62 C 26/2019 - 158

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně:a) [Jméno žalobkyně A], narozená dne [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] žalobkyně:b) [Jméno žalobkyně B], narozená dne [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] žalobkyně:c) [Jméno žalobkyně C], narozená dne [Datum narození žalobkyně C] bytem [Adresa žalobkyně C] žalobkyně:d) [Jméno žalobkyně D], narozená dne [Datum narození žalobkyně D] bytem [Adresa žalobkyně D] žalobce:e) [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: statutární město Brno, IČO 44992785 sídlem Dominikánské náměstí 196/1, 601 67 Brno zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o určení vlastníka nemovitostí takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobci domáhali určení, že [jméno FO], narozená [rodné přijmení] 16. 9. 1910, naposledy bytem [adresa], byla ke dni své smrti dne 12. 5. 2004 výlučným vlastníkem nemovitostí – pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří a pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] – zastavěná plocha a nádvoří, v k. ú. [adresa], obci [adresa], se zamítá. [jméno FO]. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalovanému náklady řízení ve výši 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 2. 2019 se původní žalobce [jméno FO] domáhal určení, že jeho právní předchůdkyně, [jméno FO], narozená [rodné přijmení] 16. 9. 1910, zemřelá dne [datum], (dále jen „zůstavitelka“) byla ke dni své smrti výlučným vlastníkem pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno][Anonymizováno]v k. ú. [adresa], obci [adresa] (dále jen „pozemky nebo předmětné pozemky“). Původní žalobce v průběhu řízení zemřel, žalobci jsou jeho právními nástupci.

2. Původní žalobce byl závětním dědicem zůstavitelky. Zůstavitelka ještě za svého života zahájila soudní řízení, jehož předmětem bylo určení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Řízení bylo vedeno u Městského soudu v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Zůstavitelka v průběhu tohoto soudního řízení zemřela, soud poté jednal s [jméno FO] [Anonymizováno], narozeným dne 20. 6. 1944, zemřelým dne 23. 2. 2011, jako jejím dědicem. Žaloba byla zamítnuta; rozsudek Městského soudu v [jméno FO], potvrzený rozsudkem Krajského soudu v [jméno FO], nabyl právní moci dne 25. 2. 2009. Pravomocný rozsudek není pro žalobce závazný, když původní žalobce nebyl účastníkem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení žalobci spatřují v rozporu mezi zapsaným a skutečným stavem.

3. Žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětných pozemků na základě zápisu záznamem podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (dále jen „zákon č. 172/1991 Sb.“). Na žalovaného však vlastnictví k předmětným pozemkům ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb. přejít nemohlo, neboť tyto pozemky nikdy nebyly ve vlastnictví České republiky, tedy státu (srov. § 1 zákona č. 172/1991 Sb.). Kupní smlouva ze dne 20. 4. 1961, kterou měla zůstavitelka prodat československému státu předmětné pozemky (dále jen „kupní smlouva“ nebo „předmětná kupní smlouva“) je nepravá a neplatná. Podle žalobců zůstavitelka tuto smlouvu nepodepsala. Soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] postavil svůj závěr o pravosti předmětné kupní smlouvy na znaleckém posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce v oboru písmoznalectví. Tento znalecký posudek však vykazuje celou řadu nedostatků, jak vyplývá jednak z odborného vyjádření k přezkoumatelnosti znaleckého posudku zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], soudním znalcem, a dále ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru písmoznalectví, podle kterého podpis na předmětné kupní smlouvě není s velkou pravděpodobností pravým podpisem zůstavitelky. Odborné vyjádření i posudek znalce [jméno FO] vycházely z kopie předmětné kupní smlouvy, když originál kupní smlouvy žalobci nemají k dispozici.

4. Neplatnost předmětné kupní smlouvy žalobci dovozují z její neurčitosti, respektive z neurčitosti vymezení předmětu koupě, když ze smlouvy není zřejmé, jaká část pozemku, respektive tehdejšího pozemku p. č. 169/1, byla předmětem prodeje. Sjednaná kupní cena byla nižší než nejnižší přípustná cena pro vyvlastnění pozemku ve smyslu vyhlášky č. 228/1961 Ú.I., což je (a bylo) v rozporu s obecným zájmem. Při výměře 613 m2 a ceně 1.144 Kčs totiž cena za 1 m2 pozemku činila 1,866 Kčs; nejnižší možná cena náhrady za vyvlastnění ve smyslu citované vyhlášky v rozhodné době činila 2 Kčs za m2. Kupní smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek a v tísni, neboť k jejímu uzavření došlo v době nedemokratického komunistického režimu, kdy nebylo možné, aby zůstavitelka odmítla prodej svého pozemku, respektive jeho části, která byla určena pro výstavbu bytových domů. Zůstavitelka sice s výstavbou bytových domů souhlasila, ovšem za podmínek respektujících její pohodlí a užívání jejího rodinného domu. Uzavřením kupní smlouvy (pokud by ji skutečně uzavřela) by však přišla o podstatnou část zahrady a přístup k veřejné komunikaci. Je tedy zřejmé, že byla vyloučena její svobodná vůle při uzavírání předmětné kupní smlouvy.

5. I kdyby však byly předmětné pozemky v roce 1961 ve vlastnictví státu, zůstavitelka byla ke dni své smrti dne 12. 5. 2004 opět jejich vlastníkem, neboť je vydržela ke dni 29. 5. 1997. Zůstavitelka totiž byla za svého života ze strany státu opakované ujišťována o tom, že je vlastníkem předmětných pozemků. Poprvé byla takto ujištěna dne 29. 5. 1987, kdy československý stát, zastoupený Dopravně inženýrskou organizací města [jméno FO], žádal zůstavitelku o převod části jejího pozemku a označil ji jako vlastníka pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] PK o výměře 1.184 m2 v k. ú. [adresa], přestože část tohoto pozemku měla být právě spornou kupní smlouvou převedena na stát již v roce 1961. Nejpozději 25. 9. 1987 tedy zůstavitelka byla v dobré víře, že je vlastníkem těchto pozemků. Zůstavitelka byla dále ujišťována o svém vlastnictví předmětných pozemků Úřadem městské části [adresa] a ze strany podniku Bytového hospodářství [jméno FO] vykonávajícího správu nad bytovými domy, které stojí na předmětných pozemcích. Rovněž Česká republika, [právnická osoba], přípisem ze dne 6. 10. 1992 k žádosti zůstavitelky o poskytnutí náhrady za zabrání předmětných pozemků výstavbou, sdělilo zůstavitelce, že vlastnictví těchto pozemků nikdy nepozbyla.

6. Žalobci poukazují rovněž na samotné znění předmětné kupní smlouvy, když z razítka, kterým byla smlouva opatřena, vyplývá, že smlouva má nabýt účinnosti až po registraci, a dosud registrována nebyla (vlastnické právo státu nebylo zapsáno v příslušné evidenci), zatímco z textu smlouvy vyplývá, že smlouva registraci nepodléhá. Podle žalobců nemohl žalovaný nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům, respektive nemohlo na něj přejít ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb. nejen proto, že stát nebyl vlastníkem těchto pozemků, ale také proto, že nebyly splněny další podmínky pro přechod vlastnického práva, když právo hospodaření s bytovými domy č. p. 2318, 2207 a 2122, které stojí na předmětných pozemcích, svědčilo ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. podniku Bytového hospodářství [jméno FO], jehož nástupcem je [právnická osoba].

7. Žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Byť podle žalovaného není dána překážka věci rozsouzené, otázka platnosti a pravosti kupní smlouvy již byla pravomocně vyřešena v řízení vedeném u Městského soudu v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Soud se v pravomocném rozhodnutí vypořádal jednak s otázkou pravosti podpisu na předmětné kupní smlouvě, a jednak také s otázkou její platnosti z hlediska určitosti vymezení jejího předmětu. Podle žalovaného není sporu o tom, že předmětem prodeje byl pozemek o výměře 572 m2. Při kupní ceně ve výši 1.144 Kčs za 1 m2 činila kupní cena 2 Kčs za 1 m2, což je cena odpovídající tehdejším cenovým předpisům, byť se jedná o cenu na dolní hranici stanovené vyhláškou č. 228/1961 Ú.I. Otázka tísně či nápadně nevýhodných podmínek při uzavírání kupní smlouvy může být posuzována v rámci restitučních předpisů, nemá však vliv na platnost kupní smlouvy jako takové. K namítanému vydržení vlastnického práva žalovaný uvedl, že existenci dobré víry zůstavitelky vylučovala samotná skutečnost, že zůstavitelka předmětné pozemky kupní smlouvou převedla na československý stát. Pokud žalobci poukazují na text týkající se registrace kupní smlouvy na razítku, kterým je kupní smlouva opatřena, žalovaný namítá, že razítko žádné právní účinky nezakládá a účinnost kupní smlouvy nebyla podle tehdejší právní úpravy závislá na její registraci. Kupní smlouva tedy nabyla právních účinků, aniž byla registrována. Úvahy o rozporu mezi textem v razítku a textem ujednání kupní smlouvy jsou tudíž cela bezpředmětné.

8. Soud provedl dokazování listinami.

9. Z částečného výpisu z LV č. [hodnota] soud zjistil, že jako vlastník předmětných pozemků je zapsán žalovaný, a to na základě souhlasného prohlášení o nabytí do vlastnictví ze dne 4. 3. 2002.

10. Ze spisu vedeného u Městského soudu v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2002 se [jméno FO] domáhala určení svého vlastnického práva k předmětným pozemkům. Po smrti [jméno FO] dne 12. 5. 2004 soud v řízení pokračoval s pozůstalým synem [jméno FO] [Anonymizováno], narozeným dne 20. 6. 1944, jako jejím procesním nástupcem. Procesní nástupce [jméno FO] navrhl změnu žaloby tak, že předmětem určení mělo být vlastnické právo [jméno FO] ke dni její smrti. Co do důvodů žaloba spočívala na tom, že předmět kupní smlouvy ze dne 20. 4. 1961, kterou měly být předmětné pozemky převedeny na stát, je ve smlouvě vymezen neurčitě a nesrozumitelně, když ze smlouvy není zřejmé, která část původního pozemku p. č. 169/1 měla být touto smlouvou převedena. Převáděná část pozemku se podle smlouvy měla nacházet v k. ú. [jméno FO], avšak geometrický plán, na nějž je ve smlouvě odkazováno, se týká k. ú. [adresa] tedy katastrálního území zcela odlišného.

11. V tomto řízení byla dále zpochybněna pravost kupní smlouvy, když žalobkyně u jednání soudu dne 25. 9. 2003 (protokol o jednání č. l. 32) zpochybnila, že kupní smlouvu podepsala. Z protokolu o jednání soudu ze dne 18. 9. 2006 se podává, že znalci [tituly před jménem] [jméno FO] byl u tohoto jednání předán originál kupní smlouvy za účelem vypracování dodatku ke znaleckému posudku. Závěr znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne 1. 4. 2005 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, vyznívá tak, že nelze objektivně rozhodnout, zda podpis na kupní smlouvě ze dne 20. 4. 1961 je napsán vlastní rukou [jméno FO], či zda jde o kopii padělku. Znalec přitom vycházel z kopie kupní smlouvy a ve svém posudku konstatoval, že přesnější výsledek zkoumání je podmíněn předložením originálu zkoumané posuzované kupní smlouvy. Při zpracování dodatku tohoto znaleckého posudku označeného číslem [hodnota]-1 ze dne 12. 11. 2006 znalec vycházel z originálu kupní smlouvy a dospěl k závěru, že podpis na kupní smlouvě ze dne 20. 4. 1961 je podepsán vlastní rukou [jméno FO].

12. Rozsudkem Městského soudu v [jméno FO] ze dne 5. 2. 2007, č. j. [spisová značka], byla žaloba na určení, že [jméno FO] byla ke dni své smrti výlučným vlastníkem předmětných pozemků zamítnuta. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že soud shledal zpochybňovanou kupní smlouvu ze dne 20. 4. 1961 pravou a platnou, když předmět kupní smlouvy je vymezen dostatečně určitě jako část pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], zahrady, o výměře 572 m2, podle geometrického plánu vyhotoveného Ústavem geodézie a [jméno FO]/4 o výměře 612 m2 a p. č. [Anonymizováno]/5 o výměře 572 m2. Pokud byl geometrický plán vyhotoven ke dni 24. 11. 1960 a následně dne 20. 4. 1961 uzavřena předmětná kupní smlouva, je zřejmé, že jednající měli zcela určitou vůli převést konkrétní část pozemku. Rozsudek Městského soudu v [jméno FO] byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v [jméno FO] jako soudu odvolacího ze dne 22. 1. 2009, č. j. [spisová značka]. Odvolací soud přitom shledal správným závěr soudu I. stupně o platnosti i pravosti předmětné kupní smlouvy s tím, že platnost kupní smlouvy byla posuzována podle zákona č. 141/1950 Sb. ve znění účinném ke dni 20. 4. 1961. Podle odvolacího soudu je pro posouzení platnosti kupní smlouvy, respektive určitosti vymezení jejího předmětu, rozhodující, že ze smlouvy je jednoznačně zřejmé, která část pozemku p. č. 169/1 byla předmětem převodu, přičemž není podstatné, že v kupní smlouvě je katastrální území označeno jako „[jméno FO]“, zatímco v geometrickém plánu „[adresa]“. Dovolání [jméno FO] [Anonymizováno] bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 10. 2. 2010. Dovolací soud v tomto usnesení nad rámec dovolacího přezkumu vyslovil závěr, že z písemného projevu vůle (kupní smlouvy ze dne 20. 4. 1961) je objektivně zjistitelný předmět převodu, tj. část pozemkové parcely č. [Anonymizováno]/1, zahrada, o výměře 572 m2, s odkazem na geometrický plán ze dne 24. 11. 1960, č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno], jehož integrální součástí je též mapový zákres.

13. Ze spisu vedeného Městským soudem v [jméno FO] pod sp. n.: [spisová značka] soud v projednávané věci rovněž zjistil, že se v něm nenachází originál kupní smlouvy, toliko její kopie.

14. Z rozsudku Městského soudu v [jméno FO] ze dne 2. 5. 2017, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 20. 6. 2017 soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba České republiky proti žalovanému na určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku p. č. 2825/8 v k. ú. [adresa]. Náléhavý právní zájem na požadovaném určení přitom soud shledal v potřebě nalézt shodu mezi faktickým stavem a stavem zapsaným v katastru nemovitostí, kde bylo evidováno duplicitní vlastnictví ve prospěch České republiky i žalovaného. Soud v tomto řízení dospěl k závěru, že byly splněny podmínky pro přechod vlastnictví na žalovaného podle § 3 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., když tento pozemek tvoří funkční celek s bytovými domy [adresa], [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které stojí na pozemcích p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], tj. rovněž na pozemcích, které jsou předmětem tohoto řízení.

15. Rozsudkem Městského soud v Brně ze dne 19. 7. 2011, č. j. [spisová značka], byla zamítnuta žaloba [jméno FO]. [jméno FO] a [Jméno žalobkyně A] proti žalovanému na určení, že pozemky p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a 2824/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] jsou ve společném jmění žalobců a bylo určeno, že uvedené pozemky jsou ve vlastnictví žalovaného. Tento rozsudek byl zrušen a řízení zastaveno usnesením Krajského soudu v [jméno FO] ze dne 8. 6. 2012, č. j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne 2. 7. 2012, a to pro zpětvzetí žaloby.

16. Z listin založených ve spisu vedeného u Městského soudu v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 4. 3. 2002 navrhl žalovaný záznam svého vlastnického práva k předmětným nemovitostem (mimo jiné) s odůvodněním, že příslušný Obvodní národní výbor vykonával ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. právo hospodaření k těmto nemovitostem. Součástí návrhu bylo prohlášení o nabytí vlastnického práva vyhotovené ve smyslu ustanovení § 36 odst. 5 písm. a) vyhlášky ČUZT č. 190/1996 Sb. ze dne 4. 3. 2002. Přípisem č. j. Z-2577/2002-702/1 vyrozuměl [právnická osoba] [adresa] žalovaného a manžele [jméno FO] o duplicitním zápisu vlastnického práva k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno].

17. Z výpisu z evidence katastru nemovitostí LV č. [hodnota] vyplývá, že ke dni 28. 3. 1997 byla jako vlastník pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] evidována [jméno FO]. Podle knihovní vložky pozemkové knihy číslo [hodnota] pro k. ú. [jméno FO] ulice bylo ke dni 20. 8. 1931 vloženo vlastnické právo [jméno FO] k ideální 1/2 pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zahrada a dne 27. 12. 1947 vlastnické právo ke zbylé ideální 1/2 tohoto pozemku.

18. Z přípisu datovaného 25. 11. 1960 adresovaného Investorskému útvaru města [adresa] jako pisatelem se podává, že [jméno FO] postoupila dobrovolně část zahrady ležící mezi rodinným domem č. or. [Anonymizováno] na [adresa] v souvislosti s výstavbou 36 bytových jednotek na [adresa]. Ze smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 28. 5. 1987, kterou [jméno FO] převedla na stát část pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 118 m, se podává, že zde bylo deklarováno vlastnické právo [jméno FO] k pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 1184 m s odkazem na LV č. [hodnota], respektive na odstupní smlouvu ze 25. 6. 1941 a kupní smlouvu ze dne 17. 12. 1947. 19. [právnická osoba] č. or. 110, 112 a 114 na [adresa] byly kolaudovány dne 18. 12. 1961 a dne 18. 1. 1991 byla podána žádost o jejich zápis do evidence nemovitostí (č. l. 53-54). Tyto domy se nacházely na předmětných pozemcích, které vznikly rozdělením pozemku p. č. [hodnota] podle geometrického plánu č. [hodnota]-352 ze dne 9. 1. 1991 vyhotoveného střediskem Geodézie [adresa].

20. Dne 6. 8. 1991 podala [jméno FO] u Úřadu města [jméno FO] žádost o majetkové vyrovnání ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích, kterým žádala o vydání pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], případně o finanční vyrovnání. Přípisem ze dne 20. 9. 1991 zn. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno] postoupil Úřad městské části [adresa] žádost [jméno FO] Úřadu města [jméno FO], majetkovému odboru, s tím, že podle přiloženého LV č. [hodnota] ze dne 3. 5. 1991 jsou tyto pozemky evidovány jako vlastnictví [jméno FO]. [jméno FO] svou žádost doplnila podáním ze dne 14. 10. 1991. Odpovědí jí byl přípis Úřadu městské části [adresa] ze dne 28. 11 1991, v němž bylo [Anonymizováno] [jméno FO] sděleno, že ve věci je třeba provést pouze změnu užívání, „neboť pozemky jsou dle přiloženého LV č. [hodnota] ze dne 3. 5. 1991 vedeny jako Vaše vlastnictví“. [jméno FO] byla odkázána na PBH [jméno FO] jako uživatele předmětných pozemků.

21. Žádost o majetkové vyrovnání podle zákona o mimosoudních rehabilitacích adresovala [jméno FO] Pivňová také [právnická osoba] [adresa], a to dne 2. 8. 1991, s tím, že žádá o majetkové vyrovnání za užívání pozemků p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno], na nichž jsou postaveny bytové domy [adresa] a [Anonymizováno] a dále o vyklizení pozemku p. č. 2824/4 (tento však není předmětem toho řízení). Svou žádost doplnila přípisem ze dne 14. 11. 1991 a přípisem ze dne 7. 1. 1992. Přípisem ze dne 6. 1. 1992 bylo [jméno FO] odpovězeno tak, že jí přísluší finanční náhrada, o niž je třeba požádat u příslušného ústředního orgánu státní správy do 30. 3. 1992. 22. [právnická osoba] sdělilo [Anonymizováno] [jméno FO] přípisem ze dne 6. 10. 1992, č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]/[Anonymizováno], že jí nevznikl nárok na poskytnutí finanční náhrady za pozemky p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa], neboť podle výpisu z evidence nemovitostí je vlastníkem uvedených pozemků [jméno FO], tudíž není oprávněnou osobou, jejíž věc přešla do vlastnictví státu ve smyslu zákona č. 87/1991 Sb.

23. Dne 28. 4. 1998 uzavřela [jméno FO] jako prodávající s manžely [jméno FO] a [Jméno žalobkyně A] jako kupujícími kupní smlouvu, jejímž předmětem byl pozemek p., č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 38 m, oddělený z pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], a pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 31 m, oddělený z parcely PK [Anonymizováno]/1, podle geometrického plánu č [Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] vyhotoveného dne 6. 1. 1992 Geodézií, s. p., [adresa]. Dne 28. 4. 1998 byl podán návrh na vklad vlastnického práva podle uvedené kupní smlouvy.

24. Dne 12. 3. 2002 podal žalovaný u [právnická osoba] [adresa] návrh na zápis vlastnického práva podle kupní smlouvy uzavřené s [jméno FO], kterou byla vykoupena část pozemkové parcely PK [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 572 m v k. ú. [jméno FO] s odůvodněním, že pozemky jsou vedeny na LV 2841 jako vlastnictví [jméno FO]. Předmětnou kupní smlouvu uzavřela [jméno FO] jako prodávající s Československým státem – investorským útvarem města [jméno FO] jako kupujícím. Odkazem na notářskou odstupní smlouvu ze dne 25. 6. 1931 a kupní smlouvu ze dne 17. 12. 1947, podle kterých je [jméno FO] vlastníkem nemovitosti p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] zapsaných v knihovní vložce číslo [hodnota] pozemkové knihy k. ú. [jméno FO] a s odkazem na geometrický plán vyhotovený Ústavem geodézie a kartografie v [jméno FO] dne 24. 11. 1960, č j. 263-10/2203-920/60, kterým byla oddělena část tohoto pozemku o výměře 572 m, převedla [jméno FO] tento popsaný pozemek za kupní cenu ve výši 4.847 Kč, z toho 1.144 Kčs za pozemek, 1.200 Kčs za stavební investice a 2.503 Kč za zahradní investice. Za stranu kupující byla smlouva podepsána 10. 12. 1960 a za prodávající dne 20. 4. 1961. Podpis prodávající byl opatřen ověřovací doložkou. Podle článku VIII smlouvy smlouva nepodléhala schválení podle § 1 odst. 1 zákona č. 65/1951 Sb. ani registraci podle § 18 odst. 1 zákona č 26/1957 Sb. Na první straně byla smlouva opatřena s razítkem textem: „ohlášeno k vyměření poplatků dne, dosud neregistrováno, právní úkon nemůže nabýt platnosti, dokud není registrován“. Razítko bylo přeraženo datumovkou: 15. dubna 1962.

25. Podle srovnávacího sestavení parcel ze dne 4. 2. 2002, č. [hodnota]-12/2002, odpovídá pozemek p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] pozemkové evidence pro k. ú. [adresa] o výměře 572 m vzniklý podle geometrického plánu č .[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno]/60 k pozemkům evidovaným v katastru nemovitostí pro k. ú. [adresa] jako p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 169 m, p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 74 m, p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 38 m, p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 24 m, p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 149 m a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 118 m.

26. Podle znaleckého posudku z oboru písmoznalectví ze dne 5. 9. 2018 vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru písmo znalectví, specializace ruční a strojové písmo, za účelem posouzení pravosti podpisu [jméno FO] na kupní smlouvě ze dne 20. 4. 1961, není podpis [jméno FO] na reprografické kopii kupní smlouvy s velkou pravděpodobností pravým podpisem [jméno FO]; posudek je opatřen doložkou ve smyslu ustanovení § 127 a) o. s. ř.

27. Dne 2. 10. 2018 vypracoval soudní znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] [tituly před jménem] [tituly za jménem], člen poradního sboru ministra spravedlnosti ČR pro obory zabývající se identifikačním zkoumáním rukopisu, k žádosti zástupkyně žalobců odborné vyjádření k přezkoumatelnosti znaleckého posudku, a to posudku č. [hodnota] ze dne 1. 4. 2005, ve znění jeho dodatku ze dne 12. 12. 2006, vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO]. Znalec při zpracování odborného vyjádření vycházel z kopie, respektive měl k dispozici kopii sporné kupní smlouvy, a dospěl k závěru, že mezi sporným podpisem na smlouvě a srovnávacími podpisy jsou „zjevné markantní rozdíly“ a oba soubory podpisů jsou nesrovnatelné. Nejasnosti „absolutně znemožňují učinit kategoricky kladný závěr“ a „je nemyslitelné, že znalec vyslovil jednoznačně kladný závěr o identitě pisatele sporného podpisu“.

28. Ze spisu vedeného u Městského soudu v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci pozůstalosti po zůstavitelce [Anonymizováno] [jméno FO], narozené [rodné přijmení] 16. 9. 1910, zemřelé dne 12. 5. 2004, soud zjistil, že dne 26. 1. 2005 bylo v řízení o dědictví po zůstavitelce vydáno pod č. j. [spisová značka] usnesení o dědictví, podle kterého jmění zůstavitelky specifikované v tomto usnesení nabyl pozůstalý syn [jméno FO]. Z jeho odůvodnění vyplývá, že zůstavitelka o svém majetku pořídila závětí ze dne 23. 7. 2003, v níž ustanovila dědicem pozemku p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] [jméno FO]. [jméno FO] a dědicem ostatního majetku svého syna [jméno FO] [Anonymizováno]. Jelikož bylo zjištěno, že zůstavitelka není vlastníkem vyjmenovaných pozemků, byl k dědění povolán pouze jediný závětní dědic, a to pozůstalý syn [jméno FO]. Allografní závěť citovaná v odůvodnění usnesení o dědictví je založena na č. l. 9 pozůstalostního spisu; závěť datovaná 23. 7. 2003 je opatřená podpisem zůstavitelky a podpisy dvou svědků a z jejího textu vyplývá, že zůstavitelka odkazuje pozemky p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v k. ú. [adresa] zapsané na LV č. [hodnota] pro obec [jméno FO]. [jméno FO]. Dále je v závěti uvedeno, že vlastnictví těchto pozemků je předmětem sporu vedeného u Městského soudu v [jméno FO] na základě žaloby podané dne 26. 6. 2002. Ostatní majetek zůstavitelka závětí odkázala svému synovi [jméno FO]. Z protokolu o jednání v notářské kanceláři dne 13. 1. 2005 vyplývá, že oba závětní dědici, tedy [jméno FO] i [jméno FO]. [jméno FO], byli vyrozuměni o dědickém právu a dědictví neodmítli. Oba rovněž uznali závěť zůstavitelky 23. 7. 2003 za pravou a platnou. Tyto skutečnosti sdělila soudní komisařka soudu rozhodujícímu ve věci [spisová značka] přípisem ze dne 13. 1. 2005.

29. Podle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) se určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

30. Podle ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

31. Byť byla žaloba, kterou se původně [jméno FO] domáhala určení svého vlastnického práva k předmětným pozemkům (v řízení bylo po její smrti pokračováno s [jméno FO] [Anonymizováno] jako jejím procesním nástupcem) pravomocně zamítnuta, dospěl soud k závěru, že zde není dána překážka věci pravomocně rozsouzené, přestože judikatura dospěla k závěru, že rozsudek, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal určení vlastnictví k věci, protože soud dospěl k závěru, že žalobce vlastníkem věci není, je v tomto směru závazný a soud je povinen z něj v jiném řízení mezi stejnými účastníky vycházet (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 69/2000).

32. O stejnou věc se totiž jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se těchže osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká těchže osob i v případě dojde-li podle hmotného práva k přechodu práv a povinností z právního vztahu, o který se jedná, na jiný subjekt, neboť nový subjekt vstupuje současně i do procesních práv a povinností (k tomu srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2021, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, nebo jeho rozsudek ze dne 24. 3. 1999 sp. zn 25 Cdo 1751/98, oba dostupné na www.nsoud.cz). Jelikož žalobci založili žalobu na jiných skutkových tvrzeních, respektive uplatnili další, v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], neuplatněné skutečnosti, z nichž dovozují existenci vlastnického práva zůstavitelky k předmětným pozemkům, nebrání projednání předmětné žaloby překážka věci rozsouzené.

33. Jelikož zůstavitelka zemřela před 1. 1. 2014, použije se pro projednání dědictví, včetně dodatečného, úprava obsažená v o. s. ř. (srov. čl. [jméno FO] odst. 3 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a proto se uplatní rovněž dosavadní judikatura vztahující se k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013.

34. Žalobcům svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení.

35. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 6. 10. 2004, sp. zn. 22 Cdo 1826/2004 (dostupný na www.nsoud.cz), vyslovil závěr, že v případě, kdy je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník sporné nemovitosti jiná osoba než zůstavitel a je-li mezi touto osobou a dědici sporná otázka platnosti právního úkonu, na základě kterého nabyla vlastnictví ke sporné nemovitosti, soud v řízení o dědictví není oprávněn bez dalšího tuto spornou otázku a v návaznosti na ni, zda zůstavitel byl či nebyl ke dni své smrti vlastníkem sporné nemovitosti, posuzovat. V takovém případě má dědic naléhavý právní zájem na určení podle § 80 písm. c) o. s. ř. (dnes § 80 o. s. ř.), že určitá věc byla ke dni smrti zůstavitele jeho vlastnictvím.

36. Naléhavý právní zájem dědice (dědiců) na určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem nemovité věci, je současně dán pouze za předpokladu, že se řízení účastní všichni známí dědicové (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012, dostupný na www.nsoud.cz). Soudu je z úřední činnosti (viz řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]) známo, že žalobkyně d) je jedinou dědičkou po synovi zůstavitelky [jméno FO], který byl jejím závětním dědicem, a současně jsou všichni žalobci právními nástupci [jméno FO], rovněž závětního dědice zůstavitelky.

37. Pravostí smlouvy, respektive pravostí podpisu zůstavitelky na předmětné kupní smlouvě, jakož i její určitostí se soudy zabývaly v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Skutkový stav nedoznal v mezidobí žádné změny, a proto nemá soud v tomto řízení žádný důvod se od přijatého řešení odchýlit.

38. Znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] předložený žalobci, jakož i odborné vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] [tituly před jménem] [tituly za jménem], nejsou způsobilé zpochybnit závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], který vycházel z originálu kupní smlouvy, zatímco oba posudky, respektive znalecký posudek a odborné vyjádření, zkoumaly toliko její kopii.

39. Otázku platnosti kupní smlouvy z hlediska její určitosti, respektive určitosti vymezení jejího předmětu, se v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] zabýval nejen soud prvního stupně a soud odvolací, ale k určitosti předmětu smlouvy se vyjadřoval i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 20. 1. 2010, č. j. 28 Cdo 2570/2009–168, byť dovolání bylo odmítnuto; Nejvyšší soud ve svém usnesení vyjádřil názor, že ze smlouvy je předmět převodu objektivně zjistitelný.

40. Ostatně nelze přehlédnout, že zůstavitelka, přestože později v řízení před soudem zpochybnila svůj podpis pod kupní smlouvou, si byla vědoma skutečnosti, že předmětné pozemky převedla v roce 1961 na stát. Zůstavitelka totiž zamýšlený prodej potvrdila ve svém přípisu ze dne 25. 11. 1960, v němž sdělovala Investorskému útvaru města [jméno FO], že dobrovolně postoupí část své zahrady pro výstavbu bytových domů na [adresa]. V roce 1991 pak zůstavitelka žádala o majetkové vyrovnání ve smyslu zákona o mimosoudních rehabilitacích, žádala o vydání předmětných pozemků. Z toho plyne, že zůstavitelka si byla vědoma skutečnosti, že v roce 1961 tyto pozemky prodala československému státu, byť za podmínek, které podle jejího názoru splňovaly předpoklady pro vyrovnání podle příslušných restitučních předpisů. Zůstavitelka tak nemohla vydržet vlastnické právo k předmětným pozemkům, neboť její vědomost o tom, že vlastnické právo k těmto pozemkům převedla kupní smlouvou na stát, vylučuje její dobrou víru, že je vlastníkem těchto pozemků, jako základní předpoklad pro vydržení.

41. Jelikož podle ustanovení § 111 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 20. 4. 1961, se vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádí už samotnou smlouvou, není-li nic jiného ze zvláštních předpisů, došlo k převodu vlastnictví k předmětným pozemkům již uzavřením předmětné kupní smlouvy bez dalšího. Nebylo-li následně vlastnické právo zapsáno do pozemkových knih (srov. § 112 zákona č. 141/1950 Sb. ve znění účinném ke dni 20. 4. 1961), je třeba konstatovat, že stát jako nový vlastník nedostál své zákonem stanovené povinnosti, nicméně na existenci, respektive vznik jeho vlastnického práva nemá tato skutečnost žádný vliv, stejně jako to, že smlouva byla opatřena razítkem s textem: „právní úkon nemůže nabýt platnosti, dokud není registrován, dosud neregistrováno!“. Je pravdou, že stát nedostál svým povinnostem, když vlastnické právo k předmětným pozemkům nenechal zapsat do příslušné evidence ani v roce 1961, ani později v roce 1992, v důsledku čehož zůstavitelku (mylně) opakovaně ubezpečoval o tom, že vlastnicí předmětných pozemků je ona, a proto jí nepřísluší práva z restitučních předpisů. Tímto pochybením však vlastnické právo státu nezaniklo, respektive neobnovilo se vlastnické právo zůstavitelky, které bylo v roce 1961 kupní smlouvou platně převedeno na stát.

42. Co se týče namítané nepřiměřenosti kupní ceny, zde je třeba dát za pravdu žalovanému, neboť kupní cena skutečně činila 2 Kčs za m2, když smlouvou byl převáděn pozemek o výměře 572 m za cenu ve výši 1.144 Kč. Tato cena pak odpovídá nejnižší možné výši náhrady za vyvlastnění ve smyslu vyhlášky č. 228/1961 Ú. I. Ostatně ani závěr o nižší kupní ceně by nezpůsobil neplatnost kupní smlouvy. Otázka tísně a nápadně nevýhodných podmínek spojených s převodem vlastnictví k nemovitým věcem v době nedemokratického režimu je otázkou rozhodnou pro vznik a existenci nároků založených restitučními předpisy, nikoliv otázkou způsobilou zpochybnit platnost kupní smlouvy jako takové.

43. Z důvodů shora uvedených soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že zůstavitelka kupní smlouvou ze dne 20. 4. 1961 převedla své vlastnické právo k předmětným pozemkům na (tehdy) československý stát. Otázka, zda vlastnické právo následně přešlo ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb. na žalovaného či nikoli, jak žalobci zpochybňují, není z hlediska rozhodnutí v dané věci podstatná. Důvodem pro zamítnutí žaloby je závěr soudu o tom, že zůstavitelka své vlastnické právo k předmětným pozemkům pozbyla, když jej převedla na stát, a později jej znovu nenabyla, tudíž k okamžiku své smrti nebyla vlastníkem předmětných pozemků. I kdyby na žalovaného vlastnické právo ze státu nepřešlo, nestala by se tím vlastnicí zůstavitelka.

44. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému, který byl z procesního hlediska zcela úspěšný, přiznal právo na jejich náhradu. S ohledem na ustálenou judikaturu, zejména Ústavního soudu, k otázce zastupování statutárních měst advokáty (srovnej např. III. ÚS 2984/2009, II. ÚS 376/12, II. ÚS 2396/2009: „...U statutárních měst a jejich městských částí lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým...), neshledal soud náklady na zastoupení žalovaného advokátem účelně vynaloženými, a proto přiznal žalovanému toliko paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř.

45. Náklady řízení žalovaného ve smyslu ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. sestávají z paušálních nákladů v celkové výši 600 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony po 300 Kč podle § 1 odst. 3 této vyhlášky (vyjádření k žalobě ze dne 23. 8. 2019, účast u jednání soudu dne 21. 2. 2024).

46. Náklady řízení jsou žalobci povinni uhradit společně a nerozdílně k rukám zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

Poučení