62 Co 167/2022- 550

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr Reného Fischera a soudců Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Luďka Pilného ve věci žalobce: žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa], [anonymizováno 7 slov], [IČO], sídlem na [anonymizováno] [číslo], [PSČ] [obec a číslo] zastoupen advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] o [částka], k odvolání žalovaného proti rozsudku obvodního soudu pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně se mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí [částka], jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení [částka] 584, [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [titul] [jméno] [příjmení].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném, po dvojí změně žaloby připuštěné soudem, uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení za užívání garážového boxu za období od [datum] do [datum], který je ve vlastnictví [ulice] stavebního bytového družstva. Řízení bylo zahájeno dne [datum], přičemž pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] A [číslo], byl zjištěn úpadek [ulice] stavebního bytového družstva a na jeho majetek byl prohlášen konkurz s tím, že insolvenčním správcem byl ustanoven [osobní údaje žalobce], advokát, sídlem [adresa].

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména listinných důkazů a ze skutečností známých mu z úřední činnosti podle § 121 o. s. ř., dovodil, že [anonymizována čtyři slova] (dlužník) jako budoucí prodávající a žalovaný jako budoucí kupující uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě, v níž se dohodly, že uzavřou do devíti měsíců od právní moci rozhodnutí o kolaudaci stavby kupní smlouvu na jednotku – nebytový prostor - [anonymizována dvě slova] [číslo] v 1. podzemním podlaží garážového objektu v [obec a číslo], [anonymizována dvě slova], včetně příslušného podílu na společných částech garážového objektu a pozemku s odkazem na [ustanovení pr. předpisu], ve zkratce obch. zák. Budoucí kupující se zavázal zaplatit na účet budoucího prodávajícího částku [částka] do 15 dnů od podpisu smlouvy a dále splátku [částka] před převzetím boxu. Dne [datum] zaplatil žalovaný žalobci [částka] a [datum] zbývajících [částka]. [anonymizována dvě slova] převzal dne [datum]. Dne [datum] se s žalovaným dohodl na zabezpečení správy, údržby a oprav společných částí nemovitostí s tím, že bude hradit poplatek [částka] měsíčně. Téhož dne se dlužník a žalovaný dále dohodli, že dlužník přenechá žalovanému k užívání [anonymizována dvě slova] [číslo] v objektu hromadných garáží – předmětný [anonymizována dvě slova] s tím, že stavba byla kolaudována odborem výstavby místního Úřadu městské části [obec a číslo] dne [datum], kolaudační rozhodnutí od [datum] v právní moci. Nájem byl sjednán jako bezúplatný.

3. Rozsudkem pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo žalovanému uložit předmětný [anonymizována dvě slova] do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit. Rozsudek byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Žaloba na vyloučení uvedeného garážového boxu z majetkové podstaty [anonymizováno] byla pravomocně zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], právní moc dne [datum]. Výše bezdůvodného obohacení byla určena podle znaleckého posudku částkou [částka] měsíčně, přičemž znalecký ústav, respektive zpracovatel posudku, byl soudem vyslechnut.

4. Soud prvního stupně dál konstatoval, že k uzavření smlouvy budoucí (kupní smlouvy) mezi účastníky nikdy nedošlo. Žaloba, kterou se žalovaný domáhal vyloučení z garáže z majetkové podstaty, byla zamítnuta a žalobce se úspěšně domohl vyklizení garáže. Protože ji žalovaný dobrovolně nevyklidil, požaduje po něm vydání bezdůvodného obohacení.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění [účinnost] – [anonymizováno] zákoník, ve zkratce obč. zák. a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. znění [účinnost] – [anonymizováno] zákoník, ve zkratce o. z. a podle zák. č. 513/1991 Sb. ve znění [účinnost] – obchodní zákoník, ve zkratce obch. zák. Odcitoval § 451 odst. 1 obč. zák., § 2991 odst. 1 o. z. a § 289 odst. 1 obch. zák. a nárok žalobce posoudil podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. K jednotlivým námitkám uplatněným žalovaným v průběhu řízení uvedl následující.

6. Smlouva o budoucí kupní smlouvě není kupní smlouvou, jak žalovaný dovozuje. Smlouva je platná, pokud však žalovaný tvrdí, že došlo k jakémusi faktickému vlastnictví, tak platné právo takovýto pojem nezná. Smlouva kupní vzniká toliko uzavřením a nikoliv zaplacením či předáním věci, jak judikoval i Ústavní soud např. v rozhodnutí ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález].

7. K ochraně legitimního očekávání majetku žalovaného soud prvního stupně odkázal na obsah smlouvy o smlouvě budoucí kupní a uvedl, že v zásadě platí, že v případě platnosti smlouvy o smlouvě budoucí kupní má budoucí kupující legitimní očekávání nabytí majetku, přičemž v případě neuzavření realizační smlouvy dochází k zásahu do jeho vlastnických práv (nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). [příjmení] však nastala kontraktační povinnost, musí strana smlouvy o smlouvě budoucí v souladu s jejím obsahem řádně vyzvat druhou stranou k uzavření smlouvy hlavní, což se v tomto případě nestalo. K tomu prvostupňový soud žalovaného poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř., přičemž žalovaný v reakci na výzvu předložil dopisy z [datum] a [datum]. Oba dopisy byly zaslány až několik let po uplynutí lhůty k uzavření smlouvy podle smlouvy o smlouvě budoucí kupní a za stavu, kdy kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], prekluzivní lhůta uplynula za 9 měsíců poté, tedy dne [datum]. Závazek smlouvu uzavřít tak zanikl podle § 292 odst. 3 obch. zák. Žalovaný nechal marně uplynout veškeré lhůty v souvislosti s nabytím majetku, proto mu nemůže svědčit legitimní očekávání jeho nabytí. Nadto prvostupňový soud konstatoval, že první dopis podle svého obsahu nelze ani za výzvu k uzavření smlouvy považovat.

8. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitkám žalovaného ohledně toho, že převodu garážového boxu evidovaného v majetku [anonymizováno] zabránily okolnosti mimo dispoziční sféru žalovaného, neboť bylo na něm, aby svým právním jednáním zajistil, aby kupní smlouva byla uzavřena. Pokud tak neučinil, nemůže se nyní dovolávat okolností stojících mimo sféru jeho jednání, navíc nastalých až po uplynutí lhůty, ve které měl sám činit právní úkony, které by vedly k zamýšlenému výsledku (např. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně k tomu odkázal na § 50a obč. zák. a uvedl, že v daném případě se jedná o smlouvu uzavřenou v režimu obchodního zákoníku; § 50a obč. zák. se proto nepoužije. Lhůtu k uzavření realizační (kupní) smlouvy soud prvního stupně považoval za lhůtu prekluzivní.

9. K nájemní smlouvě uvedl, že tato byla sjednána tak, že nájem je poskytován žalovanému bezplatně. Soud prvního stupně k tomu odkázal na § 686 obč. zák., kdy ujednání o výši nájemného či způsobu jeho určení je obligatorní náležitostí nájemní smlouvy. Nájemní smlouva byla uzavřena v situaci, kdy mezi účastníky nebylo sporným to, že kupní cena za garážových [anonymizováno] již byla zaplacena, [anonymizováno] byl předán žalovanému k užívání, nebyly zde žádné pochybnosti o tom, že k převodu boxu na žalovaného dojde. Ani nájemní smlouva však není překážkou vydání bezdůvodného obohacení, neboť nelze učinit závěr o tom, že by si snad dlužník a žalovaný sjednal jakékoliv nájemné, které je náležitosti nájemní smlouvy, a to bez ohledu na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], když nájem v této věci byl sjednán jako bezplatný. Žalovaný zcela pomíjí, že bezplatné užívání garážového boxu bylo sjednáno pouze na dobu určitou do doby, než bude zapsáno vlastnické právo žalovaného do veřejného rejstříku, k čemu však nikdy nedošlo. Výklad tohoto jednání preferovaný žalovaným by vedl k absurdnímu závěru, že žalovanému svědčí bezplatné užívání navždy, ačkoliv nebyly splněny podmínky, pro které bylo bezplatné užívání ve smlouvě nájemní presumováno. K tomu prvostupňový soud znovu odkázal na legitimní očekávání, které žalovanému svědčit nemůže, neboť se žalovaný uzavření smlouvy realizační v přiměřené lhůtě nedomáhal. To, že dlužník po žalovaném nájemné nikdy nežádal, neznamená, že se tohoto plnění nemůže domáhat nyní. Prvostupňový soud odkázal na řízení vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalovaný mohl bránit námitkou, že mezi dlužníkem a žalovaným bylo sjednáno bezplatné užívání, což však neučinil a v tomto řízení nelze tuto jeho nečinnost obcházet.

10. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce promlčení, neboť žaloba byla podána dne [datum] a vydání bezdůvodného obohacení za období dvou let před jejím podáním tak právo promlčeno být nemohlo podle § 107 odst. 1 obč. zák.

11. Ohledně námitky žalovaného, že se v daném případě nejednalo o majetek, který by dlužník fakticky vlastnil, soud prvního stupně odkázal na řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] o vyloučení garážového boxu z majetkové podstaty [anonymizováno], v němž žaloba žalovaného byla pravomocně zamítnuta.

12. V neposlední řadě nepřisvědčil ani kompenzační námitce, když žalovaný provedl započtení bezdůvodného obohacení žalobce oproti své pohledávce na zaplacení kupní ceny, kterou uhradil. K tomu prvostupňový soud odkázal na § 1989 odst. 1 o. z. a uvedl, že v posuzované věci byla pohledávka žalovaného promlčena více než 10 let před tím, než pohledávka žalobce vůbec vznikla. O započtení pohledávek proto nelze vůbec hovořit.

13. Soud prvního stupně shrnul, že jestliže žalovaný namítal, že nelze pojmenovat právní vztah mezi účastníky, jinak, než„ koupí“ garážového boxu, pokud došlo k zaplacení kupní ceny a zároveň nedošlo k převodu jednotky, tak s tímto názorem rovněž nelze souhlasit, neboť kupní smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Jednání žalobce nelze považovat ani za rozporné s dobrými mravy, neboť každý si musí svá práva střežit. V neposlední řadě pak žalovaný užíval garáž bezplatně již od roku 1996 a s výjimkou úhrad za služby spojené s užíváním věci, které nebyly předmětem sporu, za toto užívání ničeho neplatil.

14. V závěru svého rozhodnutí soud prvního stupně pod bodem 44. konstatoval, že žalovaný odkazuje na četná rozhodnutí Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, která však na danou problematiku vůbec nedopadají. Soud prvního stupně zdůraznil, že se vypořádal se všemi relevantními námitkami účastníků řízení, včetně důkazních návrhů.

15. Ohledně výše bezdůvodného obohacení odkázal na znalecký posudek, který sice neměl znaleckou doložku podle § 127a o. s. ř., nedostatek spočívající v absenci této doložky však je vadou, kterou lze odstranit (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K tomu prvostupňový soud odkázal na výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] tím, že v rámci poučení znalce byla tato vada odstraněna a znalec své závěry vyjádřené v písemném znaleckém posudku stvrdil. Obvyklé nájemné činí v posuzovaném případě [částka] měsíčně, za období od [datum] do [datum] se tak jedná o [částka].

16. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl.

17. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalobci s tím, že jde o náklady právního zastoupení, které vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

18. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Ve svém odvolání uvedl, že rozsudek napadá v celém rozsahu, přičemž uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2. písm. a), c), e) a g) o. s. ř. K tomu odkázal na své podání ze dne [datum], která učinil nedílnou součástí odvolání, uvedeným podáním žalovaný napadl odvoláním usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla zamítnuta jeho včasná námitka nedostatku místní příslušnosti soudu ze dne [datum]. Na uvedené podání žalovaný znovu odkázal a akcentoval, že prvostupňový soud rozhodoval v nesprávném obsazení.

19. V doplnění odvolání ze dne [datum] žalovaný v podstatě zopakoval svoji veškerou argumentaci uplatněnou již v řízení před soudem prvního stupně. Uvedl odvolací důvody uvedené v odvolání a odkázal na své repliky ze dne [datum] a [datum], v nichž je podle žalovaného obsažena veškerá relevantní argumentace.

20. V prvé řadě poukázal na celou genezi sporu od devadesátých let dvacátého století, kdy nebylo možno, aby cizí státní příslušníci nabývali v České republice nemovitosti, proto dlužník toto obešel tak, že tímto osobám doporučil založit si právnické osoby, které majetek nabýt mohly. Takto žalovaný také postupoval. To, co říká nyní [anonymizována dvě slova], je opakem toho, co dělal dlužník, o čemž svědčí mimo jiné dopis předsedy družstva JUDr. [jméno] [příjmení]. Žalovaný odkázal na nájemní smlouvu ze dne [datum], v níž bylo sjednáno bezúplatné užívání do doby, než bude ve prospěch žalovaného jako kupujícího do katastru nemovitostí vloženo vlastnické právo z prodávajícího [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. K tomu odkázal na §§ 574 až 588 o. z. a uvedl zásady pro výklad právního jednání. Zmínil smlouvu o budoucí kupní smlouvě a uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že náklady spojené s užíváním předmětu koupě žalovaný v plném rozsahu hradil, tedy žalobci a ani dlužníku ([anonymizováno]) nic nedluží. Smyslem a účelem uvedených smluv – nájemní smlouvy i smlouvy o smlouvě budoucí – bylo založit legitimní bezúplatný užívací vztah k předmětu koupě, čímž je vyloučeno, aby došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení. K tomu odkázal na § 579 o. z. Dále uvedl judikaturu Ústavního soudu ČR, kterou označil, zejména nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], v němž se Ústavní soud ČR zabýval skutkově podobnou situací. Závěry v tomto rozhodnutí vyjádřené rozebral.

21. Dále žalovaný odkázal na svoji konpenzační námitku, kterou v řízení vznesl, kdy uplatnil svoji peněžitou pohledávku ve výši [částka] oproti peněžité pohledávce žalobce ve výši [částka]. K výpočtu odkázal na bod 58. odůvodnění odvolání – ke kupní ceně [částka] připočetl [částka] představující alikvótní část kupní ceny pozemku pod budovou a částku odpovídající dani z přidané hodnoty a částku [částka] jako úhradu základního členského vkladu, celkem tedy [částka]. Podle žalovaného [anonymizováno] zákoník nepodmiňuje započtení tím, že by se muselo jednat o pohledávky z téhož právního jednání; může se jednat o pohledávky, které se vážou k různým právním jednáním. Žalovaný odkázal na § 617 odst. 2 o. z., který odcitoval, uvedl dále § 1989 odst. 1 o. z., který rovněž ocitoval a shrnul, že kompenzační námitka byla žalovaným vznesena důvodně a právně účinné, neboť se tak stalo v přítomnosti protistrany - právní zástupce žalobce s procestní plnou mocí.

22. V neposlední řadě žalovaný namítl rozpor s dobrými mravy žalobcem požadovaného plnění, kdy toto je v rozporu s „ hodnotami“ uvedených v § 1 odst. 2, § 2 odst. 3, § 3 odst. 3 a § 6 odst. 1 a 2 o. z. [anonymizována tři slova] namísto toho, aby plnil své závazky, tedy závazek ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě, toto řízení úmyslně zmařil tím, že jednotku (garážové stání) zcizil. I z tohoto důvodu by žaloba měla být zamítnuta.

23. Dlužník po žalované nikdy žádné peněžité plnění za užívání předmětu koupě nepožadoval, naopak [anonymizována dvě slova] ale postupuje zcela opačně. Za této situace měl žalobce postupovat podle § 224 insolvenčního zákona, podle něhož [anonymizována dvě slova] jako věřitel je povinen [anonymizováno] vyrozumět o sepsání pohledávky do soupisu majetkové podstaty [anonymizováno] a poučit ho o tom. [anonymizována dvě slova] však ani netvrdil, že by pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, uvedeným způsobem sepsal. K pohledávce by se proto nemělo vůbec přihlížet.

24. Dále žalovaný odkázal na § 2991 odst. 1 o. z. a popřel, že by se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, navíc se nemohl určitě obohatit bez spravedlivého důvodu. Uvedl, že mu dlužník předal jednotku do držby dne [datum], protože však nebylo vlastnické právo ke zrealizované koupi převedeno, došlo na straně žalovaného k prokazatelnému úbytku majetku, zatímco na straně [anonymizováno] došlo k jeho rozmnožení. Porovnáním hodnot obou pohledávek, tedy tvrzené peněžité pohledávky žalobce ve výši [částka] oproti pohledávce žalovaného ve výši [částka], je zřejmé, že žalovaným byla vznesena důvodně a včas kompenzační námitka, čímž došlo k započtení a tím i k zániku pohledávky žalobce. Žalovaný znovu akcentoval rozpor s dobrými mravy.

25. Žalovaný v neposlední řadě zopakoval svoji procesní námitku ohledně nesprávného obsazení soudu, k tomu zmínil podání ze dne [datum], které již uvedl.

26. Závěrem žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a žalovaný bude zavázán povinností nahradit žalobci veškeré náklady řízení.

27. Žalobce ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] k odvolání žalovaného odkázal na správná skutkového zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Uvedl, že žalovaný jen opakuje svoji argumentaci, aniž by předkládal námitky nové. Jeho jednání je tak účelové a obstrukční. Žalobce žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

28. V dalším vyjádření ze dne [datum] žalobce podrobněji rozebral svoji argumentaci obsaženou ve svém vyjádření, vyjádřil se k podání žalovaného ze dne [datum] (doplnění odvolání). Tuto zcela odmítl a odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se ztotožnil. Znovu žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

29. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a důkazní řízení podle § 213 odst. 4 o. s. ř. zopakoval výzvami žalovaného adresovanými dlužníku [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum] a [datum]. Po takto doplněném důkazním řízení neshledal odvolání žalovaného opodstatněným do výroku o věci samé, částečně důvodným ho shledal do nákladového výroku.

30. V prvé řadě žalovaný uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř., když namítl, že ve věci rozhodovala soudkyně, která nebyla správně určena podle rozvrhu práce. Podle přesvědčení odvolatele tak soud rozhodoval v nesprávném obsazení. K tomu žalovaný poukázal na svoji námitku místní nepříslušnosti ze dne [datum], o níž však soud prvního stupně rozhodl zamítavě svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnutí soudu prvního stupně ze [datum] potvrdil jako věcně správné, když mimo jiné v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, že se nejedná o námitku místní nepříslušnosti, která není příslušností osobní či funkční, jak žalovaný dovozuje. S námitkou nezákonné soudkyně se soudy obou stupňů dostatečně vypořádaly v odůvodněních svých rozhodnutí a odvolací soud pro stručnost na ně plně odkazuje. Za stavu, kdy tato námitka byla pravomocně zamítnuta, nevidí důvodu pro to, aby se totožnou argumentací žalovaného v odvolání, která je navíc odůvodněna zcela stejně jako v řízení před soudem prvního stupně, když žalovaný v plném rozsahu odkazuje na své odvolání ze dne [datum] proti usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], zabýval znovu. Pro úplnost zbývá dodat, že proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu žalovaný nepodal ani dovolání. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. tak naplněn není.

31. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., který žalovaný rovněž namítal, avšak v odůvodnění svého odvolání již nevysvětlil, v čem jeho naplnění spatřuje. Odvolací soud pak z obsahu spisu žádné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř., nezjistil.

32. K odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. odvolací soud uvádí, že soudu prvního stupně je třeba vytknout jedině to, že ve svých skutkových zjištěních uvádí též důkazy – výzvy ze dne [datum] a [datum] (č. l. 457 a 459 spisu), ačkoliv z obsahu protokolu o jednání ze dne [datum], které následovalo poté, když tyto listiny byly založeny do spisu, nelze dovodit, že by uvedené listinné důkazy byly řádně provedeny postupem podle § 129 o. s. ř. Soud prvního stupně však z nich přesto činí skutková zjištění a v této části tak jím zjištěný skutkový stav v provedeném dokazování nemá oporu. Odvolací soud uvedené pochybení napravil tak, že při odvolacím jednání dne [datum] tyto listiny postupem podle § 129 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. k důkazu provedl. Skutková zjištění, která z nich vyplývají, však pro právním posouzení nejsou natolik zásadní, že by byla způsobilá jakkoliv správnost závěrů soudu prvního stupně zvrátit, když ostatně skutečnosti z nich zjištěné byly mezi účastníky nesporné.

33. Jinak ovšem soud prvního stupně provedl dokazování v intencích důkazních návrhů účastníků, důkazy provedl řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., provedené důkazy pak náležitě zhodnotit podle zásady volného hodnocení důkazu ve smyslu § 132 o. s. ř. a skutková zjištění, která z nich učinil, jsou s nimi v souladu. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. tak tak – vyjma shora uvedené vady, která byla zhojena – naplněn není.

34. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav správně posoudil po stránce právní. V odůvodnění svého rozhodnutí se řádně a přehledně vypořádal se všemi námitkami uplatněnými žalovaným v průběhu řízení před soudem prvního stupně; tyto názorně vypořádal v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud odkazuje. Žalovaný v průběhu obsáhlého řízení před soudem prvního stupně neprokázal, že by mu pro užívání předmětného garážového boxu v rozhodném období od [datum] do [datum] svědčil jakýkoliv právní titul. Smlouva o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum] takovýmto důvodem být nemůže, když z této smlouvy vyplývá toliko závazek [anonymizováno] [ulice] stavebního bytového družstva uzavřít do devíti měsíců od kolaudace garážového boxu se žalovaným kupní smlouvu, jejimž předmětem bude uvedený nebytový prostor za dohodnutou kupní cenu [částka], kterou v souladu s touto kupní smlouvou žalovaný ve dvou splátkách žalobci uhradil dne [datum] ([částka]) a [datum] ([částka]). Soud prvního stupně správně vysvětlil, že smlouva o budoucí kupní smlouvě sama o sobě právním titulem pro převod vlastnického práva není; jedná se o obligační závazek k uzavření kupní smlouvy v budoucnu. V řízení bylo nesporně zjištěno a žalovaný to ostatně ani nezpochybňuje, že žalobce v devítiměsíční lhůtě od právní moci rozhodnutí o kolaudaci uvedené stavby k uzavření kupní smlouvy nevyzval, když shora citované výzvy ze dne [datum] a [datum] byly učiněny až téměř s desetiletým odstupem. Navíc, jak soud prvního stupně správně, konstatoval, v případě výzvy ze dne [datum] se fakticky ani o výzvu k uzavření kupní smlouvy s ohledem na obsah tohoto dopisu nejedná. Odvolací soud k tomu uvádí, že smlouva o budoucí kupní smlouvě byla uzavřena v režimu § 289 a násl. obchodního zákoníku a za stavu, kdy výzva k uzavření kupní smlouvy nebyla učiněna řádně, když devítiměsíční lhůta sjednaná účastníky představuje lhůtu prekluzivní, je nutno uzavřít, že uplynutím devíti měsíců od kolaudace stavby (právní moc kolaudační rozhodnutí nastala dne [datum]) právo žalovaného na uzavření kupní smlouvy ke dni [datum] zaniklo ve smyslu § 292 odst. 3 obch. zák.

35. Rovněž nájemní smlouva uzavřená v návaznosti na smlouvu budoucí kupní smlouvu mezi účastníky dne [datum] právním důvodem pro užívání předmětného garážového boxu v období, za něž žalobce bezdůvodné obohacení požaduje, není. V tomto směru odvolací soud plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se bez výhrad ztotožňuje. Soud prvního stupně správně vysvětlil, že předmětná nájemní smlouva měla překlenout období od uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě do vkladu vlastnického práva ve prospěch žalovaného na základě uzavřené kupní smlouvy, kupní smlouva však uzavřena nebyla a po uplynutí devítiměsíční prekluzivní lhůty dne [datum] platnost nájemní smlouvy zanikla, neboť tato byla úzce vázána právě na smlouvu o budoucí kupní smlouvě. Za stavu, kdy závazek ze smlouvy o budoucí kupní smlouvě v podobě uzavření kupní smlouvy v důsledku prekluze zanikl, zanikl i nájem. K tomu odvolací soud dále shodně se soudem prvního stupně poukazuje na pravomocný rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalovanému uloženo předmětnou jednotkou – [anonymizována dvě slova] vyklidit.

36. Soud prvního stupně se rovněž správně vypořádal s excindační žalobou uplatněnou v souvislosti s konkurzním řízením na [anonymizováno] vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], když žaloba žalovaného na vyloučení garážového boxu z majetkové podstaty [anonymizováno] [ulice] stavebního bytového družstva byla pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítnuta. S ohledem na průběh a výsledek excindačního řízení na závěru o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného nemění nic ani žalovaným zmiňovaná poučovací povinnost insolvenčního [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu]

37. Pohledávka, žalobce není ani promlčena, jak žalovaný namítal, když žalobou došlou soudu prvního stupně dne [datum] bylo uplatněno vydání bezdůvodného obohacení za období vzniklé 2 roky zpětně tak, aby byla zachována dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 107 odst. 1 obč. zák.. Podáním žaloby došlo ke stavění běhu promlčecí doby, další dvě rozšíření žaloby tedy již byla učiněna za stavu, kdy promlčecí doba ani nezačala běžet, neboť změnami žaloby bylo uplatněno bezdůvodné obohacení za období v průběhu trvání tohoto soudního řízení. (k tomu srovnej § 112 obč. zák.).

38. Soud prvního stupně správně posoudil i kompenzační námitku vznesenou žalovaným, k čemuž přiléhavě aplikoval § 1989 odst. 1 o. z. za stavu, kdy pohledávka žalovaného vůči žalobci z titulu kupní ceny zaplacené podle smlouvy o budoucí kupní smlouvě ve výši [částka] plus alikvotní část kupní ceny za pozemek ve výši [částka] včetně členského vkladu [částka], tedy celkem [částka], byla uplatněna k započtení v době, kdy již byla promlčena, přičemž promlčení nastalo v době, kdy se pohledávka stala způsobilou k započtení. K tomu je třeba doplnit, že ohledně promlčení je třeba v daném případě aplikovat obecnou čtyřletou promlčecí dobu podle § 397 obch. zák., která počala běžet po uplynutí devítiměsíční prekluzivní lhůty k uzavření kupní smlouvy dne [datum], promlčení tedy nastalo [datum], když poslední den čtyřleté promlčecí doby [datum] byla sobota, proto se podle § 122 obč. zák. konec přesunul na pondělí [datum]. Námitka započtení byla učiněna až v tomto řízení, tedy několik let poté, když pohledávka žalovaného byla promlčena.

39. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně vysvětlil i podstatu legitimního očekávání, které u žalovaného nemohlo nastat proto, že nebyl dostatečně bdělý a nehlídal si svá práva tak, aby smlouva o budoucí kupní smlouvě byla realizována a uzavřená kupní smlouva. Rovněž tak v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] byl žalovaný procesně pasivní, důsledkem čehož bylo to, že ve věci bylo nakonec rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání.

40. Odvolací soud rovněž plně plně sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že výkon práva žalobce v daném případě není v rozporu s dobrými mravy, a to z důvodů, které soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl. Žalovanému nesvědčí jakákoliv ochrana neboť tento v průběhu takřka 18 let od roku 1996, kdy byla smlouva o budoucí kupní smlouvě uzavřena, nevyvinul směrem k úpadci [anonymizováno] stavenímu [anonymizována dvě slova] prakticky žádnou aktivitu, jak vyplývá z výše uvedeného. Za této situace žalobci nelze upřít, že se domáhá vydání bezdůvodného obohacení. Jeho výši soud prvního stupně správně upřít, v souladu se znaleckým posudkem, když absenci doložky podle § 127a o. s. ř. napravil výslechem znalce, respektive zpracovatele znaleckého posudku, který byl v souladu se svým znaleckým slibem soudem řádně poučen podle § 127 o. s. ř.

41. Odvolatelem citované usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], na uvedenou problematiku nedopadá: tímto rozhodnutím byla toliko odložena vykonatelnost usnesení Nejvyššího soudu ČR, aniž by v jeho odůvodnění byly formulovány jakékoliv nosné závěry, které by měly souvislost s tímto řízením.

42. Právní posouzení věci tak, jak jej soud prvního stupně učinil, je správné, odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. naplněn rovněž není. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

43. Naproti tomu ovšem odvolací soud částečně korigoval nákladový výrok. Soud prvního stupně správně přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému, který ve sporu podlehl, při vyčíslení těchto nákladů však pochybil, když dostatečně nezohlednil účelnost jednotlivých úkonů právní služby, které byly v řízení učiněny. Se zřetelem k této skutečnosti odvolací soud konstatuje, že žalobci přísluší odměna celkem za 13 úkonů právní služby po [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177 /1996 Sb., dále odměna za 3 poloviční úkony po [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, kdy odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty [částka], dále žalobci přísluší odměna za 1 úkon ve výši [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, kdy odvolací soud vycházel z tarifní hodnoty [částka] a dále odměna za jeden poloviční úkon ve výši [částka] podle §7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu – tarifní hodnota [částka]. Odměna za úkony právní služby tak činí [částka] celkem, k tomu náleží žalobci ještě náhrada za 18 režijních paušálů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, výsledně [částka], plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., tedy [částka] Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že náklady řízení činí [částka], jinak ho v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. věcně správný.

44. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce uspěl i v tomto řízení a má tak právo na náhradu nákladů řízení sestávající z nákladů právního zastoupení: odměna za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odstavec 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, náhrada za 2 režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je [částka] Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že za účelně vynaložený úkon právní služby nepovažoval nahlížení do spisu v průběhu odvolacího řízení, a to s ohledem na to, že toto nahlížení trvalo, jak vyplývá z úředního záznamu o nahlížení do spisu na č. l. 541 spisu, dne [datum] toliko 7 minut (od [číslo] do 9.07 hodin). S ohledem na krátkost tohoto časového úseku a s přihlédnutím k tomu, že jak je v úředním záznamu o tomto nahlížení uvedeno, při nahlížení byly pořízeny kopie ze spisu„ digitálem“, lze dovodit, že uvedený časový rámec byl využit zjevně toliko k pořízení těchto kopií. Žalobce, respektive jeho zástupce v odvolacím řízení, sice podal celkem 2 vyjádření, v případě prvního vyjádření ze dne [datum] se však jedná toliko o stručné podání, které fakticky žádnou věcnou argumentaci neobsahuje; druhé vyjádření ze dne [datum] bylo sice učiněno v reakci na doplnění odvolání a obsahuje obsáhlejší argumentaci, avšak odvolací soud ho hodnotil s ohledem na obsah prvního vyjádření toliko jako součást tohoto prvního vyjádření a za obě tato podání proto přiznal žalobci odměnu za úkon jediný.

45. Soud prvního stupně neopomene rozhodnout o poplatkové povinnosti žalovaného z žaloby s ohledem na výsledek sporu podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích za stavu, kdy žalobce jako [anonymizována dvě slova] je podle § 11 odst. 2 písm. n) cit. zákona od soudních poplatků osvobozen.