61 A 23/2025– 33

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci navrhovatele: Spolek chatová osada Hrdoňov, z. s., IČO 19707410 sídlem Šumavská 84, 373 82 Boršov nad Vltavou zastoupený advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1 proti odpůrci: Městys Frymburk sídlem Frymburk 78, 382 79 Frymburk o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny územního plánu č. 1 přijaté usnesením zastupitelstva městyse Frymburk ze dne 13. 9. 2024, č. 79/2024, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Zastupitelstvo odpůrce vydalo usnesením ze dne 13. 9. 2024, č. 79/2024, změnu územního plánu č. 1 (dále jen „změna č. 1“). Změna č. 1 nabyla účinnosti dne 3. 10. 2024.

II. Shrnutí návrhu

1. Proti změně č. 1 podal navrhovatel dne 1. 10. 2025 návrh ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích na její zrušení.

2. Navrhovatel nejprve předestřel skutečnosti, na jejichž základě dovozuje svou aktivní procesní legitimaci k podání návrhu. Účelem vzniku navrhovatele coby spolku je mimo jiné ochrana přírody, životního prostředí a krajiny, památek a rozvoje oblasti Lipensko se zaměřením na osadu Hrdoňov a Hruštickou zátoku v k. ú. Frymburk.

3. Navrhovatel uvedl, že splňuje podmínku stanovenou v § 307 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon z roku 2021“), jelikož uplatnil níže uvedené důvody již v řízení o vydání změny územního. II.A Námitky týkající se rozporu mezi zadáním pro zpracování změny č. 1 a jejím skutečným obsahem 4. Navrhovatel namítl rozpor mezi zadáním pro zpracování změny územního plánu a skutečným obsahem změny č.

1. Zadání požadovalo prověření všech vymezených zastavitelných ploch, zvážení jejich případného navrácení do volné krajiny, pokud nejsou využívány, a úpravu podmínek pro trvale udržitelný rozvoj s ohledem na možný statut lázeňského místa. Návrh změny však ponechal rozsah zastavitelných ploch beze změny s odkazem na kontinuitu územně plánovací činnosti.

5. Navrhovatel ve svých připomínkách k rozvojové oblasti 08 – Hrdoňov upozornil, že u ploch Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a více než 5 let nenabylo účinnosti rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas, a požadoval jejich vyjmutí dle § 102 odst. 3 stavebního zákona. Odpůrce ve vypořádání připomínky uvedl, že cílem změny nebylo redukovat zastavitelné plochy, aby nedošlo k zásahu do hodnoty pozemků a riziku soudních sporů, včetně nároků na náhradu podle stavebního zákona, občanského zákoníku či arbitrážního práva. Ve vypořádání námitky jiného spolku odpůrce v rozporu se skutečností uvádí, že změna č. 1 skutečně pouze přebírá již vymezené zastavitelné plochy v lokalitě Hrdoňov a nijak je nenavyšuje.

6. Navrhovatel dále namítá, že změna územního plánu nejenže neprověřila zastavitelné plochy, ale navýšila plochy pro rekreační a sportovní funkci, čímž zvýšila negativní vlivy (odpadní vody, doprava, zásah do krajinného rázu). U ploch rekreace jiná je možné umístit stavby až na 3 % rozlohy, což umožňuje objekty přes 300 m2 s jedním nadzemním podlažím, podkrovím a pravděpodobně též podzemním podlažím. Porovnání původního a změněného plánu ukazuje navýšení zastavitelných ploch o 7 873 m, aniž by navýšení bylo řádně zdůvodněno, kromě obecného odkazu na „zapojení vlakotramvaje“. II.B Námitka chybějícího posouzení vlivů na životní prostředí 7. Dle § 10i odst. 1 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ukládá povinnost postupovat při posuzování vlivů politiky územního rozvoje, územních plánů a dalších uvedených dokumentů podle zvláštního právního předpisu. Odůvodnění změny územního plánu Frymburk uvádí, že krajský úřad ve stanovisku podle § 55a odst. 2 písm. e) stavebního zákona nepožadoval posouzení vlivů na životní prostředí a vyloučil významný vliv na evropsky významnou lokalitu a ptačí oblast, proto nebylo provedeno vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území.

8. Řešené území má rozlohu cca 7,4 ha a je určeno pro smíšené obytné jiné využití, umožňující výstavbu ubytovacích zařízení bez určení jejich podílu, nově podmíněnou výstavbou čistírny odpadních vod.

9. Změna územního plánu stanoví rámec pro povolení budoucích záměrů dle přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, zejména kategorie II – bod 108 (rozvoj sídel nad 5 ha), bod 116 (rekreační a sportovní areály nad 1 ha a ubytovací zařízení s kapacitou nad 100 lůžek) a dále výstavbu nové ČOV, která může být podlimitním záměrem dle bodu 64 (čistírny odpadních vod s objemem vypouštěných vod od 600 tis. m/rok). II.C Námitky týkající se nakládání s odpadními vodami 10. Změna č. 1 stanoví, že výstavbu v plochách Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a lze realizovat až po vybudování a zprovoznění čistírny odpadních vod (dále jen „ČOV“) pro sídlo Hrdoňov včetně související infrastruktury.

11. Navrhovatel namítal, že stávající ČOV, vypouštějící přečištěné vody do Lužního potoka v I. zóně chráněné krajinné oblasti Šumava (dále jen „CHKO Šumava“), je provozována soukromým subjektem neodborně a bez technologie na odbourávání fosforu, což dokládá zhoršující se kvalita vody v Hruštické zátoce a častá správní řízení vedená Českou inspekcí životního prostředí. Upozornil na nedostatečné zázemí pro likvidaci splašků u kotviště jachet a hausbótů, a na riziko, že v budoucnu budou do téhož potoka zaústěny až čtyři ČOV provozované soukromými subjekty. Požadoval připojení nové výstavby na centrální ČOV, případně modernizaci stávající ČOV Hrdoňov s technologií na odstraňování fosforu, a převedení vodohospodářských zařízení do správy odborného subjektu. Argumentoval nutností dodržení zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), a zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

12. Povodí Vltavy ve stanovisku ze dne 20. 12. 2024 požadovalo centrální zneškodňování splaškových vod s účinným odstraňováním fosforu, aby byla zajištěna ochrana kvality vody v nádrži Lipno a koupacích oblastech.

13. Odpůrce ve vypořádání námitek uvedl, že změna č. 1 měla za cíl standardizaci, nikoli zásadní změnu koncepce odkanalizování. Požadavek na centrální ČOV s technologií na odstraňování fosforu pořizovatel věcně podporuje, avšak jeho zapracování by znamenalo podstatnou úpravu dokumentace a výrazné zatížení vlastníků i investorů, proto jej nelze nyní realizovat; je nutné jej řešit samostatnou změnou územního plánu.

14. Navrhovatel zdůrazňuje význam ochrany Lipenské nádrže jako vodohospodářského prvku a rekreační lokality. Poukazuje též na aktuální odborné podklady: zprávy Povodí Vltavy o jakosti vody (fosfor, chlorofyl–a), plán dílčího povodí Horní Vltavy 2021–2027 (opatření HVL30700121 – omezení fosforu), koupací profily Ministerstva zemědělství a krajské hygienické stanice (riziko fosforu hodnoceno jako extrémní), sezónní hodnocení koupání 2025 (výskyt sinic), probíhající krajskou studii odkanalizování (2023–2026) a výzkum Akademie věd České republiky (2024–2025). Tyto podklady potvrzují přetrvávající eutrofizační tlak a nutnost snižování vstupů fosforu z bodových zdrojů.

15. Novější data z let 2024–2025 potvrzují pokračující eutrofizaci Lipenské nádrže, zejména v koupacích lokalitách, což je v souladu s dřívějšími závěry odborné literatury (Hejzlar et al.). Fosfor zůstává hlavním limitujícím faktorem, jak uvádějí koupací profily Ministerstva zemědělství i programové dokumenty Povodí Vltavy. Plán dílčího povodí Horní Vltavy 2021–2027 obsahuje samostatná opatření ke snižování fosforu z bodových zdrojů (ČOV) i plošných přínosů. Od roku 2024 probíhá podrobná studie zaměřená na zlepšení jakosti vody v Lipně, jejíž analytická část měla být dokončena v 1. polovině 2025; zatím není veřejně dostupná souhrnná zpráva s novým hodnocením.

16. Pro Hruštickou zátoku byla zpracována dokumentace EIA k projektu ČOV (kapacita až 900 EO) s recipientem Lipno. Podklady uvádějí vnos fosforu cca 82 kg/rok při účinnosti 90 % (výstup 2 mg/l); i při 95 % účinnosti by šlo o nárůst celkového fosforu z odpadních vod o zhruba 3 %. Dokumentace varuje před kumulací vlivů dalších záměrů v povodí Lipna, protože i malé navýšení fosforu zvyšuje riziko eutrofizace. Hruštická zátoka nemá vlastní koupací profil ani veřejný monitoring, nejbližší relevantní body jsou pláže Horní Planá, Černá v Pošumaví a Lipno nad Vltavou, kde hygienici v létě 2025 opakovaně hlásili zhoršení jakosti vody (stupeň 3) kvůli sinicím a chlorofylu–a.

17. Pracovní verze Studie příčin znečištění Lipna uvádí, že nádrž Lipno je eutrofní vodní těleso, které nesplňuje požadavky na dobrý ekologický potenciál podle rámcové vodní směrnice EU. Hlavní příčinou je vysoká koncentrace fosforu, přibližně dvojnásobná oproti limitu pro daný typ nádrže, což vede k nadměrné úživnosti, rozvoji sinic a nepříznivé druhové struktuře rybí obsádky. Studie varuje, že vypouštění odpadních vod z tisíců nových ekvivalentních obyvatel přes desítky lokálních ČOV v bezprostřední blízkosti nádrže je alarmující a může vést ke kolapsu ekosystému. Udržitelný stav vyžaduje maximální centralizaci odpadních vod na jednu či několik ČOV s vyspělou technologií a odborným provozem, ideálně s vypouštěním pod nádrž.

18. Vodní ekosystém nádrže Lipno již nyní není dobrý a každý další nárůst produkce odpadních vod, byť při dodržení běžné vodoprávní legislativy, zvyšuje vnos živin do nádrže. Významným rizikovým faktorem je roztříštěné nakládání s odpadními vodami v celé oblasti Lipna. Změna územního plánu přispívá ke kumulativní zátěži živinami a její problematičnost spočívá v synergii s dopady dalších záměrů v území.

19. Řešené území se nachází v III. zóně CHKO Šumava (zastavěná plocha osady Hrdoňov IV. zóna, niva Lužního potoka I. zóna), v evropsky významné lokalitě Natura 2000 a v chráněné oblasti přirozené akumulace vod Šumava.

20. Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (dále jen „ZÚR“) stanoví, že u vodních nádrží s rekreačním potenciálem je nutné dbát na vhodnost vymezování zastavitelných ploch a dalších podmínek využití s cílem eliminovat riziko zhoršení kvality vod. Pro oblast Šumavy požadují citlivé využití rekreačního potenciálu s ohledem na ochranu přírody a vyváženost zájmů ochrany přírody a socioekonomického rozvoje.

21. Změna územního plánu umožňuje další zástavbu, aniž by podrobně určovala kvalitu technologie ČOV pro odstranění fosforu, která se může výrazně lišit (viz stanovisko EIA k rekreačnímu parku Kovářov). Nakládání s odpadními vodami nebylo dostatečně posouzeno a je v rozporu se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), a se ZÚR. II.D Námitky narušení krajinného rázu 22. Změna č. 1 umožňuje rozsáhlou rekreační zástavbu v lokalitě Hrdoňov, nacházející se v III. zóně CHKO Šumava. Jedná se o zásadní narušení krajinného rázu (§ 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny), neboť lokalita tvoří unikátní mikroregion vymezený Hruštickou zátokou, Lužním potokem a historickými plužinami, které představují významný krajinářský a historický prvek z období osídlení ve 13. století.

23. Územní studie krajiny Jihočeského kraje z roku 2021 řadí Hrdoňov do krajinné oblasti Hornolipenské, jejíž stávající i cílovou kvalitou je harmonický ráz s vysokým podílem trvalé vegetace a drobných struktur. Tato oblast však bývá narušena zejména nevhodnou rekreační zástavbou. Vyhodnocení vlivů Územního plánu Frymburk na životní prostředí z roku 2017 konstatuje předimenzování zastavitelných ploch.

24. Navrhovaná regulace umožňuje objekty o 2 nadzemních podlažích s podkrovím a zastavitelností až 50 %, což neodpovídá stávající zástavbě (jednopodlažní objekty s podkrovím bez oplocení) a vytváří riziko lineární bariéry u Hruštické zátoky.

25. Stanovisko Správy národního parku Šumava ze dne 20. 12. 2023, sp. zn. SZ NPS 12135/2023, čj. NPS 13436/2023, a obdobně stanovisko ze dne 23. 5. 2024, sp. zn. SZ NPS 05079/2024/2, čj. NPS 05465/2024, doporučují pro plochy SX Z–9.1a, 9.2 a 9.3a snížit výšku zástavby na 1 nadzemní podlaží s podkrovím. Odůvodňují to charakterem území CHKO Šumava, které je harmonicky utvářené, s významným podílem přírodních ekosystémů a historických prvků, a jehož ochrana vyplývá z § 25 zákona o ochraně přírody a krajiny a z výnosu Ministerstva kultury ČSR ze dne 17. 3. 1975, čj. 5954/75. Správa konstatuje, že stávající regulace (2 nadzemní podlaží + podkroví) je naddimenzovaná vzhledem k převážně jednopodlažní zástavbě v lokalitě Hrdoňov, a že vyšší zástavba zvyšuje zátěž území, zejména v oblasti odpadních vod a rekreačního využití.

26. Odpůrce k tomu ve změně č. 1 uvádí, že doporučení správy bude pouze zváženo, protože platný územní plán řadí plochy do funkčního typu SR, tj. plochy smíšené obytné rekreační s limitem 2 nadzemní podlaží + podkroví, což považuje za nutné zachovat z důvodu kontinuity rozhodování a oprávněných očekávání vyplývajících z účinného územního plánu.

27. Plán péče CHKO Šumava stanoví, že objekty mají být přízemní (i podsklepené) s využitím podkroví, přičemž nadezdění podkroví má být minimální nebo skryté ve hmotě střechy. Územní plán však umožňuje stavby s 2 nadzemními podlažími, podzemním podlažím a podkrovím, což je v rozporu s plánem péče i s charakterem stávající zástavby. Územní plán sice podmiňuje zástavbu zpracováním územní studie, ta je však nezávazná a časově omezená. Část F) územního plánu ukládá respektovat krajinný ráz a charakter zástavby, ale nestanoví konkrétní parametry (velikost pozemku, půdorys, sklon střech), které plán péče upravuje. II.E Námitky výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů 28. Navrhovatel požadoval respektování biotopu silně ohroženého a zákonem chráněného chřástala polního, který se vyskytuje na zastavitelných plochách Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a. Tento druh je dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii „silně ohrožený“, v Červeném seznamu ptáků ČR (Šťastný et al., 2017) je klasifikován jako zranitelný a je uveden v příloze I směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. V době schválení napadené změny územního plánu byl jeho výskyt prokazatelný (viz nálezová databáze ochrany přírody či veřejný registr půdy). Následně Agentura ochrany přírody a krajiny vyhodnotila záznamy v nálezové databázi dle pravidelné pětileté periody, a toto ochranné opatření „sejmula“. Chřástal je nicméně na loukách stále slýchán a jeho výskyt zde potvrzuje i aktuálně provedený bioprůzkum.

29. Pozemky jsou dlouhodobě obhospodařovány dle § 9 bod 14 nařízení vlády č. 79/2007 Sb., o podmínkách provádění agroenvironmentálních opatření, tedy sečí po 15. 8., což zajišťuje ochranu druhé snůšky.

30. Biologický průzkum ploch v okolí osady Hrdoňov, prováděný v průběhu tohoto roku, upozorňuje na nutnost respektování biotopů zvláště chráněných druhů podle § 5 a § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny. Hrdoňov sice není součástí ptačí oblasti, avšak nachází se v doletové vzdálenosti předmětů ochrany ptačí oblasti Šumava. V rámci zásady předběžné opatrnosti by územně plánovací dokumentace neměla ignorovat biotopy druhů, jako jsou chřástal polní, jeřábek lesní či kulíšek nejmenší, a jejich migrační koridory (např. plochy Z9.2, Z9.1, Z9.1c, Z9.3a, DD). Ztráta těchto ploch může vést k fatální fragmentaci populací, což dokládá negativní vliv hospodaření a rekreační zástavby v okolí Lipna na tetřívka obecného.

31. Území je součástí CHKO Šumava a evropsky významné lokality Šumava, kde se vyskytují předměty ochrany, například: druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech, bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito–jílovitých půdách, vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně, extenzivní sečené louky nížin až podhůří, smíšené jasanovo–olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy, mihule potoční, netopýr velký, rys ostrovid, střevlík Ménétriésův a vydra říční.

32. Biotop chřástala polního a dalších chráněných rostlin a živočichů se nachází na plužinách, které nejsou intenzivně obhospodařovány, a představují přírodně významnou klidovou lokalitu.

33. Odpůrce k tomu v odůvodnění změny č. 1 uvádí, že v navazujících správních řízeních je nutné respektovat existenci biotopu chřástala polního tam, kde bude prokázáno hnízdění, a postupovat podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Územní plán pouze vymezuje zastavitelné plochy, nikoli povoluje výstavbu.

34. Dle navrhovatele tak nebyla provedena analýza vlivů dle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny, přestože dochází k navýšení zastavitelných ploch na vlhkých loukách o cca 0,8 ha.

35. Stanoviska Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 4. 5. 2022, čj. KUJCK 53990/2022, a Správy národního parku Šumava ze dne 13. 4. 2022, čj. NPS 03229/2022/2, vyloučila negativní vliv změny na lokality a ptačí oblasti soustavy Natura 2000 a hodnocení vlivů nepožadovala. II.F Námitka týkající se dopravní obslužnosti 36. Navrhovatel dále uvedl, že intenzita automobilové a cyklo dopravy, plus pohyb pěších osob je v osadě během sezóny rok od roku intenzivnější. Prakticky jednosměrná místní komunikace je za hranicí své kapacity. Přes opakované žádosti zde není instalováno ani základní dopravní značení. Ani provedená pasportizace dopravního značení nepřinesla v tomto směru žádné zlepšení. Změna č. 1 přitom dopravní obslužnost lokality nijak neřeší a ponechává řešení pouze na nezávaznou územní studii. II.G Navrhovaný petit 37. Navrhovatel navrhl, aby krajský soud změnu č. 1 zrušil ke dni vyhlášení rozsudku.

III. Shrnutí vyjádření odpůrce a jeho doplnění

38. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že napadené opatření obecné povahy již Krajský soud v Českých Budějovicích částečně zrušil rozsudkem ze dne 30. 4. 2025, čj. 51 A 3/2025–53, a proto nelze žádat zrušení celé změny č. 1.

39. Pořízení změny č. 1 proběhlo v souladu se všemi právními předpisy, za účasti odborného pořizovatele (R.B.) a projektanta (MAP, s. r. o.). Všechny námitky vlastníků, investorů i stanoviska dotčených orgánů, včetně Krajského úřadu Jihočeského kraje, byly vypořádány. Podle odpůrce návrh navrhovatele sleduje individuální zájmy úzké skupiny vlastníků rekreačních objektů u Lipenské nádrže, kteří se snaží udržet své privilegované postavení, a nikoli veřejný zájem. Tato skupina podle odpůrce ignoruje potřeby udržitelného rozvoje odpůrce.

40. Odpůrce konstatoval, že postupoval v souladu se zadáním, právními normami a veřejným zájmem.

41. Odpůrce navrhl, aby krajský soud návrh zamítl.

42. V doplnění vyjádření odpůrce zdůrazňuje, že zadání územního plánu je pouze východiskem procesu a není závazné (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010–169, č. 2266/2011 Sb. NSS). Změna č. 1 byla provedena v souladu se zadáním, zejména úpravou koridoru pro Šumavskou elektrickou dráhu a doplněním podmínky pro výstavbu v sídle Hrdoňov, která je podmíněna realizací ČOV. Změna nevymezuje nové zastavitelné plochy, pouze zpřesňuje plochy dopravy a rozšiřuje stávající zastavitelné plochy s přísnějšími podmínkami ochrany přírody.

43. K námitce chybějícího posouzení vlivů na životní prostředí odpůrce uvádí, že příslušný orgán takový požadavek neuplatnil a změna zpřísňuje podmínky výstavby, čímž zajišťuje lepší ochranu krajiny. Územní plán neřeší konkrétní technologii čištění odpadních vod, pouze stanovuje podmínku realizace ČOV před zahájením výstavby.

44. K otázce krajinného rázu odpůrce nesouhlasí s tvrzením o rozporu s plánem péče CHKO Šumava, neboť stanovisko CHKO bylo souhlasné. Pokud jde o zvláště chráněné druhy, rozšíření ploch v Hrdoňově nezasahuje do hodnotných lokalit, naopak změna zmenšuje plochy pro dopravu ve volné krajině a navrací je do přírodních, lesních a zemědělských ploch (celkem 19 ha), což je pozitivní z hlediska ochrany přírody. IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A K otázce (ne)přípustnosti návrhu dle § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 45. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda se na návrh již vztahuje § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021, který upravuje speciální případ nepřípustnosti návrhu, „obsahuje–li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl“. Krajský soud dospěl k závěru, že uvedené ustanovení nelze v nynější věci použít a návrh přípustný je.

46. Dle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, čj. 41 A 18/2024–101, „je třeba § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 vyložit ve prospěch zachování práva na soudní přezkum tak, že opatřením obecné povahy ve smyslu tohoto ustanovení je míněno pouze opatření obecné povahy vydané až podle tohoto zákona, a nepřípustnost návrhu je spojena jen s neuplatněním důvodů, které mohly být uplatněny v řízení o vydání opatření obecné povahy vedeném již podle stavebního zákona z roku 2021. Tento výklad ve spojení s § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021 znamená, že podmínka omezující přístup k soudní ochraně zakotvená v § 307 odst. 2 stavebního zákona se uplatní v případech, kdy bylo veřejné nebo opakované veřejné projednání, při němž mohly být důvody uplatněny, zahájeno za účinnosti stavebního zákona z roku 2021, a navrhovatel si tedy měl být s ohledem na zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, vědom důsledků spojených s případnou pasivitou. Tomu by měl případně přizpůsobit míru pozornosti, kterou bude věnovat úřední desce a formulaci případných připomínek.“ Krajský soud v Českých Budějovicích se s tímto závěrem ztotožnil.

47. Bylo tedy zapotřebí posoudit, jakou právní úpravou se proces vydání změny č. 1 řídil, a to s ohledem na dikci § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021, dle kterého „[b]ylo–li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání nebo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu nebo jeho změny nebo regulačního plánu nebo jeho změny, dokončí se podle dosavadních právních předpisů.“ Za začátek veřejného projednání je zapotřebí považovat okamžik, kdy došlo k vyhlášení dne a místa veřejného projednání, což předurčuje aplikovatelnou právní úpravu nejen pro samotné veřejné projednání, ale i následný schvalovací proces změny územního plánu (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, čj. 73 A 2/2025–84, odst. 46–53).

48. Veřejné projednání změny č. 1 tak bylo zahájeno dne 14. 11. 2023, kdy odpůrce oznámil den a místo veřejného projednání veřejnou vyhláškou. Ve vztahu ke změně č. 1 je tak zapotřebí aplikovat zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) – dále jen „stavební zákon z roku 2006“. Z toho plyne, že § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 se v nynější věci neuplatní. Nebylo tedy zapotřebí v tomto ohledu zkoumat, zda a jaké důvody navrhovatel uplatnil již v průběhu přijímání změny č.

1. IV.B K návrhovým bodům 49. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

50. Návrh není důvodný.

51. Krajský soud obecně předesílá, že ve schváleném územním plánu a jeho změnách se projevuje zájem obce na rozvoji území, který v sobě nutně zahrnuje i sumu soukromých zájmů obyvatel obce „na zachování prostředí, v němž žijí (a tím i uchování hodnoty nemovitostí v jejich vlastnictví), v relaci k zalidněnosti, zastavitelnosti obce, krajinnému rázu, životnímu prostředí atd., a to vyjádřených skrze jimi volené zastupitele. Ostatně stanovit funkční využití území a jeho rozvoj při splnění všech cílů a zásad územního plánování je součástí legitimního rozhodnutí zastupitelstva obce, které plně spadá do samostatné působnosti obce, do níž správní soudy mohou zasahovat pouze minimálně (viz usnesení ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. III. ÚS 2833/19, bod 12 odůvodnění)“ (nález Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 709/19). Úlohou soudu v řízení o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho změny je bránit jednotlivce před excesy v územním plánování a před nedodržením zákonných mantinelů, nikoliv však územní plány dotvářet či měnit. Ke zrušení územního plánu či jeho změny by měl proto soud přistoupit výlučně tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost pořízení a vydání územního plánu nebo jeho změny. Územní plán je svou povahou dlouhodobý koncepční dokument obce sloužící k usměrňování jejího územního rozvoje, který je právně závazný. IV.B.1 K námitkám týkajícím se rozporu mezi zadáním pro zpracování změny č. 1 a jejím skutečným obsahem 52. Krajský soud předně nepřisvědčil námitce rozporu mezi zadáním pro zpracování změny č. 1 a jejím skutečným obsahem, ani námitkám s tím souvisejícím.

53. Odpůrce v této souvislosti zcela přiléhavě poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2010, čj. 1 Ao 5/2010–169, č. 2266/2011 Sb. NSS, dle něhož „proces pořizování územněplánovací dokumentace je dynamický. Zadání změny územního plánu je pouze východiskem celého procesu, avšak stavební zákon nestanoví, že by výsledek tohoto procesu (tj. schválená změna územního plánu) měl obsahově plně korespondovat s obsahem zadání. Stavební zákon nepřikazuje, aby v případě změny obsahu zadání oproti jeho návrhu byl opakován postup dle § 47 odst. 2 stavebního zákona. Nelze zde hledat paralelu s opakováním veřejného projednání návrhu změny územního plánu, neboť § 53 odst. 2 stavebního zákona obsahuje výslovnou úpravu opakování veřejného projednání návrhu. Ostatně veřejné projednání návrhu změny územního plánu je poslední fází celého procesu, kdy se ještě může veřejnost vyjádřit k jeho obsahu. Návrh zadání změny územního plánu je naproti tomu ranou fází tohoto procesu, kdy ještě nemůže dojít ke zkrácení práva veřejnosti vyjádřit se k obsahu změny územního plánu.“ Pokud se tedy zadání změny č. 1 odchyluje od její výsledné podoby, nezpůsobuje to samo o sobě její nezákonnost.

54. Navrhovatel na tuto námitku navázal argumentací, dle které nejenže nedošlo k původně avizovanému prověření všech vymezených zastavitelných ploch, ale změna č. 1 rozlohu zastavitelných ploch navyšuje následovně: Z.9.1a – Plochy smíšené obytné jiné (SX): 27 563 (+631) m2; Z.9.1c – Plochy občanského vybavení – sport (OS): 9 833 (+2 069) m2; Z.9.2 – Plochy smíšené obytné jiné (SX): 27 888 (+63) m2; Z.9.3a – Plochy smíšené obytné jiné (SX): 19 156 (+49) m2; K.9.1e – Plochy rekreace jiná – přírodní koupaliště, pláže, pobytové louky (RX.4): 10 191 (+1 965) m2; K.9.1f – Plochy rekreace jiná – přírodní koupaliště, pláže, pobytové louky (RX.4): 5 703 (+3 096) m2.

55. Navrhovatel však přehlíží to, jakým způsobem k uvedenému „navýšení“ došlo. Odpůrce správně upozornil, že se jedná pouze o důsledek zpřesnění koridoru železniční dráhy. To je zřejmé z porovnání grafické části původního územního plánu a změny č.

1. Pro lepší názornost krajský soud za tímto účelem za pomoci veřejně přístupné mapové aplikace Geoportálu Jihočeského kraje (dostupné na: https://gisportal.kraj–jihocesky.cz/javascript/upd/) vytvořil překryv výřezu z hlavního výkresu původního územního plánu a změny č. 1. [OBRÁZEK]

56. Změna č. 1 zúžila drážní koridor původně označený Z–D16b – plochy drážní dopravy (DZ), nyní Z.D16b – plochy dopravy drážní (DD), z původních 357 550 m2 na 169 886 m2. Zúžený koridor je na obrázku vyznačen fialovou barvou. Původní šíři koridoru značí souvislé červené čáry po jeho stranách. V důsledku tohoto zúžení došlo naopak k rozšíření ploch Z.9.1a, Z.9.1c, K.9.1e a K.9.1f. Na možné zastavitelnosti území v této oblasti se však nic nemění.

57. V případě ploch Z.9.2 a Z.9.3a není z mapových podkladů jejich zvětšení vůbec patrné. Ostatně i navrhovatel uvádí, že se má jednat o navýšení o pouhých 63, resp. 49 m2, což je z hlediska navrhovatelem chráněných zájmů v podobě „ochrany přírody, životního prostředí a krajiny, památek a rozvoje oblasti Lipensko“ v podstatě zanedbatelné.

58. Uvedené má značný význam pro úvahu o zásahu do navrhovatelových veřejných subjektivních práv. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 28. 8. 2020, čj. 6 As 141/2019–64, č. 4077/2020 Sb. NSS, rozlišil dvě situace: „V té první odpůrce přebere regulaci z původního opatření obecné povahy, typicky územního plánu, do územního plánu nově vydaného. V těchto případech dosavadní judikatura přiznává navrhovateli plnou soudní ochranu zřejmě proto, že odpůrce skutečně dosavadní regulaci novým opatřením obecné povahy odstraňuje, začíná takříkajíc ‚s čistým stolem‘ a do práv dotčených subjektů tak zasahuje v celém rozsahu nově, neboť vše je otevřeno ke změnám. Odpůrce proto nemůže spoléhat na jakousi imunitu vůči soudnímu přezkumu jen proto, že se nově uložené omezení na právech shoduje s nějakým dřívějším, které tehdy před soudem napadeno nebylo. Naproti tomu odlišná situace nastává, pokud odpůrce vydá pouze změnu územního plánu, přičemž ten původní zůstává stále v platnosti, pouze je v příslušném rozsahu upraven (novelizován) provedenou změnou. V takovém případě dosavadní judikatura stojí na tom, že změna územního plánu do práv navrhovatele (typicky vlastníka pozemku) nově nezasahuje. K příslušnému omezení došlo již původním územním plánem, tudíž – a to je podstatné – správní soudy nemohou navrhovatele před jeho dopady ochránit, a to proto, že zrušením změny územního plánu by se aktivoval územní plán ve své původní podobě před změnou (srov. KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, 1104 s., str. 905, a tam citovanou judikaturu). Pokud v něm již předmětné omezení bylo zakotveno, na navrhovatelově právním postavení by se zrušením změny územního plánu totiž nic nezměnilo. Jedinou výjimkou by mohla být situace, kdy by v době napadení změny již ležel před soudem též návrh na zrušení původního územního plánu, resp. omezení v něm obsaženého. Jestliže by ale navrhovatel původní územní plán nenapadl a návrhem na zrušení jeho změny by se snažil toto své opomenutí dohnat a obejít zákonné lhůty pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy v jeho původní podobě (před přijatou změnou), neměl by být ve své snaze úspěšný.“ 59. Z uvedeného je patrno, že pokud by krajský soud změnu č. 1 zrušil, došlo by k obnovení původního územního plánu, a tedy i opětovnému zásadnímu rozšíření zastavitelné plochy drážního koridoru Z.D16b, a to po celé jeho délce (tedy nejen v osadě Hrdoňov).

60. Navrhovatel považuje odůvodnění změny č. 1 v této souvislosti za nedostatečné, poukazuje–li pouze na to, že důvodem zpřesnění koridoru „bylo vhodné zapojení vlakotramvaje do budoucího zastavěného území, kde samotné těleso vlakotramvaje spoluutváří veřejný prostor bez nevhodných obtížně využitelných zbytkových pásů luk a pastvin.“ Krajský soud navrhovatelův náhled nesdílí. Z citované části odůvodnění změny č. 1 plyne, že smyslem úpravy bylo zlepšení využitelnosti přilehlých ploch zamezením vzniku „zbytkových pásů“, což je z pohledu přezkoumatelnosti uspokojivá úvaha.

61. Navrhovatel poukázal na to, že zvětšením ploch pro rekreační a sportovní funkci dojde k nárůstu negativních vlivů (množství odpadních vod, zásah do krajinného rázu, nárůst intenzity dopravy atd.). Jedná se však o námitku pouze zcela obecnou, která krajskému soudu ani neumožňuje bližší přezkum.

62. Konkrétněji navrhovatel pouze uvedl, že „[v]elikost staveb v těchto plochách může být až 3%, tj. v ploše K–9.1e je možné umístit stavbu o ploše více než 300 m2, a to s 1.NP a podkrovím a velmi pravděpodobně také s podzemním podlažím (viz pouze nezbytně nutné úpravy terénu, tj. terénní úpravy nejsou zakázány)“.

63. Dle původního územního plánu i změny č. 1 na plochách rekreace jiná – přírodní koupaliště, pláže, pobytové louky (RX.4), původně označených pouze jako přírodní koupaliště, pláže, pobytové louky (SR.p), je jejich hlavním způsobem využití „území pro zajištění rekreačně sportovních a relaxačních činností v krajině formou travnatých pláží, pobytových luk apod.“ 64. V rámci podmíněně přípustného využití na nich bylo a dle změny č. 1 nadále je možné umístit „stavby altánů a stánků, odpočívek, mobilních WC, sanitárních a dalších zařízení vč. nezbytných objektů technické infrastruktury bezprostředně souvisejících s funkcí golfového hřiště s podmínkou, že: – půdorysná výměra jednotlivých zařízení bude minimální (orientačně do cca 50 m2) – celkový rozsah (součet) výměr uvedených staveb se bude pohybovat v řádu do 3 % z celkové rozlohy dotčené plochy“. Obecnou podmínkou je pak, že „svým vlivem na okolí nesnižují kvalitu prostředí souvisejícího území a podstatně nezvyšují dopravní zátěž v území“.

65. Původní územní plán i změna č. 1 dále pro tyto stavby shodně stanoví, že jejich „výšková hladina zástavby v plochách stabilizovaných a způsob zastřešení musí být v souladu s kontextem okolí“ a „zástavba v rozvojových plochách bude vždy řešena s limitem max. 1 nadzemního podlaží plus podkroví, způsob zastřešení musí být v souladu s kontextem okolí“.

66. Fakticky v podstatě jedinou změnou tak je, že dle změny č. 1 může celková zastavitelnost plochy K.9.1e činit 305,73 m2, zatímco původně se jednalo o 246,78 m2. Z návrhu se nepodává, proč by právě tato v podstatě pouze drobná změna mohla v kontextu osady Hrdoňov a Hruštické zátoky činit jakýkoli významný rozdíl z pohledu zásahu do práv navrhovatele a jeho členů.

67. Je vhodné poukázat též na to, že pro plochy drážní dopravy (DZ) dle původního územního plánu i plochy dopravy drážní (DD) platí jako přípustné využití „pozemky dráhy a vleček, včetně náspů, zářezů, opěrných zdí, mostů, kolejišť a doprovodné zeleně, dále pozemky zařízení pro drážní dopravu, například stanice, zastávky, nástupiště a přístupové cesty, provozní budovy a pozemky dep, opraven, vozoven, překladišť a správních budov“, dále „pozemky související dopravní a technické infrastruktury“ a „pozemky ostatních veřejných prostranství vč. zeleně a prvků ÚSES“. Jako podmíněné využití však stará i nová územní regulace dále připouští „pozemky občanského vybavení souvisejícího s převažujícím způsobem využití“. Nelze bez dalšího předpokládat, jak se patrně domnívá navrhovatel, že by celá část území, o které se koridor dráhy zmenšil, zůstala dle původního územního plánu nezastavěná. V rámci podmíněného využití by dokonce ve vymezeném koridoru bylo možné realizovat také některé záměry občanského vybavení podobné těm, které lze umístit na plochách Z.9.1c (plochy občanského vybavení – sport) nebo K.9.1e a K.9.1f (plochy rekreace jiná – přírodní koupaliště, pláže, pobytové louky).

68. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle které u ploch Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a více než 5 let nenabylo účinnosti rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Ustanovení § 102 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 stanoví pouze podmínky pro případnou náhradu za změnu v území v důsledku „zrušení určení pozemku k zastavění na základě změny územního plánu nebo vydáním nového územního plánu“. Nelze z něj však dovozovat veřejné subjektivní právo třetích osob na to, aby v případě, že vlastník dotčených pozemků o jejich zastavění neusiluje, došlo k vyjmutí takových pozemků ze zastavitelných ploch. Poukazuje–li odpůrce v této souvislosti na to, že se nechce vystavit riziku případných soudních sporů, jedná se o postup zcela legitimní. IV.B.2 K námitkám chybějícího posouzení vlivů na životní prostředí 69. Nedůvodná je též námitka chybějícího posouzení vlivů na životní prostředí.

70. Navrhovatel v této souvislosti uvedl, že řešené území má rozlohu cca 7,4 ha a umožňuje výstavbu ubytovacích zařízení bez určení jejich podílu a dále výstavbu nově podmíněnou výstavbou čistírny odpadních vod. Ačkoli to výslovně neuvedl, z kontextu je zřejmé, že tato námitka směřuje k plochám Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a, neboť právě ve vztahu k nim změna č. 1 povinnost výstavby ČOV nově stanoví a součet jejich rozlohy odpovídá přibližně 7,4 ha (74 607 m2).

71. Rekreační zástavbu v lokalitě Hrdoňov umožňoval již původní územní plán. Ostatně odpůrce ve vypořádání navrhovatelových námitek uvedl, že „[ú]kolem této změny územního plánu Frymburk nebylo redukovat rozsah zastavitelných ploch a tím výrazně omezit jejich hodnotu pro jejich vlastníky, ale stanovit podmínky, které by vedly ke zpřísnění podmínky pro rozhodování v území a pro vytvoření podmínky pro zachování uměřeného a přirozeného rozvoje ve správním území Městyse Frymburk.“ Navrhovatel ani netvrdí, že by změna č. 1 umožňovala výstavbu jakýchkoli nových (sic!) sídel nebo rekreačních a sportovních areálů.

72. Pokud jde o nový požadavek na výstavbu ČOV, navrhovatel uvedl, že se může jednat o záměr kategorie II. dle bodu 64 přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. Neuvedl však, z čeho dovozuje, že se bude jednat o ČOV „s objemem vypouštěných odpadních vod od stanoveného limitu 600 tis. m3 /rok“ (v takovém případě by se jednalo o záměr vyžadující provedení zjišťovacího řízení). Konkrétní parametry této ČOV totiž změna č. 1 nestanoví. Jedná se tak o pouhou spekulaci.

73. Ostatně posouzení vlivů na životní prostředí při pořizování změny č. 1 nepožadoval ani žádný dotčený orgán. IV.B.3 K námitkám týkajícím se nakládání s odpadními vodami 74. Krajský soud nepřisvědčil ani námitkám týkajícím se nakládání s odpadními vodami.

75. Navrhovatel v této souvislosti předestřel rozsáhlou argumentaci, v níž popisuje stav kvality vody v Lipenské nádrži. Namítá také chybějící parametry ČOV, která je podmínkou pro výstavbu na plochách Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a.

76. Krajský soud však neshledal, že by územní plán musel obsahovat takto podrobnou regulaci. Ostatně navrhovatel ani neuvedl, proč (na základě jakých ustanovení právních předpisů) by tomu tak mělo být. Podstata požadavku na výstavbu ČOV naopak směřuje k lepšímu nakládání s odpadními vodami. Konkrétní parametry ČOV se budou odvíjet od konkrétního stavebního záměru a budou předmětem posuzování v k tomu určených řízeních.

77. K tomu lze poukázat především na § 38 odst. 9 vodního zákona, dle něhož platí, že „[p]ři povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních stanoví vodoprávní úřad nejvýše přípustné hodnoty množství a koncentrace vypouštěného znečištění (emisní limity) a objemu vypouštěných vod. Při povolování vypouštění odpadních vod do vod povrchových je vázán ukazateli vyjadřujícími stav vody ve vodním toku, normami environmentální kvality, ukazateli a hodnotami přípustného znečištění povrchových vod, ukazateli a nejvýše přípustnými hodnotami ukazatelů znečištění odpadních vod (emisní standardy) stanovenými nařízením vlády a náležitostmi a podmínkami povolení k vypouštění odpadních vod, včetně specifikací nejlepších dostupných technologií v oblasti zneškodňování odpadních vod a podmínek jejich použití, které stanoví vláda nařízením a nejlepšími dostupnými technikami v oblasti zneškodňování odpadních vod. Při povolování vypouštění odpadních vod do vod podzemních je vázán ukazateli vyjadřujícími stav podzemní vody v příslušném útvaru podzemní vody, ukazateli a hodnotami přípustného znečištění podzemních vod, ukazateli a přípustnými hodnotami znečištění odpadních vod a náležitostmi a podmínkami povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních, které stanoví vláda nařízením.“ 78. Splnění uvedených požadavků je tak ve výsledku nezbytnou podmínkou pro zahájení provozu ČOV, které je zase dle změny č. 1 podmínkou pro výstavbu na plochách Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a. Jelikož změna č. 1 konkrétní podobu ČOV ani její parametry nestanoví, z povahy věci tak ani nevylučuje řešení, kterého se domáhá navrhovatel (centrální zneškodňování splaškových vod s účinným odstraňováním fosforu). Krajský soud proto neshledal, že by změna č. 1 byla v rozporu s vodním zákonem, neboť právě tímto zákonem se bude řídit případné budoucí povolování nakládání s vodami v podobě vypouštění odpadních vod. Za této situace není vadou, pokud se odpůrce otázkou nakládání s odpadními vodami podrobněji nezabýval.

79. Navrhovatel poukázal na to, že centrální zneškodňování splaškových vod s účinným odstraňováním fosforu požadovalo též Povodí Vltavy ve stanovisku ze dne 20. 12. 2024. Na to odpůrce reagoval v podstatě kladně v podobě obecného pravidla v části týkající se odvádění a likvidace odpadních vod (kanalizace): „Zneškodňování splaškových odpadních vod je nutné řešit odváděním na centrální ČOV s účinným odstraňováním fosforu z odpadních vod. Z důvodu zajištění principiální plošné ochrany kvality vody v nádrži před difúzním znečištěním ze splaškových odpadních vod a zachování koupacích oblastí je nutné řešit centrální zneškodňování splaškových vod souběžně s výstavbou objektů v zastavitelných plochách.“ Skutečnost, že odpůrce nestanovil konkrétní parametry budoucích ČOV, není s ohledem na shora uvedené vadou, která by činila změnu č. 1 nezákonnou.

80. Pro úplnost lze poznamenat, že krajskému soudu je z úřední činnosti známo (řízení ve věci sp. zn. 51 A 11/2025), že odpůrce a obec Lipno nad Vltavou zamýšlí výstavbu společné ČOV, která má sloužit ke společnému odvedení odpadních vod mimo vodní nádrž Lipno. Jakkoli krajský soud rozsudkem ze dne 18. 11. 2025, čj. 51 A 11/2025–118, zrušil příslušnou část změny č. 7 územního plánu obce Lipno nad Vltavou, učinil tak pouze pro její nedostatečné odůvodnění, a to ovšem na rozdíl od nynější věci v situaci, kdy došlo ke změně z přestavbové plochy určené pro dopravní terminál Lipno – Loučovice na přestavbovou plochu technické infrastruktury pro novou ČOV. Krajský soud shledal nedostatečným posouzení aktuálního stavu v území, a tedy i potřebnosti nové ČOV. Z pohledu krajského soudu se tedy nejednalo o nezákonnost změny funkčního využití plochy pro výstavbu nového záměru jako takové (tuto otázku vůbec neposuzoval), a uvedené řešení v podobě společné (centrální) ČOV proto není do budoucna bez dalšího vyloučeno.

81. Krajský soud neshledal ani rozpor změny č. 1 se ZÚR, dle kterých je u vodních nádrží s rekreačním potenciálem zapotřebí „dbát na vhodnost vymezování zastavitelných ploch, dalších ploch s rozdílným způsobem využití a volbu dalších možných podmínek využití v územně plánovací dokumentaci s cílem eliminovat riziko zhoršení kvality vod“. Navrhovatel dále citoval požadavek ZÚR pro specifickou oblast Šumava „stanovit podmínky pro citlivé a přijatelné využití rekreačního potenciálu oblasti s ohledem na nejcennější území s ochranou přírody“. Předně změna č. 1 na zastavitelnosti ploch v rozvojové oblasti 08 – Hrdoňov nic zásadního nemění, ačkoli se navrhovatel snaží přesvědčit soud o opaku. Samotné stanovení podmínky výstavby ČOV pro další výstavbu na plochách Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a s uvedeným požadavkem v žádném rozporu není, a naopak z povahy věci sleduje zabránění riziku zhoršení kvality vod.

82. Navrhovatel konečně citoval také část požadavku ZÚR „podporovat řešení směřující k vyváženosti zájmů ochrany přírody a zájmů na rozvoj socioekonomických aktivit a na rozvoj sportovního a rekreačního využívání oblast“. ZÚR ovšem v této souvislosti dodávají, že se má jednat například o podporu „rozvoje cyklostezek, běžeckých tras (např. záměru ‚bílá stopa‘ na Šumavě), inline tras (např. záměru inline dráhy ve Stožci), záměru zoologického programu na Šumavě, apod.“ Již z toho je zřejmé, že ZÚR v této části na nyní posuzovanou věc vůbec nedopadají. I kdyby tomu tak bylo, stále platí to, co již krajský soud uvedl výše. IV.B.4 K námitkám narušení krajinného rázu 83. Důvodná není ani námitka narušení krajinného rázu, kterou navrhovatel taktéž směřuje vůči plochám Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a. V tomto ohledu se pozastavuje nad stanovenými výškovými limity, s nimiž nesouhlasí.

84. Jak již krajský soud shora uvedl, změna č. 1 není takové povahy, aby mohla do práv navrhovatele a jeho členů nějak výrazněji zasáhnout.

85. Uvedené plochy jsou dle změny č. 1 zařazeny mezi plochy smíšené obytné jiné (SX). V původním územním plánu se jednalo o plochy smíšené obytné rekreační (SR). V obou případech však výšková regulace zástavby stanoví, resp. stanovila, že „výšková hladina zástavby v plochách stabilizovaných a způsob zastřešení musí být v souladu s kontextem okolí“ a že „zástavba v rozvojových plochách bude vždy řešena s limitem max. 2 nadzemních podlaží plus podkroví, způsob zastřešení musí být v souladu s kontextem okolí“. Beze změny zůstala i maximální zastavěnost v rozsahu 50 % plochy pozemku. Změna č. 1 tedy v tomto ohledu nepřinesla nic nového a do práv navrhovatele proto nově nijak nezasahuje (viz opět shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 6 As 141/2019–64).

86. Navrhovatel namítl, že změna č. 1 je v rozporu s plánem péče CHKO Šumava (což odpůrce rozporuje), avšak neuvedl, jak by tato skutečnost případně mohla způsobit nezákonnost napadeného opatření obecné povahy. Odpůrce nadto správně uvedl, že stanovisko CHKO Šumava, resp. Správy národního parku Šumava, která v CHKO Šumava vykonává státní správu dle § 78 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, bylo ve vztahu k plochám Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a ve výsledku kladné, neboť změny pouze doporučuje. Pokud se odpůrce při přijímání změny č. 1 neřídil (pouhými) doporučeními Správy národního parku Šumava, nemá to na zákonnost změny č. 1 žádný vliv. IV.B.5 K námitkám výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů 87. Nedůvodné jsou též námitky týkající se výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů.

88. Taktéž v této souvislosti je významné, že změna č. 1 rozsah zastavitelných ploch žádným podstatným způsobem nemění. Nebylo proto zapotřebí provádět analýzu vlivů dle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Významný vliv změny č. 1 neplyne ani ze závazných stanovisek dotčených orgánů.

89. Navrhovatel k tomu uvedl, že k posouzení vlivů nedošlo, přestože na vhodných stanovištích typu vlhkých luk dochází k nárůstu území pro obytnou zástavbu o téměř 0,8 ha. To však není pravda. Nejenže v případě ploch smíšené obytné jiné Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a (ostatní shora uvedené plochy neslouží k bydlení) došlo k celkovému nárůstu pouze o 743 m2 (631 + 63 + 49), ale navíc se tak stalo na úkor jiné zastavitelné plochy – koridoru železniční dráhy. V lokalitě Hrdoňov nedošlo k celkovému navýšení rozlohy zastavitelných ploch a celkový výsledek je tak z pohledu ohrožení zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů oproti původnímu územnímu plánu v podstatě nulový.

90. Ve vztahu k plochám Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a odpůrce vyšel navíc navrhovateli vstříc v tom, že výslovně v rámci koncepce ochrany a rozvoje přírodních a krajinných hodnot stanovil, že „[v] navazujících správních řízeních je nutné plně respektovat existence biotopu silně ohroženého a zákonem chráněného chřástala polního v místech, kde bude prokázáno, že hnízdí.“ Nicméně tato povinnost již plyne ze zákonné úpravy. Pokud by snad v uvedené lokalitě mělo dojít k výstavbě záměrů, které spadají pod některou z položek přílohy č. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, bylo by zapotřebí provést příslušné posouzení či alespoň zjišťovací řízení. V případě výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů by pak stavebník vždy musel nejprve získat výjimku dle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. IV.B.6 K námitce týkající se dopravní obslužnosti 91. Pokud jde o námitku týkající se dopravní obslužnosti, pak tu ponechal navrhovatel v podstatě jen ve zcela obecné rovině. Změna č. 1 v osadě Hrdoňov nenavyšuje zastavitelné plochy a už vůbec ne způsobem, který by sám o sobě již na úrovni územního plánu vyžadoval přehodnocování či důkladné (pře)zkoumání existujícího dopravního řešení.

92. Změna č. 1 výstavbu na plochách Z.9.1a, Z.9.2 a Z.9.3a podmiňuje zpracováním územní studie, jejímž cílem má být „[p]odrobná koordinace a regulace rozvojové plochy a řešení technické a dopravní infrastruktury. Součástí studie bude vyhodnocení vlivů na krajinný ráz. V rámci územní studie navrhnout postupnou zástavbu navazující na zastavěné území tzn. vyloučení staveb ve volné krajině a zástavbu plochy Z–9.3a podmínit využitím ploch Z.9.1a a Z.9.2 nejméně z 80 %.“ 93. Územní studie slouží jako odborný podklad mimo jiné pro účely rozhodování v území [§ 67 odst. 2 písm. a) stavebního zákona z roku 2021]. Územní studie sice není závazná, ale i důvodová zpráva ke stavebnímu zákonu z roku 2021 (sněmovní tisk č. 1008/0, volební období 2017–2021) předpokládá, že se od ní lze odchýlit pouze tehdy, „pokud odchýlení bude přesvědčivým a věrohodným způsobem zdůvodněno.“ Obdobně ostatně přistupuje judikatura správních soudů i k územním studiím podle stavebního zákona z roku 2006 (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 6. 2025, čj. 22 As 11/2025–72, odst. [21] a [22]). Krajský soud proto neshledal, že by odpůrce pochybil, pokud podrobnější prověření dopravní obslužnosti, ale i některých dalších otázek ponechal na územní studii.

94. Konečně vliv na dopravu, resp. soulad s požadavky na veřejnou dopravní nebo technickou infrastrukturu, je dále nutné posuzovat i v případě povolování konkrétních stavebních záměrů [§ 193 odst. 1 písm. e) stavebního zákona z roku 2021].

V. Závěr a náklady řízení

95. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že návrh není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

96. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

97. Navrhovatel nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného odpůrce nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí návrhu II.A Námitky týkající se rozporu mezi zadáním pro zpracování změny č. 1 a jejím skutečným obsahem II.B Námitka chybějícího posouzení vlivů na životní prostředí II.C Námitky týkající se nakládání s odpadními vodami II.D Námitky narušení krajinného rázu II.E Námitky výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů II.F Námitka týkající se dopravní obslužnosti II.G Navrhovaný petit III. Shrnutí vyjádření odpůrce a jeho doplnění IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A K otázce (ne)přípustnosti návrhu dle § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 IV.B K návrhovým bodům IV.B.1 K námitkám týkajícím se rozporu mezi zadáním pro zpracování změny č. 1 a jejím skutečným obsahem IV.B.2 K námitkám chybějícího posouzení vlivů na životní prostředí IV.B.3 K námitkám týkajícím se nakládání s odpadními vodami IV.B.4 K námitkám narušení krajinného rázu IV.B.5 K námitkám výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů IV.B.6 K námitce týkající se dopravní obslužnosti V. Závěr a náklady řízení