61 A 35/2021– 98

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: J. S., narozený bytem zastoupený ustanoveným advokátem Mgr. Vítězslavem Dohnalem se sídlem Klokotská 103/13, 390 01 Tábor proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 23. 4. 2021, čj. MPSV–2021/18327–513/4 takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává.

IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Vítězslavu Dohnalovi, advokátu, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 13 919 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 5. 4. 2019, čj. 68931/19/TA, podle § 62 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře rozhodl, že vznikl přeplatek na dávce příspěvek na bydlení ve výši 7 119 Kč za období od dubna do června 2016 a o povinnosti žalobce tento přeplatek vrátit. Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl.

2. Žalobce následně podal žádost o obnovu řízení, kterou žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 21. 1. 2021, čj. MPSV–2021/11110–913. Proti tomu podal žalobce rozklad, o němž rozhodla ministryně práce a sociálních věcí napadeným rozhodnutím tak, že jej zamítla.

II. Shrnutí žaloby

3. Proti rozhodnutí ministryně podal žalobce dne 24. 6. 2021 žalobu u Krajského soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 12. 8. 2021, čj. 55 A 47/2021–17, postoupil z důvodu místní nepříslušnosti Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

4. Žalobce nejprve shrnul průběh původního řízení včetně údajných vad, kterými tato řízení dle jeho názoru trpěla, a dále uvedl, že se domáhal obnovy řízení, neboť důkazy, z nichž správní orgány vyšly v původním řízení, se ukázaly jako nepravdivé.

5. Správní orgány totiž v řízení o přeplatku vyšly z tvrzení pana M., tedy bývalého žalobcova zaměstnavatele. Se žalobcem pak bylo vedeno i trestní řízení (správní orgány na něj podaly trestní oznámení pro podezření na spáchání trestného činu podvodu). V rámci trestního řízení měl být vyslechnut i pan M., nicméně ten dle žalobce po poučení, podle nějž je povinen vypovídat pravdu, odmítl vypovídat. Neuvedl přitom žádný zákonný důvod, proč odmítl vypovídat.

6. Žalobce se domnívá, že pravý důvod, proč pan M. odmítl vypovídat, je, že by byl usvědčen ze lži.

7. Žalobce uvedené považuje za dříve neznámou skutečnost, na základě které se původní důkazy ukázaly jako nepravdivé. Tento důkaz podle něj zcela vyvrací dříve učiněné skutkové závěry. Proto bylo namístě povolit obnovu řízení. Ministryně ovšem na tuto novou okolnost nedbala a své rozhodnutí opírá o konstrukce a nepravdy, které správní orgány během celého řízení vytvořily. Není pravda, že by žalobce opětovně namítl, že dříve předložené důkazy jsou falsifikáty. Naopak. Bylo předloženo nové zjištění, které původní závěry vyvrací. Ministryně to ovšem ignorovala, ačkoliv je její povinností žádat kriminální policii (z jejíhož postupu nový důkaz vzešel) o součinnost.

8. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

9. Žalovaný ve vyjádření poukázal na dosavadní průběh řízení. Poukázal též na to, že rozhodnutí o přeplatku bylo potvrzeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 2. 2020, čj. 60 Ad 9/2019–75, v němž krajský soud potvrdil správnost postupu správních orgánů – žalobce totiž zatajil příjmy, které v té době měl.

10. Dále se žalovaný domnívá, že žalobce nepředložil žádný důkaz, na základě kterého by bylo možno řízení o přeplatku na dávce posoudit odlišně. Považuje za nerozhodné, co svědek (pan M.) vypověděl na policii. Pro vznik nároku na dávku je rozhodný toliko žalobcův reálný příjem v daném období. V řízení skončeném pravomocným rozsudkem pak bylo postaveno najisto, že žalobce příjem měl, nenahlásil jej, a tím byl založen důvod pro odnětí dávky. Uvedené pak bylo žalobci opakovaně vysvětleno ve všech jím iniciovaných řízeních.

11. Další námitky žalobce označil za irelevantní, a to i s ohledem na překážku věci rozhodnuté.

12. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Shrnutí repliky žalobce

13. Žalobce ve své replice uvedl, že rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí je nepřezkoumatelné, a to ve vztahu k podstatě žalobcovy argumentace spočívající v odkazu na nové důkazy, tj. úřední záznam o podaném vysvětlení A. M. ze dne 13. 1. 2020 a úřední záznam o podaném vysvětlení A. M. ze dne 27. 2. 2020. Toto pochybení nemůže žalovaný napravit až v rámci vyjádření k podané žalobě.

14. Ani důvody obsažené ve vyjádření žalovaného nemohou obstát. Žalobce předložil důkazy, z nichž podle něj vyplývá, že posouzení věci v prvotním správním řízení, včetně jeho soudního přezkumu, bylo chybné. Správní orgány byly povinny žalobci ve správních rozhodnutích sdělit, proč tento názor nesdílejí. Přijetí závěru žalovaného by znamenalo, že obnova řízení by nemohla být povolena nikdy, protože by správním orgánům vždy stačilo poukázat pouze na to, že v původním správním řízením bylo něco postaveno najisto a že proto byla věc posouzena správně.

15. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně je pak nepřezkoumatelné z toho důvodu, že hodnotí žalobcem tvrzené skutečnosti a navržené důkazy výlučně z toho pohledu, zda se na jejich základě ukázaly provedené důkazy nepravdivými. Správní orgán prvního stupně nehodnotil další důvody obnovy řízení dle § 100 správního řádu, tj. zda vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl dříve uplatnit.

16. Správní orgány nereagovaly na žalobcovu argumentaci obsaženou v návrhu na povolení obnovy řízení, dle níž proti jeho bývalému zaměstnavateli je vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestného činu. Ačkoli tato argumentace není zcela jasná a není z ní zřejmé, co konkrétně z ní žalobce dovozoval, bylo povinností správních orgánů vyzvat žalobce, aby tuto vadu podání odstranil. Jejich rozhodnutí proto trpí závažnou procesní vadou.

17. Správní orgány taktéž nevzaly v potaz, že všechna trestní řízení proti žalobci byla (nejspíše) odložena. I to nasvědčuje tomu, že žalobce nepostupoval v minulosti v rozporu se zákonem. Na rozdíl od bývalého zaměstnavatele žalobce předkládá správním orgánům stále stejnou verzi průběhu skutkového děje. Při existenci rozporných důkazů je proto třeba tuto verzi upřednostnit.

V. Průběh jednání

18. Žalovaný se z účasti na jednání konaném dne 29. 3. 2023 omluvil s tím, že souhlasil s projednání věci v jeho nepřítomnosti. Krajský soud poučil žalobce o změně složení senátu způsobené změnou rozvrhu práce účinné od 1. 9. 2022. Žalobce v této souvislosti žádné námitky nevznesl a nadále setrval na svém procesním stanovisku a shora uvedené argumentaci. K dotazu soudu uvedl, že žádné důkazní návrhy nevznáší.

VI. Právní hodnocení krajského soudu

19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

20. Žaloba není důvodná.

21. Žalobce v průběhu nynějšího řízení před soudem uplatnil řadu námitek, které však svou povahou směřovaly k řízení, o jehož obnově správní orgány nyní rozhodovaly (například neúměrná délka řízení či nesprávné posouzení apod.). Předmětem věci je však výhradně otázka, zda skutečnosti, které žalobce v návrhu na povolení obnovy řízení uplatnil, obnovu řízení odůvodňovaly či nikoli. Uvedenými námitkami se proto krajský soud blíže nezabýval.

22. Před tutéž otázku přitom byly postaveny i správní orgány v řízení o povolení obnovy. Žalobce se mílí, pokud se domnívá, že správní orgány (potažmo soud) měly na základě jeho návrhu na povolení obnovy vést vlastní šetření a dále dohledávat další důkazy. Ze zákonné úpravy žádná taková povinnost neplyne. VI.A K Námitce nepřezkoumatelnosti 23. Krajský soud se nejprve zabýval námitkami nepřezkoumatelnosti rozhodnutí správních orgánů, jejichž důvodnost by sama o sobě postačovala k jejich zrušení. Těmto námitkám nepřisvědčil.

24. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005–65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013–25).

25. Žalobce předně spatřuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů v tom, že se nevyjádřily k podstatě žalobcovy argumentace a jeho odkazu na úřední záznam o podaném vysvětlení A. M. ze dne 13. 1. 2020 a úřední záznam o podaném vysvětlení A. M. ze dne 27. 2. 2020. S tímto hodnocením se krajský soud neztotožnil.

26. Jakkoli jsou odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů poměrně stručná, obsahují klíčové úvahy potřebné pro rozhodnutí věci. Již správní orgán prvního stupně výslovně uvedl, že „[p]ouhé podezření ze spáchání trestného činu, popř. skutečnost, že určitá osoba podala vysvětlení Policii ČR v rámci šetření o trestním oznámení však nepravdivost […] důkazů nezakládá.“ Ministryně k tomu ve svém rozhodnutí dodala, že „[n]elze povolit obnovu pravomocně skončeného řízení jen na základě trestního oznámení, nebo jednostranného tvrzení, jak uvádí účastník řízení. V žádosti o obnovu řízení ani v rozkladu účastník řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by mohly být zohledněny pro jiné řešení věci“ (důraz doplněn). Takovéto odůvodnění je přes svou strohost nejen přezkoumatelné, neboť směřuje k samému jádru posuzované věci, ale krajský soud se s ním nadto i ztotožnil (viz dále část VI.C tohoto rozsudku).

27. Z uvedeného také plyne, že správní orgány nespatřovaly v žalobcem uváděných skutečnostech důvod pro odlišné posouzení věci. Nutnost splnění této podmínky je ovšem nezbytným předpokladem pro obnovu řízení ve všech případech, na které § 100 odst. 1 správního řádu dopadá (viz dále část VI.A tohoto rozsudku). Nelze proto správním orgánům vytýkat, že podrobně ve svých rozhodnutích nepojednaly o všech dalších podmínkách obnovy řízení dle posledně citovaného ustanovení. Stejně tak není s ohledem na uvedené rozhodné, že správní orgány vycházely z předpokladu správnosti dřívějších skutkových zjištění potvrzených rozsudkem zdejšího soudu.

28. Lichá je též námitka nepřezkoumatelnosti spočívající v tom, že se správní orgány nevypořádaly se žalobcovým poukazem na vedené trestní řízení proti jeho bývalému zaměstnavateli. Již ze shora citovaných závěrů správních orgánů plyne, že samotné trestní řízení nemá z jejich pohledu pro obnovu řízení význam. Není pak z ničeho zřejmé, proč by správní orgány měly naopak přihlížet k tomu, že trestní řízení proti žalobci byla patrně odložena. Ze samotného vedení či nevedení trestního řízení není možné dovozovat jakékoli skutkové závěry (viz dále část VI.C tohoto rozsudku). VI.B Obecně k podmínkám povolení obnovy řízení 29. V nyní projednávané věci připadá s ohledem na žalobcem uplatněná tvrzení v úvahu pouze obnova řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Podle tohoto ustanovení platí, že pravomocně skončené řízení se na žádost účastníka obnoví, jestliže „vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými[…] a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování.“ 30. Obnova řízení je obecně vzato určena pro napravení skutkových nesprávností (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2010, čj. 6 As 39/2009–74, č. 2144/2010 Sb. NSS). Pro povolení obnovy řízení však musejí být splněny tři podmínky: 1) musejí být uplatněny dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení, 2) účastník, jemuž jsou ku prospěchu, je nemohl v původním řízení uplatnit a 3) tyto důkazy a skutečnosti mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Tyto podmínky musejí být splněny kumulativně – tedy pokud není splněna byť jen jedna z nich, správní orgán žádost o povolení obnovy bez dalšího zamítne (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. 2 As 22/2009–83). Alternativně může k obnově řízení dojít tehdy, pokud se provedené důkazy ukázaly na základě nových skutečností nepravdivými, nicméně i v takovém případě musí nové skutečnosti odůvodňovat jiné řešení posuzované otázky. VI.C K jednotlivým podmínkám obnovy řízení 31. Žalobce považuje za novou skutečnost, že pan M. v trestním řízení vedeném proti žalobci odmítl vypovídat (přesněji podat vysvětlení). Žalobce z toho vyvozuje, že se pan M. bojí usvědčení ze lži. Dle žalobce tedy patrně výpověď pana M. v původním řízení byla nepravdivá.

32. Krajský soud v prvé řadě podotýká, že z předložených dokumentů (úředních záznamů o podání vysvětlení) nic nenasvědčuje tomu, že se pan M. (coby osoba podávající vysvětlení ve smyslu § 158 trestního řádu) bál žalobcem tvrzeného usvědčení ze lži, či dokonce že by si nestál za svým původním tvrzením. Při podání vysvětlení dne 27. 2. 2020 uvedl pouze to, že byl v posledních čtyřech letech pětkrát operován a jeho vážný zdravotní stav mu nedovoluje vypovídat. Odkázal ovšem na své dřívější vysvětlení ze dne 13. 1. 2020, kde všechny okolnosti popsal. Z toho je patrno, že se od svého původního vysvětlení nikterak neodchýlil a i při podání vysvětlení dle § 158 trestního řádu se ke svým původním tvrzením nadále hlásil. Z úředního záznamu o podání vysvětlení neplyne, že by se policejní orgán s tímto nespokojil, přičemž krajský soud není v soudním řízení správním oprávněn postup policie v rámci trestního řízení přezkoumávat.

33. Pro uvedené krajský soud dospěl k závěru, že se nejedná o okolnost, která je nová, a tedy ani o okolnost, kterou by žalobce nemohl dříve uplatnit. Již první a druhá podmínka povolení obnovy tudíž nejsou splněny.

34. Nebyla však naplněna ani podmínka třetí, podle ní by totiž nové důkazy a skutečnosti mohly odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Z pouhého odmítnutí podání vysvětlení totiž z povahy věci nelze dovozovat jakékoli skutkové závěry. V opačném případě by se takovéto odmítnutí stávalo v konečném důsledku samo o sobě důkazem „o vině“, což je v přímém rozporu s čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

35. Ze shora uvedeného je také jednoznačně patrno, že nemohlo dojít k obnově řízení z toho důvodu, že by se původně provedené důkazy ukázaly nepravdivými. VI.D Další námitky 36. Žalobce se také ohradil proti odůvodnění napadeného rozhodnutí. Brojí proti části, v níž je uvedeno, že původní rozhodnutí je dle žalobce postaveno na falsifikátech. Žalobce namítl, že nic takového netvrdil.

37. Tato žalobcova námitka taktéž není důvodná. I v případě, že by v podaném rozkladu nepoužil konkrétně tato slova, nic to nemění na celkovém obsahu vyřízení rozkladu. Ze žalobcova podání je zřejmé, že původní výpověď svědka musí považovat za nepravdivou – jinak by svědka nepodezíral, že se obává usvědčení ze lži, když nyní odmítl vypovídat. Tudíž tato případná nepřesnost na celkové správnosti napadeného rozhodnutí nic nemění.

38. Nedůvodná je též žalobní argumentace, dle níž správní orgány měly odstraňovat vady žalobcových podání. Tato námitka je striktně vzato opožděná, neboť ji žalobce vznesl až po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Přesto k ní krajský soud alespoň ve stručnosti poznamenává, že jak návrh na obnovu řízení, tak i žalobcem podaný rozklad představovaly projednatelná podání. Není úkolem správních orgánů navádět účastníka řízení, aby svou argumentaci lépe formuloval. Nadto ani ze žalobcovy argumentace není zřejmé, co konkrétně by takový případný postup správních orgánů měl v nynější věci co do skutkových zjištění přinést.

39. Žalobci lze přisvědčit potud, jakkoli i tuto argumentaci uplatnil opožděně, že nelze zamítnutí žádosti o povolení obnovy řízení odůvodňovat pouze poukazem na dřívější rozhodnutí soudu, resp. že některé skutečnosti byly v dřívějším správním řízení postaveny najisto. Pokud by nové skutečnosti mohly odůvodňovat jiné posouzení věci, pak by při splnění dalších zákonných podmínek přicházela obnova řízení v úvahu. Tak tomu ovšem v nynějším případě není.

VII. Závěr a náklady řízení

40. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

41. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. V případě procesně úspěšného žalovaného nevyšlo najevo, že by vynaložil náklady nad rámec své běžné činnosti, proto mu soud náhradu nákladů nepřiznal.

42. Ustanovenému zástupci krajský soud dle § 35 odst. 10 s. ř. s. a s přihlédnutím k § 7 bodu 5., § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. b), d) a g) § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznal odměnu za zastupování 3 x 3100 Kč za tři úkony právní služby (první porada s klientem, sepsání repliky a účast na soudním jednání), paušální náhradu hotových výdajů 3 x 300 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 300 Kč za tři půlhodiny a cestovné ve výši 1 003 Kč, tj. celkem 11 503 Kč. Jelikož je advokát, resp. advokátní kancelář, v níž působí, plátcem DPH, je nutné uvedenou částku navýšit o sazbu této daně na výsledných 13 919 Kč. Tato částka bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.