62 Co 309/2024 - 516

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobkyně: [jméno FO], narozená [datum] bytem [adresa] zastoupená obecným zmocněncem [FO2] bytem [adresa] proti žalované: [ústav], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [tituly před jménem] [jméno FO] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a povinnosti přidělovat práci k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro [místo] ze dne 27. 6. 2023, č. j. [spisová značka], ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30. 10. 2023, č.j. [spisová značka], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně ze dne 27. 6. 2023 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30. 10. 2023, který ve výroku I. správně zní: Rozsudek Obvodního soudu pro [místo] ze dne 27.6.2023 č.j. [spisová značka] se doplňuje o výrok

III. Žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost přidělovat žalobkyni práci, zamítá, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 10 406 Kč, ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne 27. 6. 2023 rozhodl, že se zamítá žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni písemností žalované ze dne 12. května 2021, č. j. [spisová značka], doručené dne 13. května 2021 je neplatné (výrok I.) a žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 552 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. Doplňujícím rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že se rozsudek Obvodního soudu pro [místo] ze dne 1. 9. 2023, č.j. [spisová značka], doplňuje o výrok, že se žaloba v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost přidělovat žalobkyni práci zamítá (výrok I.) a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

3. Odvolací soud bude dále pro obě tato rozhodnutí užívat souhrnné označení – rozsudek soudu I. stupně.

4. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti ve výroku rozsudku označeného rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením a zároveň pro případ, že by bylo okamžité zrušení pracovního poměru shledáno nicotným právním úkonem, též povinnosti žalované přidělovat žalobkyni práci. Žalobkyně tvrdila, že pracovala u žalované jako [funkce] a rovněž vykonávala funkci [funkce] [ústav]. Uvedla, že nesouhlasí s tím, že by své povinnosti porušila zvlášť hrubým způsobem. Dne 30. 4. 2021 (pátek) opustila pracoviště po skončení směny v 15:30 hodin, při odchodu zapsala do Knihy o předání a převzetí služby [ústav] (dále jen „DSS“) s odkazem na informativní sešit pro zaměstnance DSS (červený sešit), kdo je oprávněn poskytovat léčivé přípravky pacientům. Žalobkyně upozornila na to, že o nadcházejícím víkendu jakožto i o víkendech dalších měly práci vykonávat pouze pečovatelky a v zařízení nebyla přítomna žádná zdravotní sestra. O této skutečnosti informovala téhož dne i pracovníky na tísňových linkách 158 a 155 a oznámení zaslala rovněž na e-mail [e-mail] a rodinným příslušníkům klientů DSS. Zdůraznila, že není pravdou, že by znemožnila přístup k lékům, neboť neměla možnost předat službu jiné zdravotní sestře. Skříňka s léčivými přípravky byla uzamčena a pečovatelky a pracovnice v sociálních službách nejsou oprávněny, jakkoliv s léčivými přípravky nakládat. S pracovnicemi noční směny se žalobkyně ani nemohla potkat, protože opustila pracoviště dříve, než pracovnice noční směny měly nastoupit. Ani mezi nimi však nebyla žádná zdravotní sestra. Žalobkyně zdůraznila, že nemohlo z její strany dojít k porušení § 301 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“), když přísným dodržováním vyhlášky č. 55/2011 Sb., zamezila pečovatelkám jakkoli nakládat s léčivými přípravky a pečovatelky se nemohou domáhat práva představující možnost poskytování těchto přípravků. Dále uvedla, že není pravdou, že některým klientům rozdala veškeré jejich dostupné léky k nekontrolovatelnému užití. Žalobkyně naopak přesným dodržováním vyhlášky zamezila odborně nezpůsobilému personálu jakkoli nakládat s léčivými přípravky a „nedopustila riziko jejich nesprávného užití“ mimo její pracovní dobu.

5. Žalovaná naopak tvrdila, že klienti dle Domovního řádu DSS mohou užívat jen takové léky, které jim předepíše jejich praktický lékař, léky klientům chystá a podává všeobecná zdravotní sestra, pokud není určeno jinak. Léky jsou pak uchovávány v sesterně. Povinností zdravotní sestry je na základě předpisu ošetřujícího lékaře připravit a rozdělit jednotlivým klientům léky do tzv. lékovnic, které jsou skladovány ve skříňce v sesterně, ke které mají přístup všichni zaměstnanci, aby mohli léky klientům přinést dle potřeby. V případě, že není na pracovišti přítomna zdravotní sestra přinesou a připomenou klientům užití jejich již připravených léků pečovatelky. Je vyloučeno, aby kterýkoliv z klientů užíval léky samostatně bez dozoru. Žalovaná zdůraznila, že se řídila stanoviskem [orgán veřejné moci] k podávání léčiv, dle kterého mohou pečovatelky pouze připomenout klientovi, zda si již sám vzal léky a případně mu lék na jeho pokyn podat, pokud na něj nedosáhne. Žalobkyně však dne 30. 4. 2021 uzamkla skříň, ve které jsou uchovávány lékovnice s léky klientů a klíč od skříně si ponechala, kdy pouze do červeného sešitu poznamenala, že v době nepřítomnosti všeobecné sestry není v DSS žádná jiná odborná osoba k poskytování léků. Tuto skutečnost sdělila pracovnicím denní směny, klientům a dále ji zaslala e-mailem rodinným příslušníkům a na e-mail [e-mail]. Skříňka s léky musela být následně rozbita, aby došlo ke kontrole léků a k jejich přípravě a poskytnutí klientům. Ve skříňce nebyly řádně připraveny lékovnice. Žalobkyně sdělením informace rodinným příslušníkům, že není zabezpečena odborná péče pro klienty DSS jednala v rozporu s oprávněnými zájmy žalované a ohrozila její dobrou pověst. Žalobkyně následně provedla dne 5. 5. 2021 kontrolu kanceláře žalobkyně, kde našla volně ležící odpad a léky, jakož i dokumenty s osobními údaji současných i minulých klientů, kopie občanských průkazů a lékařské zprávy. Incident se stal tentýž den, kdy žalobkyně byla odvolána z funkce vedoucí DSS.

6. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů došel k závěru, že žalobkyně pracovala pro žalovanou od [datum] na pozici [funkce], kdy s účinností od [datum][Anonymizováno]byla žalobkyně jmenována do funkce [funkce] [ústav] a téhož dne došlo ke změně pracovní smlouvy ve sjednaném druhu práce na [funkce]. Posláním [ústav] bylo zajistit seniorům se sníženou soběstačností podporu, pomoc a laskavou péči, cílovou skupinou jsou senioři, kteří z důvodu věku nebo nemoci nejsou schopni bez pomoci pečovat o vlastní osobu a vykonávat každodenní činnosti. Pokud nejsou zaměstnanci sociální služby zdravotnickými pracovníky, nejsou oprávněni podávat léky, ale mohou v rámci sociální asistence pouze připomenout klientovi, zda si již sám vzal léky a případně mu lék na jeho pokyn podat, pokud na něj nedosáhne. Dne 30. 4. 2021 si žalobkyně převzala odvolání z funkce [funkce] ke dni 7. 5. 2021. Dne 30. 4. 2021 v podvečerních hodinách byla kontaktována ředitelka DSS zaměstnankyní pracovnicí DSS paní [jméno FO] s tím, že žalobkyně znemožnila přístup k lékům klientů. Následně za účasti ředitelky, zdravotní sestry, místostarostky a vedoucí odboru byla provedena kontrola pracoviště a léků. Bylo zjištěno, že žalobkyně uzamkla skříňku s léky, učinila zápis o personální situaci do červeného sešitu, rozdala veškeré léky některým klientům. Uzamčená skříňka byla následně rozbita a přítomná zdravotní sestra léky připravila. Klienti byli ze situace rozrušeni v důsledku informací poskytnutých žalobkyní. Dne 30. 4. 2021 bylo u žalované 11 klientů, kdy pět z těchto klientů mělo večer u sebe všechny své léky. Zbývající pacienti měli léky uzamčené na sesterně. Klienti, jenž měli léky u sebe trpí stavem po cévní mozkové příhodě, neurčenou demencí, zlomeninou krčku kosti stehenní, primární hypertenzí (tj. vysoký krevní tlak) a diabetem mellitus. Dne 3. 5. 2021 se žalobkyně na začátku pracovní doby nedostavila na pracoviště. Od uvedeného data byla žalobkyně vedena v dočasné pracovní neschopnosti. Dne 13. 5. 2021 si žalobkyně převzala Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12. 5. 2021. Žalobkyně informovala žalovanou o tom, že trvá na tom, aby její pracovní poměr nadále pokračoval. Žalobkyně má v každý pátek pracovní dobu do 15:30 hod. Žalobkyně v tento den zapsala do Knihy předání a převzetí služby poznámku, že je nutné si přečíst červený sešit, ve kterém uvedla, že dle vyhlášky 55/2011 Sb. může léky podávat mimo jiné všeobecná sestra, a tedy v případě její absence není v DSS jiná odborná osoba, která by léky mohla poskytovat. Potřebné léky klientům předepisuje jejich praktický lékař, tyto zajišťuje předem rodina nebo pečující osoba tak, aby byly zdravotnímu personálu předány. V zařízení DSS podává léky klientům všeobecná zdravotní sestra po jídle ráno, v poledne a večer, není-li určeno jinak. Zaměstnanci byli informováni, že lékovky připravuje zdravotní sestra a tyto pak může pečovatelka podat klientům. V případě noční směny byly podávány léky připravené zdravotní sestrou. Strany označily za nesporné, že po skončení služby žalobkyně dne 30. 4. 2021 neměla být podle rozpisu na navazující noční směně přítomna zdravotní sestra.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § 301 odst. a), § 72 a § 55 zák. práce a uvedl, že žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru byla podána včas, když tato jí byla doručena dne 13. 5. 2021 a žaloba byla podána dne 12. 7. 2021. Uvedl, že dle ust. § 301 zák. práce jsou zaměstnanci povinni vykonávat práci podle pokynů zaměstnavatele. Tato povinnost plnit pokyny nadřízených se týká pouze takových pokynů, které jsou vydány v souladu s právními předpisy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 3840/2014, ze dne 2. 9. 2015). Pouze pokyn, který by byl rozporu s právními předpisy není zaměstnanec povinen splnit a s nesplněním takového pokynu není spojován žádný negativní právní důsledek pro zaměstnance. V projednávané věci byl žalobkyni jakožto zdravotní sestře (vedoucí sestře), udělen pokyn, aby připravovala pro klienty léky do lékovnice, které následně v době její nepřítomnosti použijí pečovatelky k odnesení léků klientům. Žalobkyně lékovnice s léky nepřipravila a přístup k lékům byl ostatnímu personálu zamezen zamknutím skříňky s léky. Soud I. stupně uvedené jednání hodnotil jako porušení povinností žalobkyně a postup v rozporu s pokyny žalované. Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalobkyně, že jednala v souladu se zákonem a jednala tak, aby „nedopustila riziko nesprávného užití léků v době mimo její pracovní dobu osobami odborně nezpůsobilými“. K výkladu právního předpisu a jeho vztahu k pokynu zaměstnavatele se vyjadřoval již Nejvyšší soud ČR, který ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4467/2007 uvedl, že „jestliže o výkladu právního předpisu vznikne pochybnost a zaměstnavatel právní předpis vyloží, je zaměstnanec povinen takový pokyn splnit“ (obdobně též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3840/2014). Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně by mohla odmítnout splnění pokynu zaměstnavatele jen v případě, že by byl v rozporu s kogentním ustanovením právního předpisu, avšak nikoliv v uvedeném případě, kdy zákon nestanovuje zákaz pečovatelkám přinesení léků klientům ze skříňky.

8. Dalším důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyně bylo, že žalobkyně zcela v rozporu s pokyny žalované dala některým klientům do dispozice nepotřebně velké množství léků. Přestože žalobkyně namítá, že klienti DSS byli plně svéprávní, neospravedlňuje to chování žalobkyně v rozporu s jasnými pokyny žalované. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené porušení pracovních povinnosti představuje porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, soud I. stupně dále nehodnotil další žalovanou namítané porušení povinností žalobkyní.

9. Soud I. stupně dále uvedl, že k uvedenému incidentu dne 30. 4. 2021 došlo bezprostředně poté (tentýž den večer), kdy byla žalobkyně odvolána z funkce vedoucí. Žalobkyně pracovala pro žalovanou od února roku 2019, kdy od září roku 2019 byla rovněž na pozici vedoucí sestry a vedoucí odlehčovací služby. Musela tedy vědět, jak jsou léky podávány klientům. Žalobkyně informovala rodinné příslušníky klientů, že na pracovišti není odborný personál k podávání léků v době zasažené virem COVID-19, kdy lze předpokládat, že došlo k vyvolání obav. Uvedenou informaci se dozvěděli rovněž samotní klienti, které to rozrušilo. Žalobkyně zamezila pracovnicím DSS přístup do skříňky s léky, kdy tuto skutečnost nesporuje. Své povinnosti však porušila zejména tím, že nepřipravila do skříňky lékovnice s léky, které by následně mohly pečovatelky odnést klientům, a to se znalostí skutečnosti, že nejsou odborně způsobilé k přípravě léků pro klienty. V souhrnu výše uvedených okolností soud I. stupně shledal porušení povinností žalobkyně vztahující se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána proti žalobkyni náhrada nákladů v celkové výši 13 552 Kč podle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“).

11. V doplňujícím rozsudku pak soud I. stupně uvedl, že ve vztahu k okamžitému zrušení pracovního poměru se nemohlo jednat o právní jednání zdánlivé, neboť žalobkyně obdržela okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12. 5. 2021 v písemné podobě. V řízení pak nevyšlo najevo, že by ze strany zaměstnavatele chyběla vážná vůle a s ohledem na odůvodnění okamžitého zrušení pracovního poměru nelze ani dojít k závěru, že by toto bylo neurčité nebo nesrozumitelné.

12. Výrok o nákladech řízení u doplňujícího rozsudku odůvodnil ustanovením § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalované dle obsahu spisu nevznikly žádné náklady řízení spojené s vydáním doplňujícího rozsudku.

13. Proti tomuto rozsudku soudu I. stupně podala včasné odvolání žalobkyně.

14. Žalobkyně své odvolání ze dne 25. 9. 2023 doplnila dne 8. 11. 2023 a v odvolání uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. a), b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Žalobkyně nejprve na straně 1 až 5 doslova citovala rozsudek soudu I. stupně. Poté uvedla, že soud I. stupně byl nesprávně obsazen, není zřejmé, proč došlo ke změně soudkyně z [tituly před jménem] [jméno FO] na [tituly před jménem] [jméno FO] a rovněž ze spisu nelze zjistit, zda existovaly objektivní překážky na straně přísedícího [jméno FO] pro jeho nepřítomnost na jednání dne 20. 7. 2022 a 23. 1. 2023 a přísedící [jméno FO] na jednání 27. 4. 2023 a proč posledně jmenovaná přísedící nebyla volána na jednání dne 27. 6. 2023. Nadto upozornila, že z listiny založené na č. l 422 spisu není seznatelné jakého data byla vytvořena, zda dne 27. 7. 2023 nebo dne 25. 8. 2023. Žalobkyně rovněž namítala, že řízení nebylo řádně koncentrováno podle § 118b o.s.ř., když poučení podle 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. bylo uvedeno pouze na některém dokumentu, kterým byla žalobkyně předvolána k soudnímu jednání. Soud I. stupně žalobkyni rovněž neseznámil s výsledky své přípravy. Listinné důkazy provedl soud I. stupně pouze formálně. Z protokolu o jednání nelze seznat, jakým způsobem byly listiny provedeny, tj. zda byly listiny přečteny nebo byl pouze sdělen jejich obsah. Soud I. stupně žalobkyni ani nepoučil podle ustanovení § 119a o. s. ř.

15. Žalobkyně v rámci svého odvolání dále na straně 7 až 11 citovala svou žalobu, na straně 21 a 22 pak doplnění žaloby a následně na několika stranách citovala obsah dokumentů nacházeních se ve spise, zejména přípis [právnická osoba] ze dne 14. 12. 2020 a 14. 4. 2021, předběžné vypořádání úhrad za rok 2021, kdy k těmto dokumentům uvedla, že pokud by žalovaná neměla s [právnická osoba] anebo s jinými pojišťovnami uzavřenou zvláštní smlouvu, nemohla by poskytovat žádnou ošetřovatelskou službu, tj. podávat léčivé přípravky vlastními zdravotními pracovníky, tj. všeobecnými sestrami. K čemuž také následně došlo viz č.l. 406 spisu. Dále citovala přípis [ústřední orgán] ze dne 24. 10. 2023, ke kterému uvedla, že pracovník, který je pod dokumentem podepsán již není zaměstnancem [ústřední orgán]. Tento dokument pak [ústřední orgán] nedohledalo, tudíž se nejedná o žádné stanovisko tohoto ministerstva a tím tedy žalobkyně popírá existenci a věrohodnost důkazu. Uvedla, že z přípisu [ústřední orgán] ze dne 9. 6. 2021 vyplynulo, že pokud po pracovní době všeobecné sestry, tj. po zbytek pracovního dne a dále během noční směny, během denní a noční směny o víkendech či svátcích jsou léčivé přípravky poskytovány uživatelům pečovatelkou/pracovníkem v sociálních službách, pak je takový postup zcela v rozporu s vyhláškou č. 55/2011 Sb., o činnostech zdravotnických pracovníků. V rámci poskytování pobytové odlehčovací služby tak dochází k přejímání, kontrolování, ukládání a podávání léčivých přípravků osobami odborně nezpůsobilými. Dále poukázala na protokol o kontrole [správní orgán] ze dne 22. 7. 2021, ze kterého vyplynulo, že zdravotní péče byla v době vymezeného časového úseku poskytována osobami způsobilými k výkonu zdravotnického povolání, zároveň však bylo řečeno, že tato péče byla poskytována odborně způsobilými osobami pouze v měsíci dubnu, a to v čase omezeném pracovní dobou ranní směny zdravotní sestry žalobkyně a paní [jméno FO]. Z rozhodnutí [správní orgán] ze dne 28. 7. 2022 bylo rozhodnuto, že se žalovaná uznává vinnou ze spáchání přestupku podle § 117 odst. 1 písm. b) zákona č. 372/2011 Sb., kterého se měla dopustit tím, že v době od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 poskytovala zdravotní služby prostřednictvím osoby, která nebyla způsobilá k výkonu zdravotnického povolání. Za uvedený přestupek jí byla uložena pokuta ve výši 75 000 Kč. Žalobkyně k tomu uvedla, že podle § 135 odst. 1 o.s.ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo jej spáchal. Dále žalobkyně poukázala na skutečnost, že v souvislosti s uložením pokuty za přestupek byla rovněž žalovaná nucena přijmout řadu opatření. V souvislosti s tím byly aktualizovány všechny vnitřní předpisy, pravidla, standardy atd. týkající se provozu DSS.

16. Žalobkyně rovněž namítala, že soud I. stupně neprovedl důkaz audiozáznamem tísňové linky 158, kdy žalobkyně dne 30. 4. 2021 v 18: 57 hod. uskutečnila volání na tuto tísňovou linku, kde oznámila, že žalovaná provozuje [ústav], kde se provozuje odlehčovací sociální služba v nepřetržitém provozu a v rámci tohoto provozu jsou přítomny pouze dvě pečovatelky. V nepřítomnosti všeobecné sestry tak není zabezpečeno podávání léčivých přípravků v rámci zdravotní péče. Telefonickým oznámením se žalobkyně zprostila odpovědnosti za případný trestný čin. Dalším neprovedeným důkazem je audionahrávka hovoru žalobkyně, která oznámila výše uvedené téhož dne v 19: 14 hod. rovněž na linku 155.

17. Žalobkyně poukázala na vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 55/2011 Sb., která stanovuje, jaké činnosti může všeobecná sestra vykonávat bez odborného dohledu a na základě indikace lékaře. Podávání léčivých přípravků je v souladu s touto vyhláškou nedílnou součástí ošetřovatelského procesu a jako taková musí být vykonávána zdravotnickými pracovníky. Jiný zdravotnický pracovník – nelékař – podávat léčivé přípravky nemůže. V případě pobytových zařízení sociálních služeb, indikuje léčivé přípravky ošetřující lékař a všeobecná sestra (popřípadě zdravotnický asistent). Rozhodnutí o tom, který klient tohoto zařízení je schopen užívat léčivé přípravky sám, je plně na ošetřujícím lékaři. Za předepisování léčivých přípravků je zodpovědný lékař, za správnost provedení výkonu podávání léčiv je odpovědná všeobecná zdravotní sestra.

18. Ohledně připravování tzv. lékovky poukázala na stanovisko ředitelky DSS, která uvedla, že by za záměnu (úmyslnou či neúmyslnou) dopředu hromadně připravených léčivých přípravků na dobu, kdy se na pracovišti nenachází zdravotní sestra, nesla odpovědnost zdravotní sestra, neboť umožnila osobám odborně nezpůsobilým nakládat s léčivými přípravky. Odkázala na listiny založené na č. l. 19, 22 a 117 spisu, které prokazují, že mimo pracovní dobu zdravotní sestry [jméno FO] a žalobkyně byly na pracovišti přítomny jen pečovatelky, které podávaly léčivé přípravky. Žalobkyně v souladu se zákonem upozorňovala žalovanou na nedostatky v oblasti podávání léčivých přípravků.

19. Závěrem žalobkyně žádala odvolací soud, aby rozhodnutí soudu I. stupně zrušil.

20. Žalobkyně podala odvolání také proti doplňujícímu rozsudku. V doplnění tohoto odvolání ze dne 28. 2. 2024 odkázala na své odvolání, které podala proti rozsudku ze dne 27. 6. 2023 a poukázala na zmatečnost jeho výrokové části, v níž je uvedeno chybné datum a č. j.

21. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila podáním ze dne 19. 8. 2024. Pokud žalobkyně namítala, že ze spisu není zřejmé, proč došlo ke změně v osobě předsedkyně senátu, pak k tomu uvedla, že toto vyplývá z listiny založené na č. l. 422, na kterou sama žalobkyně v jiné souvislosti odkazuje. Z této listiny pak lze zjistit, že ke změně předsedkyně senátu došlo z důvodu ukončení funkce dosavadní soudkyně. Ke změně v osobách přísedících žalovaná uvedla, že dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1542/2008 není vadou, když v konkrétním řízení proběhlo více jednání vždy za účasti jiných přísedících. Vzhledem k tomu, že před změnou přísedících nedošlo k žádnému jednání ve věci, je nutno považovat všechny podmínky změny přísedících za splněné. Žalobkyně ve svém odvolání zlehčuje a ospravedlňuje své jednání ze dne 30. 4. 2021. Žalovaná jednání žalobkyně dne 30. 4. 2021 nazývá mimořádnou událostí. Již soud I. stupně rozpoznal, že tvrzení žalobkyně, že údajně jednala dne 30. 4. 2021 v souladu se zákonem a tak, aby se nedopustila rizika nesprávného užití léků v době mimo její pracovní dobu osobami odborně nezpůsobilými, nemůže obstát, protože nezohledňuje skutečnost, že v době mimořádné události měla žalobkyně jasné pokyny od žalované, jakým způsobem s léčivými přípravky zacházet. Pokyny žalované byly ke dni mimořádné události zcela v souladu s použitelnými právními předpisy. Pokud v době mimořádné události bylo vydáno stanovisko [ústřední orgán] ČR k podávání léčiv pracovníkem v sociálních službách, podle kterého v rámci sociální asistence mohou zaměstnanci sociální služby, kteří nejsou zdravotnickými pracovníky, pouze připomenout klientovi, zda si již sám vzal léky, případně mu lék na jeho pokyn podat, pokud je umístěn na místě, kam klient sám nedosáhne a zákon tento postup explicitně nezakazoval, bylo zcela legitimní si v rámci činnosti žalované upravit způsob, jakým bude s léky klientů zacházeno a vtělit jej do vnitřních předpisů tak, aby byl co nejvíce chráněn život a zdraví klientů.

22. Odkaz žalobkyně na rozhodnutí [správní orgán] ze dne 28. 7. 2022, podle kterého byly v rámci činnosti žalované shledány nedostatky při podávání léků, je nepřiléhavý, neboť tato kontrola byla zahájena až několik měsíců po mimořádné události, přičemž konečné rozhodnutí bylo vydáno až rok po této události. V žádném případě tak nemohla mít kontrola ani její výsledek vliv na činnost žalované v době mimořádné události. Všichni zaměstnanci žalované (včetně žalobkyně) byli v době mimořádné události povinni dbát vnitřních předpisů a pokynů žalované. Ostatně žalobkyně jednala v souladu s pokyny žalované až do 30. 4. 2021, kdy byla odvolána z funkce vedoucí. Žalobkyně mohla kdykoliv před mimořádnou událostí informovat žalovanou o namítaných skutečnostech ke způsobu podávání léků, nicméně toto neučinila. Naopak se žalobkyně rozhodla pomstít žalované za odvolání z funkce s důsledky natolik závažnými, že žalované nezbývalo než ukončit s žalobkyní okamžitě pracovní poměr. Nad rámec uvedeného pak žalovaná uvedla, že v den mimořádné události byli u žalované pouze klienti, kteří nepotřebovali podávání léčivých přípravků všeobecnou zdravotní sestrou. Klienti měli v rámci běžné praxe u žalované povinnost před zahájením jejich pobytu všechny své léky odevzdat žalované a užívat jen ty léky, které jim budou doneseny (tzn. jen ty léky, které budou odborně nachystány zdravotní sestrou). Klienti s tímto smluveným postupem výslovně souhlasili a také tento způsob užívání léků očekávali. Žalobkyně v rozporu s pokyny žalované k některým lékům zcela omezila přístup, ale rovněž dala dne 30. 4. 2021 některým klientům do dispozice nepotřebně velké množství léků.

23. Závěrem žalovaná žádala odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně, jako věcně správný, potvrdil a přiznal žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

24. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

25. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění a uvedl, jak skutková zjištění posoudil po stránce právní, nicméně s právním hodnocením se odvolací soud ztotožňuje pouze částečně.

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně namítala i řadu procesních pochybení soudu I. stupně, bude se odvolací soud nejprve věnovat těmto odvolacím námitkám.

27. K odvolací námitce, že ve věci rozhodoval senát, který byl nesprávně obsazen, neboť ze spisu nebylo zjistitelné, proč došlo ke změně v osobě předsedkyně senátu z [tituly před jménem] [jméno FO] na [tituly před jménem] [FO2] a zda existovaly objektivní překážky pro neúčast přísedících, odvolací soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3213/10, ze dne 02. 06. 2011, dle kterého součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, ve vztahu k účastníkům řízení. Základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce), resp. v tomto případě právo na zákonného přísedícího, totiž není vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov. III. ÚS 29/01). O tom, že pravidla pro soudce se vztahují i bez dalšího na přísedící, pak není třeba pochybovat. Zákonná úprava je totiž založena na tom, že přísedící musí splňovat v zásadě stejné podmínky jako profesní soudce (vyjma odbornosti) a při rozhodování má také stejné postavení (jeho hlas má stejnou váhu). Požadavek na zákonného soudce (přísedícího) není ovšem možné též absolutizovat. Samozřejmě existují situace (nemoc, dovolená, pracovní cesta apod.), kdy senát nebude moci rozhodovat v původně určeném složení. V jiném, než určeném složení však může příslušný senát, stanovený rozvrhem práce, rozhodovat pouze tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců či přísedících důvodná (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 307/03). V takovém případě se ovšem zastoupení soudců i přísedících, stejně jako složení senátů, musí řídit předem stanovenými pravidly určenými rozvrhem práce. Z obsahu spisu přitom vyplývá (č. l. 354 a č. l. 422), že s ohledem na rozvrh práce účinný od 3. 4. 2023 bude uvedenou věc po [tituly před jménem] [jméno FO] projednávat [tituly před jménem] [FO2], když tato převzala celou její agendu po odchodu [tituly před jménem] [jméno FO] z justice. K obsazení senátu přísedícími je podstatné, že se ve věci konalo pouze jediné jednání, a to dne 27. 6. 2023, kde byli přítomni přísedící [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří byli voláni k jednání novou předsedkyní senátu [tituly před jménem] [FO2]. Nařízená jednání dne 23. 1. 2023, dne 11. 4. 2023 a 27. 4. 2023 se nekonala. K prvnímu nařízenému jednání byl volán [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], který se bez omluvy nedostavil. Jednání bylo odročeno na 23. 1. 2023 s tím, že přísedící [jméno FO] bude opakovaně předvolán. Na č. l. 339 se nachází omluva [jméno FO], který sděluje, že se nařízeného jednání nebude moci zúčastnit, neboť je na pracovní cestě. Na stejném listě se pak nachází úřední záznam, že na základě emailu pana [jméno FO] bude volán další přísedící. K nařízenému jednání na 23. 1. 2023 je volán nový přísedící [tituly před jménem] [jméno FO]. Z důvodu žádosti žalované (č. l. 345), je nařízené jednání odročeno na 11. 4. 2023, kde jsou opakovaně předvolání přísedící [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. K žádosti žalobkyně o odročení jednání (č. l. 352) bylo jednání odročeno na 27. 4. 2023, kdy na toto jednání byla namísto [tituly před jménem] [jméno FO] volána přísedící [jméno FO], která nicméně reagovala emailem (č. l. 367), že se nařízeného jednání nemůže zúčastnit, neboť je na dovolené. K věci byl volán opět [tituly před jménem] [jméno FO]. Jak již bylo uvedeno výše, ve věci je podstatné, že se v dané věci konalo pouze jediné jednání. K tomuto jednání byli řádně obesláni přísedící, kteří ve věci rovněž rozhodovali. Skutečnost, že se přísedící z jednání omluví, je dle rozvrhu práce důvodem pro volání přísedícího náhradního, přičemž přísedící není povinen soudu dokládat důvod své nepřítomnosti. Nicméně by nevadilo dokonce ani to, jestliže by v dané věci proběhlo více soudních roků, přičemž by byl senát pokaždé obsazen jinými přísedícími. V takovém případě postačí pouze splnit podmínku sdělení obsahu přednesů a provedených důkazů na počátku jednání (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1542/2008). K této otázce tedy odvolací soud uzavírá, že zásada zákonného soudce, resp. soudců byla splněna a odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. naplněn není.

28. K chybné poučovací povinnosti dle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. resp. 118b o. s. ř. a rovněž 119a o.s.ř. odvolací soud uvádí, že ani zde žádného pochybení ze strany soudu I. stupně neshledal. Poučovací povinnost je zakotvena v ustanovení § 5 o. s. ř., který ukládá soudu, aby účastníkům poskytl poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Tato poučovací povinnost se provádí zásadně při jednání. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 4888/2014, ze dne 24. 2. 2015, je nutno odlišovat poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. na straně jedné a poučení podle § 118b o. s. ř. a § 119a odst. 1 o. s. ř. na straně druhé. Poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. je svým obsahem adresnou výzvou účastníku k doplnění buď konkrétních tvrzení, nebo důkazů, jestliže by pro jejich neuvedení měl být ve sporu neúspěšný pro neunesení povinnosti tvrzení nebo povinnosti důkazní. Proto je v těchto případech nutné, aby z protokolu o jednání bylo jasně patrné, k čemu směřovala výzva účastníku podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. i s poučením o následcích při nesplnění této výzvy (k tomu shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4255/2011) jakým způsobem účastník na tuto výzvu reagoval. Naproti tomu poučení podle § 118b a § 119a odst. 1 o. s. ř. není adresnou výzvou účastníku k uvedení tvrzení nebo důkazů, které doposud v řízení uvedeny nejsou, ale pouze obecným ohlášením koncentrace řízení a neúplné apelace s informací o tom, kdy a za jakých podmínek koncentrace řízení a neúplná apelace nastoupí. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně došel k závěru, že žalobkyně již pro věc tvrdila všechny rozhodné skutečnosti, které rovněž i podložila důkazy, nevyvstala povinnost k poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. Naproti tomu byli účastníci řádně poučeni dle ustanovení § 118b o. s. ř a rovněž dle ustanovení § 119a o. s. ř., jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem I. stupně (viz č. l. 390 p. v.). I v tomto směru jsou odvolací námitky žalobkyně liché. Stejně tak pak jsou nedůvodné námitky vztahující se k provádění listinných důkazů, když z protokolu o jednání ze dne 27. 6. 2023 založeném na č. l. 388 až 391 je patrné, že soud I. stupně prováděl důkazy sdělením jejich podstatného obsahu, tedy v souladu s ustanovením § 129 o. s. ř.

29. Jako nedůvodnou a zejména pro rozhodnutí soudu I. stupně zcela irelevantní shledal odvolací soud námitku žalobkyně, že je na žádosti předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku uvedeno špatné datum. Odvolací soud předně konstatuje, že i v případě, že by tato námitka byla opodstatněná, nebyla by odvolacím důvodem podle ust. § 205 odst. 2 o. s. ř. Nadto však nutno konstatovat, že v tomto případě ani k žádnému pochybení ze strany předsedkyně senátu soudu I. stupně nedošlo, když rozsudek byl vyhlášen dne 27. 6. 2023 a v třicetidenní lhůtě dne 27. 7. 2023 byla ze strany předsedkyně senátu vyhotovena žádost o prodloužení lhůty pro jeho vyhotovení. Tato lhůta pak byla místopředsedou soudu prodloužena do 25. 8. 2023.

30. K meritu věci pak odvolací soud uvádí, že projednávanou věc je třeba posoudit podle zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 30. 6. 2021 (zákoník práce, ve zkratce zák. práce).

31. Dle ust. § 55 odst. 1 zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců; b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

32. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem zákon charakterizuje jako „výjimečné“. U důvodu uvedeného v § 55 odst. 1 pod písm. b) zák. práce bude požadavek „výjimečnosti“ naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Pro posouzení, zda jsou v daném případě dány takové okolnosti, které odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli (ne)lze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával, budou většinou rozhodující konkrétní okolnosti, za nichž k důvodu pro rozvázání pracovního poměru došlo, s přihlédnutím k tomu, jaký dopad na plnění funkcí zaměstnavatele na jedné straně a na postavení zaměstnance (například vzhledem k jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům) na straně druhé by jeho další zaměstnávání (případně do uplynutí výpovědní doby) v prvním případě či skončení pracovního poměru ve druhém případě mělo. Pro použití tohoto důvodu skončení pracovního poměru musí být splněny dva předpoklady. Zaměstnanec musí porušit některou z povinností, jež vyplývá z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (zejména § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce, § 301 zák. práce a § 304 zák. práce), a zároveň musí toto porušení povinnosti dosáhnout zvlášť hrubé intenzity. Jednotícím kritériem všech povinností, jejichž porušení může být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, je, že se musí jednat o povinnosti vyplývající z toho pracovního vztahu, který má být tímto způsobem ukončen.

33. S žalobkyní byl rozvázán okamžitě pracovní poměr z důvodu, že dne 30. 4. 2021 měla přítomným pracovnicím noční směny DSS znemožnit přístup k lékům klientů tím, že uzamkla skříňku, ve které jsou léky skladovány, rovněž tak znemožnila podání léků klientům dle rozpisu. Přítomným pracovnicím měla žalobkyně odmítnout poskytnout informaci o tom, kdo léky klientům podá. Některým klientům, včetně klientů s kognitivní poruchou či klientům s anamnesticky doloženým předávkováním léků, byly rozdány jejich veškeré dostupné léky k nekontrolovanému užití. Žalobkyně rovněž měla poskytnout informace, že v DSS není odborný personál, čímž rozrušila klienty a jednala tak v rozporu se základním posláním DSS uvedeným ve standardu č. 1 o podpoře, pomoci a péči klientům. Žalobkyně jakožto zdravotnice nerespektovala zdravotní indikaci s nařízenou medikací klientů, nezajistila pravidelné a správné dávkování léků a dopustila riziko jejich nesprávného užití ze strany klientů. Kontrolou dodržování bezpečnosti práce na pracovišti byla dne 5. 5. 2021 provedena kontrola všech prostor DSS, kdy v kanceláři žalobkyně bylo nalezeno velké množství alkoholu, volně ležících léků, lékařské zprávy a dokumentace klientů včetně osobních údajů čímž porušila své povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové a nemajetkové újmě a stran nakládání s osobními údaji 34. Odvolací soud především uvádí, že v dané věci byl skutkový stav mezi účastníky v podstatě nesporný. Žalobkyně nesporovala jednotlivá vytýkaná porušení pracovních povinností, pouze vysvětlovala a ospravedlňovala tento svůj postup v dané věci. Žalobkyně potvrdila, že dne 30. 4. 2021 znemožnila přístup k lékům klientů DSS a znemožnila jejich podání dle rozpisu, nicméně uvedla, že neměla možnost službu jiné zdravotní sestře předat. Dále výslovně uvedla, že tímto svým jednáním naopak zamezila pečovatelkám v DSS jakkoli nakládat s léčivými přípravky. Nesporovala, že některým klientům rozdala jejich veškeré dostupné léky k nekontrolovatelnému užití, ale toto své jednání odůvodňovala tím, že dne 30. 4. 2021 pobývali u žalované výhradně svéprávní klienti.

35. Žalobkyně ve své podstatě svou žalobu, vyjádření i odvolaní postavila na tom, že jednala zcela a jen v souladu se zákonem, když léky může klientům DSS podávat výhradně zdravotní sestra, a nikoliv jiný odborný personál, jako je ošetřovatelka, pečovatelka apod. Pokud tedy dne 30. 4. 2021 po svém odvolání z funkce uzamkla skříňku s léky, aby se k ní nemohl dostat tzv. „neodborný personál“ a naopak některým klientům rozdala veškeré léky k nekontrolovatelnému užití, jednala tak z důvodu, aby zabránila neodbornému personálu v manipulaci s léky. I když je odvolací soud v zásadě stejného názoru jako žalobkyně ohledně toho, že podávat léky může pouze všeobecná zdravotní sestra a nikoli jiný odborný personál DSS, jak bude vysvětleno níže, nelze ospravedlnit chování žalobkyně, která ohrozila zdraví osob pobývajících v DSS.

36. Jak správně zjistil soud I. stupně z [Anonymizováno] řádu [ústav] léky klientům předepisuje ošetřující lékař a tyto jsou následně rodinou či pečující osobou předány personálu žalované. Léky klientům v zařízení podává všeobecná zdravotní sestra po jídle ráno, v poledne a večer, není-li uvedeno jinak. Uvedený [Anonymizováno] řád je pak zcela v souladu s ustanovením § 11 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách (dále jen zákon č. 372/2011 Sb.), dle kterého zdravotní služby lze poskytovat pouze prostřednictvím osob způsobilých k výkonu zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotních služeb. Stejně je to pak v souladu s vyhláškou č. 55/2011 Sb., která vymezuje kompetence všeobecné zdravotní sestry. Z uvedeného tedy vyplývá, že podávání léků v DSS mělo být zabezpečeno všeobecnou zdravotní sestrou. Ke stejnému závěru ostatně dospěl i [správní orgán] dne 28. 7. 2022, č.j. [spisová značka] který rozhodl o uložení pokuty ve výši 75 000 Kč mimo jiné za přestupek spočívající v tom, že žalovaná v rozporu s ustanovením § 11 odst. 3 zákona č. 372/2011 Sb. poskytovala v období od 1. 4. 2021 do 30. 6. 2021 zdravotní služby prostřednictvím osoby, která nebyla způsobilá k výkonu zdravotnického povolání nebo k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotních služeb. Pokud pak soud I. stupně odkazoval na nedatovaný dopis [tituly před jménem] [jméno FO], zástupce ředitele odboru sociálních služeb, sociální práce a sociálního bydlení [ústřední orgán], pak dle odvolacího soudu z uvedeného přípisu nevyplývá, že by léky mohla podávat osoba odlišná od všeobecné zdravotní sestry nebo ošetřujícího lékaře. Nadto tento přípis nemá na rozdíl, od výše uvedené zákonné úpravy, právní závaznost. V tomto směru tedy odvolací soud přisvědčil námitkám žalobkyně. Nicméně ani uvedený výklad nemůže ospravedlnit jednání žalobkyně, která při svém odchodu z práce dne 30. 4. 2021 v 15:30 hod. musela vědět, že pokud zamkne skříňku s léky, aby se do ní nedostal neodborný personál, zároveň tím ohrozí klienty v DSS, kterým nebudou tyto léky ze strany zařízení DSS podány. Nadto nelze přehlédnout, že uzamčením léků do skříně znemožní přístupu k nim i odborně způsobilým osobám (lékař, zdravotní sestra). Uvedený výklad pak už vůbec nemůže ospravedlnit chování žalobkyně spočívající v tom, že sama rozhodla, kterým klientům je možno rozdat léky k jejich nekontrolovanému užití a které naopak ohrozila tím, že jim léky nebudou včas podány. Tímto svým jednáním pak porušila ustanovení § 249 odst. 1 zák. práce, dle kterého je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě, nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Dle tohoto ustanovení je součástí obecné pracovněprávní prevence povinnost zaměstnance počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku ani k bezdůvodnému obohacení. Tato povinnost ukládá zaměstnanci určitý způsob chování v průběhu celého pracovního poměru, aniž by ještě hrozila nějaká škoda, aby se při výkonu práv a povinností z pracovního poměru vystříhal situací, které podle obecných zkušeností mohou vést ke vzniku škody. Zaměstnanec je obecně povinen zachovávat při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním vždy takový stupeň pozornosti, který lze po něm vzhledem ke konkrétní časové a místní situaci rozumně požadovat a který – objektivně vzato – je způsobilý zabránit či alespoň co nejvíce omezit riziko vzniku škod na zdraví a majetku. Pokud pak zjistí, že by ke škodě mohlo dojít je dle tohoto ustanovení povinen uvedené oznámit svému zaměstnavateli. Jak bylo nicméně zjištěno soudem I. stupně, a hlavně z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že tímto se žalobkyně v žádném případě neřídila. Nejen, že jako zdravotní sestra, musela předpokládat, že rozdáním léků k nekontrolovanému užití, a naopak zabráněním některým pacientům v podání léků, může vzniknout škoda na zdraví, ale o uvedeném ani neinformovala svého zaměstnavatele, a to ani v minulosti a ani předmětného dne 30. 4. 2021. Namísto toho jednala zcela neadekvátně, když o situaci u žalované informovala předsedu vlády, volala na tísňové linky 155 a 158 a kontaktovala rodinné příslušníky klientů.

37. Jak bylo uvedeno výše, v ustanovení § 55 odst. 1 pod písm. b) zák. práce bude požadavek „výjimečnosti“ naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Odvolací soud je toho názoru, že tento požadavek výjimečnosti byl v případě porušení povinností ze strany žalobkyně naplněn, neboť na žalované nelze požadovat, aby dále zaměstnávala žalobkyni, která vědomě ohrozila klienty DSS, seniory se sníženou soběstačností. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zcela úmyslně uzamkla skříňku s léky a tím některým klientům (seniorům) znemožnila užití jejich léků, a naopak některým klientům (seniorům) rozdala léky k nekontrolovanému užití, nelze po žalované požadovat, aby takto byli klienti ohroženi po dobu dvou měsíců, kdy by mohla plynout výpovědní doba v případě ukončení pracovního poměru výpovědí. Intenzita odůvodňující porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem, které vyústilo v okamžité zrušení pracovního poměru, byla naplněna.

38. Odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že pokud byl důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru naplněn již shora popsanými skutky, z důvodu hospodárnosti řízení se nebylo třeba zabývat ještě dalšími důvody uvedenými v okamžitém zrušení pracovního poměru.

39. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal správným rozsudek soudu I. stupně o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, shledal správným i doplňující rozsudek soudu I. stupně, kterým byla rovněž zamítnuta žaloba, aby byla uložena povinnost žalované přidělovat žalobkyni práci. Povinnost přidělovat žalobkyni práci v řízení nevyvstala, když s žalobkyní byl platně ukončen pracovní poměr okamžitě a zároveň se nejednalo o zdánlivé právní jednání, jak správně odůvodnil soud I. stupně. V tomto směru lze na jeho odůvodnění plně odkázat. Nadto žalobkyně proti meritornímu rozhodnutí doplňující rozsudku ani nebrojila, namítala pouze jeho zmatečnost, když ve výroku bylo uvedeno špatné číslo jednací. Toto pochybení pak bylo odvolacím soudem napraveno tak, že byl rozsudek vyhlášen ve správném znění, jak uvedeno ve výroku č. I rozsudku odvolacího soudu.

40. Ani odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b) až g) o. s. ř. tak naplněny nejsou a odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně, ve znění doplňujícího rozsudku, který odvolací soud uvedl ve správném znění, potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správných nákladových výroků, které byly učiněny v souladu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle zásady úspěchu ve věci, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když žalovaná se do nákladových výroků neodvolala.

41. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal plně úspěšné žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 10 406 Kč. Tyto sestávají z nákladů zastoupení advokátem za dva úkony právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), za vyjádření k odvolání ze dne 19. 8. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. a účast na jednání dne 20. 11. 2024 před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. Výše jednoho úkonu právní služby činí podle § 9 odst. 3 písm. a) a. t. v součtu podle § 9 odst. 1 a. t . 4 000 Kč (§ 8 odst. 3 a. t.). Odvolací osud přitom vyšel v případě nároku na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč dle § 9 odst. 3 a. t. a v případě nároku na uložení povinnosti žalované přidělovat práci z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč dle § 9 odst. 1 a.t. K odměně advokáta ve výši 8 000 Kč přičetl dvě náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý z těchto úkonů a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 600 Kč ve výši 1 806 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 10 406 Kč jsou splatné k rukám advokáta žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

Poučení