11 C 126/2022 - 148

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Lady Horákové a přísedících Viktorie Bartoníčkové a Pavly Pečenkové ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o náhradu újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 13 396 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % za dobu od 20. 4. 2022 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 986 604 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % za dobu od 20. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 104 052 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 soudní poplatek ve výši 99 331 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 20. 4. 2022, ve znění pozdějších doplnění, domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“), vzniklého v důsledku pracovního úrazu - závažného poranění krční páteře utrpěného dne 10. 8. 2017 při plnění pracovních úkolů žalobkyně coby zaměstnankyně žalované (všeobecné zdravotní sestry), konkrétně při manipulaci s pacientem na pokoji standardního oddělení A chirurgické kliniky žalované (dále také jen „Úraz“). V době po Úrazu byl žalobkyni zjištěn dorzomediální výhřez meziobratlové ploténky C5 - 6 s radikulopatií a tlakem na míchu. V důsledku Úrazu u ní došlo k rozvoji prakticky ustavičných a nesnesitelných bolestí krční páteře vyzařujících do pravého ramene, pravé horní končetiny a do oblasti mezi lopatkami, dále k rozvoji iritace pravé horní končetiny, parestézii a hypestézii pravé a levé ruky včetně prstů a k úporným bolestem hlavy. Pro uvedené zdravotní obtíže se v období od 30. 8. 2017 podrobila léčbě, která vedla spíše k progresi obtíží, v důsledku čehož byla od 31. 10. 2017 hospitalizována u žalované, kde jí byla dne 1. 11. 2017 operativně provedena přední mikrodiskektomie C5 - 6 PODLE Caspara se snesením dorsálních osteofytů a usazením implantátu Active C 5mm (dále také jen „První operace“). Přes následné dočasné zmírnění parestézie a hypestézie horních končetin a zlepšení spánku žalobkyně u ní přetrvala úporná bolest krční páteře a omezení její hybnosti. V lednu a následně i dubnu 2018 došlo k návratu původních bolestí a k dalšímu zhoršení stavu (nástupu migrenózních stavů při cervikokraniálním syndromu, zhoršení bolestí hlavy a krční páteře, rozvoj bolestí a brnění v levé horní končetině - zde doprovázeno slabostí v této končetině, a pravé ruce - zde doprovázeno ztuhlostí, návrat potíží se spánkem). Žalobkyně začala následně trpět vertigem a nauzeou. Při další hospitalizaci u žalované v březnu 2019 byla pro zjištěnou dislokaci a rotaci horní komponenty implantátu v krční páteři žalobkyni dne 18. 3. 2019 operativně provedena dekomprese míchy a míšních kořenů, extrakce implantátu a aplikace kostních štěpů odebraných z kyčelní kosti žalobkyně a umístněných do implantované klece Cespace PEEK (dále také jen „Druhá operace“). I po Druhé operaci se žalobkyně do dne podání žaloby pro úpornou bolest léčí v centru bolesti a na psychiatrii. Pro výše uvedené zdravotní komplikace jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně. Přetrvávající obtíže znemožňují žalobkyni souvislý spánek, vyžadují infuzní analgetickou léčbu, vrací se v periodách a při jejich akutním vzplanutí vedou k paralýze žalobkyně a zamezení jakéhokoliv jejího pohybu, což žalobkyni odkazuje na pomoc a péči blízkých. Obtíže nastávají v důsledku byť jen lehkého zatížení nebo v chladnějším prostředí. Před Úrazem žalobkyně absolvovala různorodé výlety spojené i s řízením automobilu, to i na delších trasách, jež vyžadovaly i přenášení vybavení nošeného na zádech. Dále provozovala turistiku po hradech a zámcích v České republice, docházela do kina, starala se o nemocného otce a pomáhala celé rodině. Ze sportovních aktivit se věnovala lyžování, jízdě na kolečkových bruslích a na kole, běhu a posilování, zajímala se o adrenalinové sporty (dne 5. 7. 2017 seskočila padákem). Všechny tyto volnočasové a sportovní aktivity nejsou po Úrazu pro bolesti páteře, otoky a s tím spojené bolesti hlavy, možné. Krom jízdy automobilem, která je pro žalobkyni v době po úrazu nutně spojená s přestávkami v jízdě za účelem protažení, je žalobkyně omezena i při delší cestě letadlem pro nemožnost ulevit si protažením či procházkou, při jízdě autobusem pak pro přílišné nárazy a otřesy při jízdě. Před Úrazem žalobkyně rovněž malovala a četla pravidelně knihy, což jsou aktivity, které nyní po uplynutí delšího času musí přerušit pro strnulost, bolesti v ruce a nutnost změnit pozici vsedě či vestoje. Dlouhodobě plánovala nastoupit a následně i nastoupila jako staniční sestra na chirurgické klinice, po Úrazu však mnohdy nebyla schopna pro zdravotní obtíže do práce dorazit, proto došlo dne 30. 10. 2021 ke snížení jejího pracovního úvazku u tehdejšího zaměstnavatele na poloviční, a to na jiném pracovišti. Zcela vyloučena je její snaha o nástup do armády. Z hlediska osobních úkonů je omezena v odívání spodního prádla a bot. Nemůže zvedat těžká břemena, delší dobu stát, pracovat v předklonu, dlouze sedě nebo se procházet, problematická je i příprava jídla a domácí práce. Byť s manželem plánuje založení rodiny, má obavy z gravidity a péče o dítě. Výše uvedené obtíže jí zcela devastují normální život. Žalobkyně se léčí rovněž se smíšenou úzkostnou a depresivní poruchou. Její psychický stav se transformoval v chronický pocit nejistoty, obavy z budoucnosti v životních rolích žalobkyně a v jejím pracovním uplatnění, které je trvale omezené. Stavy úzkosti jsou u žalobkyně způsobeny nenaplněním životních snů, resp. nutností opustit vysněnou pracovní pozici, pocitem méněcennosti a zmaru nastartované kariéry. U žalobkyně se dostavují úlekové reakce, flashbacky na Úraz na snížená frustrační tolerance v zátěžový situacích. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, podle kterého je povinností soudů přiznat poškozeným odškodnění minimálně ve výši stanovené dle občanskoprávní úpravy (§ 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský, zákoník, v platném znění /dále jen „o. z.“/ a Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví /dále jen „Metodika“/), a to bez povinnosti poškozených tvrdit a prokazovat okolnosti nasvědčující výjimečnost případu co do jejich poměrů, jestliže by jim dle výše zmíněné úpravy náležela náhrada vyšší než dle kalkulace podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání (dále jen „Nařízení“). V průběhu řízení pak doložila do spisu znalecký posudek č. 610/2022 ze dne 18. 12. 2022 oceňující výši náhrady nemateriální újmy na zdraví za ZSU žalobkyně v částce 1 986 604 Kč stanovené dle o. z. a Metodiky. K úhradě nárokované částky žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 13. 4. 2022, žalovaná však nereagovala. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované neuznaly žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhly zamítnout. Žalovaná namítla, že jí žalobkyně nepředložila lékařský posudek s ohodnocením nároku na náhradu újmy za ZSU vypracovaný podle Nařízení, a že žaloba je proto z tohoto důvodu předčasná. Dále namítala, že vyčíslení újmy žalobkyně pouze podle o. z. na základě Metodiky je nedostatečné. Odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20 označila za nepřípadný s tím, že dle něj lze postupovat pouze za situace předložení vyčíslení žalobní újmy v souladu s pracovněprávními předpisy, aby tak mohlo být posouzeno, zda by v případě přisouzení náhrady dle o. z. přináležela žalobkyni náhrada vyšší. Lhůtu 5 dnů k plnění, stanovenou žalobkyní v předžalobní výzvě, označila žalovaná za šikanózní Vedlejší účastnice se připojila k procesní obraně žalované v tom směru, že žalobkyně neposkytla potřebnou součinnost ve smyslu ust. § 2 odst. 2 Nařízení, když žalované coby jejímu zaměstnavateli nepředložila potřebný lékařský posudek, v důsledku čehož se žalovaná nemůže nacházet v prodlení s plněním. Žalobkyní doložený znalecký posudek pak označila za nezpůsobilý prokázat žalobní nárok. Odmítla výklad nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20, předestřený žalobkyní, neboť z něho vyplývající možnost odčinit újmu poškozeného zaměstnance podle o. z. na základě Metodiky vyžaduje, aby k újmě v důsledku úrazu při výkonu práce bylo současně dáno zaviněné porušení povinnosti stanovené zákonem, jež zasahuje do absolutního práva poškozeného zaměstnance (např. při dopravní nehodě), což však žalobkyně ani netvrdí, naopak, domáhá se svého nároku na náhradu podle ust. § 269 odst. 1 a § 271c zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“). Dle tvrzení žalované strany žalobkyně neprokázala existenci příčinné souvislosti mezi Úrazem a jejími psychickými obtížemi, které mají žalobkyni omezovat v pracovním životě (snížení pracovního úvazku na pozici staniční sestry). Nutnost snížení pracovního úvazku žalobkyně nelze považovat za nutný důsledek Úrazu, neboť takový příčinný vztah žalobkyně dokládá toliko netransparentní komunikací se žalovanou a fyzická náročnost práce žalobkyně je sanována k tomu určeným zdravotnickým personálem - sanitáři. Stejně tak žalobkyně neprokázala příčinnou souvislost mezi Úrazem a nemožností řídit vozidlo na delší vzdálenost bez přestávky, věnovat se jejím zálibám (hra na klavír, malování nebo četba), pečovat o domácnost či o dítě, vést nerušený intimní život, a zajišťovat svou sebeobsluhu. Dle zjištění vedlejší účastnice, získaných pozorováním soukromého detektiva [tituly před jménem] [jméno FO], nemá žalobkyně problém držet v náručí dítě (především však nemá skutečný zájem o mateřství), absolvovat výlety, chodit na pěší túry a žít aktivním životem běžného člověka. Dle vedlejší účastnice je s podivem, že po Úrazu si žalobkyně s manželem pořídili velký pětipokojový dům s velkou zahradou, což vyžaduje značnou péči a starost. Dle vedlejší účastnice nebylo rovněž prokázáno, že by žalobkyně před Úrazem vrcholově nebo jinak aktivně sportovala, pouze běžně lyžovala, jezdila na kole a na motorce, ale nic mimo rámec běžných aktivit mladého člověka.

3. Žalobkyně v písemné replice odmítla procesní obranu žalované strany. Rozporovala výklad nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20, učiněný žalovanou a vedlejší účastnicí, a to ve smyslu její dřívější argumentace, když žalobkyně s odkazem na tento nález dovodila, že do prodlení se žalovaná dostala počínaje dnem následujícím po marném uplynutí lhůty k úhradě požadované částky (nikoliv až po rozhodnutí soudu či předložení znaleckého posudku). Co do namítané nutnosti předložit vyčíslení náhrady újmy v souladu s Nařízením poukázala na obsah již zmiňovaného nález sp. zn. II. ÚS 2925/20, v němž Ústavní soud vyjádřil nutnost přiznávat odškodnění za pracovní úrazy postupem pro poškozeného zaměstnance výhodnějším dle zásad slušnosti a úvahy soudu ve smyslu ust. § 2958 o. z. Pro nárok žalobkyně rozhodující právě a jen kritéria slušnosti, přičemž znalecký posudek vyčíslující imateriální újmu žalobkyně je pouze podpůrným prostředkem pro úvahu dle zmíněných kritérií, jenž nemá vliv na vznik nároku žalobkyně na náhradu nemateriální újmy. Námitku žalované směřující k absenci lékařského posudku vyčíslujícího ZSU dle Nařízení žalobkyně odmítla s tím, že nedává smyslu, aby byly vyhotovovány dva posudky (jeden dle o. z. na základě Metodiky a druhý dle Nařízení), když Ústavní soud jednoznačně stanovil, že výpočet náhrady újmy za ZSU podle Metodiky je pro poškozeného výhodnější a žalobkyně se ve všech hypoteticky nastanuvších situacích při koexistenci obou posudků spokojí s výpočtem dle Metodiky. K podání žaloby žalobkyně přistoupila pro obavu z promlčení nároku, když k ustálení jejího zdravotního stavu došlo na přelomu měsíců května a června 2019. Žalobkyně dále poukázala na řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 191/2019 o jejím nároku vůči žalované z titulu náhrady za vytrpěnou bolest v důsledku téhož Úrazu, v němž byl zdejším soudem a následně i odvolacím soudem aprobován soudní postup spočívající v přiznání náhrady nemajetkové újmy (bolestného) podle občanskoprávní úpravy ve spojení s Metodikou, přičemž podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů byl nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20.

4. Po zahájení jednání vzala žalobkyně podanou žalobu do částky 13 396 Kč s příslušenstvím zpět. Zpětvzetí bylo odůvodněno rozdílnou výší náhrady požadované žalobkyní a náhrady stanovené jí předloženým znaleckým posudkem č. 610/2022 ze dne 18. 12. 2022. Žalovaná i vedlejší účastnice vyslovily s částečným zpětvzetím žaloby souhlas. Soud proto dle ust. § 96 odst. 1, 2 věta prvá a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), řízení v požadovaném rozsahu zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

5. Při jednání soudu dne 3. 5. 2023 účastnice učinily nesporným, že žalobkyně byla v době Úrazu zaměstnankyní žalované. Dále byla nespornými žalobní tvrzení o průběhu Úrazu, prodělané léčbě žalobkyně včetně První a Druhé operace a dopady léčby a přetrvávajících obtíží na život žalobkyně, to však s výjimkou žalobních tvrzení o nemožnosti žalobkyně věnovat se po Úrazu jakékoliv sportovní aktivitě (lyžování či jízda na kolečkových bruslích, kterým se žalobkyně před Úrazem pravidelně věnovala), nemožnosti zvedat po Úrazu těžká břemena, delší dobu stát a sedět, nemožnosti práce v předklonu a problematičnosti delších procházek, přípravy jídel a domácích prací. Sporným zůstala mezi stranami rovněž žalobní tvrzení o příčinné souvislosti mezi Úrazem a změnou pracovního úvazku žalobkyně a změnou jejího psychického stavu. Žalovaná nesporovala, že jí byla doručena předžalobní výzva k plnění ze dne 13. 4. 2022 a že na tuto výzvu neplnila ničeho. Dále bylo nesporným žalobní tvrzení o ustálení zdravotního stavu žalobkyně na přelomu měsíců května a června 2019.

6. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně byla zaměstnankyní žalované na pozici všeobecné sestry v době od 23. 5. 2016 do 31. 8. 2020, kdy tento pracovní poměr skončil výpovědí danou žalobkyni ze strany žalované podle ust. § 52 písm. c ) ZP, neboť žalobkyně z důvodu Úrazu dlouhodobě pozbyla způsobilost konat dosavadní práci a tuto práci již u žalované nesmí vykonávat (viz písemná výpověď z pracovního poměru ze dne 16. 6. 2020 a Potvrzení o zaměstnání ze dne 31. 8. 2020). Skutečnost, že žalobkyně z důvodu Úrazu pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost konat dosavadní práci u žalované byla prokázána Lékařským posudkem vydaným poskytovatelem pracovnělékařských služeb - Oddělením nemocí z povolání žalované dne 10. 6 2020. S účinností od 13. 2. 2020 byla žalobkyni z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, zapříčiněného jak středně těžkým neurologickým postižením (závažné postižení jednoho úseku páteře, závažná porucha statiky a dynamiky páteře s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, parestezie HK atd.), tak úzkostně-depresivní poruchou, pro kterou je od roku 2019 v péči psychiatra, přiznána invalidita I. stupně, pro který poklesla její pracovní schopnost o 35 % a žalobkyně je schopna nadále vykonávat výdělečnou činnost jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě (viz 2x Posudek o invaliditě žalobkyně ze dne 27. 5. 2020 a 1. 8. 2023).

7. Potvrzením ze dne 31. 8. 2020 ve spojení s Informací o obsahu pracovního poměru založeného jmenováním do funkce z téhož dne bylo prokázáno jmenování žalobkyně do funkce staniční sestry standardního oddělení všeobecné chirurgie [anonymizováno] na dobu neurčitou s účinností od 1. 9. 2020 a s týdenní pracovní dobou při plném úvazku 40 hodin/týdně. Fotokopií emailu žalobkyně ze dne 12. 10. 2021 a Dohodou o změně pracovní smlouvy, uzavřenou mezi žalobkyní a jmenovaným zaměstnavatelem ([anonymizováno]) dne 1. 11. 2021, bylo prokázáno, že žalobkyně se dne 12. 10. 2021 oficiálně vzdala funkce staniční sestry ze zdravotních důvodů (potřeba docházení na rehabilitace) a tedy i nutnosti snížit úvazek na poloviční, což pro pozici staniční sestry není možné, pročež s účinností od 1. 1. 2021 došlo ke změně druhu výkonu práce žalobkyně na pozici všeobecné sestry specialistky s polovičním pracovním úvazkem 18,75 hodin/týdně.

8. Výše citovanými listinnými důkazy pod body 6. a 7. rozsudku byly tedy jednoznačně prokázány dopady Úrazu do pracovního uplatnění žalobkyně, když v písemné výpovědi z pracovního poměru žalobkyně u žalované je jako důvod výpovědi uvedena dlouhodobá ztráta zdravotní způsobilosti výkonu práce z důvodu Úrazu, tento důvod byl podložen Lékařským posudkem ze dne 10. 6 2020 a hodnoceními OSSZ Praha - západ v rámci posudků o invaliditě žalobkyně ze dne ze dne 27. 5. 2020 a 1. 8. 2023, přičemž ani v rámci dalšího zaměstnání žalobkyně tato nebyla s ohledem na poúrazovou rehabilitační péči schopna vykonávat práci na plný úvazek a byla nucena jej korigovat na poloviční. Tím bylo současně vyvráceno tvrzení, resp. pochybnosti žalované strany o absenci omezení pracovní schopnosti žalobkyně v důsledku jejích poúrazových obtíží, tj. o její schopnosti nadále vykonávat jí zastávanou pracovní pozici v [anonymizováno] na plný úvazek. Výše uvedeným listinným důkazům koresponduje i výslech svědka [tituly před jménem] [jméno FO], chirurga [anonymizováno], který potvrdil, a tím má tedy soud i za prokázáno, že žalobkyně nebyla schopna dlouhodobě a v plném pracovním týdnu konat dřívější práci staniční sestry, a to nikoliv nutně pro konkrétní fyzický úkon (manipulace s pacienty, pro níž jsou na pracovišti rovněž určeni sanitáři), ale především pro nemožnost dlouhodobě vydržet zátěž spojenou s chůzí, sezením a prací v předklonu, a to v návaznosti na četnost a délku směn a s tím kolidující lékařské kontroly a rehabilitace žalobkyně.

9. Účastnickou výpovědí žalobkyně, ve spojení s výpověďmi svědků a znaleckým posudkem č. 610/2022, byl prokázán negativní dopad zdravotních obtíží způsobených poúrazovým stavem žalobkyně na její další život. Žalobkyně vypověděla, že v době před Úrazem měla několik pracovních úvazků (4), své vzdělávání a pracovní kariéru od mládí cílila na uplatnění v armádě na pozici sestry v polní nemocnici. Tomuto cíli uzpůsobovala svou studijní i tělesnou přípravu. Po Úrazu a dlouhodobé pracovní neschopnosti není schopna řádně vykonávat práci na plný úvazek, byť se v [anonymizováno] pokusila vykonávat post staniční sestry, kterého se po přibližně roce musela vzdát a nastoupila na úvazek poloviční. Její současné pracoviště provádí více plánované zákroky, nikoliv urgentní medicínu, což umožňuje uplatnění žalobkyně, je však v rozporu s jejími předchozími pracovními cíli. Pracuje především v noci, kdy není pracoviště tolik vytížené, její plné pracovní uplatnění koliduje rovněž s častými návštěvami lékařů. Tato část výpovědi žalobkyně po obsahové stránce v podstatných znacích koresponduje s výpověďmi svědků, kdy svědkyně [jméno FO], kamarádka a bývalá kolegyně žalobkyně z pracoviště žalované k věci uvedla, že staniční sestra žalované v době po Úrazu žalobkyni opakovaně poslala domů ze služby z důvodu oteklých rukou, nemožnosti cokoliv udržet, bolestí hlavy a téměř neschopnosti chodit. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO], lékař u žalované a současný zaměstnavatel žalobkyně, rovněž potvrdil snížení schopnosti žalobkyně vykonávat fyzicky náročnou práci. Dříve ji zaměstnával pro poskytování služeb domácí péče, nyní ji zaměstnává v rámci anesteziologické společnosti poskytující služby méně fyzicky náročného charakteru, a to řádově na jednu směnu měsíčně. Již není schopna pacienta například převalit z boku na bok. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] pak sice označil žalobkyni za pečlivou, pozoroval na ní však v době po Úrazu bolesti páteře a brnění rukou, pro které musela opustit funkci staniční sestry a přijmout poloviční úvazek. Dopady poúrazových obtíží do pracovního uplatnění žalobkyně potvrdil rovněž znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v pasáži znaleckého posudku č. 610/2022 věnované hlavním oblastem života (položka D8), když dle jeho závěrů jsou pracovní schopnosti žalobkyně sníženy o 35 %. Žalobkyně dále vypověděla, že měla zálibu v adrenalinových sportech, která chtěla po studiích absolvovat, a dále v jízdě osobním automobilem, který využívala pro cesty za turismem, a to i do zahraničí včetně nahodilých cest s kamarády nebo rodinou. Věnovala se běhu, horskému turismu a squashi, jízdě na kole, které využívala i pro cesty do zaměstnání. Po Úrazu není schopna manuálně řadit bez obav z ohrožení sebe nebo ostatních, proto s manželem pořídila automobil s automatickou převodovkou, které využívá pro cesty do práce, ne už však pro cesty delší jako dřív, protože by vyžadovaly přestávky v řízení. Využití městské hromadné dopravy není možné pro silné otřesy vedoucí k bolestem hlavy. Po Úrazu absolvovala s manželem letecky cestu na Zanzibar, při níž však byla nucena ulevovat si procházením se po letadle a pro cestu zpět musela využít první třídu s polohovacím sedadlem. Aktivní zájem žalobkyně o sport, a to i sport adrenalinový, v době před Úrazem má soud za prokázaný také shodnými výpověďmi svědkyně [jméno FO] a dále svědkyň [jméno FO], sestry žalobkyně, a svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], kamarádky žalobkyně, které absolvovaly sportovní zážitky s žalobkyní - svědkyně [jméno FO] s žalobkyní absolvovala nahodilé cesty autem do zahraničí, lyže, brusle, čundry a turistiku po horách, svědkyně [jméno FO] chtěla žalobkyni naučit jízdu na snowboardu. Žalobkyní popsané ztížené cestování za dovolenou, demonstrované problematickými aspekty letecké cesty na Zanzibar, bylo podpořeno rovněž svědeckou výpovědí svědka [jméno FO], bratra žalobkyně, a dále svědka [Anonymizováno], manžela žalobkyně, který ji na zmíněné cestě doprovázel. Žalobčin aktivní způsob života a zájem o sport v období před Úrazem byl rovněž prokázán četnou fotodokumentací, na níž je žalobkyně zachycena při turistice v hůře přístupném terénu i na turistických trasách, dále při seskoku padákem, jízdě na kole v zahraničí nebo při řízení osobního automobilu. Výpovědí žalobkyně byla prokázána rovněž její záliba v četbě zábavné i odborné literatury související s jejím oborem a malování na plátno. V důsledku Úrazu však neudrží po delší dobu štětec nebo uhel a dostavuje se brnění ruky a nutnost rehabilitovat míčkováním. Ve čtení nemůže pokračovat déle se sklopenou hlavou nebo v delší době zaujaté pozici při opakovaném obracení stránek, což koresponduje rovněž se závěrem znaleckého posudku č. 610/2022 o omezené hybnosti levé horní končetiny a otékání prstů. Svědeckými výpověďmi shora uvedených svědků bylo prokázáno, že tito před Úrazem vnímali žalobkyni jako osobu energickou, veselou. Úraz však znemožnil naplnění jejích cílů a snů, což výrazně zasáhlo její psychiku, která se projevuje změnou nálad, častou únavou, stavy skleslosti a obav. Skutkový závěr o takto zhoršeném psychickém stavu žalobkyně v době po Úrazu konkrétně potvrdily výslechy svědků – rodinných příslušníků žalobkyně, kdy svědek [jméno FO] popsal psychický stav žalobkyně jako stav zoufalosti sama ze sebe, pro její nepoužitelnost v mladém věku a ve spoustě věcech, svědkyně [jméno FO] poukázala na změnu chování žalobkyně vůči ní jako sestře, která byla dříve vůdčím typem a podporovala její sourozence, nyní při hovorech zmiňuje vliv léčiv, že jí je zle a svědkyni odbyde. Svědkyně [jméno FO], matka žalobkyně, vypověděla, že od doby po Úrazu je žalobkyně velmi protivná, není na ní spolehnutí. Závěr o zhoršeném psychickém stavu žalobkyně byl podpořen rovněž znaleckým posudkem č. 610 /2022 v části pojednávající o depresivních stavech žalobkyně, absenci fyzické i psychické pohody, pocitu nenaplnění jejího života, posttraumatické poruše žalobkyně. Žalobkyně dále vypověděla, že aktuálně není schopna setrvale žehlit, je nucena dělat přestávky, přičemž žehlení převzal její manžel. S luxováním jí vypomáhá její sestra, vytírání zajišťuje manžel, na mytí oken najímá k tomu určenou společnost. S odíváním spodního prádla jí pomáhá manžel, který ji rovněž pomáhá s vařením náročnějších pokrmů. Tato část výpovědi žalobkyně plně koresponduje s výpověďmi svědků [Anonymizováno] a [anonymizováno]. Dále žalobkyně vypověděla, že před Úrazem s bratrem často navštěvovala kino, umělecké výstavy a i jiné kulturní akce, po Úrazu však došlo k útlumu těchto aktivit. Tyto skutečnosti byly podpořeny obsahově shodnou výpovědí svědka [jméno FO], dle něhož je útlum počtu takových návštěv způsobem nemožností žalobkyně pohodlně sedět a vydržet déle stát. V současnosti je žalobkyně schopna přenést břemeno o váze do 1 kg, lékaři jí nedoporučují nosit těžká břemena, aby nedošlo k prasknutí nebo utržení implantovaných šroubů. Svědeckou výpovědí [Anonymizováno] bylo rovněž prokázáno, že v důsledku zdravotních obtíží (častými bolestmi, omezenou hybností) je negativně ovlivňován intimní život manželů. Žalobkyně i svědek plánovali založení rodiny, žalobkyně má však obavy z přibírání na váze v době těhotenství, z maximální možné nosnosti páteře vytížené plodem z možného pádu dítěte při přenášení žalobkyní.

10. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti svědků a pravdivosti jimi učiněných výpovědí, stejně jako o pravdivosti tvrzení žalobkyně v rámci její účastnické výpovědi. V projednávané věci bylo slyšeno 8 svědků, přičemž tito v podstatných a mnohdy konkrétních bodech jejich výpovědí hovořili o totožných skutečnostech, a to ve shodě s tvrzeními žalobkyně, z jejího života, zájmů, tužeb a projevů jejího zdravotního stavu v době po Úrazu. Sama skutečnost, že se jedná z velké části o rodinné příslušníky, bývalé kolegy či přátele žalobkyně nemůže bez dalšího založit pochybnost o jejich nevěrohodnosti, tím spíše v projednávané věci, kdy předmětem dokazování byly právě skutečnosti ze soukromého života žalobkyně, o níž mohou mít povědomost toliko osoby z jejího nejbližšího okolí.

11. Znaleckým posudkem č. 610/2022, obsahujícím znaleckou doložku ve smyslu ust. § 127a o. s. ř a vyhotoveným na objednávku žalobkyně dne 18. 12. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [Anonymizováno], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, bylo prokázáno, že žalobkyně v průběhu řízení, dne 30. 11. 2022, objednala vyhotovení tohoto posudku za účelem ocenění výše náhrady její nemajetkové újmy za ZSU vzniklé v důsledku Úrazu. Znalec v nálezové části posudku vyšel ze zdravotnické dokumentace žalobkyně, podle které žalobkyně dne 10. 8. 2017 v důsledku manipulace s obézním pacientem na chirurgické klinice žalované utrpěla Úraz v podobě poranění krční páteře. Po provedení neurologického vyšetření jí byl identifikován dorzomediální výhřez ploténky mezi 5. a 6. krčím obratlem s tlakem na ventrální hranu míchy a radikulopatií. U žalobkyně došlo k rozvoji nesnesitelných bolestí krční páteře s iradiací do pravé horní končetiny a do prstů a k bolesti trapézového svalu vlevo spojenou s bolestí hlavy a v oblasti mezi lopatkami. Stav žalobkyně byl kvalifikován jako vertebrogenní algický syndrom C5 páteře s iritačně zánikovou symptomatologií nereagující na konzervativní a rehabilitační léčbu, pročež byla žalobkyni indikována operační léčba – artroplastika dle Caspara. Dne 31. 10. 2017 byl žalobkyni proveden neurochirurgický výkon – přední mikrodiskektomie C5 - 6 podle Caspara se snesením dorsálních osteofytů a usazením implatátu Active C 5 mm. Pro přetrvávající svalovou bolest, migrény, bolesti hlavy, blokády krční páteře ranní bolesti do předloktí a prstů a závratě byla žalobkyni operačně provedena dekomprese míchy a míšních kořenů. Dřívější implantát byl extrahován a do implantované klece Cespace PEEK byly vloženy kostní štěpy odebrané z kyčelní kosti. Pro přetrvávají chronické bolesti se žalobkyně ambulantně léčí na psychiatrii s úzkostně-depresivní poruchou a hraničně panickou poruchou, symptomy posttraumatické poruchy a chronickou insomnií. U žalobkyně přetrvává omezení hybnosti krční páteře, hypestézie mezi lopatkami a výše, omezení záklonu, závratě při rychlých pohybech hlavou, zhoršení stavů při změně počasí (při vedru nebo zimě) a nemožnost vzpažit, upažit a předpažit pro bolest levé horní končetiny. Bolest krku se projevují při poloze vleže, způsobující těžké poruchy spánku s nutnou medikací. Při delším sezení je požadována krátká procházka a protažení. Chůze je bezproblémová při nezatížení zad či ramene břemeny. U žalobkyně trvá zvýšená unavitelnost. Znalec dále ve vypracovaném posudku zhodnotil vliv výše uvedených omezení a obtíží na jednotlivé okruhy všedního života žalobkyně, jako je běžná hygiena, pracovní uplatnění žalobkyně, cestování řízení motorového vozidla, stravování apod. Konkrétní dopady uvedl znalec do k tomu určených pasáží. Znalec mimo jiné uvedl, že péče žalobkyně o rodinné příslušníky je významně omezena a předpoklad péče o dítě je nereálný, když těhotenství je sice z gynekologického hlediska možné, s ohledem na omezení žalobkyně lze však očekávat zhoršení jejího klinického stavu při nárůstu hmotnosti během těhotenství. Rovněž hormonální změny s těhotenstvím spojené mohou vést ke zhoršení psychického stavu žalobkyně. Zdravotní stav žalobkyně označil znalec za ustálený (ke dni 10. 6. 2019), vzhledem k nízkému věku žalobkyně a již proběhlé reoperaci upozornil na riziko zhoršení zdravotního stavu žalobkyně. Znalec učinil nedílnou součástí znaleckého posudku kalkulaci částky ZSU, v níž ocenil výši náhrady nemateriální újmy na zdraví za ZSU žalobkyně podle Metodiky, která vychází z tzv. Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF), jež používá čtyři základní komponenty: tělesné funkce, tělesné struktury, aktivity a participace, faktory prostředí. Komponenty MKF se dělí na kapitoly a ty dále na domény, přičemž každá kapitola obsahuje konkrétnější definice dané domény. Domény vyžadují hodnocení (klasifikace stupně disability) pomocí kvalifikátorů. Použití kteréhokoliv kódu klasifikace musí být dále doprovázeno přidáním kvalifikátoru (jednoho až tří podle hodnocené komponenty). Kvalifikátor označuje velikost stupně zdraví jedince, resp. závažnost problému. Všechny komponenty klasifikované v MKF jsou kvantifikovány při použití stejné všeobecné škály. Jedná se o hodnotící asymetrickou pětistupňovou stupnici, která může být dále upřesněna procentuálním dělením každého stupně. Hodnota satisfakce (náhrady) za ZSU je součinem celkového procenta obtíže poškozeného v oblasti Aktivit a participací dle MKF upravené pro účely Metodiky a výchozí rámcové částky (pomyslného „horního stropu odškodnění“), eventuálně navýšeného či poníženého tzv. modifikačním koeficientem. Znalec postupoval při vypracování posudku v souladu s obsahem Metodiky. Analyzoval zdravotnickou dokumentaci a dne 13. 12. 2022 provedl klinické vyšetření žalobkyně. Na základě všech získaných poznatků pak znalec hodnotil pomocí kvalifikátorů závažnost zjištěných obtíží žalobkyně v rámci konkrétních domén, a tímto postupem určil celkové procento obtíží na 12,98. Konkrétní důvody, pro které znalec u některých domén přistoupil k použití příslušného kvalifikátoru, jsou uvedeny v textu poznámek u těchto domén. Takový postup je dle soudu možný, navíc je přehledný. Výchozí rámcovou částku ve výši 12 754 000 Kč znalec určil dle kritérií platných pro rok 2019, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně, a s ohledem na celkové procento obtíží znalec stanovil výslednou hodnotu ZSU žalobkyně v částce 1 986 604 Kč, k níž znalec v souladu s Metodikou dospěl zvýšením základní částky stanovené výše popsaným způsobem o 20 % , když žalobkyně se v době nastalých trvalých následků nacházela ve věkové kategorii 25 - 34 let (konkrétně ve věku 32 let). Obsahu tohoto znaleckého posudku odpovídají i žalobkyní doložené lékařské zprávy z [právnická osoba] ze dne 7. 6. 2021 a 13. 4. 2022, zprávy z [anonymizováno] ze dne 17. 8. 2021, 22. 9. 2022, 26. 9. 2022 a 24. 10. 2022, zprávy z [právnická osoba] ze dne 7. 7. 2021 a 2. 6. 2022, a shora citované posudky OSSZ Praha-západ o invaliditě žalobkyně ze dne 27. 5. 2020 a 1. 8. 2022. Námitku vedlejší účastnice, směřující k nepřipuštění znaleckého posudku č. 610/2022 k důkazu v tomto řízení, shledal soud nedůvodnou. Vedlejší účastnice námitku založila na právní argumentaci vylučující možnost posoudit nárok žalobkyně podle ust. § 2958 o. z. ve spojení s Metodikou, a to na základě speciální úpravy pro tyto případy stanovené ust. § 271c ZP. Právní kvalifikace skutkového stavu však náleží soudu za účelem zodpovězení otázek právních, kdežto dokazování vede k zodpovězení otázek skutkových.

12. Úhrada smluvní odměny znalce ve výši 30 000 Kč za vyhotovení znaleckého posudku č. 610/2022 byla prokázána daňovým dokladem - likvidací znalečného ze dne 18. 12. 2022 a dále výpisem z mobilního bankovnictví žalobkyně o zaplacení této částky dne 5. 1. 2023.

13. Notářským zápisem ze dne 26. 6. 2023, zn. NZ 297/2023, spolu s přiloženou fotodokumentací a dokumentem pod názvem „PU 9184019278, pošk. [jméno FO] - zpráva o provedeném šetření“ má soud za prokázano, že vedlejší účastnice zadala [tituly před jménem] [jméno FO] prošetřit běžný způsob života žalobkyně. [tituly před jménem] [jméno FO] poukázal na pořízení domu žalobkyní a jejím manželem v roce 2022 a na profily žalobkyně na sociální síti [Anonymizováno], z něhož pořídil fotokopie některých fotografií žalobkyně při řízení vozidla, pózovaní v přírodě s osobou blíže neoznačenou, dále s osobou označenou jako sestra žalobkyně, a dále ze svatby žalobkyně. Skutečnosti tvrzené vedlejší účastnicí v její závěrečné řeči, že těmito fotografiemi má být prokázán nadále běžný život žalobkyně včetně procházek a že jednou z fotografií včetně komentářů k ní uveřejněných, přiloženou k notářskému zápisu, má být prokázána nejen schopnost žalobkyně držet dítě v náručí, ale i to, že založení rodiny žalobkyně ani neplánuje, soud nemá z výše uvedených listin a fotodokumentace za prokázané. Předně dané fotografie zachycují toliko útržkovité okamžiky ze života žalobkyně, při nichž, ve shodě s výpověďmi žalobkyně i svědků, je žalobkyně schopna chůze, obtíží žalobkyně je však prokazatelně dlouhodobá chůze se zátěží a výdrž s tím spojená. Fotografie žalobkyně s dítětem v náručí prokazuje toliko skutečnost, že žalobkyně byla schopna, pro účely pořízení daného fota (tj. po několik vteřin), v podřepu nízko nad zemí držet dítě, a to v prokazatelném věku vyšším, než je období věku kojence, jež je nejvíc zranitelné z hlediska vnějších úrazů. Komentář k fotografii a jeho výklad provedený vedlejší účastnicí považuje soud za pouhou spekulaci, jež nemůže založit skutkový závěr o skutečném zájmu či nezájmu žalobkyně založit rodinu. Nad to soud podotýká, že rozhodným pro úvahy o ZSU není aktuální subjektivní touha žalobkyně založit rodinu, ale její objektivní schopnost toho bez výrazných omezení a hrozeb pro její zdraví dosáhnout. Rizika těhotenství žalobkyně má soud za prokázaná znaleckým posudkem a objektivně nastanuvší rizika spojená s mateřstvím, tedy především přenášení kojence (batolete) v náručí, má soud za prokázané z výpovědí svědků a žalobkyně o nemožnosti zvedání těžších břemen, tím spíše pak novorozence vyžadujícího nadprůměrnou obezřetnost. Součástí zprávy [tituly před jménem] [jméno FO] jsou rovněž záznamy o sledování žalobkyně v období od 9. 9. 2022 do 20. 9. 2022, to výhradně v situací nástupu do vozidla a výstupu z něj a při sledování její jízdy osobním automobilem na různá místa. Tímto listinným důkazem však byly podpořeny toliko nesporné nebo již prokázané skutečnosti, tedy že žalobkyně je schopna chůze bez lékařských pomůcek a je schopna řídit vozidlo při cestě do zaměstnání. Závěr [tituly před jménem] [jméno FO] o ujetí trasy žalobkyní v délce 140 km nepředstavuje relevantní skutkové zjištění, neboť sjetinou mapy na trase [adresa] a výpisem z běžného účtu č. [č. účtu] bylo prokázáno skutkové tvrzení žalobkyně, že v daný den a na dané trase zastavila po ujetí přibližně 41,1 km (27 minut jízdy) a nakoupila na čerpací stanici [Anonymizováno] V [adresa], což plně koresponduje s jejími tvrzeními o nutných přestávkách v řízení. Poznatky [tituly před jménem] [jméno FO] pak nikterak nevyvrátily skutkový závěr o objektivních obtížích žalobkyně spojených s řízením automobilu pro bolesti páteře.

14. Písemnou výzvou ze dne 13. 4. 2022 včetně potvrzení o doručení této výzvy do datové schránky žalované z téhož dne bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení náhrady újmy za ZSU v důsledku Úrazu, a to po podrobném popisu dosavadní léčby a přetrvávajících obtíží žalobkyně. Žalobkyně ve výzvě odkázala na ust. § 271c ZP, a na ust. § 2958 OZ a stanovila žalované lhůtu k plnění v délce pěti dnů od doručení výzvy.

15. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 4. 2022, č. j. 14 C 191/2019-124, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 30 Co 262, 267/2022-160, které nabyly právní moci dne 21. 10. 2022, bylo zjištěno, že mezi účastnicemi v tomtéž procesním postavení byl veden spor o náhradu nemajetkové újmy žalobkyně z titulu bolestného zapříčiněného týmž Úrazem. Soud I. stupně, který měl k dispozici dva výpočty výše náhrady újmy za bolestné (dle Metodiky i dle Nařízení), žalobě o nároku na samotné bolestné v plném rozsahu vyhověl, přičemž své rozhodnutí založil na judikatuře Ústavního soudu, konkrétně na již zmíněném nálezu sp. zn. II. ÚS 2925/20, a žalobkyni přiznal požadované bolestné vypočtené podle Metodiky, neboť bylo pro žalobkyni příznivější oproti výpočtu bolestného provedeného dle Nařízení, které bylo nižší. K odvolání žalované Městský soud v Praze potvrdil správnost právního závěru soudu I. stupně ohledně nutnosti přiznat žalobkyni náhradu újmy podle ust. § 2958 o. z. na základě Metodiky (rozsudek soudu I. stupně změnil pouze co do nároku žalobkyně na zaplacení částky odpovídající navýšení vypočteného bolestného o 60 %).

16. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobkyně prodělala při plnění pracovních úkolů pro žalovanou dne 10. 8. 2017 úraz krční páteře spočívající ve výhřezu meziobratlové ploténky C5 - 6 s radikulopatií a tlakem na míchu. Žalobkyně absolvovala ambulantní vyšetření a hospitalizace v rámci První a Druhé operace za účelem stabilizace její krční páteře. I po prodělaných operacích u žalobkyně přetrvává mimo jiné omezení hybnosti krční páteře a levé horní končetiny, bolest mezi lopatkami a výše, závratě a bolestivé stavy v poloze vleže, způsobující těžké poruchy spánku s nutnou medikací. Při delším sezení je vyžadována krátká procházka a protažení. Žalobkyně se pro přetrvávají chronické bolesti léčí na psychiatrii s úzkostně-depresivní poruchou a hraničně panickou poruchou, symptomy posttraumatické poruchy a chronickou insomnií. Její zdravotní stav se ustálil v roce 2019. Od 13. 2. 2020 jí byla přiznána invalidita I. stupně. Úraz výrazně zasáhl do pracovního, osobního, společenského a rodinného života žalobkyně, neboť tato byla v období před Úrazem všeobecnou sestrou žalované s ambicemi uplatnění v armádě, čemuž uzpůsobovala její profesní i studijní kariéru, přičemž pro výkon této pracovní pozice ztratila dlouhodobě způsobilost dle žalované coby jejího dosavadního zaměstnavatele, pročež jí byla dána výpověď, následně sice nastoupila v [anonymizováno] jako staniční sestra, této funkce se však vzdala ze zdravotních důvodů (přetrvávajících obtíží neumožňujících řádný výkon v denním provozu při plném pracovním úvazku) a na základě dohody se zaměstnavatelem tak později zastávala pracovní pozici všeobecné sestry na poloviční úvazek. V osobním životě došlo k útlumu jejích sportovních aktivit (byť nikoliv vrcholových) včetně adrenalinových, kterým se v období před Úrazem začala věnovat, nenavštěvuje tolik kulturní a společenské akce a neplánuje a nerealizuje déletrvající výlety a dovolené, to vše pro trvající bolesti páteře a s tím spojené brnění a nespolehlivost rukou, pocity závratí, bolest hlavy a omezenou hybnost. Žalobkyně je po Úrazu ve vyšší míře odkázána na pomoc manžela v péči o domácnost, s některými domácími pracemi pomáhá i sestra žalobkyně. Úraz zasáhl rovněž do plánů žalobkyně založit rodinu, neboť těhotenství může zhoršit stav krční páteře žalobkyně a její nejistota v úchopu rukama v ní vyvolává obavy z upuštění dítěte. S rodinným životem je spojeno i omezení žalobkyně v intimním životě. Znalec ocenil odškodnění žalobkyně za ZSU částkou 1 986 604 Kč dle o. z. na základě Metodiky .

17. Podle čl. 8 odst. 1 Sdělení č. 209/1992 Sb. Federálního ministerstva zahraničních věcí o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů na tuto Úmluvu navazujících (dále jen „Úmluva“), má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence.

18. Podle čl. 7 odst. 1 Usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále jen „Listina“), je nedotknutelnost osoby a jejího soukromí zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

19. Podle čl. 3 Listiny se základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.

20. Podle čl. 95 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy české republiky (dále jen „Ústava“), je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

21. Podle ust. § 269 ZP je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (odst. 1). Zaměstnavatel je povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo zčásti nezprostí (odst. 4).

22. Podle ust. § 271c ZP se náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2 (odst. 1). Vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti (odst. 2).

23. Podle ust. § 1 odst. 2 Nařízení se ztížením společenského uplatnění pro účely tohoto nařízení rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví (dále jen „trvalé poškození zdraví“) pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb.

24. Podle ust. § 2 odst. 2 Nařízení se bodové ohodnocení bolesti uvede v lékařském posudku o ohodnocení bolesti a bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se uvede v lékařském posudku o ohodnocení ztížení společenského uplatnění.

25. Podle ust. § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

26. Podle ust. § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

27. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Podle ust. § 1959 písm. e) o. z., neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem, „ihned“ dobu do pěti dnů, avšak při dodávce potravin nebo surovin dobu do dvou dnů a při dodávce strojírenských výrobků dobu do deseti dnů.

29. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je ohledně zůstatku uplatněného žalobního nároku důvodnou. U žalobkyně coby zaměstnankyně žalované došlo v rozsahu jejích poranění krční páteře nesporně k pracovnímu úrazu, v jehož důsledku vznikla žalované povinnost k náhradě nemajetkové újmy vyvolané tímto úrazem ve smyslu ust. § 269 ZP. Zmíněné zákonné ustanovení je dále rozvinuto úpravou jednotlivých druhů náhrad, mezi něž se dle ust. § 271c odst. 1 ZP řadí rovně náhrada za ZSU, kterou je zaměstnavatel poškozenému zaměstnanci povinen jednorázově uhradit nejméně ve výši stanovené prováděcím právním předpisem, jímž je dle ust. § 271c odst. 2 ZP nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Toto nařízení prostřednictvím bodových ohodnocení stanovuje výši ZSU pro jednotlivé kategorie poranění a jejich přepočtem je zjištěna výsledná výše ZSU. Žalobkyně v řízení opakovaně namítala neaplikovatelnost Nařízení s poukazem na závěry judikatury Ústavního soudu, konkrétně v nálezu sp. zn. II. ÚS 2925/20, a domáhala se přiznání náhrady podle občanskoprávní úpravy zakotvené v ust. § 2958 o. z., neboť na základě tohoto ustanovení a znaleckého posudku vyhotoveného podle Metodiky jí lze přiznat náhradu vyšší, a lpění na částce získané podle Nařízení by bylo pro žalobkyni nespravedlivě nepříznivé. I s ohledem na závěry vyjádřené ve výše uvedeném nálezu se tak soud dále zabýval možnou kolizí úpravy pracovněprávní a občanskoprávní co do dopadů využívaných bodových hodnocení na výslednou výši odškodnění žalobkyně. V tomto směru soud přihlédl k pravomocným soudním rozsudkům ve věci účastnic o nároku žalobkyně z titulu bolestného pro tentýž Úraz vydaným v řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 191/2019, v nichž byla žalobkyni přiznána náhrada bolestného podle ust. § 2958 o. z. a Metodiky, kdy soud I. stupně založil své rozhodnutí mimo jiné na skutkovém zjištění, že vyčíslení náhrady nemajetkové újmy v podobě bolestného činí podle Nařízení částku nižší (275 000 Kč) než dle Metodiky (435 488,50 Kč). Tento závěr byl aprobován rozsudkem Městského soudu v Praze coby soudu odvolacího. Jakkoli byla v uvedeném řízení předmětem sporu odlišná složka náhrady nemajetkové újmy - náhrada za vytrpěnou bolest, je s ohledem na formulaci a koncepci Nařízení, především uvozujícího ust. § 2 Nařízení, ve spojení se zjištěními soudu ve věci sp. zn. 14 C 191/2019, možné předpokládat, že rovněž náhrada za ZSU žalobkyně by v případě výpočtu dle Nařízení nedosahovala výše určené Metodikou. V tomto směru soud poukazuje rovněž na zásadu dispoziční, jež je vůdčí zásadou civilního sporného řízení, a to nevyjímaje spor o náhradu nemajetkové újmy v důsledku pracovního úrazu, a jež má vliv na dispozici s předmětem řízení, zde požadovaným peněžitým plněním. Žalobkyně explicitně a opakovaně trvala na přiznání jí uplatněného nároku pouze ve výši 2 000 000 Kč, resp. po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 1 986 604 Kč, stanoveného znaleckým oceněním dle Metodiky. Při vědomí Ústavním soudem vyjádřeného závěru, že Metodikou, resp. soudem dosaženou úvahou prostřednictvím ust. § 2958 o. z., je stanoveno nepřekročitelné minimum náhrady újmy zaměstnance v případě pracovního úrazu, aby tak byla zachována rovnost s případy ostatními, tedy nikoliv pracovněprávními, je tedy logické, že i když v dané věci není známa konkrétní výše ZSU žalobkyně dle Nařízení, nemohl by soud takto vyčíslenou náhradu přiznat, převyšovala-li by tato částku 1 986 604 Kč stanovenou dle ust. § 2958 o. z. a na základě Metodiky zpracovaného posudku, neboť by tím soud v rozporu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario překročil žalobní návrh žalobkyně. Pokud by naopak byla posudkem, vypracovaným dle Nařízení, vyčíslena náhrada za ZSU žalobkyně nižší než 1 986 604 Kč, musel by soud přistoupit k přiznání náhrady dle ust. § 2958 o. z. a Metodiky, tj. rovněž k částce 1 986 604 Kč. Vyhotovování posudku dle Nařízení a jeho následné provedení k důkazu by tak představovalo pouze formalistický postup vedoucí k prodloužení délky řízení a zvýšení jeho nákladů, to vše bez vlivu na rozhodnutí ve věci samé. Soud tak navázal na rozsudky ve věci sp. zn. 14 C 191/2019, a veden zásadou ve smyslu ust. 13 o. z. garantující účastníkům důvodné očekávání o obdobném rozhodování v typově podobných věcech, vyšel z výhodnějšího vyčíslení náhrady v souladu s Metodikou. V důsledku tohoto závěru, optikou závazných závěrů Ústavního soudu vyjádřených v nálezu sp. zn. II. ÚS 2925/20, v němž Ústavní soud formuloval povinnost obecných soudů přihlížet při rozhodování o odškodnění poškozených zaměstnanců k rozdílným částkám získaným prostřednictvím Nařízení a Metodiky a k souladnosti Nařízení se zákonnou úpravou, posoudil soud v této konkrétní věci Nařízení coby podzákonný právní předpis jako nesouladný s čl. 8 Úmluvy, resp. čl. 7 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 3 Listiny, neboť aplikace Nařízení v projednávané věci by pro žalobkyni jakožto zákonem zvlášť chráněný subjekt práv představovala nerovné zacházení jdoucí k její tíži, aniž by pro toto odlišné, resp. nerovné zacházení, bylo rozumného důvodu, čímž by bylo zasaženo do jejího základního práva na rovnost v ochraně práv osob. V podrobnostech lze odkázat plně na závěry Ústavního soudu v nálezu sp. zn. II. ÚS 2925/20, jenž je základem rozhodnutí zdejšího soudu v obou mezi účastnicemi vedených řízeních. Pro výše uvedené nelze Nařízení v projednávané věci aplikovat a žalobkyni je tak třeba přiznat náhradu ZSU nikoliv podle ust. § 271c ZP, nýbrž podle subsidiární úpravy ust. § 2958 o. z., jež pro spravedlivé rozhodnutí soudu vedené zásadou slušnosti předpokládá odborné posouzení podle Metodiky. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani námitka vedlejší účastnice, dle níž nebyl dosud vyhotoven lékařský posudek předpokládaný právě ustanovením § 271c odst. 2 ZP. Žalobkyni tak v důsledku pracovního úrazu vznikla újma, jež byla znaleckým posudkem vyčíslena v souladu s Metodikou na částku 1 986 604 Kč, přičemž dílčí závěry znalce v rámci hodnocení jednotlivých domén a složek života žalobkyně byly plně podpořeny listinnými důkazy a svědeckými výpověďmi, které dokládají hluboký zásah Úrazu do života žalobkyně, přičemž současný zdravotní stav žalobkyně je již ustálen, neočekává se jeho zlepšení, naopak je zde hrozba jeho zhoršení s ohledem na současný nízký věk žalobkyně. Ta oproti stavu před Úrazem nyní nemůže vykonávat oblíbenou sportovní činnost včetně sportů adrenalinových, není schopna plně se věnovat svým dřívějším zálibám, bez omezení řídit osobní automobil a cestovat bez bolestí páteře a hlavy v jiných prostředcích hromadné dopravy, není schopna zvládat plné pracovní zatížení v oboru a zaměření, jemuž podřídila studijní i pracovní kariéru, v domácích pracích je výrazně odkázána na pomoc manžela a širší a možnost založení vlastní rodiny se pro ní jeví jako objektivně i subjektivně problematická pro rizikové dopady těhotenství na její opěrnou soustavu a pro obavy z ublížení dítěti z nedbalosti spojené s nejistotou v rukou.

30. Soud proto v souladu s ust. § 269 ZP ve spojení s ust. § 2958 o. z. shledal důvodným přiznání náhrady nemajetkové újmy za ZSU žalobkyni ve výši stanovené znaleckým posudkem č. 610/2022 na částku 1 986 604 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Požadovanou částku soud žalobkyni přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od 20. 4. 2022 do zaplacení. Nedůvodnou je námitka žalované strany směřující k šikanózní lhůtě 5 dnů stanovené žalobkyní k plnění, neboť lze žalobkyni přisvědčit, že dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. mohla žalobkyně coby věřitelka ze závazku z deliktu (odpovědnostní vztah žalované k žalobkyni) dle obecné úpravy počítání lhůt k plnění požadovat náhradu ihned po vzniku jejího nároku, přičemž tento časový údaj je ust. § 1959 písm. e) o. z. vyložen právě ve prospěch pětidenní lhůty, přičemž toto výkladové ustanovení, primárně směřující do úpravy závazků smluvních, aplikoval soud analogicky k projednávané věci. Žalobkyně ve výzvě, doručené žalované dne 13. 4. 2022, poskytla lhůtu k plnění v délce 5 dnů, tj. ode dne 19. 4. 2022 se žalovaná dostala do prodlení s úhradou náhrady nemajetkové újmy a soud proto spolu s jistinou 1 986 604 Kč uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení od požadované doby 20. 4. 2022 (§ 1968 věta první o. z., § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 3351/2013 Sb. ve spojení s§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

31. Namítala-li vedlejší účastnice nemožnost aplikace ust. § 2958 o. z., když poukazovala na absenci vzniku občanskoprávní odpovědnosti žalované v této konkrétní věci, pročež nelze v režimu o. z. a na něj navázané Metodiky určit a vyčíslit újmu žalobkyně, kterou by bylo lze žalobkyni přiznat, je takto vznesená námitka nedůvodná. Sama vedlejší účastnice přitom poukázala, a to citací z pasáží nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2925/20, na zvláštní zákonnou ochranu zaměstnance, jemuž vzniká právo na náhradu nemajetkové újmy i v případech, kdy by toto právo nebylo lze dovodit z obecné občanskoprávní úpravy. Je-li tomu tak, je logicky nemožné, aby pro možnost posouzení náhrady újmy žalobkyně byla vyžadována rovněž existence občanskoprávní odpovědnosti, podmiňující odškodnění podle ust. § 2958 o. z. Základem právní odpovědnosti žalované, a tím i základem nároku žalobkyně, v každém případě zůstává její objektivní odpovědnost dle ust. § 269 ZP, pro zachování rovnosti a ochrany práv žalobkyně v tomto směru je však pro posouzení výše nároku užito ust. § 2958 o. z. Právní výklad předestřený vedlejší účastnicí pak nemůže obstát ani pro rozpor s hlavním závěrem, vyjádřeným v nálezu, kterým Ústavní soud poukázal na nutnost ochrany rovnosti osob při dosažení odpovídající plné náhrady škod, a to přes odlišnou a nikoliv ekvivalentní zákonnou a podzákonnou úpravu v zákonném režimu pracovněprávním a občanskoprávním.

32. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 146 odst. 2 věta první ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, neboť procesní neúspěch žalobkyně ohledně částečného zastavení řízení do částky 13 396 Kč představuje neúspěch pouze v nepatrné části, zatímco do převažující přiznané částky 1 986 604 Kč byla žalobkyně ve sporu úspěšnou. Nad to v dané věci záviselo rozhodnutí o výši plnění na soudním znaleckém posudku, resp. soudní úvaze. Žalobkyni vznikly náklady na pořízení znaleckého posudku č. 610/2022 ve výši 30 000 Kč a dále za její zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”), z tarifní hodnoty 50 000 Kč ve výši 3 100 Kč za každý z 18 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, písemná vyjádření ve věci samé ze dne 29. 6. 2022, 21. 12. 2022, 15. 2. 2023, 24. 5. 2023, 15. 8. 2023, 14. 9. 2023 a 23. 1. 2024, účast na jednání soudu ve dne 3. 5. 2022, 25. 9. 2023, 4. 3. 2024 a 10. 1. 2024 - zde v dvojnásobku sazby pro 2 x 2 započaté hodiny, a 3x porada advokáta se žalobkyní dne 24. 5. 2023 za účelem projednání doplnění skutkových tvrzení a důkazů k nim, dne 4. 1. 2024 za účelem přípravy na jednání soudu a dne 19. 1. 2024 za účelem projednání závěrů zprávy detektiva a reakce na něj), 18x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 12 852 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 104 052 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu nákladů za písemné vyjádření ze dne 8. 11. 2022, neboť jím toliko do spisu založila kopie listinných důkazů. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně 33. O povinnosti žalované a vedlejší účastnice k solidárnímu zaplacení soudního poplatku za řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „ZSP“), když žalobkyně je podle ust. § 11 odst. 2 písm. d) ZSP osvobozena od placení soudních poplatků, přičemž žalovaná a vedlejší účastnice nebyly od placení soudních poplatků osvobozeny, a současně jim podle výsledku řízení ani nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto provedl přenos poplatkové povinnosti na procesně neúspěšnou žalovanou stranu. Dle ust. § 6 odst. 1 ZSP je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, tj. v daném případě přiznaná částka 1 986 604 Kč, z čehož procentuální poplatek ve výši 5 % dle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků činí 99 331 Kč (výrok IV. rozsudku).

Poučení