64 C 122/2021 - 135

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovaným: [právnická osoba], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované], IČO [IČO žalované], sídlem [Adresa žalované] pro zaplacení 443 316 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 140 937 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 20. května 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhá zaplacení částky 302 379 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 443 316 Kč od 19. května 2021 do 20. května 2021 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 302 379 Kč ve výši 8,25 % ročně od 20. května 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 69 239,70 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované poskytnutí částky 444 600 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy (zadostiučinění) dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen OdpŠk), způsobené nepřiměřenou délkou řízení vedeného před správcem daně a v řízení vedeného o nároku žalobkyně za způsobenou majetkovou újmu. Žalobkyně nejprve zdůraznila vedení daňového řízení ve věci dodatečného vyměření daně z příjmu právnických osob před Finančním úřadem pro [adresa] a řízení o vyměření daňového penále před Finančním úřadem [adresa], v důsledku nichž následně po vstupu do likvidace uzavřela s obchodní společností [název]., IČ: [IČO], dne 1. 3. 2002 smlouvu, která byla změněna dodatkem č. 1 ze dne 8. 3. 2002. Předmětem uvedené smlouvy bylo mimo jiné i poskytnutí daňového poradenství, přičemž smluvní strany se rovněž dohodly, že auditor (společnost [název]) zajistí kompletní prověrku všech daňových řízení vedených žalobkyní od roku 1995. V souvislosti s uzavřenou smlouvou vznikl společnosti [název]. nárok na odměnu vážící se k nesprávnému úřednímu postupu v daňovém řízení před Finančním úřadem pro [adresa] v celkové výši 995 075,30 Kč, která byla žalobkyní obchodní společnosti [název]. uhrazena. Žalobkyně považovala odměnu v celkové výši 995 075,30 Kč za škodu mu způsobenou nesprávným úředním postupem. V souladu s požadavkem zákona OdpŠk uplatnila žalobkyně výše uvedenou škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dopisem ze dne 30. 7. 2002 u žalované, [právnická osoba] a následně žalobou vedenou pod sp. zn. [spisová značka] u Obvodního soud [název], který o věci rozhodl rozsudkem ze dne 19. 4. 2004, č. j. [spisová značka], který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v [adresa] ze dne 14. 10. 2004, č. j. [spisová značka]. Oba tyto rozsudky byly následně zrušeny rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. [spisová značka], toliko v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o částce 995 075,30 Kč. Poté obvodní soud rozhodoval o věci opětovně a vydal rozsudek ze dne 2. 6. 2017, č.j.: [spisová značka], který žalobkyně i žalovaná napadli odvoláním. Rozsudkem [název] soudu v [adresa] byl rozsudek obvodního soudu ze dne 2. 6. 2017, č.j.: [spisová značka] I. v zamítavém výroku ve věci samé potvrzen a II. ve vyhovujícím výroku o věci samé byl změněn, tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 33.049,- Kč s příslušenstvím, se zamítá. Proti tomuto rozsudku podala žalokyně dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozsudkem ze dne 26. 2. 2020, č.j. [spisová značka], dovolání v rozsahu výroku I. a II. zamítl a ve zbývajícím rozsahu dovolání odmítl. Současně Nejvyšší soud rozhodl o nákladech řízení. Posledně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu napadla žalobkyně ústavní stížností, která byla odmítnuta usnesením ze dne 9. 9. 2020, doručeným žalobkyni dne 21. 9. 2020. Žalobkyně uvedla, že daňové i soudní řízení trvalo celkem ode dne 15. 2. 1999 do dne 21. 9. 2020, tedy 21 let a 7 měsíců. Žalobkyně závěrem tvrdila, že jde o dobu nepřiměřeně dlouhou a požádal dne 19. 11. 2020 žalovanou, za něhož jedná [název úřadu], o přiznání o zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

2. Poté, co soud v souladu s rozhodnutím Městského soudu v Praze usnesením č.j. 64 C 122/2021-95 vyzval žalobkyni k doplnění, aby jednoznačně specifikovala, jakou výši přiměřeného zadostiučinění požaduje za řízení před orgány finanční správy a jakou výši za nepřiměřenou délku řízení před Obvodním soudu dem [adresa], když jde o dvě samostatná, procesně neprovázaná řízení, žalobkyně v podání ze dne 15.7.2024 doplnila, že již nepožaduje náhradu za řízení před orgány finanční správy a v rozsahu 1284 Kč včetně příslušenství vzala svůj nárok zpět. Předmětem řízení se tak stal „pouze“ nárok z nepřiměřené délky odškodňovacího řízení před Obvodním soudu dem [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] ve výši 443 316 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19.5.2021 do zaplacení (viz usnesení o částečném zastavení řízení 64 C 122/2021-107 Kč). Počátek řízení žalobkyně datovala k 30.7.2002, kdy u žalované uplatnila požadavek na náhradu škody způsobené jí nesprávným úředním postupem a za konec průtažného řízení označila doručení rozhodnutí o ústavní stížnosti ze dne 9.9.2020, sp. zn. [spisová značka], doručené žalobkyni dne 21.9.2020.

3. Žalovaná se pak podané žalobě bránila, když zdůraznila, že ve věci není dán odpovědnostní titul, neboť přestože bylo soudní řízení před Obvodním soudu dem [adresa] pod sp.zn. [spisová značka] na první pohled dlouhé, tak převážnou jeho část tvořilo řízení konkurzní, vedené u Městského soudu v [Anonymizováno] pod sp.zn. [spisová značka], na které je třeba pohlížet zcela jinou optikou než na klasické řízení civilní, a to z toho důvodu, že účelem konkurzu je poměrné uspokojení všech věřitelů úpadce. Žalovaná dále uvedla, že ukončení konkurzního řízení bránila řada incidenčních sporů. Žalovaná taktéž zdůraznila, že v průběhu řízení zemřel konkurzní správce a musel být jmenován jiný, což považuje za nestandardní situaci, kterou bylo třeba v řízení nad rámec obvyklého běhu věcí vyřešit. Ve vztahu k řízení vedenému pod spisovou značkou [spisová značka] u [název] soudu uvádí, že v tomto žádné průtahy nebyly, a to kromě jediného, který je zaznamenatelný, a to průtahu u Nejvyššího soudu ČR, nicméně platí, že jeden průtah nemůže zapříčinit celkovou nepřiměřenou délku řízení. Ve vztahu k významu pak žalovaná upozornila na skutečnost, že význam nebyl řádně tvrzen a podotkla, že byť žaloba u Obvodního soudu [adresa] byla vedena o částku kolem 900 000 Kč, v konkurzu, který byl na žalobkyni prohlášen, se pak jednalo o přihlášené pohledávky ve výši 91 000 000 Kč, tedy význam řízení byl dán v konkurzu, nikoliv v civilním řízení.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

5. Z výpisu z obchodního rejstříku oddíl [Anonymizováno], vložka [Anonymizováno] soud zjistil, že od 24. dubna 2002 byla žalobkyně v likvidaci a byl jí jmenován likvidátor. Zároveň soud zjistil, že usnesením Městského soudu v [adresa] byl prohlášen na majetek žalobkyně konkurz. Účinky konkurzu nastaly dne 14. září 2005 (viz výpis z obchodního rejstříku žalobkyně).

6. Z žádosti o přiměřené zadostiučinění podané k [název úřadu] dne 19.11.2020 má soud za prokázáno, že žalobkyně požadovala za řízení před finančními úřady [adresa]| a před Obvodním soudem [adresa] (za řízení [spisová značka]) jako odškodnění částku 444 600 Kč (viz žádost o přiměřené zadostiučinění ze dne 19.11.2020).

7. Ze sdělení [název úřadu] ze dne 4.1.2021 a 17. 3. 2021, vyplývá, že nárok žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení ve věci vyměření daně z příjmu právnických osob je promlčený, v části týkající se odškodnění za řízení, vedené u Obvodního soudu [adresa], pod spisovou značkou [spisová značka] bude žádost postoupena [název úřadu] (viz sdělení [název úřadu] ze dne 17. 3. 2021).

8. Ze sdělení [název úřadu] ze dne 24.11.2020 má soud za prokázáno, že [název úřadu] obdrželo dne 19.11.2020 žádost žalobkyně o odškodnění řízení vedené u Obvodního soudu [adresa], pod spisovou značkou [spisová značka] a navazující řízení u nadřízených soudů (sdělení [název úřadu] ze dne 24.11.2020).

9. Z rozvahy žalobkyně za roky 2008- 2015 má soud za prokázáno, že dne 20.11.2003 založil likvidátor žalobkyně [jméno FO] účetní závěrky za předmětné období let 2008- 2015, z nichž vyplývá, že pouze v roce 2008 došlo k tržbě ve výši 14 000 Kč, v ostatních letech nedošlo ke zpeněžení žádného majetku z majetkové podstaty žalobkyně (viz rozvahy žalobkyně za roky 2008- 2015).

10. Z výkazu zisku a ztráty v zúčtovacím obdobím 2019 od 1. 1.2019 do 31. 12. 2019, má soud za prokázáno, že dne hospodaření žalobkyně skončilo se ztrátou 119 000 Kč, rozvahu založil likvidátor [jméno FO] dne 1.4.2020 (viz rozvaha a výkaz zisku a ztrát za rok 2019).

11. Ze spisu Obvodního soudu [adresa], sp.zn. [spisová značka] má soud za prokázáno, že: - Dne 30.7.2002 je datována žádost žalobkyně o náhradu škody (shodné výše jako uplatněná žalobou v řízení pod sp. zn. [spisová značka]), adresovaná [název úřadu] a odeslaná dle podacího lístku dne 16.8.2002. Soud má žádost za doručenou následující pracovní den, tedy 19.8.2002 (zásilka byla podána v pátek) - Z obsahu listin spisu Obvodního soudu [adresa] sp. zn. [spisová značka] dále vyplývá, že dne 11. 9. 2003 podala žalobkyně u Obvodního soudu [adresa] žalobu o zaplacení částky 1 108 719 Kč (995.075,30 - náklady zastoupení, 113.643,70 – ušlý zisk) proti žalované, z důvodu nesprávného úředního postupu správce daně. - Dne 19. 9. 2003 byl vydán platební rozkaz. - Žalovaná podala odpor a následně zaslala soudu vyjádření k žalobě. - Rozsudkem ze dne 19. 4. 2004, č.j.: [spisová značka], byla žaloba žalobkyně zamítnuta. - Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne 4. 6. 2004 odvolání. - Městský soud v [adresa] svým rozsudkem ze dne 14. 10. 2004, č.j.: [spisová značka], odvolání zamítl a rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. - Dne 22. 12. 2004 podala žalobkyně dovolání k Nejvyššímu soudu a současně i ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. - Ústavnímu soudu byl k jeho žádosti dne 7.2.2005 zapůjčen spis, který byl vrácen dne 3.4.2006 a ústavní stížnost žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu a soudu prvého stupně byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu č.j.: IV. ÚS [spisová značka] ze dne 20. 3. 2006. - Po vyřízení ústavní stížnosti byl dne 21.4.2006 soudní spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. - Usnesením Nejvyššího soudu č.j.: [spisová značka] ze dne 13. 6. 2006 byl konkurzní správce vyzván, aby sdělil, zda podává návrh na pokračování v řízení. Vzhledem k tomu, že návrh na pokračování v řízení ze strany konkurzního správce nebyl podán, bylo řízení ze zákona přerušeno a spis vrácen OS [adresa] - Spis tak byl [název] soudu dne 6.9.2006 vrácen z důvodu probíhajícího konkurzu na majetek žalobkyně, který byl prohlášen usnesením Městského soudu [adresa] ze dne 14. 9. 2005, č. j.: [spisová značka] a jímž byl i ustaven konkurzní správce. - Dne 25.5.2015 bylo vydáno usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.6.2015. - Dne 14. 1. 2016 byla věc znovu předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne 28. 2. 2017 byly rozsudkem Nejvyššího soudu č. j.: [spisová značka] rozsudky předchozích instancí v části týkající se částky 995.075,30 Kč zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Ve zbývající části bylo dovolání odmítnuto. - Dne 2. 6. 2017 vydal OS [adresa] rozsudek č.j.: [spisová značka], který byl ke dni 21. 6. 2017 napaden odvoláním obou stran. - Dne 12. 10. 2017 vydal Městský soud v [adresa] rozsudek č.j.: [spisová značka], proti kterému podala žalobkyně dne 20. 12. 2017 dovolání k Nejvyššímu soudu. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen dne 19.3.2018. - Dne 26. 2. 2020 bylo rozsudkem Nejvyššího soudu č.j.: [spisová značka] dovolání žalobkyně zamítnuto v rozsahu výroku I a II napadeného rozsudku, ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání odmítnuto. - Proti zamítnutí svého dovolání podala žalobkyně ústavní stížnost, která byla dne 9. 9. 2020 odmítnuta usnesením č.j. II. [spisová značka], doručeným žalobkyni dne 21.9.2020 .

12. Ze spisu městského soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázáno, že: - Dne 29.8.2005 byl podán likvidátorem dlužníka (žalobkyně) návrh na prohlášení konkurzu na majetek dlužníka - usnesením čj. [spisová značka] ze dne 14.9.2005 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs - dne 27.9.2005 bylo podáno odvolání věřitelky proti prohlášení konkursu a jmenování konkursního správce [tituly před jménem] [jméno FO] - dne 19.5.2005 rozhodl [název] soud v [adresa] o odmítnutí odvolání - Dne 28.11.2005 byl konkursní správce vyzván k předložení dílčí zprávy - Dne 20.1.2006 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 2.2.2006 bylo nařízeno přezkumné jednání na 20.3.2006 - Dne 20.3.2006 bylo při přezkumném jednání konstatováno, že se přihlásilo 21 konkursních věřitelů s pohledávkami v celkové výši 91 055 650, 46 Kč - Dne 18.4.2006 konkursní správce sdělil, že rozeslal výzvy k podání incidenční žaloby u popřených pohledávek - Dne 9.5.2006 svolal soud schůzi konkurzních věřitelů na 5.6.2006 - Schůze konkurzních věřitelů z 5.6.2006 s volbou zástupce věřitelů - Dne 20.9.2006 byl konkursní správce vyzván k předložení zprávy o zpeněžování majetku a dílčí zprávy o své činnosti - Dne 13.10.2006 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 24.1.2007 byl konkursní správce vyzván k předložení zprávy o zpeněžování majetku a dílčí zprávy o své činnosti - Dne 16.2.2007 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 6.3.2007 podal zástupce konkursních věřitelů návrh na svolání schůze a zproštění správce funkce - Dne 12.3.2007 soud vyzval konkursního správce k vyjádření - Dne 16.4.2007 se k návrhu zástupce věřitelů vyjádřil konkursní správce - Dne 16.5.2007 svolána schůze věřitelů k projednání návrhu na odvolání konkursního správce na 18.6.2007 - Schůze věřitelů dne 18.6.2007 - Dne 19.7.2007 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 7.8.2007 zpětvzetí návrhu na odvolání konkursního správce - Dne 8.8.2007 podán konkursním správcem návrh na odvolání společnosti [právnická osoba]. z funkce zástupce konkurzních věřitelů - Dne 15.8.2007 odvolal soud zvoleného zástupce věřitelů a jmenoval zástupkyní [jméno FO] - Dne 18.9.2007 soud zamítl návrh na zproštění [tituly před jménem] [jméno FO] z funkce správce konkursní podstaty k návrhu věřitele č. 18 ze dne 3.9.2007 - Dne 27.12.2007 vyzval soud správce konkursní podstaty ke zpracování konečné zprávy - Dne 11.2.2008 požádal správce o prodloužení lhůty ke zpracování konečné zprávy z důvodu vedení čtyř incidenčních sporů (viz č.l.206 spisu) - Soud prodloužil lhůtu ke zpracování konečné zprávy do 15.2.2009 - Dne 16.4.2008 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 22.dubna 2008 (č.l. 217 spisu) soud vyslovil souhlas se zpeněžením v usnesení uvedených pohledávek mimo dražbu - Dne 20.6.2008 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 14.5.2009 vyzval soud správce konkursní podstaty ke zpracování konečné zprávy - Dne 22.6.2009 požádal správce o prodloužení lhůty ke zpracování konečné zprávy neboť probíhají soudní spory o majetek náležející do konkursní podstaty úpadce - Dne 29.6.2009 soud prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy do 19.6.2010 - Dne 5.9.2009 byl konkursní správce vyzván k předložení zprávy o zpeněžování majetku a dílčí zprávy o své činnosti - Dne 2.11.2009 soud urgoval předložení zprávy - Dne 23.11.2009 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 15.4.2010 byl konkursní správce vyzván k předložení zprávy o zpeněžování majetku a dílčí zprávy o své činnosti - Dne 10.5.2010 soud urgoval předložení zprávy - Dne 3.5.2010 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 30.6.2010 soud prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy do 30.6.2011 - Dne 22.10.2010 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 17.února 2011 byl konkursní správce vyzván k předložení zprávy o zpeněžování majetku a dílčí zprávy o své činnosti - Dne 11.3.2011 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 29.6.2011 byl konkursní správce vyzván k předložení zprávy o zpeněžování majetku a dílčí zprávy o své činnosti - Dne 28.7.2011 vyzval soud správce konkursní podstaty ke zpracování konečné zprávy - Dne 3.8.2011 požádal správce o prodloužení lhůty ke zpracování konečné zprávy neboť probíhají soudní spory o majetek náležející do konkursní podstaty úpadce - Dne 16.8.2011 soud prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy do 3.8.2012 - Dne 12.12.2011 byl konkursní správce vyzván k předložení zprávy o zpeněžování majetku a dílčí zprávy o své činnosti - Dne 7.2.2012 soud urgoval předložení zprávy - Dne 14.2.2012 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 4.4.2012 byl konkursní správce vyzván k předložení zprávy o tom, jaká soudní brání ukončení konkurzního řízení - Dne 4.5.2012 konkurzní správce informoval soud o vedení sporu u Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka], pohledávku za společností [právnická osoba]. lze vymáhat až po rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku tohoto dlužníka - Dne 7.9.2012 a dne 22:9.2012 konkursní správce podal doplňující zprávu o průběhu konkursního řízení s tím, že spor o pohledávku u Okresního soudu v [adresa] nebyl doposud rozhodnut - Dne 1.10.2012 vyzval soud správce konkursní podstaty ke zpracování konečné zprávy - Dne 1.11.2012 vyzval soud správce konkursní podstaty ke zpracování konečné zprávy - Dne 12.11.2012 požádal správce o prodloužení lhůty ke zpracování konečné zprávy neboť probíhají soudní spory o majetek náležející do konkursní podstaty úpadce - Dne 29.11.2012 soud prodloužil lhůtu k předložení konečné zprávy do 12.2.2013 - Dne 12.3.2013 došlo soudu oznámení o úmrtí insolvenčního správce - Dne 22.3.2013 byl jmenován nový insolvenční správce [tituly před jménem] [právnická osoba] - Dne 22.8.2013 byl konkursní správce vyzván k předložení dílčí zprávy o své činnosti - Dne 10.9.2013 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem - Dne 7.11.2013 byl soudem jmenován nový zástupce věřitelů [jméno FO] - Dne 25.11.2013 konkursní správce informoval, že o sporu vedeném u Okresního soudu v [adresa] doposud nebylo rozhodnuto, dále uvedl, že dne 30.4.2013 byla podána žaloba k Obvodnímu soudu [adresa] proti České republice na částku 24 514 589, o níž taktéž doposud nebylo rozhodnuto - Dne 3.4.2014 byl konkursní správce vyzván k předložení dílčí zprávy o své činnosti - Dne 15.4.2014 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem, soudní spory dosud nebyly ukončeny - Dne 22.8.2014 byl konkursní správce vyzván k předložení dílčí zprávy o své činnosti - Dne 1.9.2014 byla předložena dílčí zpráva konkursním správcem, soudní spory dosud nebyly pravomocně ukončeny - Dne 30.9.2014 bylo konkursním správce oznámeno, že řízení u Obvodního soudu [adresa] bylo pravomocně ukončeno, žalobkyni (dlužnici) byla přiznána částka 28 032 749, 42 Kč. Ve vztahu k řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa], které doposud nebylo skončeno a jeho vedení brání skončení konkursního řízení správce navrhuje prodej této pohledávky mimo dražbu, který byl schválena zástupcem věřitelů - Dne 3.11.2014 soud vyslovil souhlas s prodejem pohledávky, o níž je veden spor u Okresního soudu v [adresa], mimo dražbu, zároveň soud dalším usnesením schválil vyloučení nedobytných pohledávek a neprodejného movitého majetku úpadce - Dne 5.12.2014 zaslal konkursní správce soudu konečnou zprávu - Dne 20.1.2015 bylo nařízeno jednání o konečné zprávě na 9.2.2015 - Dne 9.2.2015 se konalo jednání o konečné zprávě - Dne 9.2.2015 byla usnesením soudu schválena konečná zpráva s výsledkem, že k uspokojení věřitelů z rozvrhu zbývá 23 746 988,60 Kč, právní moci usnesení nabylo 10.3.2015 - Dne 9.4.2015 bylo vydáno rozvrhové usnesení v němž bylo rozhodnuto o uspokojení jediné pohledávky ve výši 72 123,55 Kč z částky 23 746 988,60 Kč. - Dne 25.5.2015 bylo vydáno usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení s právní mocí dne 23.6.2015 13. Ze zprávy auditora o ověření účetní závěrky k 31.12.2002 nemá soud za prokázány žádné rozhodné skutečnost, jednán se o zprávu bilancující finanční zdraví žalující společnosti v daném období.

14. Skutkově tak lze shrnout, že žalobkyně uplatnila předběžně u [název úřadu] dne 19.8.2002 uplatnil žádost o přiměřené zadostiučinění za nesprávný úřední postup orgánů finanční správy. Protože mu nebylo zadostiučinění přiznáno, podal žalobu k Obvodnímu soudu [adresa] pod sp. zn. [spisová značka]. Řízení o žalobě bylo skončeno dne 21.9.2020, doručením usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti. V průběhu civilního řízení byl na žalobkyni usnesením Městského soudu v [adresa] ze dne 14. 9. 2005 prohlášen konkurz. Dne 25.5.2015 bylo vydáno usnesení o zrušení konkurzu po splnění rozvrhového usnesení, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 23.6.2015. Řízení trvalo 18 let a jeden měsíc.

15. Po právní stránce soud vycházel z následujících ustanovení:

16. Ustanovení § 1 odst. 1 a 3 OdpŠk, zakládá objektivní odpovědnost státu, který za podmínek stanovených tímto zákonem odpovídá za škodu i nemajetkovou újmu způsobenou při výkonu státní moci.

17. Podle §13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě.

18. Podle §31a OdpŠk platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Daná ustanovení soud aplikoval na projednávaný případ a dospěl k závěru, že pro posouzení toho, zda v konkrétním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk, je nejprve třeba vymezit celkovou dobu řízení, tedy jeho počátek a jeho konec (viz i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Následně je nutno zhodnotit, zda tato celková délka řízení byla nepřiměřená. Je-li doba řízení shledána nepřiměřenou, pak je třeba uvážit, zda tím byla způsobena újma nemajetkové povahy a v případě že ano, v jaké formě, eventuálně v jaké výši, bude poskytnuto přiměřené zadostiučinění. Soud při tomto posuzování vycházel z rozhodnutí MS v Praze, sp. zn. 16 Co 84/2024- 204 ze dne 23.4.2024, kde jsou jednotlivá kritéria i posuzovaná hlediska s ohledem na aktuální judikaturu NS ČR přehledně rozebrána.

20. Nejprve je třeba konstatovat, že při posuzovaní odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, je v případě řízení, jehož předmětem byl nárok, který bylo třeba předběžně uplatnit podle § 14 a 15 OdpŠk, nutno do celkové délky řízení započítat i dobu tohoto předběžného projednání. Uvedený závěr je v souladu s řešením této otázky Nejvyšším soudem (srov. rozsudek ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2921/2013, rozsudek ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1084/2017, body 29. až 31. odůvodnění). Žalobkyně uplatnila předběžně nárok u žalované již dne 19.8.2002. Soud proto za počátek celkové délky řízení považoval datum 19.8.2002 a ukončení řízení datum 21.9.2020 a vyšel z relevantní doby ve vztahu k žalobkyni 18 let a jeden měsíc. Soud v tomto bodě shledal, že taková délka řízení je sama o sobě nepřiměřená.

21. V rozsudku ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 763/2009, Nejvyšší soud uvedl, že dospěje-li soud k závěru o porušení práva účastníka na projednání věci v přiměřené lhůtě, a tím tedy k závěru o nesprávném úředním postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk, je na místě, aby s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 OdpŠk stanovil odpovídající odškodnění v penězích. Pouze ve výjimečných případech, kdy je újma způsobená poškozenému zanedbatelná, lze uvažovat o jejím nahrazení formou konstatování porušení daného práva. Rovněž ve Stanovisku (část V.) Nejvyšší soud konstatoval, že ESLP „jen zcela výjimečně nepřiznává zadostiučinění v penězích. V tomto ohledu je tedy na místě přistupovat k případnému zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva jen za zcela výjimečných okolností (např. tehdy, byl-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný).“ K uvedenému závěru se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně přihlásil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3683/2013, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 722/2015). Dle názoru zdejšího soudu se v daném případě nejedná o výjimečnou situaci, kdy by bylo na místě pouhé konstatování porušení práva, aniž by žalobkyni bylo přiznáno přiměřené zadostiučinění v penězích. Nelze připustit to, že odškodňovací řízení bude trvat 18 let a jeden měsíc, a to ani za situace, kdy tato délka byla zcela významně způsobena probíhajícím konkurzem na majetek žalobkyně v délce cca deseti let. Lze totiž konstatovat, že i zbývajících osm let „čistého“ řízení je nepřijatelná doba řízení. S ohledem na celkovou délku řízení má tak soud za to, že konstatování porušení práva není satisfakcí přiměřenou a žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění v penězích.

22. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Při stanovení základní částky odškodnění soud vycházel s ohledem na návrh žalobkyně z roční částky 15 000 Kč. Základní hodnota odškodnění za zmíněných 18 let a jeden měsíc tak s přihlédnutím k modifikaci odškodnění na polovic za první dva roky řízení činí 256 250 Kč.

23. Soud se následně zabýval vyhodnocením kritérií podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti věci, chování poškozené, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozenou.

24. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 675/2013, uvedl, že „složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Soud z hlediska složitosti významně krátil základní částku a to o 50%, neboť dospěl k závěru, že je zde patrná složitost věci jak skutková, právní i procesní. Skutkovou složitost soud spatřuje zejména v komplikovaném konkurzním řízení s 21 konkurzními věřiteli a zejm. pohledávkami v celkové výši 91 055 650, 46 Kč. Právní složitost soud spatřuje řešení komplikované právní otázky. Již v prvním zrušovacím rozhodnutí NS ČR ze dne 28.2.2017 se vyjádřil dovolací soud, že vymezená právní otázka, zda je absolutně neplatná smlouva o prověrce daňových řízení vedených s klientem uzavřená mezi auditorskou společností a jejím klientem, v níž je odměna sjednána jako podíl na docíleném snížení daně nebo jejího příslušenství, pro obcházení ustanovení § 3 odst. 3 zákona o daňovém poradenství, je otázkou, která nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Procesní složitost soud spatřuje v mnoho-instančnosti řízení, kdy věc byla posuzována 2 x prvním stupněm, 2 x druhým stupněm, 2 x NS ČR a 1 x ÚS a to s přihlédnutím k výše uvedenému závěru, že rušeno bylo rozhodnutí nejvyšším soudem z důvodu posouzení otázky dosud neřešené, nikoliv např. pro rozpor s dosavadní judikaturou.

25. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) Nejvyšší soud vysvětlil, že „poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci Patta proti České republice ze dne 18. 4. 2006, č. 12605/02, § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci Vladimír Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, č. 52859/99, § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit, a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3725/2014). Žalobkyně se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela.

26. K hodnocení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení (kritérium dle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk) soud uvádí, že na základě provedeného dokazování je zřejmé, že došlo ke dvěma dílčím průtahům a to (a) v případě předložení spisu dovolacímu soudu po skončení konkurzu, když konkurz na majetek žalobkyně pravomocně skončil již dne 23.6.2015, spis s podaným dovoláním byl NS ČR předložen až dne 14. 1. 2016, tedy po téměř sedmi měsících. Druhý dílčí průtah (b) soud shledal v případě druhého rozhodování NS ČR, neboť spis s podaným dovoláním byl předložen NS ČR k rozhodnutí dne 19.3.2018, rozhodnuto však bylo až dne 26. 2. 2020 a to rozsudkem Nejvyššího soudu č.j. [spisová značka], tedy po cca dvou letech. Zde s ohledem na nutnost věcí se zabývat (za min. doba pro rozhodnutí lze považovat 6 měsíců) soud dovodil průtah jednoho roku a pěti měsíců. Z osmnácti let tak lze na straně orgánů veřejné moci shledat průtah v délce cca dvou let. S ohledem na proporcionalitu, jak se jednotlivá kritéria promítla do délky řízení, tak soud navýšil základní částku o 5 %, neboť je třeba zdůraznit, že šlo o dva dílčí průtahy, které nelze posuzovat zcela izolovaně. Samotné řízení totiž s ohledem na jeho komplikovanost jinak běželo nadprůměrně plynule. V konkurzním řízení na rozdíl od tvrzení žalobkyně soud neshledal průtahy, protože je třeba zohlednit situaci, kdy konkurzní řízení čekalo na vyřešení incidenčních sporů, bez nichž nebylo možné konkurz dříve ukončit. Tedy i za situace, kdy byl zjevně konkurzní správce konkurzním soudem urgován o podání zprávy, není tato jeho liknavost v příčinné souvislosti s délkou řízení, která odvisela od výše zmíněného vyřešení incidenčních sporů. Žalobkyní zdůrazňovaná diskrepance mezi odměnou vyplacenou původnímu správci a správci novému není ukazatelem, z něhož by bylo možné dovozovat průtahy na straně orgánu veřejné moci v případě činnosti původního správce [jméno FO].

27. Pokud jde zohlednění významu (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk) soud má za to, že význam řízení byl pro žalobkyni jednak zvýšen (+10%) z toho důvodu, že oproti běžnější situaci, kdy v rámci konkurzu často majetek nepostačuje k uspokojení věřitelů a konkurz je pak zrušen pro nedostatek majetku, v daném případě připadlo k uspokojení věřitelů z rozvrhu významných 23 746 988,60 Kč a žalobkyně tak měla možnost po uspokojení jediné pohledávky ve výši 72 123,55 Kč se zbytkem disponovat a to zvyšovalo její nejistotu ohledně odškodňovaného řízení po skončení konkurzu. Zároveň se však dle pohledu zdejšího soudu snižuje pro žalobkyni význam řízení po skončení konkurzu (-10%), neboť žalobkyně prokazatelně disponuje částkou 23 746 988,60 Kč, oproti žalované částce 1 108 719 Kč, kterou žalobkyně požadovala v rámci odškodňovacího řízení. Bez patrnosti nemůže zůstat ani skutečnost, že právě kvůli konkurzu vedenému na majetek žalobkyně (k návrhu jejího likvidátora) došlo k přerušení odškodňovaného řízení ze zákona, v důsledku něhož se řízení vedené pod sp. zn, [spisová značka] o deset let protáhlo. Proto soud dospěl k závěru, že význam řízení nebyl k konečném součtu pro žalobkyni ani zvýšen ani snížen.

28. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když od základní částky 256 250 Kč odečetl 50 % z důvodu složitosti (- 128 125 Kč), dále přičetl 5 % (12 812 Kč) za postup orgánu veřejné moci, celkem tak přiznal žalobkyni částku 140 937 Kč, co do zbytku žalobu zamítl.

29. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícícho po uplynutí šesti měsíční lhůty po uplatnění nároku u [název úřadu] (uplatněn 19.11.2020), tedy od 20.5.2021.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 69 239,70 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle do 31.12.2025 dle § 9 odst. 4 písm. a), od 1.12025 pak odměna stanovená dle §9a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) - do 31.12.2024: z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze deseti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (předžalobní výzva, převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, jednání soudu dne 15.11.2022, odvolání žalobkyně ze dne 17.1.2023, odvolání žalobkyně ze dne 21.4.2023, jednání odvolacího soudu dne 6.9.2023, odpověď žalobkyně na výzvu soudu ze dne 15.7.2024, jednání soudu dne 11.11.2024, odpověď žalobkyně na výzvu soudu ze dne 11.11.2024) včetně deseti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. - od 1.1.2025: z tarifní hodnoty ve výši 140 937 Kč sestávající z částky 6 740 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (návrh žalobkyně na doplnění dokazování ze dne 7.1.2025, jednání soudu dne 9.1.2025, závěrečný návrh ze dne 21.1.2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 57570 Kč ve výši 11669,70 Kč.