62 Co 257/2024 - 209

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0]., narozená [datum narození zainteresované osoby] bytem [adresa zainteresované osoby] zastoupená advokátem [jméno zástupce zainteresované osoby] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o neplatnost výpovědi z pracovního poměru k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 5. 2024, č. j. 7 C 506/2022-177, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] daná jí žalovaným z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne [datum], je neplatná.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 5 100 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek z odvolání v částce 2 000 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 3 ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], daná žalobkyni žalovaným z pracovního poměru založeného pracovní smlouvou ze dne [datum], je neplatná (výrok I.) a dále rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 48 044 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí. Tvrdila, že pracovala pro žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na poloviční úvazek. Žalovaný jí dne udělil výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c) zák. práce z důvodu organizačních změn. Skutečným důvodem výpovědi z organizačních důvodů byly názorové neshody s žalovaným, kdy žalobkyně poukazovala na publikovaný rozhovor ze dne 9. 3. 2022 novinářky [jméno FO] s ředitelem žalovaného, v němž měl ředitel naznačit, že pro rozdílné postoje žalobkyně tuto na [Orgán veřejné moci] zaměstnávat nechce. Žalobkyně tvrdila, že byla diskriminována na základě svého vědeckého a světového názoru. Diskriminační důvod dle žalobkyně spočívá v tom, že je zastánkyní určité vědecké metody založené na kritické analýze dat a sociologické analýze dějinných jevů, aniž by předem předjímala empirické nebo hodnotové názory. K popisu historických dat používá sociologické metody a vyhýbá se předběžným hodnotovým soudům. Žalovaný prosazuje metodu předem daného výsledku. Žalobkyně je tak označována jako revizionistka a žalovaný ji dává do souvislosti s nedemokratickými a autoritářskými postoji. Reorganizace ústavu byla pouze záminka pro výpověď žalobkyně.

3. Žalovaný naopak tvrdil, že postupoval v souladu s předpisy. O organizační změně byli zaměstnanci informováni. Na základě vyhodnocení činnosti zaměstnanců a s ohledem na zaměření úkolů a činností ústavu bylo místo žalobkyně zrušeno, práce žalobkyně nebyla nadále pro zaměstnavatele potřebná. Organizační změna byla dlouhodobě plánovaná a byla přijata statutárním orgánem s účinností od 1. 10. 2022 a tím došlo i k přijetí nového organizačního řádu. V tomto předpisu je popsána i konkrétní náplň činnosti jednotlivých organizačních útvarů. Cílem bylo zajištění vyšší efektivnosti instituce. Bylo potřeba posílit činnosti, které byly dlouhodobě poddimenzovány a došlo k celkové změně koncepce uspořádání výzkumných oddělení a jejich zacílení tak, že nově bylo uspořádání žalovaného nikoli podle aktérů, ale podle časových období, neboť v úseku od 1938–1989 se nachází společensky zcela rozdílné etapy. Takto vznikla tři oddělení a bylo nutné stávající zaměstnance do nich zařadit dle jejich zaměření. Pohovor s žalobkyní proběhl dne 25. 8. 2022 a z něho vyplynulo, že žalobkyně měla v daném roce evidován jeden projekt pod názvem „[podezřelý výraz]“ s předpokládanou dobou realizace 2020–2023. Žalobkyně na schůzce s žalovaným uvedla, že nadále nebude schopna pro žalovaného pracovat více než 5 hodin měsíčně. Dále navrhla, že v rámci žalovaného by vedla výzkum týkající se porodů za totality. Tento projekt s ohledem na úkoly nepovažoval žalovaný za potřebný a ani jeden z projektů žalovaný nezařadil do své zákonné činnosti ani na delší období. Žalovaný rozhodl o zrušení interního projektu „[podezřelý výraz]“, který nebyl shledán jako potřebný. Pokud žalovaný uvedl, že činnost, kterou žalobkyně vykonávala, zajistí jinými prostředky, bylo myšleno, že výzkumnou činnost zajistí prostřednictvím jiných zaměstnanců a jejich projektů. Žádný ze zaměstnanců nyní nepracuje na projektu shodného tematického zaměření. Problematika vyrovnání se národa s vlastní historií nepatří do činností žalovaného. Nově vzniklá oddělení mají za úkol zkoumat historické etapy, nikoli současnost. Pro zkoumání historických etap žalovaný nově stanovil 35 míst, v oddělení výzkumu období nesvobody 1938-1945 je stanoveno 11 systemizovaných míst, pro oddělení výzkumu 1945–1968 je 13 systemizovaných míst a pro období od 1969–1989 je stanoveno 11 systematizovaných míst. K projevu ředitele [tituly před jménem] [jméno FO] v pořadu [právnická osoba] [jméno FO] žalovaný uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO] neuvedl, že žalobkyně podporuje [jméno FO], dále sdělil, že všichni historici žalovaného musí procházet recenzním řízením a je nutné dodržovat svobodu projevu. O organizační změně byla žalobkyně informována jednak ve výpovědi, jednak v e-mailu personalistky [jméno FO] ze dne 27. 9. 2022. Rovněž není podstatné, že žalobkyně chtěla nadále pracovat pouze na 0,125 úvazku, pokud se zaměstnavatel rozhodl zrušit její místo. Žalovaný nepřikazuje jednotlivá témata pracovníkům autoritativně, neboť by tímto postupem nedosáhl žádoucího výsledku. Taktéž však nelze zpracovávat témata libovolně, je nutno se řídit zákonným vymezením ústavu. Téma žalobkyně nebylo zařazeno z důvodu odlišného tematického a koncepčního zaměření do plánu činnosti na rok 2023, protože téma nespadalo do rámce vymezeného zákonem. Po reorganizaci se tématem nikdo nenabývá a takováto výzkumná činnost není plánována.

4. Soud I. stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem dne 12. 10. 2023, č. j. 7 C 506/202022-97, kterým zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je neplatná a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení. Při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění, které učinil z listinných důkazů a výslechů svědků. Následně vzal za prokázané, že žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu na druh pracovní činnosti výzkumný a vývojový pracovník. Úvazek žalobkyně byl s účinností od 1. 9. 2021 snížený na 20 hodin týdně. Poslední dohoda o snížení úvazku na 5 hodin týdně již podepsána nebyla. Dle organizačního řádu s platností od 1. 1. 2021 složení oddělení bylo sestaveno z oddělení výzkumu represe 1938-1989, oddělení výzkumu odboje a odporu 1938-1989, oddělení výzkumu politického a společenského vývoje 1938-1989, kam byla zařazena žalobkyně, oddělení vzdělávání a oddělení agendy zákona o třetím odboji. Od 1. 10. 2022 platila u žalovaného nová organizační struktura, která dělila badatelské pracovníky do oddělení výzkumu doby nesvobody 1938-1945, oddělení výzkumu období 1945-1968, oddělení výzkumu období 1968-1989, oddělení vzdělávání a oddělení agendy zákona o třetím odboji. Žalobkyni byla dána výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zák. práce z důvodu nadbytečnosti, s datem dne [datum], žalobkyni byla doručena dne 10. 10. 2023.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § 133a odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 16 odst. 2, § 19 odst. 2, § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění účinném do 30. 11. 2022 (dále jen „zák. práce“) a § 2 a § 4 zákona č. 181/2007 Sb. o Ústavu pro studium totalitních režimů a o archivu bezpečnostních složek. Uzavřel, že pokud byla výpověď z pracovního poměru datována dnem [datum], ovšem organizační řád, na základě, kterého bylo pracovní místo žalobkyně zrušeno, byl přijat až 1. 10. 2022, je podstatné, že výpověď byla žalobkyni doručena dne 10. 10. 2022, tedy až v době, kdy byl organizační řád přijat.

6. Dále se soud I. stupně zbýval tím, co bylo skutečným motivem pro přijetí organizační změny. Uvedl, že se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že byl její pracovní poměr ukončen pro její odlišný názor na minulost. Diskriminační motiv neshledal. K otázce nadbytečnosti uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že projekt žalobkyně ani jiný projekt s podobnou tematikou již v rámci žalovaného není zpracováván, a to porovnáním plánů činnosti na rok 2022 a 2023. Je právem žalovaného rozhodnout, jakými projekty naplní do budoucna svoje zákonné poslání, přestože v minulosti zpracování projektu už jednou schválil. Žalovaný projekty nepřiděluje, ale pouze je schvaluje. Pokud rozhodl, že nechce, aby danou tematiku žalobkyně na jeho půdě zpracovávala, bylo to rozhodnutí v souladu se zákoníkem práce. Neplatnost výpovědi nezpůsobil ani způsob projednání výpovědí s odbory, neboť souhlas odborů v pozici žalobkyně nutný nebyl.

7. K odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, č. j. 62 Co 353/2023-116. Odvolací soud předně uvedl, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když v záhlaví napadeného rozsudku je (shodně s žalobou) jako žalovaný uveden Ústav pro studium totalitních režimů namísto správného označení [Orgán veřejné moci]. Následně shledal, ve shodě se soudem I. stupně, že pokud byla výpověď z pracovního poměru datována dnem [datum] doručena žalobkyni až dne 10. 10. 2022, tedy v době, když již byl organizační řád přijat a pracovní poměr měl na jejím základě skončit až dne 31. 12. 2022 a organizační změna byla účinná od 1. 10. 2022 není výpověď z pracovního poměru neplatná, neboť z hlediska naplnění výpovědního důvodu je rozhodné, kdy byla výpověď doručena. Odkázal přitom na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 2 Cdon 1797/97. Shodný názor zaujal i ve vztahu k otázce diskriminace žalobkyně. Odvolací soud byl ve shodě se soudem I. stupně, že jak videonahrávka rozhovoru ředitele žalovaného s moderátorkou, tak výpovědi obou svědků nerovné zacházení s žalobkyní nepotvrdily.

8. Odvolací soud však nesouhlasil se soudem I. stupně ohledně právního posouzení nadbytečnosti žalobkyně. V tomto směru uložil soudu I. stupně, aby se zabýval tím, zda odpadl sjednaný druh práce žalobkyně, a nikoliv pouze projekt, kterým se zabývala. Tedy, aby zkoumal, zda se žalobkyně stala na základě organizační změny nadbytečnou v rámci sjednaného druhu práce, který vykonávala, zda bylo organizační změnou zrušeno právě místo výzkumného a vývojového pracovníka a zda tato činnost již nebyla pro žalovaného potřebná. Je přitom nerozhodné, zda žalobkyni skončil projekt „[podezřelý výraz]“, neboť žalobkyně dle pracovní smlouvy nebyla zaměstnána výhradně pro činnost spočívající v tomto jediném projektu. Žalovaný jako zaměstnavatel mohl přidělit či žalobkyni schválit jiný projekt či ji přidělit jinou práci odpovídající druhu práce výzkumný a vývojový pracovník. Odvolací soud zdůraznil, že nezpochybňuje právo zaměstnavatele rozhodovat, kterými tématy se budou jeho zaměstnanci zabývat, nicméně v případě rozhodnutí, že téma, které daný zaměstnance zpracovává již nepotřebuje je na zaměstnavateli, aby zaměstnanci přidělil jinou práci v rámci jeho sjednaného druhu práce. Na soudu I. stupně tedy bylo, aby se znovu zabýval tím, zda se žalobkyně stala pro žalovaného nadbytečnou vzhledem k přijaté organizační změně, tedy zda odpadl druh práce výzkumného a vývojového pracovníka.

9. Při svém druhém rozhodnutí se soud I. stupně zaměřil na zjištění, zda organizační změnou došlo ke zrušení sjednaného druhu práce žalobkyně či nikoliv. Po doplněném dokazování došel ke skutkovému závěru, že žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel uzavřeli dne [datum] pracovní smlouvu na druh pracovní činnosti výzkumný a vývojový pracovník. Úvazek žalobkyně byl s účinností od [datum] snížený na 20 hodin týdně. Od 1. 10. 2022 platila u žalovaného nová organizační struktura, kdy žalovaný rozdělil badatelské pracovníky do oddělení výzkumu doby nesvobody 1938-1945, oddělení výzkumu období 1945-1968, oddělení výzkumu období 1968-1989, oddělení vzdělávání a oddělení agendy zákona o třetím odboji. Žalobkyni byla dána výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. c) zák. práce z důvodu nadbytečnosti, s datem dne [datum], žalobkyni byla doručena dne 10. 10. 2023. Organizační změnou účinnou ke dni 1. 5. 2022 bylo v odboru výzkumu a vzdělávání zaměstnáno 9 výzkumných a vývojových pracovníků, 39 redaktorů, 6 referentů spol. st. spr. a samosprávy a 1 grafik, změnou, k 1. 10. 2022 bylo v odboru výzkumu a vzdělávání zaměstnáno 6 výzkumných a vývojových pracovníků, 38 redaktorů, 10 referentů spol. st. spr. a samosprávy, 1 grafik, 1 finanční referent, 3 dále 1 koordinátor mezinárodní spolupráce, k 1. 3. 2023 bylo v odboru výzkumu a vzdělávání zaměstnáno 6 výzkumných a vývojových pracovníků, 40 redaktorů, 10 referentů spol. st. spr. a samosprávy, 3 koor. progr. a projekt. pracovníci, 1 grafik, 1 finanční referent, dále 1 koordinátor mezinárodní spolupráce, k 1. 9. 2023 bylo v odboru výzkumu a vzdělávání zaměstnáno 5 výzkumných a vývojových pracovníků, 40 redaktorů, 10 referentů spol. st. spr. a samosprávy, 3 koor. progr. a projekt. pracovníci, 1 grafik, 1 finanční referent, dále 1 koordinátor mezinárodní spolupráce.

10. Nově zjištěný skutkový stav posoudil podle § 133a odst. 1 o. s.ř., § 16 odst. 2, § 19 odst. 2, § 52 písm. c), § 61 odst. 1 a § 69 odst. 1 zák. práce a podle § 2 a § 4 zák. č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o archivu bezpečnostních složek. Zopakoval, že výpověď z pracovního poměru není neplatná, pokud byla dotčena až 10. 10. 2022 a organizační změna byla přijata 1. 10. 2022 a rovněž neshledal diskriminační důvod výpovědi, kdy k tomuto shodně jako ve svém prvním rozhodnutí uzavřel, že má za to, že diskriminační motiv, který se dle § 133a o.s.ř. presumuje byl dostatečně vyvrácen a žalovaný prokázal, že motivem bylo přeorganizování ústavu a soustředění se na badatelskou činnost v režimu zákona č. 181/2007 Sb. o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek jak z hlediska časového, tak tematického. Neplatnost výpovědi nezpůsobil ani způsob projednání výpovědí s odbory předem dle ustanovení § 61 odst. zák. práce. Je pravdou, že těžko žalovaný mohl předpokládat, že pokud dne 22. 9. 2022 zašle přípis, že do dne výpovědi 24. 9. 2022 dostane oficiální stanovisko. Takové jednání však nezpůsobuje neplatnost, souhlas odborů v pozici žalobkyně nutný nebyl. Uvedl, že přeskupení či jiné organizační uspořádání však nemůže být důvodem ke skončení pracovního poměru z organizačních důvodů (Nejvyšší soud, sp. zn. 21 Cdo 2457/2015 nebo 21 Cdo 4568/2017).

11. Ohledně nadbytečnosti žalobkyně soud I. stupně uvedl, že organizační změnou ze dne 1. 10. 2022 byl snížen počet výzkumných a vývojových pracovníků o jednoho, právě o místo žalobkyně. Další změna nastala ke dni 1. 9. 2023, kdy došlo k dalšímu snížení počtu pracovníků se stejným druhem práce jako u žalobkyně. Organizační změnou od 1. 3. 2023 byl navýšen počet redaktorů v oddělení výzkumu doby nesvobody 1938–1945 o tři a jeden redaktor ubyl v oddělení výzkumu období 1969–1989. Soud I. stupně v této souvislosti zkoumal, zda materiálně pozice druhu práce redaktora neobsahuje i práci žalobkyně, kdy stejnému druhu práce žalovaný dal pouze jiné označení. Z popisu práce vyplývá, že práce redaktora, referenta i výzkumného a vývojového pracovníka mají styčný bod, kterým je práce na projektu. Co se týká tří nově zřízených míst redaktorů v oddělení výzkumu nesvobody v letech 1938–1945, u zaměstnankyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] došlo pouze k převodu v rámci tří výzkumných oddělení, jednalo se i o reakci na odchod jednoho se zaměstnanců, který pracovní poměr ukončil po [datum]. Ohledně [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] žalovaný tvrdil, že se čekalo na jejich návrat z externího projektu, neboť byli zaměstnáni, jak vyplynulo z textové části organizační struktury, na 60 %, resp. 50 % úvazcích. Žalovaný uvedl, že po skončení externího projektu se úvazek u žalovaného vrací do původní výše. Oběma umožnil vytvořit do části úvazku nový projekt, neboť jejich specializace byla pro žalovaného shledána potřebnou. Pokud tedy byl žalovaný schopen zřizovat a rušit tabulky podle neočekávaného návratu zaměstnanců z externího projektu a umožnit jim práci na novém projektu a nový projekt jim schválit, neshledal soud I. stupně žádný důvod, proč by tak nemohl učinit i u žalobkyně. Není rozhodné, zda specializace žalobkyně byla mimo období roku 1938–1945. Žalovaný měl žalobkyni práci nabídnout, protože ta v popisu práce neměla konkrétní projekt a nebylo vyloučeno, že by nemohla zpracovávat projet zaměřený na Čechoslováky v gulagu. Práce žalobkyně se nemohla pro žalovaného stát nadbytečnou, pokud půl roku po propuštění žalobkyně mohl jiným zaměstnancům umožnit vytvoření nového projektu. K argumentaci, že pozice žalobkyně měla jinou platovou třídu a dle popisu práce měla zastávat funkci poradce ředitele odboru, a že její tabulka byla pro vedoucí pracovníky uvedl, že důležitý je smysl a účel provedené organizační změny, nikoliv její formální označení. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 456/2020. Pro poměry projednávané věci, i kdyby žalobkyně měla vykonávat činnosti pouze na projektu a popularizační činnosti, byla by prací u žalovaného vytížena, když ta mohla během několika měsíců po organizační změně zřídit nové projekty a rozšířit úvazky dvou částečně externě pracujících zaměstnanců o 40 %, resp. 50 %. Sám žalovaný uvedl, že má neomezeně práce. Pokud si po 1. 10. 2022 držela dvě neobsazené tabulky referenta spol. st. spr. a samosprávy v udělení konferencí, výstav a stálé expozice a místo systémový inženýr v oddělení informatiky a digitalizace, které po půl roce přesunula do výzkumných oddělení a zřídila nové projekty, nemohla být žalobkyně k datu organizační změny 1. 10. 2022 nadbytečnou. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru vyhověl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“). Tyto vyčíslil v odůvodnění svého rozsudku.

13. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, které doplnil podáním ze dne 11. 7. 2024. Uplatnil odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Soud I. stupně zejména věc nesprávně právně posoudil, když uvedl, že k dodatečnému vytvoření dvou (resp. celkem tří) nových systemizovaných míst v oddělení druhé sv. války došlo až s časovým odstupem od předmětné organizační změny, ale zejména to, že se jednalo vždy o systemizovaná místa pro druh práce „redaktor/novinář“. Tento druh práce žalobkyně neměla sjednaný ve své pracovní smlouvě. Nově přidaná systemizovaná místa v oddělní zabývajícím se výzkumem doby nacismu byla tarifována v 11. platové třídě, nicméně žalobkyně jako výzkumný pracovník byla v platové třídě 12. Zachování systemizovaného místa výzkumného a vývojového pracovníka v platové třídě 12 či vyšší bylo v době organizační změny pro žalovaného nadbytečným. Zřizování vyšších platových tříd není možné ani s ohledem na snižující se možnosti státního rozpočtu. Smyslem organizační změny byla zásadní změna celkového vnitřního uspořádání žalovaného. Žalovaný naopak organizační změnou zřídil systemizovaná místa zcela odlišného profesního zaměření, než zastávala žalobkyně. K dalšímu snížení těchto systemizovaných míst došlo i v období po organizační změně. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 456/2020, tj., že je rozhodující smysl a účel provedené organizační změny, není na danou věc aplikovatelný, když tam uvedená situace neodpovídá nyní řešené věci. Místa redaktorů/novinářů byla v oddělení výzkumu období 1938-1945 zřízena až s časovým odstupem a nekryla se s druhem práce sjednaným mezi žalobkyní a žalovaným.

14. Závěrem žalovaný žádal odvolací soud, aby napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila podáním ze dne 24. 7. 2024. Předně uvedla, že původní výpovědní důvod zněl tak, že činnost, kterou vykonávala žalobkyně, zajistí zaměstnavatel jinými prostředky. Následně toto vymezení měnil a vycházel z argumentace o zrušení projektu, který žalobkyně naplňovala a který zaměstnavatel jednostranně zrušil, aniž by dal žalobkyni jinou práci. Tabulkové místo, na kterém byla žalobkyně, bylo sice na nějakou dobu převedeno do oblasti technické podpory (IT), ale tam nebylo obsazeno a po nějaké době bylo převedeno zpět, kde byla vytvořena další pracovní místa. Skutečnost, že pro tyto nové pracovníky byla stanovena nižší platová třída, není pro posouzení věci rozhodné, neboť zaměstnavatel mohl buď tuto třídu zachovat, nebo žalobkyni zaměstnat v nižší platové třídě. Dát výpověď někomu v podstatě jen proto, že najmu za srovnatelnou práci někoho a o trochu levněji, není uznatelný právní důvod.

16. Závěrem navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně potvrdil, jako věcně správný.

17. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalovaného je důvodné.

18. Nejprve odvolací soud opakuje některé své závěry z předchozího rozhodnutí týkajících se právního posouzení podání výpovědi, kdy žalobkyně poukazovala na to, že výpověď z pracovního poměru byla datována dnem [datum], ale organizační řád, na základě, kterého bylo pracovní místo žalobkyně zrušeno byl přijat až 1. 10. 2022. V tomto směru odvolací soud opakovaně deklaruje, že soud I. stupně došel ke správnému právnímu závěru, že pokud byla výpověď z pracovního poměru žalobkyni doručena až dne 10. 10. 2022, tedy v době, když již byl organizační řád přijat a pracovní poměr měl na jejím základě skončit až dne 31. 12. 2022 a organizační změna byla účinná od 1. 10. 2022 není výpověď z pracovního poměru neplatná, neboť z hlediska naplnění výpovědního důvodu je rozhodné, kdy byla výpověď doručena. Odkázal přitom na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 2 Cdon 1797/97.

19. Rovněž je možno odkázat na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a zejména pak na odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, č.j. 62 Co 353/2023-116, které potvrdilo správný názor soudu I. stupně k otázce diskriminace žalobkyně. Dle odvolacího soudu bylo důkazní břemeno aplikováno správně, žalobkyně nedoložila, že zde byl diskriminační důvod tzv. odlišný světový názor. Jak předložená videonahrávka rozhovoru ředitele žalovaného s moderátorkou, tak výpovědi obou svědků nerovné zacházení s žalobkyní nepotvrdily a v tomto směru je možno na odůvodnění rozsudku soudem I. stupně plně odkázat. Odůvodnění rozsudku soudu I. stupně je v tomto směru logické, přesvědčivé a správné. Správný je tedy postup soudu I. stupně, který nepoučil stranu žalovanou ve smyslu převráceného důkazního břemene k otázce diskriminace, když žalobkyně neprokázala, že by s ní bylo zacházeno nerovně či byla diskriminována pro svůj světonázor. Skutkový stav, jak byl tvrzen žalobkyní, se tedy v řízení neprokázal.

20. Odvolací soud však ve svém předchozím rozhodnutí vytkl soudu I. stupně, že se nedostatečně zabýval stěžejní otázkou, zda žalobkyně skutečně byla nadbytečnou vzhledem k organizační změně, která byla u žalovaného přijata. Jinými slovy, zda odpadl sjednaný druh práce žalobkyně, a nikoliv pouze projekt, kterým se zabývala. V intencích shora uvedeného soud I. stupně sice řádně doplnil dokazování, nicméně na základě něho dospěl k nesprávným závěrům. Odvolací soud nad rámec dokazování soudem I. stupně provedl postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. důkaz listinou zachycující obsah popisu pracovní činnosti žalobkyně ze dne 4. 1. 2016. Z uvedeného dokumentu vyplývá, že žalobkyně pracovala v oddělení Kanceláře ústavu a byla zařazena jako výzkumný a vývojový pracovník s platovým zařazením v třídě 14. Pod katalogový příklad nejnáročnější pracovní činnosti spadalo komplexní řešení výzkumných a vývojových úkolů s definovanými vstupy a rámcově určenými výstupy ve stanoveném čase a s vazbami na příbuzné vědní obory. Žalobkyně pak zejména pracovala na dlouhodobých výzkumných projektech [podezřelý výraz], shromažďovala a zpracovávala materiál k řešeným projektům, zabývala se zejména českými a československými dějinami v období komunistické diktatury, na základě výzkumu zpracovávala odborné i popularizační texty pro tištěné i elektronické výstupy připravované [podezřelý výraz], podílela se na přednáškové a popularizační činnosti [podezřelý výraz] a prováděla historický výzkum, aktivně se podílela na stanovení metodologických přístupů a plnila další úkoly zadané nadřízeným pracovníkem.

21. Shora uvedený důkaz odvolací soud provedl k důkazu nově, když soud I. stupně v odstavci 51 rozsudku uvedl, že tuto listinu neprovedl, neboť žalovaný pravost této listiny sporoval. Takový procesní postup není správný, když z ustanovení § 565 věta druhá o. z. vyplývá, že je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

22. Dále odvolací soud zopakoval postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. důkaz listinou zachycující obsah popisu pracovní činnosti [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], který působil u žalovaného jako redaktor zařazený v katalogu prací 2. 7. 2. a platové třídě 11. Dle tohoto popisu pracovní činnosti nejnáročnější příklad pracovní činnosti tvoří koordinace a zpracovávání koncepce činností spojených s vydavatelskou, propagační a redaktorskou činností včetně samostatné publicistické činnosti. Dále tento zaměstnanec zejména pracuje na dlouhodobých výzkumných projektech oddělení výzkumu represe 1938-1989, shromažďuje a zpracovává materiál k schválenému projektu, zabývá se zejména českými a československými dějinami v letech 1938-1989, na základě výzkumu zpracovává odborné i popularizační texty pro tištěné i elektronické výstupy připravované [podezřelý výraz], podílí se na přednáškové a konzultační činnosti [podezřelý výraz], vystupuje v médiích a podílí se na popularizaci historického výzkumu na veřejnosti a plní další úkoly zadané nadřízeným pracovníkem.

23. Odvolací soud rovněž zopakoval podle § 213 odst. 2 o. s. ř. listinné důkazy, systemizace a tarifikace [podezřelý výraz]. Ze systemizace a tarifikace k 1. 5. 2022 odvolací soud zjistil, že odbor výzkumu a vzdělávání byl rozdělen na oddělení výzkumu represe 1938–1989, oddělení výzkumu odboje a odporu 1938–1989, oddělení výzkumu politického a společenského vývoje 1938–1989, oddělení vzdělávání a oddělení zákona o třetím odboji. Celkem bylo v tomto odboru 9 výzkumných a vývojových pracovníků (včetně žalobkyně) a celkem 39 redaktorů. Ze systemizace a tarifikace k 1. 10. 2022 odvolací soud zjistil, že odbor výzkumu a vzdělávání byl rozdělen na oddělení výzkumu doby nesvobody 1938–1945, oddělení výzkumu období 1945–1968, oddělení výzkumu období 1969–1989, oddělení vzdělávání, oddělení agendy o třetím odboji, oddělení vědy a realizace projektů a oddělení právní, legislativní a veřejných zakázek. Celkem bylo v tomto odboru 8 výzkumných a vývojových pracovníků (odpadlo místo žalobkyně) a celkem 38 redaktorů. Ze systemizace a tarifikace k 1. 3. 2023 odvolací soud zjistil, že odbor výzkumu a vzdělávání byl rozdělen na oddělení výzkumu doby nesvobody 1938–1945, oddělení výzkumu období 1945–1968, oddělení výzkumu období 1969–1989, oddělení vzdělávání, oddělení agendy o třetím odboji, oddělení vědy a realizace projektů a oddělení právní, legislativní a veřejných zakázek. Celkem bylo v tomto odboru 8 výzkumných a vývojových pracovníků a celkem 40 redaktorů. Ze systemizace a tarifikace k 1. 9. 2023 odvolací soud zjistil, že odbor výzkumu a vzdělávání byl rozdělen shodně jako v systemizaci k 1. 3. 2023. Celkem bylo v tomto odboru 7 výzkumných a vývojových pracovníků a celkem 38 redaktorů.

24. Na jednání dne 11. 9. 2024 učinily strany nesporným, že žalobkyně byla zařazena dle systemizace a tarifikace k 1. 5. 2022 do oddělení výzkumu politického a společenského vývoje 1938–1989 a byla jako výzkumný a vývojový pracovník zařazena pod číslem 43.

25. Zaměstnanec je nadbytečný tehdy, jestliže jeho práce, kterou je povinen konat podle pracovní smlouvy v rámci sjednaného druhu práce, pro zaměstnavatele není na základě rozhodnutí o organizačních změnách zcela nebo v dosavadním rozsahu potřebná. Závěr o nadbytečnosti zaměstnance musí vycházet z druhu práce, který má zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele podle pracovní smlouvy a z posouzení, zda přijata organizační změna činí výkon této práce zcela, nebo v dosavadním rozsahu pro zaměstnavatele nepotřebným. V projednávané věci přitom nebylo sporu o tom, že žalobkyně působila u žalovaného v odboru výzkumu a vzdělávání, oddělení výzkumu politického a společenského vývoje 1938-1989. V systemizaci a tarifikaci k 1. 5.2022 byla uvedena pod číslem 43 jako výzkumný a vývojový pracovník. Z uvedené systemizace a tarifikace vyplývá, že žalobkyně byla jako jediný výzkumný a vývojový pracovník bez další přidělené práce. Všichni ostatní výzkumní pracovníci zastávali ještě další funkci (ředitel odboru, náměstek ředitele, vedoucí oddělení a zástupce vedoucího oddělení). Dále odvolací soud poukazuje na skutečnost, že z další systemizace a tarifikace k 1. 10. 2022, tedy k přijetí organizační změny u žalovaného, vyplývá, že byl snížen počet výzkumných a vývojových pracovníků právě o jedno místo, a to o místo žalobkyně. K tomu lze pro dokreslení situace poznamenat, že pokud proběhla organizační změna s cílem snížit počet výzkumných a vývojových pracovníků, byl výběr právě žalobkyně logický a ve své podstatě jediný možný, když to byla právě a jen ona, které nebyla přidělala žádná další funkce. I z následně přijaté organizační změny k 1. 3. 2023 a následně ke dni 1. 9. 2023 nevyplývá, že by došlo k navýšení počtu výzkumných a vývojových pracovníků. Právě naopak v systemizaci k 1. 3. 2023 byl počet těchto pracovníků zachován a následně ke dni 1. 9. 2023 byl ještě snížen o jednoho dalšího výzkumného a vývojového pracovníka. Ostatně ke stejným závěrům dospěl i soud I. stupně.

26. Následně se však soud I. stupně zabýval i tím, zda organizační změnou nejsou sledovány i jiné než zákonné cíle a ve skutečnosti zaměstnavatel pouze nepředstírá organizační opatření. Vzhledem k tomu, že organizační změnou k 1. 3. 2023 došlo následně k navýšení počtu redaktorů, zabýval se soud I. stupně tím, zda materiálně pozice druhu práce redaktora neobsahuje i práci žalobkyně, kdy stejnému druhu práce dal žalovaný pouze jiné označení. Poté co provedl dokazování jednotlivými popisy pracovní činnosti výzkumného a vývojového pracovník, redaktora a referenta, došel k závěru, že všechny tyto pozice mají styčný bod, kterým je práce na projektu.

27. Soud I. stupně se přitom správně zabýval tím, zda rozhodnutí žalovaného o organizační změně ze dne1. 10. 222, vzhledem k němuž se žalobkyně měla stát pro žalovaného nadbytečnou, reflektovalo skutečnost, že žalovaný nebude mít možnost plnit povinnost [srov. § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce] přidělovat žalobkyni práci podle pracovní smlouvy (pro její nepotřebnost), kterou byla žalobkyně jinak schopna a ochotna vykonávat, vzhledem k tomu, že žalobkyně se pro něj stává od účinnosti organizační změny nadbytečnou. Je třeba totiž mít na zřeteli, že zaměstnanec je pro zaměstnavatele nadbytečný ve smyslu ustanovení § 52 písm. c) zák. práce tehdy, nemá-li zaměstnavatel – s ohledem na přijaté rozhodnutí o organizační změně – možnost zaměstnance dále zaměstnávat pracemi dohodnutými v pracovní smlouvě (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 4429/2017).

28. Pokud však ve smyslu shora uvedeného došel soud I. stupně k závěru, že pracovní pozice redaktora a výzkumného a vývojového pracovníka je prací shodnou, když nalezl styčný bod, tj., že všichni tito pracovníci pracovali na projektu, odvolací soud konstatuje, že s takovým závěrem nesouhlasí. Již v obecné rovině lze konstatovat, že u většiny oborů, ať již jsou to ústavy, školy, ministerstva apod. mají zaměstnanci pracující ve stejném odboru či oddělní nějaký styčný bod pracovní činnosti shodný. Vyplývá to už jen ze skutečnosti, že obvykle se oddělní či odbor zabývá stejnou činností. Z toho důvodu odvolací soud částečně provedl a částečně zopakoval důkazy popisy pracovní činnosti jak výzkumného a vývojového pracovníka, tak redaktora. Z uvedených popisů pracovní činnosti dle odvolacího soudu jednoznačně vyplývá, že se jedná o pozice zcela odlišné, když pracovní pozice výzkumného a vývojového pracovníka je pozicí výzkumnou, vědeckou, jak ostatně vyplývá z katalogu nejnáročnější pracovní činnosti, kde se stanoví, že výzkumný a vývojový pracovník řeší „komplexní výzkumné a vývojové úkoly“ a rovněž pracuje na dlouhodobých „výzkumných“ projektech. Oproti tomu práce redaktora, který sice rovněž pracuje na projektech, je činností shromažďovací, publikační, nikoliv však výzkumnou. Odborné texty pouze zpracovává, nikoliv však vyvíjí a zkoumá. Zcela mimo odbornou výzkumnou a vývojovou činnost pak stojí referent státní správy a samosprávy, když v případě této pracovní pozice byly závěry soudu I. stupně správné a oni on o shodné pracovní činnosti s vývojovým a výzkumným pracovníkem neuvažoval. Uvedeným rozdílům pak odpovídá i platová třída a s tím související finanční ohodnocení, když pracovní pozice výzkumného a vývojového pracovníka je zařazena v 14 platové třídě a pracovní pozice redaktora a referenta v 11 platové třídě. Lze tedy k této otázce uzavřít, že pracovní pozice výzkumného a vývojového pracovníka byla pozicí odlišnou od redaktora a referenta a ani v případě přijetí jiných pracovníků na pozice tzv. nevědecké by nedošlo k obcházení organizační změny. Zákon totiž umožňuje, aby zaměstnavatel reguloval nejen počet zaměstnanců, ale i jejich kvalifikační složení tak, aby jejich počet v daném kvalifikačním složení odpovídal jeho potřebám. Zaměstnavateli je tedy dána volnost k tomu, aby mohl realizovat své potřeby a vhodně zvolil skladbu zaměstnanců, kdy nadbytečného zaměstnance může nahradit několik jiných, avšak vhodných uchazečů. Situaci lze demonstrovat na příkladu, v němž zaměstnavatel, který vlastní restauraci, rozhodne o zakoupení lepšího vybavení kuchyně. Vzhledem k lepšímu vybavení bude potřebovat méně kuchařů, ale zaměstná dalšího číšníka. Zde se jedná o zcela legitimní rozhodnutí o organizační změně, který vyústí v nadbytečnost jednoho kuchaře (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1170/2003).

29. Nadto však odvolací soud konstatuje, že organizační změnou účinnou ke dni 1. 10. 2022 došlo nejen k snížení počtu výzkumných a vývojových pracovníků, ale rovněž ke snížení počtu redaktorů. K navýšení počtu redaktorů o 2 došlo až následnou organizační změnou účinnou ke dni 1. 3. 2023, tedy několik měsíců k rozhodnému datu, kdy sporná výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni doručena (10. 10. 2022). I kdyby tedy byla pracovní pozice výzkumného a vývojového pracovníka a redaktora pozicí shodnou (což není, jak vysvětleno shora), nebyla by mezi organizační změnou ze dne 1. 10. 2022 a navýšením počtu redaktorů ke dni 1. 3. 2023 časová souvislost.

30. Odvolací soud tedy uzavírá, že skutkový stav tvrzený žalobkyní o diskriminaci pro světonázor se neprokázal, a tudíž nemohlo dojít ani k převrácení důkazního břemene na žalovaného. Naproti tomu byl zcela věrohodně prokázán jiný skutkový stav, a to že žalobkyni byla dána výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost. V řízení byla prokázána jak existence organizační změny, nadbytečnost žalobkyně a rovněž příčinná souvislost mezi organizační změnou a nadbytečností žalobkyně.

31. Odvolací soud proto s ohledem na uvedené skutečnosti postupoval podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se zamítá žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], je neplatná.

32. S ohledem na změnu prvostupňového rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšný žalovaný, jež v řízení nebyl zastoupen advokátem, má právo na náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši 5 100 Kč za 17 úkonů za vyjádření ze dne 14. 2. 2023, účast na jednání před soudem I. stupně dne 8. 6. 2023, vyjádření ze dne 7. 7. 2023, účast na jednání před soudem I. stupně dne 4. 9. 2023 přesahující dvě hodiny (2 úkony právní služby), vyjádření ze dne 18. 9. 2023, účast na jednání před soudem I. stupně dne 12. 10. 2023 přesahující dvě hodiny, účast na jednání před odvolacím soudem dne 17. 1. 2024, vyjádření ze dne 19. 2. 2024, účast na jednání před soudem I. stupně dne 7. 3. 2024, vyjádření ze dne 28. 3. 2024, účast na jednání před soudem I. stupně dne 11. 4. 2024, vyjádření ze dne 2. 5. 2024, účast na jednání před soudem I. stupně dne 23. 5. 2024, podané odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem dne 11. 9. 2024.

33. Výrok č. III. je odůvodněn s odkazem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Dle odst. 5 ustanovení § 2 téhož zákona je pak poplatníkem poplatku za řízení před odvolacím soudem odvolatel. Vzhledem k tomu, že žalovaný je od placení soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) téhož zákona, rozhodl odvolací soud, že poplatek za odvolení ve výši 2 000 Kč zaplatí s ohledem na výsledek sporu žalobkyně.

Poučení