62 Co 311/2024 - 237

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalovanému: [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného [Jméno zainteresované společnosti 1/0], [název], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 1/0] o [částka] Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 3. 2024, č. j. 11 C 126/2022-148, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích ad II. a III. potvrzuje.

II. Ve výroku IV. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že soudní poplatek činí [částka], jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

IV. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit státu náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů do právní moci rozsudku na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zastavil řízení ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I), žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % za dobu od [datum] do zaplacení do tří od právní moci rozsudku (výrok II), žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a dále jim uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále též jen ZSU) v souvislosti s pracovním úrazem – [Anonymizováno], který utrpěla dne [datum] při plnění pracovních úkolů jako zaměstnankyně žalovaného, a to konkrétně při manipulaci s pacientem na pokoji standardního oddělení A chirurgické kliniky žalovaného. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil z výpovědi žalobkyně, výpovědí svědků, znaleckého posudku č. [číslo] vypracovaného na objednávku žalobkyně dne [datum] soudním znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], MHA, znalcem oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, listinných důkazů, notářského zápisu ze dne [datum], zn. [číslo] s fotodokumentací, rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [číslo] a z nesporných tvrzení účastníků, zjistil skutkový stav, který podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, kdy pod body 7-15. uvedl zjištění, která učinil z jednotlivých provedených důkazů. Výsledný skutkový stav pak shrnul pod body 6 a 16 odůvodnění rozsudku, který odvolací soud uvádí v doslovném znění.

2. Žalobkyně byla zaměstnankyní žalovaného na pozici všeobecné sestry v době od [datum] do [datum], kdy tento pracovní poměr skončil výpovědí danou žalobkyni ze strany žalovaného podle ust. § 52 písm. c) zák. práce, neboť žalobkyně z důvodu úrazu dlouhodobě pozbyla způsobilost konat dosavadní práci a tuto práci již u žalovaného nesmí vykonávat (viz písemná výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] a potvrzení o zaměstnání ze dne [datum]).

3. Skutečnost, že žalobkyně z důvodu úrazu pozbyla dlouhodobě [podezřelý výraz] konat dosavadní práci u žalované byla prokázána lékařským posudkem vydaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb – oddělením nemocí z povolání žalované dne [datum]. S účinností od [datum] byla žalobkyni z důvodu dlouhodobě [podezřelý výraz], zapříčiněného jak středně těžkým neurologickým postižením (závažné postižení jednoho úseku páteře, závažná porucha statiky a dynamiky páteře s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, parestezie HK atd.), tak [podezřelý výraz], pro kterou je od roku 2019 v péči [podezřelý výraz], přiznána invalidita I. stupně, pro který poklesla její pracovní schopnost o 35 % a žalobkyně je schopna nadále vykonávat výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě (viz 2x posudek o invaliditě žalobkyně ze dne [datum] a [datum]).

4. Žalobkyně prodělala při plnění pracovních úkolů pro žalovaného dne [datum] úraz [podezřelý výraz] spočívající [podezřelý výraz] C5 - 6 s radikulopatií a tlakem na míchu. Žalobkyně absolvovala ambulantní vyšetření a hospitalizace v rámci první a [podezřelý výraz] za účelem stabilizace její krční páteře. I po prodělaných operacích u žalobkyně přetrvává mimo jiné omezení hybnosti krční páteře a levé horní končetiny, bolest mezi lopatkami a výše, závratě a bolestivé stavy v poloze vleže, způsobující [podezřelý výraz] s nutnou medikací. Při delším sezení je vyžadována krátká procházka a protažení. Žalobkyně se pro přetrvávají chronické bolesti léčí na [podezřelý výraz] s [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz], symptomy [podezřelý výraz] a [podezřelý výraz]. Její zdravotní stav se ustálil v roce 2019. Od [datum] jí byla přiznána invalidita I. stupně. [adresa] výrazně zasáhl do pracovního, osobního, společenského a rodinného života žalobkyně, neboť tato byla v období před úrazem všeobecnou sestrou žalovaného s ambicemi uplatnění v armádě, čemuž uzpůsobovala její profesní i studijní kariéru, přičemž pro výkon této pracovní pozice ztratila dlouhodobě způsobilost dle žalovaného coby jejího dosavadního zaměstnavatele, pročež jí byla dána výpověď, následně sice nastoupila v nemocnici [jméno FO] jako staniční sestra, této funkce se však vzdala ze zdravotních důvodů (přetrvávajících obtíží neumožňujících řádný výkon v denním provozu při plném pracovním úvazku) a na základě dohody se zaměstnavatelem tak později zastávala pracovní pozici všeobecné sestry na poloviční úvazek. V osobním životě došlo k útlumu jejích sportovních aktivit (byť nikoliv vrcholových) včetně adrenalinových, kterým se v období před úrazem začala věnovat, nenavštěvuje tolik kulturní a společenské akce a neplánuje a nerealizuje déletrvající výlety a dovolené, to vše pro trvající bolesti páteře a s tím spojené brnění a nespolehlivost rukou, pocity závratí, bolest hlavy a omezenou hybnost. Žalobkyně je po úrazu ve vyšší míře odkázána na pomoc manžela v péči o domácnost, s některými domácími pracemi pomáhá i sestra žalobkyně. [adresa] zasáhl rovněž do plánů žalobkyně založit rodinu, neboť těhotenství může zhoršit stav krční páteře žalobkyně a její nejistota v úchopu rukama v ní vyvolává obavy z upuštění dítěte. S rodinným životem je spojeno i omezení žalobkyně v intimním životě. Znalec ocenil odškodnění žalobkyně za ZSU částkou [částka] dle o. z. na základě Metodiky.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb. – zákoník práce, ve zkratce zák. práce. Uvedl jeho §§ 269, 271c, tato zákonná ustanovení odcitoval, dále uvedl nařízení vlády č. 276/2015 Sb. – jeho §§ 1 odst. 2, 2 odst. 2, která rovněž ocitoval, a konečně na zjištěný skutkový stav aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. – občanský zákon, ve zkratce o. z. když uvedl jeho §§ 2958, 13, 1958 odst. 2 a 1959 písm. e), tato zákonná ustanovení taktéž odcitoval. V úvodu právního posouzení ovšem poukázal na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a protokolů na tuto Úmluvu navazujících, uvedl čl. 8 odst. 1 sdělení Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb., dále čl. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 95 Ústavy ČR; zákonná ustanovení rovněž ocitoval.

6. K hodnocení důkazů provedených v řízení prvostupňový soud uvedl, že nemá důvodu pochybovat o věrohodnosti svědků a pravdivosti jimi učiněných výpovědí, stejně tak nepochyboval o pravdivosti tvrzení žalobkyně v rámci její účastnické výpovědi. K tomu vysvětlil, že v řízení bylo vyslechnuto 8 svědků, kteří se v podstatných bodech shodovali s tvrzeními žalobkyně. Naopak jako nevěrohodný shledal notářský zápis ze dne [datum], zn. [číslo] a fotodokumentaci předloženou vedlejším účastníkem, který zadal určené osobě, soukromému detektivu [tituly před jménem] [jméno FO], prověřit běžný způsob života žalobkyně. Fotografie ze sociálních sítí označil soud prvního stupně jako nevěrohodné s tím, že tyto prokazují toliko dílčí momenty ze života žalobkyně bez dalších souvislostí, záznamy o sledování žalobkyně v období od [datum] zahrnují výhradně situace týkají se nástupu nebo výstupu z vozidla a její sledování během jízdy osobním automobilem na různá místa. Těmito listinnými důkazy byly podpořeny toliko nesporné, a již prokázané skutečnosti, že žalobkyně je schopna chůze bez lékařských pomůcek je schopna řídit vozidlo při cestě do zaměstnání, avšak při ujetí trasy 140 km, jak vyplývá ze záznamu o sledování žalobkyně, je zřejmé, že žalobkyně zastavila po ujetí přibližně 41,1 km a nakoupila na čerpací stanici, což koresponduje s jejím tvrzením o nutných přestávkách během jízdy.

7. Soud prvního stupně řízení výrokem I. zastavil ohledně částky [částka] s příslušenstvím podle § 96 o. s. ř. s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby, když žalovaný a vedlejší účastník řízení s tímto postupem vyslovili souhlas.

8. Ohledně zbývající částky [částka] s příslušenstvím žalobu shledal důvodnou. Vyšel z nesporného zjištění, že žalobkyně utrpěla pracovní úraz, v jehož důsledku vznikla žalovanému povinnost nahradit žalobkyni nemajetkovou újmu, která jí byla pracovním úrazem vyvolána podle § 269 zákoníku práce. K tomu poukázal na ustanovení § 271c odst. 1 zákoníku práce, podle něhož se mezi jednotlivé druhy náhrad odškodnění pracovního úrazu řadí též náhrada za ztížení společenského uplatnění, kterou je zaměstnavatel poškozenému zaměstnanci povinen jednorázově uhradit nejméně ve výši stanovené prováděcím právním předpisem, a to nařízením vlády č. 276/2015 Sb. Soud prvního stupně konstatoval, že uvedené nařízení stanovuje výši odškodnění prostřednictvím bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění, žalobkyně však požadovala odškodnění podle občanskoprávní úpravy, a to s poukazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2925//20, kdy se domáhala přiznání náhrady nemajetkové újmy podle § 2958 o. z. Soud prvního stupně aplikoval tuto občanskoprávní úpravu, když postup podle citovaného nařízení vlády č. 276/2015 Sb. shledal pro žalobkyni nepříznivý, resp. méně příznivý než podle občanskoprávní úpravy. K tomu rozebral závěry vyjádřené Ústavním soudem ČR ve shora citovaném nálezu. a poukázal na možnou kolizi úpravy pracovněprávní a občanskoprávní, přihlédl též k obdobnému sporu účastníku řízení o nároku žalobkyně z titulu bolestného, kdy v řízení vedeném u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobkyni přiznána náhrada bolestného podle § 2958 o. z. a podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR. Soud prvního stupně v uvedeném sporu založil své rozhodnutí mimo jiné na skutkovém zjištění, že vyčíslení náhrady nemajetkové újmy v podobě bolestného činí podle citovaného nařízení vlády částku nižší ([částka]) než podle Metodiky ([částka]). Tento závěr akceptoval i Městský soud v Praze jako soud odvolací a jakkoliv byla v daném řízení předmětem sporu odlišná složka náhrady nemajetkové újmy – náhrada za vytrpěnou bolest – je s ohledem na formulaci a koncepci nařízení především uvozujícího ustanovení § 2 nařízení ve spojení se zjištěními soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] možno předpokládat, že rovněž náhrada za ztížení společenského uplatnění by podle citovaného nařízení nedosahovala výše určené Metodikou. Soud prvního stupně poukázal na zásadu dispoziční, žalobkyně explicitně trvala na přiznání náhrady ve výši [částka], respektive po částečném zpětvzetí žaloby ve výši [částka] a shrnul, že odškodnění podle citovaného nařízení by žalobkyni v této výši přiznat nemohl. K tomu odkázal na znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] Hudeho, [tituly za jménem] MHA, který určil výši odškodnění za ztížení společenského uplatnění částku [částka].

9. Soud prvního stupně taktéž konstatoval, že vyšel z rozsudku ve věci sp. zn. 14 C191/ 2019 a veden zásadou ve smyslu § 13 o. z. aplikoval závěry vyjádřené Ústavním soudem ČR v jeho nálezu sp. zn. II. ÚS 2925/ 20, s odůvodněním, že odškodnění nemajetkové újmy podle občanského zákoníku je pro žalobkyni výhodnější, a to i s poukazem na to, že nařízení vlády č. 276/2015 Sb. je podzákonný právní předpis, který je nesouladný s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, respektive s čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 Listiny.

10. Soud prvního stupně tak uzavřel, že žalobkyni vznikla újma, která byla znaleckým posudkem vyčíslena v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu ČR na částku [částka]. V řízení bylo prokázáno, že pracovní úraz představoval přestavoval hluboký zásah do jejího života. Současný zdravotní stav žalobkyně je ustálen, neočekává se jeho zlepšení, naopak je zde hrozba zhoršení s ohledem na současný na nízký věk žalobkyně, žalobkyně oproti stavu před úrazem nemůže vykonávat řadu oblíbených sportovní činností, včetně sportů adrenalinových, není schopna se plně věnovat svým dřívějším zálibám, nemůže bez omezení řídit osobní automobil a cestovat bez bolestí páteře a hlavy v jiných prostředcích hromadné dopravy, není schopna zvládat nové zatížení oboru a zaměření, jemuž podřídila studijní i pracovní kariéru, je omezena domácích pracích, odkázána na podporu manžela, problematické se pro ni jeví založení vlastní rodiny, kdy jsou rizikové možné dopady těhotenství na její opěrnou soustavu a pro obavu z ublížení dítěti z nedbalosti spojené s nejistotou v rukou.

11. Soud prvního stupně proto žalobě podle § 269 zákoníku práce ve spojení s § 2958 o. z. vyhověl, když požadavek na zaplacení požadované sumy shledal důvodným a přiznal žalobkyni náhradu nemajetkové újmy za ztížení společenského uplatnění ve výši stanovené znaleckým posudkem shora označeným v částce [částka]. Spolu s touto částkou přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Nepřisvědčil námitce žalovaného o tom, že v daném případě se jedná o šikanózní lhůtu 5 dnů, která byla žalovanému stanovena k plnění. Odkázal na § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož mohla žalobkyně jako věřitelka ze závazku z deliktu podle obecné úpravy počítání lhůt k plnění požadovat náhradu ihned po vzniku jejího nároku, přičemž tento časový údaj s ohledem § 1959 písm. e) občanského zákoníku byl vyložen právě ve prospěch pětidenní lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne [datum]. Žalovaný byl povinen plnit do [datum] ode dne následujícího se dostal do prodlení. K tomu soud prvního stupně odkázal na § 1968 věta prvá o. z. a § 1970 o. z., když výši úroků z prodlení určil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Výrok o nákladech řízení účastníků soud prvního stupně odůvodnil § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši vůči žalovanému i vedlejšímu účastníku. K tomu uvedl, že neúspěch žalobkyně se týkal jen nepatrné části sporu, nadto výše nároku závisela na rozhodnutí soudu, respektive na znaleckém posudku. Žalobkyni tak vznikly náklady řízení spočívající v nákladech na pořízení znaleckého posudku v částce [částka] a dále náklady právního zastoupení. Tyto vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1976 Sb., advokátní tarif, pod bodem 32 odůvodnění rozsudku.

13. Výrok o povinnosti žalovaného a vedlejšího účastníka zaplatit soudní poplatek z žaloby soud prvního stupně odůvodnil § 2 odst. 3 zákona č. 549/1990 Sb., o soudních poplatcích v platném znění, kdy žalobkyně v řízení uspěla a od placení poplatků je osvobozena /§ 11 odst. 2 písm. d) zák. o soudních poplatcích/. Výši soudního poplatku soud určil podle § 6 odst. 1 zák. o soudních poplatcích a podle položky 1 písm. b) sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k citovanému zákonu.

14. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Blanketní odvolání doplnil podáním ze dne [datum] a uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a e) a o. s. ř. a dále, ač to výslovně uvádí, též podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. V odůvodnění odvolání nejprve shrnul skutkové a právní závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl, zdůraznil, že nijak nezpochybňuje „právu“ nutnosti ochrany rovnosti při dosažení odpovídající plné náhrady škod, a to i přes rozdílnou zákonnou a podzákonnou úpravou v zákonném režimu pracovněprávním a občanskoprávním, což ostatně vyjadřuje též citovaný nález Ústavního soudu ČR, z něhož soud prvního stupně vyšel. Podle žalovaného ovšem soud prvního stupně neprovedl řádné dokazování a skutečné posouzení dopadu postupu podle § 271c zákoníku práce ve spojení s nařízením vlády č. 276/2015 Sb. do práva stěžovatele na ochranu jeho zdraví, které je nedílnou součástí nedotknutelnosti jeho osoby a soukromí podle čl. 7 Listiny základních práv a svobod. Prvostupňový soud neprovedl důkazy, které by prokazovaly, že žalobkyni by při posouzení věci podle občanskoprávní úpravy podle § 2958 o. z. náleželo odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce vyšší, než by jí náleželo podle vládního nařízení č. 276/2015 sb. Žalovaný nepřisvědčuje názoru soudu prvního stupně o tom, že samotné vyčíslení odškodnění podle nařízení vlády je v daném případě nadbytečné a že by vedlo jen k prodloužení řízení; k tomu odvolatel uvedl právo žalovaného na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kdy jeho součástí je též požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí podle § 157 o. s. ř. Tyto požadavky napadený rozsudek podle názoru žalovaného nesplňuje.

15. Žalovaný dále rozebral nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2925/2020 a znovu zdůraznil, že soud prvního stupně reálné posouzení obou úprav, tedy občanskoprávní a pracovněprávní v daném případě důsledně neprovedl, žalovaný tím byl zkrácen na svých právech, a to v právu na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl řádné vyčíslení podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. V důsledku toho zjistil skutkový stav nesprávně, nadto provedené důkazy hodnotil jednostranně, když nebyla prokázána, například existence příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem žalobkyně a jejími psychickými obtížemi. K tomu vedlejší účastník předložil listinné důkazy, které obstaral, kdy soukromý detektiv [tituly před jménem] [jméno FO] provedl šetření ohledně žalobkyně, soud prvního stupně ale tyto důkazy shledal jako neprůkazné a nevěrohodné. Žalovaný navrhoval výslech daného soukromého detektiva, který by předložené listinné důkazy řádně zdůvodnil a soudu své závěry obhájil.

16. Žalovaný shrnul, že jsou naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř. a navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

17. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného odkázala na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Odvolací námitky žalovaného zcela odmítla s tím, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav správně, když provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjištěný skutkový stav pak správně posoudil i po stránce právní. Odmítla názor žalovaného o tom, že ztížení společenského uplatnění je třeba provést podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a nikoliv podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR. Soud prvního stupně v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR tento názor prohlásil za neudržitelný, žalovaný se však upnul k tvrzení, že výpočet podle Metodiky je pro stanovení náhrady nemajetkové újmy nezbytný, současně však je třeba stanovit odškodnění podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. a oba tyto výpočty porovnat. K tomu soud prvního stupně správně nepřistoupil. Žalobkyně rozebrala varianty, které by mohly nastat v případě, že by znalec provedl kalkulaci podle obou těchto postupů, názor žalovaného o tom, že měl být proveden výpočet podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., považuje žalobkyně za absurdní a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Citovala podstatné části z odůvodnění napadeného rozsudku, které akcentovala a shrnula, že jí bylo správně přiznáno odškodnění nemajetkové újmy podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR.

18. K důkaznímu návrhu žalovaného – výsledek detektiva [tituly před jménem] [jméno FO] – žalobkyně uvedla, že tento důkazní návrh je irelevantní s ohledem na obsah jeho zprávy ze dne [datum]. Žalobkyně žádala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů řízení.

19. Vedlejší účastník se ve svém písemném vyjádření připojil k odvolání žalovaného a shodně s ním soudu prvního stupně vytkl neúplně a nesprávně zjištěný skutkový stav, dále to, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem nebo jím označeným důkazům, zejména pokud jde o dokumentaci předloženou soukromým detektivem [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně nezjistil úplně skutkový stav, neboť neprovedl všechny navržené důkazy, když namísto přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví [podezřelý výraz] se spokojil se znaleckým posudkem znalce, který se zaměřuje anesteziologii, resuscitaci a intenzivní medicínu. Jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když při stanovení výše soud nepostupoval v souladu s ustálenou judikaturou, zejména s nálezem Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 24/19 Pl. ÚS 49/10. Nesprávně hodnotil výpověď žalobkyně jako věrohodnou, aniž by se vypořádal s rozpory v jejích tvrzeních – ty vedlejší účastník popsal v bodech 5-7 svého vyjádření. K tomu dále odkázal na notářský zápis o osvědčení stavu věci z [datum] a fotografie, které jsou přiloženy jako důkaz, na němž je žalobkyně zachycena s malým dítětem v náručí. Podle názoru vedlejšího účastníka rizika těhotenství nejsou objektivní povahy, a nebyla prokázána znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem] [jméno], jak soud prvního stupně dovodil, neboť uvedený znalec nemá příslušnou specializaci. Vedlejší účastník nesouhlasil ani s dalším závěrem o tom, že žalobkyně nemůže sama absolvovat delší cesty autem, k čemuž odkázal na zprávu o provedeném šetření ze dne [datum], kterou založil do spisu. Pokud žalobkyně tvrdila, že nemůže vykonávat noční směny, tak ze zprávy o provedeném šetření vyplývá, že tyto žalobkyně vykonala ve dnech 9. 9., 10. 9., 11. 9. 19. 9. a [datum]. Její výpověď tak je nevěrohodná. Rovněž tak nelze přisvědčit jejímu názoru o tom, že nemůže dlouho číst, k tomu vedlejší účastník zmínil, že žalobkyně ukončila v roce 2019 magisterské studium, v němž pokračovala po státní zkoušce v roce 2017, v období let 2017–2019 pak absolvovala studium [tituly za jménem].

20. Soud prvního stupně tak dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným[Anonymizováno]skutkovým zjištěním, když žalobkyně pobírá invalidní důchod prvního stupně, což znamená nejnižší stupeň omezení a pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě [podezřelý výraz] stavu v rozsahu 35 %, žalobkyně neztratila způsobilost řídit motorové vozidlo, absolvovala dovolenou na [země], jako zdravotní sestra koná noční směny, na které vozidlem vozí kolegy. Vedlejší účastník shodně žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 21. [jméno FO] vyjádření vedlejšího účastníka k odvolání reagovala žalobkyně ve svém dalším vyjádření ze dne [datum], v němž se vyjádřila k otázce těhotenství a založení rodiny, názor vedlejšího účastníka v tomto směru odmítla a k tomu odkázala na závěry, které soud prvního stupně v tomto směru učinil. Vyjádřila se i k své schopnosti řídit motorové vozidlo a znovu zopakovala, že zvládne pouze krátké trasy, zkoušela delší trasy v délce 50-100 km, ovšem v takovém případě musela již učinit přestávku po 20-25 km před jízdy, což potvrdila ve své účastnické výpovědi. Tu soud prvního stupně shledal jako zcela konzistentní s tím, že koresponduje s ostatními provedenými důkazy.

22. Žalobkyně také nikdy netvrdila, že by nemohla konat noční služby, pouze vypověděla, že nemůže dělat zdravotní sestru naplno, jako vždy, připustila, že i nyní má noční směny, které jsou pro ni lepší než směny denní. Dále se vyjádřila ke svému dalšímu studiu, k čemuž zdůraznila, že v rámci dalšího zvýšení kvalifikace již nebylo nutné tolik číst a studovat knihy, jak si představuje vedlejší účastník, četba v tomto studiu byla vyžadována minimálně, žalobkyně však musela napsat diplomovou práci, což činila po celý rok po částech. Vedlejší účastník bagatelizuje zdravotní problémy žalobkyně, k čemuž žalobkyně zdůraznila, že jí byla přiznána invalidita prvního stupně. Pokles pracovní schopnosti promítající se do stupně přiznaného invalidního důchodu je pouhým výsekem ztížení společenského uplatnění poškozeného, toliko jeho určitým fragmentem. Argumentaci vedlejšího účastníka žalobkyně zcela odmítla, s tím, že tato je zářným příkladem demagogie. Nadto se vyjádřila k pracovním aktivitám a v tomto směru polemiku vedlejšího účastníka označila za nedůstojnou. Citovala podstatné části odůvodnění rozsudku, pokud jde o skutkové závěry, k nimž soud prvního stupně dospěl. [jméno FO] jeho odůvodnění plně odkázala.

23. Pod bodem II. tohoto svého vyjádření namítla, že soud první stupně nesprávně rozhodl o nákladech řízení, když vyšel z tarifní hodnoty [částka], ačkoliv aktuální nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3362/22, ze dne [datum], z něhož žalobkyně obsáhle citovala, vychází z toho, že z tarifní hodnoty [částka] v těchto typech sporů vycházet nelze, ale je třeba vyjít ze soudem přiznané výše náhrady nemajetkové újmy. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud o nákladech řízení rozhodl z moci úřední podle § 151 odst. 1 o. s. ř. a napadený rozsudek v nákladovém výroku změnil tak, že žalobkyni náhradu nákladů řízení přizná s tím, že bude vycházet z tarifní hodnoty [částka]. V ostatních výrocích žádala, aby rozsudek byl potvrzen jako věcně správný a žalobkyni přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení.

24. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212 a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a důkazní řízení podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dodatkem ke znaleckému posudku č. 610/2022 vypracovaným dne [datum] znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] MHA, znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví. Po tomto doplněném důkazním řízení neshledal odvolání žalovaného opodstatněným.

25. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, když skutkový základ byl mezi účastníky nesporný: žalobkyně, která byla u žalovaného zaměstnána jako všeobecná zdravotní sestra, utrpěla dne [datum] při manipulace s [podezřelý výraz], za který žalovaný odpovídá podle § 269 a následujících zákoníku práce, když nebyly prokázány a ostatně ani nebyly tvrzeny žádné liberační důvody, které by žalovaného odpovědnosti za škodu za nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti zprošťovaly tak, předpokládá § 270 zákoníku práce. Žalobkyně požadovala odškodnění nemajetkové újmy podle § 271c zákoníku práce, když ovšem s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2925/20, požadovala, aby odškodnění za ztížení společenského uplatnění bylo provedeno nikoliv podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., ale s poukazem na principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při postižení zdraví, podle obecné občanskoprávní úpravy v § 2958 o. z. K tomu předložila znalecký posudek vypracovaný znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], MHA, opatřený doložkou podle § 127a o. s. ř., z jehož závěrů vyplývá, že odškodnění nemajetkové újmy na zdraví podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR představuje částku [částka] bez modifikačního koeficientu, výsledná částka se zřetelem k modifikaci s ohledem na věk žalobkyně (32 let), který předpokládá navýšení o 20 %, je [částka].

26. Ze shora označeného nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2925/20 vyplývá, že pokud účastník, který v důsledku pracovního úrazu utrpěl ztížení společenského uplatnění, v řízení prokáže, že by mu při posouzení věci dle obecné občanskoprávní úpravy (§ 2958 občanského zákoníku) náleželo odškodnění ztížení společenského uplatnění v částce vyšší, než by mu jinak náleželo na základě kalkulace provedené dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb., vyžadují principy rovnosti a plného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví takový ústavně konformní výklad § 372 a 388 zákoníku práce ve znění k 31. prosinci 2014 (aktuálně § 271c a 271s zákoníku práce), dle kterého se účastníkovi dostane tohoto odškodnění alespoň na úrovni, které by se jinému poškozenému dostalo v občanskoprávním vztahu za okolností obdobných věci účastníka, a to bez toho, aby byl účastník povinen tvrdit a prokazovat okolnosti v jeho poměrech, které by z jeho věci činily výjimečný případ dle § 388 zákoníku práce; v takovém případě je obecný soud postupem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy povinen neaplikovat nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které je podzákonným právním předpisem, a konkrétní výši náhrady určit s přihlédnutím ke všem individuálním okolnostem případu způsobem obdobným v občanskoprávních vztazích.

27. Prvostupňový soud v odůvodnění svého rozhodnutí správně vysvětlil, jaký negativní dopad měly a mají zdravotní obtíže žalobkyně v důsledku prodělaného pracovního úrazu. V tomto směru odvolací soud plně zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 9., z něhož je zřejmé, že tyto zasáhly prakticky všechny sféry života žalobkyně, a to jak po pracovní, profesní, osobní včetně intimní, rodinnou, sociální a v neposlední řadě též zdravotní. K tomu soud prvního stupně provedl podrobné dokazování, když skutková zjištění učinil zejména z výpovědí svědků, [jméno FO], matky žalobkyně, [jméno FO], bratra žalobkyně, kolegů žalobkyně ze zaměstnání: [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], manžela žalobkyně [jméno], sestry žalobkyně [jméno FO], dále kamarádky žalobkyně od roku 2012 [tituly před jménem] [jméno FO] a v neposlední řadě účastnické výpovědi žalobkyně. Soud prvního stupně všechny důkazy učinil řádně postupem podle § 122 a následujících o. s. ř., poté je náležitě zhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř. a v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, jak jednotlivé důkazy hodnotil a jaký skutkový stav z nich zjistil. Prvostupňový soud odmítl jako nevěrohodný důkaz notářským zápisem ze dne [datum], zn. [číslo] spolu s přiloženou fotodokumentací a zprávou o provedeném šetření, který pořídil vedlejší účastník, když zadal soukromému detektivovi [tituly před jménem] [jméno FO], aby prošetřil způsob života žalobkyně a tento popsal. Soud prvního stupně uvedený důkaz podrobně hodnotil pod bodem 13. odůvodnění svého rozhodnutí o odvolací soud se takovýmto hodnocením plně ztotožňuje. Příspěvky žalobkyně na sociálních sítí Facebook samy o sobě nejsou způsobilé prokázat ničeho, toliko dokumentují určité fragmenty ze života žalobkyně bez zjevné souvislosti, fotografie žalobkyně s dítětem pouze prokazují to, žalobkyně je schopna dítě udržet, nikoliv však to, že by tak byla schopna činit po delší dobu, fotografie, respektive pořízení fotografie samo o sobě předpokládá časový okamžik v řádu několika vteřin, což nemůže prokazovat, že by žalobkyně byla schopna se bez obtíží o dítě sama postarat. Rovněž tak dokumentace jízdy žalobkyně osobním automobilem neprokazuje ničeho za stavu, kdy je zřejmé, že žalobkyně učinila během jízdy přestávku na čerpací stanici. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že závěry šetření detektiva [tituly před jménem] [jméno FO] nijak nevyvrátily skutkový závěr o subjektivních a objektivních potížích žalobkyně v souvislosti s předmětným pracovním úrazem. Ani to, že žalobkyně dokončila studium na vysoké škole, dále dosáhla titulu [tituly za jménem], s manželem si pořídila nový dům, žije nadále společenským životem atd. neznamená, že by pracovní úraz nezanechal v jejím životě žádné následky. Odvolací soud tak, pokud jde o popis toho, jak pracovní úraz zasáhl žalobkyni v jejím pracovním, profesním, osobním, rodinném, zdravotním a sociálním životě, plně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se bez výhrad ztotožňuje. Nad rámec pak vyslovuje jistý podiv nad tím, že vedlejší účastník, který je velkou a na trhu respektovanou pojišťovnou, si pořizuje důkaz v podobě šetření soukromým detektivem, když jde nepochybně o značný zásah do soukromí žalobkyně, za stavu, kdy takovéto šetření zjevně probíhalo bez vědomí žalobkyně. Lze tak mít i důvodné pochybnosti o zákonnosti takovéhoto postupu.

28. Pokud jde o výši odškodnění, v tomto směru soud prvního stupně plně respektoval závěry znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno], když jde o otázku odbornou, jejíž posouzení přísluší právě znalci s odpovídající specializací. Zde odvolací soud nesdílí výhrady vedlejšího účastníka k neodpovídají specializaci uvedeného znalce. Tato je podle přesvědčení odvolacího soudu plně adekvátní, znalec má specializaci pro obor zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, což je zcela v souladu s obsahem znaleckého posudku a závěry, k nimž se takovýto znalec může vyjádřit. Žalovaný s poukazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2925/20 namítal, že žalobkyně neprokázala, že by odškodnění nemajetkové újmy provedené podle Metodiky Nejvyššího soudu podle § 2958 o. z. bylo pro ni výhodnější než odškodnění provedené podle § 271c zákoníku práce s poukazem na nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Této jeho námitce odvolací soud nemohl upřít jistou relevanci, a proto, jak je uvedeno shora, přistoupil k doplnění znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno], kterého za účelem vypracování dodatku k jím vypracovanému znaleckému posudku č. 610/2022 ustanovil. Z dodatku znaleckého posudku ze dne [datum] jednoznačně vyplývá, že celková částka pro odškodnění nemajetkové újmy na zdraví poškozené žalobkyně provedená podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb.ve znění účinném do [datum] dosahuje 1 800 bodů, což v přepočtu znamená [částka] ([částka] za 1 bod). Z uvedeného tak je zřejmé, že odškodnění podle pracovněprávních předpisů je výrazně nižší než odškodnění podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR podle § 2958 o. z., takže je nepochybné, že takovéto odškodnění je pro žalobkyni podstatně výhodnější. Soud prvního stupně se s touto námitkou v řízení v odůvodnění rozsudku vypořádal, když uvedl, že prokazování této skutečnosti by bylo nadbytečné za stavu, kdy lze předpokládat, že odškodnění provedené podle pracovněprávních předpisů bude podstatně nižší než podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR podle § 2958 o. z.; podle přesvědčení odvolacího soudu ovšem bylo třeba uvedenou skutečnost postavit najisto, což se žalobkyni podařilo prokázat právě i doplňkem k tomuto znaleckému posudku. Zde je namístě poznamenat, že zákonodárce, zjevně v reakci na citovaný nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 2925/20 s účinností od [datum] nařízení vlády č. 276/2015 Sb. podstatným způsobem novelizoval tak, že výši odškodnění v pracovněprávních vztazích přiblížil občanskoprávní úpravě (k tomu § 3 nař. vlády č. 276/2015 Sb. ve znění nař. vlády č. 451/2022 Sb.).

29. K tomu odvolací soud pro úplnost dodává, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobkyně domáhala odškodnění bolesti, bylo postupováno stejným způsobem, tedy podle občanskoprávní úpravy ve smyslu § 2958 o. z. podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR k odškodnění bolesti. Se zřetelem na zásadu podobnosti případů (§ 13 o. z. za použití § 4 zákoníku práce) je proto namístě, aby v případě odškodnění ztížení společenského uplatnění bylo postupováno stejným způsobem podle stejné Metodiky.

30. Soud prvního stupně správně žalobkyni přiznal též úrok z prodlení za dobu od [datum], kdy se žalovaný dostal do prodlení, do zaplacení, a to podle § 1970 o. z. za použití § 4 zákoníku práce a podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

31. Soud prvního stupně nepochybil ani v nákladovém výroku ad III., když náhradu nákladů řízení přiznal v řízení úspěšné žalobkyni podle § 142 odst. 3 o. s. ř., k čemuž správně dodal, že procesní zavinění žalobkyně za zastavení ohledně části předmětu řízení v rozsahu částky [částka] (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř.) je ve vztahu k celkově uplatněné částce nepatrné. Žalobkyně, aniž by se do nákladového výroku odvolala, ve svém vyjádření ze dne [datum] s poukazem na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3362/22, ze dne [datum], namítla, že nákladový výrok by měl být změněn v její prospěch tak, že odměna za úkon právní služby bude určena nikoliv z částky [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ale podle výše peněžitého plnění podle § 7 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Je pravdou, že Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3362/22 dospěl k závěru, že v případě sporu o náhradu nemajetkové újmy na zdraví je na místě při určení odměny za úkon právní služby postupovat jinak než v případě sporů o náhradu nemajetkové újmy způsobené například zásahem do pověsti člověka, nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím, neboť situace je zde odlišná: žalobce vyčíslí konkrétní částku, která obvykle vychází ze znaleckého posudku a objektivizovaných hodnot formulovaných v Metodice Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, a přestože tato Metodika není závazná, tak slouží jako podpůrný podklad pro stanovení výše náhrady nemajetkové újmy za utrpěnou bolest a ztížení společenského uplatnění. Z tohoto důvodu je proto namístě, aby se odměna advokáta vypočetla podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu z přisouzené částky. K tomu odvolací soud uvádí, že si je vědom toho, že nálezy Ústavního soudu ČR jsou ve smyslu čl. 89 odst. 2 ústavy ČR závazné pro všechny orgány i osoby, nicméně k tomu je třeba uvést, že v daném případě byl uvedený nález vydán až po datu rozhodnutí soudu prvního stupně a byť výrok o nákladech řízení je vždy konstitutivní povahy, tak jím byly žalobkyni přiznány náklady řízení vzniklé jí v průběhu řízení, které proběhlo ještě před účinností tohoto nálezu. Žalobkyně se do nákladového výroku neodvolala a odvolací soud respektuje zásadu zákazu změny k horšímu, kdy toliko na základě odvolání žalovaného nelze změnit nákladový výrok ve prospěch žalobkyně, a tedy v neprospěch žalovaného.

32. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé II. a v nákladovém výroku III. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

33. Žalobkyně je od soudních poplatků osvobozena podle § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, a protože v řízení uspěla, přechází podle § 2 odst. 3 citovaného zákona poplatková povinnost na žalovaného a vedlejšího účastníka na jeho straně. Soud prvního stupně pochybil při určení výše tohoto soudního poplatku, když tuto stanovil z přiznané částky podle § 6 zákona o soudních poplatcích a položky 1 bod 1. písm. písm. b) sazebníku poplatků, který tvoří přílohu k citovanému zákonu, v rozsahu 5 % z této částky. V daném případě totiž jde o spor o náhradu nemajetkové újmy v penězích, a je tak třeba výši soudního poplatku určit podle speciální úpravy – položky 3 písm. b) sazebníku poplatků v rozsahu 1 % z přiznané částky, což znamená, že soudní poplatek z žaloby činí [částka]. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku ad IV. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že výši soudních poplatků určil v této části, jinak ho i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

34. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla odvolacím řízení úspěšná zcela, má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení spočívajících v nákladech právního zastoupení. Při stanovení sazby odměny za úkon již odvolací soud postupoval podle shora citovaného nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 3362/22 a odměnu za úkon určit podle § 7 bodu 6. a § 8 odst. 1 advokátního tarifu z celkové výše přiznaného peněžitého plnění, tedy z částky [částka]. Odměna za úkon právní služby tak činí [částka]. Celkové náklady právního zastoupení tedy sestávají z odměny za celkem [hodnota] úkonů právní služby po [částka] (2× účast u jednání a 3 vyjádření), k tomu náleží ještě náhrada za 5 režijních paušálů po [částka], tedy výsledně [částka] + náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je výsledně [částka]. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

35. Výrok o nákladech řízení státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř. za použití § 244 odst. 1 o. s. ř., kdy s ohledem na výsledek sporu má stát právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému a vedlejšímu účastníku, kteří ve sporu v této fázi řízen podlehli. Náklady řízení státu představují vyplacené znalečné v částce [částka].

36. Výrok ad I. o částečném zastavení řízení odvoláním dotčen nebyl, a zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).