61 A 8/2025– 146

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci navrhovatele: Spolek pro Smrkovice, z. s., IČO 22026894 se sídlem Na Návsi 5, Smrkovice, 397 01 Písek zastoupený advokátem JUDr. Adamem Novákem, Ph.D. se sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2 proti odpůrci: město Písek se sídlem Velké náměstí 114/3, 397 19 Písek za účasti: RESIDENCE SMRKOVICE, s. r. o., IČO 09648470 se sídlem Pražská 483, 397 01 Písek zastoupena advokátkou Mgr. Květoslavou Křenkovou se sídlem Fráni Šrámka 136, 397 01 Písek o návrhu na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 7 územního plánu města Písek přijaté usnesením zastupitelstva odpůrce ze dne 6. 2. 2025, č. 18/25, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Odpůrci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Zastupitelstvo odpůrce usnesením ze dne 6. 2. 2025, č. 18/25, přijalo změnu územního plánu č. 7 (dále jen „změna č. 7“). Tato změna nabyla účinnosti dne 4. 3. 2025.

2. Změna č. 7 mimo jiné stanovila, že „[v] kapitole c) Urbanistická koncepce, včetně urbanistické kompozice, vymezení ploch s rozdílným způsobem využití, zastavitelných ploch, ploch přestavby a systému sídelní zeleně se v části vymezení zastavitelných ploch tabulce u plochy Z.99 číslo a text ‚42 RD‘ ruší.“ Tím došlo k odstranění regulativu, který na ploše Z.99 umožňoval výstavbu pouze 42 rodinných domů. Plochu Z.99 zachycuje následující výřez z koordinačního výkresu grafické části územního plánu odpůrce. [OBRÁZEK] II. Shrnutí návrhu 3. Proti změně č. 7 podal navrhovatel dne 14. 5. 2025 návrh ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích na její zrušení.

4. Navrhovatel uvedl, že mezi jeho činnosti patří mimo jiné ochrana životního prostředí a krajiny ve Smrkovicích. Svou procesní legitimaci k podání návrhu dovozuje na základě tvrzeného dotčení práva členů spolku na příznivé životní prostředí, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, a dále z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2015, čj. 1 As 13/2015–295, a ze dne 6. 11. 2016, čj. 1 As 182/2016–28 (navrhovatel měl zřejmě na mysli rozsudek ze dne 16. 11. 2016). Navrhovatel je environmentálním spolkem místně sepjatým s dotčeným územím, jehož členové jsou vlastníky pozemků přímo nebo bezprostředně dotčených změnou č. 7, konkrétně v ploše P.99 v k. ú. Smrkovice, obec Písek (krajský soud k tomu poznamenává, že plocha P.99 se v územním plánu nenachází, avšak z kontextu návrhu i změny č. 7 je patrno, že navrhovatel měl na mysli plochu Z.99).

5. Navrhovatel rovněž podal dne 1. 11. 2024 návrh na zrušení změny č. 1 regulačního plánu Smrkovice II (schválené usnesením zastupitelstva odpůrce č. 18/24), která navýšila kapacitu rodinných domů z 48 na 52. Řízení je vedeno u krajského soudu pod sp. zn. 57 A 30/2024. Navrhovatel upozorňuje, že změna č. 7 byla vydána ještě podle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dále jen „stavební zákon z roku 2006“, a proto se na ni nevztahuje § 307 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon z roku 2021“), jak vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, čj. 41 A 18/2024–101. I pokud by stavební zákon z roku 2021 aplikován být měl, navrhovatel neměl faktickou možnost uplatnit připomínky, neboť nebyl o změně řádně informován.

6. Navrhovatel namítá nezákonný postup při přijetí změny č. 7, zejména porušení § 52 a § 53 stavebního zákona z roku 2006. Původní návrh se týkal pouze plochy P.79, avšak po připomínce města Písek ze dne 18. 7. 2024 byla do návrhu doplněna i plocha Z.

99. Tato změna však nebyla řádně zveřejněna, ani nebyla obsažena v mapových podkladech, čímž bylo znemožněno navrhovateli a veřejnosti se s návrhem seznámit a uplatnit připomínky. Navrhovatel je toho názoru, že tato změna má za cíl odstranit nesoulad regulačního plánu Smrkovice II s územním plánem, což je jádrem sporu vedeného u krajského soudu pod sp. zn. 57 A 30/2024. Ve věci regulačního plánu je vedeno též přezkumné řízení.

7. Změna č. 7 nebyla projednána s osadním výborem Smrkovice, čímž došlo k porušení § 121 odst. 1 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Předseda navrhovatele je přitom členem tohoto výboru. Zápisy z jednání osadního výboru i zastupitelstva města Písek potvrzují, že výbor opakovaně odmítl změnu regulačního plánu z důvodu zahuštění zástavby a úbytku zelených ploch.

8. Zveřejněné mapové podklady neobsahují informaci o dotčenosti plochy Z.99, a návrh tak nebyl doručen veřejnou vyhláškou v souladu s § 52 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006. Z toho důvodu proti návrhu navrhovatel nepodal připomínky ani námitky. Tím také nebyl dodržen třetí krok algoritmu přezkumu opatření obecné povahy dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2005, čj. 1 Ao 1/2005–98, č. 740/2006 Sb. NSS. Navrhovatel dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2014, čj. 6 Aos 2/2013–95, podle něhož ani neaktivita v řízení nemůže vyloučit soudní přezkum, pokud došlo k porušení kogentních norem chránících veřejný zájem. Postup pořizovatele změny č. 7 dle navrhovatele hraničí se zneužitím pravomoci úřední osoby, kdy rozpor regulačního plánu a změny regulačního plánu s obsahem územního plánu není řešen v souladu se stavebním zákonem z roku 2006 (zejména dle § 71 odst. 4), ale naopak je měněn územní plán takovým způsobem, aby se o tom navrhovatel a jeho členové nemohli dozvědět. Krajský úřad pak byl nečinný ve věci podaného podnětu k přezkumnému řízení ohledně nezákonnosti přijaté změny regulačního plánu až do doby podání návrhu na zrušení této změny k soudu.

9. Změna č. 7 je podle navrhovatele rovněž nezákonná, neboť neprověřuje kapacitu území pro další rozvoj a nezohledňuje aktuální stav územně plánovací dokumentace. Odůvodnění změny je nedostatečné, opírá se o neaktuální podklady a ignoruje připomínky týkající se modro–zelené infrastruktury. V ploše Z.99 dochází k navýšení počtu stavebních pozemků bez řádného zdůvodnění, což je v rozporu s § 19 odst. 1 písm. c) stavebního zákona z roku 2006. Změna č. 7 tak legalizuje nezákonnou změnu regulačního plánu, která byla napadena žalobou, a zvýhodňuje soukromé zájmy na úkor veřejných, zejména ochrany životního prostředí a soudržnosti místního společenství, čímž je porušen § 18 odst. 1 a 2 stavebního zákona z roku 2006.

10. Navrhovatel navrhl, aby krajský soud změnu č. 7 zrušil.

III. Shrnutí vyjádření odpůrce

11. Odpůrce ve vyjádření k návrhu uvedl, že navrhovatel tvrdí, že byl změnou č. 7 zkrácen na svých právech, zejména právu na příznivé životní prostředí podle čl. 35 Listiny základních práv a svobod. Svou aktivní legitimaci dovozuje z postavení environmentálního spolku, jehož účelem je ochrana přírody, krajiny a krajinného rázu Smrkovic a přilehlého okolí. V návrhu uvádí, že někteří členové spolku jsou vlastníky pozemků, které se nacházejí v řešeném území nebo jeho blízkosti, a že změna územního plánu negativně ovlivňuje životní prostředí v této lokalitě.

12. Odpůrce zpochybňuje aktivní legitimaci navrhovatele s tím, že návrh neprokazuje konkrétní dotčení práv spolku ani jeho členů. Podle odpůrce navrhovatel neuvádí konkrétní skutečnosti, důvody ani důkazy, které by prokazovaly zásah do práv nebo oprávněných zájmů. Tvrzení o dotčení práv jsou podle něj obecná, vágní a nepodložená. Odpůrce dále uvádí, že navrhovatel byl coby spolek založen dne 2. 10. 2024 účelově, s cílem bránit rozvojovým aktivitám města, konkrétně výstavbě rodinných domů v lokalitě Z.99, která je v územně plánovací dokumentaci vymezena již od roku 1996. Tato plocha byla převzata do regulačního plánu Smrkovice II, účinného od 21. 1. 2008, a následně i do územního plánu z roku 2015. V žádné z těchto fází nebyly uplatněny námitky ani připomínky.

13. Změna č. 7 podle odpůrce pouze vypustila index zastavitelné plochy Z.99, který určoval maximální počet rodinných domů, přičemž samotná plocha zůstala beze změny. Regulační plán Smrkovice II ve znění změny č. 1 nadále platí a řeší podrobnosti jako parcelaci, dopravní a technickou infrastrukturu, veřejná prostranství a zeleň. Území není využito na maximální kapacitu, není zde povolena výšková zástavba a nepředpokládají se zde provozovny. Stavby budou napojeny na veřejnou infrastrukturu, která je těsně před dokončením.

14. Navrhovatel podle odpůrce neprokázal, jak konkrétně změna č. 7 negativně ovlivňuje životní prostředí. Neuvádí žádné konkrétní dopady na ovzduší, vodní režim, biodiverzitu, hlučnost ani jiné složky životního prostředí. Tvrzení o úbytku zeleně či změně krajinného rázu nejsou doložena důkazy. Odpůrce považuje argumentaci navrhovatele za účelovou a za projev tzv. NIMBY („not in my backyard“, resp. „ne na mém dvorku“) přístupu, kdy jednotliví členové spolku usilují o zachování stávajícího stavu za svými pozemky, přestože se zástavbou se v územním plánu počítá již 30 let.

15. Navrhovatel v návrhu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, podle něhož může fyzická osoba realizovat své právo na příznivé životní prostředí i prostřednictvím spolku. Odpůrce však namítá, že tento princip nelze aplikovat bez dalšího, neboť podle judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 26. 4. 2017, čj. 3 As 126/2016–38, č. 3589/2017 Sb. NSS) je třeba zkoumat konkrétní dotčenost členů spolku a zabránit šikanóznímu výkonu práv.

16. Proces pořízení změny č. 7 byl veden v souladu se stavebním zákonem z roku 2006. V rámci procesu se k návrhu vyjadřovaly dotčené orgány na úseku ochrany životního prostředí, přičemž žádné stanovisko nebylo negativní. Změnou č. 7 nedošlo k vymezení nové zastavitelné plochy ve Smrkovicích, ale pouze k vypuštění indexu Z.99, který upravoval množství rodinných domů. Důvodem bylo, že plocha Z.99 je již řešena regulačním plánem Smrkovice II., který stanovuje parcelaci, dopravní a technickou infrastrukturu.

17. Na základě řádně uplatněné připomínky odpůrce byla do návrhu změny č. 7 doplněna úprava maximální využitelnosti plochy Z.

99. Pořizovatel ve spolupráci s určeným zastupitelem vyhodnotil tuto připomínku jako podstatnou, což vedlo ke konání opakovaného veřejného projednání. Návrh byl zveřejněn na webových stránkách odpůrce včetně informací o možnosti uplatnění připomínek a námitek. Navrhovatel této možnosti nevyužil.

18. Navrhovaná změna byla popsána ve výroku i odůvodnění textové část návrhu změny č. 7, přičemž vzhledem k tomu, že nedošlo k vymezení nové plochy ani ke změně její velikosti, nebylo nutné grafické vyznačení. Dokumentace byla v souladu s požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů.

19. Odpůrce na základě podnětu navrhovatele k přezkumu dospěl k závěru, že výklad územního plánu a regulačního plánu Smrkovice II vyvolává nejasnosti. Z tohoto důvodu navrhl vypustit popis indexu plochy Z.99 z územního plánu, jelikož tato plocha je řešena podrobnější územně plánovací dokumentací. Přesto odpůrce setrvává na stanovisku, že změna č. 1 regulačního plánu Smrkovice II ani původní regulační plán Smrkovice II nejsou v rozporu s územním plánem.

20. Územní plán stanoví pro zastavitelnou plochu Z.99 kapacitu 42 rodinných domů. Z vysvětlivek pojmů doplněných změnou č. 1 územního plánu však vyplývá, že tyto kapacity slouží primárně pro dimenzování dopravní a technické infrastruktury a mají orientační charakter. Pokud je technicky možné obsloužit více pozemků, než předpokládá územní plán, je to přípustné.

21. Územní plán byl pořizován za platnosti regulačního plánu Smrkovice II a zjevně převzal jeho řešení, včetně návrhu komunikací a sítí. Zastavitelná plocha Z.99 je vymezena v souladu s regulačním plánem Smrkovice II. Její výměra činí cca 7,15 ha, z čehož po odečtu cca 0,85 ha pro komunikace zbývá cca 6,3 ha. Při minimální výměře pozemku 800 m by bylo teoreticky možné situovat až 78 pozemků. Regulační plán Smrkovice II však zpřesňuje využití na 52 pozemků.

22. Regulační plán Smrkovice II řeší pouze umístění technické infrastruktury, nikoli konkrétní rodinné domy. I kdyby byla kapacita plochy Z.99 v územním plánu závazná, nedochází k rozporu, protože regulační plán Smrkovice II neumisťuje jednotlivé domy, ale pouze technické řešení pro jejich budoucí výstavbu. Počet pozemků tak může být vyšší, aniž by došlo k porušení územního plánu.

23. Veřejné projednání návrhu proběhlo před účinností stavebního zákona z roku 2021. V souladu s § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021 bylo možné celý proces dokončit podle dosavadních právních předpisů. Návrh změny č. 7 schválilo zastupitelstvo usnesením dne 11. 8. 2022, čj. 172/22. Ustanovení stavebního zákona z roku 2021, včetně § 307 odst. 2, nelze aplikovat (k tomu odpůrce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, čj. 41 A 18/2024–101). Pro případ, že by soud aplikaci § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 připustil, odpůrce uvedl, že, navrhovatel měl možnost uplatnit připomínky či námitky v rámci opakovaného veřejného projednání návrhu změny č. 7, což však neučinil.

24. Odpůrce dále uvedl, že pořizovatel změny č. 7 neoslovil osadní výbor, neboť ten není podle stavebního zákona z roku 2006 subjektem oprávněným k vyjadřování se ke změnám územního plánu. Pořizovatel vykonává státní správu a jedná pouze v mezích zákonného zmocnění.

25. Odpůrce se důrazně distancuje od tvrzení týkajících se namítaného jednání hraničícího se zneužitím pravomoci úřední osoby. Tato tvrzení považuje za zásah do své rozhodovací pravomoci, která je vykonávána nestranně, nezávisle, transparentně a ve veřejném zájmu. Podle odpůrce navrhovatel svým jednáním zpochybňuje jeho dobré jméno. Odpůrce se cítí být těmito tvrzeními poškozen a zasažen na svých právech.

26. Navrhovatel dále uvádí důvody nezákonnosti změny územního plánu a porušení procesních pravidel, které však podle odpůrce pouze formálně konstatuje bez doložení důkazů. Odpůrce považuje tyto námitky za nedůvodné a neopodstatněné, neboť navrhovatel neprokázal žádné konkrétní porušení zákonných ustanovení. Změna č. 7 byla pořízena v souladu s platnými právními předpisy, za účinnosti regulačního plánu Smrkovice II a jeho změny č.

1. Dokumentace byla zveřejněna ve shodném rozsahu, jaký schválilo zastupitelstvo města.

27. Celý proces pořízení změny č. 7 proběhl standardním způsobem, přičemž navrhovatel měl možnost uplatnit připomínky či námitky, ale této zákonné možnosti nevyužil. Odpůrce v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2020, čj. 6 As 270/2019–38, podle něhož navrhovatel, který včas neuplatnil připomínky ani námitky, může namítat pouze nedostatek pravomoci nebo porušení kogentních předpisů chránících zásadní veřejné zájmy.

28. V obsahu změny č. 7 (str. 25) je podle odpůrce dostatečně popsáno odůvodnění změny týkající se zastavitelné plochy Z.

99. Územní plán sice stanoví pro tuto plochu kapacitu 42 rodinných domů, avšak z vysvětlivek doplněných změnou č. 1 vyplývá, že tyto kapacity mají orientační charakter a slouží především pro dimenzování infrastruktury. Pokud je technicky možné obsloužit více pozemků, je to přípustné, jak je tomu v tomto případě, kdy území řeší regulační plán Smrkovice II.

29. Změna č. 7 nevymezuje novou zastavitelnou plochu Z.99, ale pouze vypouští popis indexu této již vymezené plochy, a to s ohledem na platný regulační plán Smrkovice II, který řeší členění plochy, včetně vymezení zelených ploch. Podle odpůrce je nezpochybnitelné, že tento regulační plán podrobně prověřil možnosti využití území, a odůvodnění změny č. 7, které na regulární plán odkazuje, je proto dostatečné.

30. Závěrem odpůrce shrnul, že navrhovatel podle něj nedisponuje aktivní legitimací k podání návrhu. Změna č. 7 byla pořízena v souladu s právními předpisy a navrhovatel během jejího pořizování neuplatnil žádné připomínky ani námitky. Změna se netýká pouze plochy Z.99, ale i plochy přestavby P.

79. Plocha Z.99 je v územně plánovací dokumentaci vymezena ve stejném rozsahu již od roku 1996, přičemž proti jejímu vymezení nebyly nikdy vzneseny žádné připomínky ani námitky.

31. V současnosti jsou v ploše Z.99 dokončovány práce na základní technické infrastruktuře, konkrétně komunikacích a inženýrských sítích. Odpůrce ve spolupráci se soukromým investorem do této infrastruktury investoval značné finanční prostředky. Žádá proto krajský soud, aby při rozhodování přihlédl k tomu, že případné zrušení změny č. 7 by vedlo ke vzniku značné škody jak pro odpůrce, tak pro soukromý subjekt. V ploše Z.99 zároveň probíhají majetkoprávní vypořádání a prodeje stavebních pozemků.

32. Odpůrce navrhl, aby krajský soud návrh zamítl.

IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení

33. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření uvedla, že navrhovatel není aktivně legitimován k podání návrhu podle § 101a odst. 1 s. ř. s., neboť se ani on, ani jeho členové neúčastnili procesu pořizování napadeného opatření obecné povahy, ač k tomu měli dostatek příležitostí. Navrhovatel neprokázal časové a místní sepětí s lokalitou Smrkovice, přičemž pouhé členství několika osob bydlících v této lokalitě či vlastnictví nemovitostí v daném území není dostačující k prokázání dotčenosti na veřejných subjektivních právech.

34. Podle judikatury, např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, není aktivní legitimace environmentálních spolků bezbřehá a je nutné zkoumat konkrétní dotčenost jejich členů. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 25. 6. 2015, čj. 1 As 13/2015–295, zdůraznil, že nestačí obecný předmět činnosti spolku, ale je třeba prokázat reálnou možnost dotčení na hmotných právech. V rozsudku ze dne 26. 4. 2017, čj. 3 As 126/2016–38, č. 3589/2017 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že je třeba zkoumat, zda spolek neuplatňuje svá práva šikanózně, a že nelze automaticky připustit účastenství každého účelově založeného spolku bez ověření opravdovosti jeho vztahu k předmětu regulace.

35. Navrhovatel v návrhu pouze jmenuje pět osob, které údajně bydlí ve Smrkovicích a vlastní tam nemovitosti, aniž by konkretizoval, jak jsou jejich práva změnou opatření obecné povahy dotčena.

36. Napadené opatření obecné povahy se týká dvou ploch, přičemž navrhovatel brojí pouze proti změně u plochy Z.99, kde došlo k vypuštění regulace počtu rodinných domů. Tato změna však nemá žádný reálný dopad na členy spolku, neboť žádný z nich nevlastní pozemky v ploše Z.99, a pouze někteří s ní sousedí. Lokalita je navíc určena k zástavbě již od roku 1996 a změna č. 7 je marginální, neboť pouze vypouští údaj o počtu domů (z původních 42), přičemž kapacitu plochy nadále reguluje regulační plán Smrkovice II ve znění změny č. 1, který připouští výstavbu 52 rodinných domů.

37. Z výpisů z katastru nemovitostí a zákresů do výkresu změny č. 1 regulačního plánu Smrkovice II vyplývá, že pozemky členů spolku nejsou změnou opatření obecné povahy reálně dotčeny. V daném území se nenachází žádné významné krajinné prvky, biocentra ani biokoridory. Za této situace je pouhá proklamace práva na příznivé životní prostředí nedostatečná k prokázání aktivní legitimace. Navrhovatel ani jeho členové se navíc nezúčastnili veřejného projednání návrhu změny č. 7 dne 27. 11. 2024, jak dokládá prezenční listina.

38. Osoba zúčastněná na řízení se pro případ, že by soud připustil aktivní legitimaci navrhovatele, vyjádřila k návrhu na zrušení změny č. 7 i věcně. Tvrdí, že návrh je nedůvodný, neboť argumenty navrhovatele jsou buď irelevantní, nebo nepravdivé.

39. K námitce, že navrhovateli a jeho členům nebylo umožněno seznámit se s návrhem změny územního plánu a účastnit se veřejného projednání, osoba zúčastněná na řízení uvádí, že navrhovatel zcela pomíjí opakované veřejné projednání dne 27. 11. 2024, kterého se nikdo z jeho členů nezúčastnil a ani nepodal žádné námitky. Textová část změny byla součástí podkladů pro veřejné projednání i pro jednání zastupitelstva dne 6. 2. 2025. Důkazní návrh navrhovatele, že textovou část záměrně neotevřel, je podle osoby zúčastněné na řízení irelevantní. Námitka, že změna nebyla projednána s osadním výborem, je rovněž nedůvodná, neboť taková povinnost neexistuje a osadní výbor záměr výstavby podpořil již dne 9. 9. 2020.

40. Argumentace údajnou nezákonností ve vztahu k přezkumnému řízení u krajského úřadu a změně regulačního plánu je podle osoby zúčastněné na řízení nesmyslná, neboť proces změny územního plánu je na těchto řízeních nezávislý. Rozpor mezi regulačním a územním plánem týkající se kapacity plochy mohl být odstraněn změnou územního plánu, protože údaj o kapacitě byl nadbytečný.

41. K tvrzení o rozporu s cíli a úkoly územního plánování osoba zúčastněná na řízení uvádí, že navrhovatel neprokázal žádná fakta a jeho tvrzení jsou nepravdivá. Změna územního plánu nelegalizuje nezákonnou změnu regulačního plánu, ale řeší údajný rozpor mezi počtem domů uvedeným v územním plánu (42) a regulačním plánem (48, resp. 52). Regulační plán je určen k podrobnější úpravě území a obsahuje i odůvodnění kapacity plochy, což územní plán obsahovat nemusí.

42. Osoba zúčastněná na řízení dále uvádí, že vodoteče v území jsou zatrubněné a změna regulačního plánu řeší jejich přeložení, čímž vzniká prostor pro veřejné prostranství. Argumentace navrhovatele ohledně otevřené vodoteče a soudržnosti místního společenství je podle osoby zúčastněné na řízení nesrozumitelná a účelová. Lokalita je určena k zástavbě a její využití přinese prospěch, včetně posílení elektrické sítě a rekonstrukce vodovodu, které byly realizovány díky plánované výstavbě. Společnost EG.D, a. s., provedla posílení elektrické sítě a společnost ČEVAK, a. s., si vymínila instalaci nových čerpadel, které uhradila právě osoba zúčastněná na řízení.

43. Elektrifikace i vodohospodářské stavby byly projednány v územním a stavebním řízení, přičemž nikdo z členů navrhovatele, včetně Bohumíra Bernáška, který byl účastníkem řízení, nepodal žádnou námitku. Osoba zúčastněná na řízení dále poukazuje na návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření ze dne 10. 3. 2025, kterým mělo být osobě zúčastněné na řízení zakázáno pokračovat ve stavbě, což považuje za důkaz šikanózního a zlovolného jednání.

44. Závěrem osoba zúčastněná na řízení konstatuje, že navrhovateli a jeho členům nejde o veřejný zájem, ekologické hodnoty ani spolkovou činnost, ale pouze o způsobení škody investorovi a zabránění příchodu nových obyvatel do Smrkovic.

45. Osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby krajský soud návrh odmítl, popřípadě zamítl.

V. Shrnutí repliky navrhovatele

46. Navrhovatel v replice k vyjádřením odpůrce a osoby zúčastněné na řízení upozornil na průběh přezkumného řízení ve věci změny č. 1 regulačního plánu Smrkovice II, které skončilo zastavením přezkumného řízení usnesením ze dne 2. 7. 2025 pro uběhnutí patnáctiměsíční prekluzivní lhůty. Navrhovatel se domnívá, že krajský úřad byl úmyslně nečinný, aby se vyhnul přezkumu změny regulačního plánu a umožnil odpůrci přijetí změny č.

7. Tím se krajský úřad dopustil zneužití pravomoci.

47. Odpůrce ve svém vyjádření ze dne 12. 6. 2025 tvrdí, že navrhovatel nemá aktivní procesní legitimaci, neboť nedošlo k zásahu do jeho subjektivních práv. Toto tvrzení však dle navrhovatele zcela ignoruje ustálenou rozhodovací praxi správních soudů i Ústavního soudu. Ta potvrzuje, že aktivní legitimaci může mít i spolek vzniklý až po vydání napadeného opatření obecné povahy. Argumentace odpůrce, že má být posuzováno, zda spolek neuplatňuje svá práva šikanózně, je dle navrhovatele irelevantní.

48. Navrhovatel se domáhá dodržování právních předpisů při přijímání územně plánovací dokumentace. Členové spolku bydlí v městské části Smrkovice, vlastní zde pozemky dotčené změnou č. 7 a navrhovatel zde vyvíjí činnost, což odpůrce sám potvrzuje. Tvrzení odpůrce, že navrhovatel ani jeho členové nemohou být změnou č. 7 nijak dotčeni, je nepravdivé a nepodložené. Změna č. 7 vede k zásadnímu nárůstu výstavby v oblasti, přičemž navrhovatel nerozporuje samotnou výstavbu, ale obcházení limitů stanovených v územním plánu z roku 2015, které byly přijaty s ohledem na udržitelnost území. To má negativní dopad na životní prostředí, infrastrukturu a kvalitu života obyvatel. Navýšení počtu domů ze 42 na 52 představuje nárůst zástavby o téměř 25 %, což nelze považovat za marginální změnu. K tomu navrhovatel odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2020, čj. 8 As 336/2018–66.

49. Argumentace odpůrce, že by mohlo dojít k ještě většímu „vytěžení“ oblasti, je v rozporu s § 18 odst. 4 a § 19 stavebního zákona z roku 2006, zejména s § 19 odst. 1 písm. c), který vyžaduje posouzení potřeb změn prostředí s ohledem na veřejné zájmy. Odpůrce navíc tvrdí, že navrhovatel měl možnost seznámit se se změnou č. 7 a podat námitky, což navrhovatel popírá s odkazem na procesní pochybení odpůrce, který znemožnil navrhovateli a jeho členům se o změně dozvědět.

50. Navrhovatel se ve svém vyjádření vyjadřuje i k obsahu podání zúčastněné osoby, přičemž většina jejích argumentů je shodná s argumentací odpůrce, na kterou již navrhovatel reagoval výše. Zúčastněná osoba staví své vyjádření zejména na tvrzení, že navrhovatel není aktivně procesně legitimován, neboť není dotčen na svých právech. Toto tvrzení je však dle navrhovatele absurdní a přímo vyvrácené judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, na kterou zúčastněná osoba sama odkazuje. Z návrhu je zřejmá konkrétní dotčenost členů navrhovatele, kteří vlastní pozemky v dotčeném území nebo jeho bezprostředním okolí.

51. Navrhovatel dále odmítá tvrzení, že nemohlo dojít k dotčení jeho procesních práv, neboť se neúčastnil procesu přijímání změny č.

7. K porušení procesních předpisů došlo zejména nezveřejněním odpovídající mapové části, čímž bylo navrhovateli a jeho členům znemožněno se o změně č. 7 dozvědět a účastnit se jejího projednání. Stejně tak je irelevantní tvrzení, že se navrhovatel měl bránit již proti původnímu obsahu územního plánu či regulačního plánu, neboť návrh nesměřuje proti samotné výstavbě, ale proti jejímu nezákonnému rozšiřování v rozporu s platnou dokumentací.

52. Navrhovatel rovněž odmítá tvrzení zúčastněné osoby, že osadní výbor se seznámil se záměrem změny č. 7 již dne 9. 9. 2020, neboť tehdy nemohla být součástí změna plochy Z.99, která byla navržena až v roce 2024. Naopak osadní výbor se k návrhu změny č. 1 regulačního plánu vyjádřil negativně.

53. Zcela nepřípustné je podle navrhovatele tvrzení, že odpůrce mohl změnit územní plán bez změny regulačního plánu, aniž by tím porušil § 71 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006. Takový postup je nejen v rozporu s tímto ustanovením, ale představuje i obcházení zákona. Navrhovatel se důrazně ohrazuje proti tvrzení, že by jednal šikanózně nebo za účelem poškození zúčastněné osoby. Jeho cílem je pouze zajištění zákonnosti postupu odpůrce, zúčastněné osoby a krajského úřadu. Překračování limitů stanovených v územním plánu z roku 2015 ve prospěch soukromých zájmů na úkor veřejných zájmů chráněných stavebním zákonem je nepřípustné.

54. Tvrzení, že rozpor mezi změnou č. 1 regulačního plánu a územním plánem nemůže mít na navrhovatele žádný vliv, je zcela liché. Vyjádření správců sítí, které zúčastněná osoba předkládá, pak nemá na zákonnost přijetí změny č. 7 žádný vliv. VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A K otázce nepřípustnosti návrhu dle § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 55. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda se na návrh již vztahuje § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021, který upravuje speciální případ nepřípustnosti návrhu, „obsahuje–li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl“. Krajský soud dospěl k závěru, že uvedené ustanovení nelze v nynější věci použít a návrh přípustný je.

56. Účastníci řízení přiléhavě poukázali na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2024, čj. 41 A 18/2024–101, dle něhož „je třeba § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 vyložit ve prospěch zachování práva na soudní přezkum tak, že opatřením obecné povahy ve smyslu tohoto ustanovení je míněno pouze opatření obecné povahy vydané až podle tohoto zákona, a nepřípustnost návrhu je spojena jen s neuplatněním důvodů, které mohly být uplatněny v řízení o vydání opatření obecné povahy vedeném již podle stavebního zákona z roku 2021. Tento výklad ve spojení s § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021 znamená, že podmínka omezující přístup k soudní ochraně zakotvená v § 307 odst. 2 stavebního zákona se uplatní v případech, kdy bylo veřejné nebo opakované veřejné projednání, při němž mohly být důvody uplatněny, zahájeno za účinnosti stavebního zákona z roku 2021, a navrhovatel si tedy měl být s ohledem na zásadu, že neznalost zákona neomlouvá, vědom důsledků spojených s případnou pasivitou. Tomu by měl případně přizpůsobit míru pozornosti, kterou bude věnovat úřední desce a formulaci případných připomínek.“ 57. Bylo tedy zapotřebí posoudit, jakou právní úpravou se proces vydání změny č. 7 řídil, a to s ohledem na dikci § 323 odst. 9 stavebního zákona z roku 2021, dle kterého „[b]ylo–li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zahájeno veřejné projednání nebo opakované veřejné projednání návrhu územního plánu nebo jeho změny nebo regulačního plánu nebo jeho změny, dokončí se podle dosavadních právních předpisů.“ Za začátek veřejného projednání je zapotřebí považovat okamžik, kdy došlo k vyhlášení dne a místa veřejného projednání, což předurčuje aplikovatelnou právní úpravu nejen pro samotné veřejné projednání, ale i následný schvalovací proces změny územního plánu (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 5. 2025, čj. 73 A 2/2025–84, odst. 46–53). Veřejné projednání změny č. 7 tak bylo zahájeno dne 6. 6. 2024, kdy odpůrce oznámil den a místo veřejného projednání veřejnou vyhláškou. Ve vztahu ke změně č. 7 je tak zapotřebí aplikovat stavební zákon z roku 2006. Z toho plyne, že § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 se v nynější věci neuplatní. VI.B K aktivní legitimaci navrhovatele 58. Krajský soud se dále zabýval otázkou aktivní procesní legitimace navrhovatele. Dospěl přitom k závěru, že navrhovateli tato legitimace svědčí.

59. Odpůrce i osoba zúčastněná na řízení se v této souvislosti shodně dovolávají rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2017, čj. 3 As 126/2016–38, č. 3589/2017 Sb. NSS, dle něhož „je třeba v souladu s kritérii dovozenými Ústavním soudem v nálezech ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, a ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3572/14, hodnotit vztah spolku (jeho členů a činnosti) k předmětu regulace, co do jeho opravdovosti, neboť si lze v krajních případech představit i postupy spočívající v zneužívání procesních práv cestou vytvoření spolků založených na šikanózním uplatňování neexistujících či uměle dovozovaných práv, což bude nepochybně nejčastější jev právě v případě spolků zakládaných ad hoc až v průběhu procesu vedoucího k přijetí sporného opatření obecné povahy či povolení sporného záměru, nebo dokonce ex post jen pro účely podání žaloby či jiného návrhu k soudu. Nelze však a priori každý ad hoc vzniklý spolek ze soudní ochrany vyřadit, zejména když dostatečné časové a místní sepětí s předmětem regulace lze vysledovat u jeho členů, kteří by pouze na základě volby právem připuštěné cesty společného výkonu práv prostřednictvím právnické osoby neměli o soudní ochranu své právní sféry přijít.“ Krajský soud uvedené závěry nikterak nezpochybňuje, avšak nesouhlasí se způsobem, jakým je na nynější věc odpůrce a osoba zúčastněná na řízení aplikují.

60. Předně je zapotřebí zdůraznit, že Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku připustil aktivní procesní legitimaci i takových spolků, které vznikly dokonce i po vydání územního plánu či jeho změny. Navrhovatel tak sice jakožto spolek vznikl dne 2. 10. 2024, tj. krátce před schválením změny č. 7, tato skutečnost jej však sama o sobě možnosti podat návrh na její zrušení nezbavuje. Dle stanov je pak jedním z účelů spolku „ochrana životního prostředí, přírody, krajiny a krajinného rázu Smrkovic a přilehlého okolí“.

61. Jak přitom ve svém vyjádření připustila i osoba zúčastněná na řízení, pozemky ve vlastnictví některých členů navrhovatele s plochou Z.99 přímo sousedí. To lze ostatně ověřit nahlédnutím do grafické části změny č.

7. V podstatě o všech pozemcích, které v této souvislosti navrhovatel označil v návrhu, lze přitom říci, že se nachází v těsné blízkosti plochy Z.

99. Vlastníci takovýchto pozemků nepochybně jsou dostatečně místně spjati s daným územím, neboť dopady plánované výstavby se jistě neomezují pouze na konkrétní stavební parcely. Jelikož pak z ničeho neplyne, že by vlastnictví k těmto pozemkům nabyli snad až krátce před podáním návrhu, lze usoudit i na sepjetí časové. Každý z nich by tak nepochybně mohl podat návrh na zrušení změny č. 7 sám za sebe, neboť všichni mohou být výstavbou na ploše Z.99 potenciálně dotčeni. Z tohoto pohledu nic nenasvědčuje, že by se ze strany navrhovatele jednalo o jakési zneužití práva.

62. Obecně přitom platí, že „[v] případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace (viz shora již citovaný § 43 odst. 1 stavebního zákona)“ (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 1 Ao 1/2009–120, č. 1910/2009 Sb. NSS). Není tedy podmínkou aktivní procesní legitimace, aby k namítanému dotčení právní sféry navrhovatele došlo v důsledku nové regulace s naprostou jistotou. Navrhovatelovo tvrzení stran možného dotčení práva jeho členů na příznivé životní prostředí je sice obecné, avšak s ohledem na povahu změny č. 7, která na ploše Z.99 umožňuje navýšení výstavby, myslitelné. Pro účely posouzení otázky aktivní procesní legitimace je tudíž dostačující. VI.C K návrhovým bodům 63. Krajský soud přezkoumal napadené opatření obecné povahy v mezích návrhových bodů (§ 101d odst. 1 s. ř. s.). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného opatření obecné povahy (§ 101b odst. 3 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s.

64. Návrh není důvodný.

65. K důkazním návrhům krajský soud poznamenává, že skutkový stav věci je dostatečně zachycen již v samotné dokumentaci změny č.

7. Tato dokumentace je obdobou správního spisu, kterým se dokazování zpravidla neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Další dokazování považuje krajský soud za nadbytečné.

66. Krajský soud předesílá, že navrhovatel soustředí veškeré návrhové body vůči ploše Z.99, jejíž úprava je však jen menší částí celé změny č.

7. Ve vztahu ke zbytku změny č. 7 tak návrh nemůže být již z tohoto důvodů úspěšný. VI.C.1 K námitce nesprávného zveřejnění změny č. 7 pro účely opakovaného veřejného projednání 67. Navrhovatel namítl porušení § 52 a § 53 stavebního zákona z roku 2006. Původní návrh změny č. 7 se totiž plochy Z.99 vůbec netýkal. Změna týkající se plochy Z.99 pak nebyla ani zanesena v její grafické části. Tato námitka není důvodná.

68. Z obsahu spisové dokumentace je patrno, že po prvním veřejném projednání konaném dne 11. 7. 2024 podal odpůrce na základě usnesení rady města dne 18. 7. 2024 připomínku požadující vypuštění maximální kapacity plochy Z.99 původně stanovené na 42 rodinných domů.

69. Dále je ve spisu založen návrh rozhodnutí o námitkách a vyhodnocení připomínek, dle něhož se uvedené připomínce vyhovuje s následujícím odůvodněním: „[p]ro předmětnou zastavitelnou plochu Z.99 je zpracována podrobnější územně plánovací dokumentace – regulační plán Smrkovice II. Ten nabyl účinnosti dne 21.01.2008. Regulační plán podrobněji prověřil předmětnou lokalitu a s ohledem na požadavky na hospodárné využívání území navrhuje větší počet stavebních pozemků. Jelikož je tedy počet pozemků řešený v regulačním plánu, je nadbytečné vymezovat max. kapacitu plochy v územním plánu Písek.“ 70. Po pořízení závazných stanovisek odpůrce následně vyhotovil návrh změny č. 7 pro opakované projednání, který již vypuštění maximální kapacity plochy Z.99 obsahuje. Konání opakovaného veřejného projednání odpůrce oznámil veřejnou vyhláškou ze dne 21. 10. 2024. V té mimo jiné uvedl, kdy a kde bylo možné se s návrhem změny č. 7 seznámit a dokdy lze vůči ní uplatňovat námitky a připomínky. Opakované veřejné projednání se uskutečnilo ve stanoveném termínu dne 27. 11. 2024. Za navrhovatele se jej dle prezenční listiny nikdo nezúčastnil. Zastupitelstvo odpůrce následně dne 6. 2. 2025 změnu č. 7 schválilo. Na tomto postupu krajský soud nic nezákonného neshledal.

71. Navrhovatel spatřuje pochybení v podstatě v tom, že změna týkající se plochy Z.99 nebyla zobrazena v její grafické části (to ostatně není sporné a tato skutečnost tak ani nevyžaduje jakékoli dokazování; např. exekutorským zápisem, který předložil navrhovatel).

72. Obecně platí, že grafická část územního plánu či jeho změny by měla obsahovat vyznačení hranice řešeného území (viz někdejší § 13 odst. 2 věta poslední vyhlášky č. 500/2006 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti). Tím, že se odpůrce rozhodl v reakci na uplatněnou námitku upravit regulaci vztahující se k ploše Z.99, stala se součástí řešeného území i tato plocha. Za této situace měla grafická část změny č. 7, resp. již její návrh upravený pro účely opakovaného veřejného projednání, obsahovat vyznačení hranice řešeného území u plochy Z.99 stejně, jako je tomu v případě plochy P.

79. Takovéto vyznačení v grafické části změny č. 7 ovšem chybí.

73. Krajský soud proto zvažoval, zda uvedená vada může vést ke zrušení změny č. 7 či její části. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak není.

74. Podstatnou je především skutečnost, že v souvislosti s plochou Z.99 došlo pouze k vypuštění regulativu obsaženého v textové části územního plánu. V grafické části změny č. 7 se takováto změna – vyjma hranice řešeného území – nikterak promítnout nemohla, neboť způsob využití plochy Z.99 zůstal stejný (stále se jedná o plochu BI.2 – BYDLENÍ INDIVIDUÁLNÍ a PU – VEŘEJNÁ PROSTRANSTVÍ VŠEOBECNÁ). Ani v grafické části samotného územního plánu se po přijetí změny č. 7 uvedená změna pochopitelně vůbec neprojevila. Beze změny zůstaly hranice plochy Z.99, její vnitřní uspořádání i účelové určení (barevné šrafování). Nedošlo pak ani k žádnému rozporu mezi textovou a grafickou částí, který by mohl mít za následek nejasnost v tom, jaká regulace na ploše Z.99 platí.

75. Krajský soud rozumí tomu, že pro navrhovatele bylo za této situace o něco obtížnější zjistit, že se změna č. 7 plochy Z.99 dotýká. Ve výroku textové části změny č. 7, resp. upraveném návrhu pro opakované veřejné projednání je však vypuštění původní regulace obsaženo zcela jasně. Navrhovatel tak měl možnost se s obsahem tohoto návrhu včetně textové části seznámit, neboť jeho opakované veřejné projednání odpůrce řádně oznámil veřejnou vyhláškou a návrh byl přístupný i z webových stránek města. VI.C.2 K námitce nezákonnosti změny č. 7 76. Nedůvodné jsou též námitky týkající se zákonnosti změny č. 7 jako takové.

77. Navrhovatel změnu č. 7 označil mimo jiné za nepřezkoumatelnou, neboť údajně postrádá řádné zdůvodnění navýšení počtu stavebních pozemků.

78. V této souvislosti je namístě opětovně připomenout shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2017, čj. 3 As 126/2016–38, č. 3589/2017 Sb. NSS, dle něhož „procesní aktivita v době přijetí opatření obecné povahy aktivní subjekty zvýhodňuje v tom, že mohou účinně napadat opatření obecné povahy i z hlediska neproporcionálního zásahu do jejich právní sféry, což je námitka, kterou stěžovatel, vzniklý až po vydání napadeného opatření obecné povahy, stejně jako osoby, které žádné námitky proti návrhu opatření obecné povahy v procesu jeho přijetí nevznesly, reálně nedisponuje. Vedle toho je stěžovatel významně omezen i v rozsahu, v němž může úspěšně uplatňovat nedostatečnost odůvodnění napadeného opatření obecné povahy, neboť neuplatnil–li jím vytýkané vady v procesu přijetí opatření obecné povahy on ani nikdo jiný, nelze zpravidla odpůrci vyčítat, jestliže danou problematiku v odůvodnění pojednal podle okolností jen stručně, poměrně obecně či dokonce jen implicitně. Tato diference v zacházení mezi kategoriemi aktivních a neaktivních navrhovatelů přitom spravedlivě vyvažuje jejich odlišnou výchozí pozici a představuje dostačující motivaci pro včasné uplatňování procesních práv v co nejranější fázi přijímání opatření obecné povahy. Není proto důvodu bránit přístupu k soudní ochraně později vzniklému spolku i ve vztahu k namítané nezákonnosti opatření obecné povahy či závažným vadám v procesu jeho přijetí“ (důraz doplněn).

79. Změna č. 7 se k odstranění regulativu na ploše Z.99 vyjadřuje především na straně 25: „Změna č. 7 územního plánu Písek dále řeší úpravu podmínek pro plochu Z.99, kde ruší omezení počtu rodinných domů. Pro předmětné území je zpracovaný Regulační plán Smrkovice II, který prověřil kapacitu území a s ohledem na výměru zastavitelné plochy Z.99 (cca 7,15 ha) optimálně stanovil kapacitu zastavitelné plochy. Je tudíž nadbytečné, aby územní plán tuto kapacitu plochy upravoval. Výměra zastavitelné plochy Z.99 v ÚP Písek je cca 7,15 ha. Při odečtu plochy nutné pro umístění komunikace (cca 0,85 ha) zbývá výměra cca 6,3 ha. S ohledem na skutečnost, že pro plochy bydlení individuální je v ÚP Písek stanovena minimální výměra pozemků 800 m2, bylo by možné v ideálním případě situovat do zastavitelné plochy Z.99 až 80 pozemků. RP Smrkovice II však využitelnost území optimálně a hospodárně zpřesňuje na 52 pozemků. Z vysvětlivek pojmů, které byly do ÚP Písek doplněny změnou č. 1 ÚP Písek, ale vyplývá, že stanovené max. kapacity jsou určené zejména pro dimenzování dopravní a technické vybavenosti, a proto doplňují či zpřesňují účel využití konkrétní vymezené plochy.“ 80. Jelikož odpůrce nemusel v této souvislosti reagovat na žádné konkrétní námitky, považuje krajský soud takovéto odůvodnění za dostatečné. Vychází totiž z obecné úpravy obsažené v územním plánu pro plochy BI.2 – BYDLENÍ INDIVIDUÁLNÍ, dle které je „minimální výměra nově oddělovaných pozemků pro výstavbu hlavních objektů od 800 m2“. Odpůrce tedy vzal v potaz, že maximální počet rodinných domů na ploše Z.99 by mohl být podle obecných pravidel územního plánu mnohem vyšší. Parametr minimální výměry nově oddělovaných pozemků stanovuje územní plán pro všechny plochy uvedeného druhu a z ničeho neplyne, že by nebyl využitelný i pro plochu Z.

99. Původní limit výstavby na této ploše tak představoval pouze jakousi výjimku z tohoto pravidla. Krajský soud přitom nevidí důvod, proč by odpůrce nemohl svůj postoj přehodnotit a takovouto výjimku odstranit, pokud ji považoval nadále za nadbytečnou (viz shora citované vypořádání podané připomínky). Jedná se o prostou, avšak zcela dostatečnou úvahu, neboť nedošlo k žádné změně účelového určení plochy Z.99.

81. Není vadou, pokud odpůrce zároveň zohlednil již existující regulační plán, který z povahy věci řeší využití této plochy podrobněji. Pokud již existuje podrobnější územně plánovací dokumentace v podobě regulačního plánu, není rozumný důvod, proč by se o ni odpůrce nemohl odůvodnění změny č. 7 opřít, a naopak by se měl v podstatě tvářit jako by regulační plán a jeho změna nikdy nevznikly. To platí tím spíše za situace, kdy proti úpravě regulace plochy Z.99 nikdo nevznesl žádné námitky.

82. Navrhovatelův požadavek opětovného prověření kapacity území je proto neopodstatněný. Ostatně územní plán není tím dokumentem, který s konečnou platností určí, kolik staveb na ploše Z.99 skutečně vznikne. Regulace v něm obsažená má pouze obecný charakter. Z návrhu pak není ani zřejmé, proč má změna č. 7 dle navrhovatele v této souvislosti vycházet z neaktuálních podkladů.

83. Z návrhu je patrno, že navrhovatel nesouhlasí s podobou regulačního plánu Smrkovice II, resp. především jeho změny č.

1. Právě tu považuje za rozpornou s cíli územního plánování vymezenými v § 18 odst. 1 a 2 stavebního zákona z roku 2006, a to kvůli zrušení otevřené vodoteče a zmenšení zelených ploch veřejného prostranství. Takovéto námitky však nelze řešit v rámci přezkumu změny č. 7.

84. Navrhovatel sice opakovaně uvedl, že změna č. 7 preferuje soukromý zájem nad zájmy veřejnými, avšak nepředkládá žádnou konkrétnější argumentaci, na jejímž základě by bylo možné dovodit, že byl některý z veřejných zájmů skutečně porušen, resp. že se tak stalo v takové míře, že by to mělo za následek nezákonnost změny č.

7. VI.C.3 K ostatním námitkám 85. Nedůvodné jsou též námitky týkající se údajné účelovosti postupu odpůrce, neboť ty jsou pouze spekulativní povahy.

86. I kdyby krajský soud navrhovateli přisvědčil v tom, že územní plán před přijetím změny č. 7 byl v rozporu s regulačním plánem Smrkovice II, neexistuje žádný důvod, proč by odpůrce takový rozpor nemohl odstranit právě změnou územního plánu.

87. Navrhovatel v tomto ohledu namítl porušení § 71 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006, dle něhož platí, že „[o]bec je povinna uvést regulační plán z podnětu do souladu s vydanou územně plánovací dokumentací kraje, schválenou politikou územního rozvoje, územním rozvojovým plánem anebo následně vydaným územním plánem. Do té doby nelze rozhodovat podle částí regulačního plánu, které jsou v rozporu s touto územně plánovací dokumentací nebo politikou územního rozvoje. Při této změně regulačního plánu postupuje obec jako při změně z vlastního podnětu.“ 88. Smyslem této úpravy je zajistit vytvoření souladu mezi jednotlivými „vrstvami“ územně plánovací dokumentace a stanovení důsledků případné pasivity obce (nemožnost rozhodovat podle příslušných částí regulačního plánu). Navrhovatelův závěr, dle něhož takovýto soulad lze vytvořit jedině přizpůsobením regulačního plánu do souladu s územním plánem (a nikoliv naopak), je ryze textualistický. Vydání územního plánu i regulačního plánu (či jejich změn) je na rozdíl od vyšších územně plánovacích dokumentů v samostatné působnosti obce, a je tedy pouze na ní, skrze který z těchto nástrojů územního plánování jejich případný rozpor odstraní. Pokud přitom zvolí úpravu územního plánu, k čemuž ostatně může přistoupit z vlastní vůle v podstatě kdykoli, stane se postup stanovený v § 71 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 již nadbytečný, resp. nemožný, neboť již nadále nebude naplněna hypotéza uvedené normy. Dikce § 71 odst. 4 stavebního zákona z roku 2006 směřuje na situace, kdy k úpravě územního plánu ze strany obce není dostatečná vůle, a proto nutí obec alespoň k úpravě územně plánovací dokumentace nižší úrovně – regulačního plánu.

89. K námitce neprojednání změny územního plánu s osadním výborem krajský soud uvádí, že takovouto povinnost stavební zákon z roku 2006 nestanoví. Navrhovatel v této souvislosti namítá porušení § 121 odst. 1 písm. b) obecního zřízení, který přiznává osadním výborům právo „vyjadřovat se k návrhům předkládaným zastupitelstvu obce a radě obce k rozhodnutí, pokud se týkají části obce“. Z ničeho ovšem neplyne, že by odpůrce osadnímu výboru takovéto právo skutečně upřel. Co je však podstatnější, navrhovatel ani neuvedl, jak by případné porušení posledně citovaného ustanovení mohlo zasáhnout do jeho práv, resp. do právní sféry jeho členů.

90. Pokud jde o postup krajského úřadu v souvislosti s přezkumným řízením ve věci regulačního plánu Smrkovice II, pak ten nemá na posouzení důvodnosti nynějšího návrhu žádný vliv, neboť s věcí nesouvisí. I kdyby krajský úřad byl skutečně úmyslně nečinný, jak se navrhovatel domnívá, nelze z toho dovodit nezákonnost změny č.

7. Nečinnost krajského úřadu ani zákonnost regulačního plánu či jeho změny nejsou předmětem nynějšího řízení.

VII. Závěr a náklady řízení

91. Na základě shora uvedeného krajský soud dospěl k závěru, že návrh na zrušení opatření obecné povahy není důvodný, a proto jej podle § 101d odst. 2 s. ř. s. zamítl.

92. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s., podle kterého nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů řízení před soudem proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

93. Navrhovatel neměl v řízení úspěch, a nemá proto na náhradu nákladů řízení právo.

94. Pokud jde o procesně úspěšného odpůrce, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

95. Osoba zúčastněná na řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť jí nevznikly žádné náklady spojené s plněním povinnosti, kterou jí uložil soud (§ 60 odst. 5 s. ř. s.).

Poučení

I. Vymezení věci II. Shrnutí návrhu III. Shrnutí vyjádření odpůrce IV. Shrnutí vyjádření osoby zúčastněné na řízení V. Shrnutí repliky navrhovatele VI. Právní hodnocení krajského soudu VI.A K otázce nepřípustnosti návrhu dle § 307 odst. 2 stavebního zákona z roku 2021 VI.B K aktivní legitimaci navrhovatele VI.C K návrhovým bodům VI.C.1 K námitce nesprávného zveřejnění změny č. 7 pro účely opakovaného veřejného projednání VI.C.2 K námitce nezákonnosti změny č. 7 VI.C.3 K ostatním námitkám VII. Závěr a náklady řízení