61 C 160/2022-36

Rubrum

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 58 188,24 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba se co do částky 12 322 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 564,84 Kč, úroku ve výši 5119,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 436,70 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, úroku ve výši 26,10 % ročně z částky 17 436,70 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, co do částky 9 613 Kč, úroku z prodlení ve výši 571,91 Kč, úroku ve výši 2037,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 780,87 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 780,87 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a co do částky 16 713,24 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 304,93 Kč, úroku ve výši 4 868,26 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 038,56 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 038,56 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 500 Kč a částku 3 040 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 1. 8. 2022, doplněnou dne 5. 11. 2022, domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 58 188,24 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným uzavřela dne 21. 12. 2019 úvěrovou smlouvu [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 20 000 Kč, který žalovaný převzal v hotovosti. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě dokladů: výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy. Tyto ověřené údaje byly uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit úvěr spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 884 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 7 438 Kč, a to prostřednictvím 52 týdenních splátek ve výši 622 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do 19. 12. 2020 Celkem žalovaný uhradil na úvěr částku 3 500 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 17 436,70 Kč a poplatku ve zbývající výši 11 385,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 119,85 Kč představující smluvní úrok ve výši 26,10 % ročně z jistiny 17 436,70 Kč od 20. 12. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne 28. 1. 2022 a úroku z prodlení v kapitalizované výši 3 564,84 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 17 436,70 Kč od 24. 1. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do data postoupení pohledávky dne 28. 1. 2022. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 26,10 % ročně a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 17 436,70 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 24. 6. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 12 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě dokladů: výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy. Tyto ověřené údaje byly uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit zápůjčku spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 146 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 916 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 451 Kč, a to prostřednictvím 60 týdenních splátek ve výši 372 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do 17. 8. 2020 Celkem žalovaný uhradil na úvěr částku 12 700 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 4 780,87 Kč a poplatku ve zbývající výši 4 832,13 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 037,31 Kč představující smluvní úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 4 780,87 Kč od 18. 8. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne 28. 1. 2022 a úroku z prodlení v kapitalizované výši 571,91 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 4 780,87 Kč od 25. 8. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne 28. 1. 2022. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 29 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 4 780,87 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

3. Právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 13. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti. Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena právní předchůdkyní žalobkyně na základě dokladů: výplatní pásky, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy. Tyto ověřené údaje byly uvedeny v kartě zákazníka. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně splatit zápůjčku spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 4 901 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 6 952 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 406 Kč, a to prostřednictvím 18 měsíčních splátek ve výši 2 015 Kč. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Dlužná částka měla být právní předchůdkyni žalobkyně uhrazena do 13. 9. 2020 Celkem žalovaný uhradil na úvěr částku 16 260 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve zbývající výši 12 038,56 Kč a poplatku ve zbývající výši 7 714,68 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 868,26 Kč představující smluvní úrok ve výši 29 % ročně z jistiny 12 038,56 Kč od 14. 9. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne 28. 1. 2022 a úroku z prodlení v kapitalizované výši 1 304,93 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 12 038,56 Kč od 13. 10. 2020, tj. ode dne následujícího po uplynutí sjednané lhůty pro úhradu poslední splátky do data postoupení pohledávky dne 28. 1. 2022. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku 29 % ročně a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny 12 038,56 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal zcela pasivní.

5. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud na základě provedeného dokazování zjistil ve věci následující skutkový stav:

7. Žalovaný dne 13. 3. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, [číslo] dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva o zápůjčce). Žalovaný v době uzavření smlouvy o zápůjčce bydlel v nájmu. Čistý příjem žalovaného činil 25 490 Kč měsíčně, další příjem domácnosti činil 13 000 Kč. Na splátkách žalovaný hradil 3 500 Kč měsíčně, odhadované výdaje žalovaného činily celkem 12 400 Kč měsíčně (viz karta zákazníka). Dle zákaznické karty byly údaje ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za leden 2019 a únor 2019. Žalovaný se zavázal spolu se zápůjčkou uhradit i smluvní úrok ve výši 4 901 Kč, administrativní poplatek ve výši 6 952 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 4 406 Kč, vše v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč a poslední splátkou ve výši 2 004 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 29 % p.a. (viz smlouva o zápůjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Žalovaný na úvěr uhradil celkem 16 260 Kč (viz tabulka umoření). Žalovaný dne 24. 6. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, [číslo] dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 12 000 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva o zápůjčce). Žalovaný v době uzavření smlouvy o zápůjčce bydlel v nájmu. Čistý příjem žalovaného činil 25 310 Kč měsíčně, další příjem domácnosti činil 15 000 Kč. Na splátkách žalovaný hradil celkem 5 515 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje žalovaného činily celkem 13 500 Kč měsíčně (viz karta zákazníka). Dle zákaznické karty byly údaje ověřeny z pracovní smlouvy a výplatních pásek za duben 2019 a květen 2019. Žalovaný se zavázal spolu se zápůjčkou uhradit i smluvní úrok ve výši 2 146 Kč, administrativní poplatek ve výši 4 916 Kč, poplatek za vedení zákaznického účtu ve výši 1 451 Kč a pojistné ve výši 1 800 Kč, vše v 60 týdenních splátkách po 372 Kč a poslední splátkou ve výši 365 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 29 % p.a. (viz smlouva o zápůjčce). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Žalovaný na úvěr uhradil celkem 12 700 Kč (viz tabulka umoření). Žalovaný dne 21. 12. 2019 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, [číslo] dle které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru bydlel v nájmu. Čistý příjem žalovaného činil 32 673 Kč měsíčně, další příjem domácnosti činil 15 000 Kč. Na splátkách žalovaný hradil celkem 7 189 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje žalovaného činily celkem 12 500 Kč měsíčně (viz karta zákazníka). Dle zákaznické karty byly údaje ověřeny z pracovní smlouvy, výplatních pásek za říjen 2019 a listopad 2019 a nájemní smlouvy. Žalovaný se zavázal spolu se zápůjčkou uhradit i smluvní úrok ve výši 4 884 Kč a administrativní poplatek ve výši 7 438 Kč, vše v 52 týdenních splátkách po 622 Kč a poslední splátkou ve výši 600 Kč Smluvní úrok byl sjednán ve výši 26,10 % p.a. (viz smlouva o spotřebitelském úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky (viz smluvní podmínky). Žalovaný na úvěr uhradil celkem 3 500 Kč (viz tabulka umoření). Pohledávky za žalovaným z těchto smluv byly následně postoupeny dne 28. 1. 2022 smlouvou o postoupení pohledávek žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek a viz seznam postoupených pohledávek). Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno s tím, že má dlužnou částku zaplatit do 10 dnů od doručení oznámení o postoupení pohledávek (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, viz doklad o odeslání ze dne 24.2.2022 - podací lístek). Právní osobnost žalobkyně byla prokázána výpisem z obchodního rejstříku (viz výpis z obchodního rejstříku). Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou (viz předžalobní výzva ze dne 12.5. 2022, viz doklad o odeslání ze dne 12. 5. 2022 podací lístek).

8. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným jako spotřebitelem uzavřela tři smlouvy o úvěru, na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a zápůjčky ve výši 12 000 Kč a ve výši 20 000 Kč. Žalovaný částky převzal a se zavázal se je uhradit spolu se smluvním úrokem a poplatky, popř. sjednaným pojištěním, prostřednictvím pravidelných splátek ve sjednané výši. Žalovaný na dlužné částky částečně plnil. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěry v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvy o úvěrech uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalované dle spotřebitelského zákona.

11. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“ 12. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“ 13. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 14. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021, dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.

15. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo] ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 16. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování majetkové situace žalovaného vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalovaného ani žádné doklady o výdajích žalovaného. Rovněž právní předchůdkyně neprokázala, že by řádně ověřila žalovaným uváděné příjmy domácnosti.

17. Zároveň soud ze soudní databáze zjistil, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2021, č.j. [číslo jednací], bylo žalovanému uloženo zaplatit částku ve výši 37 573 Kč a částku 5 432,98 Kč s příslušenstvím představující dluh z úvěrové smlouvy uzavřené dne 30. 10. 2019, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Na splátkách měl žalovaný hradit 2 610 Kč měsíčně. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. 4. 2022, č.j. [číslo jednací], bylo žalovanému uloženo zaplatit částku ve výši 43 902,95 Kč s příslušenstvím představující dluh z úvěrové smlouvy uzavřené dne 25. 10. 2018, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, který žalovaný včas a řádně nesplácel. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne 19. 10. 2021, č.j. [číslo jednací] vyplývá, že žalovaný dne 24. 1. 2019 uzavřel úvěrovou smlouvu, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 165 000 Kč. Dále byla proti žalovanému vedena exekuce pro dluh, který vznikl žalovanému před uzavřením úvěrových smluv v roce 2019 (exekuce sp. zn. [spisová značka] na základě exekučního titulu: č.j. [číslo jednací]). Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěryschopnost žalovaného nebyla řádně posouzena.

18. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvy o úvěru jako absolutně neplatné, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo] ze dne 5.3.2020). Od 29.5.2022 je stanovena absolutní neplatnost rovněž v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Jelikož soud shledal smlouvy jako absolutně neplatné, představují částky poskytnuté žalovanému ve výši 20 000 Kč (ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 12. 2019), ve výši 12 000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 24. 6. 2019) a ve výši 20 000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 13. 3. 2019) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaný na smlouvu [číslo] uhradil celkem 12 700 Kč, čímž došlo k jejímu úplnému uhrazení. Na smlouvu [číslo] uhradil žalovaný celkem 16 260 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 3 040 Kč (20 000 Kč – 16 260 Kč – 700 Kč přeplatek ze smlouvy [číslo]). Na smlouvu [číslo] uhradil žalovaný celkem 3 500 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 16 500 Kč (20 000 Kč – 3 500 Kč).

20. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 16 500 Kč a částky 3 040 Kč (viz výrok II). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z těchto částek ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se s jejich úhradou dosud nedostal do prodlení (ke splatnosti dlužné částky viz dále).

22. Ve zbývající části, tedy co do částky 12 322 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 564,84 Kč, úroku ve výši 5119,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 436,70 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, úroku ve výši 26,10 % ročně z částky 17 436,70 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, co do částky 9 613 Kč, úroku z prodlení ve výši 571,91 Kč, úroku ve výši 2037,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 780,87 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 4 780,87 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a co do částky 16 713,24 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 304,93 Kč, úroku ve výši 4 868,26 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 038,56 Kč od 29.1.2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 12 038,56 Kč od 29.1.2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byl ve věci úspěšný žalovaný. Soud však nezjistil, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

24. Protože žalovaný byl po celou dobu řízení pasivní, nejsou soudu známy jeho aktuální sociální a majetkové poměry. Proto soud lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení