61 Co 99/2023 - 383

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudkyň JUDr. Vladimíry Ladmanové a Mgr. Jiřiny Hronkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 41 686 Kč s příslušenstvím a 120 917,56 Kč o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 2. 2023, č. j. 33 C 255/2019-311 ve znění opravného usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 33 C 255/2019-331 a opravného usnesení ze dne 12. 6. 2023, č. j. 33 C 255/2019-355 takto:

Výrok

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II potvrzuje. Ve výrocích I a III se rozsudek soudu prvního stupně ruší a v tomto rozsahu se mu věc vrací k dalšímu řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně (podnikatelka a zhotovitelka díla) domáhala na žalované (spotřebitelce) doplacení ceny díla 41 686 Kč s úroky z prodlení (výrok I) a zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením části ceny díla 120 917,56 Kč (výrok II) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení vzniklé jejím zastoupením ve výši 237 768, 90 Kč (výrok III ve znění opravného usnesení). Uvedl, že účastnice dne 30. 4. 2019 uzavřely smlouvu o dílo č. [hodnota] dle § 2586 o. z., jejímž předmětem byla dodávka a montáž kotle VIESSMANN do nemovitosti žalované a demontáž původního kotle VIADRUS. Žalovaná dne 30. 4. 2019 zaplatila zálohu 40 000 Kč a převzala zakázkový list obsahující rozpis základních položek a celkovou cenu zakázky 110 427 Kč, poté žádala o prověření, zda se na opravu jejího kotle nevztahuje záruka, a po informaci žalobkyně, že nejde o záruční vadu kotle, podepsala smlouvu o dílo. Dne 3. 5. 2019 zaplatila další zálohu 30 000 Kč a 6. 5. 2019 jí žalobkyně dílo předala, žalovaná ale odmítla dohodnutou cenu doplatit poté, co zjistila od [jméno FO], že výměna kotle nebyla nutná, neboť starý kotel byl opravitelný za několik tisíc korun.

2. Soud prvního stupně poukázal na princip ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany a zabýval se přednostně platností smlouvy o dílo z hlediska dodržení zásady dobrých mravů a též tím, zda žalovaná uzavřela smlouvu v omylu, jak to namítala v průběhu řízení. Postupoval tedy dle § 583, § 586 o. z. a dle zásad vyjádřených v § 574 o. z., a dospěl k závěru, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalovaná smlouvu uzavřela v omylu vyvolaném žalobkyní na základě její nesprávné informace o tom, že oprava původního kotle VIADRUS by byla značně nákladná a neúčelná, což ji vedlo k uzavření smlouvy o koupi a montáži kotle nového. Šlo o omyl omluvitelný, žalovaná jednala dle odborného doporučení žalobkyně, sama nemohla rozeznat skutečný stav věci ani při zachování obvyklé opatrnosti a jako spotřebitelka neměla potřebné znalosti a informace na rozdíl od žalobkyně, jejímž cílem bylo ovlivnit ekonomické jednání žalované. Smlouva o dílo je proto neplatná. Soud prvního stupně podrobně popsal zjištění z jednotlivých důkazů (odst. 28 – 32 odůvodnění), uvedl, proč některé z důkazů nepovažoval za věrohodné (odst. 33, 34 odůvodnění), a též vysvětlil, z jakých důvodů neprovedl další účastníky navržené důkazy či je nehodnotil, protože neměly význam pro posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy o dílo (odst. 35 a 36 odůvodnění). Protože shledal, že neplatnost se týká všech ujednání obsažených ve smlouvě o dílo, zamítl žalobu o doplacení ceny díla i žalobu o zaplacení smluvní pokuty za prodlení se zaplacením části ceny díla. Uvedl dále, že jsou i další důvody pro neplatnost ujednání o smluvní pokutě, zejména jeho neurčitost. Odkázal na to, že sama žalobkyně neměla jasno, jaká byla sjednána výše smluvní pokuty, opakovaně měnila svá tvrzení, částečně vzala návrh na zaplacení pokuty zpět. Žalobkyně také poukazovala na zakázkový list č. 000315, formulář, v němž byly podmínky smluvní pokuty upraveny jinak než ve smlouvě o dílo, ale smlouva byla uzavřena později. Další zakázkový list č. 000497 byl vystaven až po ukončení díla a obsahuje předtištěné ujednání o uznání zakázku a smluvní pokutě a je v něm uvedena výše smluvní pokuty 0,5% za každý den prodlení z celkové ceny 110 427 Kč. Nejde ale o písemný oboustranný dodatek ke smlouvě o dílo, kterým jedině by mohla být – dle svého výslovného znění – smlouva o dílo změněna. Je třeba vycházet z ujednání o smluvní pokutě obsaženém v ( individuálně sjednané) smlouvě o dílo, jde ale o ujednání neplatné dle § 551 až 553 o. z. pro svoji neurčitost, neboť nelze dovodit, zda je výše smluvní pokuty (1% denně) odvozena procentem z celé ceny díla nebo jen z částky, která nebyla zaplacena včas. Uvedl také, že již v průběhu řízení upozornil účastnice, že výše smluvní pokuty 1% denně je zpravidla posuzována jako nepřiměřeně vysoká a ujednání o této výši je posuzováno jako úkon příčící se dobrým mravům. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně plným úspěchem žalované ve věci, tedy dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Ve včasném odvolání žalobkyně namítla, že uzavření smlouvy o dílo bylo prokázáno, neboť žalovaná podepsala zakázkové listy i písemné vyhotovení smlouvy. Po prohlédnutí původního kotle VIADRUS žalobkyně nemohla garantovat rychlou opravu poruchy, zejména pro nutnou výměnu součástek, které by bylo nutno nejprve objednat. Není ale pravda, že by sdělila žalované, že je kotel neopravitelný. Trvala na svém tvrzení uváděném již v průběhu řízení, že opravu původního kotle považovala za nerentabilní a nedoporučila ji - jde o její odborný závěr, a není pravda, že by jím uvedla žalovanou v omyl. Nesouhlasila se závěrem, že opravu původního kotle bylo možné provést a že by oprava byla rentabilní, namítla vady znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] a poukázala na to, že kotel byl špatně instalován, což znalec nehodnotil, objektivně se nezabýval technickým stavem kotle VIADRUS a jeho jednotlivá zjištění i závěry jsou nesprávné. Vytkla, že soud prvního stupně pochybil, neboť nevyhověl důkaznímu návrhu žalobkyně a neustanovil znalce k objektivnímu zkoumání stavu původního kotle a příčin jeho závad. Žalobkyně také navrhla provedení důkazu zprávou výrobce kotle VIADRUS zejména ohledně toho, co vše bylo na kotli měněno, a výslech [jméno FO], její pracovnice, která je autorizovaným servisním technikem původního kotle i kotle nového. Trvala na tom, že z jednání žalované nevyplývá její omyl, ale naprostá lhostejnost k řešení problému, což by mělo jít k její odpovědnosti. Zdůraznila, že žalovaná kotel normálně užívá, ač ho nezaplatila, neprovádí pravidelnou kontrolu, a protože kotel se pravděpodobně stal součástí její nemovitosti, měla by poskytnout náhradu toho, co podle smlouvy obdržela, tedy zhodnocení svého majetku. Tím se však soud prvního stupně nezabýval a jeho překvapivý závěr o neplatnosti právního jednání – smlouvy o dílo - byl přijat bez předchozího upozornění účastníků, čímž došlo k vadě řízení, neboť soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnost dle § 118a odst. 2 o. s. ř. Je nepřijatelné, aby žalovaná nebyla povinna platit sjednanou cenu díla ani jinak nahradit hodnotu poskytnutého plnění. Podrobně se žalobkyně také zabývala otázkou platnosti ujednání o smluvní pokutě a uváděla, že její výše byla srozumitelně a určitě sjednána v zakázkových listech i ve smlouvě o dílo a není nic neurčitého či nejasného na tom, že smluvní pokuta činí 1% denně z účtované částky ceny díla. Sjednaná výše smluvní pokuty je také přiměřená, odpovídající kritériím dle judikatury vyšších soudů. Žalobkyně nesouhlasila ani s rozhodnutím o nákladech řízení a žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání poukázala na správný závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o dílo a uvedla dále, že dílo nebylo řádně dokončeno, protože jí nebyly předány všechny nezbytné doklady, např. protokol o předání díla, a pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že je smlouva platná, měl by hodnotit, že žalovaná dopisem ze dne 28. 9. 2019 od smlouvy o dílo odstoupila pro její podstatné porušení. Žalobkyni nevznikl nárok na doplatek ceny díla a ani nárok na zaplacení smluvní pokuty, protože část smlouvy o smluvní pokutě vyjádřená v čl. 4.3. je neurčitá. Není patrné, jak přesně má být výše smluvní pokuty stanovena a není ani jasné, s kým byla smluvní ujednání uvedená v tomto dokumentu vlastně uzavřena. V té souvislosti žalovaná poukázala na judikaturu týkající se nepřiměřenosti ujednání o výši smluvní pokuty pro rozpor s dobrými mravy. Vyjádřila se i k otázce náhrady nákladů řízení a k dalším námitkám žalobkyně a žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i předchozí řízení, dospěl ale k závěru, že zatím lze věcně rozhodnout jen o části odvolání žalobkyně, a to proti výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení smluvní pokuty 120 917, 56 Kč.

6. Žalovaná se uplatněnému nároku na doplacení ceny díla bránila tvrzením, že si koncem dubna 2019 objednala u žalobkyně opravu svého porouchaného kotle VIADRUS, revizní technik žalobkyně [Anonymizováno]. [jméno FO] konstatoval jeho neopravitelnost a další nepoužitelnost a dodatečně k žádosti žalované jí sdělil i to, že její kotel není v záruce, resp. že jeho vady neuznal výrobce jako vady podléhající záruce. Pod vlivem těchto informací žalovaná souhlasila, že jí žalobkyně dodá a instaluje kotel nový. Soud prvního stupně po provedeném důkazním řízení správně uzavřel, že dílo žalobkyně provedla a žalovaná postupně zaplatila zálohy celkem 70 000 Kč. Dne 26. 5. 2019 však nechala prohlédnout původní kotel [jméno FO], tj. osobou oprávněnou k instalaci, provozu a údržbě kotlů VIADRUS na pevná paliva a z jeho zprávy – servisního záznamu – zjistila, že kotel měl poruchu provozního charakteru (napálené kabely, elektrody, špinavou spalovací komoru čímž neodtékal kondenzát a skartovala se ionizační elektroda a kotel vykazoval poruchu hoření) a oprava mohla stát nejvíce 6 000 Kč. Shodně, tedy jako nevýznamnou, hodnotil závadu původního kotle zkušební a servisní technik společnosti VIADRUS, a.s. z listopadu 2019, který pro obnovení funkčnosti kotle provedl výměnu zapalovacího kabelu a zapalovací elektrody a poté došlo k zapálení kotle na první pokus. Ani v dalších zapalovacích cyklech nenastal poruchový stav kotle. Výrobce dále doporučil výměnu některých opotřebených komponentů, což ale nemělo vliv na funkčnost kotle. Zároveň uvedl, že oprava by vyžádala náklady kolem 5 000 Kč. V průběhu řízení žalovaná předložila znalecký posudek doplněný doložkou dle § 127a o. s. ř. zpracovaný na její žádost [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem v oboru plynových zařízení, který kotel posoudil po šetření na místě v červenci a srpnu 2020, a konstatoval, že je poškozen kabel ionizační elektrody. Popsal další závady shodně jako výrobce kotle a uzavřel, že v jejich důsledku kotel vykazoval chybové hlášení a automatika vyhodnotila absenci plamene při pokusech o zapálení. Rovněž neshledal neopravitelnost kotle či nerentabilnost opravy. Odvolací soud tedy zcela odkazuje na závěry soudu prvního stupně, které vycházejí z těchto logicky hodnocených, věrohodných a shodně vyznívajících důkazů, z nichž vyplývá, že žalobkyně vědomě poskytla žalované nesprávné informace o nerentabilnosti opravy, nikdy neuvedla, kolik by dle jejího názoru mohla oprava stát, ani jak dlouho by trvala, a tím ji uvedla v omyl o rozhodující okolnosti při tvorbě vůle. To způsobilo neplatnost smlouvy o dílo dle § 583 o. z.

7. Žalovaná původně tvrdila, že je smlouva o dílo (absolutně) neplatná pro rozpor s dobrými mravy - tuto námitku uplatnila písemně již před zahájením řízení dopisem ze dne 19. 6. 2019 i v dalších podáních, ovšem důvod této neplatnosti spatřovala právě v tom, že ji žalobkyně nesprávně informovala o neopravitelnosti či nevýhodnosti opravy jejího kotle. Ve vyjádření k žalobě se dovolávala nekalého a klamavého jednání žalobkyně a ,,vmanévrování“ do uzavření smlouvy, kterou proto opět označila za neplatnou a uvedla též, že žalobkyně jednala vůči ní klamavě. Při ústním jednání dne 15. 9. 2020 namítla také, že smlouvu o dílo podepsala na základě mylného sdělení žalobkyně, že je kotel neopravitelný. V průběhu řízení ještě z opatrnosti a v reakci na závěry znaleckého posudku písemně od smlouvy odstoupila pro podstatné porušení povinnosti žalobkyní, a v dopise o odstoupení od smlouvy ze dne 28. 9. 2020 uvedla také, že ji žalobkyně uvedla v omyl o podstatné skutečnosti, která měla zásadní vliv na její rozhodnutí o pořízení nového kotle. Otázka neplatnosti smlouvy pro omyl žalované dle § 583 o. z. byla rovněž projednávána při ústním jednání dne 18. 6. 2019 a též při jednání dne 19. 11. 2020, při němž soud prvního stupně uvedl, že se bude zabývat otázkou platnosti smlouvy a tím, zda se nejedná o neplatné právní jednání dle § 580 a § 583 o. z. Není tedy opodstatněná námitka žalobkyně, že závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o dílo byl pro ni překvapivý, a že tedy v řízení došlo k procesní vadě. Také pokud jde o otázku platnosti části smlouvy o smluvní pokutě, předestřel soud prvního stupně účastnicím svůj náhled, že jde o výši smluvní pokuty zpravidla posuzovanou jako rozpornou s dobrými mravy.

8. Některé z provedených důkazů – výpovědi svědků [Anonymizováno] a [Anonymizováno] se sice týkají jiných případů, ale směřují k prokázání tvrzení žalované, že ji žalobkyně uvedla v omyl úmyslně, a soud prvního stupně správně vycházel i z těchto důkazů. Žalobkyně doložila, že [jméno FO] [Anonymizováno] disponoval oprávněním ke kotlům Viadrus pouze na pevná paliva, bylo ale prokázáno, že je i autorizačním technikem pro kondenzační kotle jiné značky, a lze vycházet z toho, závadu kotle u žalobkyně diagnostikoval správně. Jeho vyjádření by samo k prokázání tvrzení žalované zřejmě nepostačovalo, ale v souvislosti s dalšími provedenými důkazy o stavu a opravitelnosti jejího kotle jde o důkaz podporující v tomto směru celkové skutkové zjištění soudu prvního stupně.

9. Z výše uvedeného vyplývá, že odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně při jednání se žalovanou porušila svoji předsmluvní informační povinnost a uvedla žalovanou v omyl nesprávnými informacemi a ujištěními. K tomu soud prvního stupně provedl řadu důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, a nejeví se nutné provedení dalších důkazů, např. znaleckým posudkem. Shodně se totiž k opravitelnosti a ceně opravy vyjádřila osoba oprávněná k instalaci, provozu a a údržbě spalovacího stacionárního zdroje [jméno FO] (dle dokladu vystaveného společností [právnická osoba]. pro [jméno FO] dne 27. 6. 2020), shodně dále výrobce plynových kotlů Viadrus prostřednictvím svého servisního a revizního technika a též [tituly před jménem] [jméno FO], soudní znalec v oboru technické obory různé, domovní a průmyslové plynovody nízko a středotlaké, domovní spotřebiče, kotelny, tedy znalec v oboru plně odpovídajícím zadání posudku. Odvolací soud v podrobnostech odkazuje na hodnocení důkazů obsažené zejména v odst. 39 a násl. odůvodnění napadeného rozsudku. Lze dodat, že odvolací soud považuje za nadbytečné zabývat se otázkou správného zřízení spalinové cesty, jak u původního, tak i nově instalovaného kotle, neboť to nebylo obsahem smlouvy o dílo, žalovaná nedostatky či vadnost instalace nenamítala, kvalita spalinové cesty nebyla příčinou závady původního kotle a předmětem sporu bylo pouze, zda žalobkyně záměrně uvedla žalovanou v omyl tvrzením, že jediným vhodným a ekonomickým řešením pro ni je pořízení kotle nového. Je tedy bezvýznamná námitka žalobkyně, že k posouzení kvality spalinové cesty neměl znalec odbornost, nadbytečný je i výslech [jméno FO] – matky jednatele žalobkyně o otázce spalinové cesty a jejím názoru na znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který se shoduje s argumenty ve vyjádření žalobkyně. Pokud žalobkyně v odvolání uvedla, že [Anonymizováno]. [adresa] je autorizovaným servisním technikem původního i nového kotle, měla tím na mysli obecně její oprávnění ke kotlům značek Viadrus a Viessmann. Pokud by mělo jít o konkrétní kotle zabudované v nemovitosti žalované, pak je takové tvrzení uplatněné opožděně, po koncentraci řízení. Pro úplnost lze dodat, že odmítnutí bezplatné opravy v rámci záruční doby výrobcem bylo reakcí na informace žalobkyně o nedodržování pravidelných prohlídek a údržby, o nevhodném umístění kotle, i o tom, že by záruční oprava spočívala ve výměně kotle, kterou zákazník požaduje. Odmítavé stanovisko výrobce na takto formulovaný dotaz žalobkyně tedy nevypovídá, zda ve skutečnosti byl kotel s přiměřenými náklady opravitelný.

10. Podle názoru odvolacího soudu se tedy soud prvního stupně správně zabýval důvodností námitky relativní neplatnosti smlouvy pro omyl žalované vyvolaný záměrně žalobkyní, a ztotožňuje se i se skutkovým závěrem, že žalovaná své tvrzení o tom prokázala. Šlo o omyl při tvorbě vůle žalované, který byl důsledkem jednání žalobkyně, konkrétně poskytnutím vědomě nesprávných předsmluvních informací. Přitom poskytnutí správných informací spotřebiteli upravuje § 2594 o. z. a vytýkané jednání žalobkyně označuje zák. č. 634/1999 Sb. o ochraně spotřebitele za nekalou obchodní praktiku. V té souvislosti odkazuje odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku, zejména odst. 28 až 30 a 39 až 42 a stejně jako soud prvního stupně má za prokázáno, že žalobkyně nikdy žalovanou neinformovala, že je kotel opravitelný za cenu do 6 000 Kč nebo i za cenu vyšší, ale výhodnější oproti účtované ceně díla.

11. Pokud se žalovaná dovolávala neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, šlo o námitku zakládající její absolutní neplatnost, v případě neplatnosti smlouvy vzhledem k jednání v omylu, jak uzavřel soud prvního stupně, jde o neplatnost relativní ve smyslu § 586 o. z. Námitku neplatnosti smlouvy lze použít i v rámci obrany proti uplatněnému nároku v řízení před soudem a je nerozhodné, zda žalovaná se dovolávala absolutní či relativní neplatnosti nebo jen obecně neplatnosti. Účinným uplatněním námitky relativní neplatnosti se právní jednání – zde smlouva o dílo – stává neplatným od počátku, stejně jako v případě zjištěné absolutní neplatnosti právního jednání. Plnění poskytnuté na základě neplatného právního jednání pak představuje plnění z právního důvodu, který odpadl (§ 2991 odst. 2 o. z.)

12. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že je smlouva o dílo neplatná vzhledem k jednání žalované v omylu vyvolaném žalobkyní o podstatné skutečnosti, nesprávně ale posuzoval právní následek neplatnosti smlouvy o dílo, neboť jím není možnost nezaplacení části ceny díla, ale povinnost účastníků neplatné smlouvy vydat to, co touto smlouvou získali. Podle § 2993 věta druhá o. z. totiž platí, že plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Občanský zákoník sice opustil koncepci tzv. synallagmatického vztahu založeného na vzájemné vázanosti plnění stran neplatné smlouvy, každá ze stran se může samostatně domáhat vrácení toho, co plnila, a druhá strana má právo uplatnit námitku vzájemného plnění. Soud prvního stupně veden jiným právním názorem ale nezjišťoval, zda je zde možnost vzájemného vrácení plnění nebo zda se účastnice v režimu bezdůvodného obohacení mohou vypořádat jen finančně, a zda pořízením nového kotle dle neplatné smlouvy za dosud zaplacených 70 000 Kč žalované vzniklo nebo nevzniklo bezdůvodné obohacení, případně v jaké výši, kterou by tedy měla žalobkyni ještě doplatit.

13. Bude tedy třeba – po poučení účastnic dle § 118a odst. 2 o. s. ř. doplnit důkazní řízení ke zjištění, zda je možné vypořádání stran neplatné smlouvy vrácením věci žalobkyni dle § 2993 o. z. – v takovém případě by žaloba o zaplacení - vydání bezdůvodného obohacení nemohla být úspěšná, nebo zda v úvahu přichází peněžitá náhrada za bezdůvodné obohacení ze strany žalované vůči žalobkyni dle § 2999 o. z. a v jaké výši. Bezdůvodným obohacením žalované by ovšem nebyla fakturovaná cena díla, ale jen skutečné obohacení vzniklé zabudováním nového kotle do nemovitosti žalované se zohledněním, že zároveň pozbyla starší, ale s malými náklady opravitelný kotel. Zjištění, zda vůbec žalované obohacení vzniklo (zaplatila již 70 000 Kč) a v jakém rozsahu, bude záviset na výsledku dalšího dokazování. Namítá-li žalobkyně, že žalovaná kotel stále užívá, pak je třeba uvést, že obecně takovou situaci a nároky z ní plynoucí upravuje § 3002 odst. 2 o. z., jde ale o otázku, kterou je třeba případně řešit až následně na základě samostatně uplatněného nároku.

14. Pokud jde o žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty, odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že ujednání o smluvní pokutě, obsažené v písemně uzavřené smlouvě o dílo ze dne 30. 4. 2019 je určité a srozumitelné, ostatně žalobkyně i žalovaná užitou formulaci chápaly shodně tak, že jde o procento z celé ceny díla, tj. z účtované částky. To vyplývá např. ze stanoviska žalované ze dne 19. 12. 2019. V písemném vyhotovení smlouvy o dílo je totiž pod bodem 4.3 uvedeno, že pokud faktura za provedenou montáž nebo dodávku materiálu nebude uhrazena v termínu splatnosti, bude objednateli účtována smluvní pokuta ve výši 1 % z účtované částky za každý den prodlení dle ujednání v této smlouvě. Smlouva pak obsahuje pouze ujednání o způsobu určení celé ceny díla. Žalobkyně tedy v souladu s tím požadovala zaplacení smluvní pokuty po 1 116,86 Kč, tj. 1 % denně z celkové požadované ceny díla (byť žalobkyně posléze vzala v průběhu řízení žalobu částečně zpět a požaduje pouze část ze smluvené pokuty).

15. Nárok na zaplacení smluvní pokuty je sice samostatným nárokem, který se odvíjí od ujednání o smluvní pokutě, to je ale vedlejším ujednáním v rámci uzavřené smlouvy o dílo, takže sleduje osud utvrzeného závazku. Tudíž učinil-li soud prvního stupně správný závěr o neplatnosti smlouvy o dílo, a je nerozhodné, že na základě uplatnění námitky relativní neplatnosti, neboť jak již bylo uvedeno, důsledek (neplatnost právního jednání od počátku) je shodný jako v případě absolutní neplatnosti právního jednání, je potom logický i jeho závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě. Navíc, i kdyby smlouva o dílo byla platná, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty by nebyl důvodný pro nesoulad ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy, když takové ujednání by bylo neúčinné. Lze dodat, že závazné judikaturní pravidlo uvažuje s přiměřenou výší smluvní pokuty do 0,5 % denně, resp. 30 až 40% dlužné částky, smluvní pokuta v případech spotřebitelského úvěru pak stanoví maximální výši 0,1% denně rovněž pouze z dlužné částky. Nepřiměřenost smluvní pokuty lze tedy v přezkoumávané věci spatřovat jak v určení výše denní sazby (1% denně), tj. 360 % ročně, i v tom, že je vypočítána z celé fakturované ceny díla, nikoli jen z částky skutečně dlužné. Takové ujednání je v rámci spotřebitelských vztahů nejen nepřiměřené, ale zjevně se příčí dobrým mravům, k čemuž soud přihlíží i bez návrhu (§ 580 odst. 1, § 588 o. z.). Nepřiměřená ujednání obsažená ve smlouvě uzavřené mezi podnikatelem a spotřebitelem jsou neúčinná, neboť dle § 1815 o. z. platí, že k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Důsledkem nepřiměřenosti ujednání je v takovém případě jeho právní bezvýznamnost, ujednání se tedy neuplatní a nelze ho tudíž ani měnit, tj. výši smluvní pokuty moderovat rozhodnutím soudu, takže soud žalobu o zaplacení smluvní pokuty, která byla ve spotřebitelských vztazích sjednána v nepřiměřené výši, zamítne. V tomto směru odvolací soud odkaz žalobkyně v odvolání na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, nepovažuje za případný. Dovolací soud v tomto rozhodnutí sice učinil závěr, že oproti právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, kdy občanský zákoník č. 40/1964 Sb. a obchodní zákoník, jakož i judikatura k těmto předpisům se vztahující, odlišně upravovaly následky existence smluvní pokuty sjednané v nepřiměřené výši, moderace smluvní pokuty sjednané v nepřiměřené výši podle § 2051 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. představuje univerzální institut použitelný na všechny typy vztahů, nikoli jen na vztahy podnikatelské (jak tomu bylo do 31. 12. 2013), ale dovolací soud v tomto rozhodnutí neposuzoval otázku nepřiměřenosti smluvní pokuty sjednané ve spotřebitelských vztazích, na něž dle názoru odvolacího soudu právě dopadá speciální právní úprava § 1815 o. z.

16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II o zamítnutí žaloby na zaplacení smluvní pokuty jeho věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, ale ve výroku I a závislém výroku III o nákladech řízení jej dle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušil a v tomto rozsahu věc dle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť soud prvního stupně zatím neaplikoval na posouzení vztahu mezi účastnicemi odpovídající ustanovení občanského zákoníku o vrácení plnění z neplatné smlouvy, proto jeho rozhodnutí o nároku žalobkyně na zaplacení 120 917, 56 Kč je nepřezkoumatelné a vadou je, že účastnice neměly možnost tvrdit a prokazovat skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o tomto nároku.

Poučení