č. j. 60 Ad 9/2019 - 75

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: J. S., narozen X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2019, sp. zn. SZ/MPSV-2019/93973-913, čj. MPSV-2019/106673-913, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 1. 2. 2016 u Úřadu práce – krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost o příspěvek na bydlení. K žádosti žalobce dne 20. 4. 2016 doložil doklad o výši nákladů na bydlení a dále doklad o výši příjmů za rozhodné období prvního čtvrtletí roku 2016, ve kterém neuvedl žádné příjmy. Na základě doložených podkladů přiznal správní orgán prvního stupně žalobci dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení.

2. Dne 2. 11. 2016 obdržel správní orgán prvního stupně přípis od Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu, dle něhož žalobce vykonával v rozhodném období práci pro podnikající fyzickou osobu pana A. M., za kterou mu byla dne 11. 3. 2016 vyplacena odměna ve výši 39 000 Kč. Na základě této skutečnosti zahájil správní orgán prvního stupně dne 14. 3. 2018 řízení o přeplatku na dávce příspěvku na bydlení. Následně správní orgán prvního stupně svým rozhodnutím uložil žalobci povinnost přeplatek vrátit.

3. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání. Žalovaný měl za nedostatečně zjištěné vyplacení výše uvedené odměny žalobci a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání.

4. Dne 29. 6. 2018 vznesl žalobce první námitku podjatosti úřední osoby a domáhal se (opakovanými námitkami a odvoláními) jejího vyloučení z projednávání věci. Poslední námitky žalobce vypořádal žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 11. 2018.

5. Správní orgán prvního stupně dne 10. 1. 2019 vyzval oblastní inspektorát práce k zaslání výdajového pokladního dokladu, jako dokladu o výplatě částky 39 000 Kč dne 11. 3. 2016 žalobci. Dále správní orgán prvního stupně požádal pana M. o potvrzení čistého příjmu žalobce za období od 3. čtvrtletí roku 2015 do 1. čtvrtletí roku 2016. Z vyžádaných dokladů jednoznačně vyplývala příslušná platba žalobci provedená v březnu 2016.

6. Na základě zjištěných skutečností správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 5. 4. 2019, sp. zn. 3079-16-TA, čj. 68931/19/TA, rozhodl o vzniku přeplatku a uložil žalobci povinnost jej vrátit.

7. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce odvolání. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.

II. Shrnutí žaloby, vyjádření žalovaného a doplnění důkazních návrhů žalobce

8. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 16. 7. 2019 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

9. Žalobce namítl, že rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního stupně jsou nezákonná, neboť řízení trpí závažnými vadami z důvodu nedostatečného zjištění skutkového stavu. Dále žalobce uvedl, že dokazování správních orgánů nemá oporu v provedeném dokazování ani v platných zákonech, a že z jednotlivých rozhodnutí není vůbec zřejmé, jakými podklady se správní orgány při rozhodování řídily. Dle názoru žalobce, správní orgány nepředložily žádné podklady, jejich závěry jsou spekulativní a rozhodnutí jsou proto nepřezkoumatelná. K tomuto žalobce navrhl provedení důkazu výpovědí Mgr. V., která správní řízení začala a dále výpověď Mgr. K.

10. Žalobce uvedl, že správními orgány předkládaný výdajový doklad, jenž má prokázat vyplacení částky 39 000 Kč žalobci je antedatován a je falešný. V souvislosti s tímto navrhl žalobce provedení důkazu – předložení původního (prvního) protokolu o zahájené kontrole u pana A. M. Dále žalobce obsáhle popsal jednání jedné z pracovnic oblastního inspektorátu práce, která svým jednáním údajně blokuje tamější správní spis.

11. Žalobce dále upozornil na evidenční list České správy sociálního zabezpečení, dle kterého mu za rok 2016 zaměstnavatel vyplatil pouze 8 518 Kč a nikoliv 39 000 Kč, jak tvrdí správní orgány a zaměstnavatel.

12. Žalobce namítl porušení zásady rychlosti a hospodárnosti správního řízení. Žalobce žalovaného v průběhu správního řízení upozorňoval na šestnáctiměsíční nečinnost. Žalovaný nesprávně argumentoval tím, že se nejednalo o průtahy na straně žalovaného, ale že délku řízení způsobil svým jednáním i žalobce svými námitkami podjatosti. S uvedenou námitkou se tak žalovaný nikterak nevypořádal.

13. Žalobce uvedl, že správní orgány získaly informace pro předmětné řízení trestným činem dle § 329 trestního zákoníku, tj. zneužití pravomoci úřední osoby. Ani s touto námitkou se žalovaný nevypořádal.

14. Správní orgány dále nepostupovaly v souladu se správním řádem, neboť nezjistily všechny podstatné okolnosti. Žalobce zároveň poznamenal, že správní orgány dokola lživě opakují, že došlo k poskytnutí dávky ve výši 7 119 Kč, přičemž toto tvrzení ničím nepodložily. Žalobce pro prokázání nevyplacení částky 2 373 Kč v měsíci červenci 2016 za měsíc červen 2016 doložil výpis z bankovního účtu, na kterém se tato platba neukazuje. S námitkou, dle níž předmětná dávka vyplacena nebyla, se žalovaný opět nevypořádal.

15. V neposlední řadě žalobce uvedl, že žalovaný sám sebe usvědčil z nezákonného postupu, když v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že „[o]dvolací orgán před vydáním rozhodnutí ověřil, že uvedený přeplatek na dávce na bydlení vy výši 7 119 Kč odvolatel dne 27. 5. 2019 Úřadu práce vrátil.“ Celý výše uvedený postup žalovaného měl za následek porušení žalobcova práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

16. Žalobce navrhl žalobou napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit.

17. Žalovaný ve vyjádření k žalobě stručně shrnul dosavadní průběh řízení.

18. K argumentu žalobce týkajícího se dokladu o vyplacení částky 39 000 Kč, jež je údajně falešný a jež byl žalobcovým zaměstnavatelem v řízení před oblastním inspektorátem práce předložen opožděně, žalovaný uvedl, že i za předpokladu, že by byl předmětný doklad o zaplacení částky předložen v řízení před oblastním inspektorátem práce opožděně, nelze z této skutečnosti jakkoliv dovodit vady tohoto dokladu. Žalovaný dále zdůraznil, že doklad je datován k 11. 3. 2016 a jednoznačně z něj vyplývá zaplacení částky 39 000 Kč žalobci panem A. M. jako odměny v rámci dohody o provedení práce, přičemž tento odklad je žalobcem podepsán.

19. Žalovaný zdůraznil, že tvrzení žalobce o tom, že úřad práce získal informace o žalobci trestným činem je absurdní a ničím nepodložené. V souvislosti s tímto žalovaný odkázal na komunikace mezi ním a oblastním inspektorátem práce.

20. K porušení zásad rychlosti a hospodárnosti správního řízení žalovaný uvedl, že tyto námitky uplatňoval žalobce již v řízení před žalovaným a žalovaný tyto vypořádal v rámci žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaný zároveň konstatoval, že délka řízení byla zapříčiněna též jednání ze strany žalobce.

21. K nevyplacení částky 7 119 Kč žalobci žalovaný uvedl, že dávky příspěvku na bydlení byly za rozhodné období žalobci vyplaceny následovně. Za období duben 2016 byla žalobci v květnu 2016 vyplacena dávka v celkové výši 2 373 Kč, a to ve dvou splátkách (17. 5. 2016 a 25. 5. 2016), dávka za období květen 2016 byla žalobci vyplacena dne 14. 6. 2016 ve výši 2 373 Kč a dávka za období červen 2016 byla žalobci vyplacena dne 13. 7. 2016 ve výši 2 373 Kč. Všechny výplaty byly provedeny včas a v souladu se zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

22. Žalovaný dodal, že mu není zřejmé, jakou skutečnost žalobce rozporuje svými tvrzeními v bodě V. žaloby. Pro úplnost k tomuto uvedl, že veškeré údaje o platbách souvisejících s nadepsanou věcí žalobce jsou součástí správního spisu.

23. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout.

24. Podáním ze dne 6. 12. 2019 žalobce navrhl doplnit dokazování o další listiny (viz dále přehled důkazních návrhů žalobce shrnutých při jednání).

III. Průběh jednání, provedené dokazování a další vyjádření účastníků řízení

25. Účastníci řízení při jednání konaném dne 9. 12. 2019 setrvali na svých procesních stanoviscích. Žalobce k dotazu soudu výslovně uvedl, že navrhuje provést následující důkazy: - výslech paní Mgr. V., - evidenční list důchodového pojištění za prosince roku 2016, - výpis z účtu kreditní karty žalobce za červenec roku 2016, č. ú. 35-1793891337/0100, - zpráva o poskytnutí údajů a dokumentů vztahující se k předmětu kontroly ze dne 27. 6. 2016, - přípisy Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 9. 9. 2016 a ze dne 18. 1. 2019, - dohoda o provedení práce ze dne 30. 6. 2015 uzavřená mezi panem M. a žalobcem, - dohoda o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 2015 z téhož dne uzavřená mezi panem M. a žalobcem, - sdělení pana M. ze dne 7. 3. 2016, - potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 3. 7. 2015, - sdělení pana M. ze dne 25. 7. 2019 a - protokol z ústního jednání Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2019.

26. Žalobce vzal při jednání naopak zpět důkazní návrh výslechem pana Mgr. K.

27. Krajský soud usnesením při jednání zamítl důkazní návrhy výslechem Mgr. V., výpisem účtu kreditní karty žalobce č. ú. 35 -793891337/0100 v období červenec roku 2016, dále přípisy Oblastního inspektorátu práce Jihočeský kraj a Vysočina ze dne 9. 9. 2016 a 18. 1. 2019, a to pro nadbytečnost, respektive irelevanci pro posuzovanou věc. Pokud jde o výslech Mgr. V. z důkazního návrhu, není patrno, jakou konkrétní skutečnost rozhodnou pro posouzení věci by tento výslech měl prokázat, respektive jakou skutečnost, která již není patrná ze správního spisu, by měl nově do řízení vnést. Výpis z účtu kreditní karty žalobce je již ve správním spise založen; není proto potřeba jím provádět dokazování. Jedná se navíc o dokument, který není způsobilý prokázat žalobcovo tvrzení, dle něhož mu příspěvek na bydlení nebyl v červenci roku 2016 vyplacen (viz níže). Přípisy Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 9. 9. 2016 a 18. 1. 2019 pak směřují k prokázání toho, že pan M. předložil dohodu o provedení práce, kterou měl uzavřít s žalobcem, až dodatečně, nikoli už na začátku kontroly. Společně s touto dohodu měl předložit též výdajový doklad ze dne 11. 3. 2019. Skutečnost, že tyto doklady byly předloženy až dodatečně je mezi stranami nesporná a není tudíž důvod ji dále dokazovat. Účastníci řízení se pouze liší v hodnocení této skutečnosti.

28. Krajský soud při jednání provedl následující důkazy, z nichž učinil níže popsaná zjištění: - Evidenční list důchodového pojištění ze dne 23. 1. 2017 vystavený panem A. M., z něhož je patrno, že žalobci byl vyplacen příjem v období prosince roku 2016 v částce 8 518 Kč. - Zpráva o poskytnutí údajů a dokumentů vztahujících se k předmětu kontroly ze dne 27. 6. roku 2016, dle níž pan M. zaměstnával žalobce a vyplácel mu mzdu pouze do poloviny roku 2015. - Dohoda o provedení práce ze dne 30. 6. 2015, ve které oproti téže dohodě obsažené ve správním spisu pouze chybí podací razítko ze dne 3. 11. 2016, na jeho místě je obsaženo datové razítko s datem 2. 11. 2016 a zápatí datové razítko s datem 21. 11. 2016 (obě tato razítka podepsána neznámou osobou). Účastníci smluvního vztahu tuto dohodu uzavřeli na období od 1. 7. 2015 do 29. 2. 2016, přičemž odměna za práci byla splatná do 15 dnů od skončení uvedeného období. - Dohoda o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 6. 2015 z téhož dne. - Sdělení pana M. ze dne 7. 3. 2016, dle něhož žalobce dne 1. 6. 2015 řídil vozidlo s návěsem registrační značky x (žalobce poukázal na to, že razítko zaměstnavatele je na této listině částečně odlišné od listin ostatních). - Potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 3. 7. 2015, dle něhož žalobce byl u pana M. zaměstnán od 2. 1. do 30. 6. 2015. - Sdělení pana M. ze dne 25. 7. 2019, v němž opravil údaje obsažené ve sdělení ze dne 18. 2. 2019 (obsažené ve správním spisu) – dle nového sdělení činil čistý příjem žalobce částku 15 470 Kč za III. čtvrtletí roku 2015, 15 600 Kč za IV. čtvrtletí roku 2015 a 7 930 Kč za I. čtvrtletí roku 2016. - Protokol z ústního jednání ze dne 9. 9. 2019, z něhož je patrno, že ve spisu není založena listina, na níž by žalobce podepsal souhlas ve smyslu § 50 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.

29. Jelikož žalovaný požádal při jednání o poskytnutí lhůty pro vyjádření k provedenému dokazování, neboť žalobce předložil většinu důkazních návrhů bezprostředně před jednáním, krajský soud jednání za tímto účelem odročil.

30. V podání ze dne 9. 1. 2020 žalovaný uvedl, že evidenční list důchodového pojištění ze dne 23. 1. 2017 je dokument vyhotovený zaměstnavatelem, který je zodpovědný za jeho obsah. Nijak přitom nevylučuje faktický příjem žalobce dle příjmového dokladu ze dne 11. 3. 2016. To platí též o zprávě o poskytnutí údajů a dokumentů ze dne 27. 6. roku 2016, která také obsahuje pouze jednostranné informace poskytnuté zaměstnavatelem. Faktický výkon práce a příjem žalobce v březnu 2016 pak nikterak nevylučují ani dohoda o provedení práce ze dne 30. 6. 2015, resp. dohoda o rozvázání pracovního poměru z téhož dne (z ní nadto není zřejmé, o jaký pracovní poměr se mělo jednat) a potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 3. 7. 2015. Sdělení pana M. ze dne 7. 3. 2016 a protokol z ústního jednání ze dne 9. 9. 2019 označil žalovaný za irelevantní pro posouzení věci a není z nich ani jasné, jaké skutečnosti mají prokazovat. Ke sdělení pana M. ze dne 25. 7. 2019 žalovaný uvedl, že v době trvání správního řízení vůbec neexistovalo a je nadto v přímém rozporu s dosavadními tvrzeními žalobce. Splatnost odměny dle dohody o provedení práce ze dne 30. 6. 2015 odpovídá příjmovému dokladu ze dne 11. 3. 2016. Nové vyjádření pana M. ze dne 25. 7. 2019 označil za účelově vytvořený dokument a uvedl, že nekoresponduje ani s postupem žalobce ve správním řízení, neboť ten žádné příjmy za 3. a 4. čtvrtletí roku 2015 nenahlásil (s příjmy v uvedeném vyjádření vyčíslenými by přitom neměl nárok na přiznané dávky za 4. čtvrtletí roku 2015 a 1. čtvrtletí roku 2016).

31. K průběhu jednání konaného dne 9. 12. 2019 žalovaný konstatoval, že v rozporu se závěrem soudu nepovažuje za nespornou skutečnost, že pan M. předložil dohodu o provedení práce ze dne 30. 6. 2015 a výdajový doklad ze dne 7. 3. 2016 dodatečně a nikoli na začátku kontroly. K této skutečnosti se totiž žalovaný nikterak nevyjadřoval a považuje ji za irelevantní pro posouzení věci.

32. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 30. 1. 2020 – stručně řečeno – zopakoval, že tvrzení žalovaného a správního orgánu prvního stupně, dle nichž v březnu 2016 měl příjem ve výši 39 000 Kč, je v rozporu s provedeným dokazováním a opírá se o zfalšované listiny. Dále navrhl provést důkaz přípisem České správy sociálního zabezpečení Havlíčkův Brod ze dne 5. 8. 2019, čj. 47005/010/014089/5002/19/SI.

33. Žalovaný se z účasti na jednání konaného dne 24. 2. 2020 podáním ze dne 21. 2. 2020 omluvil s tím, že souhlasil, aby soud jednal bez jeho přítomnosti. Žalobce při jednání setrval na svém procesním stanovisku.

34. Krajský soud při jednání provedl důkaz přípisem České správy sociálního zabezpečení Havlíčkův Brod ze dne 5. 8. 2019, čj. 47005/010/014089/5002/19/SI, v němž jmenovaný správní orgán uvedl, že při kontrole u pana M. provedené ve dnech 19. 7. 2019 a 25. 7. 2019 zjistil, že dle mzdových listů byl žalobci zúčtován příjem 3 900 Kč za červenec 2015, 6 370 Kč za srpen 2015, 5 200 Kč za září 2015, 5 200 Kč za říjen 2015, 5 200 Kč za listopad 2015, 5 200 Kč za prosinec 2015, 5 200 Kč za leden 2016 a 2 730 Kč za únor 2016, přičemž celkovou částku 39 000 Kč vyplatil zaměstnavatel žalobci 11. 3. 2016. Uvedený správní orgán zároveň konstatoval, že u zaměstnavatele žalobce neshledal žádné pochybení.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

35. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.).

36. Žaloba není důvodná.

IV. A K námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného

37. Krajský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného, jejíž důvodnost by sama o sobě byla důvodem pro zrušení uvedeného rozhodnutí.

38. V otázce požadavků na kvalitu odůvodnění správního rozhodnutí lze poukázat například na rozsudek ze dne 16. 6. 2006, čj. 4 As 58/2005-65, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že z rozhodnutí správního orgánu musí být mimo jiné patrno, „proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné, nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje skutečnosti předestírané účastníkem za nerozhodné, nesprávné, nebo jinými řádně provedenými důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů“. Jinými slovy z rozhodnutí správního orgánu musí plynout, jaký skutkový stav vzal správní orgán za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem rozhodné skutečnosti posoudil. Povinnost odůvodnit rozhodnutí však z druhé strany nemůže být chápána tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument účastníků řízení (srov. obdobně například nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3441/11). Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů tvoří z hlediska soudního přezkumu jeden celek a není proto vyloučeno, aby případné mezery odůvodnění tato rozhodnutí vzájemně zaplňovala (srov. například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25).

39. Žalobce konkretizoval námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pouze v tom, že žalovaný nevypořádal jeho námitky, dle nichž došlo k porušení zásady hospodárnosti a rychlosti správního řízení, resp. že správní orgán prvního stupně se měl při získání podkladů rozhodnutí dopustit trestného činu. Ve zbytku ponechal námitku nepřezkoumatelnosti pouze ve zcela obecné rovině, pročež krajský soud k tomu ve stejné míře obecnosti uvádí, že neshledal, že by žalobou napadené rozhodnutí trpělo v tomto ohledu jakýmikoli nedostatky.

40. S první uvedenou námitkou se žalovaný zcela dostatečně vypořádal na straně 6 a 7 svého rozhodnutí. Pokud jde o druhou uvedenou námitku, tu žalobce v doplnění odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně formuloval tak, že správní orgán prvního stupně získal informaci o podnětu ke kontrole u pana M. (na který ve svém rozhodnutí odkazoval) v rozporu se zákonem. V této souvislosti žalobce již v průběhu správního řízení předložil přípis Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu ze dne 24. 8. 2017 adresovaný Policii ČR, dle něhož inspektoráty o podaných podnětech s ohledem na povinnost mlčenlivosti nesdělují ani jiným orgánům státní správy. Na tuto námitku sice žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí nereagoval výslovně, avšak z jeho kontextu je jednoznačně patrno, že žalovaný neshledal v postupu správního orgánu prvního stupně žádné pochybení, které by způsobovalo nezákonnost jeho rozhodnutí. Žalobou napadené rozhodnutí tak nejenže není nepřezkoumatelné, ale krajský soud se zároveň s hodnocením žalovaného v tomto ohledu zcela ztotožnil, neboť povaha informací, které měl správní orgán prvního stupně dle názoru žalobce získat protizákonně je pro posouzení věci zcela irelevantní (viz dále).

IV. B K námitce (ne)vyplacení dávky za měsíc červen 2016

41. Nedůvodnou shledal krajský soud také námitku, dle níž správní orgán prvního stupně žalobci vůbec dávku za měsíc červen 2016 nevyplatil.

42. Uvedené tvrzení se žalobce pokusil doložit výpisem z účtu kreditní karty žalobce za červenec roku 2016, č. ú. x (tento výpis je již obsažen ve správním spisu). V této souvislosti krajský soud upozorňuje, že žalobce předložil výpis z jiného účtu, než na který měl být (a dle záznamů správního orgánu prvního stupně i byl) vyplacen. Příspěvky za měsíce duben a květen 2016 byly vyplaceny na č. ú. x (výpis z tohoto účtu za měsíc červenec 2016, ve kterém mělo dojít k vyplacení příspěvku za měsíc červen 2016, zároveň žalobce předložil krajskému soudu k prokázání svých tvrzení). Příspěvek za měsíc červen 2016 byl ovšem vyplacen na č. ú. x. To vyplývá z přehledu plateb příspěvku obsaženého v printscreenu obrazovky informačního systému úřadu práce, který je založen ve správním spisu, a dle něhož k vyplacení dávky došlo v několika splátkách (23. 5. 2016; 16. 5. 2016; 9. 6. 2016 a 8. 7. 2016). Ke změně účtu, na který byl příspěvek vyplácen, dal přitom podnět sám žalobce, který ve formuláři označeném „Hlášení změn – změna způsobu výplaty dávky“ ze dne 13. 6. 2016 výslovně uvedl, že si přeje platby poukázat na nové (výše uvedené) číslo účtu. Také tento formulář je součástí spisové dokumentace, na což byli účastníci řízení upozornění při jednání dne 9. 12. 2019, kdy soud mimo jiné obsah správního spisu rekapituloval.

43. Z týchž důvodů krajský soud neshledal důvodnou ani žalobní argumentaci obsaženou v bodě V. žaloby, dle níž žalovaný mohl výplatu dávky ověřit, avšak neučinil tak, a lživě uvádí, že žalobce dávku vrátil, přestože o ni byl okraden.

44. Krajský soud k tomu dodává, že žalobce uvedeným tvrzením, jehož nepravdivost přitom mohl soud poměrně snadno zjistit z obsahu správního spisu, významně snížil věrohodnost jím dále uváděných skutečností. Je totiž zřejmé, že se v daném ohledu nejednalo o pouhé nedopatření, nýbrž o zcela účelovou snahu uvést soud v omyl, jelikož žalobce samozřejmě musel vědět o tom, že sám správní orgán prvního stupně výslovně požádal o výplatu dávky na jiný účet, k němuž se jím předložený výpis nevztahoval. Výpis z účtu, na něž měla být dávka skutečně vyplacena, však nepředložil ani poté, co uvedená skutečnost vyšla při jednání najevo. Je tak přinejmenším troufalé, pokud žalobce v této souvislosti obviňuje správní orgány ze lži. Zcela správně však v žalobě uvedl, že lež „má v tomto případě velmi krátké nohy.“ IV. C K námitkám týkajícím se (ne)vyplacení příjmu v březnu roku 2016 45. Krajský soud dále nepřisvědčil ani zbylým žalobním námitkám. Podstatou žalobní argumentace je žalobcovo přesvědčení, dle něhož správní orgány nesprávně požadovaly navrácení dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení, a to v důsledku nesplnění podmínek pro přiznání této dávky. Žalobce setrvale v rozporu se závěry správních orgánů tvrdí, že na základě pokladního výdajového dokladu ze dne 11. 3. 2016 v něm uvedenou částku 39 000 Kč neobdržel.

46. Dle § 24 odst. 1 o státní sociální podpoře, „[n]árok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže a) jeho náklady na bydlení přesahují částku součinu rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, a b) součin rozhodného příjmu v rodině a koeficientu 0,30, a na území hlavního města Prahy koeficientu 0,35, není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.“ 47. Za příjem se přitom pro účely stanovení rozhodného příjmu považují také příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v § 6 odst. 1 a 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, přičemž ty se započítávají v tom kalendářním čtvrtletí, v němž byly zaúčtovány (§ 5 zákona o státní sociální podpoře).

48. Dle § 49 odst. 1 a odst. 2 zákona o státní sociální podpoře vzniká nárok na dávku dnem splnění všech podmínek stanovených tímto zákonem a zároveň nárok na výplatu dávky vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem pro vznik nároku na dávku a na její výplatu a podáním žádosti o přiznání dávky.

49. Dle § 61 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře je [p]říjemce dávky povinen písemně ohlásit příslušné krajské pobočce Úřadu práce do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu.“ 50. Dle § 62 odst. 1 věta první zákona o státní sociální podpoře „[p]říjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost nebo přijal dávku nebo její část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit“.

51. V daném případě je pro posouzení věci podstatné, zda žalobce porušil svou povinnost doložit příjmy rozhodné pro přiznání dávky státní sociální podpory – příspěvku na bydlení.

52. K povinnosti doložit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku se vyjadřoval i Nejvyšší správní soud například v rozsudku ze dne 4. 3. 2009, čj. 6 Ads 22/2009-51, č. 1902/2009 Sb. NSS, v jehož právní větě tohoto rozsudku výstižně shrnul, že „[p]říjemce příspěvku na bydlení nesplní jemu uloženou povinnost, jestliže k žádosti o přiznání této dávky nepředloží potvrzení o výši příjmů ze závislé činnosti, ačkoliv v rozhodném období takové příjmy měl. Jestliže v důsledku tohoto opomenutí byla dávka státní sociální podpory vyplacena v nesprávné výši, je ve smyslu § 62 odst. 1 věty první zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, splněna první tam uvedená podmínka pro vrácení neprávem přijaté částky, resp. rozhodnutí o uložení povinnosti příjemci přeplatek na dávce vrátit.“ 53. Krajský soud nezastírá, že mezi některými listinnými důkazy provedenými v průběhu správního řízení a v řízení před soudem existuje určitý rozpor. Na straně jedné tak stojí zpráva o poskytnutí údajů a dokumentů vztahujících se k předmětu kontroly ze dne 27. 6. 2016 a potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 3. 7. 2015, z nichž je patrno, že pan M. vůči úřadům deklaroval, že žalobce u něj ukončil pracovní poměr k 30. 6. 2015. Na straně druhé však stojí souvislý řetězec listinných důkazů svědčících o opaku. Jedná se o dohodu o provedení práce ze dne 30. 6. 2015, výdajový pokladní doklad ze dne 11. 3. 2016, sdělení pana M. ze dne 18. 2. 2019 a ze dne 25. 7. 2019 a přípis České správy sociálního zabezpečení Havlíčkův Brod ze dne 5. 8. 2019.

54. Žalobce zpochybňuje autenticitu uvedeného výdajového pokladního dokladu ze dne 11. 3. 2016, jakož i dohody o provedení práce ze dne 30. 6. 2015 primárně tím, že tyto listiny pan M. nepředložil na samém počátku kontroly inspekce práce, nýbrž až dodatečně (dodatečné předložení tohoto dokladu je mezi stranami přes shora uvedené vyjádření žalovaného z pohledu důkazního skutečně nesporné, jelikož žalovaný takovýto průběh děje nikterak nezpochybnil, ani nepředložil vlastní alternativní popis událostí; nebylo tak potřeba provádět v tomto ohledu dokazování, jak navrhl žalobce).

55. Takováto skutečnost však sama o sobě relevantní pochybnosti o pravosti a správnosti účetního dokladu vyvolat nemůže. Není totiž patrno, jaký motiv by měl pana M. k padělání uvedených listin vést, neboť tyto listiny v rozporu s jeho tvrzeními původně směřovanými vůči správním orgánům prokazují, že u něj žalobce ve skutečnosti v druhé polovině roku 2015 a počátkem roku 2016 pracoval. Krajský soud nehodlá spekulovat o důvodech, proč pan M. původně na shora uvedených formulářích uváděl opak. Jisté však je, že tato skutečnost umožnila žalobci, čerpat dávky navázané na výši jeho příjmu. Pokud by přitom žalobce u pana M. od 30. 6. 2015 již skutečně nepracoval, neměl pan M. jediný důvod fabrikovat listiny svědčící o opaku, neboť ty jej pouze usvědčují z toho, že správním orgánům původně neposkytoval pravdivé údaje. Bez zřejmého (či jakéhokoli doloženého) důvodu by se tak sám vystavoval hrozbě právních důsledků z toho plynoucích. Za této situace dospěl krajský soud k závěru, že pozdějším předložením uvedených listin se pan M. pouze snažil zmenšit dopad jím dříve uvedených nesprávných tvrzení v rámci probíhající kontroly. Krajský soud proto nepochybuje o tom, že dohoda provedení práce ze dne 30. 6. 2015 a výdajový pokladní doklad ze dne 11. 3. 2016 osvědčují skutečný průběh vztahu mezi žalobcem a panem M. coby jeho zaměstnavatelem v rozhodném období.

56. Podpůrně pak nelze přehlédnout ani skutečnost, že žalobcovy podpisy na těchto listinách odpovídají jeho podpisům obsažených na dalších dokumentech včetně podání adresovaných zdejšímu soudu. Ani v tomto ohledu tudíž ve spise obsažené listiny nevyvolávají prima facie pochybnost o jejich pravosti.

57. Nepřípadná je pak žalobcova argumentace, dle níž o padělání těchto listin svědčí použití odlišného razítka (v této souvislosti předložil například sdělení pana M. ze dne 7. 3. 2016 a dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 6. 2015, přičemž poukázal na to, že v letech 2015 a 2016 měl pan M. používat různá razítka lišící se drobně posunutým zarovnáním třetího řádku textu). Není totiž nikterak vyloučeno, aby si podnikatel či kdokoli jiný pořídil současně libovolný počet razítek, která hodlá využívat pro svou identifikaci na jím podepisovaných dokumentech. Drobná odlišnost použitých razítek tudíž padělání shora jmenovaných listin prokázat nemůže.

58. Ve vztahu k dohodě o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 6. 2015 krajský soud uvádí, že tato dohoda se zcela zřejmě nemůže vztahovat k pracovnímu poměru založenému dohodou z téhož dne uzavřenou na období od 1. 7. 2015 do 29. 2. 2016. V praxi ostatně není nic neobvyklého, pokud zaměstnanec se zaměstnavatelem v případě potřeby změny příslušné dohody původní pracovní poměr rozváží a původní dohodu nahradí dohodou novou (není pak vyloučeno ani to, aby tak učinili téhož dne).

59. Ve vztahu k odlišným vyjádřením pana M. stran vyčíslení čistého příjmu žalobce v období III. čtvrtletí roku 2015 až I. čtvrtletí roku 2016 krajský soud uvádí, že rozpor mezi těmito sděleními je v podstatě pouze zdánlivý a pro posouzení věci nepodstatný. Nelze totiž přehlédnout, že pan M. ve sděleních ze dne 18. 2. 2019 a 25. 7. 2019 pouze rozvrhuje období, za která žalobci příslušela odměna za práci podle dohody o provedení práce ze dne 30. 6. 2015. Dle této dohody přitom byla odměna splatná do 15. dne po uplynutí doby, na kterou byla sjednána, tj. do 15. 3. 2016. Pan M. neuvedl, že by odměnu žalobci vyplácel postupně, nýbrž v opravném sdělení ze dne 25. 7. 2019 pouze upřesnil, jaká část odměny žalobci náležela za příslušná období. Celková výše odměny, jak ji pan M. vyčíslil, však zůstala beze změny. Jednalo se tak o částku 39 000 Kč, kterou žalobci v souladu s dohodou o provedení práce vyplatil až 11. 3. 2016. Tomuto závěru pak odpovídá také obsah sdělení České správy sociálního zabezpečení Havlíčkův Brod ze dne 5. 8. 2019, v němž je odměna žalobce vyčíslena nikoli čtvrtletně, nýbrž dle jednotlivých měsíců. Formální zúčtování odměny za jednotlivé měsíce či jednotlivá čtvrtletí přitom nic nevypovídá o tom, kdy byla tato odměna skutečně vyplacena.

60. Žalobcem předložený evidenční list důchodového pojištění je pak vystaven za měsíc prosinec 2016 a zahrnuje tudíž pouze období od 1. 12. do 31. 12. 2016. V nyní projednávané věci je však rozhodující skutečností, že žalobce získal příjem ve výši 39 000 Kč v březnu roku 2016. Evidenční list důchodového pojištění za prosinec téhož roku (nikoli za celý rok či jeho relevantní období) tudíž pro posouzení věci postrádá jakoukoli relevanci. Žalobcův argument, dle něhož z jím předloženého evidenčního listu důchodového pojištění vyplývá, že mu částku 39 000 Kč nebyla vyplacena, je tak zcela lichý, neboť dle pokladního výdajového dokladu založeného ve správním spisu je zřejmé, že k výplatě částky 39 000 Kč došlo dne 11. 3. 2016. Jestliže obsahuje evidenční list důchodového pojištění pouze měsíc prosinec 2016, pak se samozřejmě tato částka nemohla v daném evidenčním listu promítnout.

61. Pro uvedené, jakož i pro shora popsanou sníženou věrohodnost žalobcových tvrzení nemá krajský soud o pravosti dohody o provedení práce ze dne 30. 6. 2015 a pokladního dokladu ze dne 11. 3. 2016 pochyb. Z obsahu správního spisu tak nepochybně vyplývá, že žalobce v rozhodné době měl příjmy, jež neuvedl do žádosti o dávku státní sociální podpory. Správní orgány tudíž v tomto ohledu nikterak nepochybily.

IV. D Ke zbylým žalobním námitkám

62. Nedůvodná je též námitka, dle níž správní orgán prvního stupně získal informace týkající se kontroly pana M. nezákonným způsobem. Z žalobní argumentace, jakož i s ohledem na obsah sdělení Mgr. D. P. ze dne 24. 8. 2017 adresovaného Policii ČR, na něž žalobce v této souvislosti poukázal a které je založeno ve správním spisu, je patrno, že žalobce považuje za nezákonně získané informace týkající se jeho podnětu ke kontrole u pana M. Nelze ovšem přehlédnout, že informace týkající se tohoto podnětu v žádném případě nepředstavovaly podklad, o nějž se rozhodnutí správních orgánů v projednávané věci opírají; tím totiž byla primárně informace o příjmech, které žalobce správnímu orgánu prvního stupně zamlčel. Za této situace postrádá uvedená námitka relevanci pro posouzení věci, neboť i kdyby se krajský soud s žalobní argumentací v tomto bodě ztotožnil, nemohlo by to způsobit nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí, popřípadě rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

63. Krajský soud dále nepřisvědčil ani námitce porušení zásady rychlosti a hospodárnosti správního řízení. Ze správního spisu vyplývá, že na délce řízení se významnou měrou podílel samotný žalobce podáváním (nedůvodných) námitek podjatosti, jejichž vypořádání délku řízení ovlivnilo. Podat námitku podjatosti je samozřejmě žalobcovým právem, jehož využití ovšem v důsledku vedlo i k tomu, že řízení trvalo poměrně dlouhou dobu. Samotná délka řízení však nezákonnost žalobou napadeného rozhodnutí založit nemůže.

64. S ohledem na shora uvedené není důvodná ani námitka, dle níž správní orgány neumožnily žalobci nahlédnout do spisu ve věci kontroly u pana M. Žalobce příslušné listiny, jichž se tímto způsobem domáhal, předložil v průběhu řízení před soudem, avšak ani jejich obsah ve výsledku závěr správních orgánů stran žalobcova příjmu v březnu 2016, s nímž se krajský soud ztotožnil, zvrátit nedokázaly. I kdyby tak krajský soud žalobci v tomto ohledu přisvědčil, na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí či rozhodnutí správního orgánu prvního stupně by tato skutečnost neměla vliv.

V. Závěr a náklady řízení

65. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

66. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.