62 C 399/2019 - 300

Rubrum

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Radanou Vilčovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] se sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] se sídlem [Adresa advokáta] o provedení opravného rozúčtování a vyúčtování a úhradu pokuty takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni pokutu ve výši 50 Kč denně za období od 1. 7. 2018 do 16. 8. 2022 ve výši 75 400 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni pokutu v další částce 50 Kč denně od 1. 7. 2018 do 16. 8. 2022 a pokutu ve výši 100 Kč denně od 17. 8. 2022 do 14. 2. 2023, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ostravě na nákladech státu částku 53 023 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 6 554 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně si dne 11. 11. 2019 podala u soudu žalobu, kterou se domáhala provedení řádného rozúčtování a vyúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v odběrném místě za rok 2017 s použitím skutečných technickými normami zdůvodněných koeficientů zohledňující rozdílnou náročnost vytápění bytu danou jejich polohou v zúčtovací jednotce do 30 dnů právní moci rozsudku a dále úhrady za neplnění povinnosti stanovenou zákonem č. 67/2013 Sb. pokutu ve výši 50 Kč denně od 2. 6. 2018. Žalobkyně je nájemkyní bytu č. [hodnota] v [adresa] od roku 1971 spolu se svým manželem. Byt v současné době vlastní žalovaná a nájemné je po celou dobu hrazeno řádně a včas. Na rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v odběrném místě obdržené koncem dubna 2018 reagovala 2. 5. 2018, když předala písemnou reklamaci, v níž je uvedena žádost o seznámení se s podklady v souladu s § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. a § 2250 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tj. možnost nahlédnout a seznámit se se způsobem rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele, tedy nejen nájemce bytu a nebytových prostor, ale i největšího konečného spotřebitele, kterým je žalovaná, protože náklady na vytápění volných bytů a nebytových prostor po dobu jejich neobsazenosti hradí vlastník objektu. Seznámení se způsobem rozúčtování, zejména jakou výpočtovou metodu žalovaná při stanovení výše polohových koeficientů použila, to těch, které mají korigovat rozdílnou náročnost vytápění místností, bytů a nebytových prostor danou jejich pouhou v domě a v celém odběrném místě. Doposud, tak jim vyhověno nebylo. Důkazy o neplnění povinností žalované dané § 8 odst. 2 výše citovaného zákona jsou obsaženy v přiložených písemných reklamacích č. 1–6 a žalovaná měla povinnost se vypořádat do 30 dnů od obdržení námitek k rozúčtování nákladů na vytápění, což si doposud nesplnila. Z tohoto důvodu žalobkyně požadovala zpracování polohových koeficientů výpočtovou metodou a umožnění žalobkyní seznámit se se způsobem a podklady, na základě, kterých byly stanoveny a vypořádat se všemi námitkami obsaženými v přiložených písemných reklamacích. Dále žádala o uhrazení pokuty za neplnění povinností ve výši 50 Kč za každý den prodlení od 2. 6. 2018. V podáním ze dne 29. 11. 2022 žalobkyně změnila svou žalobu, když požadovala zaplacení pokuty ve výši 100 Kč denně od 1. 7. 2018 do 29. 11. 2022 a v odvolání proti rozsudku ze dne 14. 2. 2023 požadovala uložení povinnosti zaplatit pokutu za každý den nesplnění povinností ve výši 100 Kč denně od 1. 7. 2018 do dnešního dne, tj. do 14. 2. 2003. Na tomto svém podání také při jednání setrvala.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, když má za to, že vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 2017 bylo provedeno zcela v souladu s platnými právními předpisy. Dne 2. 5. 2018 žalobkyně reklamovala vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 2017 vztahující se k bytu č. [hodnota] v domě č. p. [Anonymizováno] na [adresa] v [Anonymizováno]. Dne 31. 5. 2018 žalovaná zaslala žalobkyni vyjádření k této reklamaci, přičemž obdržela další reklamaci, ke které se vyjádřila 12. 7. 2018, kdy byla reklamace žalobkyně jako nedůvodná zamítnuta. Žaloba je podle žalované nedůvodná, navrhovat navrhla její zamítnutí v plném rozsahu, přičemž na tomto svém stanovisku jednání také setrvala.

3. V řízení bylo dne 8. 12. 2022 soudem rozhodnuto tak, že žalované bylo uloženo provést pro žalobkyni opravné rozúčtování a vyúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v odběrném místě za použití za rok 2017 s použitím skutečně technickými normami zdůvodněných koeficientů zohledňující rozdílnou náročnost vytápění bytů daných jejich polohou do 30 dnů právní moci rozsudku. Žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni pokutu 50 Kč denně od 2. 6. 2018 zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Obě strany byly s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci zavázány uhradit 50 % nákladů řízení státu. Proti tomuto rozhodnutí si obě strany podaly odvolání a krajský soud rozsudkem ze dne 22. 9. 2023 odvolání žalobkyni do výroku I. odmítl a výroku I. rozsudku změnil tak, že žalovanou zavázal provést řádné vyúčtování služeb bytu č. [hodnota] na [adresa], [adresa] za rok 2017 do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dále rozsudek ve výroku II. a v nákladových výrocích zrušil a vrátil v tomto rozsahu okresního soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud ve vztahu k druhému nároku dovodil, že u jednání konaného 27. 8. 2020 nenastala koncentrace řízení, proto žalobkyně mohla podáním z 29. 11. 2022 změnit žalobu, kterou požadovala zaplacení pokuty 100 Kč denně od 1. 7. 2018 do 29. 11. 2022 a vzhledem k tomu, že soud tuto změnu žaloby nepřipustil, pak zatížil z procesního hlediska řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále upozornil na skutečnost, že v odvolání ze 14. 2. 2023 žalobkyně požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit pokutu za nesplnění povinnosti ve výši 100 Kč denně od 1. 7. 2018 do dnešního dne, tj. 14. 2. 2023. Připomněl konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že nebylo-li vyúčtování služeb řádné, tak poskytovatel služeb, to je pronajímatel svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a jeho povinnost trvá i nadále. Také připomněl závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci 26 Cdo 1105/2020, že za splnění předpokladu normovaných ustanovení § 2051 o. z. lze nepřiměřeně vysokou pokutu na návrh dlužníka snížit, a to je výjimka aplikovatelná v případě, že „by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat“, přičemž také je na místě, aby se okresní soud vypořádal s námitku promlčení vznesenou žalovanou a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a ve vztahu k nákladům státu.

4. Soud usnesením ze dne 9. 1. 2024 řízení co do pokuty ve výši 50 Kč denně od 2. 6. 2018 do 30. 6. 2018 zastavil a připustil změnu žaloby ze dne 29. 11. 2022, kterou žalobkyně požadovala po žalované úhradu pokuty za dobu od 1. 7. 2018 do 29. 11. 2022 ve výši 100 Kč denně v celkové výši 161 000 Kč a dále připustil změnu žaloby učiněnu v odvolání proti rozsudku ze dne 14. 2. 2023, kterou se žalobkyně domáhala po žalované úhrady pokuty ve výši 100 Kč za každý den prodlení od 1. 7. 2018 do 14. 2. 2023. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výroku II. o povinnosti žalované provést řádné vyúčtování nabyl právní moci 19. 10. 2023 a stal se vykonatelným 21. 11. 2023. Předmětem řízení tak zůstala pokuta za nesplnění povinnosti žalované ve vztahu k žalobkyni ve výši 100 Kč denně za dobu od 1. 7. 2018 do 14. 2. 2023.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázáno: ze zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí bytu ze dne 14. 6. 1971, včetně jeho dodatku ze dne 26. 1. 2011 a nesporných tvrzení účastníků, že žalobkyně je nájemkyní bytu č. [hodnota] o velikosti [Anonymizováno]+[Anonymizováno] v[Anonymizováno][Anonymizováno]. nadzemním podlaží domu č. p. [Anonymizováno] na [adresa] v [adresa], z vyúčtování služeb spojených s bydlením za období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017 pro byt č. [hodnota], [adresa], [adresa], že žalovaná vypracovala vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu č. [hodnota], ve kterém uvedla, že skutečně zaplacené zálohy na služby činily 37 040 Kč a náklady na byt za rok 2017 představovaly částku 34 279,37 Kč. Přeplatek ve výši 2 761 Kč měl být vrácen do 31. 7. 2018, z reklamace rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele ve zúčtovací jednotce za období roku 2017 z 1. 5. 2018 doručené žalované dne 2. 5. 2018, že žalobkyně reklamovala rozúčtování nákladů na vytápění za rok 2017 z důvodu nevěrohodnosti uváděných souhrnných údajů včetně nesprávně stanovených koeficientů, výkonů radiátorů a zejména nesprávné koeficienty polohy místností, které mají vyjadřovat rozdílnou náročnost vytápění, proto podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 a § 2252 odst. 1 o. z. žádala o seznámení se s podklady, ze kterých souhrnné údaje a z nich vyplývající rozúčtování nákladů na vytápění vyplývají, což znamenalo nahlédnout do rozúčtování nákladů na vytápění všech konečných spotřebitelů v zúčtovací jednotce, tj. všech nájemců bytů, nebytových prostor, včetně největšího konečného spotřebitele, a to samotného vlastníka objektu, když náklady na vytápění volných bytů a nebytových prostor hradí jejich vlastník. Žádala o stanovení místa a termínu, kdy může do těchto podkladů nahlédnout a pořídit si jejich kopie, tj. mimo 10. až 13. 5. 2018 a 28. až 30. 5. 2018, z odpovědi žalované ze dne 31. 5. 2018, že k podané reklamaci vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 2017 k bytu č. [hodnota] v domě č. p. [Anonymizováno] na [adresa] v [Anonymizováno], sdělila omluvu za zpoždění s odpovědí vztahující se k reklamaci obdržené 2. 5. 2018, přičemž touto záležitostí se zabývá, ale s ohledem na shromáždění veškerých podkladů, které ve své reklamaci požadují a dále s přihlédnutím k časové náročnosti zpracování těchto podkladů do jednoho přehledového souboru je potřeba delší lhůty, proto navrhli termín osobní schůzky na den 7. 6. 2018, případně 8. 6. 2018 v sídle společnosti, z reklamace č. 2 na rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce za rok 2017, který byl žalované doručen 18. 6. 2018, že termín byl dohodnut telefonicky na 7. 6. 2018 od 8 hodin v sídle společnosti v [adresa], což bylo již po povinném termínu 30 dnů na vyřízení žádosti, kdy poskytovateli služeb hrozí pokuta podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. za každý den prodlení 50 Kč. V dohodnutém termínu začalo jednání za účasti zástupce vlastníka p. [jméno FO] a její spolupracovnice a dále za účasti nájemkyně bytu a jejího manžela jako zástupce, když zástupci vlastníka odmítli na jejich žádost sepsání protokolu o průběhu a výsledku jednání. Byly jim předloženy dvě počítačové sestavy a tabulka s výší polohových koeficientů, které používají pro rozúčtování nákladů na vytápění, obě předložené sestavy neuvádí rozhodné údaje k posouzení, zda rozúčtování nákladů na vytápění bylo provedeno spravedlivě v souladu se zásadou uváděnou ve všech platných právních předpisech, tj. nákladech na vytápění bytů srovnatelné velikosti se srovnatelnou tepelnou úrovní mají být rovněž srovnatelné bez ohledu na jejich polohu. Žalovaná vědomě zatajila údaje o popisných číslech domů včetně čísel podlaží, v němž se byty a nebytové prostory nachází. Místo, aby k výkonům jednotlivých radiátorů uvedli i započitatelnou podlahovou plochu k vytápění místností bytů a nebytových prostor, uvádí výrobní čísla indikátorů topných nákladů, porovnání výkonů radiátorů a započitatelné podlahové plochy by jim dokumentovalo rozdíly náročnosti vytápění srovnatelných místností danou jejich polohou. Rovněž nebyly předloženy požadované údaje o nákladech na vytápění jednotlivých bytů a nebytových prostor po dobu jejich neobsazenosti. Rukou dopsaný celkový náklad 231 804,29 Kč na vytápění volných bytů je nevěrohodný. Při reklamačním řízení na rozúčtování nákladů na vytápění za roky 2015 a 2016 byli dopisem informováni, že pro rok 2015 byly polohové koeficienty stanoveny znaleckým výpočtem a pro rok 2016 odborným posouzením energetika. Než bylo jednání 7. 6. 2018 ukončeno, proběhla i krátká diskuse, z níž vyplynulo, že rozúčtování nákladů na vytápění si provádí sami, zúčastňují se školení pořádaných společností [Anonymizováno] sdružující rozúčtovatele nákladů na vytápění a mají stejně jako ostatní k dispozici metodický pokyn Ministerstva pro místní rozvoj, uvádějící hodnoty polohových koeficientů podle počtu ochlazovaných stěn vytápěných místností včetně toho, zda jsou či nejsou umístěny v podstřešní části. Na závěr požadovali, stejně jako u rozúčtování nákladů na vytápění pro roky 2015 a 2016, i pro rozúčtování nákladů za rok 2017, opravné rozúčtování nákladů na vytápění, z odpovědi na reklamaci č. 2 ze dne 12. 7. 2018, že žalovaná uvedla k opakované žádosti žalobkyně o možnost nahlédnout do rozúčtovacích nákladů na vytápění všech konečných spotřebitelů v zúčtovací jednotce, tj. všech nájemníků bytů, nebytových prostor včetně nákladů, které připadají na vytápění volných bytů, sdělili, že i za předpokladu, že nebudou u jednotlivých čísel bytů uvedená jména konkrétních osob, lze nájemce identifikovat podle čísla bytů, tzn., že se jedná o osobní údaje, na nepřístupnosti těchto údajů žalovaná trvala. Ohledně požadavku nahlédnout do podkladů, které sloužily pro rozúčtování nákladů na vytápění v dané zúčtovací jednotce, proběhlo 7. 6. 2018 jednání za účasti zástupců společnosti – p. [jméno FO] a [jméno FO] a byly zpracovány a předloženy dvě sestavy z Excelu, byla předložena tabulka s výší zohledňujících polohových koeficientů, které používá společnost. První sestava obsahovala přehled všech indikátorů topných nákladů, které byly instalovány na topných tělesech v rámci zúčtovací jednotky, u každého výrobního čísla ITN byl uveden koeficient výkonu příslušného radiátorového tělesa, koeficient přestupu tepla, výše náměru za dané zúčtovací období, výše zohledňujícího polohového koeficientu a výsledné zohledněné dílky, dle kterých byly náklady na spotřební složku vytápění rozúčtovány. Podle tohoto bylo možno ověřit skutečnost, že do rozúčtování nákladů spotřební složky na vytápění vstoupily všechny roční náměry evidované na ITN, včetně volných bytů. Druhá sestava obsahovala přehled rozúčtovaných nákladů na vytápění roku 2017, a to anonymně za jednotlivé nájemní vztahy v rámci zúčtovací jednotky. Byly uvedeny výše nákladů za základní složku jednotlivých nájemních vztahů včetně součtu za dané odběrné místo. Výše zohledněných dílků jednotlivých nájemních vztahů, výše nákladů spotřební složky jednotlivých nájemních vztahů včetně součtu za odběrné místo a odchylka odběrného od průměrného nákladu jednotlivých nájemních vztahů. Na základě požadavku byly při jednání ústně rovněž sděleny odchylky od průměru v bytech, které jsou dispozičně umístěny pod jejich bytem a jsou stejné velikosti. Aby nedošlo ke sdělení osobních údajů jednotlivých nájemců, byly požadované údaje sděleny v náhodném pořadí. Žalobkyně uvedla, že obě pracovnice se ztotožnily se skutečností, že zohledňující polohové koeficienty uvedené v metodickém pokynu ministerstva pro místní rozvoj jsou nižší než koeficienty uplatňované v rámci rozúčtování nákladů na spotřební složku na vytápění. Podle sdělení obou pracovnic tyto pouze konstatovaly, že koeficienty byly odlišné od v současné době uplatňovaných koeficientů v rámci společnosti a uvedly, že vzhledem ke skutečnosti, že schůzka byla sjednána za účelem předání požadovaných podkladů sloužících pro rozúčtování nákladů na vytápění za rok 2017, nebylo nutné sepisovat zápis z jednání, s čímž souhlasili a na tom již netrvali. Pokud se týká uváděných korekčních koeficientů zohledňujících polohu místnosti, byly součástí metodického pokynu k vyhlášce 245/1995 Sb., jejíž účinnost skončila k 31. 12. 2001. K 1. 1. 2002 vešla v platnost vyhláška č. 372/2001 Sb., dle které se provádělo rozúčtování nákladů na vytápění do konce roku 2015. V jejím metodickém pokynu se tyto koeficienty již neuvádí, nejsou ani v tom současném, kdy vstoupila v platnost 1. 1. 2016 vyhláška č. 269/2015. Ve věci rozúčtování nákladů na vytápění roku 2017 uvedla žalovaná, že bylo provedeno v souladu s platnou legislativou a vzhledem k výše uvedenému byla reklamace vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 2017 ze dne 18. 6. 2018 zamítnuta, z reklamace č. 3 na rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v zúčtovací jednotce za rok 2017 21. 8. 2018, doručené žalované 22. 8. 2018, že žalovaná byla povinna umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů pro zúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v odběrném místě a tyto námitky měli vyřídit do 30 dnů od jejich doručení. Ve všech reklamacích a námitkách na rozúčtování nákladů na vytápění za roky 2015 až 2017 neustále žádají o seznámení s použitou výpočtovou metodou polohových koeficientů vyjadřujících rozdílnou náročnost vytápění místností daných její polohou. Byly jim předloženy dvě počítačem zpracované sestavy tak, jak je uváděno v dopise ze dne 12. 7. 2018, v první sestavě se uvádějí údaje o radiátorech, však schází to nejpodstatnější, a to údaje, ve kterém čísle popisném včetně čísla podlaží se nachází a u výkonu radiátorů schází i údaj o započitatelných podlahových plochách místností, které vytápí, a bez těchto údajů není možno posoudit rozdílnou náročnost vytápěných místností danou jejich polohou. Vzhledem k tomu, že u uváděných bytů a nebytových prostor není uvedeno číslo popisné domu, ani podlaží, v němž se byt nachází, není možné z této sestavy posoudit, zda byla při rozúčtování nákladů na vytápění dodržená zásada, že náklady na vytápění bytů srovnatelné velikosti se srovnatelnou teplotní úrovní, jsou srovnatelné bez ohledu na jejich polohu. Domněnka, že si tak žalovaná splnila svou povinnost podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 370/2011 Sb., § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 a § 2252 o. z. je zcestná, toto si nesplnili. U jednání byly sděleny ústně odchylky od průměru nákladů na vytápění v bytech, které jsou dispozičně umístěny pod jimi užívaným bytem a jsou stejné velikosti, jsou lživé, nebylo tomu tak, tyto nejsou srovnatelné, nejsou uváděna čísla popisná domu, ani podlaží. Z výše uvedených důvodů tak mají za to, že nebyla splněna povinnost s vyřizováním uplatněné námitky a požadavku podle předchozích právních předpisů, žádají, aby obě sestavy byly doplněny o čísla popisná domu a podlaží, v němž se byty a nebyty nachází a znovu byly předloženy, jedině tak je možno posoudit, zda zásada o srovnatelnosti nákladů srovnatelných bytů byla naplněna, z odpovědi žalované ze dne 15. 10. 2018, že osobní jednání proběhlo 7. 6. 2018 a v dopise ze dne 12. 7. 2018 byly sděleny veškeré skutečnosti, které se vztahují k vyúčtování služeb za rok 2017. Vzhledem k tomu, že nebyly shledány žádné nové skutečnosti, pak si na těch stanoviscích žalovaná trvá. Dále bylo zmíněno, že se neomluvili za opožděnou reakci, což není pravdou. Co se týče použití výpočtových metod polohových koeficientů, pak tyto jsou předmětem soudního sporu, v této chvíli pouze sdělují, že součinitel prostupu tepla podlahovou konstrukcí z nebytového prostoru do nevytápěných místností byl navržen dle ČSN v době výstavby, z reklamace č. 4 ze dne 13. 11. 2018 na rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v odběrném místě na rok 2017, že žalobkyně nadále požaduje obdrženou sestavu o bytech, nebytových prostorách doplnit o čísla popisná domu, v němž se byt či nebytový prostor nachází a uvedení dob užívání, dále kdy byl konečný odběratel spotřebitelem tepla samotný vlastník, případně volných bytů a nebytových prostor, obdrženou sestavu o radiátorech doplnit v uváděných výkonech radiátorů o započitatelnou podlahovou plochu místnosti, kterou vytápějí a čísla popisná domu, včetně podlaží, v němž se nachází a žádají informaci o výši všech jimi používaných polohových koeficientech v odběrném místě, mající vyjadřovat rozdílnou náročnost vytápění místností danou jejich polohou a také trvají na požadavku seznámení se s výpočtovou metodou, kterou vlastník použil při stanovení výše polohových koeficientů, mající zohledňovat rozdílnou náročnost vytápění bytů danou jejich polohou. Dále tak trvají na tom, aby si žalovaná splnila povinnosti stanovené platnými právními předpisy, tj. k rozúčtování jednak na vytápění v termínech vypořádání vznesených žádostí a námitek do 30 dnů od jejich obdržení, z dopisu žalované ze dne 11. 12. 2018 - reakce na reklamaci č. 4, že žalovaná navrhla osobní schůzku s p. [jméno FO], specialistou energetiky, dále žádala o specifikaci dotazů, které budou chtít na této schůzce řešit, a dále zaslala v příloze k náhledu požadované tabulky dat s vyúčtováním nákladů na vytápění roku 2017 pro domy č. p. [Anonymizováno] až [Anonymizováno] na [Anonymizováno] [Anonymizováno] a domy č. p. [Anonymizováno] a [Anonymizováno] na [adresa], kdy se jedná o jeden topný uzel. První tabulky s daty o ITN z roku 2017 byla doplněna o čísla domu, plochy místností a ve kterém patře se tyto nachází, a druhá tabulka uvádějící rozúčtování na vytápění 2017 byla doplněna o pasport domu, z reklamace č. 5 k rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele ze dne 19. 12. 2018, že žalobkyně děkovala o doplnění sestav, o rozúčtování na byty a nebyty, přesto, že jsou v nich chyby, nesouhlasí se stanoviskem uvedeným v závěru počítačové sestavy, že pro rozúčtování nákladů na vytápění není podstatné uvádět dobu užívání v případě, kdy došlo ke změně uživatele bytu či nebytového prostoru, proto požadovala doplnění o doby jejich užívání nájemcem či uživatelem bytu po dobu jejich neobsazenosti vlastníkem, případně dalším nájemcem, a to včetně uvedení nákladů na vytápění po dobu jejich užívání, z dopisu žalované ze dne 30. 1. 2019 adresovaného žalobkyni, že 15. 1. 2019 proběhla v sídle společnosti osobní schůzka i za účasti p. [jméno FO], energetika společnosti a za přítomnosti p. [jméno FO], bylo projednáno k zaslané sestavě o rozúčtování nákladů na vytápění za rok 2017 mezi konečné spotřebitele, že u č. p. [Anonymizováno] je pouze 1 nebytový prostor a ten dispozičně zasahuje i nebytového prostoru, který je evidován u č. p. [Anonymizováno]. Stejný případ je i u nebytového prostoru evidován u č. p. [Anonymizováno], dispozičně se nachází v domech č. p. [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Ve svém stanovisku uvedeném v závěru předmětné počítačové sestavy není podstatné neuvádět dobu užívání v případě, kdy došlo ke změně uživatele či nájemce, případně byt či nebytový prostor je neobsazen. K požadavku uvést u jednotlivých bytů, zda se jedná o dobu užívání bytu nájemcem nebo zda byl byt či nebytový prostor volný, bylo sděleno, že toto není pro rozúčtování nákladů na vytápění podstatné s ohledem na skutečnost, že při rozúčtování se neřeší, zda je byt či nebytový prostor užíván či nikoliv. Požadovanou dobu užívání v sestavě uvedli. Z náhledu je možno zjistit, že v rámci jednotlivých domů bylo provedeno vyúčtování za celé zúčtovací období, to znamená, že byly náklady rozúčtovány i na volné byty či nebytové prostory. V případě, že chybí období od 1. 1. 2017 do …, jedná se o rozdělený byt v rámci roku 2017. Další otázky podle bodu 2 v jejich podání byly zodpovězeny při osobní schůzce s p. [jméno FO]. Dalším z projednávaných témat bylo i zpochybnění výše zohledněných koeficientů uplatněných pro nebytové prostory, byla provedena kontrola stanovených daných koeficientů. V daném případě bylo použito zohlednění 15 % v přízemí nad nevytápěným sklepem, 10 % 2 vnější obvodové zdi, 5 % místnost vedle nevytápěného schodiště a 5 % severovýchod, v příloze je přiložená tabulka koeficientů zohledňujících polohu místností, z reklamace č. 6 na rozúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele na rok 2017 ze dne 11. 2. 2019, že žalobkyně očekávala, že konečně po 3 letech bude splněna povinnost, kterou mají jako poskytovatelé služeb, a že budou seznámeni s použitým způsobem - výpočtovou metodou, kterou byly stanoveny korekční součinitele výkonu radiátorů a zejména polohové koeficienty, mající vyjadřovat skutečnou rozdílnou náročnost vytápění místností bytů nebo danou jejich polohou v domě, včetně možnosti nahlédnout či pořídit si opis či kopie podkladů použitých ve výpočtové metodě, což se ale neuskutečnilo. Písemný záznam opět z této schůzky neexistuje, na žádnou z položených otázek neobdrželi žádnou odpověď, p. [jméno FO] pouze sdělil, že s požadovanými dotazy se obrátí na zpracovatele tabulky s polohovými koeficienty a o výsledku budou informováni, z tohoto důvodu akceptovali požadavek o prodloužení zákonem stanoveného termínu 30 dnů k odpovědi na předchozí reklamaci, což se nestalo, neustále tvrdili, že jejich otázky byly zodpovězeny. Nadále tak odmítají oprávněnou žádost danou příjemci služeb seznámit se se způsobem a použitou výpočtovou metodou včetně podkladů, které použili při zpracování předložené tabulky obsahující výši jednotlivých koeficientů, čímž nesplnili povinnost uvedenou právními předpisy a za to jsou sankcionováni, jsou povinni zaplatit příjemci služeb pokutu 50 Kč za každý den prodlení, písemnou žádost obdrželi 2. 5. 2018, ke splnění povinnosti měli zákonný termín do 2. 6. 2018 a do současné doby uběhlo 254 dnů, kdy si zákonem stanovenou povinnost žalovaná neplní, proto požaduje, aby bylo provedeno opravné vyúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v odběrném místě v roce 2017, zaplacení pokuty za nesplnění povinnosti poskytovateli služeb za 254 dnů x 50 Kč, tj. 12 700 Kč, a pokud nebude tento požadavek splněn, bude vymáhán soudní cestou, z odpovědi žalované ze dne 11. 3. 2019, že obdrželi písemný nesouhlas s řešením podaných reklamací k vyúčtování služeb. Vzhledem k probíhajícímu soudnímu sporu, kdy na společnost byla podána žaloba, je bezpředmětné se k věci dále vyjadřovat, budou čekat na výsledek soudního řízení.

6. Po provedeném dokazování soud činí skutkový závěr, že žalobkyně je nájemkyní bytu č. [hodnota] na [adresa] v [Anonymizováno], a to na základě uzavřené smlouvy ze dne 14. 6. 1971 a dodatku k této smlouvě ze dne 26. 1. 2011. Žalobkyni bylo doručeno vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 2017. S provedeným vyúčtováním však žalobkyně nesouhlasila a dopisem ze dne 1. 5. 2018, doručeným žalované dne 2. 5. 2018 toto vyúčtování reklamovala. Důvodem reklamace byly nesprávně stanovené koeficienty výkonů radiátorů a nesprávné koeficienty polohy místností, které mají vyjadřovat rozdílnou náročnost vytápění a žádala o seznámení se s podklady, ze kterých souhrnné údaje a z nich vyplývající rozúčtování nákladů na vytápění vyplývá. Žádala o stanovení místa a termínu s možností pořídit si kopie těchto podkladů. Žalovaná reagovala přípisem z 31. 5. 2018, když sdělila, že se omlouvají za zpoždění s odpovědí, když se zabývají reklamací a s ohledem na časovou náročnost zpracování podkladů je nutná delší lhůta. Navrhli žalobkyni termín konání osobní schůzky na adrese sídla společnosti. Reklamací č. 2 došlou žalované 18. 6. 2018 žalobkyně uvedla, že na dané schůzce konané 7. 6. 2018 nebylo vyřízeno vše tak, jak požadovala, když nebyly předloženy potřebné podklady, neboť obě předložené sestavy neobsahují rozhodné údaje k posouzení, že rozúčtování nákladů na vytápění bylo provedeno spravedlivě v souladu se zásadou, že náklady na vytápění bytů srovnatelné velikosti se srovnatelnou tepelnou úrovní mají být srovnatelné bez ohledu na jejich polohu. Taktéž jí nebyly předloženy další podklady, ani sdělena, jaká výpočtová metoda byla použita. Proto požadovala opravné rozúčtování nákladů na vytápění spolu s upozorněním na možnost požadování pokuty za nesplnění povinnosti vlastníka danými právními předpisy ve výši 50 Kč za každý den prodlení. Žalovaná na tuto reklamaci č. 2 reagovala dne 12. 7. 2018, když s námitkami žalobkyně nesouhlasila, popsala obě sestavy, které byly žalobkyni předloženy a uvedla, že mají za to, že rozúčtování nákladů na vytápění za rok 2017 bylo provedeno v souladu s platnou legislativou a reklamace vyúčtování služeb spojených s bydlením za rok 2017 byla zamítnuta. Žalobkyně reagovala přípisem ze dne 21. 8. 2018 nazvanou Reklamace č. 3 s tím, že žalovaná měla povinnost vyřídit uplatněné námitky do 30 dnů od jejich doručení, ale tak se nestalo. Žalobkyně požaduje v podstatě od vyúčtování za roky 2015 až 2017 totéž, a to seznámení se s použitou výpočtovou metodou polohových koeficientů vyjadřující rozdílnou náročnost vytápění místností danou jejich polohou, přičemž doposud tomuto nebylo vyhověno. Žádala o doplnění doručených sestav tak, aby bylo možno posoudit srovnatelnost nákladů na vytápění bytů srovnatelné velikosti. Žalovaná poté reagovala přípisem z 15. 10. 2018 tak, že v reklamaci č. 3 nebyly shledány žádné nové skutečnosti, a proto žalovaná setrvala na svém stanovisku, které již bylo sděleno, když použité výpočtové metody polohových koeficientů jsou předmětem soudního sporu. Žalobkyně v reklamaci č. 4 dne 13. 11. 2018 trvala na svém požadavku seznámení se s výpočtovou metodou, kterou žalovaná použila při stanovení výše polohových koeficientů majících zohledňovat rozdílnou náročnost vytápění místností bytů danou jejich polohou, což už požadovala v předchozí době s tím, že na splnění této povinnosti měla žalovaná 30 dnů od obdržení námitky, což nesplnila. Žalovaná v reakci na 4. reklamaci dne 11. 12. 2018 navrhla osobní schůzku s panem [jméno FO], specialistou energetiky, který měl podat veškeré informace týkající se způsobu vyúčtování za vytápění u žalované a současně zaslala žalobkyni požadované tabulky dat z vyúčtování nákladů na vytápění za rok 2017. Žalobkyně reklamací č. 5 ze dne 19. 12. 2018 poděkovala za doplnění sestav, avšak nadále žalovaná 2,5 roku pravdivě neodpověděla na opakovanou žádost jakou výpočtovou metodu použili při stanovení polohových koeficientů zohledňujících rozdílnou náročnost vytápění místností bytů danou jejich rozdílnou polohou. Žalovaná v reakci na reklamaci č. 5 ze dne 30. 1. 2019 se vyjádřila k jednotlivým bodům uvedeným v reklamaci s tím, že všechny otázky byly již zodpovězeny při osobní schůzce dne 15. 1. 2019 panem [jméno FO], specialistou energetiky. Žalobkyně v reklamaci č. 6 ze dne 11. 2. 2019 uvedla, že schůzka s panem [jméno FO] nesplnila její očekávání, protože nebylo zodpovězeno to, co být zodpovězeno mělo a že má za to, že nadále je odmítána její oprávněná žádost seznámit se se způsobem a použitou výpočtovou metodou, včetně všech podkladů, které byly použity při zpracování předložených tabulek obsahující výši jednotlivých polohových koeficientů. Nesplnili tak povinnosti uvedené právními předpisy, proto bude požadovat pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení od 2. 6. 2018 do 11. 2. 2019 za 254 dnů, tj. 12 700 Kč a provedení opravného vyúčtování nákladů na vytápění mezi konečné spotřebitele v odběrném místě za rok 2017, s upozorněním, že pokud nebude těmto požadavkům vyhověno, bude nárok vymáhán soudní cestou. Žalovaná k tomuto podáním ze dne 11. 3. 2019 uvedla, že obdrželi nesouhlas s řešením podávaných reklamací vyúčtování služeb, a protože probíhá soudní spor, pak se k tomu již nebudou vyjadřovat, když ve věci byla podána žaloba, a je proto bezpředmětné se k tomuto dále vyjadřovat. Budou čekat na výsledek soudního řízení.

7. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2016 – Na základě písemné žádosti příjemce služeb je poskytovatel služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů.

8. Podle odst. 2 téhož zákonného ustanovení – Případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

9. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2016 - Jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní-li povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

10. Podle odst. 2 téhož ustanovení – Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

11. Podle § 2051 o. z. - Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

12. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla zčásti podána důvodně. Žalobkyně se svou žalobou domáhala dvou nároků, a to jednak provedení opravného rozúčtování a vyúčtování nákladů na vytápění za rok 2017 pro byt č. [hodnota] na [adresa], který jako nájemkyně od roku 1971 užívá a dále se domáhala uložení povinnosti zaplatit pokutu ve výši 50 Kč za každý den prodlení z důvodu neplnění povinností stanovených zákonem č. 67/2013 Sb. Soud ve věci rozhodl dne 8. 12. 2022 a k odvoláním, které byly ze stran účastníků podány, pak bylo Krajským soudem v Ostravě dne 22. 9. 2023 rozhodnuto po vypracovaném znaleckém posudku, výslechu znalce a dalších provedených důkazech, o povinnosti žalované provést opravné vyúčtování za rok 2017, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. Rozhodnutí nabylo právní moci 19. 10. 2023 a žalovaná si uloženou povinnost po právní moci splnila. Ve vztahu k druhému uplatněnému nároku, který byl soudem prvého stupně zamítnut, bylo rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, jakou povinnost si žalovaná nesplnila a žalobkyně od nesplnění této povinnosti odvozuje svůj nárok na zaplacení pokuty. Žalobkyně svůj nárok na pokutu odvozovala od nesplnění povinností žalované danou § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., neboť po doručení vyúčtování za rok 2017 toto reklamovala z důvodu nesprávných koeficientů výkonů radiátorů a koeficientů polohy místností, které mají vyjadřovat rozdílnou náročnost vytápění a žádala o nahlédnutí do podkladů pro vyúčtování. Dne 7. 6. 2018 proběhla osobní schůzka, na které byly žalobkyni předloženy dvě sestavy, tyto však nebyly dostatečné pro posouzení namítaných nesprávných koeficientů, a proto se žalobkyně domáhala vyhotovení a doručení řádného vyúčtování, jenž bude respektovat zásadu, že náklady na vytápění bytů srovnatelné velikosti se srovnatelnou tepelnou úrovní mají být rovněž srovnatelné bez ohledu na jejich polohu. I v dalších reklamacích zaslaných žalované, se žalobkyně domáhala téhož, avšak ze strany žalované jí nebylo vyhověno, když její reklamace byla jako nedůvodná zamítnuta, s odůvodněním, že vyúčtování bylo provedeno v souladu s právními předpisy. V poslední reklamaci č. 6 se žalobkyni domáhala opravného vyúčtování a rovněž pokuty za nesplnění povinnosti žalované seznámit žalobkyni se způsobem a použitou výpočtovou metodou včetně podkladů, které žalovaná použila při zpracování předložené tabulky obsahující výši jednotlivých polohových koeficientů. Za nesplnění této povinnosti vyplývající z § 8 zákona č. 67/2013 Sb. požadovala úhradu pokuty ve výši 50 Kč denně od 2. 6. 2018 do 11. 2. 2019 ve výši 12 700 Kč. Základ nároku pro uplatnění pokuty je dán nesplněním zákonných povinností žalované seznámit žalobkyni jako příjemce služeb s podklady, ze kterým žalovaná jako poskytovatel služeb provedla vyúčtování služeb za rok 2017 a nedodáním řádného vyúčtování za rok 2017. V případě nesplnění povinností daných zákonem č. 67/2013 Sb. pak podle § 13 odst. 1 je druhá strana povinna zaplatit pokutu. Toto ustanovení přímo vyjmenovává některé z povinností, jejichž nesplnění je důvodem pro požadování pokuty, a ve vztahu k poskytovateli služeb je to především povinnost nedoručení vyúčtování včas (§ 7 odst. 1) a nesplnění povinnosti spojených s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek. Zákon má bezpochyby na mysli doručení řádného vyúčtování (obsahující všechny právními předpisy požadované náležitosti), což znamená, že vyúčtování, které není řádným vyúčtováním, nepředstavuje splnění této povinnosti. V opačném případě by to lapidárně řečeno, znamenalo, že každá listina vyhotovená poskytovatelem služeb nazvaná vyúčtováním (obsahující jakékoliv údaje) a doručená ve stanoveném termínu, by představovala splnění této povinnosti. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 743/2021, 26 Cdo 2734/2020 a dalších vyplývá, že pokud nebylo vyúčtování služeb řádné, tak si poskytovatel služeb svou povinnost provést vyúčtování služeb nesplnil a tato jeho povinnost trvá i nadále. Žalobkyni tak s ohledem na výše uvedené vznikl nárok na zaplacení této pokuty, a to v zákonem stanovené výši 50 Kč za každý den prodlení (§ 13 odst. 2). Výše této pokuty je upravená zákonem, který poskytovateli služeb dává možnost se s příjemci služeb dohodnout výši pokuty, stanoví, za jakých podmínek a stanoví také horní hranici této pokuty ve výši 50 Kč za každý započatý den prodlení. Pro případě, že žádná taková dohoda uzavřena nebude, pak činí výše této pokuty právě 50 Kč denně. Protože však dohoda o výši pokuty (nižší než zákonem stanovené výši) nebyla uzavřena, pak platí částka uvedená v zákoně. Vychází-li žalobkyně z této částky, nemůže být výše této pokuty „nemravná“ a nepřiměřená. Protože se jedná o pokutu za prodlení s nepeněžitým plněním není možno poměřovat její výši (navíc stanovenou zákonem) s výši zajištěné pohledávky. Funkce této pokuty (stejně jako u smluvní pokuty) má být především prevence-předcházení jejímu vzniku, uhrazovací a také ale sankční a z tohoto pohledu je nutno posoudit její výši s přihlédnutím k celkovým okolnostem, jednáním stran a účelu, který sleduje. Žalovaná jako vlastník bytového portfolia čítajícího cca 40 000 bytů si je jistě vědoma svých zákonných povinností a také sankcí, které mohou následovat v případě, že si své povinnosti plynoucí z tohoto vlastnictví nebude řádně plnit. V případě žalobkyně se jedná o nedostatky ve vyúčtováních, které žalované vytýká, opakovaně se snaží, aby byly odstraněny, požaduje seznámení se s podklady pro vyúčtování, ve kterých jí není vyhověno a ze znaleckého posudku v této (ale i předchozí) věci vyplývá, že jí vytýkané nedostatky jsou oprávněné a jednání žalované (která i po vypracování posudků přehlíží tyto závěry a neřídí se jimi) tak poškozuje její zájmy a nutí žalobkyni svá práva bránit u soudu opakovanými žalobami (o stejném předmětu za různá období). Žalovaná je tím, kdo zavdává příčinu pro uplatňování nároku na zaplacení pokuty a její požadavek na snížení nepřiměřeně vysoké pokuty (případně na její nepřiznání) v souladu s § 2051 o. z. soud nepovažuje za oprávněný. Výše této pokuty, jak bylo dříve uvedeno, vychází z § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. a je proto přiměřená, avšak tato nepřiměřenost měla vzniknout dobou, po kterou žalovaná své povinnosti řádně neplnila. Ovšem na nepřiměřenost pokuty není možné usuzovat z její celkové výše (75 400 Kč), pokud tato je důsledkem dlouhodobého (několikaletého) prodlení a s tímto spojeného navyšování o jinak přiměřenou denní sazbu (50 Kč) pokuty. Opačný závěr je podle názoru soudu nepřijatelný, neboť by tím zvýhodňoval stranu, která si svou povinnost(i) neplní, a čím déle by si svou povinnost neplnila, tím více by byla zvýhodněna při posuzování nepřiměřenosti výše pokuty a zejména by však znamenala zpochybnění výše uvedených funkcí, jenž má pokuta (za nesplnění zákonem stanovených povinností) plnit. Výše pokuty v částce 50 Kč za každý den prodlení je proto s ohledem ke všem okolnostem této věci přiměřená, a to i s ohledem na hodnotu a význam zajišťovaných povinností, které žalované plynou ze zákona. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni na této pokutě částku 75 400 Kč (50 Kč x 1 508 dní prodlení), a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o.s.ř.

13. Výrokem II. rozsudku soud zamítl žalobu na úhradu pokuty v další částce 50 Kč denně od 1. 7. 2018 do 16. 8. 2022 a pokutu ve výši 100 Kč denně od 17. 8 2022 do 14. 2. 2023 a učinil tak ve vztahu k částce dalších 50 Kč denně z toho důvodu, že právní úprava zákona č. 67/2013 Sb. novelou č. 104/2015 Sb. účinnou od 1. 1. 2016 snížila výši této pokuty z částky 100 Kč na 50 Kč. Pokud tak bylo žalobkyní uplatněno právo na úhradu této pokuty ve výši 100 Kč denně od 1. 7. 2018 stalo se tak po účinnosti této novely a ve výši dalších 50 Kč byla žaloba pro rozpor se zákonem zamítnuta. Pokud žalobkyně požadovala tuto pokutu za dobu od 17. 8. 2022 do 14. 2. 2023 výší 100 Kč denně pak v této části rovněž soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť ve věci vypracovaného znaleckého posudku vyplynulo jednoznačně, že vyúčtování služeb za rok 2017 je vyúčtováním nesprávným a soud s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu ČR. uvedenou v rozsudku ze dne 17. 5. 2022 ve věci 26 Cdo 773/2022 konstatoval ve vztahu k § 8 odst. 1 výše citovaného zákona: „Slouží-li příjemci právo žádat po poskytovateli předložení podkladů, z nichž vycházelo příslušné vyúčtování služeb, k tomu, aby mu byla umožněna účinná kontrola správnosti vyúčtování, vyvstává otázka, zda uvedené právo (a jemu odpovídající povinnost) trvá i poté, co bylo již najisto postaveno, že dotčené vyúčtování není řádné (postrádá některou z předepsaných náležitostí nebo zní na cenu v nesprávné výši). Podle názoru dovolacího soudu tomu tak být nemůže, neboť tím, že byla nesprávnost vyúčtování spolehlivě zjištěna, pozbylo další trvání práva podle § 8 odst. 1 (a jemu odpovídající povinnosti) - vzhledem k jeho ryze kontrolní funkci – veškerý smysl; jinak řečeno odpadl účel uvedeného práva (povinnosti) a v konečném důsledku i toto právo (povinnost) samo. Právo žádat po poskytovateli předložení dokladů k vyúčtování služeb vznikne příjemci nově – znovu, až poté, co mu bylo předloženo nové (opravné) vyúčtování, k jehož kontrole pak bude sloužit.“ Za této situace, kdy znalecký posudek byl stranám doručen 15. 8. 2022, resp. 16. 8. 2022 právo na pokutu zaniklo, neboť nesprávnost vyúčtování byla tímto spolehlivě zjištěna.

14. Námitka promlčení vznesená žalovanou u jednání dne 29. 11. 2022 nebyla opodstatněná, když nárok na zaplacení pokuty žalobkyně vznesla již v žalobě uplatněné u soudu dne 11. 11. 2019 a následně ji pouze rozšiřovala podáními ze dne 29. 11. 2022 a 14. 2. 2023. Nárok na zaplacení pokuty v souvislosti s porušením povinnosti žalované dodat žalobkyni řádné vyúčtování služeb za rok 2017, proto promlčen není.

15. Soud zavázal žalovanou zaplatit České republice na účet Okresního soudu Ostravě na náhradě nákladů státu částku 53 023 Kč v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř., když rozsudkem ze dne 8. 12. 2022 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 9. 2023 (výrok II.) byla žalované uložena povinnost provést opravné vyúčtování za rok 2017, a na základě vypracovaného posudku a výslechu znalce bylo žalobě v této části zcela vyhověno. Znalecký posudek byl vyhotovován pouze v souvislosti s otázkou posouzení oprávněnosti tohoto nároku, tj. za účelem posouzení této otázky. Soud v souvislosti s vyhotovením znaleckého posudku uhradil znalci částku 50 500 Kč a za účast znalce u ústního jednání konaného dne 29. 11. 2022 částku 2 523 Kč, celkem 53 023 Kč, které v souladu s výše citovaným ustanovením zavázal žalovanou zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, když lhůta k plnění je dána § 160 odst. 1 o.s.ř.

16. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a soud žalobkyni přiznal na této náhradě částku 6 554 Kč. Při stanovení její výše vycházel z předmětu řízení, kterým byly dva samostatné nároky, a to nárok na nepeněžité plnění – uložení povinnosti žalované provést opravné vyúčtování a dále nárok na zaplacení pokuty za dobu od 1. 7. 2018 do 14. 2. 2023 ve výši 100 Kč denně. Pokud by některá ze stran sporu měla mít nárok na úhradu nákladů řízení v plné výši, musela by být zcela úspěšná v obou nárocích. V řízení byla žalobkyně úspěšná se svým prvním nárokem, a proto jí náleží 50 % nákladů řízení, avšak v druhém nároku byla úspěšná jen ve 45 %, což znamená, že žalovaná byla úspěšná v 55 % a náležely by jí náklady řízení v rozsahu 10 %. Žalobkyně v řízení požadovala na pokutě po její kapitalizaci částku 169 000 Kč, tj. 1 690 dní x 100 Kč a přiznaná jí byla částka 75 400 Kč, tzn., že ve výši 93 600 Kč byla žaloba výrokem II. zamítnuta. Soud proto neúspěch žalobkyně v rozsahu 10 % odečetl od jejího úspěchu ve výši 50 % a na nákladech řízení jí dle poměru úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2) přiznal 40 % uplatněných nákladů řízení. Při plném úspěchu ve věci by náklady řízení žalobkyně představovaly částku 16 385 Kč a sestávaly by se z uhrazených soudních poplatků ve výši 6 543 Kč za podanou žalobu, za podané odvolání ve výši 6 543 Kč, zaplacené zálohy na důkaz znaleckým posudkem ve výši 3 000 Kč a hotové výdaje za poštovné ve výši 259 Kč. Z výše uvedené částky pak 40 % těchto nákladů představuje částku 6 554 Kč, která byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení