61 Co 129/2022- 802

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Levého a soudkyň Mgr. Jiřiny Hronkové a JUDr. Vladimíry Ladmanové ve věci žalobců: a) [příjmení] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa], [země] b) [jméno] [příjmení], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o vydání náhradního pozemku o odvolání žalobců a žalované proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích ze dne 19. 7. 2021, č. j. 5 C 51/2018-521 ve spojení s usnesením ze dne 7. 10. 2021, č. j. 5 C 51/2018-529 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku A), v části čl. I Smlouvy o převodu pozemků, pokud jde o výši hodnoty pozemků uvedených v tomto článku smlouvy, mění tak, že hodnota pozemků činí celkem 835 438 Kč, slovy osm set třicet pět tisíc čtyři sta třicet osm korun českých, a ve výroku A) v části čl. II Smlouvy o převodu pozemků se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že v případě nabyvatelky č. 1 nárok na převod jiných pozemků specifikovaných v této smlouvě činí částku 829 844,15 Kč a v případě nabyvatele č. 2 tento nárok činí 2 489 532,45 Kč a ve zbývajícím rozsahu se výrok A) potvrzuje.

II. Ve výroku B) se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně a) žalobkyni částku 90 950,30 Kč a b) žalobci částku 106 399,50 Kč do jednoho měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

III. Žalovaná je povinna zaplatit a) žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 20 380 Kč a b) žalobci ve výši 23 923 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobců.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované s uzavřením blíže specifikované smlouvy se žalobci o bezúplatném převodu pozemků, dle kterého [anonymizována tři slova] jednající jménem [země] jako převodce převádí na nabyvatele blíže specifikované nemovitosti (pozemky) v [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova] a v [katastrální uzemí] [jméno] v celkové hodnotě 834 438 Kč, přičemž nabyvatelé (žalobci) své nároky na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle § 11a zákona o půdě mj. odvozují od pravomocného rozhodnutí [anonymizována tři slova] pro [územní celek] [územní celek] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (výrok A), dále soud prvního stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům na nákladech řízení částku 147 829 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok B ve spojení s opravným usnesením) a řízení o nahrazení projevu vůle ve vztahu k náhradě pozemku [číslo] v k. ú. [část obce] [anonymizováno] [část obce], [územní celek] a pozemku [číslo] v k. ú. [obec], [územní celek], zastavil (výrok C). Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaná nikterak nesporovala postavení oprávněných osob včetně právního nástupnictví, ani samotný nárok žalobců na náhradu za nevydané pozemky ve smyslu § 11a zákona č. 229/1991 Sb. Domáhala se však zamítnutí žaloby proto, že nároky žalobců vychází z nesprávného ocenění pozemků odňatých a dále z toho důvodu, že žalobci neprokazují aktivní přístup při uplatňování svého nároku. Dokládá nejen žádosti žalobců o přecenění, ale i znalecké posudky, které žalovaná nechala zpracovat, a na základě kterých žalovaná zastává stanovisko, že nesporuje charakter nevydaných pozemků jako pozemků stavebních, ale při jejich ocenění je třeba uplatnit srážky. K námitkám žalované ohledně použití srážek pro nesrostlost pozemků v [katastrální uzemí] s [územní celek] podával vysvětlení znalec [příjmení] [jméno] [jméno], který poukázal na to, že v době zastavění pozemků vodní nádrží neexistovala právní úprava, která by stanovila území, jež jsou nebo nejsou s [anonymizováno] městem srostlá, podle znalce nešlo o žádné samostatné území, ale o stavební pozemky v [katastrální uzemí], kdy přehrada je občanskou vybaveností a náhon, z něhož je přehrada napájena, její součástí. Podle znalce však náhon není součástí stavby, takže pozemek s tímto náhonem a navazující zeleň tak nebyl pozemkem určeným k zastavění a proto není jako stavební oceňován. Znalec poukázal na to, že tzv. [anonymizována dvě slova] byl fakticky stavební součásti [část obce] a není možné zaměňovat pojmy„ samota“ a„ samostatné svébytné sídlo“. V době, kdy byl mlýn odebrán, tedy v roce 1965, byl součástí katastru [část obce] a tím [obec] ([část obce] je součástí [obec] již od roku 1922). Dále žalobci doložili opatření [anonymizována tři slova] [územní celek] pro účely aplikace § 14 vyhlášky č. 188/1988 Sb. V tomto opatření jsou vyjmenované obce, které nejsou srostlé s [územní celek], přičemž [část obce] mezi těmito obcemi není. Je tedy nutné dovodit, že [část obce] byla a je součástí [územní celek], a proto je třeba oceňovat pozemky v katastrálním území v městě [obec] přináležející částkou 250 Kč/m2, když srážky pro tzv. nesrostlost nejsou namístě. Soud při ocenění výše nároku žalobců za odňaté pozemky v [katastrální uzemí] vyšel z ocenění znalce [jméno] [příjmení], kterého se žalobci dovolávají a které podle revizního posudku [právnická osoba], je posouzením korektním, jestliže oceňuje pozemky zatopené vodním dílem přehrady jako pozemky stavební. Charakter odňatých pozemků jako pozemků stavebních pak byly doloženy zprávou o výsledku PBP vodního díla [část obce] ze dne 10. a 11. 5. 1967 a rozhodnutím odboru zemědělství [anonymizována dvě slova] [územní celek] ze dne 21. 8. 1961, podle nichž se jmenované pozemky v tomto rozhodnutí vyčleňují ze zemědělského užívání. Stejně tak bylo doloženo opatření [anonymizována tři slova] [územní celek] (viz výše). S ohledem na tyto listiny pak soud učinil závěr, že [část obce] byla chápána jako část [územní celek] a nikoliv jako obec s [územní celek] nesrostlá, přičemž zákon o půdě je účinný od 24. 6. 1991 a k datu jeho účinnosti se cena odňatých pozemků posuzuje. Vzhledem k tomu, že žalovaná strana v průběhu řízení učinila nesporným, že pozemky v [katastrální uzemí] jsou pozemky stavebními, jeví se postoj při posuzování žádosti žalobců o přecenění pozemků jako pozemků stavebních až do doby tohoto řízení jako svévolný, odpírající žalobcům možnost účastnit se veřejných nabídek. Pokud pak žalobci požadovali jako náhradní pozemky vydat pozemky v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] a v [katastrální uzemí] [jméno], když ocenění těchto pozemků zajistila žalovaná, a toto ocenění je akceptovatelné rovněž žalobci, přičemž se obě strany shodly jak na ceně, tak i bezvýlukovosti náhradních pozemků, soud žalobě vyhověl při nároku a) žalobkyně v rozsahu a b) žalobce v rozsahu . O náhradě nákladů řízení pak rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., když vycházel z hodnoty plnění ve formě náhradních pozemků ve výši 834 438 Kč a žalobcům bylo přiznáno právo na náhradu nákladů na právní zastoupení, a to 9 a úkonu při hodnotě odměny za úkon 11 600 Kč, 10 režijních paušálů, cestovné právního zástupce a ztrátu času, to vše ve výši 147 829 Kč včetně 21 % DPH.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, když dle jejího názoru se soud řádně nezabýval námitkami žalované, nesprávně posoudil celkovou výši restitučního nároku žalobců, a to zejména co do neshledání důvodu pro aplikaci srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen„ oceňovací vyhláška“). Žalovaná má za to, že soud prvního stupně nesprávně posoudil v daném případě ocenění všech odňatých pozemků v k. ú. [část obce] podle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky, a to na základě doložení rozhodnutí o umístění stavby č. 3 vodního díla – údolní přehrady na potoku [anonymizována dvě slova] [obec] – [část obce] č. j. [spisová značka] [rok] ze dne 28. 8. 1959. Soud prvního stupně nepřihlédl při svém rozhodování o přiznání výše restitučního nároku žalobců k nutnosti použití příslušné srážky u hodnoty pozemků, a to pozemků v k. ú. [část obce] oceněných dle § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky na použití 60 % srážky dle položky č. 1, tabulky č. I, přílohy č. 7, oceňovací vyhlášky. Soud prvního stupně tak nesprávně vycházel z přiloženého znaleckého posudku [číslo] (dále jen revizní posudek), který byl vypracován znaleckým ústavem [právnická osoba], a zůstal mezi účastníky řízení sporným. Tento revizní znalec nesprávně posoudil možnost aplikace srážky 60 % a tuto srážku v revizním posudku při ocenění těchto pozemků nepoužil. Soud prvního stupně při svém rozhodování nepřihlédl k výkladu předchozí vyhlášky č. 128/1984 Sb., která předcházela vyhlášce č. 182/1988 Sb., jde o části obcí, které nejsou spojené s kmenovou obcí souvislou zástavbou, tj. není jeden souvislý intravilán. Dále má odvolatel za to, že se soud prvního stupně nevypořádal s námitkou odvolatele ohledně nedůvodnosti žaloby, kdy soud shledal na straně odvolatele liknavý a svévolný postup vůči žalobcům ohledně ocenění výše restitučního nároku žalobců. Rozhodnutí soudu prvního stupně je dle názoru odvolatele v daném případě v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2673/2012). Soud prvního stupně ve svém rozhodování nevzal ani v patrnost skutečnost, že žalobcům nic nebrání v tom, aby se přihlásili do probíhajících výběrových řízení vyhlášených odvolatelem. Dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které delší doba (navíc ve fázi, která je odlišná od fáze uspokojování nároků) sama o sobě nedokládá nekorektnost přístupu žalovaného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2772/2014). K otázce oceňovaných odňatých pozemků pak odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu s tím, že judikatura ohledně nevydaných pozemků dovodila, že ve prospěch oprávněné osoby nelze počítat s navýšením hodnoty pozemků, k němuž došlo v důsledku jeho zastavění po přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1518/2007, usnesení sp. zn. 28 Cdo 3631/2013, usnesení sp. zn. 28 Cdo 1227/2015). Současně dovolací soud ve své rozhodovací praxi konstatoval, že v situaci, kdy byly pozemky v době přechodu na stát převedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně-plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby) je potřeba je ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ust. § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, 28 Cdo 444/2014, 28 Cdo 4678/2014, 28 Cdo 1974/2010). Tyto skutečnosti u všech pozemků žalobců nebyly dosud před soudem prvního stupně hodnověrně prokázány. Pokud se týká ocenění náhradních pozemků, je judikatura ustálena na závěru, že náhradní pozemky se pro účely uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby oceňují dle zákona o půdě v souladu s ust. § 28a zákona o půdě v cenách platných ke dni 24. 6. 1991, a to (shodně jako pozemky nevydané) dle výše uvedené vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., avšak dle jejich stavu (charakteru) aktuálního k datu vyhlášení rozhodnutí soudu. Z aktuálního územního plánu (platného k datu rozhodování soudu a uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby), a nikoliv z územně-plánovací dokumentace platné k historickému datu 24. 6. 1991, ke kterému byla zafixována aplikace oceňovaných předpisů, avšak nikoliv stav předmětu ocenění (náhradního pozemku). S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobu v celém rozsahu zamítne.

3. Žalobci pak svým odvoláním napadají výlučně výrok B) o náhradě nákladů řízení. Uvádějí, že chybné rozhodnutí soudu prvního stupně mohli částečně způsobit také oni, neboť v předloženém vyčíslení nákladů nedopatřením vyčíslili náklady řízení pouze pro jednoho žalobce, tedy bez zohlednění § 12 odst. 4 advokátního tarifu, avšak soud takovým vyčíslením žalobcům není vázán a vyčíslení nákladů by mělo být přiznáno oběma žalobcům, když o tom, kdo bude komu povinen nahrazovat náklady řízení a v jaké výši, z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda a jakým způsobem je navrhováno, rozhoduje soud. Navrhli proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v rozsahu napadeným tímto odvoláním tak, že přizná žalobcům náhradu nákladů řízení za každého žalobce dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu.

4. V odvolacím řízení pak žalovaná doplnila své odvolání a uvedla, že v rámci dodatečného aktuálního prověřování požadovaných pozemků, a to v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] a v k. ú. [obec] bylo zjištěno, že požadované náhradní pozemky jsou určeny k budoucímu řešení pozemkových úprav. U těchto společných pozemků je proto nutné zachovat vlastnictví státu pro pozemkové úpravy a následnou realizaci společných zařízení. Jedná se tedy o pozemky určení k řešení podle § 2 č. 139/2002 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Je zde proto naplněn výlukový důvod dle zákona č. 503/2012 Sb., kdy existuje na straně státu veřejný zájem na zachování vlastnického práva k těmto pozemkům. V případě, že by došlo k převodu veškerých požadovaných pozemků na žalobce, nebylo by lze v budoucnu možné v těchto katastrálních územích pozemkové úpravy zahájit, a to z důvodu nedostatku státní půdy pro jejich případnou realizaci.

5. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání uvádějí, že ke dni sepisu tohoto vyjádření (30. 9. 2022) právní moci nabyly rozsudky v řízeních vedených u Okresního soudu v Českém Krumlové, u Okresního soudu v Trutnově, částečně také u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou a u Okresního soudu v Českých Budějovicích, rekapitulují, že žalobcům byly vydány pozemky v hodnotě celkem 3 160 826,82 Kč, když nárok žalobkyně a) byl uspokojen v části 790 206,71 Kč a nárok žalobce b) byl uspokojen v části 2 370 620,12 Kč. Dále uvádějí, že v případě jejich nároku došlo též k přezkumu rozhodnutí odvolacích soudů Nejvyšším soudem, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že hodnotící závěry odvolacího soudu o liknavém a svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku u žalobců nejsou v souzené věci k zjištěným okolnostem nikterak nepřiměřené (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 536/2022, 28 Cdo 1562/2022), k otázce ocenění odňatých pozemků (tj. pozemků v k. ú. [část obce]) a k aplikaci srážek ve výši 60 % dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky se pak Nejvyšší soud vyjadřoval ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 3676/2020 a uvádí, že v případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (se zřetelem k územně-plánovací dokumentaci, vykoupení pozemků za účelem výstavby, bezprostřední realizaci výstavby, existenci územního rozhodnutí o umístnění stavby, apod.), lze i takové pozemky v zásadě ocenit jako pozemky stavební. Dále poukazují žalobci na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020 sp. zn. 28 Cdo 100/2020, ve kterém Nejvyšší soud postavil najisto, že liknavý a svévolný postup žalovaného lze spatřovat v jeho neochotě správně ocenit nároky oprávněných osob tak, jak je to i v případě žalobců. K žalovanou namítané nepřevoditelnosti náhradních pozemků pak žalobci konstatují, že pozemkové úpravy představují dle ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona o státním pozemkovém úřadu překážku převoditelnosti pouze v případě, že je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav. U vydaných pozemků v k. ú. [obec] a [obec] [anonymizováno] [jméno] [anonymizována dvě slova] však žádná poznámka o zahájení pozemkových úprav v katastru nemovitostí vyznačena není. Žalobci mají za to, že existence pouhého záměru či úvahy pozemkové úpravy by neměla být překážkou vydání dotčených pozemků. Navrhli proto potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

6. V průběhu odvolacího řízení byla žalovaná vyzvána k doložení svých tvrzení ohledně výlukových důvodů převodu náhradních pozemků, když odvolací soud má za to, že pokud by tomu tak skutečně bylo, přestože tyto skutečnosti namítala žalovaná až v odvolacím řízení, jednalo by se o zákonnou překážku, pro kterou by nebylo možno náhradní pozemky vydat. Odvolací soud doplnil dokazování listinami předloženými žalovanou a to částečným výpisem z usnesení OZ [územní celek] [jméno] konaného dne [datum] – usnesení č. 65, dle kterého se schvaluje provedení komplexních pozemkových úprav v katastrálním území mj. [obec], tato listina je podepsána starostou [územní celek] dne [datum]. V dalším doplněním svých tvrzení žalovaná uvádí, že považuje nadále za sporný znalecký posudek [právnická osoba], a to ohledně ocenění nevydaných pozemků z rozhodnutí PÚ [číslo] v k. ú. [obec]. K tomu odvolací soud uvádí, že pozemky odňaté v k. ú. [obec] (PÚ [číslo]) nebyly předmětem tohoto řízení. Ve vztahu k rozhodnutí PÚ [číslo] týkající se odňatých pozemků v k. ú. [část obce] pak žalovaná namítá, že součástí ocenění nebyl pozemek PK [číslo] o výměře 82 m2, který je obsažen ve výčtu dotčených pozemků v rozhodnutí o umístnění stavby z roku 1959. Ocenění tak bude provedeno aktuálním novým znaleckým posudkem. K tomuto dokládá vyrozumění o návrhu na ocenění nároků na náhradu oprávněných osob ze dne 19. 9. 2022, které je adresováno žalobcům s tím, že byl schválen návrh na ocenění nevydaného pozemku, když jako pozemky, které se ocení cenou stavebního pozemku dle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 316/1990 Sb. jsou uvedeny i veškeré pozemky odňaté v k. ú. [část obce] (PÚ [číslo]).

7. Odvolací soud pro účely odvolacího řízení doplnil dokazování, a to výpisem z katastru nemovitostí, listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] [jméno], [katastrální uzemí] [jméno], z něhož vyplynulo, že ani u jednoho náhradního pozemku, o nichž bylo rozhodováno napadeným rozsudkem, není uvedena poznámka o tom, že by byly prováděny komplexní pozemkové úpravy. Toho si byla vědoma i žalovaná, když při odvolacím jednání uvedla, že záměr provést komplexní úpravy je dlouhodobý, provedení je náročné, musí být osloveno mnoho vlastníků a v případě vydání nemovitých věcí žalobcům může provádění komplexních úprav ohroženo, když je zapotřebí určitá dostatečná výměra pozemku. Bližší konkrétní údaje však neuvedla. Současně k dotazu soudu uvedla, že pokud by došlo k uspokojení nároků žalobců tak, jak bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, nedojde k překročení celkového nároku žalobců (s ohledem na v současné době již pravomocně uspokojené nároky).

8. Po doplnění tvrzení a dokazování ve shora uvedeném rozsahu odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné a je důvodné odvolání žalobců.

9. Odvolací soud se v podstatě shoduje se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, s výjimkou výše nároku – podílu – připadajícího na každého z žalobců za odňaté pozemky a s výjimkou výše hodnoty náhradních pozemků (viz níže). Je nutno zdůraznit, že v projednávané věci žalovanou nebylo nikterak sporováno postavení oprávněných osob včetně právního nástupnictví ani samotný nárok žalobců na náhradu za nevydané pozemky. Navíc v průběhu řízení před soudem prvního stupně žalovaná nesporovala ani charakter nevydaných pozemků jako pozemků stavebních. Žalovaná v podstatě pouze namítala, že došlo k chybnému ocenění těchto odňatých pozemků, když nebyla uplatněna srážka ve výši 60 % dle položky č. 1, tabulky č. I, přílohy č. 7, vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a současně namítala, že její postup vůči žalobcům nebyl liknavý. V případě ocenění odňatých pozemků měl soud k dispozici znalecký posudek [číslo] vypracovaný znalcem [jméno] [příjmení], který hodnotu odňatých pozemků v k. ú. [část obce] uvedených v rozhodnutí PÚ [číslo] ze dne 9. 8. 2017 určil částkou 3 331 900,40 Kč. Následně byl vypracován znalecký posudek znaleckým ústavem [právnická osoba] (v řízení u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, který projednával totožný restituční nárok žalobců vztahující se k pozemkům odňatým v k. ú. [část obce]), přičemž hodnota těchto odňatých pozemků byla stavena částkou 3 318 938 Kčs. V tomto znaleckém posudku je uvedeno, že [část obce] je dle názoru znaleckého ústavu stavebně srostlá s [část Prahy] ústav dále uvádí, že ocenění znalcem [jméno] [příjmení] je provedeno metodicky správně/profesně a se závěry znalce se ztotožňuje. K tomu odvolací soud uvádí, že (zřejmě nedopatřením – chybným zadáním) nebyl oceněn pozemek dle PK parc. [číslo] pastvina o výměře 86 m2. Tento pozemek byl však oceněn znaleckým posudkem znalce [jméno] [příjmení], a to částkou 443,10 Kč (6,87 Kč/m2, koeficient 0,75). Vzhledem k tomu, že znalecký ústav uvedl, že metodika znalce [jméno] [příjmení] je správná, avšak při ocenění nestavebních pozemků vychází ze základní ceny 6,80 Kč/m2 (u pozemků dle PK parc. [číslo]), přičemž znalec [jméno] [příjmení] vycházel ze základní ceny 6,87 Kč/m2, odvolací soud ve shodě s touto metodikou a při základní ceně 6,80 Kč/m2 dle znaleckého ústavu stanovil i hodnotu pozemku dle PK parc. [číslo] to částkou 438,60 Kč, když ze strany žalované bylo namítáno, že tento pozemek nebyl oceněn a bylo neekonomické a nadbytečné zadávat zpracování doplňku posudku znaleckým ústavem. S připočtením této částky pak výše restitučního nároku žalobců za nevydané pozemky v [katastrální uzemí] činí celkem 3 319 376,60 Kč. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně a) je ve výši , náleží jí podíl ve výši 829 844,15 Kč, nárok žalobce b) ve výši činí 2 489 532,45 Kč.

10. K výše uvedenému posudku znaleckého ústavu je též nutno uvést, že znalecký ústav své závěry obhájil před Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou jako zadavatelem posudku a Okresním soudem v Trutnově, kde byl slyšen zástupce znaleckého ústavu, přičemž vzhledem k tomu, že se jednalo o naprosto shodné pozemky v k. ú. [část obce], jako v projednávané věci, odvolací soud považuje za dostatečné provedení důkazu čtením protokolu o výslechu zástupce znaleckého ústavu, které provedl soud prvního stupně.

11. S ohledem na shora uvedené soud tedy při stanovení hodnoty odňatých pozemků vycházel správně ze shora citovaných znaleckých posudků, zejména pak z posudku revizního, který se až na nepatrné odchylky ztotožnil se závěry a metodikou znalce [jméno] [příjmení] a podrobně se též revizní znalecký posudek (včetně výslechu zástupce znaleckého ústavu) vyjadřuje k otázce srostlosti [katastrální uzemí] s [územní celek] a nesplnění podmínek pro aplikaci 60 % srážky z důvodu nesrostlosti. S ohledem na výše uvedené závěry obou znaleckých posudků pak neobstojí námitka žalované, že v případě ocenění odňatých pozemků v k. ú. [část obce] měla být uplatněna 60 % srážka dle § 14 odst. 1 a položky 1, tabulky I, přílohy 7, vyhlášky č. 182/1988 Sb. pro nesrostlost katastrálního území s [územní celek]. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně.

12. Soud prvního stupně také správně dovodil, že ze strany žalované se jedná o liknavý a svévolný postup, když dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu lze za takovýto postup označit situaci, kdy žalovaná restituční nárok odmítá přecenit, čímž stěžuje či znemožňuje uspokojování nároků oprávněné osoby zásadně předpokládaným způsobem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) a za této situace není ani možné na oprávněné osobě spravedlivě požadovat účast (či další účast) ve veřejných nabídkách. Jako svévolný lze kvalifikovat i takový postup, jímž bez ospravedlnitelného důvodu došlo ke ztěžování či znemožnění uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků), nesprávným ohodnocením nároku (tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků – srov. sp. zn. 28 Cdo 100/2020, 28 Cdo 4295/2013, 28 Cdo 979/2021, 28 Cdo 999/2021, 28 Cdo 1276/2021, 28 Cdo 2429/2020). O liknavém postupu svědčí mj. i listina doložená žalovanou v rámci odvolacího řízení, a to vyrozumění o návrhu na ocenění nároků na náhradu oprávněných osob ze dne 19. 9. 2022 (viz shora), když teprve tohoto dne, tedy v rámci již probíhajícího odvolacího řízení, byla žalovaná ochotná nároky žalobců přecenit.

13. Nad rámec výše uvedeného odvolací soud uvádí, že shodná problematika, tj. restituční nárok týchž žalobců za pozemky odňaté v k. ú. [část obce], byla řešena již i Nejvyšším soudem ČR (srov. sp. zn. 28 Cdo 536/2022, 28 Cdo 345/2022), přičemž žalovaná uváděla totožné námitky, tedy že odňaté pozemky k. ú. [část obce] se nacházely v lokalitě, jež nebyla stavebně srostlá s [územní celek] a soud měl tedy přistoupit k aplikaci i srážek zohledňující stav pozemků v době jejich odnětí ve smyslu přílohy č. 7, vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 536/2022 uvádí, že judikatura dovolacího soudu je přitom rovněž ustálená v závěru, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároků oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků), nesprávným oceněním nároků, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat další účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015). V projednávané věci pak Nejvyšší soud uvádí, že„ hodnotící závěry odvolacího soudu o liknavém a svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobců nejsou v souzené věci k zjištěným okolnostem nijak nepřiměřené. Jde o závěry, jež jsou výsledkem komplexního posouzení věci, do nějž odvolací soud promítl všechna relevantní hlediska, jež byla vzpomenuta i shora odkazovanou judikaturou. V tomto směru sluší se ze skutkových reálií připomenout nejenom dobu, po níž postup žalované (jejího předchůdce) spočívá v nesprávném ocenění restitučního nároku, jež taktéž zásadním způsobem ztížilo jeho uspokojení v plném rozsahu zákonem zásadně předpokládaným postupem, tedy prostřednictvím veřejné nabídky pozemků dle ust. § 11a zákona o půdě (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku – viz shora odkazovanou judikaturu, včetně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016), přičemž žalovaná na svém nesprávně provedeném ocenění restitučního nároku žalobců setrvala i po zahájení soudního řízení, což jen dokládá, že po žalobcích nebylo možno spravedlivě požadovat jejich další účast v nabídkových řízení. V této souvislosti lze pak akcentovat, že žalovaná má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši, neboť výše náhrady musí odpovídat ceně původních odňatých a nevydaných pozemků. Žalobci přitom postupovali ve snaze uspokojit svůj restituční nárok v souladu se zákonem o půdě, neboť si nechali zpracovat znalecký posudek o ocenění pozemků odňatých právnímu předchůdci žalobců, jenž předložili žalované a vyzvali ji k přecenění pozemků odňatých a nevydaných jejich právnímu předchůdci“. Ve věci posuzované Nejvyšším soudem pod shora uvedenou spisovou značkou bylo dovolání žalované odmítnuto. K odmítnutí dovolání žalované došlo i ve věci projednávané Nejvyšším soudem pod sp. zn. 28 Cdo 1562/2022 (opět shodný nárok týchž žalobců) a v případě věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 345/2022.

14. Žádost o přecenění svých nároků podávali žalobci dne 26. 2. 2018 a teprve až v řízení před soudem prvního stupně žalovaná uznala stavební charakter odňatých pozemků, avšak nadále trvala na provedení 60 % srážky z hodnoty pozemků z důvodů nesrostlosti [katastrální uzemí] s [územní celek]. Za takto zjištěného skutkového stavu se tedy žalobci mohli svého nároku domáhat prostřednictvím žaloby, na základě které se domáhali nahrazení projevu vůle s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu pozemků, a to jako pozemků náhradních dle § 11 odst. 2 zákona o půdě, tedy vhodných pozemků, které v žalobě sami označili.

15. Ohledně takto označených náhradních pozemků nebylo mezi účastníky sporu o ceně těchto pozemků, když ocenění zajistila žalovaná, a to znaleckým posudkem [číslo] vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba] Tímto znaleckým posudkem byla cena náhradních pozemků v k. ú. [obec] stanovena částkou 837 580 Kč. Znaleckým posudkem téhož znaleckého ústavu [číslo] pak byla cena náhradních pozemků v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] stanovena částkou 14 890 Kč. Hodnota náhradních pozemků činí tedy celkem 835 438 Kč oproti chybně uvedené částce ve výroku A) /I ve výši 834 438 Kč. V průběhu řízení před soudem prvního stupně nebylo sporu ani o tom, že vydání těchto náhradních pozemků nebrání žádné zákonné překážky. Teprve až v odvolacím řízení žalovaná uvádí, že náhradní pozemky jsou určeny k budoucímu řešení stavebních úprav, k čemuž dokládala částečný výpis z usnesení OZ [územní celek] [jméno], konaného dne [datum] (viz shora). Z této listiny ani z výpisu z katastru nemovitostí vyžádaného odvolacím soudem (viz shora) však nevyplývá, kterých konkrétních pozemků by se měly komplexní pozemkové úpravy týkat a ani ve výpisu z katastru nemovitostí (viz shora) není poznámka o zahájení pozemkových úprav vyznačena. Pouze pokud by tomu tak bylo, představovaly by pozemkové úpravy ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona o státním pozemkovém úřadu překážku převoditelnosti těchto pozemků jako pozemků náhradních. Taktomu však v současné době není a ve vztahu k náhradním pozemkům nebyly tvrzeny ani žádné jiné překážky, pro které by nebylo možno tyto pozemky vydat.

16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti odvolací soud považuje skutkové i právní závěry soudu prvního stupně za správné, pouze s ohledem na skutečnost, že došlo k chybnému stanovení ceny jak pozemků odňatých, tak i pozemků náhradních, byl nucen napadené rozhodnutí jen v v části určení této ceny dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnit tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku a ve zbývajícím rozsahu napadené rozhodnutí jako věcně správné dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení odvolací soud souhlasí s námitkou žalobců, že odměna měla být přiznána za zastupování 2 účastníků a mělo být aplikováno ust. § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Při stanovení mimosmluvní odměny právního zástupce žalobců odvolací soud vyšel z tarifní hodnoty, která činí 835 438 Kč (cena náhradních pozemků), přičemž zohlednil podíly žalobců (a) žalobkyně , b) žalobce ). Při snížení odměny o 20 % dle § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. tak v případě žalobkyně a) činí odměna za 1 úkon právní služby 7 312 Kč, v případě žalobce b) činí odměna za 1 úkon 8 656 Kč. U každého z žalobců pak byla přiznána odměna za 9 a úkonů, tj. v případě žalobkyně a) 69 464 Kč, v případě žalobce b) 82 232 Kč Náklady řízení před soudem prvního stupně dále tvoří 10 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky a cestovné v celkové výši 6 003 Kč, ztráta času za 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky, tj. 2 400 Kč, přičemž z těchto částek byla každému z žalobců přiznána jejich jedna polovina, tj. 5 701,50 Kč. Včetně 21 % DPH (částka 15 784,80 Kč u žalobkyně a), částka 18 466 Kč u žalobce b)) činí tedy celková výše nákladů řízení před soudem prvního stupně v případě žalobkyně a) celkem částku 90 950,30 Kč, v případě žalobce b) 106 399,50 Kč. V tomto smyslu bylo analogicky dle § 220 o. s. ř. změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení.

18. Ze stejných závěrů odvolací soud vycházel i při stanovení náhrady nákladů odvolacího řízení, a to ve vztahu k úkonům zástupce žalobců, které učinil v odvolacím řízení ve vztahu k odvolání žalované. Jedná se o vyjádření k odvolání a zastoupení při odvolacím jednání, kdy žalobkyni a) byla přiznána náhrada za 2 úkony právní pomoci po 7 312 Kč a žalobci b) po 8 656 Kč.

19. V případě odvolání žalobců do výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud vycházel z částky, která byla žalobcům přiznána jako náhrada nákladů řízení soudem prvního stupně, tj. částky 147 829 Kč, ale jelikož nebylo stanoveno, jaký podíl připadá na každého z žalobců, vyšel z toho, že jim náleží rovným dílem a na každého z nich tak připadá podíl ve výši 73 914,50 Kč. V rámci odvolacího řízení došlo ke změně výroku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, kdy žalobkyni a) byly přiznány celkem náklady řízení ve výši 90 950,30 Kč, rozdíl tedy činí 17 035,80 Kč, žalobci b) pak byly přiznány náklady řízení v částce 106 399,50 Kč, rozdíl činí 32 485 Kč Tyto částky odvolací soud vzal dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. jako tarifní hodnotu pro stanovení mimosmluvní odměny dle § 7 téže vyhlášky, a jelikož se nejednalo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé, mimosmluvní odměna náleží jen v poloviční výši (§ 11 odst. 2 písm. c) citované vyhlášky) a snížená o 20 % při zastoupení 2 osob (§ 12 odst. 4 citované vyhlášky), takže v případě žalobkyně a) činí odměna zástupce za sepis odvolání částku 728 Kč a v případě žalobce b) částku 968 Kč.

20. Náklady žalobců v odvolacím řízení dále tvoří 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada cestovních výdajů ve výši 1 482 Kč a náhrada za 6 půlhodin za promeškaný čas po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) téže vyhlášky, tj. celkem 2 982 Kč, přičemž každému z žalobců náleží polovina z této částky, tj. 1 491 Kč. Žalobkyni a) tedy náleží 16 834 Kč (2 x 7 312 Kč + 728 Kč + 1 491 Kč) a spolu s částkou 3 537 Kč odpovídající 21% sazbě DPH náklady odvolacího řízení u ní celkem činí částku 20 380 Kč. Žalobci b) pak náleží 19 771 Kč (2 x 8 656 Kč + 968 Kč + 1 491 Kč) a včetně 21% DPH ve výši 4 152 Kč celkové náklady odvolacího řízení u něj činí částku 23 923 Kč.

Poučení