62 Co 120/2025 - 83

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Tomáše Holčapka Ph.D. ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: Česká republika – [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] adresa pro doručování [orgán] [adresa] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 1. 2025, č. j. 10 C 48/2024-53, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru žalované se žalobcem výpovědí ze dne 12. 12. 2023 je neplatná (výrok I.) a žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal ve výroku I. uvedeného určení. Tvrdil, že byl zaměstnán u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 11. 1996 jako rozpočtář útvaru. Dne 15. 9. 2023 od žalované obdržel vytýkací dopis s upozorněním na porušení pracovních povinností spočívající v tom, že přečerpal rozpočtovou položku a dále ve výpovědi pro soustavné méně závažné porušování povinností podle ust. § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“) žalovaná poukázala na údajné porušení pracovních povinností, a to opakovaně celkem ve 22 dnech v období od 1. 7. do 15. 9. 2023, kdy si měl krátit pracovní dobu.

3. Žalovaná naopak tvrdila, že výpovědi přecházelo předání vytýkacího dopisu, a to do vlastních rukou žalobce dne 15. 9. 2023 a rozvázání pracovního poměru výpovědí žalovaná předem projednala s příslušnou odborovou organizací, která k tomu neměla připomínek. Veškerá pochybení žalobce, jež žalovaná vyhodnotila jako soustavné méně závažné porušování povinností byla podrobně prošetřena odborem vnitřní kontroly [název]. Žalobce byl o zjištěných pochybeních ze strany zaměstnavatele informován, a to jak ústně, tak písemně. V rámci své pracovní náplně měl žalobce mimo jiné povinnost vést evidence čerpání rozpočtových prostředků, kdy mezi běžné výdaje patří mimo jiné i položka 517500- pohoštění. Jednalo se položku, jejíž rozpočet je nepřekročitelný. V roce 2023 byl limit pro položku 517500 stanoven ve výši 10 000 Kč. Žalobce proplatil a následně nechal ředitele útvaru založit výdaj bez plného finančního krytí, aniž ověřil disponibilitu rozpočtu na příslušné rozpočtové položce. Jako správce rozpočtu dne 20. 7. 2023 proplatil ze stálé zálohy částku 1 827 Kč, ačkoliv zbývající částka na rozpočtové položce byla pouze 1 188 Kč. Dne 31. 7. 2023 opět neoprávněně proplatil ze stálé zálohy pohoštění ve výši 1 898 Kč, aniž by si ověřil disponibilitu rozpočtu. Proplacením těchto částek došlo v souhrnu k nepovolenému přečerpání stanoveného limitu položky 517500 o celkovou částku 2 537 Kč. Překročení finančního limitu bylo z jeho strany uznáno a dobrovolně uhrazeno. Následně žalovaná na základě dalšího šetření zjistila, že žalobce v období od 1. 7. 2023 do 15. 9. 2023 závažně porušil povinnosti vyplývající z pracovního poměru tím, že opakovaně nedodržel stanovenou pracovní dobu, a to celkem ve 22 dnech o nejméně 35 hodin a 52 minut, kdy si stanovenou pracovní dobu zkrátil.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů a z výpovědí svědků, došel k závěru, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 11. 1996, na základě dohody o změně pracovních podmínek ze dne 1. 10. 2004 byl zařazen jako referent majetkové správy, pokladník a rozpočtář. Od 1. 8. 2016 byl zařazen na [bezpečnostní sbor]. Od 1. 6. 2019 působil jako rozpočtář finančního oddělení ekonomického odboru. Dle popisu pracovní činnosti vedl evidence čerpání rozpočtových prostředků podle jednotlivých rozpočtových položek prováděl pravidelnou kontrolu čerpání rozpočtových prostředků útvaru dle systému [název]. Rozpočet položky na pohoštění byl nepřekročitelný. Případné navýšení položky podléhá schválení ředitele ředitelství logistického zabezpečení. Limit pro položku pohoštění byl stanoven na částku 10 000 Kč. Žalobce dne 11. 1. 2023 požádal o stálou zálohu 10 000 Kč. Proplatil celkem 6 platebních poukazů, sedmý platební poukaz ze dne 26. 7. 2023 na částku 1 827 Kč již nebyl odborem rozpočtu a účetnictví proplacen, jelikož byl překročen limit pro rozpočtovou položku o 639 Kč. Dne 31. 7. 2023 byla neoprávněně proplacena ze stálé zálohy žalobce další částka ve výši 1 898 Kč. Proplacením této částky došlo k nepovolenému přečerpání stanoveného limitu položky pohoštění o celkovou částku 2 537 Kč. Žádostí o zachování stanovené pracovní doby žalobce dne 17. 8. 2016 požádal o zachování stanovené pracovní doby, tj. pondělí až pátek od 7:00 hod do 15:30 hodin. Dne 22. 11. 2023 bylo u žalované provedeno šetření ohledně dodržování pracovní doby. V měsíci červenci 2023 byly porovnány vybrané údaje zaznamenané v knize docházky, vedené v papírové podobě na ekonomickém odboru [název] s údaji, které byly opatřeny ze systému [název] včetně kamerových záznamů. Z uvedeného šetření vyplynulo, že si žalobce krátil pracovní dobu. Dne 13. 9. 2023 byl žalobce upozorněn na porušení pracovních povinností a bylo mu vytčeno, že dne 30. 8. 2023 bylo zjištěno, že přečerpal položku pohoštění, a tedy porušil svou povinnost rozpočtáře. Konkrétně proplatil a následně nechal ředitele útvaru založit výdaj bez plného finančního krytí, aniž by ověřil disponibilitu rozpočtu na příslušné rozpočtové položce. V souhrnu došlo k přečerpání limitu o 2 537 Kč. Tímto dopisem byl upozorněn, že pokud by došlo k dalším méně závažným porušením povinnosti vyplývajících z právních předpisů, je možné mu dát výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 odst. 1 písm. g) zák. práce. Na uvedené reagoval žalobce 19. 9. 2023 s tím, že došlo bez upozornění k odpojení od systému [název], a v jeho důsledku nemohl upozornit příkazce operace na nemožnost uskutečnění výdaje. Když došlo k zprovoznění výše uvedeného systému a zjistil skutečný stav na rozpočtu, ihned jednal a požádal o navýšení finančních prostředků na rozpočtové položce 517500. Dne 14. 8. 2023 realizoval rozpočtové opatření převod v rámci rozpočtu o požadovaných 2 537 Kč. Tento převod byl elektronicky ředitelem podepsán a schválen. K proplacení nedošlo, neboť částka schválena byla z rozpočtu stažena. Dopisem ze dne 12. 12. 2023, který žalobce převzal dne 21. 12. 2023 byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru dle § 52 odst. 1 písm. g) zák. práce pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, a to z důvodu, že přečerpal limit pro položku občerstvení, za což mu byl dán vytýkací dopis. A rovněž z důvodu nedodržování pracovní doby. Bylo zjištěno, že v období od dne 1. 7. 2023 do 15. 9. 2023 opakovaně porušil povinnosti vyplývající z pracovního poměru tím, že opakovaně nedodržel stanovenou pracovní dobu celkem ve 22 dnech, přičemž si pracovní dobu zkrátil nejméně o 35 hodin a 52 minut. Výše uvedeným jednáním se dopustil opakovaného porušení povinností vyplývajících z právních předpisů, a to přesto, že v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinností vyplývající z právních předpisů byl upozorněn na možnost výpovědi. Dopisem ze dne 22. 12. 2023 žalobce sdělil, že výpověď považuje za neplatnou a trvá na dalším zaměstnávání. Dne 27. 7 2022 byla žalobci udělena medaile za dlouhodobé příkladné plnění pracovních úkolů a povinností a v roce 2022 a 2023 bylo žalobci poskytnuto několik odměn.

5. Soud I. stupně k věci vyslechl dva svědky. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] zjistil, že pracuje jako [funkce] [orgán] proti [podezřelý výraz] a žalobce byl 5 let jeho podřízeným. Na položku občerstvení obdrželi 10 000 Kč, přičemž tato částka byla nepřekročitelná. Byly dvě sekretářky, jedna v [adresa] a jedna na [adresa] a obrátily se na žalobce, zda jsou peníze a zda mohou koupit občerstvení. Žalobce podle okolností tedy sdělil, jaké peníze jsou a v jaké výši mohou tedy občerstvení nakoupit a každý měsíc měl žalobce dělat vyúčtování. Potom sekretářky předaly paragon žalobci, který zpracoval další materiály a odnesl to na ředitelství logistického zabezpečení. Většinou peníze proplatil. V červenci se obě sekretářky v rozmezí asi jednoho týdne obrátily na žalobce, zda mohou nakoupit občerstvení. Žalobce jim povolil nákup a nezkontroloval si zůstatek. Potom založil výdaj, který neměl krytý, což bylo v rozsahu asi dva a půl tisíce korun. Sekretářky tedy nakoupily a chtěly paragon proplatit za nákup. První výdaj na částku 1 830 Kč byl odeslán na ředitelství logistického zabezpečení. Tento doklad byl vrácen, byl překročen limit asi o 500 Kč. Druhý paragon se již nezasílal, neboť bylo jasné, že limit byl překročen. Když žalobci předával vytýkací dopis a projednával to s ním, tak mu sdělil, že neměl přístup do [název] portál. U [název] portálu, nejde dopředu ověřit, zda je dostatek finančních prostředků. Je proto povinností rozpočtáře, aby vedl evidenci výdajů a příslibů, aby měl představu o tom, co ještě může povolit k nákupu, aby nepřesáhl schválenou výši. Žalobce předmětnou částku zaplatil do pokladny a ukázal mu poté příjmový doklad. Dále se to již neřešilo. Jako vedoucí ekonomického odboru provádí kontrolu podřízených. Opakovaně nebyl schopen sehnat žalobce na telefonu ani na mobilním telefonu, proto přistoupil ke kontrole. Každý pracovník má služební průkaz, na kterém je čip, kterým se otevírají dveře. Povinností každého pracovníka je, pokud vstupuje do objektu, přiložit průkaz na čtečku. Další nesrovnalosti zjistil ohledně pátků. Poté, co toto zjistil, oznámil to řediteli útvaru, který pověřil pracovníka oddělení vnitřní kontroly, aby ověřil jím zjištěné informace. Žalobci byla krácena dovolená tak, aby byly pokryty hodiny, které neodpracoval. Z výpovědi [jméno FO] bylo zjištěno, že tento byl požádán ředitelem útvaru o nezávislou kontrolu ohledně překročení položky na pohoštění. Zjistil, že došlo k překročení limitu hned dvakrát. Žalobce měl náhled do [název] portál. Jednalo se však o podružnou věc. Žalobce do tohoto nemohl zasahovat. Měl pouze náhled. Žalobce měl číslo jednací, z toho měl přehled, kolik bylo vyčerpáno. Pak byl požádán o další část kontroly žalobce, a to ohledně docházky, což bylo asi zhruba po měsíci, a to z toho důvodu, neboť se několikrát nepodařilo žalobci dovolat. Kontrola byla provedena asi za tři měsíce červenec, srpen a září. Vyvstaly indicie, že když parkuje vozidlo, že si krátí pracovní dobu tím, že nenastupuje do práce v [adresa], ale na ředitelství logistického zabezpečení, a to až hodinu a půl nebo dvě hodiny po začátku své pracovní doby. Zjistil u žalobce nedodržování pracovní doby. Předmětem kontroly byl pouze žalobce, žádný jiný pracovník.

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § 50 odst. 2 a 4, § 52 písm. g) zák. práce. Soud I. stupně uvedl, že i když měl žalobce v popisu pracovního místa povinnost vést evidence čerpání rozpočtových prostředků a provádět pravidelnou kontrolu čerpání rozpočtových prostředků útvaru dle systému [název], od kterého byl odpojen a tento systém byl nahrazen systémem [název] Portál, který nebyl plně funkční, měl žalobce za této situace, kdy nemohl v systému zjistit disponibilitu finančních prostředků, buď odmítnout proplacení nebo zjistit disponibilitu bez systému, na základě listin. Jako rozpočtář odpovídal za to, aby limit nebyl překročen. Žalobce pak částku, kterou byl limit překročen uhradil. Za této situace byl dle soudu I. stupně vytýkací dopis předán žalobci oprávněně. Další pochybení žalobce je uvedeno až ve výpovědi a týkalo se nedodržování pracovní doby od 10. 7. 2023 do 14. 9. 2023. Žalobce převzal vytýkací dopis dne 15. 9. 2023 a sledované období, ve kterém mělo docházet k dalšímu méně závažnému porušování povinností bylo před tímto datem. Žalobce do té doby nikdy nebyl upozorněn, že nedodržuje pracovní dobu. Žalobce byl opakovaně odměňován za úspěšné splnění mimořádného pracovního úkolu a byla mu udělena medaile za dlouhodobé příkladné plnění pracovních úkolů. Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl.

7. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 3, kdy procesně zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů v celkové výši 3 800 Kč podle vyhlášky 254/2015 Sb.

8. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala odvolání žalovaná.

9. Žalovaná své odvolání ze dne 26. 2. 2025 doplnila dne 3. 3. 2025 a v odvolání uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e), a g) o. s. ř. Nejprve zopakovala skutkové okolnosti, tak jak již uváděla ve svých vyjádřeních před soudem I. stupně. Uvedla, že se žalobce prokazatelně dopustil dvou méně závažných porušení povinností (2 x překročení položky rozpočtu) a byl poučen, že pokud by došlo k dalšímu méně závažnému porušení povinností, bude s ním rozvázán pracovní poměr výpovědí dle ust. § 52 písm. g) zák. práce. Předmětný vytýkací dopis byl žalobci doručen dne 15. 9. 2023. Následně se zaměstnavatel na základě šetření dozvěděl, že žalobce v období od 1. 7. 2023 do 15. 9. 2023 závažně porušil další povinnosti vyplývající z pracovního poměru tím, že opakovaně nedodržel stanovenou pracovní dobu, a to celkem v 22 dnech. Žalovaná zásadně nesouhlasí s právním posouzením soudem I. stupně, který jednak shledal, že žalobci byl oprávněně předán vytýkací dopis a zároveň došlo k porušování pracovních povinností svévolným krácením pracovní doby. Soud I. stupně zohlednil, že žalobci byla předána medaile a že mu byla opakovaně poskytnuta odměna za úspěšné splnění úkolů. Nicméně skutečnost, že žalobce určitou dobu (dříve) řádně plnil své povinnosti nemůže vést k tomu, že jeho následná četná porušení pracovních povinností zůstanou bez následků. Žalovaná opakovaně odkázala na řadu důkazů, které byly provedeny před soudem I. stupně a uvedla, že z nich jednoznačně vyplynulo, že si žalobce opakovaně a dlouhodobě krátil pracovní dobu a současně docházku falšoval v písemné knize příchodů a odchodů. K odůvodnění, že žalobce převzal vytýkací dopis dne 15. 9. 2023 a sledované období, ve kterém mělo docházet k dalšímu méně závažnému porušování povinností, bylo před tímto obdobím, žalovaná uvedla, že žalobci mohl být předán vytýkací dopis až 15. 9. 2023, ačkoli byl připraven k převzetí již 13. 9. 2023. Následně, tedy až po předání vytýkacího dopisu, bylo provedenou kontrolou zjištěno, že ze strany žalobce dlouhodobě dochází ke krácení pracovní doby. I kdyby však soud shledal, že nebyly naplněny podmínky pro platné rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce pro soustavné méně závažné porušování povinností plynoucích z pracovního poměru, má žalovaná zato, že krácení pracovní doby dosáhlo stupně intenzity závažného porušení povinností a mohlo samo o sobě vést k výpovědi podle § 52 písm. g) zák. práce. Krácením pracovní doby celkem minimálně o 35 hodin a 52 minut došlo k zásahu do majetkové sféry zaměstnavatele, neboť mu byl vyplácen plat, byť neplnil pracovní povinnosti. Ze strany zaměstnavatele došlo i k narušení důvěry vůči žalobci.

10. Závěrem žalovaná žádala odvolací soud, aby změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil podáním ze dne 25. 3. 2025. Uvedl, že u [bezpečnostní sbor] pracuje již padesát let. Opakovaně popsal skutkový stav věci a k podanému odvolání uvedl, že mu žalovaná dne 21. 12. 2023 odmítla předložit závěry šetření jeho údajného porušování pracovních povinností i navrhované opatření předložené ke schválení řediteli útvaru. Vzhledem k neinformovanosti nemohl prokázat a předložit důkazy, že se nejednalo o úmyslné nebo svévolné porušování pracovních povinností. Příslušné materiály získal až dne 25. 6. 2024 nahlédnutím do spisu. V souvislosti s tím zdůraznil, že se jednalo o dojíždění z hlavního pracoviště v [adresa] do [adresa] a na jiná pracoviště cca 2 x týdně veřejnou dopravou. Uvedl, že trvá na skutečnosti, že důvodem jeho propuštění bylo dosažení jeho odchodu bez nároku na trojnásobný plat.

12. Závěrečný návrh přednesl až při jednání dne [datum] a žádal odvolací soud, aby napadený rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

14. Předně odvolací soud uvádí, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a na podkladě provedeného dokazování došel ke správnému závěru o skutkovém ději. Navazující závěry právní pak odvolací soud upřesňuje a rozvádí níže.

15. Výpověď pro soustavné méně závažné porušování povinností vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, kterou upravuje ustanovení § 52 písm. g) zák. práce lze udělit v případě, pokud se zaměstnance dopustí alespoň tří a více porušení povinností zhruba v období jednoho roku, které však nemusejí být stejného druhu. Podmínkou platnosti výpovědi je v tomto případě písemné upozornění zaměstnance na možnost výpovědi, dopustí-li se opět porušení povinnosti, které mu bylo předáno v posledních 6 měsících před doručením výpovědi, a zaměstnanec se v době těchto 6 měsíců znovu dopustil porušení povinnosti.

16. Platnost a oprávněnost vytýkacího dopisu nelze soudně přezkoumávat, neboť se jedná o tzv. faktický úkon. Pokud zaměstnanec nesouhlasí s obsahem ani jemu vytýkaným chováním v souvislosti s výkonem práce uvedené ve vytýkacím dopisu, nemá to žádný vliv na jeho platnost. Otázka povahy písemného upozornění zaměstnance na možnost výpovědi, tzv. vytýkacích dopisů, byla v právní teorii a judikatuře jednoznačně vyřešena, když v daném případě nejde o právní jednání ve smyslu § 545 o. z., neboť nevyvolává právní následky. V tomto směru lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3046/2010, jež se zabýval právě povahou vytýkacích dopisů, a který učinil závěr, že se jedná o faktický úkon (skutečnost), který je hmotněprávním předpokladem pro právní jednání (právní úkon) výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. g) zák. práce. Tento právní závěr Nejvyšší soud ČR zopakoval i v rozhodnutí ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3693/2012. V tomto směru je konstantní i právní teorie: „Písemné upozornění na možnost výpovědi je tzv. faktickým jednáním, a nepodléhá tedy posuzování z hlediska jeho platnosti. Při posuzování platnosti výpovědi je pro soud rozhodující zejména skutečnost, zda bylo písemné upozornění uskutečněno v souvislosti s porušením povinnosti zaměstnance a zda bylo zaměstnanci doručeno.“ (JANŠOVÁ, Marie. § 52 [Výpovědní důvody]. In: VALENTOVÁ, Klára, PROCHÁZKA, Jan, JANŠOVÁ, Marie, ODROBINOVÁ, Veronika, BRŮHA, Dominik a kol. Zákoník práce. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 217, marg. č. 113.) nebo „Písemné upozornění na možnost výpovědi není pracovněprávním, ale tzv. faktickým jednáním, na nějž nedopadají důvody nicotnosti nebo neplatnosti (srov. též komentář k § 18 a 19); žalobu o určení, že je neplatná písemnost, v níž zaměstnavatel upozornil zaměstnance na možnost výpovědi, soud vždy zamítne.“ (PTÁČEK, Lubomír. § 52 [Důvody výpovědi]. In: BĚLINA, Miroslav, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Zákoník práce. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 318–319, marg. č. 89.).

17. V souladu se závěry soudu I. stupně odvolací soud uvádí, že výpovědní důvod uvedený v ustanovení § 52 písm. g) věty za středníkem zák. práce nebyl naplněn. Tzv. upozorňovací povinnost zaměstnavatele je dána v souvislosti s porušením pracovní povinnosti a protože účelem (smyslem) této povinnosti je, aby zaměstnanec věděl o následcích, jaké bude (budou) mít jeho případné další méně závažné porušení pracovní povinnosti, a aby tím byl od dalšího porušování pracovní povinnosti odrazen, je třeba dovodit, že zaměstnavatel – má-li být výpověď z pracovního poměru podle ust. § 52 písm. g) části věty za středníkem zák. práce platným právním úkonem – musí jednak alespoň jednou písemně upozornit zaměstnance na možnost výpovědi nejpozději při méně závažném porušení pracovní povinnosti, které předcházelo dalšímu méně závažnému porušení, po kterém následovala výpověď z pracovního poměru, jednak výpověď z pracovního poměru podat nejpozději do uplynutí šesti měsíců od písemného upozornění zaměstnance na možnost takového rozvázání pracovního poměru. O soustavné méně závažné porušování pracovní kázně přitom jedná tehdy, dopustil-li se zaměstnanec nejméně tří porušení pracovní kázně, která nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení pracovních povinností, mezi nimiž je přiměřená časová souvislost. O soustavné porušování pracovní povinnosti z hlediska přiměřené časové souvislosti jde tehdy, navazuje-li jedno porušení pracovní povinnosti na druhé (další) tak (v takovém časovém intervalu), že lze hovořit o sledu jednotlivých na sebe navazujících porušení pracovní povinnosti. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2001 sp. zn. 21 Cdo 3019/2000).

18. Z výše uvedeného je patrné, že podmínkou pro platnost výpovědi pro soustavné méně závažné porušení pracovních povinností ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zák. práce je doručení vytýkacího dopisu, tedy aby zaměstnance (žalobce) byl obeznámen s tím, jaké budou mít jeho případné další méně závažné porušení pracovní povinnosti následky. Účelem a smyslem tohoto ustanovení je tedy odradit zaměstnance od dalšího porušování pracovních povinností. Pokud však byl žalobci doručen vytýkací dopis dne 15. 9. 2023 a další porušení pracovních povinností spočívající v nedodržování pracovní doby předcházelo doručení vytýkacího dopisu, pak zjevně k naplnění účelu a smyslu vytýkacího dopisu nemohlo dojít. Již z tohoto zásadního důvodu nemohla být výpověď ze dne 12. 12. 2023 platná. Odvolací soud nicméně uvádí (nad rámec uvedeného), že litera zákona nebyla naplněna ani ohledně podmínky, že k porušení pracovních povinností došlo alespoň ve třech a více případech. Přečerpání položky za občerstvení o celkových 2 537 Kč bylo dle odvolacího soudu jedním skutkem, který se udál proplacením dvou faktur, které přesáhly rozpočet pro dané období o uvedenou částku.

19. Neobstojí ani námitka žalované, že nedodržování pracovní doby ze strany žalobce je možno považovat za závažné poručování pracovních povinností a tento důvod byl obstál samostatně. Je pravdou, že k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru náleží též povinnost podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době /§ 301 odst. 1 písm. a) a b) zák. práce). Tato povinnost zaměstnance trvá od vzniku pracovního poměru až do jeho skončení. V průběhu trvání pracovního poměru může být pracovní závazek zaměstnance suspendován jedině, nastane-li některá z překážek v práci, ať je to již překážka v práci na straně zaměstnance, nebo překážka v práci na straně zaměstnavatele. Jde o situaci, kdy zaměstnanec z důvodů objektivní nebo subjektivní povahy uznaných právními předpisy (popřípadě zaměstnavatelem na základě vnitřního předpisu, nebo sjednaných v kolektivní smlouvě) nekoná práci, kterou by jinak v daném časovém úseku zasahujícím do pracovní doby konat měl. Není-li zde tato právem uznaná nemožnost nebo obtížnost plnění základních pracovněprávních povinností a vykazuje-li zaměstnanec absenci, která není výše uvedeným způsobem aprobována, znamená to, že po celou dobu, kdy nekoná práci podle pracovní smlouvy, nedodržuje základní povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 21 Cdo 338/2020). Pokud tedy žalobce, jak bylo v řízení prokázáno, nedodržoval pracovní dobu, dopouštěl se porušování pracovních povinností, nicméně dle odvolacího soudu se jednalo o méně závažné porušování pracovních povinností. Jako méně závažné porušování pracovních povinností to ostatně chápala i sama žalovaná. Bylo tedy na žalované, aby v případě nedodržování pracovní doby ze strany žalobce tohoto vyzvala ke sjednání nápravy (vytýkacím dopisem) a v případě pokračujícího nedodržování sjednané pracovní doby pak přistoupila k výpovědi.

20. Odvolací soud tak uzavírá, že odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. naplněny nejsou. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného nákladového výroku, který byl učiněn v souladu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle zásady úspěchu ve věci, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když žalovaná se do nákladového výroku neodvolala.

21. Jelikož žalovaná neměla v odvolacím řízení úspěch, zavázal ji odvolací soud v souladu s § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. k náhradě nákladů odvolacího řízení procesně úspěšnému žalobci. Tyto náklady činí tři paušální náhrady za vyjádření k odvolání žalované ze dne 25. 3. 2025, přípravu na jednání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], celkem ve výši 900 Kč podle § 1 odst. 1, odst. 3 písm. b) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení