61 A 24/2024– 49

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: Obec Žár se sídlem Žár 30, 374 01 Trhové Sviny proti žalovanému: Městský úřad Nové Hrady se sídlem nám. Republiky 46, 373 33 Nové Hrady o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nesdělení způsobu vyřízení podnětu k zahájení řízení o odstranění staveb na pozemku žalobkyně parc. č. 2581/1 v k. ú. Žumberk u Nových Hradů ze dne 21. 3. 2024 do 30 dnů od jeho podání a způsobu vyřízení uvedeného podnětu vydáním sdělení ze dne 19. 6. 2024, čj. SÚNH–290/2024/PL, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se podnětem ze dne 21. 3. 2024 domáhala toho, aby žalovaný zahájil řízení o odstranění stavby na pozemní komunikaci na pozemku parc. č. 2581/1 v k. ú. Žumberk u Nových Hradů. Jednalo se již o několikáté podání v této věci.

2. Na toto podání žalovaný reagoval sdělením ze dne 19. 6. 2024, čj. SÚNH–890/2024/PL. Žalovaný uvedl, že „znovu shromáždil veškeré jemu dostupné informace a podklady a to i z archivu stavebního úřadu ze kterých i nadále vyplývá že se nejedná o stavbu nepovolenou a to jak oplocení tak i předzahrádky k nemovitosti objektu Penzionu Marie tak, jak již uvedeno ve sdělení ze dne 18.01.2022 pod č.j.SÚNH–3305/2021/PL.“ Žalovaný dále uvedl, že ke stejnému stanovisku dospěl i vodoprávní úřad Městského úřadu Trhové Sviny, který taktéž neshledal důvod k zahájení řízení z moci úřední.

3. Pouze pro přehlednost krajský soud přikládá výřez ortofotomapy z katastru nemovitostí (dostupné na https://nahlizenidokn.cuzk.gov.cz/) s vyznačením shora uvedeného pozemku: [OBRÁZEK] II. Shrnutí žaloby 4. Žalobkyně dne 19. 8. 2024 podala ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného.

5. Žalobkyně uvedla, že je vlastnicí pozemku parc. č. 2581/1 v k. ú. Žumberk u Nových Hradů, který je zčásti zastavěn nepovolenou samostatnou stavbou jiného vlastníka, a to stavbou venkovní zahrádky s posezením, se zastřešením a kamenným plotem v části u objektu Penzionu Marie. Zároveň je tento pozemek pozemní komunikací ve smyslu § 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Rozsah nepovolené stavby na uvedeném pozemku představuje podle zaměření geodetem 50 m2.

6. Jelikož tato stavba zasahuje do pozemní komunikace a ochranného pásma vodovodu ve vlastnictví žalobkyně, podala k žalovanému dne 7. 4. 2021, 22. 9. 2021 a dne 21. 3. 2024 podněty za účelem zahájení řízení o odstranění stavby.

7. Dle žalobkyně nelze platně povolit stavbu na pozemní komunikaci bránící provozu na této pozemní komunikaci ve smyslu § 29 zákona o pozemních komunikacích. Současně nelze platně povolit stavbu, která zasahuje do ochranného pásma vodovodního řadu. Nadto byla cizí stavba postavena na pozemku žalobkyně bez jejího souhlasu.

8. Žalobkyně v podnětu ze dne 21. 3. 2024 poukázala na vydané stavební povolení čj. Výst. 1001/94, v němž předmětná samostatná stavba není označena, resp. stavební povolení na předmětnou samostatnou stavbu nebylo žalovaným vydáno. Stavbu nemohl povolit ani zápis z kontrolního dne ze dne 21. 4. 1999, na jehož obsah se žalovaný odkazuje, a který není správním rozhodnutím.

9. Stavebníkem neoprávněných staveb je vlastník pozemků parc. č. X a parc. č. st. X, pan M. S.. Proti stavebníkovi zahájil žalovaný řízení o odstranění další stavby označené jako zastřešení parkovací plochy u Penzionu Marie, která byla provedena v rozporu s vydaným společným souhlasem ze dne 1. 3. 2021, čj. Výst. SÚNH–6/2021/14/330/PL. V tomto řízení vedeném pod čj. SÚNH–994/2021/39/332/PL je však žalovaný bez objektivních důvodů nečinný. Také stavbou zastřešení parkovací plochy je neoprávněně zastavěn pozemek parc. č. 2581/1 v k. ú. Žumberk u Nových Hradů ve vlastnictví žalobkyně.

10. Naposledy se žalobkyně na žalovaného obrátila podnětem k zahájení řízení o odstranění nepovolených staveb na pozemní komunikaci ze dne 21. 3. 2024. Žalovaný reagoval na tento podnět vydáním sdělení ze dne 19. 6. 2024, čj. SÚNH–890/2024/PL. Nadřízený správní orgán na podněty žalobkyně ze dne 7. 5. 2024 a 7. 8. 2024 učiněné dle § 80 odst. 2 správního řádu nijak nereagoval.

11. Na závažnost celé situace žalobkyně poukazovala především z důvodu neudržitelné dopravní situace na návsi v části obce Žumberk, kde současně dochází k dlouhodobému omezení vlastnického práva vlastníků nemovitostí sousedících s místní komunikací, kteří jsou současně napojeni na vodovodní řad – celkem 4 odběrná místa včetně objektu tvrze a penzionu, k němuž není pro zastavěnost nepovolenou stavbou v délce 30 metrů přístup. Dle žalobkyně je z navržených důkazů zřejmé, že se jedná o nepovolenou stavbu a způsob vyřízení jejího podnětu tudíž považuje za nesprávný.

12. Nezákonnost postupu žalovaného spatřuje žalovaná také v tom, že jí žalovaný ve lhůtě 30 dnů nesdělil, že řízení zahájil nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu.

13. Žalobkyně spatřuje nezákonný zásah též v zásahu do práva vlastnického, které zahrnuje také právo spravovat místní komunikaci, zajistit v místě řádný provoz, údržbu komunikace i přístup k vodovodní síti. Žalobkyně se domnívá, že na odstranění nepovolené stavby existuje pro tyto důvody veřejný zájem.

14. Jako důkazy žalobkyně označila výpis z LV č.1 žalobkyně č. 8/2024, zaměření provedené Ing. J. H. dne 14. 12. 2022, sdělení společnosti PRVOK, s. r. o., ze dne 27. 1. 2023, zn. 014/110/2023, rozhodnutí žalovaného čj. Výst. 1001/94, zápis z kontrolního dne ze dne 21. 4. 1999, podnět ze dne 21. 3. 2024 adresovaný žalovanému s doručenkou, podnět ze dne 7. 5. 2024 adresovaný Krajskému úřadu Jihočeského kraje, podnět ze dne 7. 8. 2024 adresovaný Krajskému úřadu Jihočeského kraje s doručenkou, sdělení žalovaného ze dne 18. 1. 2022, čj. SÚNH–3305/2021/PL, oznámení žalovaného ze dne 21. 4. 2021, čj. SÚNH–994/2021/39/332/PL, sdělení žalovaného ze dne 19. 6. 2024, čj. SÚNH–890/2024/PL, a rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 2. 2024, čj. 57 A 40/2023–161.

15. V původním textu žalobkyně navrhla, aby krajský soud vydal rozsudek ve znění: „Zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v porušení povinnosti sdělit žalovanému do 30 dnů od doručení podnětu ze dne 21.03.2024 způsob vyřízení tohoto podnětu a dále spočívající ve vydání sdělení pod č. j. SÚNH–890/2024/PL ze dne 19.06.2024, byl nezákonný.“ 16. Krajský soud vyhodnotil, že žalobkyně zamýšlí podat tzv. zásahovou žalobu proti nečinnosti správního orgánu ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019–39, č. 4178/2021 Sb. NSS, ve věci ŽAVES. Ve světle tohoto rozsudku krajský soud žalobkyni přípisem ze dne 29. 8. 2024 vyzval, aby upřesnila, zda se jedná o žalobu proti trvajícímu zásahu, resp. zda se jedná o žalobu zápůrčí či určovací.

17. V reakci na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že se jedná o žalobu určovací (vůči ukončenému zásahu) a navrhovaný petit zpřesnila následovně: „Určuje se, že zásah žalovaného vůči žalobci spočívající v porušení povinnosti sdělit žalobci do 30 dnů od doručení podnětu ze dne 21.03.2024 k zahájení řízení o odstranění staveb na pozemku žalobce parc. č. 2581/1 v k. ú. Žumberk u Nových Hradů, způsob vyřízení tohoto podnětu a dále spočívající ve vydání sdělení pod č. j. SÚNH–890/2024/PL ze dne 19.06.2024, byl nezákonný.“ III. Shrnutí vyjádření žalovaného 18. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobu na ochranu před údajně nezákonným zásahem správního orgánu odmítá. Tvrdí, že se podněty žalobkyně zabýval opakovaně a shromáždil dostupné informace, ze kterých vyplývá, že stavba oplocení je povolena na základě původní dokumentace z roku 1994. Dokumentace a situační výkresy ověřené správním orgánem potvrzují legálnost oplocení. Oplocení bylo dále projednáno v roce 1999, kdy žalobkyně vyjádřila souhlas s jeho dokončením. Žalovaný zdůrazňuje, že do roku 2021 nikdo stavbu nerozporoval.

19. Ohledně přístřešku pro parkování u Penzionu Marie žalovaný uvedl, že ten byl povolen dne 1. 3. 2021, avšak při realizaci byly zjištěny odchylky od původní dokumentace (např. zvýšení sklonu střechy o 60 cm). Na základě podnětu žalobkyně bylo zahájeno správní řízení na odstranění části nepovolené stavby. Stavebník podal žádost o dodatečné povolení stavby a řízení bylo přerušeno, dokud nebude vydáno závazné stanovisko Státní památkové péče.

20. Stavebník několikrát navrhoval směnu pozemků kvůli zasahování komunikace do jeho parcely. Měl tedy zájem situaci řešit.

21. Dle žalovaného oplocení ani přístřešek nezakládají nezákonný zásah do práv a nebrání dopravní obslužnosti. Sama žalobkyně přitom využívá cizí pozemek pod ochranou ZPF, což žalovaný považuje za obdobné jednání.

22. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Přípustnosti žaloby 23. Krajský soud shledal, že žaloba je přípustná. V otázce přípustnosti podané žaloby, přitom vycházel především ze shora citovaného rozsudku ve věci ŽAVES.

24. Rozšířený senát v něm dovodil, že „[t]en, kdo tvrdí, že je dotčen na svém hmotném právu faktickou nečinností stavebního úřadu, který v rozporu s § 129 odst. 2 stavebního zákona nezahájil řízení o odstranění nepovolené stavby (nepovolené terénní úpravy), se může bránit proti takové faktické nečinnosti správního orgánu žalobou na ochranu před nezákonným zásahem (§ 82 násl. s. ř. s.). Vyhoví–li soud takové žalobě, určí, že nezahájení řízení z moci úřední je nezákonným zásahem a současně přikáže stavebnímu úřadu zahájit řízení podle § 129 odst. 2 stavebního zákona.

117. Pokud nebude zásahová žaloba odmítnuta proto, že v žalobě označené jednání nemůže být již z povahy věci nezákonným zásahem [§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], je namístě zkoumat její přípustnost z hledisek § 85 s. ř. s., části věty před středníkem. Soud si musí nejprve ujasnit, zda projednávaná žaloba je ‚zápůrčí‘, tj. směřuje proti zásahu, který doposud nebyl ukončen, anebo ‚určovací‘, tedy směřuje proti zásahu, který již ukončen byl. Zatímco u určovací žaloby nezkoumá, zda se žalobce ochrany před zásahem či jiné formy nápravy mohl domáhat jinými právními prostředky, a pokud ano, zda tak učinil, u zápůrčí žaloby takové zkoumání provést musí. Zjistí–li, že uvedené právní prostředky měl žalobce k dispozici, avšak nevyužil jich, musí soud žalobu odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.

118. Neuplatnil–li žalobce před podáním žaloby na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu spočívajícím v jeho faktické nečinnosti ve věci zahájení správního řízení z moci úřední podnět podle § 42 správního řádu, respektive podnět nadřízenému správnímu orgánu k přijetí opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 2 správního řádu), soud žalobu odmítne pro nepřípustnost dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 85 s. ř. s.“ 25. Uvedené závěry lze bezpochyby vztáhnout na nezahájení řízení o odstranění stavby jako podle dřívějšího § 129 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon z roku 2006“, tak i § 250 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, účinného od 1. 1. 2024, dále jen „stavební zákon z roku 2021“.

26. Žalobkyně tvrdí, že stavba „venkovní zahrádky s posezením, se zastřešením a kamenným plotem“ zasahuje do jejích veřejných subjektivních práv, a to do práva vlastnického a práv plynoucích z vlastnictví vodovodu (pokud jde o stavbu zastřešení parkovací plochy, o té již žalovaný dle samotné žalobkyně řízení o jejím odstranění vede).

27. Krajský soud v součinnosti se žalobkyní ověřil, že jejím úmyslem bylo podat žalobu určovací. To žalobkyně výslovně potvrdila a odpovídá tomu i shora uvedený žalobní petit. Jakkoli v něm žalobkyně výslovně neuvedla, že spatřuje nezákonný zásah v nezahájení řízení o odstranění stavby, z kontextu žalobní argumentace je tato skutečnost zcela zřejmá. Krajský soud proto nepovažoval za nutné dále žalobkyni vyzývat k úpravě petitu, v němž požaduje, aby soud vyslovil, že nezákonným je „způsob vyřízení tohoto podnětu“ k zahájení řízení o odstranění stavby. Vedle toho žalobkyně požaduje, aby krajský soud určil, že nezákonným zásahem bylo i to, že žalovaný žalobkyni ve lhůtě 30 dnů neinformoval o způsobu vyřízení podnětu.

28. Jelikož se jedná o žalobu určovací, nebylo zapotřebí zabývat se pro účely posouzení její přípustnosti tím, zda žalobkyně využila jiné prostředky ochrany (§ 85 s. ř. s.). IV.B Věcné posouzení 29. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

30. Žaloba není důvodná.

31. Krajský soud nejprve poznamenává, že nepovažoval za nutné provádět dokazování. Většina žalobkyní označených listin je ostatně již založena ve správním spisu, kterým se zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). IV.B.1 Nezahájení řízení o odstranění stavby 32. Námitky týkající se nezahájení řízení o odstranění stavby nejsou důvodné.

33. Podle § 82 s. ř. s. „[k]aždý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen ‚zásah‘) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.“ 34. Z obsahu žaloby lze identifikovat čtyři důvody, na jejichž základě se žalobkyně zahájení řízení o odstranění stavby domáhá: a) stavby nejsou povolené, b) stavby zasahují do ochranného pásma vodovodu v žalobkynině vlastnictví, c) stavby brání v provozu na pozemní komunikaci a d) stavby se nacházejí na pozemku žalobkyně bez jejího souhlasu.

35. Krajský soud zdůrazňuje, že není oprávněn za žalobkyni žalobní argumentaci jakkoli domýšlet, neboť by tím došlo k porušení dispoziční zásady, kterou je soudní řízení správní ovládáno, i zásady rovnosti účastníků řízení. To je významné především ve vztahu k bodům a) až c), u nichž obsah žalobní argumentace nemůže vést k věcnému úspěchu žaloby.

36. Žalobkyně sice namítá, že stavby „venkovní zahrádky s posezením, se zastřešením a kamenným plotem“ nebyly povolené, avšak již konkrétně neuvádí (ani nedokládá), proč dle jejího názoru takováto stavba či stavby povolení dle právní úpravy účinné v době jejich realizace vůbec potřebovaly. Z obsahu žaloby, vyjádření žalovaného i spisového materiálu je patrno, že k realizaci těchto došlo již v 90. letech, tedy za účinnosti někdejšího zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Tento zákon upravoval kategorii tzv. drobných staveb, které povolení stavebního úřady nevyžadovaly a postačovalo u nich pouhé ohlášení [srov. § 32 odst. 2 písm. b) a § 55 odst. 2 písm. a) citovaného zákona]. Dle § 139b odst. 7 a 8 tohoto zákona jsou pak drobnými stavbami například stavby s jedním nadzemním podlažím, pokud jejich zastavěná plocha nepřesahuje 16 m2 a výška 4,5 m, případně stavby oplocení. Kategorie staveb, které nevyžadují povolení, lze ostatně nalézt i v pozdějších stavebních zákonech z roku 2006 a 2021.

37. Žalobkyně však nijak nekonkretizovala, z jakého důvodu a na základě jakých skutkových okolností měly, dle jejího názoru sporné stavby, projít povolovacím procesem. Jedinou konkrétnější informaci v daném ohledu představuje žalobkynino tvrzení, dle něhož celkový rozsah (sic!) nepovolené stavby na jejím pozemku je 50 m2. To však samo o sobě nepostačuje k závěru, že stavby nesplnily limity drobných staveb, pro něž takové povolení ovšem nebylo zapotřebí. Žalobkyně tímto tvrzením pouze vyčísluje údajný zábor jejího pozemku.

38. Krajský soud zdůrazňuje, že důvodem nevyhovění uvedené žalobní námitce je primárně nedostatečné žalobní tvrzení. Nadto lze však podpůrně doplnit, že stručnou žalobní argumentaci – přinejmenším ve vztahu k předzahrádce s posezením – nepodporuje ani obsah správního spisu vedeného ve stavebním řízení stavby s názvem „Rekonstrukce a přístavba restaurace č. p. 24 v Žumberku na penzion s restauračním provozem“. Krajský soud k tomu podotýká, že žalobkyně byla účastníkem tohoto řízení a obsah spisového materiálu jí tudíž musí být znám (ostatně žalovaný na ni odkazuje ve svých sděleních reagujících na žalobkyniny podněty k zahájení řízení o odstranění stavby, s nimiž žalobkyně polemizuje). S ohledem na uvedené, jakož i na skutečnost, že se jedná pouze o podpůrnou argumentaci, krajský soud nepovažoval za potřebné provádět správním spisem dokazování (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2024, čj. 1 As 234/2024–33, odst. 23).

39. Uvedenou stavbu původně povolil žalovaný stavebním povolením ze dne 8. 11. 1994, čj. Výst. 1001/94. Hned jako první podmínku přitom stanovil, že „[s]tavba bude provedena podle projektové dokumentace ověřené ve stavebním řízení, které je přílohou tohoto rozhodnutí, případné změny nesmí být provedeny bez předchozího povolení stavebního úřadu“ (důraz doplněn). Uvedené stavební povolení následně zrušil okresní úřad rozhodnutím ze dne 27. 2. 1995, čj. VÚP 2145–I/94, jelikož stavebník stavbu zahájil ještě před vydáním stavebního povolení. Žalovaný zahájil řízení o odstranění stavby, avšak následně ji dodatečně povolil rozhodnutím ze dne 10. 4. 1995, čj. Výst. 421/95–4. V něm jako podmínku realizace stavby č. 1 stanovil, že „[s]tavba bude dokončena podle ověřené projektové dokumentace, kterou vypracoval: OPUS ALBUM HON – HRONEK atelier Č.Budějovice.“ Součástí této projektové dokumentace, na niž výrok rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, ale i výrok původního stavební povolení výslovně odkazují, je též výkres celkové situace stavby, jehož výřez zobrazený níže se zřízením předzahrádky jednoznačně počítá (dle legendy je písmenem G označena „LETNÍ ZAHRÁDKA“). [OBRÁZEK]

40. Nedostatečná je též žalobní argumentace, dle které stavby zasahují do ochranného pásma vodovodu v žalobkynině vlastnictví. K tomu je zapotřebí zopakovat, že stavby vznikaly v 90. letech, a tedy ještě za účinnosti někdejší vyhlášky č. 144/1978 Sb., o veřejných vodovodech a veřejných kanalizacích, která ochranná pásma vodovodů neupravovala. Tehdejší zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), upravoval pouze ochranná pásma samotných vodních zdrojů.

41. Ochranná pásma vodovodů a kanalizací zakotvuje až § 23 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), a to s účinností od 1. 1. 2002. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že „[d]ůvodem ke zřízení institutu ochranných pásem vodovodů a kanalizací je jak jejich ochrana proti činnostem, které je mohou poškodit, nebo mohou značně ztížit jejich opravu, tak i ochrana majetku vlastníků pozemků před poškozením při poruše vodovodu nebo kanalizace“ (důraz doplněn). Dle této úpravy pak stavební práce v ochranném pásmu vodovodu vyžadují souhlas jeho vlastníka či provozovatele, avšak ze žalobních námitek nikterak neplyne, že by tuto úpravu bylo možné použít.

42. Žalobkyně taktéž nikterak blíže nekonkretizuje svou námitku, dle které stavby brání provozu na pozemní komunikaci. Ze žaloby neplyne ani to, že by stavby do pozemní komunikace jakkoli zasahovaly. Z ničeho neplyne, že by se snad pozemní komunikace nacházela na celém na pozemku parc. č. 2581/1 (v jeho plné šíři). Ze žalobní argumentace taktéž neplyne, k čemu má v kontextu nynější věci sloužit žalobkynin odkaz na rozsudek zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2024, čj. 57 A 40/2023–161, ve věci dopravního značení na shora uvedeném pozemku.

43. Důvodnost podané žaloby nezakládá ani námitka, dle které se sporné stavby nacházejí na žalobkynině pozemku bez jejího souhlasu. Je totiž zapotřebí rozlišit mezi stavbou nepovolenou a neoprávněnou.

44. K tomu lze poukázat na nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2000, sp. zn. II. ÚS 325/2000, dle něhož „[z] hlediska občanskoprávního může zřídit občan stavbu především na základě práva vlastnického. Pokud tento předpoklad není splněn, jde z občanskoprávního hlediska o tzv. neoprávněnou stavbu. Podle § 135c obč. zák. se tedy rozhoduje o tom, zda má stavebníku vlastnictví ke stavbě zůstat nebo zda bude se stavbou naloženo jinak v případě, že stavebník – vlastník stavby neměl potřebné občanskoprávní povolení. Od občanskoprávního oprávnění zřídit stavbu je třeba rozlišovat, zda stavebník je oprávněn stavbu zřídit i podle předpisů správního práva, stavebních předpisů. Od neoprávněné stavby je tedy třeba odlišovat nesplnění některé z náležitostí, které při stavbě vyžadují stavební předpisy – zda tedy na stavbu bylo vydáno územní rozhodnutí, zda bylo vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby čili stavební povolení atd. Byla–li např. stavba postavena bez stavebního povolení, jde o tzv. ‚černou‘ stavbu, která je sankcionována stavebními předpisy. Chybí–li oprávnění (občanskoprávní titul) ke stavbě na pozemku z hlediska úpravy občanského práva, jde naproti tomu o neoprávněnou stavbu, kterou sankcionuje § 135c obč. zák.“ 45. Na citovaný nález Ústavního soudu později navázal i Nejvyšší správní soud, který například v rozsudku ze dne 17. 12. 2015, čj. 2 As 252/2015–29, uvedl, „že ‚neoprávněná‘ a ‚nepovolená‘ stavba jsou na sobě nezávislé právní instituty, jejichž zásadní odlišnost tkví (zjednodušeně řečeno) v tom, že první jmenovaný institut reflektuje absenci soukromoprávního oprávnění pro realizaci (resp. existenci) stavby, zatímco druhý z těchto institutů absenci veřejnoprávního oprávnění. S ohledem na to není nijak vyloučeno, aby u jediné stavby absentovaly oba typy oprávnění (jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní), a byla tedy zároveň ‚neoprávněnou‘ i ‚nepovolenou‘. Na shodných základech stojí i judikatura civilních soudů, a to včetně rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 2261/2001“.

46. Shora uvedené závěry lze vztáhnout i ve vztahu k aktuální právní úpravě. Má–li žalobkyně zato, že se stavba nachází bez jejího souhlasu na jejím pozemku, a jedná se tedy o stavbu neoprávněnou, může postupovat dle § 1085 občanského zákoníku, dle něhož „[s]oud může na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že ten, kdo zřídil stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, musí vlastním nákladem stavbu odstranit a uvést pozemek do předešlého stavu. Soud přitom přihlédne, zda k zřízení stavby došlo v dobré víře.“ Nejedná se však o důvod pro zahájení řízení o odstranění stavby u stavebního úřadu. IV.B.2 Neinformování o způsobu vyřízení podnětu v zákonné lhůtě 47. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle které žalovaný žalobkyni neinformoval o způsobu vyřízení podnětu v zákonné lhůtě 30 dnů.

48. Dle § 42 správního řádu platí, že „[s]právní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední. Pokud o to ten, kdo podal podnět, požádá, je správní orgán povinen sdělit mu ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy podnět obdržel, že řízení zahájil, nebo že neshledal důvody k zahájení řízení z moci úřední, popřípadě že podnět postoupil příslušnému správnímu orgánu. Sdělení správní orgán nezasílá, postupuje–li vůči tomu, kdo podal podnět, podle § 46 odst. 1 nebo § 47 odst. 1.“ 49. V nyní posuzované věci je nesporné, že žalovaný lhůtu 30 dnů pro sdělení, jakým způsobem žalobkynin podnět ze dne 21. 3. 2024 vyřídil, překročil. Sdělení totiž vydal až 19. 6. 2024.

50. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20. 7. 2017, čj. 10 As 142/2017–36, uvedl, „že nikoliv každá nečinnost správního orgánu, kterou nelze žalovat v režimu § 79 a násl. správního řádu, je nezákonným zásahem ve smyslu § 82 a násl. správního řádu. Obdobně lze nahlížet i na povinnost správního orgánu ve smyslu § 42, resp. § 94 odst. 1 správního řádu. Překročení lhůty 30 dnů stanovené správnímu orgánu k vyrozumění podatele podnětu bez dalšího neznamená, že došlo k zásahu do jeho veřejných subjektivních práv (k tomu viz obdobně rozsudky NSS ze dne 30. 6. 2016, čj. 8 As 79/2016–24, a ze dne 4. 11. 2015, čj. 2 As 198/2015–20).“ 51. Žalobkyně nikterak neozřejmila, jak opožděné zaslání sdělení o vyřízení podnětu k zahájení řízení o odstranění stavby do jejích veřejných subjektivních práv zasáhlo, popřípadě proč by takový zásah měl být natolik intenzivní, aby vyžadoval prohlášení zásahu za nezákonný.

V. Závěr a náklady řízení

52. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.

53. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobkyně neměla v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A Přípustnosti žaloby IV.B Věcné posouzení IV.B.1 Nezahájení řízení o odstranění stavby IV.B.2 Neinformování o způsobu vyřízení podnětu v zákonné lhůtě V. Závěr a náklady řízení