9 C 345/2022 - 105

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Lukášem Ludvíkem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalovanému [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o určení neúčinnosti právního jednání takto:

Výrok

I. Určuje se, že darovací smlouva uzavřená dne [datum] mezi žalovaným na straně jedné jako obdarovaným a Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], r.č.: [číslo], bytem [adresa], a Bc. [jméno] [příjmení], r.č.: [číslo], bytem [adresa], na straně druhé jako dárci, s předmětem darování nemovité věci - jednotky [číslo] označené jako byt, vymezené dle obč. v budově [adresa], postavené na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), a spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech specifikované budovy a pozemku, vše zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] (byt), [anonymizováno] (budova a pozemky) pro [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek], a návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ze dne [datum], jsou vůči žalobci neúčinná právní jednání.

II. Určuje se, že k uspokojení vykonatelné pohledávky žalobce ve výši 3.682.367,59 Kč s příslušenstvím, kterou žalobce eviduje za Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], r.č.: [číslo], bytem [adresa], a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], r.č.: [číslo], bytem [adresa], vyplývající ze směnečného platebního rozkazu vydaného [název soudu] dne [datum rozhodnutí], č. [číslo jednací], a z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí], č. [číslo jednací], je žalobce oprávněn vést exekuci a žalovaný jako vlastník nemovité věci je povinen strpět vedení exekuce na jednotku [číslo] označenou jako byt, vymezenou dle obč. v budově [adresa], postavenou na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (zastavěná plocha a nádvoří), a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech specifikované budovy a pozemku, vše zapsané v Katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] (byt), [anonymizováno] (budova a pozemky) pro [katastrální uzemí] [anonymizováno], [územní celek].

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 103.124,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění

Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení neúčinnosti právního jednání specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku a určení, že v důsledku neúčinnosti právního jednání je žalobce oprávněn vést exekuci na majetek ve vlastnictví žalovaného. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že má proti Ing. [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], otci žalovaného, a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození] (dále jen jako„ Dlužníci“, příp. [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] sám jako„ Dlužník“) vykonatelnou pohledávku ve výši 3.682.367,59 Kč s příslušenstvím (dále jen„ Pohledávka“). Právním titulem pohledávky je vlastní směnka na řad žalobce ze dne [datum], kterou vystavila [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) a jejímiž avaly jsou Dlužníci. Pohledávka byla žalobci přisouzena směnečným platebním rozkazem [název soudu] č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem téhož soudu č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí]. Na Pohledávku Dlužníci žalobci neuhradili ničeho. Dne [datum] uzavřeli Dlužníci se žalovaným darovací smlouvu, kterou žalovanému darovali nemovitou věc uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku (dále jen„ Byt“). Tímto právním jednáním Dlužníci úmyslně zkrátili v budoucnu vzniklou Pohledávku, neboť si museli být vědomi, že Pohledávka může vzniknout a darováním bytu žalovanému se zbavili majetkové hodnoty, z níž by mohla být Pohledávka uspokojena. Notářským protokolem ze dne [datum] si žalobce vyhradil právo dovolat se neúčinnosti právního jednání Dlužníků ve smyslu ustanovení § 593 občanského zákoníku. Žalobce se proto domáhá, aby soud určil neúčinnost tohoto právního jednání Dlužníků (jakož i návrhu na vklad vlastnického práva k Bytu ve prospěch žalovaného do katastru nemovitostí ze dne [datum]) a také určil, že v důsledku neúčinnosti právního jednání je žalobce oprávněn vést exekuci na Byt. Co se týče podrobnější právní argumentace žalobce, tak soud odkazuje na žalobu. Žalovaný pokládal žalobu za nedůvodnou, když především zpochybnil tvrzení žalobce, že Dlužníci jednali při darování Bytu žalovanému v úmyslu zkrátit Pohledávku. I kdyby tento úmysl měli, tak ten nebyl znám žalovanému a ani mu znám být nemusel. Žalovaný také uvedl, že mu nebyla oznámena výhrada práva žalobce dovolat se neúčinnosti právního jednání Dlužníků. Soud ve věci nařídil jednání, provedl při něm dokazování v rozsahu postačujícím pro rozhodnutí a dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Soud je povinen nejprve posoudit, zda má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem (§ 80 o.s.ř.). Žalobce tuto zákonnou podmínku splnil. Žalobce je přesvědčen, že napadené právní jednání Dlužníků je vůči němu neúčinné a žalobce má proto právo exekučně postihnout Byt. Za situace, kdy se na neúčinnosti právního jednání účastníci řízení neshodnou, je podání určovací žaloby jediným způsobem, jak se žalobce eventuálně může domoci určení neúčinnosti právního jednání Dlužníků a také určení, že v důsledku této neúčinnosti je oprávněn vést exekuci na Byt. Určovací žaloba je ostatně občanským zákoníkem pro tyto případy normována, viz níže. Z účastníky předložených listinných důkazů soud zjistil, že dne [datum] uzavřeli žalobce a [anonymizováno] Smlouvu o zajištění reklamních a propagačních služeb v rámci franšízového konceptu„ Srdcovka“. Předmětem smlouvy bylo provozování restaurace [anonymizována dvě slova] na ulici [ulice] v [obec] [příjmení] dle franšízového konceptu žalobce. Další detaily smluvního plnění mezi smluvními stranami nejsou pro předmět tohoto řízení podstatné, co podstatné je, je skutečnost, že [anonymizováno] se ve smlouvě zavázalo vystavit na řad žalobce vlastní blankosměnku bez protestu, neúplnou v části dne splatnosti a směnečné sumy, kteréžto údaje byl oprávněn vyplnit žalobce pro případ vzniku smluvní pohledávky žalobce za [příjmení]. Za zaplacení směnky se měli jako rukojmí zaručit Dlužníci. Smlouvu za [anonymizováno] podepsal Dlužník jako jednatel [příjmení] (viz smlouva na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Směnka skutečně vystavena byla, a to dne [datum], téhož dne ji podepsali Dlužníci jako rukojmí. Jelikož následně vznikla žalobci ze shora uvedené smlouvy za [příjmení] pohledávka ve výši 3.682.367,59 Kč, vyplnil žalobce tuto sumu do směnky s datem splatnosti [datum] (viz směnka na [číslo listu] spisu). Plnění ze směnky se žalobce domáhal po Dlužnících soudní cestou. Pohledávka spolu s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení byla žalobci přisouzena směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Plzni č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], ve spojení s rozsudkem téhož soudu č.j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci dne [datum] (viz obsah připojeného spisu [název soudu]). Také [anonymizováno] si nevedlo příliš dobře a v roce 2021 se dostalo do úpadku, který byl (a stále je) řešen konkursem na jeho majetek, přičemž žalobce v insolvenčním řízení přihlásil mj. i pohledávku ze shora zmíněné směnky (viz listiny na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Nebylo tomu tak vždy, v roce 2019 mělo [anonymizováno] obrat přesahující 9 mil. Kč a skončilo s kladným hospodářským výsledkem (viz výkaz zisku a ztráty na [číslo listu] spisu). Od právních vztahů mezi žalobcem, [příjmení] a Dlužníky je možno se přesunout k právnímu jednání mezi Dlužníky a žalovaným. Byt koupili Dlužníci v květnu 2018 za částku 700.000 Kč (viz kupní smlouva na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Dne [datum] si Dlužníci a žalovaný, všichni v postavení spoludlužníků, sjednali u [právnická osoba] hypoteční úvěr ve výši 650.000 Kč, který měl sloužit k náhradě výdajů za zaplacenou část kupní ceny Bytu. Kontaktní osobou byl na straně spoludlužníků žalovaný (viz hypoteční smlouva na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Dne [datum] uzavřeli Dlužníci se žalovaným darovací smlouvu, kterou darovali žalovanému [příjmení], právní účinky zápisu vlastnického práva nastaly ke dni [datum] (viz darovací smlouva a výpis z katastru nemovitostí na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Darovací smlouva však byla ze strany realitního makléře připravena k podpisu již v březnu 2019 (viz e-mail na [číslo listu] spisu). Notářským protokolem notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] si žalobce vyhradil právo dovolat se neúčinnosti darovací smlouvy ve smyslu ustanovení § 593 občanského zákoníku, přičemž notář se zavázal sdělit žalobci, zda se oznámení o výhradě podařilo doručit žalovanému (viz protokol na [číslo listu] – [anonymizováno] spisu). Oznámení o výhradě odeslal notář žalovanému cestou poštovní přepravy dne [datum] (viz podací lístek na [číslo listu] spisu). K transakcím mezi žalovaným a Dlužníkem se sluší podotknout, že již v roce 2017 měl žalovaný zaslat ze svého účtu na účet Dlužníka částku ve výši 103.888,70 Kč, představující uspořenou částku ze stavebního spoření (viz výpis z účtu na [číslo listu] spisu). Dlužník nezapomněl ani na svoji dceru [jméno], dnes [příjmení], které spolu s manželkou v roce 2020 darovali rodinný dům [adresa] v [obec] (viz výpisy z katastru nemovitostí na [číslo listu] spisu). Podle ustanovení § 589 občanského zákoníku zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). Podle ustanovení § 590 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel. Podle ustanovení § 593 občanského zákoníku vyhradí-li si věřitel dříve, než se jeho pohledávka stane vykonatelnou, právo dovolat se neúčinnosti právního jednání tím, že výhradu prostřednictvím notáře, exekutora nebo soudu oznámí tomu, vůči komu se neúčinnosti právního jednání může dovolat, pak věřiteli lhůta k dovolání se neúčinnosti právního jednání neběží, dokud se pohledávka vykonatelnou nestane. Podle ustanovení § 573 občanského zákoníku má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle ustanovení § 594 odst. 1 občanského zákoníku neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce. Žaloba je důvodná. Žalobce se odpůrčí žalobou podle ustanovení § 589 občanského zákoníku domáhá určení, že právní jednání Dlužníků (darovací smlouva ze dne [datum] a návrh na vklad vlastnického práva k Bytu do katastru nemovitostí ze dne [datum]) nejsou vůči žalobci právně účinná, neboť zkrátily uspokojení Pohledávky. Žalovaný je ve věci pasivně legitimován, neboť to byl on, kdo s Dlužníky právně jednal (§ 594 odst. 1 občanského zákoníku). Konkrétně se žaloba opírá o ustanovení § 590 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku. Splnění některých podmínek pro úspěšnou žalobu, tak jak jsou v tomto zákonném ustanovení formulovány, je zřejmé na první pohled. Žalobce byl nepochybně zkrácen právním jednáním Dlužníků, neboť darováním Bytu žalovanému se Dlužníci zbavili části z masy svého majetku, která jinak mohla posloužit k uspokojení Pohledávky. Že k právnímu jednání došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou je rovněž jasné, když Dlužník a žalovaný jsou otec a syn. I temporální podmínku citovaného zákonného ustanovení žalobce splnil. Obecně má věřitel k podání odpůrčí žaloby dvouletou lhůtu počítanou od uskutečnění odporovaného právního jednání. Darovací smlouva byla uzavřena dne [datum] a žaloba byla podána dne [datum], tedy po více než dvou letech. Zde však do hry vstupuje ustanovení § 593 občanského zákoníku. Jelikož Pohledávka ještě nebyla v době odporovaného právního jednání vykonatelná, využil žalobce zákonné možnosti a notářským protokolem notáře [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] si vyhradil právo dovolat se neúčinnosti právního jednání pro futuro. Žalobci poté započal běh dvouleté zákonné lhůty pro podání odpůrčí žaloby až od vykonatelnosti Pohledávky, která nastala v únoru 2022. Žalovaný však namítá, že výhrada práva žalobce nebyla perfektní, když žalovanému nebyla v souladu se zákonem oznámena. Žalobce ovšem prokázal, že oznámení o výhradě práva odeslal notář žalovanému cestou poštovní přepravy dne [datum]. Žalovaný nenamítá, že by notář oznámení zaslal na chybnou adresu, ostatně jde o stejnou adresu, kterou žalovaný uvedl jako svoji doručovací adresu ve smlouvě o hypotečním úvěru v roce 2018, která je jeho evidenční adresou bydliště a kterou uvádí jako svoji doručovací adresu v tomto řízení. Žalovaný tedy de facto tvrdí, že mu oznámení nebylo doručeno. Jak však uvádí komentář k ustanovení § 593 občanského zákoníku dostupný v právním informačním systému ASPI autorky doc. JUDr. [jméno] [příjmení], CSc. (dále jen„ Komentář 593“),„ výhrada je adresované právní jednání, a to právní jednání vůči nepřítomnému, takže je třeba použít § 570 a násl. To znamená, že platí teorie dojití: výhrada bude perfektní dojitím do dispoziční sféry adresáta. Takto je třeba mít za to, že pro zastavení běhu prekluzivní lhůty je rozhodný právě den, kdy výhrada dojde adresátovi. Jak plyne z povahy věci, výhrada musí mít písemnou formu.“ Ustanovení § 570 občanského zákoníku upravuje vyvratitelnou právní domněnku doručení zásilek doručovaných provozovatelem poštovních služeb: U vnitrostátních zásilek se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání. Dle Komentáře 593„ vzhledem k tomu, že se jedná o domněnku vyvratitelnou, lze ji vyvrátit důkazem, že třetí den po odeslání nedošla, že došla dříve, anebo později. Skutkově i právně zajímavější je případ, kdy zásilka došla později (např. proto, že jednající zásilku neodeslal na adresu toho adresáta, kterému ji adresoval, adresát se v místě, na které měla být zaslána, nezdržoval a prokáže zásadní objektivní důvody, proč se tam nezdržoval (např. byl po havárii v nemocnici, srov. komentář k § 570)).“ Žalovaný byl proto soudem podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poučen o povinnosti tvrdit a prokazovat skutečnosti, které by byly způsobilé vyvrátit domněnku doručení oznámení o výhradě práva dle ustanovení § 573 občanského zákoníku. Žalovaný v následném vyjádření ze dne [datum] tuto linii obrany zcela opustil a nic k poučení soudu neuvedl, tím méně prokázal. Žalovanému tedy nezbylo, než snažit se prokázat, že nebyla naplněna poslední podmínka pro úspěšnou odpůrčí žalobu dle ustanovení § 590 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, tedy přesvědčit soud, že v době, kdy se právní jednání stalo, mu úmysl Dlužníků zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel. [příjmení] žalovaného se skládá ze dvou částí. Nejprve tvrdí, že Dlužníci nejednali při darování Bytu žalovanému v úmyslu zkrátit žalobce. I kdyby však tento úmysl měli, tak ten nebyl znám žalovanému a ani mu znám být nemusel. Soud nemá pochybnosti o tom, že Dlužníci jednali v úmyslu zkrátit žalobce. Již z časové souslednosti událostí se tento závěr nabízí. Dne [datum] avalovali Dlužníci směnku na řad žalobce, zajišťující případné budoucí pohledávky žalobce za [příjmení] na základě Smlouvy o zajištění reklamních a propagačních služeb v rámci franšízového konceptu„ Srdcovka“ z téhož dne. Za měsíc a tři dny, [datum], darovali Dlužníci Byt žalovanému. Náhoda? Žalovaný tvrdí, že ano, když v červenci 2019 pouze došlo k završení procesu darování Bytu žalovanému, který započal již v roce 2018 koupí Bytu Dlužníky, přičemž koupě byla z převážné části financována z hypotečního úvěru, jehož spoludlužníkem byl i žalovaný, kdy Byt byl Dlužníky kupován s tím, že bude následně darován žalovanému. O neexistenci úmyslu Dlužníků zkrátit žalobce darováním Bytu žalovanému má podle žalovaného svědčit i skutečnost, že realitní makléř měl darovací smlouvu připravenou k podpisu již v březnu 2019, což sdělil Dlužníkovi. Podle soudu však tato skutečnost pouze posiluje závěr o tom, že Dlužníci Byt žalovanému darovali v úmyslu zkrátit žalobce. Pokud byla darovací smlouva připravena k podpisu v březnu 2019, tak proč smluvní strany s jejím podpisem vyčkávaly další čtyři měsíce? Vysvětlení žalovaného, že tomu tak bylo proto, že nebyl s Dlužníky v častém kontaktu, působí v době informačních technologií a při vědomí vzdálenosti bydlišť Dlužníků a žalovaného až úsměvně. Mnohem pravděpodobnější je varianta, že Dlužníci, vědomi si toho, že se žalobcem hodlají vstoupit do smluvního vztahu (předsmluvní vyjednávání samozřejmě nezapočalo někdy v květnu 2019 těsně před podpisem smlouvy a vystavením směnky), posečkali s darováním Bytu žalovanému na dobu, kdy už bude jisté, že žalobci za nimi může vzniknout Pohledávka, která by případně mohla být (alespoň částečně) uspokojena z výtěžku zpeněžení Bytu. V této souvislosti soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu výslechem svědka [jméno] [příjmení], realitního makléře, neboť fakt, že darovací smlouva byla připravena k podpisu v březnu 2019, byl prokázán listinným důkazem, a soudu není zřejmé, co dalšího by svědek k věci mohl uvést. Fakt, že vlastnictví bytu Dlužníky figurovalo v úvahách žalobce, zda s Dlužníky vstoupit do smluvního vztahu, nebylo potřeba zvlášť dokazovat, neboť se v případě Bytu jednalo o věc zapsanou do veřejného seznamu a jeho existence a vlastnické právo k němu byly v době kontrahování evidentní. Především je však celá tato argumentace žalovaného dobrými úmysly jeho i Dlužníků„ dotáhnout“ dávno plánované darování Bytu v přímém rozporu s relevantní judikaturou. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. 21 Cdo 313/2001 (dále jen„ Rozsudek NS“), uvedl, že„ pro posouzení toho, zda žalovaný při uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] nemohl poznat úmysl dlužníka [anonymizováno] zkrátit jeho věřitele i při vynaložení náležité pečlivosti, nebylo významné, za jakých okolností si předmětné nemovitosti od dlužníka v roce 1995 pronajal, zda a proč do nich investoval své prostředky, zda věděl o tom, že se dlužník jako zaměstnavatel " zpožďuje" s výplatou mezd, a proč a kdy "sjednal své právní zastoupení", zda znal obsah poštovních zásilek určených dlužníku, které převzal, popřípadě že uzavření uvedených smluv představovalo "logické završení dlouhodobého procesu převodu rodinného majetku z otce na syna", neboť tyto okolnosti nevypovídají nic o tom, zda žalovaný vynaložil při uzavření darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] náležitou pečlivost k poznání úmyslu dlužníka [anonymizováno] zkrátit těmito smlouvami svého věřitele; námitkami dovolatelky ve vztahu k těmto okolnostem proto nebylo potřebné se zabývat. Rozhodující z tohoto hlediska - jak vyplývá z výše uvedeného - bylo, zda a jakou vyvinul žalovaný v době darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne [datum] činnost (aktivitu), aby úmysl dlužníka [anonymizováno] zkrátit těmito smlouvami věřitele poznal (mohl poznat), a zda tato činnost (aktivita) představovala s ohledem na okolnosti případu "náležitou pečlivost“.“ Je až pozoruhodné, jak se skutkové okolnosti uvedené v Rozsudku NS shodují se skutkovými okolnostmi projednávané věci: Otec daroval synovi nemovitosti, což mělo představovat„ logické završení dlouhodobého procesu převodu rodinného majetku z otce na syna“. Nejvyšší soud však tuto skutečnost považoval za zcela irelevantní pro důvodnost obrany žalovaného proti odpůrčí žalobě. Argumentace Nejvyššího soudu je vztažena k možnosti žalovaného poznat fraudulózní úmysl dlužníka (k tomu více níže), tím spíše se uplatní i při posouzení otázky, zda zde takový úmysl dlužníka vůbec existoval. Samozřejmě, že Rozsudek NS aplikoval právní úpravu odporovatelnosti právních úkonů obsaženou v občanském zákoníku z roku 1964. Soud však nevidí důvod (a není mu známo ani žádné soudní rozhodnutí, které by tomu nasvědčovalo), proč právní závěry Rozsudku NS neaplikovat i na novou (avšak co do základu v zásadě materiálně stejnou) právní úpravu odporovatelnosti právních jednání v občanském zákoníku z roku 2012. Ostatně obecná právní reputace členů senátu Nejvyššího soudu, který v citované věci rozhodl ([anonymizována dvě slova]. [příjmení], [anonymizována dvě slova]. [příjmení] a [anonymizována dvě slova]. [příjmení]), svědčí o tom, že právní závěry Rozsudku NS jsou živé a aplikovatelné i po více než 20 letech. Žalovaný se ještě snaží tvrdit, že Dlužníci neměli v úmyslu žalobce zkrátit darováním Bytu žalovanému, protože přinejmenším Dlužník byl osobou úspěšnou jak ve svých veřejných angažmá, tak při svém pracovním uplatnění v soukromé sféře, přičemž i [anonymizováno] zpočátku podnikalo se ziskem, nebyl tedy důvod, proč by se Dlužníci měli pokoušet žalobce zkrátit. Soud nehodlá hodnotit, zda např. vykonávání funkce primátora Statutárního města[Anonymizováno][jméno FO] Dlužníkem po dobu cca 1,5 roku je znakem úspěšného člověka. Nalézt objektivní měřítko úspěšnosti se zdá být téměř vyloučené. Faktem zůstává, že z přehledu předloženého samotným žalovaným je zřejmé, že Dlužník„ vydržel“ v jedné funkci či zaměstnání maximálně čtyři roky. A je také faktem, že v důsledku této nejdelší epizody (vedení hotelu [anonymizována dvě slova] v [obec]), stanul Dlužník před zdejším soudem v pozici žalovaného, kdy byl žalován svým bývalým zaměstnavatelem (věc sp. zn. [spisová značka]). Co se týče [příjmení], tak i jeho obrat a kladný hospodářský výsledek v roce 2019 nemusel být pouze výsledkem provozování restaurace Královská Srdcovka na ulici [ulice] v [obec], ale mohly se na něm podílet i jiné podnikatelské aktivity. Jako zcela nadbytečný soud vnímal návrh žalovaného na provedení důkazu sdělením insolvenčního správce [příjmení] o jeho hospodářské situaci v roce 2019. Ostatně tato situace je zřejmá již ze žalovaným předložených a soudem provedených listinných důkazů. Tento důkazní návrh proto soud zamítl. Shrnuto, nic ze žalovaným tvrzených skutečností proto nevylučuje, že po uzavření smluvního vztahu se žalobcem [příjmení] realizovali úmysl žalobce zkrátit darováním Bytu žalovanému. Proč? Protože i kdyby byli úspěšní a podnikání jim v roce 2019 šlapalo jako hodinky, tak se snažili navodit situaci, aby, pokud by se jim v budoucnu snad dařit přestalo, měli věřitelé (zde žalobce) umenšenou možnost se hojit z majetku Dlužníků. Žalovaný namítá, že Dlužníci v roce 2020 darovali rodinný dům [adresa] v [obec] dceři [příjmení] [jméno], dnes [příjmení], přičemž žalovaný vnímá úkorně, že se žalobce domáhá určení neúčinnosti darování pouze v jeho případě, když darováním domu ušla z majetkové sféry Dlužníků mnohem větší hodnota, než byla hodnota Bytu. Za tímto účelem žalovaný navrhl provedení důkazu odborným vyjádřením k hodnotě domu [adresa]. Soud tento návrh zamítl, protože již zdravým rozumem je seznatelné, že rodinný dům má s největší pravděpodobností vyšší hodnotu než Byt. V každém případě je však toto zjištění naprosto irelevantní pro účely tohoto řízení. Volba žalobní strategie je zcela věcí žalobce. Pokud se žalobce nedomáhal určení neúčinnosti darování proti dceři Dlužníka, tak k tomu jistě měl důvod. Nepodání žaloby vůči jednomu ze sourozenců nemůže vést k závěru o nedůvodnosti žaloby podané proti druhému z nich. Lze však uvést, že samotný fakt darování rodinného domu dceři Dlužníka v roce 2020 dále podporuje závěr soudu, že již v roce 2019 jednali Dlužníci v úmyslu zkrátit žalobce. Pokud soud pro účely této argumentace bude souhlasit se žalovaným, že [anonymizováno] začalo mít finanční potíže až v důsledku covidových restrikcí, tak vše do sebe zapadá. Dlužníci se nejprve v roce 2019„ zbavili“ nemovité věci s menší hodnotou (Bytu), jaksi preventivně, a v roce 2020, když bylo zřejmé, že restaurační byznys [příjmení] bude s největší pravděpodobností zasažen covidovými restrikcemi, se„ zbavili“ i rodinného domu. [příjmení] osa je vypovídající: [datum] ČR přijímá první protiepidemická opatření, [datum] je vyhlášen nouzový stav (mj. se restaurace zavírají ve 20 hod.), téhož dne Dlužníci darují rodinný dům [jméno] [příjmení] a od [datum] se restaurace kompletně zavírají (časové údaje čerpány z Pandemie covidu-19 v Česku – Wikipedie (wikipedia.org)). Opět, z pohledu žalovaného, náhoda? Soud má nemalé pochybnosti. Stejně irelevantní je pro posouzení důvodnosti žaloby skutečnost, že Byt je zatížen zástavním právem ve prospěch hypoteční banky, a že tedy může být ztížena, možná i znemožněna, šance žalobce domoci se uspokojení Pohledávky z výtěžku zpeněžení Bytu. Rovněž i skutečnost, že Dlužníci avalovali nevyplněnou blankosměnku, není pro právní posouzení věci podstatné, když z textace smlouvy ze dne [datum] ([číslo listu]) jim muselo být zřejmé, že pokud [anonymizováno] nebude plnit závazky ze smlouvy, tak žalobce může směnku vyplnit a eventuálně nastoupit i proti Dlužníkům. Potenciál vzniku Pohledávky tedy museli Dlužníci vnímat a z jejich pohledu logickou reakcí bylo, pro případ, že Pohledávka vznikne, vlastnit co nejmenší množství majetku. Soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazu výslechem Dlužníka jako svědka, neboť již při jednání dne [datum] soud účastníkům sdělil předběžný právní názor o tom, že nemá pochybnost o existenci úmyslu Dlužníků zkrátit darováním Bytu žalovanému žalobce, přičemž z argumentace žalovaného ve vyjádření ze dne [datum] soud nic nepřesvědčilo, že by měl svůj právní názor jakkoliv korigovat. Výslech Dlužníka by proto byl zcela nadbytečný, neboť relevantní by byl pouze v tom případě, kdy by měl sloužit k prokázání tvrzení žalovaného, která by mohla (pokud by byla prokázána) vést k jeho úspěchu ve věci, což není tento případ. Argumentace žalovaného úspěchy Dlužníka, příp. úmyslem dokončit dlouho plánovaný proces převodu Bytu z otce na syna, není, jak bylo shora vyloženo, z pohledu rozhodné judikatury relevantní. Zbývá se vypořádat s poslední linií obrany žalovaného, a to tvrzením, že i kdyby měli Dlužníci úmysl zkrátit žalobce, tak tento úmysl nebyl žalovanému znám a ani mu znám být nemusel. Úvodem k této problematice je vhodné opět citovat [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], a to její pregnantní komentář k ustanovení § 590 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, rovněž dostupný v právním informačním systému ASPI.„ Vědomost o úmyslu zkrátit věřitele právním jednáním ve prospěch osoby blízké se u osoby blízké bez dalšího předpokládá (v podstatě jde o vyvratitelnou domněnku). Zkušenost totiž ukazuje, že tyto osoby nejenže bývají o poměrech sobě blízké osoby nejlépe informovány, ale také to jsou zpravidla právě ony, komu dlužník svůj majetek v nesnázích nejradši svěří, protože nejednou se změní jen situace právní (vlastnická), ne však faktická. Ostatně tzv. odklonění majetku právě tímto způsobem není neznámým jevem. Nicméně je třeba připustit, že o úmyslu zkrátit věřitele osoba blízká, která získala od dlužníka prospěch, nevěděla, a dokonce ani vědět nemusela: jak praví zákon - úmysl zkrátit věřitele jí„ znám nebyl a ani znám být nemusel“. Proto má osoba blízká právo dokázat, že skutečně jí nebylo nic o úmyslu zkrátit věřitele známo a vzhledem k objektivním okolnostem jí ani nic známo být nemuselo. Ale také v tomto případě je třeba uvažovat o aplikaci § 4 a § 5 a zdůraznit především náležitou pečlivost, kterou je nutné očekávat od každé právně jednající osoby. K tomu se nabízí dodat, že recentní judikatura je vůči blízké osobě nadmíru přísná, takže její možnost dokázat, že nic o fraudulózním úmyslu nevěděla, sice podle zákona existuje, ale je to možnost spíš jen teoretická (srov. např. NS 21 Cdo 313/2001, NS 30 Cdo 3039/2007, NS 30 Cdo 1706/2006).“ Z komentářem citované judikatury postačí odkázat na již shora uvedenou citaci Rozsudku NS. Žalovaný byl povinen tvrdit a prokazovat, zda a jakou vyvinul v době uzavření darovací smlouvy ze dne [datum] činnost (aktivitu), aby úmysl Dlužníků zkrátit touto smlouvou žalobce poznal (mohl poznat), a zda tato činnost (aktivita) představovala s ohledem na okolnosti případu náležitou pečlivost. Soud v tomto směru žalovaného při jednání dne [datum] poučil podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Žalovaný však ve svém vyjádření ze dne [datum] svoji argumentaci zcela zaměřil na ne/existenci úmyslu Dlužníků zkrátit darováním Bytu žalovanému žalobce, ke své aktivitě seznat takový úmysl Dlužníků však neuvedl absolutně ničeho, tím méně mohl k neexistujícím tvrzením označit důkazy. Nezbývá než konstatovat, že žalovaný v tomto směru břemena tvrzení a důkazní neunesl. I když jeho možnost dokázat, že o fraudulózním úmyslu Dlužníků nevěděl, byla„ spíš jen teoretická“, žalovaný zcela rezignoval byť i jen se o to pokusit. Přirozeně pak nemůže být ve věci úspěšný. Žalobce tedy prokázal, že byl zkrácen v uspokojení Pohledávky právním jednáním (darovací smlouvou ze dne [datum] a následným návrhem na vklad vlastnického práva k Bytu do katastru nemovitostí) k němuž došlo v zákonné periodě mezi Dlužníkem a jeho synem (žalovaným), přičemž žalovanému se nepodařilo prokázat, že mu v době, kdy se právní jednání stalo, Dlužníkův úmysl zkrátit žalobce znám nebyl a ani znám být nemusel. Zmíněné právní jednání je proto vůči žalobci právně neúčinné, žalobce se určení neúčinnosti důvodně domáhal a soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl (výroky I. a II. rozsudku). Soud podotýká, že byť určení, že v důsledku neúčinnosti právního jednání může žalobce k uspokojení Pohledávky vést exekuci na Byt, se může jevit nadbytečným, neboť možnost vedení exekuce k uspokojení vykonatelné Pohledávky je přirozeným důsledkem relativní neúčinnosti právního jednání, nepokládá soud za vyloučené, aby i takovéto víceméně„ konstatování faktu“ bylo do výroku rozsudku zahrnuto. Soud si je vědom toho, že není zcela vyloučeno, že žalovaný skutečně„ posloužil“ svému otci pouze jako vhodný nástroj pro odklonění majetku ve vlastnictví Dlužníků z dosahu žalobce. Přinejmenším soud nemůže bez dalších důkazů tvrdit opak. Pokud tomu tak skutečně bylo, musí žalovaný jakékoliv negativní konsekvence tohoto rozhodnutí primárně řešit se svým otcem, který ho do takové situace přivedl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [právnická osoba] Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 77.700 Kč (odměna z tarifní hodnoty 700.000 Kč, tj. z hodnoty Bytu dle kupní smlouvy ze dne [datum] – viz nálezy Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 712/01 ze dne [datum] a sp. zn. IV. ÚS 1332/07 ze dne [datum], a to ve výši 11.100 Kč za jeden úkon právní služby a celkem sedm úkonů právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast zástupce žalobce na jednáních zdejšího soudu ve dnech [datum] a [datum]), náhrady hotových výdajů advokáta za sedm úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhrady cestovních výdajů zástupce žalobce na jednání zdejšího soudu ve výši 1.253,89 Kč a 1.319,81 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1, 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění a vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění účinném ke dni [datum], resp. ke dni [datum] (jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 160 km osobním automobilem Volkswagen Passat, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 6,4 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 41,20 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 5,20 Kč, tj. jízda dne [datum], jedna jízda na trase [obec] - [obec] a zpět v délce 160 km osobním automobilem Mercedes – [příjmení] [jméno] 200, [registrační značka], při průměrné spotřebě benzinu Natural 95 7,4 l [číslo] km, průměrné ceně pohonných hmot 41,20 Kč a sazbě náhrady za 1 km jízdy 5,20 Kč, tj. jízda dne [datum]), náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce cestami na místo jednání zdejšího soudu v celkové výši 1.200 Kč za 12 započatých půlhodin dle ustanovení § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 103.124,18 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení