracích na rodinném domě č. p. x ze dne 18. 11. 2015 a stanoviskem architektky stavebního úřadu ze dne 19. 10. 2016. Na s. 3 až 4 námitek pak žalobce uvedl prostý výčet několika zákonů, vyhlášek, technických norem a dalších dokumentů, s nimiž má být stavba v rozporu. K námitkám přiložil též vyjádření Ing. arch. J. ze dne 19. 10. 2016, ve kterém uvedla, že „doporučuje zvážit polohu komínového tělesa. V návrhu je komínové těleso umístěno vzhledem ke stávající sedlové střeše na jejím nejnižším a nejméně vhodném místě“. V uličním pohledu bude komín překryt stávajícím hřbetem sedlové střechy, v nárožních pohledech ale bude plně viditelný. V případě, že umístění stavby nelze změnit kvůli dispozici přízemí domu, navrhla alespoň zvážit použití spalinového ventilátoru a snížit přesah vystupující hmoty komína. Přílohou protokolu o ústním jednání jsou také dvě fotografie – pohled na stavbu komínu z ulice a ze zahrady stavebníka.

23. Přípisem ze dne 22. 8. 2017 stavební úřad účastníkům řízení sdělil (žalobci doručeno na jeho doručovací adresu), že se mohou ve lhůtě 10 dnů seznámit s podklady rozhodnutí.

24. Dne 10. 7., 14. 7., 19. 7. a 11. 9. 2017 žalobce nahlížel do spisu. Při nahlížení uvedl do úředního záznamu o nahlížení svou doručovací adresu (odlišnou od adresy trvalého pobytu).

25. Součástí správního spisu je také souhlasné závazné stanovisko Městského úřadu Kolín, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 2. 11. 2015 (dále jen „stanovisko městského úřadu“) ke „stavebnímu řízení stacionárního zdroje znečišťování ovzduší neuvedenému v příloze č. 2 k zákonu č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“)“. Záměr zahrnuje krbovou vložku ROMOTOP, typ KV 075 01 (dále také jen „zdroj“ či „krbová vložka“), jm. výkon 7 kW, účinnost 79 %, tepelný příkon < 9kW, palivo – suché palivové dřevo (vlhkost 12 – 20 %, výhřevnost 15 – 18 MJ/kg), dřevěné brikety, odvod spalin komínem nad střechu objektu. Podle odůvodnění závazného stanoviska je zdroj standardním certifikovaným výrobkem, jehož provozovatel je povinen při umístění, stavbě a provozu dodržovat technické podmínky stanovené jeho výrobcem. Městský úřad konstatoval, že realizací záměru nejsou v dané lokalitě ohroženy zájmy chráněné zákonem o ochraně ovzduší. Krbová vložka sice je zdrojem znečišťování ovzduší emitujícím do ovzduší při spalování paliva znečišťující látky. Vzhledem k předpokládané spotřebě však jde o málo významný zdroj znečištění ovzduší. Umístěním, stavbou a provozem tohoto zdroje nedojde k ohrožení imisní situace. Jestliže v průběhu realizace stavby dojde ke změně týkající se zdroje, musí vybraný zdroj minimálně odpovídat z hlediska ochrany ovzduší technickým parametrům původního zdroje. Uvedený zdroj představuje doplněk ke stávajícímu primárnímu způsobu vytápění objektu pomocí plynového kotle.

26. Dne 3. 10. 2017 vydal stavební úřad dodatečné stavební povolení. Jako jednu z podmínek stanovil, že při provádění stavebních prací budou dodrženy podmínky dané závazným stanoviskem ze dne 2. 11. 2015. Stanovisko Ing. arch. J. ze dne 19. 10. 2016 je pouze doporučující. Stavební úřad posuzuje záměr žadatele v předloženém rozsahu a není oprávněn návrh stavebníka měnit. Stavebník doporučení Ing. arch. J. neakceptoval. Uvedl, že stanovisko nadto bylo vydáno v době, kdy již stavba byla realizována (na základě stavebního povolení, které následně žalovaný zrušil). Z projektové dokumentace je zřejmé, že stavebník situoval komín s ohledem na vnitřní uspořádání v domě s tím, že odvětrání je řešeno na severovýchodní straně fasády domu a směřuje na stavebníkův pozemek. Ve vztahu k vlivu stavby na okolí stavební úřad konstatoval, že ověřil, že stavba splňuje podmínky technické normy ČSN 73 4201. Dodal, že bezpečnost užívání komínu bude ověřena při závěrečné kontrolní prohlídce stavby na základě revizní zprávy. Projektová dokumentace obsahuje i vyhodnocení vlivu stavby na sousední dům č. p. X ve vlastnictví žalobce. Výpočet a grafické zobrazení podle normy ČSN 73 4201 dokládá splnění požadovaných hodnot.

27. Žalobce podal dne 31. 10. 2017 proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. V něm uvedl, že souhlasem se stavbou a provozováním komínu by zatížil „nás i budoucí“. Se stavbou nesouhlasí z důvodu ohrožení života, zdraví, majetkových a nemateriálních hodnot, přírody, příznivého životního prostředí a požadavků na zachování kvality prostředí. Stavba není realizována v dobré víře a v souladu s dobrými mravy. Následně žalobce připomněl postup stavebního úřadu v roce 2016 a 2017 v jiných správních řízeních předcházejících nynějšímu řízení o dodatečném povolení stavby a připomněl, že nesouhlasil se zastavením řízení o odstranění stavby. Postup stavebního úřadu v těchto řízeních podle žalobce zakládá důvodné podezření, že se stavební úřad snaží uvést účastníky řízení (a zejména žalobce) v omyl. K rozhodnutí o dodatečném povolení stavby uvedl, že projektová dokumentace a závazné stanovisko neodpovídají zcela a v plném rozsahu obecně závazným právním předpisům, pokynům výrobců, obecným požadavkům na výstavbu a nejsou zpracovány zcela podle skutečnosti. Stavební úřad nevzal v úvahu žalobcovy oprávněné námitky a připomínky proti projektové dokumentaci. Žalobce v odvolání žádal o sdělení, kdo konkrétně bude trestněprávně a morálně odpovědný za případné ztráty na životě a zdraví, zejména při alergii na kouř, vypouštění karcinogenních látek, za škody na majetku a za snížení kvality prostředí při užívání žalobcových pozemků. S poukazem na ustanovení občanského zákoníku žalobce požadoval, aby se stavebník zdržel zřizování a provozování stavby v těsné blízkosti společné hranice pozemků. Žalobce opětovně poukázal na stanovisko Ing. arch. J., podle kterého je stavba navržena na jednom z nejméně vhodných míst. Vlivem přímého a nepřímého přivádění imisí v míře nepřiměřené místním poměrům na žalobcův pozemek a stavby bude podstatně omezeno jejich obvyklé užívání. V projektové dokumentaci nejsou v dostatečné míře zapracovány požadavky na bezpečnost, stavebně technický stav a vlastnosti stavby, provoz a údržbu nového komínu. Žalobce pak opětovně předestřel seznam „citovaných předpisů a normativních dokumentů“. Povolení a provozování stavby by způsobilo značnou psychickou újmu uživatelům sousedního pozemku, neboť působí negativně na duševní stav, vyvolává pocit strachu, deprese, odporu a úzkosti, nehledě na možnost statického porušení komínu se zřícením. Veškeré okolnosti dávají důvodné podezření o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškození cizích práv.

28. Vzhledem k tomu, že odvolání mířilo též proti stanovisku městského úřadu, požádal žalovaný nadřízený správní orgán (Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství) podle § 149 odst. 4 správního řádu o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska. Krajský úřad Středočeského kraje dne 21. 3. 2018 změnil závazné stanovisko ze dne 2. 11. 2015, tak, že doplnil podmínky č. 3 a 4, které žalovaný doslovně převzal jako podmínky č. 5 a 6, jimiž napadeným rozhodnutím doplnil výrok dodatečného stavebního povolení (citováno v bodu 2 rozsudku). Krajský úřad konstatoval, že se jedná o provoz krbové vložky o nízkém tepelném příkonu, která nebude mít vliv na zhoršení imisní situace v oblasti (imisní limit pro tuhé znečišťující látky není v oblasti překračován) nebo vznik smogových situací. Avšak s ohledem na umístění záměru, je nutné dbát na správnou instalaci, provoz a údržbu krbové vložky včetně komínu, aby byl eliminován negativní vliv na okolí stavby, životní prostředí a zdraví obyvatel.

29. Dne 20. 6. 2018 žalovaný vydal napadené rozhodnutí. Konstatoval, že žalobce několikrát nahlížel do správního spisu, bylo mu umožněno seznámit se s dokumentací a vyjádřit se k podkladům, což také učinil. K námitce narušení pohody bydlení a snížení ceny nemovitosti uvedl, že vlastník stavby nebo její uživatel je povinen užívat stavbu v souladu s kolaudačním rozhodnutím. Žalovaný odkázal na vymezení pojmu pohoda bydlení v judikatuře a uvedl, že v topeništi bude využíváno ekologické palivo (dřevo nebo dřevěné pelety). Správním orgánům nepřísluší posuzovat snížení hodnoty nemovitých věcí. Autorizované osoby ke stavbě zpracovaly podklady požadované stavebním zákonem. Tyto osoby mají příslušnou kvalifikaci a osobní odpovědnost za výsledek. Autorizovaný inženýr pro požární bezpečnost staveb zpracoval podrobné požárně bezpečnostní řešení stavby komína včetně souhrnu požárně bezpečnostních opatření. Posuzovaná část (komín) splňuje požadavky na požární bezpečnost podle příslušných technických norem ČSN. Žalobce tvrzené vady podkladů ničím nedoložil. Jeho námitky zůstaly v obecné rovině. Žalovaný žádné nedostatky nezjistil. Dále uvedl, že stavby mají být šetrné k zájmům vlastníků sousedních pozemků a staveb. Nejde však o korektiv, na jehož základě by mohli vlastníci sousedních pozemků nárokovat, aby byl záměr upraven v jejich zájmu (pro ně výhodněji). Ze zprávy o statickém posouzení plyne, že navržená nosná konstrukce komínového tělesa vyhovuje platným předpisům a normám. Komín je tedy navržen tak, aby nedošlo k jeho zřícení. Ústní jednání 30. Během jednání konaného dne 20. 5. 2021 účastníci řízení setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobce při jednání zrekapituloval uplatněná žalobní tvrzení a navrhl, aby si soud k jejich prokázání vyžádal znalecký posudek soudního znalce z oboru domovní komíny a komínové systémy a z oboru požární bezpečnost Žalovaný odkázal na svá písemná vyjádření. Zdůraznil přitom, že žalobce mnohé z námitek vznáší poprvé až v žalobě, případně u některých námitek vůbec netvrdí, jak se údajná pochybení dotýkají jeho práv.

31. Soud při jednání provedl důkaz některými fotografiemi, které bylo přiloženy k žalobě (šlo o fotografie označené žalobcem v seznamu příloh F.01 až F.12, které zobrazují situaci v místě (polohu a umístění komínu, jeho okolí, detail krycí desky s lapačem jisker a vyústění přívodu vzduchu k tepelnému spotřebiči). Další přílohy žaloby (listiny a fotografie), které žalobce navrhl jako důkazy, byly buď součástí správního spisu, případně šlo o důkazy, jejichž provedení by bylo pro posouzení žaloby nadbytečné, neboť skutečnosti rozhodné pro posouzení věci soud zjistil z obsahu správního spisu. Soud jimi proto dokazování neprováděl.

32. Co se týče návrhu na vyžádání znaleckých posudků a jejich provedení k důkazu, soud tento návrh pro nadbytečnost zamítl. Dospěl totiž k závěru, že veškeré podklady, které potřebuje k rozhodnutí ve věci, jsou již součástí správního spisu. Žalobce při jednání soudu upřesnil, že znalecký posudek z oboru domovní komíny a komínové systémy by měl prokázat důvodnost bodů týkajících se statického zajištění, soulad projektové dokumentace, s tím „jak by se věci měly správně dělat“, případně jakým způsobem by správně měla být stavba navržena, zda byly v projektové dokumentaci správně zadány vstupní údaje (aby osvědčil, kde jsou umístěna okna), vliv předimenzování krbové vložky na stavební záměr, zdali došlo ke splnění bezpečnostních podmínek a řešení efektivní kontroly spalinových cest. Posudek z oboru požární bezpečnosti měl prokázat, zda byla porušena ustanovení na úseku požární bezpečnosti. Následně žalobce fakticky shrnul veškeré žalobní body, v rámci nichž byla uplatněna tvrzení, k jejichž prokázání by měly znalecké posudky sloužit.

33. Soud k tomuto návrhu konstatuje, že povinností žalobce bylo již v rámci žaloby tvrdit a navrhnout důkazy k prokázání svých tvrzení. Žalobce je povinen v prvé řadě v rámci žalobních bodů vylíčit rozhodné skutečnosti, na nichž zakládá svá skutková tvrzení. Žalobce již v žalobě avizoval, že k prokázání svých tvrzení doloží stanoviska příslušných odborných specialistů a zejména znalecký posudek soudního znalce oboru stavebnictví – komínové systémy. Soud však konstatuje, že do dne konání ústního jednání žalobce žádný z avizovaných důkazů nepředložil. Soud nezpochybňuje, že se žalobce leckdy neobejde bez asistence odborníka na danou problematiku, nic mu však nebránilo, aby již v žalobě avizovaný „soukromý“ znalecký posudek předložil již v rámci zákonných lhůt ve správním řízení, případně jej přiložil k žalobě, či kdykoliv později během soudního řízení. Ostatně sám žalobcův zástupce při jednání několikrát zdůraznil, že sám žalobce „dané problematice rozumí“ (mnoho let pracoval v oboru) a je schopen předestřít též odbornou argumentaci ve věci, čehož mohl využít v rámci svých podáních (což ostatně, jak se podává ze žaloby, učinil). Jestliže žalobce žádný odborný posudek ani vyjádření nepředložil, nebylo povinností soudu takové důkazy sám opatřit, neboť pro zodpovězení „technických otázek“, které žalobce vznáší, poskytuje správní spis dostatek odborných podkladů. Posouzení žalobních bodů Úvodní poznámky a žalobní legitimace 34. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde tedy o žalobu věcně projednatelnou.

35. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.), přičemž napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.). Vady, k nimž by byl soud povinen přihlédnout i bez námitky, neshledal.

36. Soud před vypořádáním žalobních bodů konstatuje, že předmětem řízení před správními orgány bylo dodatečné povolení jednoprůchodového komínu na rodinném domě, tedy v zásadě zcela běžné stavby malého rozsahu, proti níž žalobce brojí osmnáctistránkovou žalobou s více než třicítkou příloh. Aniž by soud jakkoli zpochybňoval oprávnění žalobce brát se za svá práva v řízení o dodatečném povolení stavby a před soudy, považuje za nutné připomenout, že úkolem správních soudů je dohlížet nad zákonností výkonu veřejné moci, nikoli představovat třetí instanci správního řízení. K podstatě sporu soud předesílá, že se jedná o klasický případ střetu dvou chráněných práv, a to práva žalobce na pokojné užívání jeho majetku a vlastnického práva vlastníka sousedních pozemků na zřízení stavby na nich. Je zjevné, že tato práva, pokud by byla vykonávána absolutně, se vzájemně vylučují. Proto není možné k věci přistupovat tak, že obě tato práva zůstanou absolutně nedotčena, tj. v případě žalobce tak, že se vlastnosti jeho nemovitosti v průběhu času nezmění. Tomu ani právo nemůže zabránit, mělo by však stanovit pravidla, aby k případným negativním změnám došlo pokud možno v přiměřené míře. Stavební zákon a další právní předpisy stanoví z toho důvodu určité kogentní požadavky pro stavební záměry, kterými omezují právo stavebníka a chrání práva vlastníků sousedních nemovitostí. Právě jejich dodržení je prvním předpokladem, že kvalita prostředí a pohoda bydlení u osob dotčených stavbou nebude narušena nad přípustnou míru. Je především věcí odborné úvahy stavebního úřadu, aby posoudil, zda navrhovaná stavba odpovídá technologickým a bezpečnostním požadavkům, urbanistickému a architektonickému charakteru prostředí, je vhodně umístěna do existující zástavby nebo např. zda nepřípustným způsobem nezasahuje do soukromí sousedních obyvatel. Úkolem soudu ve správním soudnictví je přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy posoudit soulad napadeného správního rozhodnutí se zákonem. Úkolem soudu naopak není nahradit správní orgán v jeho odborné dozorové kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním, ale posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí a hledisek stanovených zákonem. Správní rozhodnutí tedy podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem. Za splnění těchto předpokladů není soud oprávněn z týchž skutečností dovozovat jiné závěry (viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002 – 46, č. 416/2004 Sb. NSS, ze dne 9. 3. 2011, č. j. 2 As 98/2010 – 44, nebo ze dne 26. 6. 2013, č. j. 6 As 71/2012 – 47).

37. Soud se dále zabýval otázkou rozsahu věcné legitimace žalobce v soudním řízení. Tuto otázku je třeba analyzovat ve spojení s jeho účastenstvím v řízení o dodatečném povolení stavby.

38. Podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 350/2012 Sb. (dále jen „stavební zákon“), stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření nebo jiného úkonu vyžadovaného stavebním zákonem anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena.

39. Podle § 129 odst. 2 stavebního zákona stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby uvedené v odstavci 1 písm. b). V oznámení zahájení řízení vlastníka nebo stavebníka poučí o možnosti podat ve lhůtě 30 dnů od zahájení řízení žádost o dodatečné povolení stavby. Byla-li žádost o dodatečné povolení podána před zahájením řízení o odstranění stavby, má se za to, že byla podána v okamžiku zahájení řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník nebo vlastník stavby požádá ve stanovené lhůtě o její dodatečné povolení, stavební úřad přeruší řízení o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti. Jde-li o stavbu vyžadující stavební povolení, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o stavební povolení. Jde-li o stavbu vyžadující ohlášení, žadatel předloží podklady předepsané k ohlášení. Jde-li o stavbu vyžadující pouze územní rozhodnutí, žadatel předloží podklady předepsané k žádosti o územní rozhodnutí. V řízení o dodatečném povolení stavby stavební úřad postupuje přiměřeně podle § 90 a § 110 až 115; ohledání na místě je povinné. Účastníky řízení o dodatečném povolení stavby jsou osoby uvedené v § 109, a pokud je v řízení posuzováno umístění stavby nebo změna oproti územnímu rozhodnutí, rovněž osoby uvedené v § 85. Na uplatňování námitek účastníků řízení o dodatečném povolení stavby se obdobně použijí ustanovení o uplatňování námitek v územním a stavebním řízení.

40. Žalobce byl účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby podle § 109 písm. e) ve spojení s § 129 odst. 2 stavebního zákona, tedy jako vlastník sousedního pozemku nebo stavby na něm, může-li být jeho vlastnické právo prováděním stavby přímo dotčeno. Právní důvod účastenství přitom předurčuje rozsah námitek, které byl žalobce jako vlastník sousedních nemovitých věcí uplatnit v řízení o dodatečném povolení stavby. Podle § 114 odst. 1 stavebního zákona může účastník řízení uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Účastník řízení ve svých námitkách uvede skutečnosti, které zakládají jeho postavení jako účastníka řízení, a důvody podání námitek; k námitkám, které překračují rozsah uvedený ve větě první a druhé, se nepřihlíží.

41. Vlastníci sousedních nemovitých věcí jsou proto oprávněni uplatnit pouze takové námitky, které souvisejí s přímým dotčením vlastnického (popř. jiného věcného) práva k nemovitým věcem. Naopak jim nepřísluší námitky, jejichž prostřednictvím by se dovolávali ochrany práv třetích osob, popř. respektování veřejného zájmu, aniž by tento aspekt jakkoliv přímo souvisel s dotčením jejich vlastnického práva. Pokud by se soud věcně zabýval žalobními námitkami, které nesouvisejí s ochranou žalobcova vlastnického práva k nemovitým věcem, dostal by žalobce z pozice osoby namítající zkrácení svého veřejného subjektivního práva do pozice dohlížitele nad zákonností postupu a rozhodnutí správních orgánů. Takové postavení ovšem žalobci coby soukromé fyzické osobě v dané věci nenáleží; nelze mu tedy přiznat postavení garantů zákonnosti rozhodování správních orgánů a ani subjektů oprávněných podat žalobu ve veřejném zájmu (§ 66 s. ř. s.). Jak zdůraznil Nejvyšší správní soud ve vztahu k námitkám podle § 114 odst. 1 stavebního zákona „k aktivní legitimaci pro podání tam uvedených námitek je tedy třeba nejen pouze potenciál zamýšlených změn stavby dotknout se práv účastníka, ale i skutečný dopad do jeho právní sféry tím, že tato práva skutečně budou dotčena. Při podání námitek musí takový účastník zároveň vymezit, v čem má spočívat dotčení jeho práv, a tedy skutečnost zakládající mu účastenství v řízení o námitkách. V rozsahu, v němž námitky nesplňují uvedené požadavky, se k nim nepřihlíží.“ (srov. rozsudek ze dne 2. 3. 2020, č. j. 2 As 333/2018 - 32).

42. Z pohledu námitek týkajících se ochrany vlastnického práva je třeba rozlišovat námitky poukazující na skutečnosti, jimiž se musí stavební úřad zabývat z úřední povinnosti i bez námitek kteréhokoliv účastníka (viz hlediska uvedená v § 111 odst. 1 a odst. 2 stavebního zákona), a námitky poukazující na skutečnosti, jimiž se stavební úřad zabývá pouze tehdy, jestliže se jich dovolává některý z účastníků (hledisko dotčení práv v důsledku účinků budoucí užívání stavby; typicky se jedná o soukromoprávní námitky nepřiměřenosti imisí). S tímto rozlišováním souvisí aplikace § 112 odst. 1 věty druhé stavebního zákona, podle níž se nepřihlíží k námitkám a důkazům, které byly uplatněny po uplynutí lhůty k podání námitek. Uplatní-li účastník po uplynutí této lhůty pro podání námitku, kterou poukáže na okolnost, kterou je stavební úřad povinen posuzovat z úřední povinnosti, je třeba se vypořádat s argumentací účastníka. Pokud však účastník po uplynutí lhůty pro podání námitek uplatní námitku týkající se skutečností, jimiž se stavební úřad zabývá pouze k námitce účastníka, jde o námitku opožděnou, ke které stavební úřad nepřihlédne. To se promítá též do soudního řízení, v němž nemůže žalobce uplatňovat žalobní bod týkající se soukromoprávních námitek, pokud mu neodpovídá včasná námitka uplatněná v řízení před stavebním úřadem (k tomu např. srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 24. 3. 2021, č. j. 45 A 52/2017-215). Kromě koncentrace námitek podle § 112 odst. 1 věty druhé stavebního zákona, není možno současně opomenout § 82 odst. 4 správního řádu, který zakotvuje koncentraci tzv. skutkových námitek. Neuplatní-li účastník správního řízení v prvostupňovém řízení skutkové námitky, ačkoli mu v tom nic nebránilo, není možno k nim v odvolacím řízení, potažmo v řízení před soudem přihlédnout (na rozdíl od argumentace právní, jíž se správní orgány zabývají i bez námitky). Tvrzení účastníků týkající se skutkového stavu rozhodného pro ochranu soukromého zájmu podléhají tak na rozdíl od „námitek zákonnosti“ koncentraci.

43. Co se týče argumentace právní, žalobce je oprávněn v žalobě uplatnit všechny důvody, pro které považuje napadené správní rozhodnutí za nezákonné, bez ohledu na skutečnost, že některé z nich neuplatnil v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/2007 – 62, č. 1742/2009 Sb. NSS, či usnesení rozšířeného senátu ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 – 71, č. 3577/2017 Sb. NSS, bod 38). Pokud ale žalobce určité právní námitky poprvé uplatní až v žalobě, nemůže účinně zpochybňovat zákonnost postupu žalovaného správního orgánu a vytýkat mu jako procesní vadu (resp. nepřezkoumatelnost), že se nevypořádal se skutečnostmi či právními námitkami, které ve správním řízení neuvedl nebo které uplatnil opožděně. Jakkoliv právní ochrana poskytovaná správními soudy „je ochranou originální a není pokračováním správního řízení“ (usnesení rozšířeného senátu č. j. 7 Afs 54/2007 – 62), nelze zajisté ignorovat specifika jednotlivých typů správních řízení a dát možnost žalobci napravovat jeho pasivitu ve správním řízení tím, že najednou začne být co do důkazních návrhů aktivní v řízení před soudem. Zákonný příkaz ke koncentraci správního řízení v prvním stupni podle § 82 odst. 4 správního řádu (resp. podle § 112 odst. 1 stavebního zákona) není možno obcházet neomezenou možností žalobce vnášet takovéto nové skutečnosti a jim odpovídající důkazy teprve v řízení před správním soudem. Tam, kde platí koncentrace správního řízení, by neměl soud provést takové důkazy, které nelze uplatnit v odvolání (např. protože je mohl žalobce uplatnit již v řízení v prvním stupni).

44. Při zohlednění všech shora nastíněných obecných východisek nelze v případě nyní projednávané žaloby pominout, že obsahuje množství skutkových a právních námitek, které nemají svůj předobraz v argumentaci uplatněné před správními orgány. O tom ostatně svědčí již ta skutečnost, že žalobce svou argumentací v podstatné míře vůbec nezpochybňuje závěry vyslovené žalovaným a potažmo stavebním úřadem. Uvedené je právě důsledkem toho, že žalobce komplexní argumentaci, mířící zejména proti obsahu projektové dokumentace a dalších podkladů, ze kterých správní orgány vycházely, předestírá poprvé až v žalobě, ač mu nic nebránilo uplatnit je již ve lhůtách předpokládaných stavebním zákonem. Soud přitom nemůže být první, kdo bude ve všech žalobcem zmiňovaných (a dříve neuplatněných) aspektech posuzovat správnost a úplnost projektové dokumentace, neboť by tím zcela nepřípustně nahrazoval činnost správních orgánů.

45. Povinností stavebního úřadu zkoumat dostatečnost podkladů samozřejmě vyplývá přímo ze zákona [srov. zejména § 111 odst. 1 písm. b) stavebního zákona] a stavební úřad je povinen tak učinit z úřední povinnosti. Pokud ovšem účastníci řízení neuplatní ve lhůtě stanovené zákonem konkrétnější připomínky, stavební úřad požadavky na úplnost, přehlednost a řešení obecných požadavků na výstavbu v projektové dokumentace zpravidla v rozhodnutí osvědčuje pouze konstatováním, že je na jejím základu stavbu možno provést. Není pravidlem, že by se stavební úřad podrobně zabýval všemi myslitelnými aspekty projektové dokumentace (z nichž některé v žalobě podrobně namítá žalobce), a to tím spíše v případech, kdy jde o jednoduchou stavbu jako je ta, která byla předmětem nynějšího řízení o dodatečném povolení stavby a kdy nebyla správnost projektové dokumentace žádnými konkrétními námitkami zpochybněna. Soud v této souvislosti pouze pro pořádek konstatuje, že pouhý odkaz na právní předpis či jinou normu (či uvedení jejich seznamu) nelze považovat za konkrétní námitku proti projektové dokumentaci. Výhodnost zvoleného řešení pro žalobce a dobrá víra 46. Namítá-li žalobce, že stavbu bylo možné realizovat na jiném místě a jiným způsobem, je nutno připomenout, že stavební úřad je vázán žádostí stavebníka o (dodatečné) stavební povolení v tom smyslu, že musí posuzovat záměr tak jak, je navržen, nikoli z toho hlediska, jakým způsobem by bylo (ať u z pohledu veřejného zájmu, sousedů, atd.) nejvhodnější či nejlepší jej realizovat. Jakékoliv změny mohou vzejít pouze od žadatele. Stavební úřad totiž nedisponuje žádným právním nástrojem, kterým by „donutil“ žadatele přijmout jinou variantu řešení. Jeho povinností je hodnotit záměr v té podobě, v jaké byl předložen a posoudit, zda je možno jej takto (dodatečně) povolit, či nikoli. Stejně tak nemůže stavební úřad hodnotit žalobcem zmiňovaný poměr (resp. údajně „hrubý nepoměr“) mezi užitkem stavby a jejími negativními vlivy. Stavebníkovi nelze upírat právo umístit stavbu z jeho pohledu maximálně výhodně, pokud jsou samozřejmě současně splněny všechny další podmínky (veřejnoprávní regulativy) pro povolení stavby. K četným tvrzením proklamujícím zlou víru stavebníka pak soud obecně shrnuje, že existence dobré či zlé víry stavebníka nepředstavuje zákonné kritérium pro posouzení žádosti o dodatečné povolení stavby (byť si soud de lege ferenda dokáže představit přínos, ale současně i obtížnou vymahatelnost takové právní úpravy). Pro správní orgány a potažmo též soud jsou tak tyto námitky zcela bez významu. Stejně tak se soud nemůže zabývat námitkou, podle které je stavba rodinného domu, na které je umístěn nyní řešený komín, užívána bez řádné kolaudace a není zanesena v katastru nemovitostí, neboť tato otázka se zcela míjí s předmětem řízení. Imise 47. Námitka, podle které budou z komínu přiváděny škodlivé látky přímo na žalobcův pozemek, ani námitky související nejsou důvodné.

48. Správní orgány při vypořádání soukromoprávních námitek imisí vycházely z vyhodnocení vlivu stavby komína na sousední dům vypracovaného Ing. J. P. v květnu 2017, které je součástí projektové dokumentace (část B., příloha č. 1). Uzavřely, že komín je situován s ohledem na vnitřní uspořádání ve stavebníkově domě, odvětrání je řešeno na severovýchodní straně fasády domu, směrem na stavebníkův pozemek.

49. Soud se s takovým posouzením uvedené námitky ztotožňuje a vzhledem k obecnosti, v jaké byla námitka uplatněna ve správním řízení, je považuje za dostatečné.

50. Soud se plně shoduje se správními orgány, že z podkladů obsažených ve správním spisu vyplývá, že v důsledku umístění komína nebude docházet k přímému přivádění imisí na pozemek souseda ani k nepřiměřenému vnikání imisí, které by podstatně omezovalo obvyklé užívání pozemku. Z přílohy č. 1 souhrnné technické zprávy (část B projektové dokumentace) – vliv stavby na okolní stavby - vyplývá, že komín je umístěn v prostoru obývacího pokoje v blízkosti obvodové stěny. Odvětrání je řešeno na severovýchodní straně fasády směrem k pozemku stavebníka. Statické zajištění je zabezpečeno propojením výztuže komínových tvárnic s novým základem, proto konstrukce nebude ohrožovat okolí. Komín je navržen podle požadavků technické normy ČSN 73 4201 pro komíny. Výška komínu je navržena podle bodu 6.7.1.1 této normy (výška je cca 850 mm nad vynášecí čáru pod úhlem 10° od hřebene). Tím je zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší. Je splněn i požadavek bodu 6.7.1.5, podle kterého má být výška nového komínu více než 1000 mm nad čáru od hřebene sousedního objektu pod úhlem 10°. V daném případě je výška komínu cca 1032 mm nad vynášecí čáru pod úhlem 10° od hřebene sousedního (žalobcova) rodinného domu. Vzhledem k tomu, že návrh komínu je z hlediska výšky v souladu s technickou normou ČSN 73 4201, nepředpokládá se, že by provoz komínu obtěžoval sousední objekty. Největší vliv má na sousední rodinný dům. Rozestavěná přístavba má na jihozápadní straně přístavby okno pouze v přízemí a nikoli v patře, nepředpokládá se, že by provoz komínu jakkoli negativně ovlivnil sousední objekt. Lapač jisker zamezí odlétávání jisker z komínu a případnému negativnímu ovlivnění okolí. Vzhledem k tomu, že komín slouží pouze pro provoz krbové vložky, která není hlavním zdrojem vytápění rodinného domu a nebude v provozu trvale (pouze několik hodin za den, nikoli celoročně), je komín z hlediska zátěže životního prostředí uvažován jako nevýznamný zdroj znečištění ovzduší.

51. Soud považuje za podstatné zdůraznit, že z projektové dokumentace jednoznačně vyplynulo, že odvětrání komínu je směřováno na pozemek stavebníka, nikoli na žalobcův pozemek. I z dalších parametrů stavby (výška nad vynášecí čáru a nad hřeben sousedního domu) vyplývá, že nebude docházet k přímému přivádění imisí na žalobcův pozemek. Soud připouští, že k určitému vnikání imisí (nikoli však v důsledku přímého přivádění) na žalobcovy nemovité věci může docházet, skutkové okolnosti věci však svědčí o tom, že nepůjde o vnikání nepřiměřené místním poměrům. Podle soudu je třeba zohlednit, že jde o zcela běžný, drobný zdroj vytápění (krbová vložka), v němž bude spalováno dřevo (ekologické palivo), přičemž nejde o primární zdroj vytápění, ale toliko doplňkový, u nějž lze předpokládat využívání zejména v chladnějších obdobích roku, kdy naopak bude méně intenzivní rekreační využívání přilehlých pozemků, včetně žalobcova. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že žalobce ani v průběhu řízení před správními orgány ani v žalobě kromě zcela obecných tvrzení nijak nezpochybnil podklady, ze kterých správní orgány dovodily své závěry. Žalobce i nyní bez dalšího konstatuje, že na jeho pozemek budou přímo vnikat imise zesílené tzv. dýzovým efektem, a to v míře nepřiměřené místním poměrům. Své tvrzení však nijak konkrétně nedokládá. Pouhá skutečnost, že jde o 4,5 m vysoký komín umístěný na hranici pozemků, neznamená, že k přímému přivádění imisí bude docházet. Soud považuje část B projektové dokumentace popisující vliv stavby na žalobcovy nemovité věci za vnitřně nerozporné, přesvědčivé a dostatečně podrobné na to, aby z nich mohly správní orgány učinit závěry ohledně možného obtěžování imisemi. Navazující žalobcova argumentace namítající omezení možnosti obvyklého užívání pozemku z důvodu vnikání imisí (větrání, sušení prádla, relaxace atd.) tak nemůže být důvodná, neboť v řízení bylo prokázáno, že ke vnikání imisí (natož ke vnikání nepřiměřenému) docházet nebude. Rovněž námitky psychického strádání (strach, úzkost a deprese pociťované při pohledu na stavbu) zůstaly ve zcela obecné rovině bez jakéhokoli podložení důkazy. Soud si na tomto místě klade otázku, zda větší útrapy než sporný komín účastníkům řízení nemůže způsobit několik let trvající správní a soudní řízení vedené o zcela běžný drobný stavební záměr.

52. Opírá-li žalobce opakovaně své námitky týkající se přivádění imisí na jeho pozemek o vyjádření Ing. arch. J., je nutno konstatovat, že z tohoto vyjádření nevyplývá nic konkrétního z hlediska budoucího přivádění imisí na žalobcův pozemek. V tomto vyjádření je toliko uvedeno, že komín je umístěn „na nejméně vhodném místě“ a že je vhodné zvážit jeho jiné umístění, případně vhodnost použití např. spalinového ventilátoru a snížit přesah vystupující hmoty komína. Nic víc. Takové vyjádření jistě nelze považovat za potvrzení žalobcovy hypotézy o přímém přivádění imisí na jeho pozemek.

53. Důvodná není ani žalobcova výtka, podle které projektová dokumentace nepravdivě uvádí, že ve druhém nadzemním podlaží jeho rodinného domu nejsou umístěna okna. Žalobce totiž příslušnou pasáž projektové dokumentace cituje nepřesně (srov. příslušné pasáže části B projektové dokumentace citované shora). Údaj ohledně oken umístěných pouze v přízemí žalobcova domu se totiž týká pouze jeho jihozápadní strany, tedy strany, která je paralelní s hranicí pozemků a přímo naproti dodatečně povolované stavbě. Ostatně již z obrazové přílohy pořízené při ústním jednání dne 20. 7. 2017 vyplývá, že žalobcův dům má skutečně na straně mířící do ulice (tedy na straně severozápadní) okno též ve druhém nadzemním podlaží (prvním patře) – v tomto směru však projektová dokumentace žádné nepravdivé informace neuvádí. Soud pak jen na okraj uvádí, že i kdyby snad žalobcův rodinný dům měl okna v prvním patře i na jihozápadní straně přímo mířící na spornou stavbu, nic by to nemohlo změnit na závěru, že nebude docházet k přímému přivádění imisí či nepřiměřenému obtěžování imisemi. Uvádí-li žalobce, že plánuje přístavbu ve druhém nadzemním podlaží, lze k tomu konstatovat jen toliko, že při (dodatečném) povolování stavby není možno zohledňovat případný vliv takové stavby na dosud nepovolené (a nerealizované) záměry.

54. K námitkám pod bodem 3) žaloby soud kromě skutečnosti, že vůbec nebyly uplatněny v průběhu správního řízení, současně zdůrazňuje, že důsledky, které žalobce dovozuje z údajně předimenzované krbové vložky (vznik požáru a výbuchu) jsou zcela spekulativní a ničím nepodložené. Způsob formulace tohoto žalobního bodu je naprosto hypotetický bez vztažení ke konkrétní věci (soudu není zřejmé, jak žalobce dospěl k úvaze, že „předimenzovaná krbová vložka s nepřiměřeně velkým výkonem bude zpravidla používána se zavřeným, resp. stále omezeným přístupem vzduchu s udržovací dávkou dřeva při příliš malé provozní teplotě vlivem snížené teploty hoření“). Argumentace, podle které má v budoucnu dojít k zákonnému omezení tzv. malých zdrojů do 10 kW, je zcela bezpředmětná (v posuzované věci o takový zdroj nejde a nadto nelze reflektovat právní úpravu, která má být účinná teprve v budoucnu).

55. Není pravdou, že by se projektová dokumentace nevěnovala vlivu stavby na životní prostředí, jak namítá žalobce. Naopak, z projektové dokumentace vyplývá, že dodatečně povolená stavba je považována z hlediska dopadu na životní prostředí za nevýznamný zdroj znečištění. Tím je nepříznivý vliv na dřeviny nacházející se na žalobcově pozemku vyloučen (současně samozřejmě nelze odhlédnout ani od shora zdůrazněných závěrů, že přivádění imisí na žalobcův pozemek nebylo prokázáno). Uvedené potvrzuje též vyjádření Městského úřadu Kolín, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 29. 8. 2017, který ke stavbě komínu neměl z hlediska ochrany přírody a krajiny žádné námitky. Žalobci tedy sice lze přisvědčit, že správní orgány se výslovně nezabývaly případným vlivem stavby na sousedící floru (dřeviny), s ohledem na skutečnosti vyplývající ze shora citovaných podkladů však tento postup nelze považovat za nesprávný. Pokud bylo na základě projektové dokumentace a vyjádření orgánu ochrany životního prostředí doloženo, že stavba nebude mít na životní prostředí vliv, nemusel již stavební úřad podrobněji zkoumat její dopad na sousedící dřeviny. Co se týče námitek ohrožení ptactva a volně žijících živočichů, soud zdůrazňuje, že žalobce k nim není věcně legitimován (v řízení mu nepřísluší obecně hájit zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny). Nesrovnalosti projektové dokumentace 56. K námitce pod bodem 5) žaloby, podle které projektová dokumentace ani požárně bezpečnostní řešení stavby neuvádí ani neposuzuje otvor zabudovaný ze strany budovy (otevřená plocha pro přívod spalovacího vzduchu k tepelnému spotřebiči), soud obdobně jako u řady dalších námitek předesílá, že nebyla nikdy v průběhu správního řízení uplatněna. Žalobce přitom informací ohledně existence daného otvoru disponoval již několik let před zahájením řízení o dodatečném povolení stavby (z přehledu písemností vyplývá, že fotografie vyústění přívodu měla být pořízena již na konci roku 2015). Žalobci tedy nic nebránilo námitku nedostatečnosti podkladů pro rozhodnutí a fakticky i zjištěného skutkového stavu uplatnit již v řízení před správními orgány. Správním orgánům proto nelze vytýkat, že se otázkou existence žalobcem zmiňovaného otvoru nezabývaly. Co se týče námitky, že v projektové dokumentaci je v rozporu s oznámením udržovacích prací ze dne 18. 11. 2015 zakresleno rozšíření standardního okna na celoprosklené balkonové dveře se zvětšením požárně otevřené plochy, je zjevné, že se vůbec nedotýká nynějšího řízení (jehož předmětem nebyly udržovací práce na rodinném domě ani otázka rozšíření oken a související požárně bezpečnostní otázky). Soud závěrem k této námitce uvádí, že předmětem projektové dokumentace byla stavba komínu, nikoli krbová vložka (tepelný spotřebič), proti jehož přívodu vzduchu míří tato žalobní námitka. Je tedy otázkou, zda měl být daný přívod skutečně v projektové dokumentaci zachycen jako součást dodatečně povolované stavby, jak sugeruje žalobce.

57. Ani další námitku, podle které statické řešení stavby nerespektuje technické a provozní podmínky stanovené výrobcem, žalobce neuplatnil ve správním řízení. Platí zde tedy vše již shora řečené. Nadto je nutno zdůraznit, že žalobce vůbec netvrdí, jak má být v důsledku použití nesprávné systémové výztuže, výškou více než 3 m nad poslední podporou a nerespektováním doporučení výrobce obložit komín tepelnou izolací, dotčen ve svém vlastnickém právu. Soud zde proto ve vztahu k dané námitce neshledává ani aktivní věcnou legitimaci žalobce. K ostatním otázkám souvisejícím se statickým posouzením se soud vyjadřuje níže při vypořádání dalších žalobních bodů. K možnému nevyslovenému dotčení v právech nesprávnou výškou nad poslední podporou, která by mohla vést ke statickým problémům komínu, soud obecně uvádí, že žalobcem poukazovaná vyjádření výrobce jsou doporučením, nadto pro správní orgány nejde o závazný podklad. Pro správní orgány (a ostatně i pro soud) je podstatné, že statické posouzení stavby dospělo k závěru o bezpečnosti stavby. Statické posouzení se podrobně věnuje též vyztužení komína. V části 5.5 (posouzení průřezu) byl posuzován průřez z hlediska vyztužení prvku se závěrem, že průřez vyhovuje. V části 5.6 (provedení výztuže) se statik zabýval kotevní délkou a uzavřel, že vzhledem k průběhu ohybového momentu a požadované kotevní délce je nutné vyztužení komínového tělesa po celé výšce komínu, tj. od paty až po korunu komínu. Výztuž musí být v patě řádně zakotvena do základu komínu. V komínových tvárnicích bude výztuž umístěna v rohových otvorech a musí být provedeno řádné zalití výztuže jemnozrnným betonem, popř. tenkovrstvou maltou nebo lepidlem, pro zajištění dostatečné soudržnosti výztuže s tělesem komínu. Statické posouzení pak v části 5.6.2 obsahuje též schéma výztuže. Z uvedeného je zřejmé, že komín je řádně vyztužen v souladu s požadavky statického posouzení, byť odlišně od požadavků žalobce, resp. výrobce, který požadoval použití jiné (vlastní) systémové výztuže. Žalobce nijak nezpochybnil, že by komín nebyl postaven v souladu s těmito požadavky obsaženými ve statickém posouzení stavby. Z hlediska výšky nad poslední podporou pak soud připomíná výše citované, tedy že právě s ohledem na celkovou délku statik požadoval vyztužení komínového tělesa po celé délce.

58. K námitce zajištění bezpečného odvodu spalin lze poukázat na závěry posouzení vlivu stavby na okolní stavby, podle kterého byly požadavky normy ČSN 73 4201 splněny. I u těchto námitek platí shora uvedené, tedy že nebyly uplatněny ve správním řízení. Z podkladů založených ve správním spisu vyplývá, že komín má zajištěn bezpečný odvod spalin a jejich rozptyl do volného ovzduší. Jak již soud uvedl shora, argumentace týkající se nedokonalého spalování je zcela hypotetická, a nadto opět nebyla uplatněna ve správním řízení. Namítá-li žalobce nedostatky komínové hlavice na ústí komínu, krycí desky komínu a lapač jisker a související rozpor s požadavky normy ČSN 73 4201, jde opět o zcela nově uplatněné skutkové námitky (tloušťka krycí desky a vlastnosti lapače jisker). Soud k tomuto okruhu námitek pouze pro pořádek uvádí, že pokyn k provedení desky v komínu v tloušťce není nepřekročitelný, neboť citovaná norma v bodu 6.7.2.1 uvádí, že krycí deska se takto provádí obvykle. Se žalobcem tedy nelze souhlasit, že se jedná o stanovenou minimální tloušťku, ale o tloušťku doporučenou. Stejně je tomu v případě bodu 6.7.1.9, který ve své obrazové části (na níž žalobce zjevně zakládá svou námitku) předestírá „příklad provedení lapače jisker“. Textová část však žádný normativní vzhled lapače nestanovuje.

59. K námitkám nemožnosti bezpečného a trvalého přístupu k ústí komínu z hlediska požadavků na bezpečnost práce není žalobce evidentně věcně legitimován. K vyjádření výrobce komínového systému je nutno konstatovat, že ani toto vyjádření nebylo ve správním řízení předloženo. Nadto soudu není zřejmé, co žalobce dovozuje z tvrzení výrobce, že na komín není dovoleno připevňovat jakákoli přídavná neschválená zařízení, neboť žádné takové přídavné zařízení na komínu připevněno není, resp. žalobce neuvádí, o jaké zařízení by se vůbec mělo jednat. Žalobce přitom nedodržení podmínek výrobce dovozuje právě ze skutečnosti, že na komín má být připevněno další zařízení. Žalobce v řízení před správními orgány možnost řádné kontroly a čištění spalinové cesty nezpochybnil. Správní orgány proto správně vyšly z požárně bezpečnostního řešení stavby, podle jehož čl. 6 musí být komínový průduch kontrolovatelný a čistitelný, přičemž tato podmínka byla zahrnuta do požárně bezpečnostních opatření, jejichž respektování bylo stanoveno jako podmínka pro dokončení stavby.

60. U námitek pod bodem 9) a 12) žalobce vůbec neuvádí, jakým způsobem by se jej měla dotýkat skutečnost, že ke komínu není zajištěn přístup komínovou lávkou ani jiným způsobem, případně že vybírací otvor je umístěn v obytné místnosti. Kromě toho, že tyto námitky nebyly uplatněny ve správním řízení, tak soud neshledal dostatek věcné legitimace k jejich uplatnění.

61. Otázkou výšky vyústění komínu, kterou žalobce zpochybňuje v bodu 10) žaloby, se podrobně zabývá projektová dokumentace v části vliv stavby na okolní stavby, kterou soud již shora částečně citoval. Projektová dokumentace vychází z požadavků stanovených technickou normou ČSN 73 4201, kterých se dovolává též žalobce (body 6.7.1.1. a 6.7.1.5 normy). Výška komínu je navržena podle bodu 6.7.1.1 této normy (výška je cca 850 mm nad vynášecí čáru pod úhlem 10° od hřebene). Tím je zajištěn bezpečný odvod a rozptyl spalin do volného ovzduší. Je splněn i požadavek bodu 6.7.1.5, podle kterého má být výška nového komínu více než 1000 mm nad čáru od hřebene sousedního objektu pod úhlem 10°. V daném případě je výška komínu cca 1032 mm nad vynášecí čáru pod úhlem 10° od hřebene sousedního (žalobcova) rodinného domu. Vzhledem k tomu, že komín je z hlediska výšky v souladu s technickou normou ČSN 73 4201, nepředpokládá se, že by provoz komínu obtěžoval sousední objekty. Žalobce v řízení před správními orgány nevznesl námitku, že by měla být výška vyústění posouzena též podle bodu 6.7.1.6 normy, správním orgánům proto nelze vytýkat, že se otázkou, zda toto ustanovení normy na danou věc vůbec dopadá, nezabývaly. Stejný závěr platí pro tvrzení žalobce, podle kterého měl být zohledněn negativní vliv přírodní překážky – okrasných stromů na sousedním pozemku. Žalobce ničím kromě svého tvrzení neprokazuje, že dřeviny rostoucí na jeho pozemku jsou překážkou pro odvod spalin, která měla být zohledněna při posuzování vlivu stavby na okolí. Ostatně k otázce vlivu stavby na dřeviny na sousedním pozemku i k otázce oken ve druhém nadzemním podlaží se soud již vyjádřil výše. Statické posouzení 62. Statické zajištění komínu posoudil Ing. P. C., autorizovaný inženýr pro statiku a dynamiku staveb, ve statickém posouzení ze dne 13. 4. 2017, které je součástí projektové dokumentace (dále jen „statické posouzení“). V něm uzavřel, že navržená nosná konstrukce komínového tělesa vyhovuje platným předpisům a normám.

63. Žalobce ve vztahu ke statickému posouzení pouze obecně namítá, že při jeho zpracování nebyla použita norma ČSN EN 13084 (73 4220) – volně stojící komíny, neuvádí však již, jaké z toho plynou důsledky pro projednávanou věc a co to znamená z hlediska dopadu do jeho práv. Soud v této souvislosti připomíná, že aby šlo o řádně uplatněný žalobní bod, je nutno tvrdit nejen porušení příslušné normy, ale i to, jakým způsobem mělo k porušení normy dojít a jaký to má dopad do žalobcových práv. Soud k této námitce obecně konstatuje, že norma ČSN EN 13084 (73 4220), které se žalobce dovolává, se vztahuje pouze na průmyslové volně stojící komíny. Komín posuzovaný v nynější věci přitom takové charakteristiky nenaplňuje (jde o „neprůmyslový“ a nikoli volně stojící komín).

64. Co se týče skutkových okolností zmíněných v bodech 14) a 15) žaloby (v oblasti dochází běžně k síle větru odpovídající 10. a 11. stupni Beaufortovy stupnice, blízkost vojenského letiště v Čáslavi a výrazná destruktivní tlaková vlna vyvolaná přeletem letadel) ani ty žalobce ve správním řízení nezmínil, aniž mu v tom cokoli bránilo. Nemůže se proto domáhat jejich zohlednění až nyní v řízení před soudem. Nadto ani v tomto případě žalobce svá tvrzení nedokládá (uvádí-li žalobce, že v roce 2017 při orkánu Herwart došlo u sousední nemovitosti vlivem větru k destrukci a zřícení plechových vrat, není tím v žádném případě prokázáno žalobcovo tvrzení, že v oblasti běžně dochází k síle větru odpovídající 10. stupni Beaufortovy stupnice). Statické posouzení bralo v potaz místní podmínky i skutečnou sílu větru (kterou žalobce ve správním řízení nijak nezpochybnil). Vyšlo z předpokladu, že S. se nachází ve II. větrové oblasti, kategorii terénu III, přičemž žalobcova tvrzení tento předpoklad nijak nevyvracejí. Nelze proto nyní správním orgánům vytýkat, že nezohlednily v žalobě popsané vlivy. Ohrožení statiky v důsledku letu v nízké letové hladině způsobující destruktivní tlakovou vlnou také zůstalo v pouhé rovině spekulací. Navíc je obecně známou skutečností, že právě z důvodu, aby bylo zabráněno případným škodám na majetku v důsledku tzv. sonického třesku, mají piloti nadzvukových letounů přikázáno létat nadzvukovou rychlostí pouze v bezpečné letové výšce a vzdálenosti od lidských sídel. Namítá-li žalobce, že statické posouzení nesprávně vychází z normy ČSN EN 1991-1-4 (73 0035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-4: Obecná zatížení – Zatížení větrem, neboť ta neplatí pro zatížení kotvených komínů větrem, je nutno konstatovat, že vůbec není zřejmé, jak žalobce dospěl k závěru, že posuzovaný komín je komínem kotveným a že by se na něj tedy daná norma neměla vztahovat (norma sama definici kotveného komínu neobsahuje, podle soudu však lze vyjít z definice kotveného komínu obsažené např. v ČSN EN 13084-1, podle jejíhož bodu 3.9 je kotveným komínem takový komín, jehož stabilita je zajištěna kotevními lany). Taková charakteristika daného komínu nevyplývá z žádného podkladu založeného ve správním spisu. Soud si ostatně nemohl nevšimnout, že žalobce na více místech žaloby stavbu popisuje jako „samostatný volně stojící kotvený venkovní komín“, aniž by bylo zřejmé, z čeho takový popis stavby dovodil. Z projektové dokumentace se naopak podává, že komín je fakticky součástí stávající stavby (komínová patka je uvnitř obytného prostoru a komín prostupuje stávající stropní konstrukcí).

65. Soud obecně (nejen) k této skupině námitek dodává, že měli-li by stavebníci a správní orgány na úseku územního plánování a stavebního řádu (bez řádně uplatněných námitek) zohledňovat všechny žalobcem zmiňované potenciální (mnohdy zcela raritní) vlivy v tom smyslu, že brání povolení stavby (v tomto případě stavby komínu), došlo by k naprostému ochromení veškeré stavební činnosti. Požárně bezpečnostní otázky 66. Žalobce dále namítá, že požárně nebezpečný prostor nemá zasahovat přes hranici stavebního pozemku. Podle požárně bezpečnostního řešení vypracovaného Ing. M. B., autorizovaným inženýrem pro požární bezpečnost staveb, v březnu 2017 (příloha D. 1.3 projektové dokumentace), ze kterého vycházely při posuzování otázek souladu stavby s předpisy na úseku požární ochrany správní orgány, v řešeném prostoru nedochází ke zvýšení požárního rizika, k navýšení počtu osob, ke změně funkce objektu nebo nedochází k jiným podstatným stavebním úpravám a jejím předmětem je pouze výměna, záměna nebo obnova systému technického zařízení budov. Jedná se o stavební úpravy stávající budovy skupiny OB1, kdy nedochází ke zvětšení zastavěné plochy nebo požární výšky budovy. Řešenými úpravami nevzniká požadavek na vytvoření nového požárního úseku. Provedenými úpravami ke zvětšení požárně otevřených ploch. Odstupové vzdálenosti jsou stávající a uvažovány jako vyhovující.

67. Soud nerozporuje, že požárně nebezpečný prostor nemá zasahovat přes hranici stavebního pozemku. Z podkladů založených ve správním spisu se však podává, že tento požadavek je splněn. Žalobce neuvádí, na základě čeho dospěl k závěru, že požárně nebezpečný prostor přesahuje stavební pozemek, případně na nemovité věci v jeho vlastnictví. Stejně tak ze shora uvedeného plyne, že se požárně bezpečnostní řešení zabývalo odstupovými vzdálenostmi a požárně otevřenými plochami (konstatuje, že nedojde k jejich zvětšení a jsou uvažovány jako vyhovující). Žalobce neuvádí, že by snad odstupové vzdálenosti nebo požárně otevřené plochy měly být nevyhovující, případně v jakém smyslu. Veškerá další tvrzení (zejména v odstavci 58 žaloby) jsou zcela obecná a nijak nevztažená k projednávané věci. Námitky týkající se údajně neschválené stavby zastřešené pergoly a souvisejícího zvětšení požárně otevřené plochy se zcela míjí s předmětem nynějšího řízení. Nebylo proto také důvodu, aby se projektová dokumentace stavbou pergoly zabývala. Stanoví-li požárně bezpečnostní řešení v bodu 6. 1., že objekt je vybaven hromosvodem a ke kolaudaci musí být předložena revizní zpráva elektroinstalace a uzemnění objektu, nejde o nesmyslný požadavek revize neexistujícího hromosvodu, jak namítá žalobce. Požárně bezpečnostní řešení zde zjevně odkazuje na hromosvod umístěný na objektu rodinného domu, jehož součástí je též dodatečně povolený komín (objektem dle požárně bezpečnostního řešení je míněn rodinný dům, nikoli komín). Namítá-li žalobce v odstavci 63 žaloby, že nebyly dodrženy technické předpisy na úseku požární ochrany (ČSN 73 4201 a 73 0802), konstatuje k tomu soud ve stejné míře obecnosti, že žádné nedodržení těchto norem neshledal. Požárně bezpečnostní řešení z těchto norem jako podkladu pro zpracování vycházelo. Ostatní námitky 68. Žalobce také namítá (bod 13) porušení svých procesních práv v důsledku nesprávného doručování. Stavební úřad podle žalobce nerespektoval sdělení o doručovací adrese. Podle § 19 odst. 4 správního řádu nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.

69. Soud ze správního spisu ověřil, že žalobce v průběhu řízení opakovaně uvedl (například při nahlížení do spisu dne 10. 7. 2017, 14. 7. 2017, 19. 7. 2017 a 11. 9. 2017), že jeho doručovací adresou je N, X, S,. Ze správního spisu se také podává, že právě na tuto adresu byly žalobci doručovány veškeré písemnosti. Soud neodhalil žádnou písemnost, která by byla žalobci doručována na jinou adresu. Ostatně ani sám žalobce žádnou takovou písemnost v žalobě konkrétně neoznačil. Žalobce tak byl se všemi písemnostmi obsaženými ve správním spisu řádně seznámen.

70. Žalobce dále namítá, že mu nebylo umožněno vyjádřit se osobně při ústním jednání, navrhovat důkazy a činit návrhy k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 36 správního řádu. Ani tato námitka není důvodná. Oznámením o zahájení řízení ze dne 21. 6. 2017 byl žalobce poučen mimo jiné o tom, že podle § 114 odst. 1 stavebního zákona může uplatnit námitky proti projektové dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo dotčeno jeho vlastnické právo, a že námitky a důkazy lze uplatnit nejpozději při ústním jednání. Soud ze správního spisu dále ověřil, že jediné ústní jednání ve věci proběhlo dne 20. 7. 2017. Z protokolu o ústním jednání vyplývá, že se jej účastnil též žalobce. Součástí protokolu jsou též podrobně zaznamenané otázky, které žalobce v průběhu ústního jednání kladl stavebníkovi, a stavebníkova vyjádření. Žalobce při ústním jednání předložil též své písemné připomínky, které tvoří přílohu protokolu. Přípisem ze dne 22. 8. 2017 (doručeným žalobci dne 5. 9. 2017) stavební úřad účastníkům řízení sdělil, že se mohou ve lhůtě deseti dnů od doručení sdělení vyjádřit k podkladům pro vydání rozhodnutí. Žalobce pak dne 11. 9. 2017 nahlížel do správního spisu a pořídil si opisy některých písemností. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl v průběhu řízení nijak zkrácen na svých procesních právech – byl řádně poučen, bylo mu umožněnou seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim, čehož ostatně využil.

71. Ke zbývajícím obecně formulovaným námitkám (bod 7, 9) soud uvádí, že ze správního spisu nevyplývají žádné skutečnosti, které by svědčily o „tendenčnosti“ správního řízení, či o záměru zatížit řízení procesními chybami. Stavební úřad i žalovaný postupovali v řízení nestranně, přičemž soud žádná procesní pochybení, která by měla úmyslně vést ke stavebníkem požadovanému výsledku řízení (dodatečnému povolení stavby), neshledal. Stejně tak soud neshledal žádná pochybení stavebního úřadu při zjišťování skutkového stavu. Správní orgány zohlednily veškerá žalobcova podání a řádně se s nimi vypořádaly. K tvrzením uplatněným v „závěrečném shrnutí“ žaloby soud v míře obecnosti, v jaké byla uplatněna (srov. rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 – 78, č. 2162/2011 Sb. NSS), uvádí, že v žádném ohledu neshledal rozpor napadeného rozhodnutí se závazným stanoviskem městského úřadu (ani revizním závazným stanoviskem). Naopak, správní orgány z těchto stanovisek plně vycházely. Soud neshledal ani porušení předpisů na úseku požární ochrany či rozpor mezi normovými hodnotami dle projektové dokumentace se skutečným stavem. Tvrzení, podle kterého napadené rozhodnutí fakticky zpětně legalizuje nepovolenou stavbu, je pravdivé. Legalizování tzv. černé stavby je však předmětem a zákonem aprobovaným účelem řízení o dodatečném povolení stavby. Na této skutečnosti tak nelze spatřovat nic nezákonného. Namítá-li žalobce, že správní orgán stavebníkovi „odsouhlasil“ použití nevhodného paliva (pelet), které jsou zakázány, má tím zřejmě na mysli poznámku v poslední větě na s. 4 napadeného rozhodnutí. V ní žalovaný uvedl, že v topeništi bude spalováno pouze dřevo nebo dřevěné pelety, což je považováno za palivo ekologické. Je pravdou, že toto tvrzení je nepřesné, neboť jak z výroku napadeného rozhodnutí (srov. doplněná podmínka 5., podle které musí být dodrženy podmínky pro provoz dané výrobcem včetně používaného paliva), tak z podkladů pro rozhodnutí [bod 2.2 požárně bezpečnostního řešení, bod 2.2.3 vlivu stavby na okolní stavby, bod A.4 písm. i) průvodní technické zprávy, či změna závazného stanoviska vydaná dne 21. 3. 2018] vyplývá, že v krbové vložce bude jako palivo používáno suché palivové dřevo. Uvedená nepřesnost v odůvodnění napadeného rozhodnutí tak nemá žádný vliv na jeho zákonnost (podstatné je, že výrok, který je pro stavebníka závazný, stanoví podmínky používání krbové vložky správně).

72. Okruhem námitek (bod 8) týkajících se žádosti ze dne 25. 10. 1989, na jejímž základě byla povolena stavba rodinného domu, na němž je umístěn komín, se soud s ohledem na předmět nynějšího řízení nemůže zabývat. Tyto námitky míří zcela mimo předmět nynějšího řízení. Závěr a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 73. Vzhledem k tomu, že žalobní body jsou nedůvodné a soud nezjistil žádnou vadu, k níž by byl povinen přihlédnout i bez námitky, byla žaloba zamítnuta (§ 78 odst. 7 s. ř. s.).

74. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec jeho běžné činnosti nevznikly.