62 Co 137/2025 - 181

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D. ve věci žalobce: [právnická osoba], IČO [IČO zainteresované společnosti], sídlem [adresa zainteresované společnosti], zastoupen [Jméno Zástupce], advokátem, sídlem [adresa zástupce zainteresované společnosti], proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného], sídlem [Adresa žalovaného], o 443 316 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 1. 2025, č. j. 64 C 122/2021-135 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 62 355 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení z této částky od 20. 5. 2021 do zaplacení, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 95 824 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno Zástupce].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 140 937 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 20. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 302 379 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 443 316 Kč od 19. 5. 2021 do 20. 5. 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 302 379 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. 5. 2021 do zaplacení (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 66 239,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III).

2. Žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 444 600 s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy vzniklé nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení, a to: 1) řízení vedené před [Orgán veřejné moci] a [Orgán veřejné moci] ve věci daně z příjmů právnických osob za roky 1993 a 1995, a 2) řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/ 2003.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval druhým rozsudkem. Jeho předchozí rozsudek ze dne 24. 11. 2022, č. j. 64 C 122/2021-48 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 3. 4. 2023, č. j. 64 C 122/2021-66, kterým žalobu na zaplacení částky 444 600 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků, byl k odvolání žalobce zrušen rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 62 Co 89/2023-83, 62 Co 181/2023 (později ještě opraveným usnesením ze dne 5. 8. 2025, č. j. 62 Co 89/2023-177, 62 Co 181/2023 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení konstatoval, že řízení vedené před orgány finanční správy a řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2023 nelze považovat za ,,jedno globální řízení“, jak to učinil žalobce, ale za dvě samostatná řízení, která jsou na sobě nezávislá, jejich vzájemná provázanost je pouze okrajová, nikoliv však procesní. Z toho také vyplývá, že podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk) jedná jménem státu za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem v soudním řízení sp. zn. 12 C 167/2003 Ministerstvo spravedlnosti a ve věci škody způsobené nesprávným úředním postupem v řízení před orgány finanční správy [Orgán veřejné moci] podle § 6 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona. Odvolací soud dále dovodil, že řízení vedené před orgány finanční správy podléhá režimu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a je tak nutno posoudit, zda v něm nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, a nikoliv toliko zkoumat jednotlivé průtahy. Výsledně odvolací soud shrnul, že každé z obou těchto řízení je třeba odškodnit samostatně a samostatně také je nutno posoudit podmínky odpovědnosti státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce soudního řízení a nepřiměřené délce řízení před orgány finanční správy. Je na žalobci, aby uvedl, jakou výši přiměřeného zadostiučinění tvrzené nemajetkové újmy požaduje za každé řízení zvlášť, a nikoliv souhrnně tak, jak to učinil, když stanovil pouze jednu sumu 444 600 Kč za obě řízení.

4. V reakci na zrušující rozhodnutí odvolacího soudu žalobce k výzvě soudu prvního stupně podáním ze dne 15. 7. 2024 sdělil, že bere žalobu zpět, pokud jde o náhradu škody za nepřiměřenou délku řízení před orgány finanční správy, požaduje toliko odškodnění za řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2003, a to ve výši 443 316 Kč. Žalobu v rozsahu částky 1 284 Kč přesahující tuto sumu tak vzal zpět a soud prvního stupně svým usnesením ze dne 11. 11. 2024, č. j. 64 C 122/2021-107, řízení zastavil ohledně částky 1 284 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 19. 5. 2021 do zaplacení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným č. 1 ([Orgán veřejné moci] – poznámka odvolacího soudu) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá ve vztahu se žalobcem 1. žalovaným právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 22. 11. 2024. Předmětem dalšího řízení tak zůstalo odškodnění nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2003.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 12 C 167/2003 a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 89 K 37/2005 zjistil skutkový stav, který podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 5-13, na které odvolací soud plně odkazuje. Průběh řízení sp. zn. 12 C 167/2003 popsal v bodě 11 odůvodnění rozsudku a průběh konkurzního řízení sp. zn.89 K 37/2005 v bodě 12. V bodě 14 pak písemně shrnul skutkový stav, který zjistil. Ten odvolací soud uvádí v doslovném znění.

6. Žalobce uplatnil předběžně u [Orgán veřejné moci] dne 19. 8. 2002 žádost o přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup orgánů finanční správy. Protože mu nebylo zadostiučinění přiznáno, podal žalobu k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2003. Řízení o žalobě bylo skončeno dne 21. 9. 2020, doručením usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti. V průběhu civilního řízení byl na žalobce usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2005 prohlášen konkurz. Dne 25. 5. 2015 bylo vydáno usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 6. 2015. Řízení trvalo 18 let a 1 měsíc.

7. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen ve zkratce OdpŠk). Odkázal na jeho § 1 odst. 1 a 3, § 13 a § 31a, poslední dvě tato zákonná ustanovení doslovně odcitoval. Poté vymezil celkovou délku řízení podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, kterou určil jako nepřiměřenou. Do ní také připočetl dobu 6 měsíců, když žalobce předběžně nárok uplatnil u žalovaného již dne 19. 8. 2002. Počátek řízení tak určil od tohoto data. Za datum ukončení řízení považoval 21. 9. 2020, kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí Ústavního soudu. Celkovou délku řízení 18 let a 1 měsíc shledal jako nepřiměřenou. Uzavřel, že žalobci přísluší odškodnění nemajetkové újmy, která mu nepřiměřenou délkou řízení vznikla. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou odcitoval.

8. Základní částku odškodnění za každý rok trvání řízení určil sumou 15 000 Kč s tím, že za první 2 roky řízení jde o částku poloviční, celkem tedy za celou dobu 256 250 Kč. Poté se zabýval podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk k jednotlivými kritérii pro modifikaci náhrady nemajetkové újmy. K otázce složitosti řízení s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, odškodnění zkrátil o 50 %, když dovodil, že je zde patrná složitost jak skutková, tak právní a procesní. Skutkovou složitost spatřoval v komplikovaném konkurzním řízení s 21 konkurzními věřiteli a zejména ve výši celkových pohledávek 91 055 650,46 Kč. Právní složitost soud prvního stupně shledal v řešení komplikované právní otázky a složitost procesní v prvoinstančním řízení, kdy věc byla dvakrát posuzována soudem prvního stupně, dvakrát soudem odvolacím, dvakrát Nejvyšším soudem a jedenkrát Ústavním soudem.

9. Ke kritériu jednání poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR dovodil, že žalobce se na celkové délce řízení nijak nepodílel, odškodnění proto prvostupňový soud z tohoto důvodu nemoderoval.

10. K hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk soud prvního stupně konstatoval, že v řízení shledal dva dílčí průtahy, a to od 23. 6. 2015 po pravomocném skončení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, do 14. 1. 2016, kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR, dále pak u Nejvyššího soudu od 19. 3. 2018, kdy mu byl spis předložen k rozhodnutí o dovolání, do 26. 2. 2020, kdy Nejvyšší soud o dovolání rozhodl. Z důvodu postupu orgánů veřejné moci proto prvostupňový soud odškodnění navýšil o 5 %, když zdůraznil, že šlo pouze o 2 dílčí průtahy, které nelze posuzovat zcela izolovaně.

11. K významu předmětu řízení pro žalobce podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk soud prvního stupně uvedl, že význam řízení byl zvýšen o 10 % z důvodu, že oproti běžnější situaci, kdy v rámci konkurzu často majetek nepostačuje k uspokojení věřitelů a konkurs je zrušen pro nedostatek majetku, v daném případě na uspokojení věřitelů připadla částka 23 746 988,60 Kč a žalobce tak měl po uspokojení jediné pohledávky ve výši 72 123,55 Kč možnost se zbytkem disponovat. Zároveň však byl význam pro žalobce po skončení konkurzu snížen o 10 %, neboť žalobce prokazatelně disponuje částkou 23 746 988,60 Kč oproti žalované částce 1 108 719 Kč, kterou požadoval v rámci odškodňovacího řízení. Výsledně tak význam řízení pro žalobce odškodnění nijak nezvyšuje ani nesnižuje.

12. Soud prvního stupně tak shrnul, že základní odškodnění ve výši 256 250 Kč je třeba snížit o 45 % (-50+10-10+5), tedy žalobci přísluší odškodnění výši 140 937 Kč. V tomto rozsahu soud prvního stupně žalobě vyhověl a spolu s touto sumou přiznal žalobci i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a nařízení vlády 351/2013 Sb., od 20. 5. 2021 do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu výrokem II. žalobu zamítl. nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů řízení přiznal v plné výši žalobci. Náklady řízení sestávající ze soudního poplatku a z nákladů právního zastoupení vyčíslil pod bodem 30 odůvodnění svého rozhodnutí 13. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci.

14. Odvolání žalobce směřovalo do výroku II. rozsudku. Žalobce soudu prvního stupně vytkl především nesprávné právní posouzení věci, když namítl, že soud nesprávně zhodnotil kritérium postupu orgánů veřejné moci podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR – Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, z něhož citoval. Konstatoval, že v daném případě bylo třeba posoudit přiměřenost délky konkurzního řízení, k čemuž žalobce označil ve svém podání ze dne 7. 1. 2025 veškeré průtahy, ty však prvostupňový soud nijak nehodnotil. K tomu žalobce popsal v bodech 11 a 12 odůvodnění svého odvolání jednotlivé úkony v konkurzním řízení, které označil a které považuje za průkazné. Shrnul, že konkurzní řízení sp. zn. 89 K 37/2005 bylo zatíženo mnohými opakovanými a nedůvodnými průtahy, navíc bylo jako celek nepřiměřeně dlouhé. Tyto průtahy však prvostupňový soud v něm nezohlednil a nezohlednil ani to, že při stanovení základní částky odškodnění musí hrát roli celková doba řízení. Řízení bylo extrémně dlouhé, proto měla být základní částka odškodnění určená vyšší sazbou, měla by se blížit horní hranici limitu 15-20 000 Kč za každý rok trvání řízení. Žalobce navrhoval v podání z 11. 11. 2024, aby prvostupňový soud vyšel z částky 18 300 Kč za rok trvání řízení.

15. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek ve výroku II. zrušil a věc vrátil soudu prvního k dalšímu řízení.

16. Odvolání žalovaného směřovalo do výroků I. a III. rozsudku. Blanketní odvolání žalovaný doplnil podáním ze dne 28. 3. 2025, v němž uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Především namítl, že ve věci není pasivně legitimováno [Orgán veřejné moci], ale příslušné odvětvové ministerstvo s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR – rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1291/2022, kdy prvotní řízení bylo daňové řízení ve věci dodatečného vyměření daně z příjmů právnických osob, které probíhalo před [Orgán veřejné moci] na něj navazovalo řízení o vyměření daňového penále, které probíhalo [Orgán veřejné moci]. Toto řízení spadá podle § 6 odst. 1 OdpŠk do působnosti [Orgán veřejné moci], které je tak ve věci pasivně legitimováno na místo žalovaného.

17. Pokud by odvolací soud uvedené argumentaci nepřisvědčil, tak žalovaný nesouhlasí s výší odškodnění, která žalobci byla přiznána. Zvýšení odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci v daném případě není na místě, neboť délka řízení ani průtahy nebyly nijak extrémní, jednalo se sice o průtahy opakované, ty však nepřekročily dobu několika měsíců. Tato skutečnost průtahů je obsažena již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nemůže proto dále zohledňována při posuzování jednotlivých kritérií. Byla tak porušena zásada ,,ne bis in idem“ k čemuž žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, jehož závěry uvedl. Rozporoval i výrok o nákladech řízení, kdy v rámci náhrady řízení soud prvního stupně přiznal žalobci i úkon právní služby spočívající v předžalobní výzvě, což je v rozporu s § 31 odst. 4 OdpŠk.

18. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne v plném rozsahu a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

19. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že soud prvního stupně dovodil pasivní věcnou legitimaci žalovaného správně, k čemuž odkázal na zrušující rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 6. 9. 2023 v této věci. Nesouhlasil s názorem žalovaného totiž o tom, že v daném případě došlo ke dvojímu navýšení. Náklady řízení byly žalobci přiznány správně, když úkon podle § 14 OdpŠk lze posoudit podle § 11 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif. V ostatním žalobce odkázal na své odvolání, které podal.

20. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a shledal odvolání žalobce částečně důvodným. Odvolání žalovaného opodstatněné není.

21. V prvé řadě k procesní námitce žalovaného ohledně toho, že soud prvního stupně jednal s žalovaným, který není v řízení věcně legitimován, když příslušnou organizační složkou státu v daném případě by podle jeho názoru mělo být [Orgán veřejné moci], a nikoliv [Orgán veřejné moci] odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na právní názor, který vyjádřil v předchozím zrušujícím rozhodnutí za dne 6. 9. 2023 – k tomu zejména bod 19 odůvodnění. Předmětem dalšího řízení po zrušení prvního rozsudku soudu prvního stupně v odvolacím řízení byla toliko náhrada nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 167/2003, kdy v tomto řízení šlo o klasický občanskoprávní spor, který na předchozí řízení před orgány finanční správy – [Orgán veřejné moci] a [Orgán veřejné moci] - procesně nijak nenavazoval. V uvedeném řízení se žalobce domáhal náhrady škody z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v řízení před orgány finanční správy, nešlo však o soudní řízení správní, jehož předmětem by byl přezkum rozhodnutí vydaných v tomto řízení. Tyto své závěry odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí podrobně vysvětlil a nemá důvodu se od nich jakkoliv odchylovat. Lze proto uzavřít, že příslušným úřadem ve smyslu § 6 odst. 2 písm. a) OdpŠk ve spojení s § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. je [Orgán veřejné moci], když ke škodě, jejíž náhrady se žalobce domáhá, došlo v občanském soudním řízení. Judikáty zmiňované žalovaným v odvolání, konkrétně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1876/2014 a rozsudek ze dne 25. 5. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1291/2022, na daný případ aplikovat nelze, neboť v nich je řešena odlišná problematika, kdy na řízení před správními orgány navazovalo jako přezkumné řízení soudní řízení správní podle s. ř. s. – zákon 150/2002 Sb. Odvolací soud tak uzavírá, že pasivní věcná legitimace žalovaného – [Orgán veřejné moci] jednající [Orgán veřejné moci] na základě dohody podle § 6 odst. 1 a 2 zákona č. 201/2002 Sb., je dána.

22. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že délka odškodňovaného řízení sp. zn. 12 C 167/2003 Sb. činila 18 let a 1 měsíc, když počátek řízení je třeba určit k datu 19. 8. 2022, kdy žalobce uplatnil u [Orgán veřejné moci] v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 a § 15 OdpŠk požadavek na náhradu škody z titulu nezákonného rozhodnutí v řízení vedeném před orgány finanční správy. Za datum konce řízení soud prvního stupně správně určil den 21. 9. 2020, kdy žalobci bylo doručeno usnesení Ústavnímu soudu ČR ze dne 9. 9. 2020 o odmítnutí ústavní stížnosti.

23. Shora uváděné Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, vychází z toho, že v případě soudního řízení se vznik nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délky řízení presumuje s tím, že je třeba ji primárně odškodnit v penězích. Ustálená judikatura pak vychází z toho, že výše tohoto odškodnění činí 15-20 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první 2 roky jde o částky poloviční. Soud prvního stupně určil základní odškodnění v částce 15 000 Kč. Odvolací soud tento názor nesdílí. Je třeba konstatovat, že délka řízení 18 let je již extrémní, když za extrémní délku řízení od lze považovat dobu přesahující 10 let. Lze sice připustit, že po více než polovinu této doby bylo řízení přerušeno z důvodu probíhajícího konkurzu, tedy z důvodu ,,vně“ naříkaného řízení, nicméně i tak s přihlédnutím k celkové délce řízení je namístě, aby odškodnění za každý rok trvání řízení bylo určeno v sazbě vyšší, za přiměřenou částku považuje odvolací soud 17 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první 2 roky jde o částku poloviční. Základní odškodnění za 18 let a 1 měsíc trvajícího řízení tak představuje částku 290 417 Kč.

24. Soud prvního stupně se správně zabýval též jednotlivými kritérii ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, která jsou rozhodná pro modifikaci náhrady nemajetkové újmy. S jeho posouzením odvolací soud ne zcela souhlasí.

25. Celková délka řízení /§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ byla extrémní, jak je uvedeno shora, nicméně tato skutečnost je podle přesvědčení odvolacího soudu již dostatečně zohledněna tím, že základní částka odškodnění byla určena zhruba okolo poloviny judikaturní sazby 15-20 000 Kč za každý rok trvání řízení.

26. Pokud jde o kritérium složitosti /§ 31 a odst. 3 písm. b) OdpŠk/, soud prvního stupně zde správně rozlišil složitost procesní, instanční, skutkovou, právní i procesní, nicméně podle přesvědčení odvolacího soudu krácení odškodnění o 50 % z tohoto důvodu není zcela adekvátní. Je třeba připustit, že odškodňované řízení skutečně bylo složitější, a to zejména po stránce instanční a procesní, když v řízení 2× rozhodovaly soudy stupňů, obvodní soud jako soud prvního stupně, městský soud jako soud odvolací a Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací, v obou případech pak ještě rozhodoval Ústavní soud ČR, který stojí mimo soustavu obecných soudů. Situace, kdy prvostupňové rozhodnutí bylo podrobeno přezkumu celkem 3×, a to v případech obou vydaných rozsudků soudu prvního stupně, není zcela obvyklá. Nadto je třeba konstatovat, že řízení bylo složitější i po stránce právní, když v obecné rovině spory o náhradu škody proti státu lze považovat za podpory právně složitější. Odvolací soud proto přistoupil ke snížení odškodnění o 30 % z důvodu složitosti procesní a instanční a o 10 % z důvodů složitosti právní, tedy celkem 40 %.

27. Pokud jde o jednání poškozeného /§ 31 a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, tak je třeba uvést, že žalobce jako poškozený k délce řízení nijak nepřispěl ani v negativním ani v pozitivním smyslu slova, řízení neprotahoval, postupoval v něm řádně, nicméně na druhou stranu se ani nijak nepokoušel ho odpovídajícími procesní prostředky urychlit. Odškodnění z tohoto důvodu proto není namístě jakkoliv moderovat.

28. Postup orgánů veřejné moci během řízení /§ 31 a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ v daném případě nebyl vždy zcela koncentrovaný, k čemuž je nutno shodně se soudem prvního stupně zmínit takřka půlroční průtah od právní moci usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhové usnesení dne 23. 6. 2015 do data, kdy byl spis předložen Nejvyššímu soudu ČR dne 14. 1. 2016. Pravomocným skončením konkurzního řízení odpadly důvody pro přerušení odškodňovaného řízení ze zákona, obvodní soud proto mohl předložit spis Nejvyššímu soudu ČR k rozhodnutí o dovolání v podstatně kratší době. Další průtah odvolací soud shodně se soudem prvního stupně shledává na straně Nejvyššího soudu ČR v případě druhého dovolání, kdy spis byl Nejvyššímu soudu ČR předložen s dovoláním žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze dne 19. 3. 2018, Nejvyšší soud ČR o něm ale rozhodl až po téměř dvou letech dne 26. 2. 2020. Byť si je odvolací soud vědom toho, že postavení Nejvyššího soudu ČR je v tomto směru specifické, neboť jde o jediný soudní orgán, který je nadán pravomocí rozhodovat o dovolání, a toleruje se proto délka řízení delší než u soudů nižších stupňů, zpravidla v rozmezí 1 roku, tak přesto je třeba uzavřít, že délka řízení 2 roky již není přiměřená, a to i s přihlédnutím k tomu, že v již v té době šlo o spis starší časové řady, kdy délka řízení byla po předložení spisu Nejvyššímu soudu ČR více než 15 let.

29. Odvolací soud ovšem nesdílí výtky žalobce ohledně toho, že k průtahům docházelo i ve vedlejším řízení – v konkurzním řízení sp. zn. 89 K 37/2005. Z průběhu konkurzního řízení zřejmé, že byť se délka tohoto řízení může zdát dlouhá, teď je třeba zdůraznit specifika konkurzního řízení, přičemž z obsahu konkurzního spisu tak, jak ho soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí popsal, vyplývá, že jednotlivé úkony byly soudem i správcem učiněn v přiměřených lhůtách, řízení běželo plynule bez jakýchkoliv průtahů. Námitky žalobce v tomto směru směřují k tomu, že žalobce konkurznímu soudu a také konkurznímu správci vytýká nesprávný postup v řízení, k čemuž odvolací soud uvádí, že správnost postupu v odškodňovaném, respektive ve vedlejším řízení, vyjma případů závažných procesních vad v podobě nepřezkoumatelnosti vydaných rozhodnutí nebo opakovaného nerespektování závazného právního názoru odvolacího či dovolacího soudu přezkoumávat nelze. Odvolací soud uzavírá, že je na místě odškodnění zvýšit z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení, a to o 10 %, když soudem prvního stupně přiznané 5 % snížení je spíše symbolické a neadekvátní.

30. Odvolací soud nesdílí názor žalovaného o tom, že soud prvního stupně neměl odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci zvyšovat o 5 %, protože skutečnost průtahů je obsažena již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení, a nemůže proto posuzována dvakrát (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1240/2013). Je pravdou, že judikatura Nejvyššího soudu ČR dlouhodobě vychází z toho, že každé kritérium lze zohlednit pouze jednou, tedy nesprávný úřední postup, za nějž je poskytováno zadostiučinění, nemůže být zároveň okolností, pro kterou by mělo být odškodnění zvýšeno, nicméně v daném případě se o tuto situaci nejedná. Soud prvního stupně totiž z důvodu průtahů nezvýšil odškodnění 2×; průtahy, tak, jak jsou shora vymezené, přispěly k celkové délce řízení, avšak výše odškodnění vždy vychází ze základní částky – v tomto případě 17 000 Kč za každý rok trvání řízení za první 2 roky částky poloviční, která je pak modifikována podle kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. Řízení může být nepřiměřeně dlouhé i v případě, že zatíženo průtahy není a pokud v něm průtahy zaznamenány jsou, jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení, které je nutno přičítat státu k tíži.

31. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobce jako poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/, zde odvolací soud nesdílí názor soudu prvního stupně o tom, že tento význam byl v průběhu konkurzního řízení navýšen o 10 % a naopak po skončení konkurzu byl snížen o 10 %, tedy v součtu byl význam standardní. Úvaha soudu prvního stupně obsažená v bodě 27 odůvodnění napadeného rozsudku je odvolacímu soudu ne zcela srozumitelná. Podle přesvědčení odvolacího soudu význam předmětu řízení pro žalobce byl po celou dobu standardní, když nejde o žádné privilegované řízení ve smyslu Úmluvy (např. opatrovnické řízení, trestní řízení, spory o ochranu osobnosti) a žalobce žádné skutečnosti, z nich by bylo možno zvýšený význam řízení pro něj dovodit, ani netvrdí. Z tohoto důvodu proto moderace rovněž není na místě.

32. Odvolací soud tak shrnuje, že celková výše odškodnění činí 203 292 Kč (290 417 Kč jako základního odškodnění - 30 % za procesní a instanční složitost, - 10 % za právní složitost, +10 % za postup orgánů veřejné moci v průběhu řízení, tedy celkem 70 % z částky 290 417 Kč je 203 292 Kč. Soud prvního stupně určil odškodnění výrokem I. rozsudku ve výši 140 937 Kč, zbývá tedy doplatit 62 355 Kč. Žalobci přísluší též úrok z prodlení, jehož výši určil prvostupňový soud rovněž správně podle § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 350/2013 Sb., když počátek prodlení podle § 14 a § 15 OdpŠk nastal po uplynutí šestiměsíční lhůty k předběžnému projednání nároku.

33. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. ve výroku I. jako věcně správný. Ve výroku II. ho postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci dalších 62 355 Kč s 8,25 % úrokem z prodlení od 20. 5. 2021 do zaplacení, jinak ho v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

34. S ohledem na částečnou změnu prvostupňového rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobce v základu sporu uspěl a přísluší mu tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení v plné výši. Tyto sestávají za řízení před soudem prvního stupně z odměny za celkem 8 úkonů právní služby po 3 100 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) ve znění účinném do 31. 12. 2024 – příprava a převzetí věci, sepis žaloby, účast na jednáních dne 15. 11. 2022 před soudem prvního stupně a dne 6. 9. 2023 před soudem odvolacím v prvním odvolacím řízení, sepis odvolání proti prvnímu rozsudku a odvolání proti doplňujícímu usnesení ze dne 3. 4. 2023, vyjádření ze dne 15. 7. 2024, účast na jednání před soudem prvního stupně dne 11. 11. 2024. Po 1. 1. 2025 jde o odměnu za 3 úkony právní služby po 6 740 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9a odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 – účast na jednání 9. 1. 2025, sepis vyjádření ze 7. 1. 2025 a sepis závěrečného návrhu. K osmi úkonům učiněným do 31. 12. 2024 náleží náhrada za 8 režijních paušálů po 300 Kč a ke třem úkonům učiněným po 1. 1. 2025 náhrada za 3 úkony po 450 Kč, to vše podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady řízení před soudem prvního stupně tak dosáhly částky 48 770 Kč + náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je 59 011,70 Kč, včetně soudního poplatku za žalobu, po zaokrouhlení 61 012 Kč.

35. Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny za celkem 3 úkony právní služby – sepis odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného a účast na odvolacím jednání, odměna za úkon v daném případě činí 9 140 Kč, kdy odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty 203 292 Kč podle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 9a odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále náhrada za 3 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem 28 770 Kč + náhrada se DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je 34 812 Kč. .

36. K odvolací námitce žalovaného o tom, že za úkon právní služby, který lze honorovat, nelze považovat předžalobní výzvu, odvolací soud uvádí, že předžalobní výzva je úkonem právní služby podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Jde-li o jednoduchou výzvu k plnění, náleží za ni odměna ve výši jedné poloviny tarifní hodnoty, v případě složitější výzvy lze tento úkon podřadit pod ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a náleží za něj odměna za úkon v plné výši, nicméně v souzeném případě předžalobní výzva ve smyslu § 142a o. s. ř., která by splňovala náležitosti v tomto zákonném ustanovení uvedeném učiněna nebyla, respektive žalobce to ani netvrdí. Ve vyčíslení nákladů řízení v ze dne 4. 2. 2025 (k tomu čl. 131 spisu) žalobce tento úkon označuje jako ,,výzva žalovanému podle § 14 odškodňovacího zákona coby speciální výzva k plnění“ s tím, že k tomu uvádí pod čarou poznámku, že jde o úkon právní služby podle § 11 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, čemuž odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. III. ÚS 1125/2023. Z ustanovení § 31 odst. 4 OdpŠk jednoznačně vyplývá, že poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáním uplatněného nároku u příslušného úřadu a pokud žalobce za předžalobní výzvu považuje výzvu žalovaného podle § 14 OdpŠk v rámci předběžného projednání nároku, tak jde o zcela jiný úkon, který lze podřadit pod ustanovení § 31 odst. 4 citovaného zákona. Takovýto úkon ovšem není honorován, neboť poškozený si náklady řízení vzniklé v rámci předběžného projednání nároku hradí sám. Opačný závěr nelze dovodit ani ze žalobcem citovaného nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. III. ÚS 1125/23, v němž se navíc Ústavní soud ČR zabýval zcela odlišnou problematikou, mimo jiné požadavkem na zrušení § 31 odst. 4 OdpŠk, který neshledal důvodným. Názor uváděný žalobcem ve vyčíslení nákladů řízení o tom, že za takovýto úkon přísluší rovněž náhrada nákladů řízení, v uvedeném nálezu vyjádřen není. K tomu lze dodat, že žádost (výzva) učiněná podle § 14 OdpŠk v rámci předběžného projednání nároku bývá také zpravidla jediným úkonem v rámci tohoto předběžného řízení a pokud byl by tento úkon měl být honorován podle advokátního tarifu s tím, že jde fakticky o náklady řízení, tak by ustanovení § 31 odst. 4 OdpŠk postrádalo smysl.

37. Náklady řízení před soudy obou stupňů tak dosáhly částky 95 824 Kč a jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám advokáta žalobce.

Poučení