61 A 3/2023–68

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobců: a)X, narozený X bytem X b) ZOS odbyt, s. r. o., IČO 27671640 se sídlem Kdousov 60, 67532 Kdousov oba zastoupeni advokátem Mgr. Jakubem Trávníčkem se sídlem Pechova 1228/3, 615 00 Brno proti žalovanému: Státní pozemkový úřad se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 za účasti: Československá obchodní banka, a. s., IČO 00001350 se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2022, sp. zn. SP8994/2022–202001, čj. SPU 379632/2022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobci a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Na základě žádosti Ing. Josefa Koláře a čtyř obchodních společností, jejichž je Ing. Kolář jednatelem, vedl Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správní orgán prvního stupně“), řízení o komplexních pozemkových úpravách v katastrálním území Písečné u Slavonic.

2. Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2022, sp. zn. 2RP15224/2016–505203, čj. SPU 203472/2022/KRI, správní orgán prvního stupně schválil návrh komplexních pozemkových úprav dle zákona č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“). Návrh zpracovaný společností GB–geodezie, spol. s r. o., odsouhlasili vlastníci 578,4009 ha, tj. 77,4 % výměry řešených pozemků.

3. Odvolání žalobců a společnosti Krokovice, spol. s r. o., žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti rozhodnutí žalovaného podali žalobci dne 10. 1. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobci uvedli, že jejich zásadní odvolací námitkou byla skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo vydáno na základě řízení vedeného pod přímým vlivem majoritního vlastníka pozemků v dotčeném katastrálním území (Ing. Josefa Koláře) a jím ovládaných společností. To dle žalobců vylučuje zákonnost tohoto rozhodnutí a zakládá též jeho protiústavnost. Žalovaný neuvedl, že žádný z vlastníků v dotčeném katastrálním území nevlastní, a to ani prostřednictvím právnických osob, výměru pozemků nezbytnou pro schválení návrhu komplexních pozemkových úprav.

6. Žalobci namítli, že nedostatečné (fakticky žádné) zpřístupnění pozemků znemožňuje žalobci a) na těchto jeho pozemcích v budoucnu udržitelně hospodařit. Žalobce a) nikdy nepožadoval, aby byly pozemky v návrhu komplexních pozemkových úprav tímto způsobem umístěny. Žalobce a) naopak vždy nárokoval, aby jeho pozemky, ale i pozemky dalších vlastníků, byly co nejlépe přístupné a co možná nejvíce scelené do jednoho celku, a to i za cenu nižší hodnoty nových pozemků, bez ohledu na zákonné limity.

7. Pozemky (orná půda) žalobce a) o výměře přibližně 10 ha jsou ale v návrhu komplexních pozemkových úprav naopak umístěny ve třech různých lokalitách o výměrách, které žalobci a) znemožňují nebo výrazně komplikují jejich budoucí udržitelné a hospodárné užívání.

8. Pozemky žalobce b) jsou v návrhu komplexních pozemkových úprav navrhovány jako pozemek parc. č. XA, (trvalý travní porost), o výměře 2 036 m2, který se přesunuje do místa, kde se má na místo trvalého travního porostu jednat o ostatní plochu (nově vzniklý pozemek parc. č. XB). Stejná nebo obdobná situace je i u pozemku parc. č. XC. Uvedené pozemky jsou nadto přesouvány mimo lokalitu jejich současné polohy, do míst, ve kterých nemá dnes žalobce b) žádné pozemky.

9. Požadavek, aby uvedené pozemky zůstaly na původním místě odůvodnil žalobce b) tak, že tyto pozemky navazují na intravilán obce X. V soupisu nároků je pro žalobce b) uvedena výměra 1 096 m2 ostatní plochy a dle návrhu komplexních pozemkových úprav mu má náležet 3 087 m2 ostatní plochy, což žalobce b) označil za disproporční.

10. Na pozemku parc. č. XB (dle nového uspořádání), který byl v minulosti částečně zalesněn, se vyskytují náletové dřeviny, což není zohledněno v ocenění pozemku. Uvedený pozemek je chybně vyhodnocen ve smyslu BPEJ s ohledem na stav, polohu a kvalitu dalších pozemků v lokalitě. Jelikož na původních uvedených pozemcích žalobce b) nejsou navržena žádná společná zařízení nebo protierozní opatření, není dán důvod pro změnu jejich uspořádání.

11. Správní orgán prvního stupně svým postupem nahradil veřejný zájem zájmem Ing. Koláře a jím ovládaných korporací. Odůvodněnost tak zásadního zásahu do vlastnických a závazkových práv týkajících se pozemků, kterým institut pozemkových úprav je a který nemá s výjimkou institutu vyvlastnění v právním řádu obdoby, může být dána z pohledu základních práv a svobod zakotvených Listinou základních práv a svobod pouze úzce specifikovaným veřejným zájmem. V situaci, kdy však v dotčeném katastrálním území X vlastní jeden vlastník více než 65 % pozemků dotčených pozemkovými úpravami, je realizace pozemkových úprav ve veřejném zájmu v zásadě nemožná. Není zde totiž možné dosáhnout plurality hlasů, které by se měly na finálním návrhu pozemkových úprav shodnout.

12. Žalovaný konstatoval, že zásadní odvolací námitku, která se týká přímo oprávněnosti a zákonnosti provedení daných komplexních pozemkových úprav, ponechává bez vyjádření, a to s ohledem na nepředložení důkazů a existenci spekulací ohledně osobního nebo konkurenčního sporu. Žalovanému je však známa skutečnost, že Ing. Kolář vlastní 65 % výměry pozemků v obvodu komplexních pozemkových úprav.

13. Žalobci namítli, že například umístění některých pozemků žalobce a) bylo zvoleno takovým způsobem, že na ně není umožněn příjezd standardně užívanou zemědělskou technikou (silnice o průjezdné šířce pouhé 3 m) nebo je žalobce a) odkazován na průjezd po neexistující cestě. Požadavky žalobce b) byly vypořádány negativně s tím, že jsou v kolizi se záměrem Ing. Koláře na vybudování jeho výběhu pro koně.

14. Krajský soud v Brně v žalovaným citovaném rozsudku ze dne 25. 6. 2015, čj. 30 A 64/2013–60, poukázal na specifičnost řízení o pozemkových úpravách s ohledem na to, že se jedná o změnu vlastnického práva a jiných věcných práv, a zároveň silně akcentuje mnohost účastníků řízení, tj. že se jedná o řád stovek případů změny vlastnického práva pozemků stejně jako okruh účastníků (krajský soud na tomto místě poznamenává, že takovýto rozsudek se v databázi Nejvyššího správního soudu nenachází, nicméně pasáž obdobnou té, kterou ve svém rozhodnutí cituje žalovaný, lze nalézt v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 1. 2017, čj. 30 A 10/2016–92). Právě mnohost účastníků je garancí, že v rámci provádění pozemkových úprav nepřeváží jeden partikulární soukromý zájem nad zájmy ostatními nebo nad veřejným zájmem. V nynější věci nelze garantovat, že pozemkové úpravy nebyly zneužity k realizaci partikulárního zájmu dominantního vlastníka. Nelze předpokládat, že by zákonodárce zamýšlel provádění pozemkových úprav za těchto podmínek.

15. V rozsudcích ze dne ze dne 13. 2. 2009, čj. 7 As 26/2007–278, a ze dne 20. 11. 2019, čj. 1 As 209/2019–60, na které odkázal ve svém rozhodnutí žalovaný, Nejvyšší správní soud akcentoval zásadu majority s ohledem na procesní a faktickou ochranu menšiny. Rozhodnutí kvalifikovanou majoritou vlastníků považují žalobci za zákonný a legitimní způsob přijetí rozhodnutí o souhlasu s návrhem pozemkových úprav. Stav předpokládaný zákonodárcem a Nejvyšším správním soudem však v předmětné věci nenastal. Nebyla zde dána mnohost vlastníků, kteří by představovali 60 % výměry půdy pozemků pojatých do pozemkové úpravy. Nejvyšší správní soud i § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách explicitně uvádějí množné číslo „vlastníci“ nikoli „vlastníci nebo vlastník“, a to z důvodu ochrany vlastnického práva a zabránění zneužití pozemkových úprav ve prospěch jednoho podnikatelského subjektu.

16. Žalobci navrhli, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i správního orgánu prvního stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že žalobní námitky jsou téměř identické s námitkami odvolacími, a proto odkázal na obsah žalobou napadeného rozhodnutí.

18. Žalovaný uvedl, že Ing. Kolář a společnosti, za které jedná, vlastní 65 % výměry pozemků v obvodu pozemkových úprav. Žalovaný trvá na tom, že zákon ani žádný jiný právní předpis žádným způsobem nelimituje velikost řešeného vlastnictví pozemků. Ze spisové dokumentace žalovaný nezjistil, že by byly ignorovány požadavky menších vlastníků. To lze dovodit jednak z obsahu spisové dokumentace, ale též z procenta souhlasů, které překročilo zákonem požadovaný limit (77,4 %).

19. Nebylo možné vyhovět požadavku žalobce a) na scelení 10 ha jeho pozemků a jejich zpřístupnění, tím však nedošlo k porušení zákona. K podpoře své argumentace žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 11. 2022, čj. 30 A 18/2022–74, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 8. 2022, čj. 60 A 39/2021–59.

20. Žalovaný trvá na tom, že nemá zákonné prostředky, jak majoritního vlastníka omezit v jeho právech. Už povinnost pozemkového úřadu zahájit pozemkové úpravy na základě požadavku vlastníků pozemků nadpoloviční výměry zemědělské půdy v dotčeném katastrálním území dává velkému vlastníkovi určitý prostor pro uplatňování jeho práv.

21. K námitce žalobců, že majoritní vlastník neprosazuje veřejný zájem, ale zájem, který povede k maximalizaci jeho zisku, žalovaný uvedl, že pozemkové úřady nemají zákonem danou pravomoc toto posuzovat. Zákonodárce nemohl stanovením omezujících regulativů založit nerovné postavení účastníků řízení při hájení a uplatňování jejich práv. Během řízení o pozemkových úpravách pozemkové úřady nehodnotí, za jakým účelem byla ta která společnost založena.

22. Pokud někdo vlastní velkou výměru v řešeném území, jsou jeho možnosti ovlivnění výsledného návrhu vyšší než u ostatních vlastníků. Je však na pozemkových úřadech, aby vyhověly pouze takovým požadavkům, která nejsou v rozporu se zákonem.

23. Návrhem nového uspořádání pozemků přitom nedošlo k porušení § 10 zákona o pozemkových úpravách, neboť překročená kritéria přiměřenosti byla ve smyslu § 10 odst. 2 a 5 zákona odsouhlasena. Žádný z žalobců nebyl návrhem nového uspořádání pozemků nikterak poškozen ani krácen na svých vlastnických právech.

24. V případě žalobce a) jsou kritéria přiměřenosti 0 % ve výměře (původní i nová výměra je 10,0875 ha), + 1,7 % v ceně (původní cena 561 820 Kč, nová cena 571 350 Kč), a – 14,1 % ve vzdálenosti (původní vzdálenost 1 308 m, nová vzdálenost 1 123 m).

25. V případě žalobce b) jsou pak kritéria 0 % ve výměře (původní i nová výměra 0,5296 ha), + 2,6 % v ceně (původní cena 24 540 Kč, nová cena 25 180 Kč) a – 3,8 % ve vzdálenosti (původní vzdálenost 314 m, nová vzdálenost 326 m).

26. Návrh komplexních pozemkových úprav odsouhlasili vlastníci 77,4 % výměry řešených pozemků ve smyslu § 2 zákona o pozemkových úpravách, která činí 747,61 ha.

27. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

28. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

29. Žaloba není důvodná. IV.A K námitce uskutečnění pozemkových úprav v zájmu dominantního vlastníka 30. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou, dle které k uskutečnění pozemkových úprav došlo v nynější věci v zájmu dominantního vlastníka a nikoli v zájmu veřejném. Z toho žalobci dovozují nejen nezákonnost, ale i protiústavnost rozhodnutí správních orgánů. Této námitce krajský soud nepřisvědčil.

31. Dle § 2 zákona o pozemkových úpravách se pozemkovými úpravami „ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech původní pozemky zanikají a zároveň se vytvářejí pozemky nové, k nimž se uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena v rozsahu rozhodnutí podle § 11 odst.

8. Současně je cílem pozemkových úprav zajištění podmínek pro zlepšení kvality života ve venkovských oblastech včetně napomáhání diverzifikace hospodářské činnosti a zlepšování konkurenceschopnosti zemědělství, zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, lesní hospodářství a vodní hospodářství zejména v oblasti snižování nepříznivých účinků povodní a sucha, řešení odtokových poměrů v krajině a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako neopomenutelný podklad pro územní plánování.“ 32. Dle § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách „[p]ozemkový úřad rozhodne o schválení návrhu pozemkových úprav tehdy, pokud s ním souhlasí vlastníci alespoň 60 % výměry pozemků, které jsou řešeny ve smyslu ustanovení § 2 v pozemkových úpravách. Váha hlasu podílového spoluvlastníka odpovídá jeho podílu na celkové výměře řešených pozemků.“ 33. Pro posouzení věci je klíčová otázka, zda schválení návrhu pozemkových úprav brání skutečnost, že potřebná většina výměry řešených pozemků fakticky náleží jedinému vlastníkovi. Žalobci v této souvislosti vycházejí z doslovného výkladu posledně citovaného ustanovení a vyjadřují přesvědčení, že v takovéto situaci pozemkové úpravy nenaplňují veřejný zájem. S tím se však krajský soud neztotožnil.

34. V obecné rovině lze konstatovat, že veřejný zájem není se zájmy soukromými automaticky v rozporu. V kontextu pozemkových úprav nelze přehlédnout, že jejich cílem je především racionální hospodaření s půdou, což je nepochybně nejen ve veřejném zájmu, ale i v zájmu jednotlivých vlastníků. Vedle toho sledují pozemkové úpravy řadu dalších cílů jmenovaných ve shora citovaném § 2 zákona o pozemkových úpravách, které taktéž představují dílčí veřejné zájmy.

35. Pro naplnění těchto veřejných zájmů je zásadní, že návrh pozemkových úprav může zpracovat pouze držitel příslušného úředního oprávnění (§ 9 odst. 2 zákona o pozemkových úpravách). V případě komplexních pozemkových úprav předchází návrhu vždy zpracování plánu společných zařízení zahrnující opatření ke zpřístupnění pozemků, protierozní opatření, vodohospodářská opatření a opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí. K tomuto plánu se pak vyjadřují dotčené orgány chránící jednotlivé dílčí veřejné zájmy (§ 9 odst. 10 citovaného zákona) a schvaluje jej i zastupitelstvo obce (§ 9 odst. 11 téhož zákona). Již z toho je patrno, že podoba návrhu komplexních pozemkových úprav nemůže být projevem vůle jediné osoby a nemůže ani ignorovat veřejné zájmy, k jejichž naplnění institut pozemkových úprav slouží.

36. Návrh komplexních pozemkových úprav je navíc vázán požadavkem přiměřenosti kvality, výměry a vzdálenosti původních a navrhovaných pozemků (§ 10 zákona o pozemkových úpravách), přičemž překročení zákonem stanovených kritérií přiměřenosti je možné pouze se souhlasem vlastníka (§ 10 odst. 5 tamtéž).

37. Shora uvedené představuje dostatečné záruky toho, že přijatý návrh pozemkových úprav nemůže sledovat výhradně soukromý zájem některého z vlastníků řešených pozemků na úkor zájmů veřejných a zároveň nemůže nepřiměřeně zasahovat do vlastnického práva těch vlastníků, kteří s návrhem nesouhlasí.

38. Je–li pak schválený návrh komplexních pozemkových úprav také (sic!) v souladu se soukromými zájmy většinového vlastníka, samo o sobě to nezákonnost či dokonce protiústavnost rozhodnutí správních orgánů nezakládá. Žalobci ostatně ani neidentifikovali žádný konkrétní veřejný zájem, který by v nynější věci měl být porušen. Krajský soud není oprávněn za ně žalobní argumentaci jakkoli domýšlet, neboť by tím došlo k porušení dispoziční zásady, kterou je soudní řízení správní ovládáno, i zásady rovnosti účastníků řízení.

39. Za této situace krajský soud neshledal žádný důvod vykládat § 11 odst. 4 zákona o pozemkových úpravách tak, že vyžaduje nezbytně souhlas více různých vlastníků. Kritériem pro dosažení potřebné kvalifikované většiny je tak pouze procentuální podíl výměry pozemků, které jsou v rámci pozemkových úprav řešeny. To smysl institutu pozemkových úprav nikterak nepopírá.

40. Striktní jazykový výklad zastávaný žalobci ostatně odporuje i výkladu logickému, neboť součástí množiny „vlastníků“ je samozřejmě i jeden „vlastník“. Podobně pak i řada jiných předpisů používá leckdy množného čísla, ačkoli se příslušná norma může s ohledem na okolnosti konkrétní věci vztahovat pouze na jednu osobu. Namátkou lze poukázat například na § 36 odstavec 1 správního řádu, dle něhož „[n]estanoví–li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy“ (důraz doplněn). Při nastíněném doslovném jazykovém výkladu by citované ustanovení nemohlo být aplikováno v řízeních s jediným účastníkem, což samozřejmě postrádá jakýkoli smysl.

41. V nyní posuzované věci nadto ani situace popisovaná žalobci ve skutečnosti nenastala. Jak již krajský soud uvedl shora, návrh komplexních pozemkových úprav odsouhlasili vlastníci 77,4 % výměry řešených pozemků, přičemž z obsahu správního spisu se podává, že vedle Ing. Koláře a společností, za které jednal, s návrhem souhlasila celá řada dalších (byť v rámci řešeného území minoritních) vlastníků. IV.B K ostatním žalobním námitkám 42. Nedůvodnými shledal krajský soud též zbylé žalobní námitky, které spojuje to, že žalobci s přijatým řešením komplexních pozemkových úprav nesouhlasí. Žalobní argumentace je v tomto směru poměrně obecná, čemuž odpovídá i míra, s jakou krajský soud přistoupil k jejímu vypořádání.

43. V daném ohledu lze poukázat například na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, čj. 1 As 339/2018–25, dle něhož „[p]osouzení, zda bylo skutečně dosaženo cílů a účelu pozemkových úprav, přitom nespadá jen do sféry jednotlivých účastníků, nýbrž celé společnosti, což se projevuje i existencí veřejného zájmu na provádění pozemkových úprav (rozsudek ze dne 15. 12. 2009, č. j. 6 As 185/2002 – 86). Právní úprava předpokládá, že je téměř nemožné docílit plného souhlasu všech vlastníků. V tomto případě však nezbývá vlastníkům v menšině, než provedení pozemkových úprav respektovat. A to jednak proto, že souhlas dali vlastníci představující požadovanou většinu výměry zahrnutých pozemků, ale také s ohledem na veřejný zájem na provedení pozemkových úprav; především však i proto, že by podle požadavků přiměřenosti, vyjádřených v zákoně o pozemkových úpravách, neměli být zasaženi na svých právech podstatným způsobem, neboť i k jejich prospěchu byly pozemkové úpravy plánovány a provedeny.“ 44. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že „že každý vlastník nemovitostí vstupující do pozemkové úpravy musí akceptovat nově nastolený stav, bylo–li ho dosaženo správným procesním postupem a byly–li současně dodrženy zákonem stanovené podmínky, omezení a regulativy. Jinými slovy řečeno, nesouhlas účastníka řízení s věcným uspořádáním nemovitostí ve schváleném návrhu pozemkové úpravy nemůže vést k závěru o nezákonnosti rozhodnutí o jejím schválení, neopírá – li se o tvrzení o porušení zákonných požadavků (rozsudek ze dne 13. 2. 2009, č. j. 7 As 26/2007 – 278). V rámci přezkumu pozemkových úprav se proto lze zabývat jejich zákonností, případně zákonností jim předcházejícího procesního postupu. Soudy však nemohou přezkoumávat to, zda by bylo jiné řešení pro účastníky řízení ekonomicky či jinak výhodnější než druhé, neboť takové faktory nejsou zákonnými kritérii, která by musela být zohledněna při vyrovnání vstupních a výstupních nároků.“ 45. Již z toho je zřejmé, že nesouhlas žalobců s podobou pozemkových úprav (resp. to, že jejich návrh nereflektoval dostatečně požadavky žalobců) není sám o sobě důvodem, pro který by měl krajský soud rozhodnutí správních orgánů jako nezákonná zrušit.

46. Namítají–li žalobci údajně nedostatečné zpřístupnění pozemků žalobce a), pak nelze přehlédnout, že v tomto ohledu v podstatě pouze opakují odvolací námitku, aniž by reflektovali, jakým způsobem s ní žalovaný naložil.

47. Žalovaný přitom na stranách 10 a 11 uvedl, „že přístup na pozemek dle návrhu parc. č. XD (pracovní č. X) je možný podle návrhu PSZ dvěma způsoby. První způsob je po hlavní polní cestě HC5 navržené na pozemku dle návrhu X (LV X – obec P., pracovní č. X), která vede jižně pod pozemkem dle návrhu parc. č. XD. Tato cesta má zpevněný povrch asfaltem v šířce 3 m, ale není dostatečný prostor pro průjezd kombajnu širokého 3,8 m. Druhý způsob zpřístupnění pozemku dle návrhu parc. č. XD pro velkou zemědělskou techniku je možný po navržené doplňkové cestě X (travnatá, šířka 3 m) na pozemku dle návrhu XE (LV X, pracovní č. X), která vychází ze silnice II/409, vede na sever, kde se napojuje na místní komunikaci na pozemku dle návrhu XF (LV X, pracovní č. X) a dále vlevo na cestu X (travnatá, šířka 3 m) na pozemku dle návrhu XG (LV X, pracovní č. X).“ Dále pak „[p]ozemek dle návrhu parc. č. XH (pracovní č. X) je přístupný po stávající cestě Xa na pozemku dle návrhu parc. č. XI (LV X, pracovní č. X), na kterou navazuje nově navržená vedlejší zpevněná cesta X na pozemku dle návrhu parc. č. XJ (LV X, pracovní č. X). Jak vyplývá ze stanoviska pobočky k podanému odvolání, k umožnění přístupu na pozemek dle návrhu parc. č. XH bude nezbytné pokácet některé dřeviny a během realizace stavby cesty X provést terénní úpravy.“ 48. Z toho je zřejmé, že uvedené pozemky žalobce a) zpřístupněné jsou. Skutečnost, že některá opatření v budoucnu teprve vzniknou, nezpůsobuje nezákonnost pozemkových úprav, neboť s tím zákonná úprava výslovně počítá. Dle § 12 odst. 1 věty první totiž platí, že „[n]a základě schváleného návrhu pozemkový úřad stanoví s přihlédnutím k veřejnému zájmu, finančnímu zajištění, potřebám obce, případně potřebám vlastníků pozemků priority pro realizaci společných zařízení“ (důraz doplněn). Ostatně pokud by pozemkové úpravy byly vázány výhradně na stávající podobu infrastruktury, jen stěží by mohly naplňovat cíle vytyčené v § 2 zákona o pozemkových úpravách.

49. Zcela obecné tvrzení, dle něhož přijatá podoba pozemkových úprav znemožňuje nebo výrazně komplikuje budoucí udržitelné a hospodárné užívání pozemků žalobce a), neumožňuje krajskému soudu se jím blíže zabývat. Nadto žalobci toto tvrzení nikterak nedokládají. Pouhá skutečnost, že se jedná o tři samostatné pozemky ve třech lokalitách, sama nic o možnostech jejich využívání nevypovídá.

50. Totéž platí o tvrzení, že pozemky žalobce b) jsou přesouvány mimo lokalitu jejich současné polohy do míst, ve kterých dnes žádné pozemky nemá, jakož i námitce, dle které na pozemcích žalobce b) nejsou navržena žádná společná zařízení. Není vůbec zřejmé, jaký vliv by tyto skutečnost měly mít na zákonnost rozhodnutí správních orgánů. Subjektivní přesvědčení žalobců, že změny týkající se těchto pozemků nebyly zapotřebí, je pro posouzení věci zcela bez významu.

51. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce, dle které je přijatý návrh pozemkových úprav vůči žalobci b) disproporční. Žalobci poukázali na to, že v soupisu nároků je pro žalobce b) uvedena výměra 1 096 m2 ostatní plochy, zatímco dle návrhu komplexních pozemkových úprav mu má náležet 3 087 m2 ostatní plochy. Žalobci však přehlížejí, že celková výměra původních a nově navržených pozemků žalobce b) se nemění a zůstává stále 5 296 m2. Takřka zcela zachována je i výměra orné půdy (původně 779 m2, nově 778 m2). Mění se pouze poměr pozemků určených jako trvalý travní porost (původně 3 418 m2, nově 1 431 m2) a ostatních ploch (původně 1 099 m2, nově 3 087 m2).

52. Dle § 10 odst. 1 zákona o pozemkových úpravách přitom platí, že „[v]lastníkům pozemků navrhne pozemkový úřad nové pozemky tak, aby odpovídaly jejich původním pozemkům přiměřeně cenou, výměrou, vzdáleností a podle možností i druhem pozemku“ (důraz doplněn). Druh pozemku je tak z pohledu přiměřenosti relativně „měkčím“ kritériem, neboť se odvíjí od možností v území.

53. Žalobci však nepředkládají žádnou konkrétnější argumentaci, která by jejich závěr o neproporčním vymezení původních a navrhovaných pozemků žalobce b) podporovala. Dle krajského soudu je naopak zřejmé, že návrh zcela respektoval výměru hospodářsky nejvýznamnějších pozemků sloužících jako orná půda a pouze změnil poměr pozemků označených jako trvalý travní porost a ostatní plochy. Žalobci neuvádějí, proč by takové řešení mělo být v rozporu se zákonem a ani krajský soud v tomto ohledu žádnou nezákonnost neshledal.

54. Námitky, dle nichž ocenění nového pozemku parc. č. X nezohledňuje přítomnost náletových dřevin a uvedený pozemek je zároveň chybně vyhodnocen dle BPEJ s ohledem na stav, polohu a kvalitu dalších pozemků v lokalitě, jsou opět natolik obecné, že neumožňují krajskému soudu na ně konkrétněji reagovat. Žalobci vůbec neuvádějí, jakým způsobem by se přítomnost náletových dřevin měla v ocenění pozemku projevit. Stejně tak nijak nezdůvodňují svůj závěr o údajně chybném vyhodnocení dle BPEJ. Krajský soud opětovně připomíná, že není oprávněn za žalobce jejich argumentaci domýšlet.

V. Závěr a náklady řízení

55. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

56. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

57. Žalobci nebyli ve věci úspěšní, a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal. Osoba zúčastněná na řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť jí nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jí uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí žaloby III. Shrnutí vyjádření žalovaného IV. Právní hodnocení krajského soudu IV.A K námitce uskutečnění pozemkových úprav v zájmu dominantního vlastníka IV.B K ostatním žalobním námitkám V. Závěr a náklady řízení