62 Co 21/2025 - 210

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Tvrdkové a soudců JUDr. Tomáše Holčapka, Ph.D., a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zaplacení 80 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 9. 2024, č. j. 5 C 200/2022-187 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80 000 Kč za dobu od 23. 11. 2021 do 30. 11. 2021 a dále za dobu od 18. 6. 2022 do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Odvolání žalobkyně do výroku I. rozsudku soudu I. stupně se odmítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 12 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80 000 Kč od 1. 12. 2021 do 17. 6. 2022 (výrok I.), žalobu zamítl co do částky 80 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 80 000 Kč od 22. 11. 2021 do 30. 11. 2021 a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 80 000 Kč od 18. 6. 2022 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 66 792 Kč k rukám právního zástupce žalované (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 80 000 Kč s úrokem z prodlení za porušení povinnosti žalované k včasnému zaplacení kupní ceny podle kupní smlouvy ze dne 7. 4. 2021, kterou žalobkyně jako prodávající uzavřela se žalovanou jako kupující. Vzhledem ke dvěma dodatkům ke kupní smlouvě, ze dne 21. 5. 2021 a 23. 6. 2021, měla být z celkové kupní ceny ve výši 4 590 547 Kč zaplacena část ve výši 3 700 000 Kč nejpozději do 23. 7. 2021. Zaplacena byla až dne 14. 9. 2021. Žalobkyně žalovanou k zaplacení smluvní pokuty vyzvala, ta ji však neuhradila.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Nezpochybnila nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, ale namítla započtení své pohledávky na zaplacení smluvní pokuty rovněž ve výši 80 000 Kč, a to za porušení povinnosti žalobkyně k předání nemovitosti. Jelikož kupní cena byla v úplnosti doplacena dne 14. 9. 2021, mělo k předání nemovitosti dojít podle smlouvy do deseti dnů poté, tedy do 24. 9. 2021. K předání však došlo až dne 6. 10. 2021.

4. Soud I. stupně ve věci rozhodoval druhým rozsudkem, neboť jeho předchozí rozsudek byl zrušen rozsudkem odvolacího soudu ze dne 29. 3. 2023, č. j. [spisová značka]. V něm odvolací soud zdůraznil, že v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu podléhá výkladu každé právní jednání, a to za použití § 555 a násl. o. z., a uložil soudu I. stupně, aby se zaměřil zejména na zjištění projevu vůle účastníků při uzavření kupní smlouvy a následně znovu posoudil důvodnost požadavku na zaplacení smluvní pokuty podle článku VII. kupní smlouvy.

5. Soud I. stupně na základě toho doplnil dokazování a ve spojení s již dříve provedenými důkazy dospěl k následujícím stěžejním skutkovým závěrům.

6. Mezi stranami byla dne 7. 4. 2021 podepsána kupní smlouva k nemovitosti, které byla posléze změněna dodatkem č. [hodnota] ze dne 21. 5. 2021 a dodatkem č. [hodnota] ze dne 23. 6. 2021. Kupní cena za nemovitost činila celkem 4 590 547 Kč. Mezi stranami bylo ujednáno, že z celkové kupní ceny měla být uhrazena částka 139 150 Kč na účet věřitele žalobkyně ([právnická osoba]) do tří dnů od předložení vyčíslení dlužné částky věřitelem a platebních údajů věřitele, částka 9 322 Kč na účet téhož věřitele do tří dnů od uzavření kupní smlouvy, částka 492 075 Kč na účet soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] do pěti dnů od uzavření kupní smlouvy, částka 50 000 Kč na účet zprostředkovatele – společnosti [právnická osoba]. do deseti pracovních dnů od podání návrhu na vklad vlastnického práva ve prospěch žalované do katastru nemovitostí, částka 100 000 Kč žalobkyni do pěti pracovních dnů od uzavření dodatku č. [hodnota], částka 100 000 Kč žalobkyni do pěti pracovních dnů od uzavření dodatku č. [hodnota] a částka 3 700 000 Kč žalobkyni do třiceti dnů od uzavření dodatku č. [hodnota]. Dále bylo v kupní smlouvě uvedeno, že splněním úhrady kupní ceny nemovitosti bylo uhrazení všech dílčích částí kupní ceny, že žalobkyně se zavázala předat nemovitost nejpozději do deseti dnů od úhrady všech částí kupní ceny, že žalobkyně měla uhradit žalované smluvní pokutu v částce 80 000 Kč pro případ prodlení s předáním nemovitosti žalované a že žalovaná měla uhradit žalobkyni smluvní pokutu v částce 80 000 Kč pro případ prodlení s úhradou kupní ceny za nemovitost, v obou posledně uvedených případech s tím, že splatnost smluvní pokuty byla ujednána na pátý den od prokazatelného doručení oznámení o uplatnění smluvní pokuty druhé straně.

7. Pokud jde o úhrady jednotlivých částí kupní ceny, soud I. stupně zjistil, že žalovaná uhradila dne 9. 4. 2021 platby dílčích částí kupní ceny ve výši 139 150 Kč, 9 322 Kč, 492 075 Kč a 50 000 Kč ve prospěch věřitele žalobkyně, soudního exekutora a zprostředkovatele a dále že žalovaná uhradila žalobkyni dne 24. 5. 2021 dílčí část kupní ceny ve výši 100 000 Kč, dne 1. 7. 2021 dílčí část kupní ceny ve výši 100 000 Kč a dne 14. 9. 2021 (kdy byla připsána na účet žalobkyně) dílčí část kupní ceny ve výši 3 700 000 Kč.

8. Dále soud I. stupně zjistil, že žalovaná dne 29. 9. 2021 oznámila žalobkyni, že je v prodlení s předáním nemovitosti, vyzvala ji k bezodkladnému vyklizení nemovitosti a předání žalované a současně vůči ní uplatnila nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 80 000 Kč. Žalobkyně přípisem ze dne 15. 11. 2021 sdělila žalované, že prodlení s předáním neuznává, neboť žalovaná nesplnila povinnost předložit potvrzení o uhrazení těch částí kupní ceny, které měly být zaslány na cizí účty. Současně sama žalobkyně vůči žalované uplatnila nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 80 000 Kč.

9. Co se týče výslechu svědků, resp. statutárních orgánů, soud I. stupně shledal věrohodnou výpověď svědka [jméno FO], podle něhož mu při připomínkování kupní smlouvy nepřišlo na mysl, že by do ní měla být zanesena povinnost žalované doložit žalobkyni úhradu všech částí kupní ceny, neboť to pokládal za samozřejmost. Při uzavírání dodatků ke kupní smlouvě svědek se žalobkyní žádali po žalované doklady o uhrazení těch částí kupní ceny, které měly být hrazeny na účty třetích osob a bylo jim to ze strany žalované přislíbeno, nicméně do dodatků ke kupní smlouvy tuto povinnost nezanesli. Žalobkyně ve věci předání nemovitosti sama nic nečinila, čekala, že přijde výzva od žalované. Poté, co obdržela výzvu spolu s uplatněním nároku na smluvní pokutu ze dne 29. 9. 2021 od žalované, požádala svědka, aby za ni nemovitost předal. K předání došlo po domluvě dne 6. 10. 2021. Soud I. stupně z důvodů, které ve svém rozsudku uvedl, neučinil skutková zjištění z výslechu [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] ani [jméno FO]. Podle soudu I. stupně jediný, kdo uvedl, že na žádost byly žalobkyni doloženy úhrady již splatných částí kupní ceny, byl [tituly před jménem] [jméno FO], avšak tuto skutečnost nikdo jiný ze slyšených nepotvrdil. [jméno FO] a [jméno FO] pouze vyjádřili domněnku, že tomu tak bylo, a [jméno FO] vypověděl, že příslib nebyl naplněn, resp. byl naplněn toliko částečně dne 30. 8. 2021, kdy [jméno FO] zaslal žalobkyni vyrozumění o ukončení exekuce.

10. Soud I. stupně po právní stránce věc posoudil tak, že strany uzavřely dne 7. 4. 2021 kupní smlouvu ohledně konkrétní nemovitosti, v níž ujednaly ve smyslu § 2048 odst. 1 o. z. smluvní pokutu ve výši 80 000 Kč pro případ porušení smluvené povinnosti, a to ve vztahu k předmětu řízení za porušení povinnosti žalované uhradit včas kupní cenu nemovitosti a za porušení povinnosti žalobkyně včas předat nemovitost žalované.

11. Na základě toho uzavřel, že žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 80 000 Kč ze strany žalované, neboť žalovaná uhradila kupní cenu v úplnosti až dne 14. 9. 2021, měla tak však učinit již do 30 dnů od uzavření dodatku č. [hodnota] ze dne 23. 6. 2021, tedy do 23. 7. 2021. Dále dospěl k závěru, že žalované vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty rovněž ve výši 80 000 Kč ze strany žalobkyně. Předání nemovitosti podle něho nebylo vázáno ani na prokázání zaplacení všech částí kupní ceny, ani na výzvu od žalované. Žalobkyně sice měla vůli k tomu, aby jí žalovaná doložila uskutečněné platby částí kupní ceny, avšak tato vůle nebyla projevena ani v původní kupní smlouvě, ani v dodatcích k ní. O úhradách jednotlivých částek ve prospěch věřitelů žalobkyně ji měl informovat [jméno FO], což jí přislíbil a v případě potvrzení o zániku exekuce to učinil dne 30. 8. 2021. O výzvě k předání nebylo v kupní smlouvě ujednáno vůbec nic. Žalobkyně tedy svou povinnost k předání nemovitosti porušila, neboť to měla učinit již do 24. 9. 2021, avšak učinila to až 6. 10. 2021. Vzhledem k započtení obou částek tedy žalobu žalobkyně co do jistiny zamítl. Přiznal žalobkyni pouze část požadovaného úroku z prodlení, a to za období od 1. 12. 2021, kdy se podle něho žalovaná dostala do prodlení se zaplacením smluvní pokuty, až do 17. 6. 2022, kdy bylo žalobkyni doručeno oznámení o započtení částek obou smluvních pokut. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná měla procesní neúspěch jen v poměrně nepatrné části.

12. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, jehož důvody následně doplnila. Rozsah odvolání vymezila výslovně tak, že je podává do výroků I., II. i III. rozsudku. Uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Uvedla, že soud I. stupně nezohlednil, že pánové [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vzájemně spolupracovali a vystupovali všichni jako kupující strana a že pan [jméno FO] byl součástí strany kupující a žalobkyně jej zmocnila jen pro jednání s exekutorem a SVJ, aby došlo k realizaci kupní smlouvy, tudíž povinnost doložit žalobkyni úhrady všech částí kupní ceny měla kupující strana, i když to nebylo ve smlouvě výslovně uvedeno. Dále uvedla, že soud nepřihlédl k e-mailu od pana [jméno FO] ze dne 30. 9. 2021, v níž se zmiňuje o domluvě. Dále uvedla, že žádala o potvrzení plateb všechny včetně [tituly před jménem] [jméno FO]. Nikdo jiný než členové realizačního týmu platbu ve prospěch [tituly před jménem] [jméno FO] potvrdit nemohl. Bez součinnosti kupující strany se o úhradě nemohla dozvědět. Nemohla jí tedy vzniknout povinnost ze smlouvy vázaná na plnou úhradu. Dále argumentovala tím, že jednání žalované vůči ní bylo v rozporu s dobrými mravy a šlo o zneužití dominance žalované v daném právním poměru. Žalobkyně navrhla, aby jí odvolací soud přiznal požadovanou smluvní pokutu a odmítl započtení učiněné žalovanou stranou jako neoprávněné, což odvolací soud interpretoval jako návrh na změnu napadeného rozhodnutí tak, aby žalobě bylo zcela vyhověno včetně požadovaného příslušenství.

13. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila tak, že napadený rozsudek je správný. Uvedla shodně jako ve své argumentaci již před soudem I. stupně, že veškeré části kupní ceny byly uhrazeny, že žalobkyně byla povinna nemovitost předat do deseti dnů, tedy do 24. 9. 2021, avšak učinila to až dne 6. 10. 2021, a dále že nebylo povinností žalované dokládat zaplacení všech částí kupní ceny ani ji vyzvat k předání nemovitosti. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

14. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo.

15. Odvolání žalobkyně je důvodné.

16. Po skutkové stránce odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně doplnil dokazování v intencích pokynu odvolacího soudu obsaženého ve zrušovacím rozhodnutí. Soud I. stupně zjistil skutkový stav v zásadě správně, pouze s doplněním uvedeným dále, a odvolací soud na jeho skutkové závěry pro stručnost odkazuje.

17. Odvolací soud zopakoval dokazování kupní smlouvou ze dne 7. 4. 2021, oběma jejími dodatky a dopisem ze dne 15. 11. 2021. Na základě toho dospěl odvolací soud ke skutkovému zjištění, že podle článku V. kupní smlouvy měl být o předání nemovitosti mezi stranami být sepsán předávací protokol zachycující též stav měřidel, počet klíčů a vybavení a že v dodatcích č. [hodnota] a [hodnota][Anonymizováno]ke kupní smlouvě nebylo obsaženo žádné ujednání, které by se jakkoli vyjadřovalo k těm částem kupní ceny, které měly být zaplaceny před datem uzavření dodatků, tedy ani ve smyslu, že uhrazeny byly, ani ve smyslu, že uhrazeny nebyly.

18. Dále odvolací soud dokazování doplnil informací o dodání datové zprávy od [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], dne 15. 11. 2021, která souvisí s dopisem ze dne 15. 11. 2021, avšak soud I. stupně ji pominul. Na základě toho dospěl odvolací soud ke skutkovému zjištění, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce k zaplacení smluvní pokuty ve prospěch žalobkyně právě dne 15. 11. 2021.

19. Po právní stránce soud I. stupně aplikoval přiléhavá zákonná ustanovení, zejména § 2079 odst. 1, § 2128 odst. 1 (v napadeném rozsudku uvedeno zjevnou chybou v psaní jako „§ 2028 odst. 1“) a § 560 o. z. Správně se také zabýval tím, že předmětnou kupní smlouvu je třeba jako právní jednání vyložit podle zásad obsažených v § 555 a 556 o. z.

20. Odvolací soud předesílá, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3424/2019). Ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněného pod č. 4/2019 Sb. rozh. obč.). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 o. z. vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou daný subjekt právního jednání neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného jednání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3480/2016, který byl uveřejněn pod č. [číslo] v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, uveřejněný pod č. [číslo] v časopise Soudní judikatura). Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy podle současné právní úpravy úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. například již zmíněné rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018, a ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2954/2020).

21. Při posouzení obsahu předmětné kupní smlouvy lze v intencích těchto výkladových pravidel souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že strany předmětné kupní smlouvy si nesjednaly, že by žalovaná byla povinna žalobkyni doručit doklad o zaplacení jednotlivých částí celkové kupní ceny ani že by byla povinna ji vyzvat k předání nemovitosti. Taková společná vůle z provedených důkazů neplyne; podle skutkových zjištění tuto vůli měla žalobkyně, ale neplyne z nich, že ji měla též žalovaná. U smlouvy coby dvoustranného právního jednání musí jít přitom o shodnou vůli obou smluvních stran. Zmíněná společná (shodná) vůle pak neplyne ani z obsahu (textu) předmětné kupní smlouvy či jejích dodatků. Nelze ji konečně dovodit ani z dalších, pomocných zdrojů, tedy z praxe stran, z toho, co uzavření smlouvy předcházelo, a z následných projevů stran. Zároveň je ovšem nutno dodat, že mezi stranami nebylo – při aplikaci stejných výkladových pravidel a na základě shodných výsledků dokazování – dohodnuto ani to, že by k převzetí nemovitosti byla žalobkyně povinna vyzvat žalovanou, ani že by si strany dohodly nějaký konkrétní termín předání v rámci sjednané lhůty.

22. Podle § 2048 odst. 1 věty první o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

23. Co se týče porušení povinnosti žalované k zaplacení kupní ceny ve sjednané lhůtě, o tom v podstatě mezi stranami ani nebylo sporu. Soud I. stupně pokládal nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty z důvodu pozdní úhrady kupní ceny za opodstatněný a odvolací soud s tímto jeho závěrem souhlasí. K zamítnutí žaloby co do jistiny soud I. stupně přistoupil jen z důvodu započtení smluvní pokuty žalované.

24. Naproti tomu pokud jde o porušení povinnosti žalobkyně k předání nemovitostí, odvolací soud pokládá právní úvahu soudu I. stupně za neúplnou a v důsledku toho nesprávnou. Jak již bylo řečeno výše, odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně v tom, že strany si nesjednaly, že žalovaná doloží žalobkyni zaplacení všech částí kupní ceny, ani že ji vyzve k předání nemovitosti. Takovou smluvní povinnost tedy žalovaná neporušila, neboť nebyla smlouvou sjednána. Případná povinnost doložit zaplacení částí kupní ceny či vyzvat k předání je něčím jiným než povinnost k včasnému zaplacení kupní ceny (ta sjednána byla a žalovaná ji porušila). Nicméně závěr, že žalovaná neporušila smluvní povinnost tím, že nedoložila zaplacení ceny a nevyzvala k předání, má význam potud, že žalované z tohoto důvodu nevzniká např. povinnost k náhradě škody či povinnost platit za toto jednání žalobkyni smluvní pokutu.

25. Řečené je ovšem nutno odlišit od toho, zda svou smluvní povinnost porušila žalobkyně. Zde je především nutno poukázat na to, že předání nemovitosti mělo proběhnout za účasti a součinnosti obou stran, a tak s ním i počítal článek V. kupní smlouvy, který předpokládal i podpis předávacího protokolu. Žalovaná v řízení sice na jednu stranu argumentovala, že žalobkyně jí měla nemovitost předat do 24. 9. 2021, zároveň ovšem vůbec netvrdila a ani nijak nevyšlo najevo z provedeného dokazování, že by k tomu žalobkyni poskytla součinnost a že by například strany měly dohodnut nějaký konkrétní termín předání v rámci dané lhůty. Jediná doložená výzva k předání byla obsažena v dopisu ze dne 29. 9. 2021, byť ani v něm nebyla uvedeno, kdy konkrétně je žalovaná připravena na místě nemovitost převzít. Jistě nelze předpokládat, že kterákoli ze stran se bude v místě nemovitosti za tímto účelem nepřetržitě zdržovat. K předání pak došlo po uvedené výzvě ze dne 29. 9. 2021, a to dne 6. 10. 2021, což nelze hodnotit jako jakoukoli obstrukci ze strany žalobkyně. Odvolací soud proto tuto situaci právně posoudil tak, že žalobkyně nemohla svou povinnost k předání splnit bez součinnosti žalované a při absenci této součinnosti se nemohla dostat do prodlení s plněním své povinnosti nemovitost předat (srov. § 1975 o. z.). Podle § 1968 věty druhé o. z. dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Tuto zákonnou normu je zapotřebí v tomto případě vztáhnout na povinnost žalobkyně nemovitost předat. Proto lze uzavřít, že k jejímu porušení nepředáním nemovitosti do 24. 9. 2021 nedošlo. Již jen na tomto základu lze posoudit žalovanou namítanou pohledávku na zaplacení smluvní pokuty tak, že nevznikla.

26. Nad rámec výše uvedeného lze dodat, že v rozsahu, v němž měly být třetím osobám z kupní ceny uhrazeny jejich pohledávky vůči žalobkyni, šlo o smlouvu ve prospěch třetího podle § 1767 a násl. o. z. V tomto případě má věřitel právo požadovat, aby mu dlužník doložil, že třetí osobě splnil, přičemž tuto povinnost není třeba sjednávat, neboť vyplývá implicitně ze zákona. Je třeba vzít v úvahu, že pokud by třetí osoba plnění odmítla, má věřitel právo žádat plnění pro sebe (§ 1768 o. z.). Zde tedy, pokud by například společenství vlastníků, kterému měl být uhrazen dluh žalobkyně vůči němu, plnění od žalované v rámci hrazení kupní ceny mezi stranami z jakéhokoli důvodu odmítlo, měla by žalobkyně právo tomu odpovídající částku od žalované obdržet, žalovaná by si ji nemohla ponechat. Vzhledem k tomu, že plnění vůči třetí osobě se odehrává do značné míry mimo kontrolu věřitele (tj. žalobkyně coby věřitele pohledávky na zaplacení kupní ceny), je dlužník povinen věřiteli na jeho výzvu doložit, že k plnění třetí osobě došlo. V projednávané věci měl soud I. stupně z výslechu svědka [jméno FO] za prokázané, že se žalobkyní o doklady o úhradě ve prospěch třetích osob žádali. Podle odvolacího soudu platí, že byť v kupní smlouvě nebyla povinnost k doložení těchto úhrad výslovně sjednána, vyplývá v případě smlouvy ve prospěch třetího implicitně z ustanovení § 1767 a 1768 o. z. Důsledky porušení takové zákonné povinnosti mohou být pochopitelně jiné, než kdyby si strany bývaly takovou povinnost sjednaly ve smlouvě (pro příklad lze uvést, že na porušení uvedené zákonné povinnosti nebyla sjednána žádná smluvní pokuta). Nicméně argumentaci žalobkyně, že žalovaná jí úhradu všech částí kupní ceny byla povinna doložit, pokládá odvolací soud za opodstatněnou. Soud I. stupně přitom nedospěl k závěru, že by to žalovaná učinila. Uvedl výslovně, že tvrzení žalované, že se tak stalo, podpořil svou výpovědí pouze [tituly před jménem] [jméno FO], nikdo jiný to nepotvrdil, naopak svědek [jméno FO] uvedl, že se tak nestalo.

27. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neporušila svou povinnost předat nemovitost ve lhůtě sjednané v kupní smlouvě, žalované tak pohledávka na zaplacení smluvní pokuty nevznikla a proti pohledávce žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ji nemohla započíst. Z toho nutně vyplývá, že žaloba je co do jistiny jí požadované smluvní pokuty důvodná.

28. Pokud šlo o příslušenství, smluvní pokuta byla splatná ve lhůtě pěti od doručení oznámení o uplatnění smluvní pokuty druhé straně. Ze skutkových zjištění shora se podává, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou prostřednictvím jejího právního zástupce k zaplacení smluvní pokuty dne 15. 11. 2021. Smluvní pokuta tak měla být zaplacena s přihlédnutím k § 607 o. z. nejpozději v pondělí 22. 11. 2021 a prodlení žalované s jejím zaplacením nastalo dne 23. 11. 2021. Žaloba je proto důvodná též v rozsahu úroku z prodlení za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení, jehož roční sazba činí v tomto případě 8,5 % podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Za období od 1. 12. 2021 do 17. 6. 2022 žalobkyni tento úrok z prodlení přiznal již soud I. stupně, měl však být žalobkyni přiznán v uvedené sazbě též za období od 23. 11. 2021 do 30. 11. 2021 a za období od 18. 6. 2022 do zaplacení.

29. V důsledku nesprávného právního posouzení vzniku nároku žalované na smluvní pokutu soudem I. stupně byl naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud proto po částečném zopakování a doplnění dokazování postupem podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek změnil v zamítavém výroku II. tak, že žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky 80 000 Kč spolu s úrokem z prodlení za dobu od 23. 11. 2021 do zaplacení mimo období od 1. 12. 2021 do 17. 6. 2022, o kterém bylo rozhodnuto již výrokem I. napadeného rozsudku, proti kterému žalovaná odvolání nepodala. Ve zbývajícím rozsahu výroku II., tedy zamítnutí žaloby co do úroku z prodlení v rozsahu, v němž převyšoval to, na co vzniklo žalobkyni právo, odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

30. Odvolací soud dále podle § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako subjektivně nepřípustné odvolání žalobkyně do výroku I. rozsudku soudu I. stupně, neboť tímto výrokem bylo její žalobě zčásti vyhověno, žalobkyně tedy v jeho rozsahu nemůže v odvolacím řízení dosáhnout pro sebe příznivějšího výsledku.

31. Vzhledem ke změně rozsudku soudu I. stupně rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů tak, že právo na jejich náhradu přiznal v plné výši žalobkyni, která měla ve věci úspěch ve zcela převážné části a neúspěch pouze v poměrně nepatrné části.

32. Výše náhrady nákladů řízení žalobkyně činí celkem 12 600 Kč a sestává ze zaplacených soudních poplatků ve výši 3 200 Kč a 4 000 Kč a dále paušální náhrady hotových výdajů účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 18 úkonů (předžalobní výzva k plnění, žaloba, podání ve věci samé ze dne 4. 7. 2022, účast při jednání soudu dne[Anonymizováno]13. 10. 2022, odvolání proti prvnímu rozsudku soudu I. stupně včetně jeho doplnění, účast při jednání odvolacího soudu dne 29. 3. 2023, účast při jednání soudu dne 12. 9. 2023, podání ve věci samé ze dne 12. 10. 2023, podání ve věci samé ze dne 6. 11. 2023, účast při jednání soudu dne 9. 11. 2023, podání ve věci samé ze dne 12. 2. 2024, podání ve věci samé ze dne 5. 6. 2024, účast při jednání soudu dne 6. 6. 2024 – počítáno jako dva úkony vzhledem k trvání přes dvě hodiny, podání ve věci samé ze dne 30. 8. 2024, účast při jednání soudu dne 3. 9. 2024, odvolání proti druhému rozsudku soudu I. stupně včetně jeho doplnění, účast při jednání odvolacího soudu dne 12. 3. 2025).

33. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 211 o. s. ř. ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

Poučení