61 Co 32/2024 - 235

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka žalobkyně: [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., IČ [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] [Anonymizováno] proti žalovanému: [Anonymizováno] [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] o určení neúčinnosti právního jednání o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 16. 8. 2023, č.j. 9 C 345/2022-105 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba o určení, že darovací smlouva uzavřená dne 4. 7. 2019 mezi žalovaným na straně jedné jako obdarovaným a [tituly před jménem] [jméno FO], r. č.: [č. účtu], bytem [adresa], a [tituly před jménem] [jméno FO], r. č.: [č. účtu], bytem [adresa], na straně druhé jako dárci, s předmětem darování nemovité věci - jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], označené jako byt, vymezené dle obč. z. v budově č.p. [Anonymizováno], postavené na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), a spoluvlastnického podílu o velikosti [Anonymizováno]/[Anonymizováno] na společných částech specifikované budovy a pozemku, vše zapsané v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [jméno FO], na LV č. [hodnota] (byt), [Anonymizováno] (budova a pozemky) pro katastrální území [adresa] u [jméno FO], obec [jméno FO], a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 7. 8. 2019, jsou vůči žalobkyni neúčinná právní jednání, a dále o určení, že k uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně ve výši 3.682.367,59 Kč s příslušenstvím, kterou žalobkyně eviduje za [tituly před jménem] [jméno FO], r. č.: [č. účtu], bytem [adresa], a [tituly před jménem] [jméno FO], r. č.: [č. účtu], bytem [adresa], vyplývající ze směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Plzni dne 4. 8. 2021, č. j. 49 Cm 24/2021-11, a z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2021, č.j. 49 Cm 24/2021–62, je žalobkyně oprávněna vést exekuci a žalovaný jako vlastník nemovité věci je povinen strpět vedení exekuce na jednotku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] označenou jako byt, vymezenou dle obč. z. v budově č.p. [Anonymizováno], postavenou na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), a spoluvlastnický podíl o velikosti 352/13809 na společných částech specifikované budovy a pozemku, vše zapsané v Katastru nemovitostí u [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [jméno FO], na LV č. [hodnota] (byt), [Anonymizováno] (budova a pozemky) pro katastrální území [adresa] u [jméno FO], obec [jméno FO], se zamítá. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 59 009 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že darovací smlouva, uzavřená dne 4. 7. 2019 mezi žalovaným na straně jedné jako obdarovaným a [tituly před jménem] [jméno FO], r. č.: [č. účtu] a [tituly před jménem] [jméno FO], r. č.: [č. účtu], oba bytem [adresa], na straně druhé jako dárci, s předmětem darování nemovité věci - jednotky č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], označené jako byt, vymezené dle obč. z. v budově č.p. [Anonymizováno], postavené na pozemku parc. č. St. [Anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), a spoluvlastnického podílu o velikosti 352/13809 na společných částech specifikované budovy a pozemku, vše zapsané v [Anonymizováno] [Anonymizováno] u [Anonymizováno] [Anonymizováno] pro [Anonymizováno] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [jméno FO], na LV č. [hodnota] (byt), [Anonymizováno] (budova a pozemky) pro katastrální území [adresa] u [jméno FO], obec [jméno FO], a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne 7. 8. 2019, jsou vůči žalobkyni neúčinná právní jednání (výrok I), dále určil, že k uspokojení vykonatelné pohledávky žalobkyně ve výši 3 682 367,59 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce eviduje za [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], vyplývající ze směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Plzni dne 4. 8. 2021, č. j. 49 Cm 24/2021-11, a z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2021, č. j. 49 Cm 24/2021–62, je žalobkyně oprávněna vést exekuci a žalovaný jako vlastník nemovité věci je povinen strpět vedení exekuce na uvedenou bytovou jednotku a uvedený spoluvlastnický podíl na společných částech specifikované budovy a pozemku (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 103 124,18 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok III). Rozhodnutí soud prvního stupně zdůvodnil tím, že nemá pochybnost o tom, že dlužníci jednali v úmyslu zkrátit žalobkyni. Dne 1. 6. 2019 avalovali směnku na řad zajišťující případné budoucí pohledávky žalobkyně za společností [právnická osoba] (dále jen „společnost [Anonymizováno]“), dne 4. 7. 2019 darovali dlužníci žalovanému předmětné nemovitosti (bytovou jednotku), tato darovací smlouva byla připravena dle tvrzení žalovaného k podpisu již v březnu 2019, avšak smluvní strany s jejím podpisem vyčkávaly další 4 měsíce a vysvětlení tohoto postupu, tj. že žalovaný nebyl s dlužníky v častém kontaktu, nepovažoval soud prvního stupně za věrohodné. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 313/2001), kdy rozhodující je, zda a jakou vyvinul žalovaný v době darovací smlouvy činnost (aktivitu), aby úmysl dlužníka zkrátit touto smlouvou věřitele poznal (mohl poznat) a zda tato činnost (aktivita) představovala s ohledem na okolnosti případu „náležitou pečlivost“. Dále dospěl k závěru, že i další jednání dlužníků (darování rodinného domu dceři dlužníků v roce 2020) podporuje závěr soudu, že již v roce 2019 jednali dlužníci v úmyslu zkrátit žalobkyni. Skutečnost, že dlužníci avalovali nevyplněnou blanko směnku, není pro posouzení věci podstatná, když z textace smlouvy z 1. 6. 2019 jim muselo být zřejmé, že pokud společnost [Anonymizováno] nebude plnit závazky ze smlouvy, tak žalobkyně může směnku vyplnit a eventuálně nastoupit i proti dlužníkům. Dále odkázal na odbornou literaturu a komentář doc. JUDr. Michaly Zuklínové, CSc., dle něhož vědomost o úmyslu zkrátit věřitele právním jednáním ve prospěch osoby blízké se u osoby blízké bez dalšího předpokládá a v podstatě jde o vyvratitelnou domněnku. Žalovaný, ačkoliv byl poučen dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., v tomto směru svoji další argumentaci zcela zaměřil na neexistenci úmyslu dlužníků darováním předmětné nemovitosti žalovanému zkrátit žalobkyni, ke své aktivitě seznat takový úmysl dlužníků však neuvedl absolutně ničeho. Z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno a žalobkyni přiznány náklady řízení, přičemž při stanovení odměny zástupce žalobkyně tarifní hodnota byla stanovena částkou 700 000 Kč, tj. bylo vycházeno z hodnoty darované nemovitosti dle kupní smlouvy ze dne 9. 5. 2018. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání a namítá, že soud prvního stupně sice správně zjistil, že podstata sporu vyplývá ze smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb v rámci franšízového konceptu „Srdcovka“, kterou uzavřel žalobce se společností [Anonymizováno], v návaznosti na což byla společností [Anonymizováno] vystavena blankosměnka, kterou avaloval otec žalovaného a jeho manželka (dále jen dlužníci), nicméně se nijak nezabýval obsahem této smlouvy, z něhož vyplývá, že směnka byla vystavena toliko jako nevyplněná zajišťovací, přičemž měla primárně zajišťovat povinnost společnosti [Anonymizováno] odebírat 10 let výrobky žalobkyně. Soud prvního stupně sice správně uzavírá, že společnost [Anonymizováno] hospodařila v roce 2019 v zisku a s obratem přes 9 milionů Kč (za půl roku podnikání), nicméně ve zbývajícím poukazuje na to, že v roce 2021 skončila v úpadku. Soud prvního stupně nikterak nezohledňuje, že v roce 2020 – 2021 probíhala epidemie covid, která ve svých důsledcích vedla k ekonomickým problémům fakticky všech restauračních zařízeních. Soud prvního stupně sice do odůvodnění pojal skutkové zjištění, že byt koupili dlužníci v květnu 2018 za částku 700 000 Kč a dlužníci a žalovaný, všichni v postavení spoludlužníků, sjednali u [právnická osoba]., hypoteční úvěr ve výši 650 000 Kč, který měl sloužit k náhradě výdajů za zaplacenou část kupní ceny bytu a že kontaktní osobou byl na straně spoludlužníků žalovaný, nicméně tyto skutečnosti namítané žalovaným, tj. že byt byl kupován od počátku pro něj a byl z 95 % financován hypotékou, nijak nezohledňuje. Nevypořádal se ani s obranou žalovaného, že dlužníci objektivně nebyli sto ani zkrátit žalobkyni, když v době, kdy došlo k převodu vlastnického práva k bytu na žalovaného, měli ve vlastnictví dům č. p. [Anonymizováno] v [Anonymizováno], tedy jiný podstatně hodnotnější majetek. Dále namítá, že výhrada práva dovolat se neúčinnosti právního jednání nebyla učiněna včas, k uzavření darovací smlouvy došlo dne 4. 7. 2019 a notářský zápis byl pořízen 3. 7. 2021, nicméně jeho právní účinky ani formálně, neboť jej žalovaný nikdy nepřevzal, nemohly nastat dříve, než po 7. 7. 2021, kdy výhradu notář žalovanému odeslal. Jaké datum bylo pro soud prvního stupně rozhodující, se z napadeného rozsudku nepodává, je však zřejmé, že k tomu muselo dojít až po uplynutí 2 leté lhůty, což samo o sobě způsobuje nesprávné právní hodnocení. Soud prvního stupně jednostranně hodnotí skutkovou situaci, uvádí-li, že dlužníci jednali v úmyslu zkrátit žalobkyni, avšak neuvádí, na základě čeho k takovému závěru dospěl. Žalovaný od počátku tvrdí, že s dlužníky, respektive svým otcem, je v minimálním kontaktu, když v podstatě celý život bydlel se svojí matkou a jejím manželem v Praze. Soud prvního stupně akceptoval tvrzení žalobkyně, že byt byl součástí skóringu před uzavřením smlouvy se společností [Anonymizováno], blíže uvedenou skutečnost nezjišťoval a následně se omezil na konstatování, že údaje vyplývaly z katastru nemovitost. Pokud by tak učinil, není zřejmé, jaký by to mělo dopad na rozhodnutí, když z kupní ceny 700 000 Kč bylo 650 000 Kč financováno hypotékou. Dále zcela pomíjí věk žalovaného v době uzavření darovací smlouvy. Aniž by to z provedených důkazů vyplývalo, soud prvního stupně dovozuje, „prevenční“ postup dlužníků, ke kterému však v době uzavření darovací smlouvy neexistoval žádný objektivní, a tím méně prokázaný důvod. Optikou soudu prvního stupně by totiž dlužníci převzetím možného budoucího závazku nemohli se svým majetkem nijak nakládat. V době uzavření darovací smlouvy neexistovaly žádné objektivní důvody (hrozby) podnikání společnosti [Anonymizováno], tím méně ohrožení majetku dlužníků. Dlužníci darováním bytu nemohli objektivně krátit žalobce, když v roce 2019 disponovali majetkem, který minimálně dvojnásobně převyšoval potencionální pohledávku žalobkyně (rodinný dům v [Anonymizováno]) a společnost [Anonymizováno] úspěšně provozovala restauraci. Soud prvního stupně tak nesprávně aplikoval § 590 odst. 1 písm. c) o. z., když výhrada žalobkyně učiněná prostřednictvím notáře došla do dispozice žalovaného po uplynutí 2 let, rovněž není splněna podmínka, že pohledávka, jejíž uspokojení je kráceno právním jednáním dlužníka, musí existovat již v době, kdy je činěno právní jednání, kterému věřitel odporuje, neboť žalobkyně blankosměnku vyplnila až v roce 2021, přičemž se jednalo o toliko zajišťovací institut a v době darování nebyly žádné indicie, že by měla být směnka vůbec kdy použita vůči dlužníkům. Soud prvního stupně neaplikoval § 591 o. z., ačkoliv s ohledem na faktickou hodnotu bytu a účel jeho pořízení (prvotní životní investice žalovaného a zajištění bydlení pro praotce žalovaného) je nutno aplikovat písm. d) uvedeného ustanovení. Dlužníci byli dočasně toliko formálními vlastníky bytu, na jehož pořízení ani splácení se ekonomicky nepodíleli. Rovněž výrok o náhradě nákladů řízení považuje žalovaný za nesprávný, předmět řízení je jen obtížně penězi ocenitelný, jak s ohledem na skutečnost, že kupní smlouva je z roku 2018, tak i na skutečnost, že byt je zatížen úvěrem, tudíž jeho hodnota je jak pro žalovaného, tak potencionálně pro žalobce sporná. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvádí, že pro posouzení věci je důležité, že žalobkyně eviduje za [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] vykonatelnou pohledávku ve výši 3 682 367,59 Kč s příslušenstvím a žalovanému v tomto řízení o určení neúčinnosti právního jednání nepřísluší zpochybňovat vznik pohledávky. Podstatné dále je, že převáděná nemovitost byla ve vlastnictví dlužníků, kteří ji následně převedli na žalovaného a tím zkrátili uspokojení žalobkyně. Je pouze právem žalobkyně zvolit, z jakého majetku dlužníků se bude uspokojovat a žalovanému nepřísluší hodnotit procesní strategii žalobkyně. Navíc žalobkyně podala též odpůrčí žalobu na určení neúčinnosti právního jednání ve vztahu k převodu dalšího nemovitého majetku, který měli dlužníci ve vlastnictví. K námitce, že k výhradě dle § 593 o. z. došlo až po uplynutí 2 leté lhůty, uvádí, že k uzavření darovací smlouvy došlo 4. 7. 2019, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl dán až dne 7. 8. 2019 a k úspěchu odporu proto postačí, je-li úmysl dlužníka dán nejpozději v době nastoupení dispozičních účinků právního jednání (tj. návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí a lhůta počíná plynout od dokončení právního jednání, tj. až od právních účinků daného jednání). Oznámení o výhradě bylo odesláno 7. 7. 2021, tedy 1 kalendářní měsíc před uplynutím lhůty (7. 8. 2021). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 313/2001 nestačí pouze, aby blízká osoba prokázala, že o zkracujícím úmyslu dlužníka nevěděla nebo vědět ani nemusela, ale musí rovněž tvrdit a prokazovat, že při právním jednání vynaložila takovou náležitou pečlivost a učinila konkrétní kroky k tomu, aby zjistila a poznala, že se nejedná o úmysl dlužníků zkrátit věřitele. Žalovaný však v řízení neprokázal a dokonce ani netvrdil, že při uzavření darovací smlouvy vyvinul náležitou pečlivost a podnikl další kroky. Dále poukazuje na ustanovení § 10 zákona č. 191/1950 Sb., který připouští vydání neúplné směnka při jejím vystavení, má-li být později vyplněna, jak bylo ujednáno. Pro ujednání o doplnění blankosměnky zákon nepředepisuje žádné formální náležitosti a blankosměnka se stává směnkou až po doplnění chybějících náležitostí a tyto účinky přeměny směnky nastávají ex tunc, kdy vznikne i závazek avalisty, který se na blanko směnku podepsal (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 483/2002, R 103/2016). Skutečnost, kdy žalobkyně vyplnil předmětnou směnku, je tak irelevantní. Pohledávka žalobkyně z titulu předmětné směnky existovala již v roce 2019. Žalovaný neunesl břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k prokázání, že při uzavření darovací smlouvy učinil takové kroky, aby zjistil, zda darováním předmětné nemovitosti dlužníci nezkracují své věřitele a toto již nelze zhojit v odvolacím řízení. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud doplnil dokazování v níže uvedeném rozsahu a poté po přezkoumání napadeného rozhodnutí a zhodnocení všech důkazů odvolání žalovaného shledal důvodné. Podle § 593 o. z. vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně sice dospěl k závěru, že v případě výhrady práva dovolat se neúčinnosti právního jednání dle § 593 o. z. nedochází k přerušení dvouleté lhůty stanovené pro dovolání se neúčinnosti právního jednání v § 590 odst. 1 písm. c) o. z. a rovněž v § 591 o. z., ale jen k stavění lhůty, nicméně rovněž dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila svůj nárok včas. Darovací smlouva, na jejímž základě žalovaný nabyl vlastnictví bytové jednotky, byla uzavřena 4. 7. 2019, návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí byl podán dne 7. 8. 2019, přičemž oznámení o výhradě bylo notářem [tituly před jménem] [jméno FO] odesláno žalovanému na adresu [adresa], dne 7. 7. 2021, přičemž z obálky, v níž byla doručovaná písemnost uložena, bylo dále zjištěno, že adresát nebyl zastižen, bylo mu oznámeno uložení zásilky dne 13. 7. 2021 a protože zásilku nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, byla dne 26. 7. 2021 vrácena zpět odesílateli. Byť žalovaný si zásilku nevyzvedl, je podstatné, že výhrada žalobkyně dovolat se neúčinnosti právního jednání se dostala do dispoziční sféry žalovaného. Pohledávka vůči [tituly před jménem] [jméno FO] a [Anonymizováno] [jméno FO] byla žalobkyni přiznána rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 1. 2022, č. j. 49 Cm 24/2021-97, jímž směnečný platební rozkaz vydaný dne 4. 8. 2021, č. j. 49 Cm 24/2021-11, byl ponechán v platnosti a žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů námitkového řízení částku 56 628 Kč, přičemž na rozsudku sice byla vyznačena právní moc dnem 15. 2. 2022, nicméně z obsahu směnečného spisu bylo zjištěno, že datum právní moci bylo vyznačeno nesprávně. Oba žalovaní ([tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]) proto rozsudku totiž podali včasné odvolání, následně k jejich žádosti jim pravomocně bylo přiznáno částečné osvobození od soudních poplatků, přičemž řízení o odvolání obou žalovaných proti rozsudku bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 9. 2022, č. j. 49 Cm 24/2021-131, a odvolání proti tomuto usnesení bylo odmítnuto usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, č. j. 2 Cmo 193/2022-144, takže usnesení Krajského soudu v Plzni o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku nabylo právní moci dne 7. 10. 2022, a s ohledem na odkladný účinek odvolání tak až tento den mohl nabýt právní moci rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 1. 2022, č. j. 49 Cm 24/2021-97. Jelikož v projednávané věci žalobkyně žalobu podala dne 22. 9. 2022, učinila tak ještě předtím, než se její pohledávka stala vykonatelnou, tudíž je nutno uzavřít, že byla podána včas. Odvolací soud se tak dále zabýval obranou žalovaného spočívající v tvrzení, že bytová jednotka byla od počátku pořizována pro něj a i náklady na její pořízení byly hrazeny z jeho prostředků, přičemž odvolací soud za tím účelem kromě listinných důkazů provedl i výslech svědků, a to rodičů žalovaného [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že syn (žalovaný) měl z životního pojištění a stavebního spoření naspořenou částku přibližně 200 000 Kč a tyto finance si po jejich výplatě po dosažení 18 let ponechal u otce jako investici do budoucna, což považovala za rozumné. S otcem žalovaného se rozvedla v době, kdy žalovanému bylo přibližně 5 let, žalovaný byl po rozvodu manželství v její péči a žila s ním v Praze. V době uzavření kupní a následně darovací smlouvy k předmětné bytové jednotce žalovaný již s ní nebydlel, bydlel se svou přítelkyní a byl zaměstnán. Když jí žalovaný oznámil, že si pořídil jako investici byt a za tímto účelem uzavřel hypoteční úvěr, chtěla listiny vidět, neboť pracovala jako poradkyně v oblasti poskytování hypotečních úvěrů. Následně zjistila, že byť žalovaný smlouvu o úvěru podepsal jako hlavní žadatel a k žádosti pouze přistoupil jeho otec a současná manželka otce, tak kupní smlouvou byt získal otec žalovaného s manželkou. Svědkyně poté otce žalovaného kontaktovala a urgovala k převedení bytu na žalovaného, což otec žalovaného přislíbil s tím, že dojde k uzavření darovací smlouvy. Současně jí bylo žalovaným sděleno, že v bytě bude bydlet dědeček žalovaného, který mu tak bude pomáhat se splácením hypotéky a dle poznatků svědkyně dědeček v bytě od počátku skutečně bydlel a bydlí zde i v současnosti. Prostředky z úvěru, které byly poskytnuty žalovanému, byly fakticky použity na refinancování prostředků vynaložených otcem žalovaného, které za syna investoval. Dále zjistila, že z částky, kterou měl žalovaný naspořenou na životním pojištění a stavebním spoření, částka 50 000 Kč byla vyplacena jako rezervační poplatek a dále jí otec žalovaného sdělil, že přibližně částka 150 000 Kč měla být vynaložena na rekonstrukci bytu. Svědkyně však osobně v bytě žádné opravy či úpravy, které by odpovídaly této částce, nezaznamenala. Otec žalovaného svědkyni vysvětlil, že kupní smlouvu bylo nutno uzavřít rychle. V době uzavření kupní a darovací smlouvy styk žalovaného s otcem odpovídal tomu, že syn je dospělý a žije v Praze, s otcem se stýká, dle odhadu svědkyně tak 2 krát do měsíce. Svědkyně věděla, že otec žalovaného v minulosti pracoval na pozici ředitele lázeňských domů, o tom, že by měl nějaké dluhy, nebyla informována. Přesný motiv, proč otec žalovaného kupní smlouvu uzavřel sám jako nabyvatel se svojí manželkou, neví, bylo jí to vysvětleno výhodností koupě a potřebou rychlého jednání a nutnosti rychlého zaplacení prostředků, dále i věkem syna. Svědkyně ví, že v té době se otec žalovaného rozhodl podnikat a rozjížděl restauraci [Anonymizováno], byly to počátky podnikání. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že žalovanému v roce 2017 skončilo stavební spoření i životní pojištění a peníze chtěl do budoucna investovat nejlépe do nějaké nemovité věci. Svědek prostřednictvím známého realitního makléře dostal vhodnou investiční nabídku na koupi bytu 1+1, prodávající chtěl bytovou jednotku rychle prodat. Svědek se se synem domluvil, že urychleně sežene finanční prostředky na zaplacení kupní ceny, část peněz použil se souhlasem žalovaného z jeho naspořených prostředků, zbývající prostředky si zapůjčil s tím, že věc bude dořešena formou uzavření úvěrové smlouvy. Ta byla uzavřena někdy na podzim 2018, žalovaný ji uzavíral již jako hlavní dlužník a svědek s manželkou byli jen ručitelé, když plánovali byt převést na žalovaného. Z úvěru byly poskytnuty prostředky ve výši 600 000 Kč, kupní cena za bytovou jednotku činila 700 000 Kč, 50 000 Kč se muselo zaplatit jako rezervační poplatek, dále určitou částku musel svědek zaplatit navíc za poskytnutí zapůjčených prostředků v krátkém čase před uzavřením kupní smlouvy. Další prostředky vynaložil na opravu bytu a jeho zařízení, zhruba 150 000 Kč. V té době svědek pracoval jako ředitel lázeňského hotelu, jeho manželka u společnosti [Anonymizováno]. Z pozice ředitele hotelu v [jméno FO] úspěšně rozjel 2 hospody plzeňského typu. Oba projekty dosud fungují. Dále ve spolupráci s žalobkyní rozjel projekt restaurace [Anonymizováno] v létě 2019, ale v důsledku covidové situace se společnost dostala do problémů, avšak restaurace funguje úspěšně i nyní. Svědek nedokázal přesně vysvětlit, proč darovací smlouva s žalovaným byla uzavřena více než s ročním odstupem od nabytí bytové jednotky kupní smlouvou. Uvedl, že s žalovaným bylo jednáno o tom, že v bytě bude moci žít jeho dědeček a zhruba na počátku roku 2019 žádal známého, aby připravil darovací smlouvu. Hypoteční úvěr od samého počátku splácí žalovaný. Žalovaného informoval, že se rozhodl podnikat prostřednictvím obchodní společnosti (koncept restaurace [Anonymizováno]). S ohledem na úspěšné rozjetí předchozích restaurací nepředpokládal, že v tomto případě se to nepodaří, ale bohužel přišel covid, který úspěšné podnikání de facto zklikvidoval. Prostředky z úvěrové smlouvy uzavřené s žalovaným byly poukázány na účet svědka, z těchto hradil závazky z „rychlých půjček“, které si vzal na zaplacení kupní ceny bytu. V té době s manželkou vlastnili i dům, měli hypotéku, o tom, že dům svědek vlastní žalovaný věděl. V době, kdy byla uzavírána darovací smlouva, žádný dluh s manželkou vyjma hypotečního úvěru svědek neměl. K neplnění závazku z uzavřené smlouvy s žalobkyní začalo docházet až v důsledku covidu, někdy na podzim roku 2020, následně pak společnost nebyla schopna dodržet sjednaný závazek ohledně množství odebraného produktu a větší problémy nastaly v druhém covidovém období na podzim roku 2020, a poté převedl provozovnu na jiného zájemce. Závazek ze směnky splácí společně s manželkou v částce 10 000 Kč měsíčně. V případě koupě předmětné bytové jednotky se od počátku jednalo o rodinnou záležitost a účelem bylo pořídit bytovou jednotku pro syna. Vyřízení hypotečního úvěru nějaký čas trvá, proto zaplacení kupní ceny řešil svědek z „rychlých půjček“. Ve smlouvě o hypotečním úvěru s manželkou vystupovali jako ručitelé, protože syn, byť byl již zaměstnán, byl krátce po škole, byl mladý, neměl pracovní historii. Ohledně doložení bonity svědka a jeho rodiny žalobkyně nic nepožadovala, pouze požadovala podepsat směnku. Myslí si, že to bylo na základě dobrých předchozích zkušeností s jeho osobou, když úspěšně rozjel předchozí 2 koncepty. Restauraci plánoval otevřít již v květnu 2019, bylo to hektické období, byl v časovém tlaku, stavební práce měly zpoždění, na otevření restaurace spěchal, neboť každý měsíc prostoje vznikají ztráty. K uzavření restaurace z rozhodnutí svědka došlo na jaře 2021 v důsledku nepředvídatelných událostí v souvislosti s covidovou pandemií. O sepis darovací smlouvy žádal realitního makléře pana [jméno FO], který návrh smlouvy předložil asi na jaře 2019, poté koncept smlouvy zaslal žalovanému, který žil v Praze. Dům, který v té době s manželkou vlastnil, měl hodnotu asi 5 milionů, výše hypotečního úvěru na domu váznoucí v roce 2019 činila něco přes 3 miliony, s žalovaným v roce 2019 majetkovou situaci nijak zvlášť neprobíral. Z přehledu plateb – historie výpisu z účtu hypotečního úvěru žalovaného za období od ledna 2023 do dubna 2024 a dále výpisů z účtu hypotečního úvěru žalovaného za období od září 2018 do listopadu 2022 bylo zjištěno, že splátky hypotečního úvěru prováděl žalovaný ze svého účtu. Z detailu produktů stavebního spoření [právnická osoba] (klient [jméno FO]) bylo zjištěno, že smlouva o stavebním spoření byla uzavřena dne 24. 4. 2001 a zůstatek při ukončení činil částku 103 911,70 Kč, dne 1. 10. 2017 byla provedena výplata uspořené částky 103 880,70 Kč na číslo účtu [č. účtu], přičemž bylo doloženo, že se jedná o účet otce žalovaného (scanem záznamu o zadání internetové platby ve prospěch tohoto účtu). Z listiny společnosti [právnická osoba]., ze dne 26. 8. 2015 bylo zjištěno, že k 25. 4. 2015 vznikl žalovanému nárok na pojistné plnění (jako pojištěný byl veden žalovaný, jako pojistník otec žalovaného) ve výši [částka] a tato platba byla poukázána opět na účet otce žalovaného. Žalovaný k tomu uvedl, že část prostředků se do dispozice otce dostala již v roce 2015, ale otec mu v té době veškeré prostředky dle vzájemné domluvy spravoval s tím, že měly být použity na pořízení bytové jednotky pro žalovaného a současně bylo dojednáno, že v této bytové jednotce bude svoji bytovou potřebu uspokojovat dědeček žalovaného. Žalobkyně dále předložila listinu – kalkulaci smluvní pohledávky, vystavenou dne 20. 5. 2021, z níž vyplývá, že v období červen 2019 až květen 2022 se společnost [Anonymizováno] dostala do prodlení s řádným plněním závazků, v tomto období činil závazek obratu 1 763 656 Kč, skutečný obrat činil 1 039 055 Kč. Z e-mailové interní komunikace žalobkyně z období září 2020 ohledně schválení kreditu prodloužení smlouvy [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyplývá, že bylo žádáno o aktuální výpisy nemovitostí, které vlastnili manželé [jméno FO] při podpisu „původní smlouvy“, k čemuž jsou doloženy výpisy z katastru nemovitostí vztahující se k předmětné bytové jednotce a dále k rodinnému domu v [Anonymizováno] včetně pozemků. Dle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Dle § 590 odst. 1 písm. c) o. z. věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních 2 letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel. Dle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních 2 letech. To neplatí, jedná-li se o a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. Po zhodnocení všech provedených důkazů v řízení před soudem prvního stupně i odvolacím soudem odvolací dospěl k závěru, že sice byly splněny formálně předpoklady ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z. pro dovolání se žalovanou relativní neúčinnosti právního jednání dlužníků ([tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]), a to darovací smlouvy, kterou dlužníci převedli na žalovaného výše specifikované nemovité věci, když v době uzavření darovací smlouvy již existoval směnečný závazek dlužníků vůči žalobkyni na základě jimi avalované blankosměnky, byť směnečný závazek se stal účinným až dodatečným vyplněním blankosměnky, zároveň nebylo prokázáno, že by žalovaný vynaložil aktivitu ke zjištění aktuální majetkové situace dlužníků, včetně jejich závazků, a nebylo ani prokázáno, že by dlužníci měli další jiný majetek, na který by bylo možno žalobkyní vést exekuci a bylo by tak možno dojít k závěru, že ke zkrácení žalobkyně jako věřitelky z důvodu dalšího majetku nedochází, když i další nemovitý majetek, a to rodinný dům v [Anonymizováno], včetně souvisejících pozemků, byl již převeden na dceru dlužníků, nicméně odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci úspěšné dovolání se relativní neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníků je v souladu s ustanovením § 591 písm. d) o. z. vyloučeno, když podle názoru odvolacího soudu ustanovení § 591 o. z. je ve vztahu k ustanovení § 590 o. z. nutno považovat za ustanovení speciální, které dopadá na bezúplatná právní jednání. Smyslem institutu dovolání se relativní neúčinnosti právního jednání dlužníka je, aby se dlužník nemohl bez dalšího zbavit majetku, ze kterého může věřitel uspokojit své pohledávky, ale v projednávané věci je nutno zohlednit, že dlužníci sice předmětné nemovité věci nabyli do svého vlastnictví kupní smlouvou a až následně vlastnické právo k těmto nemovitým věcem darovací smlouvou převedli na žalovaného, avšak provedenými důkazy bylo spolehlivě prokázáno, že od počátku bylo úmyslem předmětné nemovitosti pořídit pro žalovaného, který pořízení nemovitých věcí také fakticky financoval. Obranu žalovaného odvolací soud vzal za prokázanou jak na základě výpovědí svědků [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], tak i listinných důkazů. Byť svědci jsou rodiči žalovaného a svědek [jméno FO] spolu se současnou manželkou předmětné nemovitosti na žalovaného převedli, výpovědi svědků odvolací soud posoudil jako věrohodné, když jejich výpovědi korespondují s listinnými důkazy. Bylo totiž spolehlivě prokázáno, že žalovaný měl finanční prostředky ze stavebního spoření a životního pojištění a tvrzení žalovaného, že je měl v „úschově“ u svědka, je s ohledem na jejich blízký rodinný vztah a tehdejší věk nezletilého zcela věrohodné, jakož i skutečnost, že koupi bytu jako investici žalovaného organizoval svědek. Skutečnost, že bytová jednotka byla fakticky pořizována pro žalovaného, odvolací soud považuje za prokázanou také proto, že zbylá část kupní ceny vynaložená otcem žalovaného a jeho manželkou za bytovou jednotku jim byla refinancována z hypotečního úvěru ve výši 650 000 Kč, přičemž smlouvu o hypotečním úvěru jako dlužníci uzavřeli dne 13. 8. 2018 žalovaný, jeho otec a manželka otce, ale žalovaný byl zjevně míněn jako hlavní dlužník, když byl ve smlouvě jako dlužník uveden na prvním místě a dále byl za dlužníky zmocněn k přejímání písemností, a co je především podstatné, bylo současně také prokázáno, že žalovaný závazek z hypotečního úvěru po celou dobu splácí. Pokud by bytová jednotka nebyla pořizována pro žalovaného, postrádá jakoukoliv logiku, aby žalovaný, jemuž v době uzavření smlouvy o hypotečním úvěru bylo 20 let, na sebe bral takový závazek. Dále odvolací soud považuje za podstatné, že smlouva o hypotečním úvěru byla uzavřena téměř rok předtím, než dlužníci ([tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] [jméno FO]) uzavřeli dne 1. 6. 2019 s žalobkyní smlouvu o zajištění reklamních a propagačních služeb v rámci franšízového konceptu a byť mezi koupí předmětné bytové jednotky a uzavřením smlouvy o hypotečním úvěru a následným uzavřením darovací smlouvy je časová prodleva zhruba 1 roku, jeví se jako logické vysvětlení, proč nebyla kupní smlouva uzavřena přímo žalovaným jako nabyvatelem, tedy nutnost rychlého jednání a zaplacení kupní ceny při uzavírání kupní smlouvy. I pokud jde o následnou prodlevu s uzavíráním darovací smlouvy, jelikož se jednalo o záležitost v rámci rodiny, nebyl žádný „časový tlak“ na uzavření darovací smlouvy, neboť jak bylo zjištěno z výpovědi matky žalovaného, která otce žalovaného upomínala o uzavření darovací smlouvy, ani ona nepochybovala, že k jejímu uzavření dojde a také bytovou jednotku obýval od počátku dědeček žalovaného. Konečně skutečnost, že převod bytové jednotky na žalovaného darovací smlouvou byl výsledkem předchozí dohody v rámci rodiny a nikterak nesouvisel s uzavřením smluvního vztahu [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO] s žalobkyní, svědčí také e-mail realitního makléře [jméno FO] otci žalovaného z 8. 3. 2019, jímž otci žalovaného zaslal v příloze scan darovací smlouvy na byt v [adresa] s tím, že darovací smlouvu má připravenou k podpisu. Lze tak uzavřít, že je-li účelem zákona zabránit dlužníku zbavovat se majetku, z kterého by se mohl uspokojit věřitel, v projednávané věci nelze učinit závěr, že by se dlužníci ([tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]) zbavili svého majetku za účelem zkrácení věřitele (žalobkyně), neboť při nabytí bytové jednotky dlužníky, kdy žádný závazek dlužníků vůči žalobkyni neexistoval, bylo počítáno s tím, že bytová jednotka je pořizována pro žalovaného, který také fakticky její koupi financoval, takže dlužníci byli dočasně (do doby převodu bytové jednotky na žalovaného) jen formálními vlastníky zapsanými v katastru nemovitostí. Uzavřením darovací smlouvy tak fakticky žádná hodnota z majetku dlužníků neušla, ušla pouze formálně, když ušlý majetek byl financován nikoliv dlužníky, ale žalovaným. V jednání otce žalovaného a jeho manželky (dlužníků) tak nelze shledat úmysl zkrátit věřitele, když uzavřením darovací smlouvy s žalovaným plnili jen předchozí ústní dohodu převést bytovou jednotku na žalovaného, který její pořízení také financoval, tudíž tímto plněním bylo vyhověno mravnímu závazku i ohledům slušnosti. Nad rámec výše uvedeného, co odvolací soud vedlo k závěru o nedůvodnosti žaloby z důvodu naplnění podmínek uvedených v § 591 písm. d) o. z., odvolací soud navíc uvádí, že byť žalovaný ani netvrdil, že by v souvislosti s převodem bytové jednotky darovací smlouvou vyvinul jakoukoliv aktivitu ke zjištění finanční a majetkové situace dlužníků, je nutno podotknout, že v okamžiku, kdy k uzavření darovací smlouvy došlo, existovala toliko blankosměnka z 1. 6. 2019, jež se stala řádnou směnkou až po doplnění chybějících náležitostí dne 30. 3. 2021, je tak zřejmé, že i kdyby žalovaný vyvinul tímto směrem určitou aktivitu, těžko by mohl seznat, zda vůbec, v jaké výši a proč dlužníci mají dluh vůči žalobkyni. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř a žalovanému, který byl ve věci plně úspěšný, byla přiznána plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady žalovaného před soudem prvního stupně spočívají v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce za 6 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis vyjádření k žalobě včetně jejího doplnění z 6. 12. 2022, za zastoupení při jednání soudu dne 31. 5. 2023, za sepis vyjádření ze dne 29. 6. 2023, které bylo učiněno po poučení soudem dle § 118a o. s. ř. a za zastoupení při jednání dne 16. 8. 2023) po 3 100 Kč dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), když odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč, neboť v řízení o určení neúčinnosti právního jednání nelze vymezit hodnotu předmětu věci. V tomto řízení se totiž nejedná o právo k věci jako takové a v případě úspěchu ve věci se žalobce může pouze uspokojovat z hodnoty věci, jež byla předmětem odporovaného úkonu, a to pouze do výše svých závazků vůči dlužníkovi. Tento právní závěr odpovídá i nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2155/21, z něhož vyplývá, že odměna dle § 8 odst. 1 advokátního tarifu se uplatní pouze za situace, kdy současně s návrhem na určení neúčinnosti právního jednání je podán i návrh na peněžité plnění. Náklady dále tvoří 6 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a spolu s částkou 4 284 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH, celkem náklady za řízení před soudem prvního stupně činí 24 684 Kč. Za řízení před odvolacím soudem žalovanému náleží náhrada nákladů spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč a v nákladech na zastoupení, a to v odměně zástupce za 6 úkonů právní služby (za sepis odvolání, zastoupení při jednání dne 10. 4. 2024, za sepis vyjádření ze dne 8. 5. 2024, za zastoupení při jednání dne 15. 5. 2024 a za zastoupení při jednání dne 7. 6. 2024, jež trvalo déle než 2 hodiny, takže považováno za 2 úkony právní služby) po 3 100 Kč, když odvolací soud nepovažoval jako účelně učiněný úkon vyjádření ze dne 8. 4. 2024, když v podstatě v něm jsou opakovány shodné argumenty jako v odvolání. Dále náklady tvoří 6 režijních paušálů po 300 Kč, náhrada za ztrátu času za 12 započatých půl hodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu a cestovné zástupce osobním automobilem na trase [adresa] a zpět k výše uvedených jednáním odvolacího soudu celkem ve výši celkem 5 115 Kč, dále částka ve výši 5 610 Kč odpovídající 21% sazbě DPH, takže celkem náklady odvolacího řízení činí 34 325 Kč. Náklady za řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 59 009 Kč odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v obecné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení