62 Co 292/2022- 111

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Luďka Pilného ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že náklady řízení činí [částka], jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem částečně zastavil řízení do požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] (výrok ad I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok ad II.), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,75 % ročně od [datum] do zaplacení a dále v části žalobního požadavku na úhradu úroků z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok ad III.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok ad IV.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal odškodnění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka].

2. Soud prvního stupně vyšel z některých nesporných tvrzení účastníků a dále především ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], z něhož zjistil průběh odškodňovaného řízení (dále jen též naříkané řízení). Svá skutková zjištění podrobně popsal v bodě 5. odůvodnění svého rozhodnutí, na které odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Z podstatných bodů je třeba uvést, že řízení bylo zahájeno dne [datum] žalobou podanou [jméno] [příjmení] proti žalovanému [právnická osoba], předmětem sporu bylo zaplacení částky [částka] s 0,5 % úrokem z prodlení za každý kalendářní den od [datum] do zaplacení, které se žalobce [jméno] [příjmení] domáhal z titulu smlouvy o dílo, na jejímž základě dodal žalovanému [právnická osoba] stavební práce. V průběhu odškodňovaného řízení původní žalobce [jméno] [příjmení] smlouvu opostoupení pohledávky ze dne [datum] převedl pohledávku, která je předmětem sporu, na žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] (žalobce v této věci), tedy v řízení došlo k právnímu nástupnictví na straně žalobce. Řízení bylo pravomocně skončeno odmítnutím dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze v [obec] ze dne [datum] rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, žalobce proti usnesení Nejvyššího soudu ČR podává ústavní stížnost, která je odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], čímž řízení končí.

3. Soud prvního stupně dále zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem žalobce jako účastníka řízení a výslechem jeho manželky jako svědkyně s odkazem na to, že žalobce při jednání dne [datum] poučil o nutnosti doplnit skutková tvrzení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., k nimž by žalobce a jeho manželka měly být slyšeni, k čemuž žalobce uvedl, že jeho účastnickým výslechem by mělo být prokázáno, že pokud by soud rozhodl dříve, tak v roce [rok] by řízení po věcné stránce dopadlo jinak a žalobce by byl se zbytkem svého nároku na úhradu 165,5 % úroku z původně žalované částky úspěšným. Dále obecně namítal, že se řízení promítlo do jeho osobnostní a rodinné sféra, což ovšem nedoplnil. Soud prvního stupně tyto důkazní návrhy zamítl jako nadbytečné s tím, že z výpovědi žalobce jako účastníka řízení a ani z výpovědi jeho manželky by nebylo možno učinit závěr o tom, zda by věcné rozhodnutí bylo jiné, pokud by soudy přistoupily již v roce [rok] k vydání rozhodnutí ve věci samé. Relevantní to není ani za situace, kdy výsledkem řízení je neúspěch žalobce ve zbytku žalobou uplatněného nároku. Konkrétní skutková tvrzení týkající se zásahu do rodinné a osobnostní sféry žalobce ani přes poučení soudu nedoplnil.

4. Soud prvního stupně dále zamítl návrh na provedení důkazu exekuční spisy vedenými proti otce žalobce [jméno] [příjmení] jako povinnému, a to proto, že tyto nejsou pro předmět řízení relevantní. Rovněž nehodnotil jako relevantní důkaz úmrtní list matky žalobce, když z toho rovněž nelze učinit pro toto řízení významný závěr.

5. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne [datum] a žalovaný na základě stanoviska z [datum] žalobci uhradil za nepřiměřenou délku řízení celkem [částka], a to dne [datum]. V tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět a soud prvního stupně proto řízení částečně zastavil výrokem I. napadeného rozsudku.

6. Zjištěný skutkový stav prvostupňový soud posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk). Odkázal na § 1, § 2, § 5 písm. a) a b), § 13 odst. 1, § 26, § 31a, § 14 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 2 uvedeného zákona; tato zákonná ustanovení odcitoval. Výsledně uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalovaného předběžně uplatnil podle § 14 odst. 1 a 3 OdpŠk, věc proto může být projednána před soudem. Dále uvedl předpoklady o povinnosti státu za škodu, a to: 1) existence odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody, 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Poté konstatoval, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR, kterou označil, je délka naříkaného řízení nepřiměřená. K tomu uvedl, že tuto je třeba počítat v případě žalobce od [datum], kdy se začal řízení účastnit, a to v důsledku postoupení pohledávky z [datum], do [datum], kdy bylo vydáno poslední rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Soud prvního stupně nezohlednil předchozí část řízení do [datum], kdy se ho na straně žalobce účastnil jeho otec. Žalobce v něm vystupoval toliko jako zástupce svého otce, újmu způsobenou délkou řízení proto nevnímal, za toto období proto nemůže být odškodněn. Odškodnění proto přiznal žalobci až od [datum] do skončení řízení, tedy za řízení v celkové délce 22 let a 6 měsíců.

7. Dále se prvostupňový soud zabýval výší odškodnění ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk. Základní částku odškodnění za každý rok trvání řízení určil ve výši [částka], a to s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], když přihlédl k celkové délce řízení, která přesáhla 20 let. Judikatura Nejvyššího soudu ČR stanoví výši odškodnění v základním rozmezí 15 000 až [částka] za každý rok trvání řízení, za první dva roky řízení jde o částku poloviční, v daném případě ovšem soud prvního stupně zvolil částku na horní hranici tohoto rozmezí s poukazem na extrémně dlouhou dobu řízení.

8. K jednotlivým kritériím podle § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk uvedl následující. Zohlednil skutkovou, právní a procesní [anonymizováno], počest soudních instancí – § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk, kdy řízení bylo nadstandardně složitým po stránce skutkové, z tohoto důvodu odškodnění snížil o 20 %. Dále poukázal na procesní [anonymizováno] naříkaného řízení, kdy soudy musely obsáhle zjišťovat majetkové poměry žalobce pro účely osvobození soudních poplatků, komplikované bylo i zjištění okolností, které nastaly v roce [rok], kdy soud původně doručoval usnesení Vrchního soudu v Olomouci z [datum] a musela být zjišťováno, zda toto usnesení bylo doručeno řádně, v rámci tohoto řízení probíhala další dvě řízení o žalobách pro zmatečnost, dvakrát soud rozhodoval o změně účastníka v řízení na straně žalovaného, po procesní stránce se dále musel zabývat tím, zda původní žalovaný s žalobcem skutečně uzavřeli dohodu v tom směru, že řízení bude ukončeno a žaloba bude vzata zpět, respektive zabýval se tvrzením žalobce, že jeho podpis na dohodě je falešný, pro procesní [anonymizováno] tak soud ponížil základní odškodnění o 30 %. Dále prvostupňový soud zdůraznil počet instancí, které v této věci rozhodovaly, a to 5x Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně, 6x odvolací Vrchní soud v Olomouci, 4x Nejvyšší soud a 3x Ústavní soud. Pro toto kritérium by bylo možno přistoupit k modifikaci o 50 %, soud prvního stupně však zohlednil to, že počet instancí byl dán zejména pochybeními na straně soudů ohledně doručení usnesení Vrchního soudu v Olomouci z [datum]; proto prvostupňový soud z důvodu počtu instancí snížil odškodnění toliko o 20 %. Ohledně jednání poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, soud prvního stupně k modifikaci odškodnění nepřistoupil, naopak odškodnění navýšil o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/, když v této souvislosti zejména akcentoval pochybení při doručování usnesení Vrchního soudu v Olomouci z [datum], které výsledně bylo řádně doručeno až [datum]. K tomu prvostupňový soud uvedl, že se jedná o zásadní pochybení odůvodňující navýšení odškodnění právě o 20 %. Jinak ovšem naříkané řízení probíhalo plynule, v činnosti soudu soud prvního stupně neshledal žádné další období průtahů či jiných pochybení, úkony směřovaly k jeho ukončení, soudům tak nelze ničeho vytknout. Ohledně významu předmětu řízení pro poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/ soud prvního stupně zdůraznil, že nejde o řízení, které by mělo zvýšený význam pro účastníky ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva; k tomu rozebral charakter naříkaného řízení. Uvedl, že to, že pohledávka, která byla předmětem sporu, byla postoupena z [jméno] [příjmení] na žalobce a E. [příjmení] tak učinil za finančních podmínek, které mu neumožnily, aby uhradil své závazky, což mělo následně vést k exekucím vůči němu, nelze klást státu k tíží. Délka naříkaného řízení na toto neměla žádný vliv, neboť postoupením pohledávky z [datum] [jméno] [příjmení] ztratil nárok na to, aby měl z naříkaného řízení jakýkoli prospěch, tedy nemohl být ve své majetkové sféře ovlivněn negativně délkou tohoto řízení. K tomu prvostupňový soud odkázal na poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., které žalobci při jednání dne [datum] poskytl. Nepřisvědčil jeho námitce o tom, že délka řízení měla vliv na rozhodnutí ve věci samé, ani tato skutečnost neodůvodňuje subjektivní zvýšený význam předmětu řízení, neboť nelze jakkoli logicky dovodit, že by soudy rozhodly opačně, pokud by došlo k věcnému rozhodnutí v době dřívější – nedošlo totiž k žádné relevantní změně právní úpravy. K tomu prvostupňový soud rozebral způsob výpočtu kapitalizovaného úroku ve výši 165,5 % z pevně dané částky, vysvětlil, že tento se nijak nemění a nemění se ani výše úroku a ani výše částky, ze které má být placena, ani první den prodlení. Pokud by pohledávky byly existentní, pouze by během času docházelo k přírůstku úroků za prodlení za další dny a na základ pohledávky by to nemělo žádný vliv.

9. Výsledně prvostupňový soud uzavřel, že je na místě odškodnění ze základní částky, kterou určil ve výši [částka] při sazbě [částka] za každý rok trvání řízení, z toho první dva roky za dva poloviční při délce řízení 22 let a 6 měsíců, ponížit o 50 % (- 20 % za skutkovou [anonymizováno], - 30 % za procesní [anonymizováno], - 20 % za počet instancí a naopak + 20 % za postup orgánů veřejné moci), tedy prvostupňový soud dospěl k částce [částka]. Protože žalovaný žalobci poskytl finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve výši [částka], soud prvního stupně zbývající žalobní požadavek na úhradu dalšího odškodnění ve výši [částka] zamítl jako neopodstatněný.

10. Úrok z prodlení odůvodnil § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 o. z., dále odkázal na § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]. Úroky z prodlení přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou žalovaný dobrovolně hradil, neboť úhradou jistiny tohoto zadostiučinění žalobce uznal i jeho příslušenství (§ 2045/2 o. z.), zákonná výše úroku z prodlení činila ke dni [datum] 8,5 %, nikoli 8,75 %, proto prvostupňový soud v tomto rozmezí úroky žalobci nepřiznal a žalobu ohledně zbývající části příslušenství zamítl. O lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.

11. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalobci, který měl v základu sporu úspěch zcela, k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] Sb. Náklady řízení sestávající ze soudních poplatků ve výši [částka] a nákladů právního zastoupení vyčíslil v odůvodnění svého rozhodnutí.

12. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Jeho odvolání směřovalo do výroků II., III. a IV. Žalobce zopakoval, že požaduje, aby mu žalovaný uhradil odškodnění v plné výši tak, jak požadoval, tedy v částce [částka]. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně ohledně toho, jakým způsobem byla vymezena celková délka řízení. Uvedl, že nebyl jen běžným obecným zmocněncem, ale byl a je synem původního žalobce, když původní žalobce byl jeho otec. Žalobce tak již od počátku soudního sporu v roce [rok], kdy byl žalobcem jeho otec, pociťoval újmu. V tomto případě se tak jedná o výjimečný případ, neboť„ to bylo v rodině“, doléhalo to na celou rodinu. Měla by proto být oceněna i doba, kdy byl žalobcem otec žalobce.

13. Dále žalobce namítl, že není důvodu snižovat odškodnění o 20 % pro [anonymizováno] řízení, když řízení nebylo nadstandardně složité a ani nebylo složité po stránce skutkové ani po stránce procesní. Pokud jde o skutkovou [anonymizováno], jednalo se o smlouvu o dílo, což je možná trochu složitější věc než běžný spor, ale ne natolik, aby bylo důvodné odškodnění takto snižovat. Rovněž tak, pokud je o procesní [anonymizováno], tak je pravdou, že soud musel provádět dokazování, a to i zpětně několik let ohledně doručení usnesení z [datum], k tomu však došlo chybou soudu.

14. Na délce řízení se promítl negativně nesprávný úřední postup, který zavinil celkovou délku řízení, kvůli tomu soud prvního stupně odškodnění navýšil o 20 %, což je ale málo. Chyba byla zásadní, nebýt jí, mohlo vše dopadnout jinak, základní částka odškodnění proto měla být navýšena více než o 20 %.

15. Žalobce setrvává na tom, že délka řízení měla vliv na rozhodnutí ve věci samé, když lze dovodit, že pokud by soud rozhodl dříve než v roce [rok], tak by rozhodl jinak, když žalobce uváděl úroky v roce [rok], které byly jiné než v roce [rok]. Proto mohlo řízení pro žalobce například v roce [rok] dopadnout úplně jinak než nakonec v roce [rok] kvůli aktuální výši úroku z prodlení. Nepřiměřená délka řízení tak ovlivnila i konečný výsledek daného řízení, když stačí jen porovnat výši úroků z prodlení, respektive repo sazby, které se měnily. K tomu žalobce uvedl výši repo sazby v roce [rok] a v roce [anonymizováno] (4 %, resp. 5 %) a v roce [rok] (1,5 %). Řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, soud při odvolání proto žalobci vyměřil soudní poplatek ve výši [částka] a i při jeho snížení o [číslo] šlo o částku [částka], kterou žalobce zaplatit nemohl, proto odvolací řízení nemohlo [anonymizováno]. Žalobce navíc na předmětné řízení často myslel, rodiče žalobce se ho na to ptali, matka žalobce jako manželka [jméno] [příjmení] se výsledku soudního řízení již nedožila, neboť zemřela v roce [rok].

16. Soud prvního stupně neshledal, že by se žalobce na délce řízení negativně nebo pozitivně podílel. To však není pravdou, žalobce se snažil na délce řízení podílet pozitivně, několikrát se dotazoval soudů na stav věci, protože se v této nic dlouho nedělo. K tomu odkázal na podání, která v tomto směru byla učiněna, zdůraznil, že nebyl pasivní, na stav řízení se aktivně dotazoval.

17. Soud prvního stupně pochybil i v nákladovém výroku, když výše nákladů řízení je vypočtena nesprávně. Sazba odměny za úkon právní služby by v této věci měla činit [částka] a ne [částka], jak uvedl soud prvního stupně. I kdyby však se jednalo o částku [částka], tak soud prvního stupně pochybil, když uvedl, že přiznává 4x paušální náhradu hotových výdajů, výsledně však počítá jen s částkou [částka] + DPH. Chybu udělal i ve výpočtu cestovních nákladů, kdy při ztrátě času 8x 1 půl hodina po [částka] a při spotřebě benzínu 95 oktanů s 8,4 litrů na 100 km a vzdálenosti 744 km, ceně benzínu dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši [částka] a amortizaci [částka] za kilometr, tato činí [částka] + DPH. Náklady řízení by tak měly být výsledně [částka].

18. Žalobce závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek buď zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případě aby ho změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení ve správné výši.

19. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce odkázal na správná skutková zjištění a jeho správné právní posouzení. Žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

20. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to ve výrocích II., III. a IV. (tedy vyjma výroku I. o částečném zastavení řízení), když připomíná, že při určení rozsahu přezkumné činnosti vycházel z toho, že na základě odvolání žalobce je ve smyslu § 212 písm. c) napaden též vyhovující výrok ad II. Odvolání poté neshledal opodstatněným.

21. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, když skutková zjištění v tomto směru učinil zejména ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka], z něhož zjistil průběh naříkaného řízení. Správně též dovodil, že žalobce splnil podmínku předběžného uplatnění nároku podle § 14 a § 15 OdpŠk; v tomto směru ostatně mezi účastníky nebylo ani sporu.

22. Žalobce uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kdy namítl nesprávné právní posouzení věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popřípadě neaplikuje adekvátní právní normu.

23. Soud prvního stupně správně zjistil, že na straně žalovaného došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], když délku řízení 26 let a 6 měsíců, respektive 22 let a 6 měsíců, skutečně nelze považovat za přiměřenou tak, jak vyplývá z ust. § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk. V tomto směru ostatně mezi účastníky rovněž nebylo sporu, žalovaný v průběhu řízení nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení, ostatně sám uznal a žalobci vyplatil dobrovolně odškodnění nemajetkové újmy v celkové [částka].

24. Odškodnění nemajetkové újmy v daném případě nelze provést toliko konstatováním porušení práva ve smyslu § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk, na místo je proto odškodnit žalobce peněžitým plněním. Při určení jeho výše prvostupňový soud respektoval zásady uvedené v [stanovisko NS] Sb. tak, jak je vyjádřil Nejvyšší soud ČR Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že byť řízení trvalo celkem 26 let a 6 měsíců, tak ve vztahu k žalobci lze zvažovat toliko délku řízení v rozsahu 22 let a 6 měsíců, kdy žalobce vstoupil řízení teprve v jeho průběhu na základě singulární subscese po čtyřech letech od jeho zahájení. Odvolací soud nepřisvědčuje námitce žalobce o tom, že v daném případě je třeba zvažovat celkovou délku řízení zahrnující i část řízení právního předchůdce žalobce, který byl jeho otcem, a to ani přihlédnutím k tomu, že žalobce se od počátku tohoto řízení účastnil jako obecný zmocněnec na straně svého otce – dosavadního žalobce a do řízení vstoupil až v důsledku singulární subscese. Neobstojí námitka žalobce o tom, že byť nebyl účastníkem řízení od samého počátku, tak po celou dobu řízení se ho jeho délka subjektivně dotýkala, újma mu tedy vznikala proto, že šlo o spor, který vedl jeho otec, žalobce v něm vystupoval po první čtyři roky jako obecný zmocněnec. Tyto skutečnosti samy o sobě nejsou dostačující. Soud prvního stupně k tomu přiléhavě odkázal na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaném v časopise Soudní judikatura – Civilní, svazek 1, ročník [rok] uveřejněném pod pořadovým [číslo] [rok] na straně 17, z něhož vyplývá, že při posuzování celkové délky řízení lze přihlédnout i k té jeho části, v níž jako účastník vystupoval právní předchůdce současného účastníka řízení pouze v případě, kdy se jedná o dědice původního účastníka, nikoli v případě, kdy se účastníkem stal na základě singulární subscese v důsledku například postoupení pohledávky. Byť závěry vyjádřené v tomto judikátu nejsou formulovány kategoricky a připouštějí výjimku z tohoto pravidla, tak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně zde žádné důvody pro to, aby se zde tato výjimka uplatnila, nespatřuje. Na tom nemění ani to, že žalovaný žalobce odškodnil za celkovou délku řízení 26 let a 6 měsíců aniž by právní nástupnictví zohlednil.

25. K tomu odvolací soud uvádí, že žalobce byl při jednání před soudem prvního stupně dne [datum] správně poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy ohledně tvrzených zásahů v soukromé sféře, byl poučen o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.

26. Základní výši odškodnění prvostupňový soud určil správně částku [částka] za každý rok trvání řízení, respektive za první dva roky v částce poloviční, neboť„ každé řízení musí nějakou dobu trvat“. V rozmezí 15 000 až [částka] byla hranice základního odškodnění určena v maximální možné výši s ohledem na extrémně nepřiměřenou délku řízení, které přesáhlo 20 let. Tento názor soudu prvního stupně je rovněž správný.

27. Odvolací soud dále sdílí úvahy prvostupňového soudu ohledně moderace základní výše odškodnění stanovené za 22 let a 6 měsíců částkou [částka] z hlediska jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk. V tomto směru se prvostupňový soud podrobně jednotlivými důvody pro zvýšení, resp. snížení odškodnění zabýval. Odvolací soud na důvody uvedené v jeho rozsudku zcela odkazuje. Je třeba uvést, že rozsah modifikace odškodnění z hlediska kritérií podle § 31a odst. 3 písm. a) až e) OdpŠk je vždy věcí určité úvahy soudu, když výčet v tomto zákonném ustanovení navíc je toliko demonstrativní. Ani v tomto případě však nemůže jít o libovolnou úvahu, je třeba respektovat základní zásadu, podle níž odškodnění musí být vždy přiměřené všem okolnostem a odpovídat též zásadě podobnosti případů podle § 13 o. z. Řízení bylo po skutkové stránce složitější, když v obecné rovině lze konstatovat, že spory ze smlouvy o dílo patří ke sporům obtížnějším jak po stránce skutkové, tak hmotněprávní. V daném případě k tomu ještě přistupuje procesní [anonymizováno], která je dána četností rozhodování v procesních otázkách, například osvobozování od soudních poplatků, zmatečnostním řízení, obsáhlým šetřením ohledně toho, zda usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum] bylo žalobci řádně doručeno, když v tomto směru došlo k pochybení, ačkoliv se jednalo o poměrně zásadní rozhodnutí odvolacího soudu v naříkaném řízení o věci samé, a další. Tuto procesní [anonymizováno] jistě nelze přičíst k tíži žalobci, avšak ani soudu, který byl nucen v intencích občanského soudního řádu na nastalé situace procesně reagovat. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že snížení odškodnění o 20 % za skutkovou [anonymizováno] a 30 % za procesní [anonymizováno] ve smyslu § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk bylo zcela na místě.

28. Soud prvního stupně rovněž správně zohlednil počet stupňů soudní soustavy, když řízení probíhalo na čtyřech stupních soudní soustavy, tedy ve věci pětkrát rozhodoval soud prvního stupně, šestkrát soud odvolací, čtyřikrát dovolací soud a třikrát dokonce Ústavní soud. Lze sice připustit, že četnost rozhodování na různých stupních soudní soustavy je do jisté míry úměrná délce řízení, to však nic nemění na tom, že řízení probíhalo opakovaně na všech stupních soudní soustavy, což je nutné zohlednit rovněž. Byť odvolací soud činí jistou výhradu ke zdůvodnění v napadeném rozsudku kdy soud I. stupně uvedl, že by bylo možno na místě odškodnění z důvodu počtu stupňů soudní soustavy snížit o 50 %, ale proto, že důvodem tohoto bylo napravování procesních pochybení, tak je namístě provést snížení odškodnění za počet stupňů soudní soustavy toliko o 20 %, nicméně bez ohledu na to považuje i odvolací soud výsledné snížení odškodnění za počet stupňů soudní soustavy o 20 % za adekvátní. K úvaze soudu prvního stupně o napravování procesních pochybeních soudů vyšších stupňů lze konstatovat to, že smyslem každého opravného prostředku, resp. rozhodnutí soudu vyššího stupně je napravit pochybení soudu nižšího stupně.

29. Prvostupňový soud rovněž správně zhodnotil jednání poškozeného ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk, když žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, respektoval výzvy soudu, soudu poskytoval adekvátní součinnost. Námitky žalobce v tomto směru, že se o řízení aktivně zajímal, činil opakované dotazy na stav řízení, avšak mnohdy mu nebylo odpovězeno a že aktivní přístup žalobce by tak měl být v tomto směru zohledněn v jeho prospěch, odvolací soud nesdílí. Jenom samotné dotazy na stav řízení nelze považovat za účinný prostředek k nápravě, když v tomto směru odvolací soud připomíná, že zákon č. 6/2002 Sb. s účinností od [datum] umožňoval účastníku řízení podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a tohoto zákona. Tento institut však žalobce nevyužil, resp. to ani netvrdí.

30. V postupu orgánů veřejné moci soud prvního stupně shledal jediné pochybení, a to poměrně zásadní při doručování shora zmiňovaného rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum]. Adekvátní zvýšení odškodnění podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk je v tomto případě 20 %, jak ho určil soud prvního stupně. Žalobce sice s tímto názorem nesouhlasí, nicméně je nutno zohlednit na druhé straně i to, že více než dvacetileté řízení probíhalo jinak plynule, koncentrovaně, byly činěny úkony, které směřovaly k jeho skončení, a byť řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, tak nelze konstatovat, že by k něm docházelo k delším obdobím nečinnosti (průtahům) či byly prováděny toliko„ udržovací úkony“, které by na jeho skončení neměly vliv.

31. Význam předmětu řízení pro žalobce pak prvostupňový soud zohlednil správně jako standardní, když nejde o žádné zřízení privilegovaných Evropským soudem pro lidská práva /§ 31 odst. 3 písm. e) OdpŠk/. Odvolací soud k tomu pro úplnost uvádí, že tento význam je třeba posuzovat vždy objektivně, nikoli subjektivně tak, jak ho vnímá žalobce jako účastník řízení.

32. Odvolací soud nesdílí úvahy žalobce o tom, že pokud by řízení trvalo kratší dobu, mohlo by dopadnout jinak, resp. kdyby bylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě, žalobce by mohl ve sporu uspět. Z tohoto pohledu jsou úvahy žalobce ohledně toho, že délka řízení měla vliv i na rozhodnutí ve věci samé, jeho pouhou spekulací, když pouhý odkaz na zásadně se měnící výši úroků je zde nepřípadný. K tomu je třeba uvést, že o jistině ve výši [částka] bylo rozhodnuto již v červnu 2000, tedy bezmála po 5 letech, přičemž z této doby lze z hlediska odškodnění žalobce zvažovat toliko v poslední rok, když předchozí čtyři roky se týkaly právního předchůdce žalobce. Další řízení se týkalo (toliko) úroků z prodlení, které v dané výši byly sjednány v nepřiměřené sazbě 165 % ročně (0,5 % za každý kalendářní den) od [datum] do zaplacení a nalézací soud žalobu ohledně příslušenství výsledně zamítl pro to, že dohodu o narovnání uzavřenou mezi účastníky shledal jako neurčitou a výši sjednaného úroku z prodlení považoval za nepřiměřenou v rozporu se zákonem. Nelze přehlédnout ani to, že zamítavý rozsudek ohledně příslušenství nebyl výsledně podroben odvolacímu přezkumu za stavu, kdy žalobce nezaplatil soudní poplatek z odvolání, a byť se tak stalo podle jeho tvrzení proto, že na jeho úhradu neměl dostatek finančních prostředků, tak je třeba uvést, že žalobci bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků v rozsahu [číslo], tedy vyměřená část soudního poplatku činila toliko odpovídající [číslo] z původně určeného soudního poplatku [částka] ([částka]). Majetkové poměry žalobce, resp. nedostatek finančních prostředků na úhradu soudního poplatku, nelze klást žalovanému k tíži.

33. Soud prvního stupně nepochybil ani ohledně úroku z prodlení, když žalobci přiznal úrok z prodlení z částky [částka] za dobu prodlení žalovaného od 15. 11 do [datum] podle § 15 odst. 1 OdpŠk, výše úroku z prodlení je pak v souladu s § 1970 o. z. za použití § 26 OdpŠk a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. Soud prvního stupně tak dospěl ke správnému závěru o tom, že za adekvátní odškodnění nemajetkové újmy je třeba považovat částku [částka] tak, ji určil v odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud žalovaný mimosoudně vyplatil již [částka], je takovéto odškodnění více než přiměřené, a to i s respektem k zásadě přiměřenosti a podobnosti případů podle § 13 o. z., jak je naznačeno shora.

35. K nákladovému výroku odvolací soud uvádí následující. Soud prvního stupně postupoval správně, když podle § 142 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v plné výši, byť žalobce měl v řízení úspěch jen částečný, neboť uspěl v základu. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku v částce [částka] a z nákladů právního zastoupení. Při stanovení sazby odměny za úkon právní služby soud prvního stupně vyšel správně z tarifní hodnoty [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a odměnu za úkon určil částku [částka] - tomu odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] Náklady právního zastoupení představují odměnu za čtyři úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu, náhradu za 4 režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím právní služby podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, celkem [částka] (16 půlhodin po [částka]) a cestovné k jednání před soudem prvního stupně dne [datum] osobním automobilem tovární značky Volkswagen, ze sídla advokátní kanceláře zástupkyně žalobce k procesnímu soudu a zpět, celkem 744 Km, sazba základní náhrady za použití motorového vozidla podle § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb. [částka] za km, průměrná spotřeba benzín natural 95 podle velkého technického průkazu 8,4 litru [číslo] km, cena za 1 litr benzínu podle § 4 písm. a) cit. vyhl. [částka], celkem cestovné [částka] Náklady řízení tak činí [částka] + náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je [částka] včetně soudního poplatku z žaloby [částka] je výsledně [částka].

36. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ad II. a III. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Ve výroku IV. ho podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil jen tak, že náhrada nákladů řízení činí [částka], jinak ho i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

37. Výrok ad I. nebyl odvoláním dotčen, a zůstal tak stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

38. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Úspěšnému žalovanému v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly; odvolacího jednání se po omluvě neúčastnil a jeho stručné vyjádření k odvolání obsažené v omluvě zahrnující jednu větu o tom, že navrhuje potvrzení napadeného rozsudku, odvolací soud nepovažoval za účelné honorovat (§ 137 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení