61 Co 153/2023- 698

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobců: ; a) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] b) [anonymizováno] [jméno] [jméno], narozený dne [datum] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalované: ; Česká republika - Státní pozemkový úřad, [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 3. 2023, č. j. 5 C 173/2022-512 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se v rozsahu napadeném odvoláním, tj. ve výroku I a v části výroku III, která se týká se nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou, mění takto:

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobcem b) [anonymizováno] [jméno] [jméno] tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“): 1) Žalovaná, [země] – [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Státní pozemkový úřad“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to pozemky: - parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek] - parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek] 2) Žalobce, Ing. [jméno] [jméno], [rodné číslo], bytem [adresa], je oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení § 4 zákona o půdě. 3) Žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] má na základě rozhodnutí [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozhodnutí Ministerstva zemědělství – [pozemkový úřad], [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané. 4) Žalovaná k uspokojení nároku žalobce [příjmení] [jméno] [jméno] na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí tomuto žalobci tyto pozemky: -) parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek] -) parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek] a žalobce tyto pozemky přijímá do svého vlastnictví.

II. Řízení o žalobě žalobkyně a) [jméno] [příjmení] se zastavuje.

III. Žalobci ani žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalobkyně a) a žalovaná nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 32 986,70 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobci blíže specifikovanou smlouvu o bezúplatném převodu pozemku ve vlastnictví státu podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), přičemž žalovaná na základě této smlouvy měla k uspokojení nároků žalobců na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převést následující pozemky: parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek] a parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek] s tím, že žalobci tyto pozemky přijímají do svého spoluvlastnictví, každý ve výši spoluvlastnického podílu (výrok I), žalobu v části týkající se povinnosti žalované uzavřít s žalobci smlouvu k pozemku p. č. [rok] v k. ú. a obci [obec] v rozsahu vymezeném geometrickým plánem [číslo] vyhotoveném [právnická osoba], [anonymizováno], zamítl (výrok II) a rozhodl tak, že žalovaná a vedlejší účastník nemají vůči žalobcům právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že účastníci učinili nesporným, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu § 4 zákona o půdě a o jejich nárocích bylo rozhodnuto blíže specifikovanými rozhodnutími [stát. instituce] pozemkového úřadu. Účastníci také učinili nesporným, že žalobci b) byly vydány náhradní pozemky dle pravomocných rozsudků v souhrnné hodnotě 884 251,18 Kč a dosud nepravomocně ve výši 279 866,95 Kč, žalobkyni a) byly vydány pozemky v souhrnné výši 1 427 763,50 Kč a dále že žalobci realizovali přihlášky do veřejné nabídky datované 23. 4. 2018, 12. 6. 2018, 5. 12. 2018 a 8. 4. 2019 s tím, že [anonymizována dvě slova] úřad provedl zneplatnění žádostí žalobců. Žalobci pak předložili znalecký posudek, v němž byla výše restitučního nároku žalobkyně a) vyčíslena částkou 3 404 416 Kč a žalobce b) 3 110 528 Kč, žalovaná předložila znalecký posudek, kde byla výše restitučního nároku žalobkyně a) vyčíslena částkou 3 006 285,05 Kč a žalobce b) částkou 2 443 785,05 Kč. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že restituční nárok žalobkyně dosud nebyl uspokojen v rozsahu 1 578 521,50 Kč a žalobce b) v rozsahu 1 279 666,90 Kč s přihlédnutím k jednotlivým rozhodnutím soudu. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že řešení přesné výše zbylého restitučního nároku žalobců i ve vztahu k výsledku řízení o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o převodu předmětných pozemků je irelevantní, když hodnota v tomto řízení žalobci nárokovaných pozemků činí v souhrnu 904 583 Kč a soudem vydaných částku 131 293 Kč. Žalovaná dle názoru soudu prvního stupně evidovala nárok žalobců ve špatné výši, což představuje jednu z forem liknavosti. Ačkoliv se žalobci dlouhodobě neúčastnili veřejných nabídek, byla by jakákoliv účast žalobců ve veřejných nabídkách bezvýznamná, neboť podle evidence žalované tato eviduje nárok žalobkyně ve výši 0 Kč a žalobce ve výši 15 642,60 Kč, a to i přes závěry z její strany zadaného oponentního znaleckého posudku. O libovůli svědčí způsob ocenění restitučního nároku žalobců, kdy žalovaná měla prokazatelně všechny podklady potřebné pro řádné ocenění původních nevydaných pozemků, z nichž je patrné, že tyto byly při převádění na stát určeny k zastavění. Žalobcům nelze klást k tíži, že nevědomi si správného ocenění jejich nároků a vycházeje z povinnosti žalované provést řádné ocenění se neúčastnili veřejných nabídek až do roku 2018. Následkem liknavého postupu žalované nelze po žalobcích spravedlivě požadovat účast na veřejných nabídkách, a proto bylo namístě podat žalobu o vydání konkrétních vhodných pozemků. Soud prvního stupně dovodil, že restituční nárok žalobců na náhradní pozemky nebyl dosud zcela uspokojen a v případě požadovaných pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k. ú. [ulice] [obec], [územní celek], neshledal jakoukoliv překážku, která by bránila vydání těchto pozemků, nelze dovodit, že by zde byla konkrétní překážka bránící zemědělskému využití těchto pozemků a vydání pozemků nebrání ani skutečnost, že jsou územním plánem [územní celek] zahrnuty do plochy„ O“ a určeny k zastavění. Cena náhradních pozemků pak nebyla účastníky rozporována. Z výše uvedených důvodů pak bylo žalobě ve výše uvedeném rozsahu vyhověno.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, a to výlučně do výroků I a III napadeného rozsudku a namítá, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav, když se vůbec nevypořádal s námitkami žalovaného týkající se nesprávného postupu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] (dále jen znalkyně) při vypracování znaleckého posudku, který předložili žalobci. Znalkyně neaplikovala žádné srážky dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 187/1988 Sb., i když použití srážek má svůj naprosto logický smysl. Nesprávný postup znalkyně spočíval v tom, že při posuzování srážek dle přílohy [číslo] oceňovací vyhlášky, konkrétně při posuzování srážky za stavební (ne) srostlost, aplikovala vyhlášku Ministerstva finanční č. 178/1990 Sb., která nabyla účinnosti až dne 1. 11. 1994, a která tedy v době odnětí pozemků nebyla účinná či dokonce platná, čímž bylo postupováno v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity. Vzhledem k výše uvedenému si žalovaný nechal pouze z důvodu procesní opatrnosti zpracovat oponentní znalecký posudek [právnická osoba] (dále jen oponentní znalecký posudek), kterým byla zpochybněna správnost znaleckého posudku předloženým žalobci. Tento oponentní znalecký posudek zpochybnil správnost znaleckého posudku předloženým žalobci. Soud prvního stupně se měl přinejmenším zabývat rozdíly mezi těmito znaleckými posudky a měl provést výslech znalkyně [příjmení] a oponentního znalce. Soud prvního stupně též nesprávně posoudil aktivitu na straně žalobců, když podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je uspokojení restitučního nároku převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky na místě pouze tehdy, když se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv. Žalobkyně a), respektive jejího právní předchůdce, se od roku 2012 (kdy mu byla vyplacena poslední finanční náhrada za zbylý restituční nárok) do roku 2018 žádným, natož dostatečným způsobem, nezajímala o svůj restituční nárok. Stejná situace je i u žalobce b), respektive jeho právního předchůdce, který se od roku 2011 (kdy mu bylo doručeno poslední rozhodnutí [anonymizována dvě slova]) do roku 2018 žádným, natož dostatečným způsobem nezajímal o svůj restituční nárok. Až v roce 2018 se žalobci obrátili na žalovanou stranu s tím, že jejich původně oceněné restituční nároky, se kterými souhlasili a za které přijali finanční náhrady, byly údajně oceněny nesprávně a své tvrzení opřeli o znalecký posudek. Dále se pak soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s tím, zdali jsou požadované náhradní pozemky skutečně vhodné k převodu. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] je dle platné územně-plánovací dokumentace součástí území„ ZL/ O/7“ a zahrnut do plochy bydlení – všeobecné obytné, sloužící pro bydlení s možností umísťování dalších funkcí pro obsluhu obyvatel a při jeho využití v souladu s účinným územním plánem jej nebude možné zemědělsky obhospodařovat. Dále žalovaná ve vztahu k tomuto pozemku namítala, že je funkčně spojen s pozemky a stavbami ve vlastnictví manželů [příjmení], psanými na [list vlastnictví] v k. ú. [ulice] [obec] a tento areál je jako celek manželi [příjmení] využíván jako dům a přídomní zahrady. Soud prvního stupně se ovšem nezabýval tím, zda bude tento pozemek s ohledem na účinný územní plán možné užívat k zemědělským účelům i v budoucnu. Stejně tak pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] je dle platné územně-plánovací dokumentace součástí zastavitelného území a zahrnut do plochy bydlení – všeobecné obytné a je určen k zastavění rodinnými domy. Při jeho využití v souladu s účinným územním plánem tak ani tento pozemek nebude možné zemědělsky obhospodařovat. Navíc je dle názoru žalované přítomna překážka převoditelnosti v podobě funkční souvislosti se sousedními pozemky a stavbami ve vlastnictví manželů [příjmení], zapsaných na [list vlastnictví] v k. ú. [ulice] [obec]. V neposlední řadě pak žalovaná namítala i nesprávné rozhodnutí ohledně nákladů řízení, když soud prvního stupně zcela správně a vyčerpávajícím způsobem shrnul, že žalobci byli v řízení spíše neúspěšní, v případě pozemku, který nebyl žalobcům vydán (par. č. [rok] v k. ú. [obec]) se žalovaná nemohla dopustit liknavosti ani svévole, když uvedený pozemek převádět neumožnila a nelze jí tak přičítat k tíži, že úspěšně brojila proti převádění náhradního pozemku k převodu nevhodnému. Měla by jí tak být přiznána částečná náhrada nákladů řízení.

3. Žalobci ve svém vyjádření k odvolání žalované uvádí, že je třeba vzít v úvahu fakt, že předmětné řízení vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 5 C 173/2022 bylo vyčleněno z jiného soudního řízení vedeného u totožného soudu, které mělo sp. zn. 5 C 205/2021. V zcela původním řízení vedeným žalobci před klatovským soudem je však řízení sp. zn. 5 C 221/2020, z nějž byla ostatní řízení vyčleněna z důvodu rozšíření žaloby o náhradní pozemky. Je tedy pochopitelné, že soud vycházel při posuzování věci právě z připojeného spisu 5 C 221/2020, v jehož rámci již proběhlo jak odvolací řízení, tak dovolací řízení u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 28 Cdo 2788/2022. Závěry uvedené v napadeném rozsudku jsou totožné jako závěry soudů vyšších instancí, jelikož z nich soud při rozhodování vycházel. K posouzení otázky svévole a liknavosti žalované žalobci uvádí, že žalovaná nepřehodnotila ocenění restitučního nároku žalobců, přestože ji k tomu žalobci vyzvali svým dopisem ze dne 18. 4. 2018. Nedošlo k tomu ani ve chvíli, kdy ji opětovně vyzvali svým dopisem ze dne 30. 5. 2018, přičemž k tomuto dopisu přiložili znalecký posudek oceňující pozemky odňaté jejich rodině v době jejich přechodu na stát, který si nechali na vlastní náklad vypracovat. Žalovaná na nesprávném ocenění a posouzení odňatých pozemků lpí i poté, co závěry oponentního znaleckého posudku, který si žalovaná nechala vypracovat, potvrdily, že žalovaná oceňovala a oceňuje restituční nárok žalobců v nesprávné výši. Žalovaná ani přes existenci oponentního znaleckého posudku a zejména judikaturu Nejvyššího soudu, na níž žalobci odkazují, nezaevidovala restituční nárok žalobců ani ve výši dle tohoto oponentního znaleckého posudku. Ze strany žalované tak nadále trvá liknavé a svévolné jednání vůči žalobcům. Námitka žalované o tom, že žalobci nebyli ohledně uspokojení svého restitučního nároku dostatečně aktivní, je irelevantní, neboť v případě nesprávného ocenění restitučního nároku ze strany žalované se za dostatečnou aktivitu restituenta a svévoli žalované považuje vedle snahy o účast ve veřejné nabídce, již jenom žádost o přecenění restitučního nároku. Žalobci v tomto řízení dostatečně prokázali, že nejen opakovaně vyzvali žalovanou k přecenění restitučního nároku, ale zároveň také svým skutečným nárokem se opakovaně účastnili veřejných nabídek, ve kterých z důvodu nesprávného nároku neuspěli a jakákoliv další účast žalobců ve veřejných nabídkách byla bezvýznamná, a to z důvodu nesprávné evidence žalované. Z těchto objektivních skutečností je zřejmé svévolné jednání žalované vůči žalobcům, které objektivně nelze napravit jinak, než soudní cestou. Žalovaná po celou dobu až do dnešního dne nikdy nepřistoupila k přehodnocení nesprávného ocenění restitučních nároků žalobců. To vše navzdory její zákonné povinnosti evidovat nároky všech restituentů ve správné výši a zejména navzdory závěrům oponentního znaleckého posudku, který si nechala žalovaná sama zpracovat. Oponentní znalecký posudek se se znaleckým posudkem předloženým žalobci shoduje na hodnotě restitučního nároku žalobců z cca 85 %. Soud prvního stupně správně zohlednil, že řešení přesné výše zbylého restitučního nároku žalobců je irelevantní. Výše restitučního nároku totiž bez dalšího postačuje k převodu žalobcům v tomto řízení vydaným pozemkům, jejichž hodnota činí celkem 131 293 Kč. Z tohoto důvodu považují žalobci námitku žalované, že mělo dojít k výslechu obou znalců, za nepodstatnou. Současně odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2288/18 nebo sp. zn. 28 Cdo 4608/18, kdy Nejvyšší soud uzavřel, že při nesporné výši restitučního nároku, která převyšuje hodnotu požadovaných náhradních pozemků, není nutné zabývat se konkrétní výší restitučního nároku a za tímto účelem provádět výslech znalců. Dále uvádí, že výslech obou znalců již byl ve věci rodiny žalobců učiněn, a to v řízení před Krajským soudem v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 27 Co 294/2019 a dospěl k závěru, že nebyly shledány podmínky pro aplikaci srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky. Stejně tak Nejvyšší soud ve svém usnesení sp. zn. 28 Cdo 2731/2021 týkající se rodiny žalobců uvedl:„ Hodlali-li žalovaná svými námitkami zpochybnit i zbývající výši restitučních nároků žalobců, pak za situace, kdy tyto nároky nejsou zdaleka vyčerpány ani na základě jí předložené oponentního znaleckého posudku, pak vyřešení otázky přesného ocenění výše zbývajících nároků těchto žalobců nemá na výsledku tohoto řízení, jež závisí toliko na posouzení podmínek, za nichž lze žalované uložit, aby na tyto žalobce za účelem částečného uspokojení jejich restitučních nároků převedla jimi vybrané náhradní pozemky, žádný vliv“. Žalobci i z tohoto důvodu nadále uvádějí, že provádění výslechů soudních znalců v rámci tohoto řízení by bylo nadbytečné a nemělo by na hodnocení důkazů soudem žádný vliv. Dále se pak žalobci vyjadřují k aplikaci srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky a rekapitulují časovou otázku uplatnění svých restitučních nároků, přičemž odkazují na řízení, v nichž bylo o jejich nárocích jednáno. V neposlední řadě se pak vyjadřují k převoditelnosti náhradních pozemků a odkazují na judikaturu Nejvyššího soudu, z které vyplývá, že zařazení pozemků územním plánem obce mezi zastavitelné plochy, není překážkou jeho vydání (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2658/2022). Žalovaná pak běžně zařazuje do veřejné nabídky pozemky v zastavitelném území a určení pozemku k zastavění není výlukovým důvodem podle žádného ustanovení zákona o půdě. Žalovaná nabízí v jednotlivých nabídkách takové pozemky dlouhodobě a nejde o ojedinělé případy. Takto žalovaná nabízí k převodu pozemky bez ohledu na druh pozemků či jejich současné nebo budoucí určení. Zákon o půdě pak připouští převod pozemků určených k zastavění. Pokud je pak žalovanou namítáno, že oba náhradní pozemky jsou nepřevoditelné z důvodů funkční souvislosti s okolními pozemky, pak tyto závěry jsou nesprávné a nemají základ v provedeném dokazování. Nejvyšší soud ve své konstantní rozhodovací praxi zastává názor, že v případě funkční souvislosti jde o mimořádnou situaci, kterou lze uplatnit pouze tehdy, kdy by hospodářský provoz stavby byl bez daného pozemku ve své podstatě vyloučen a kdy je pozemek se stavbou bezprostředně provázán. Ve věci proběhlo místní šetření a znak funkční souvislosti nebyl soudem shledán u žádného z náhradních pozemků. K nákladům řízení pak žalobci uvádějí, že je zřejmé, že to byli právě žalobci, kdo byl v řízení úspěšný, přestože jim 1 ze 3 požadovaných pozemků vydán nebyl. Nevidí tak důvod, proč by jim neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, byť jen částečná a odkazují na usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3392/20, podle nějž platí, že pokud žalobce prokáže svůj restituční nárok a důvody pro podání náhradové žaloby, považuje se v řízení za zcela úspěšného bez ohledu na počet vydaných či nevydaných pozemků. Žalobci tedy navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil.

4. Žalobci se pak dále ještě vyjadřovali k převoditelnosti náhradních pozemků a uváděli, že žalovaná i v současné době ve veřejných nabídkách podle zákona o půdě nabízí pozemky, které se nacházejí v zastavitelném území, a to opakovaně i v předmětné lokalitě, přičemž v okrese [obec] byly nabízeny 2 pozemky, a to v k. ú. [anonymizováno] [obec] [anonymizováno], parc. [číslo] který byl v územním plánu zahrnut jako plocha nízkopodlažní bydlení venkovského typu a dále v k. ú. [obec], parc. [číslo] který byl v územním plánu zahrnut jako plocha výroby a skladování. Další pozemky v zastavitelném území pak byly nabízeny žalovanou na celém území České republiky ve veřejných nabídkách. Tvrzení žalované týkající se nemožnosti vydat pozemky v zastavitelném území obce, které jsou určeny k zastavění stavbami, jsou v rozporu s tím, jaké pozemky ve veřejných nabídkách sama žalovaná nabízí a nejde o ojedinělé případy.

5. V průběhu odvolacího řízení žalobci navrhli změnu žaloby tak, že vydání náhradních pozemků, o nichž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, se bude k uspokojení svého restitučního nároku domáhat pouze žalobce b) a žalobkyně a) vzala s ohledem na změnu žaloby svoji žalobu zpět, přičemž změnu žaloby odvolací soud při jednání konaném dne 13. 12. 2023 dle § 95 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. připustil.

6. Žalobce b) dále doložil, v jaké výši byl jeho nárok dosud uspokojen, přičemž uváděl, že skutečná výše jeho nároku je dle znaleckého posudku žalobců ve výši 3 110 528,84 Kč a po částečném čerpání tohoto nároku před podáním žalob a dále po čerpání blíže specifikovanými rozsudku zbývá žalobci b) k uspokojení restituční nárok ve výši 682 075,14 Kč. Zástupci obou účastníků pak při jednání konaném dne 13. 12. 2023 shodně uvedli, že v mezidobí nárok žalobce b) uspokojován nebyl, pouze došlo rozhodnutím Nejvyššího soudu k odložení vykonatelnosti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 8 C 432/2020 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze sp. zn. 35 Co 121/2023, avšak plnění z tohoto rozsudku ve prospěch žalobce b) je již zahrnuto ve shora uvedené rekapitulaci.

7. Následně odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. v části odvoláním dotčené a dospěl k závěru, že odvolání žalované ve své podstatě není důvodné, když ke změně napadeného rozsudku odvolací soud přistoupil jen z důvodu připuštění změny žaloby, takže jinak se odvolací soud zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, proto lze na odůvodnění jeho rozhodnutí zcela odkázat.

8. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobce b) je oprávněnou osobu ve smyslu § 4 zákona o půdě. Žalovaná především sporovala, že postup na její straně by byl liknavý či svévolný. V tomto směru soud prvního stupně správně konstatoval, že otázkou liknavostí žalované ve věci žalobců se Nejvyšší soud již zabýval v usnesení ze dne 4. 10. 2022, č. j. 28 Cdo 2788/2022-1126, v němž mj. uvedl, že„ soudní praxe je ustálena i v tom, že jako přinejmenším liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce – [anonymizována tři slova]), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároků oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků) nesprávným ohodnocením nároku, tj. nesprávným určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016) a kdy proto nebylo možno na oprávněné osobě spravedlivě požadovat (další) účast ve veřejných nabídkách (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1666/2020). Uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu, je třeba mít za výjimečné, podmíněné zjištěnými vedoucími k závěru, že postup žalované (jejího předchůdce) lze kvalifikovat jako liknavý, svévolný či diskriminační; k uspokojení nároku převodem pozemků do veřejné nabídky nezahrnutého je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba přes svůj aktivní přístup nemůže dlouhodobě domoci svých práv (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5389/2014).“ 9. Jestliže žalovaná bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení restitučního nároku žalobců zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemku) zejména v důsledku nesprávného ocenění restitučního nároku, následkem čehož do současné doby nedošlo zcela k jeho uspokojení, je namístě vyhovět žalobě o vydání konkrétních vhodných pozemků ( (k důsledkům lpění žalované na nesprávném ocenění restitučního nároku srov. např. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016). Nelze v této souvislosti přehlédnout, že žalovaná má povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši, neboť výše náhrady musí s přihlédnutím k účelu, za jakým byly pozemky státem využity, odpovídat ceně původních odňatých a nevydaných pozemků. Žalobci přitom postupovali ve snaze uspokojit svůj restituční nárok v souladu se zákonem o půdě, neboť si nechali zpracovat posudek o ocenění pozemků odňatých jejich právnímu předchůdci, jenž předložili žalované, a vyzvali ji k přecenění pozemků odňatých a nevydaných. I odvolací soud považuje za zarážející skutečnost, že oponentní znalecký posudek, jehož vypracování žalovaná zadala, sice ocenil restituční nárok (hodnotu nevydaných pozemků) žalobců na 85 % ocenění dle znaleckého posudku předloženého žalobci (6 514 944 Kč oproti částce 5 450 070,10 Kč), nicméně ani za tohoto stavu žalovaná neustoupila ze své pozice a dále evidovala restituční nároky žalobců oproti znaleckým posudkům (jež měla k dispozici od roku 2018, respektive 2019) v nesprávné (mnohonásobně nižší) výši. Postup žalované tak lze hodnotit jako svévolný a v jeho důsledku žalobci jsou oprávnění k uspokojení svých restitučních nároků se výjimečně domáhat vydání konkrétních, jimi vybraných pozemků.

10. Restituční nárok žalobce b) byl zatím uspokojen rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově sp. zn. 7 C 225/2018 ve výši 75 120,10 Kč, rozsudkem Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 18 C 193/2018 ve výši 538 800,80 Kč, rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 7 C 230/2018 ve výši 102 969,07 Kč, rozsudkem Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 5 C 221/2020 ve výši 167 361,50 Kč, rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever sp. zn. 25 C 368/2020 ve výši 537 920,19 Kč a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 8 C 432/2020 ve výši 781 813,20 Kč, jak bylo zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, takže dosud byl jeho nárok uspokojen v celkové výši 2 203 984,86 Kč. Pokud by v projednávané věci ohledně výše restitučního nároku bylo vycházeno ze znaleckého posudku předloženého žalobci, jímž hodnota restitučního nároku žalobce b) byla oceněna částkou 3 110 528,84 Kč, zbývalo by k uspokojení jeho nároku částka 682 075,14 Kč, a pokud by se vycházelo z oponentního posudku předloženého žalovanou, jímž byl restituční nárok žalobce b) oceněn částkou 2 443 785,05 Kč, potom by k uspokojení jeho nároku zbývala částka 239 800,20 Kč. Jelikož v projednávané věci hodnota požadovaných náhradních pozemků, s níž oba účastníci souhlasili, činí 131 293 Kč, pak v případě vydání shora uvedených náhradních pozemků žalobci b) nepřesáhne výše jeho dosud uspokojeného restitučního nároku ani hodnotu stanovenou oponentním znaleckým posudkem, soud prvního stupně postupoval správně, když se nezabýval otázkou správnosti postupu (z hlediska uplatnění srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky) znalkyně [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] při zpracování znaleckého posudku předloženého žalobci, když v době rozhodování soudu prvního stupně stejná situace byla i u žalobkyně a), přičemž shodně postupoval z důvodu hospodárnosti řízení i odvolací soud (k otázce nutnosti zabývat se správností znaleckého posudku srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2288/2018, sp. zn. 28 Cdo 4608/2018 či 28 Cdo 2731/2021).

11. Ohledně otázky, zda je možno náhradní pozemky vydat či nikoliv, soud prvního stupně velice zodpovědně přistoupil k jejímu posouzení, když provedl také místní šetření a zjišťoval faktický stav náhradních pozemků, tj. jakým způsobem jsou přístupné a zda funkčně souvisí se sousedními pozemky, i jakým způsobem jsou v současné době obhospodařovány. Pokud dospěl k závěru, že neexistuje žádná zákonná překážka, pro kterou by nebylo možno tyto pozemky vydat, odvolací soud s tímto jeho závěrem zcela souhlasí a pro stručnost svého rozhodnutí odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.

12. Náhradní pozemky jsou k vydání vhodné a lze je vydat i za situace, kdy bylo prokázáno, že jsou dle platné územně-plánovací dokumentace součástí zastavitelného území a jsou zahrnuty do plochy bydlení – všeobecné obytné, sloužící pro bydlení s možností umísťování dalších funkcí pro obsluhu obyvatel. Pokud odvolací soud, byť si byl vědom, že zařazení pozemků v platné územně-plánovací dokumentaci do plochy zastavitelného území určeného pro bydlení, není zákonnou překážkou pro vydání pozemků, zvažoval možnost posouzení této otázky jako skutečnost vedoucí k závěru o nevhodnosti pozemků jako náhradních, a to s ohledem na účel zákona o půdě (v tomto směru se odvolací soud neztotožňuje plně s názorem soudu prvního stupně o potřebě zachování ekvivalence charakteru pozemků odňatých a pozemků náhradních, když ochrana práv restituentů je zajištěna právě přeceněním odňatých pozemků jako pozemků stavebních, zatímco náhradní pozemky se vždy oceňují podle oceňovací vyhlášky jako pozemky zemědělské, byť lze v budoucnu očekávat změnu jejich charakteru na pozemky stavební), tento názor ale posléze přehodnotil, s čímž účastníky také v průběhu odvolacího řízení seznámil. V odvolacím řízení totiž bylo prokázáno, že žalovaná běžně i v současné době ve veřejných nabídkách podle zákona o půdě nabízí pozemky, které se nacházejí v zastavitelném území, konkrétně i v okrese [obec] a nebylo prokázáno, že v projednávané věci žalobci vybrané náhradní pozemky by v dohledné době měly změnit svůj charakter na pozemky stavební, takže ani dle judikatury Nejvyššího soudu zařazení pozemků územním plánem obce mezi zastavitelné plochy nebrání jejich vydání jako pozemků náhradních (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2658/2022).

13. Lze tak uzavřít, že na žalobci vybrané náhradní pozemky se nevztahují žádné zákonné výluky z převodů zejména dle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. a současně se jedná i o pozemky k vydání vhodné, když pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] je v současné době využíván k chovu skotu, nacházejí se na něm vzrostlé stromy a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec] je zatravněný a slouží svému účelu trvalého travního porostu. Tyto pozemky lze tedy využívat jako pozemky zemědělské, byť jsou do budoucna územním plánem určeny k zastavění. V současné době však žádná konkrétní výstavba na těchto pozemcích plánována není.

14. S ohledem na výše uvedené odvolací soud z důvodu zpětvzetí žaloby žalobkyní a), se kterým žalovaná souhlasila, řízení o žalobě žalobkyně a) dle § 222a odst. 1 o. s. ř. zastavil a v souladu s připuštěnou změnou žaloby rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že uvedené náhradní pozemky se vydávají v plném rozsahu k uspokojení restitučního nároku žalobce b).

15. Vzhledem k zastavení řízení o nároku žalobkyně a) a změnu napadeného rozsudku odvolací soud musel rozhodnout o nákladech vzniklých účastníkům v řízení před soudy obou stupňů, přičemž ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou rozhodl tak, že účastníci nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení jak před soudem prvního stupně, tak i před soudem odvolacím, když pro takové rozhodnutí shledal důvody zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř., jež spatřuje v okolnostech projednávané věci, když žaloba byla ze strany žalobkyně a) částečně podána důvodně, neboť její restituční nárok nebyl v plném rozsahu uspokojen a ke zpětvzetí žaloby v odvolacím řízení došlo v návaznosti na změnu žaloby, kdy předmětné náhradní pozemky byly ponechány k uspokojení restitučního nároku žalobce b).

16. O nákladech řízení před soudem prvního stupně mezi žalobcem b) a žalovanou rozhodl shodně jako soud prvního stupně a žádnému z účastníků právo na náhradu těchto nákladů nepřiznal, když žalobci se původně v řízení také domáhali vydání celkem 13 pozemků v k. ú [anonymizováno] [obec] a pozemky přitom nebyly způsobilé k vydání, a pokud by žalovaná měla právo na poměrnou část nákladů dle § 142 odst. 2 o. s. ř., s ohledem na povahu uplatněného nároku (specifičnost restitučního nároku) shodně jako soud prvního stupně shledal důvody zvláštního zřetele hodné dle § 150 o. s. ř.

17. Jiná je ale situace v odvolacím řízení, v němž byl žalobce b) plně úspěšný a žalovaná odvolací řízení zahájila i přesto, že její postup při uspokojování nároku žalobců byl i v jiném řízení shledán důvodný, proto o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi žalobcem b) a žalovanou bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., tj. podle zásady úspěchu ve věci, přičemž žalobci vzniklé náklady spočívají v nákladech na zastoupení. Při výši odměny zástupce za 1 úkon právní služby ve výši 5 104 Kč dle § 7 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), kdy tarifní hodnota činí 131 293,04 Kč a všechny úkony byly učiněny při zastoupení dvou osob, za 5 účelně provedených úkonů právní služby (sepis vyjádření k odvolání, vyjádření před jednáním a změna žalobního návrhu ze dne 9. 10. 2023, účast na jednání dne 11. 10. 2023 a dne 13. 12. 2023 a vyjádření k převoditelnosti náhradních pozemků ze dne 25. 10. 2023) celková odměna zástupce činí 25 520 Kč. Pokud žalobce b) požadoval i odměnu zástupce za doplnění vyjádření k převoditelnosti náhradních pozemků ze dne 1. 11. 2023, odvolací soud tento úkon nepovažoval za účelný, když k převoditelnosti pozemků se žalobce vyjadřoval ve svém předchozím vyjádření a v dalším vyjádření nepřinesl nic nového a v podstatě jen dokládal aktuální usnesení Nejvyššího soudu. Dále náklady žalobce b) tvoří s ohledem na zastoupení dvou osob týmž zástupcem i polovina 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. částka 750 Kč, dále polovina náhrady za promeškaný čas v souvislosti s cestou zástupce k jednáním soudu a zpět za 14 půl hodin po 100 Kč (§ 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tj. celkem 700 Kč, dále částka ve výši 5 663,70 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH a počítaná ze součtu odměny zástupce, hotových výdajů stanovených režijním paušálem a náhrady za promeškaný čas, a konečně i částka 353 Kč odpovídající polovině cestovních výdajů vynaložených v souvislosti s účastí na soudních jednáních na trase [obec] [obec] a zpět při využití služeb Českých drah, s. p. (jízdné v celkové výši 706 Kč, a to 3 x 179 Kč a 1 x 169 Kč), přičemž v ceně jízdného je již zahrnuta DPH. Náklady odvolacího řízení žalobce b) tak činí celkem 32 986,70 Kč.