62 Co 322/2024 - 319

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Martiny Tvrdkové ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] c) [Jméno žalobce C], narozená [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozený [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce D] adresa pro doručování: [Adresa žalobce D] všichni zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o 66 000 Kč s příslušenstvím, 249 000 Kč s příslušenstvím, 58 000 Kč s příslušenstvím a 29 000 Kč s příslušenstvím k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 2. 2024, č. j. 16 C 66/2022-259 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II., III. a IV. potvrzuje.

II. Ve výroku V. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že náklady řízení žalobkyně a) činí 32 541 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

III. Ve výroku VI. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že náklady řízení žalobce b) činí 81 384 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

IV. Ve výroku VII. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že náklady řízení žalobkyně c) činí 29 856 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

V. Ve výroku VIII. se rozsudek soudu prvního stupně mění jen tak, že náklady řízení žalobce d) činí 23 222 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení, a to ve výši 10 140 Kč žalobkyni a), 19 094 Kč žalobci b), 6 055 Kč žalobkyni c) a 3 277 Kč žalobci d), to vše do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky].

Odůvodnění

Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl výroky I. až VIII. takto: I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 66 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 66 000 kč ode dne 16. 10. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) částku ve výši 249 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 249 000 kč ode dne 16. 11. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku ve výši 58 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58 000 kč ode dne 16. 10. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) částku ve výši 29 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 000 kč ode dne 16. 10. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 45 467,14 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů řízení částku 73 257,34 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) na náhradě nákladů řízení částku 38 805,54 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci d) na náhradě nákladů řízení částku 38 638,14 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. takto:

1. Soud prvního stupně rozhodl o žalobách jednotlivých žalobců, kterými se domáhali zaplacení uvedených částek s tím, že jde o nárok na zaplacení odměn přiznaných jim v dohodách o ukončení pracovního poměru. Řízení bylo zahájeno u soudu prvního stupně ohledně každého žalobců zvlášť, a to ohledně žalobkyně a) pod sp. zn. 16 C 66/2022, ohledně žalobce b) pod sp. zn. [spisová značka], ohledně žalobkyně c) pod. sp. zn. [spisová značka] a ohledně žalobce d) pod sp. zn. [spisová značka], přičemž soud prvního stupně v průběhu řízení svým usnesením ze dne 1. 6. 2023, č. j. 16 C 66/2022-169, spojil všechny tyto věci ke společnému řízení s tím, že tyto budou nadále vedeny pod sp. zn. 16 C 66/2022.

2. Soud prvního stupně provedl obsáhlé dokazování, svá skutková zjištění učinil zejména z listinných důkazů a dále z protokolů z jednání ve věci sp. zn. [spisová značka] a protokolu .o jednání ve věci sp. zn. [spisová značka] – výslech [tituly před jménem] [jméno FO], z protokolů o jednání – z výslechu svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [Jméno žalobce A], [Jméno žalobce D], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [adresa], [jméno FO], [Jméno žalobce C], [jméno FO] a [jméno FO], to vše v řízení sp. zn. [spisová značka]. Poté zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Vyšel z toho, že všichni žalobci byli u žalovaného zaměstnáni na základě pracovních smluv, a to žalobkyně a) podle pracovní smlouvy z 25. 9. 2020 se sjednaným druhem práce znalecká činnost, žalobce b) podle pracovní smlouvy z 29. 6. 2015 jako účetní a ekonomický poradce, žalobkyně c) podle pracovní smlouvy z 30. 6. 2021 jako asistentka znalce a žalobce d) podle pracovní smlouvy z 11. 1. 2021 jako asistent znalce, jejich pracovní poměr byl ukončen dohodami o rozvázání pracovního poměru, a to v případě žalobkyně a) dohodou z 20. 9. 2021 k 30. 9. 2021, v případě žalobce b) dohodou z 17. 9. 2021, k 31. 10. 2021, v případě žalobkyně c) dohodou z 17. 9. 2021 k 30. 9. 2021 a v případě žalobce d), dohodou z 17. 9. 2021 k 30. 9. 2021.V článcích IV těchto dohod bylo mezi účastníky sjednáno, že se žalovaný zavazuje zaplatit každému žalobcům po skončení pracovního poměru odměnu, a to ve výši 66 000 Kč žalobkyni a), 249 000Kč žalobci b), 58 000 Kč žalobkyni c), a 29 000 Kč žalobci d). Mezi účastníky bylo nesporné to, že žalovaný dohodnuté odměny žalobcům nezaplatil, žalobci žalovaného vyzvali k jejich zaplacení předžalobními výzvami.

3. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je právnickou osobou, společností s ručením omezeným podnikající v oboru ekonomika, těžiště jeho náplně spočívá ve znalecké činnosti. V rámci porady jednatelů žalovaného uskutečněné dne 2. 7. 2021 bylo usnesením většiny jednatelů rozhodnuto, že všechny nové smlouvy uzavírané žalovaným musí být schváleny poradou jednatelů. Jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] s uvedeným rozhodnutím nesouhlasil, v tomto postupu shledal nezákonné omezení výkonu funkce jednatele žalovaného.

4. Dále soud prvního stupně zjistil, že mezi žalovaným a jeho bývalými zaměstnanci byly zahájeny více než 2 desítky soudních sporů o nárocích bývalých zaměstnanců na zaplacení odměny po skončení pracovního poměru vyplývající z dohod uzavřených s [tituly před jménem] [jméno FO], jednatelem žalovaného. Ve všech řízeních žalovaný argumentuje stejně a k prokázaní svých tvrzení navrhuje výslech 15 svědků, při čemž z velké části se jedná o žalobce v řízení proti žalovanému. Prvostupňový soud v rámci hospodárnosti a po dohodě s účastníky provedl výslech těchto svědků v rámci řízení sp. zn. [spisová značka], s tím, že s ohledem na velké množství sporu strany souhlasily, že svědci budou vyslýcháni pouze v jednom řízení. Skutková zjištění, která učinil z protokolů o výslechu uvedených svědků soud prvního stupně popsal pod body 45 až 60 odůvodnění svého rozsudku. Vysvětlil, že neprovedl účastníky navržené důkazy v podobě výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO], opakovaný výslech [tituly před jménem] [jméno FO], výslech [tituly před jménem] [jméno FO], paní [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], paní [jméno FO], pana [jméno FO] a pana [jméno FO], když provedení těchto důkazů považoval za nadbytečné.

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb. – zák. práce a dále podle zákona č. 89/ 2012 Sb. – o. z. ve znění ke dni uzavření jednotlivých dohod o rozvázání pracovního poměru a podle zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích. Vysvětlil, že statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným je jeden nebo více jednatelů podle § 194 odst. 1 zákona o obchodních korporacích, jednatele jmenuje valná hromada podle § 190 odst. 2 písm. c) citovaného zákona. Ty skutečnosti se zapisují do obchodního rejstříku, zápis má deklaratorní povahu. Zápis do obchodního rejstříku spočívá na principu publicity, který působí ve formálním a materiálním smyslu. Formální princip vyjadřuje to, že obchodní rejstřík je přístupný každému a že každý má právo od něho nahlížet a pořizovat si kopie a výpisy, princip materiální publicity znamená, že údaje v něm zapsané jsou právně účinné navenek i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu věci, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity. Tzn., že skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku jsou účinné vůči každému ode dne, kdy byl zápis proveden, ode dne provedení zápisu se tak nikdo nemůže dovolávat toho, že mu zapsané skutečnosti nebyly známy. Pokud tyto skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, tak se nikdo nemůže domáhat vůči jednajícímu, že zápis v obchodním rejstříku skutečnosti neodpovídá. K tomuto soud prvního stupně uvedl rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 4. 2018, sp. zn 21 Cdo 2646/2016.

6. Soud prvního stupně konstatoval, že jednateli žalovaného byl ke dni podepsání všech dohod o rozvázání pracovního poměru, jejichž součástí byla i dohoda o mimořádné odměně, [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] byl ze své funkci jednatele odvolán až dne 27. 9. 2021, způsob jednání byl u žalovaného stanoven tak, že každý jednatel zastupuje společnost ve všech věcech samostatně. Taktéž bylo prokázáno, že zaměstnanci byli rozděleni do divizí, přičemž zaměstnanci divize [číslo] jednali o všech pracovních věcech právě s [tituly před jménem] [jméno FO]. Za tohoto stavu soud prvního stupně dovodil, že žalobci se důvodně domnívali, že mohou uzavřít s [tituly před jménem] [jméno FO] dohodu o mimořádné odměně. Bylo prokázáno, že porady jednatelů jednotlivých společností, při které bylo odhlasováno, že nové dohody a smlouvy mohou být uzavírány jen po poradě jednatelů, se žádný z žalobců nezúčastnil, nebylo ani prokázáno, že by se o takovém rozhodnutí porady jednatelů zaměstnanci dozvěděli před podpisem dohody o mimořádně odměně jiným způsobem. Soud prvního stupně zdůraznil princip materiální publicity s tím, že zbývající dva jednatelé žalovaného se nemohou dovolávat neplatnosti podepsané dohody o mimořádné odměny pouze proto, že bylo přijato rozhodnutí na poradě jednatelů, když skutečnost o samostatném jednání jednatelů nebyla z obchodním rejstříku vymazána či změněna. V tom soud prvního stupně odkázal na účastnický výslech [tituly před jménem] [jméno FO], který sám uvedl, že divize působily samostatně a do své činnosti si navzájem nezasahovaly, a to zejména v oblasti přijímání nových zaměstnanců, výplaty mzdy či určování výše mimořádných odměn.

7. Soud prvního stupně odkázal na ustanovení § 109 zákoníku práce, vysvětlil povahu mzdy, způsob jejího sjednání a uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO] vyplácel svým podřízeným zaměstnancům v rámci divize [číslo] doplatek mzdy, který se označoval za odměny. O tomto doplatku vypověděli kromě žalobců i [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a další. Přestože zbývající jednatelé žalovaného v rámci své výpovědi uvedli, že základní podmínkou pro vyplácení odměn je hospodářský výsledek, tak nelze odhlédnout od toho, že zaměstnancům divize [číslo], tedy žalobcům, byly vypláceny odměny každý rok a o jejich výši nerozhodovali tito jednatelé, ale rozhodoval o nich jednatel [tituly před jménem] [jméno FO]. Ostatní do tohoto rozhodování nezasahovali. Podle soudu sice ve společnosti nebyl jednotný přístup k zaměstnancům, pokud jde o zaměstnance divize [číslo] a [číslo], což vyplývá z toho, že každou divizi vedl jiný jednatel, který jednal samostatně, odměny však byly zaměstnancům udělovány dlouhodobě a nebylo zjištěno, že by zbývající dva jednatelé v minulosti výplatě odměn jakkoliv zamezili. Prvostupňový soud nepřisvědčil argumentaci žalovaného o tom, že odcházející zaměstnanci divize [číslo] (žalobci) se na jím simulovaném právní jednání podíleli s [tituly před jménem] [jméno FO], neboť podle žalovaného museli být srozuměni přinejmenším s tím, že mimořádné odměny nejsou ničím podloženy, jsou nenárokovatelné a neodpovídají zvyklostem a dosavadní praxi žalovaného. Z provedeného dokazování naopak vyplývá, že zaměstnanci získávali půlroční odměny pravidelně, tyto byly v podobné výši a nelze tak dojít k jednoznačnému závěru o tom, že přiznání odměn neodpovídá zvyklostem společnosti. Ostatně i žalovaný přiznal, že vyplácel zaměstnancům pololetní odměny. Pouhá skutečnost o tom, že zaměstnanci věděli, že odměny nejsou podloženy žádnou vnitřní směrnicí, nezakládá neplatnost uzavřené dohody o odměně. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani další námitce žalovaného ohledně toho, že navržené odměny neodpovídají využití pracovního fondu žalobců v rámci činností pro žalovaného, neboť žalobci vykazovali pouze průměrné či podprůměrné pracovní výkony. K tomu uvedl zejména to, že odměny byly s žalobci sjednány bez vazby na splnění konkrétních úkolů na rozdíl od jiných žalobců v rámci soudních řízeních vedených u soudu. Žalobci tak podepsali s jednatelem žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO] dohody o přiznání mimořádných odměn, odměny neměly charakter konkludentně sjednané mzdy, ale nenárokové složky mzdy, která byla vyplácena každé pololetí. Mimořádné odměny navazovaly na předchozí praxi vyplácení odměn v půlročních intervalech a jejich výše byla každý půlrok podobná, v průběhu času rostla. [tituly před jménem] [jméno FO] jako jednatel žalovaného byl oprávněn uzavřít se zaměstnanci dohody o výplatě odměn a bylo na něm, jak přihlédne k pracovnímu výkonu žalobců při stanovení jejich výše. Soud nezjistil, že by zaměstnanci věděli, že [tituly před jménem] [jméno FO] nesmí dohody o odměnách s nimi uzavřít.

8. V závěru svého rozhodnutí soud prvního stupně připustil jistou nestandardnost v tom směru, že od žalovaného a souvisejících společností odešlo 22 zaměstnanců a téměř všichni potom začal okamžitě pracovat po skončení jejich pracovního poměru ve společnosti [tituly před jménem] [jméno FO]. K tomto soud prvního stupně uvedl, že tito zaměstnanci nezačali ve společnosti [tituly před jménem] [jméno FO] pracovat na jeho popud, nabídku práce dostali v některých případech i od jiných osob. Odměna sjednaná s každým z žalobců byla sice vyšší, než by dosavadní praxe zakládala, avšak ve spojení s ostatními skutečnostmi nezpůsobuje neplatnost či zdánlivost uzavřených dohod.

9. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně vyhověl a dlužnou částku přiznal žalobcům i úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšným žalobcům ve vztahu k žalovanému, náklady řízení jednotlivých žalobců pak vyčíslil v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 83-86. Náklady řízení sestávají u každého z žalobců ze soudního poplatku a nákladů právního zastoupení, tyto určil podle vyhlášky č. 177/1996 - advokátní tarif.

11. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný. Blanketní odvolání doplnil podáním ze dne 13. 6. 2024 a uplatnil v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. V prvé řadě zmínil vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k čemuž odkázal na odstavce 44 a 49 napadeného rozsudku. Soud prvního stupně uvádí, že provedl důkaz protokolem o jednání před soudem ze dne 16. 1. 2024 ve věci sp. zn. [spisová značka], ačkoliv tento protokol ke dni provedení důkazu, tedy k datu 22. 2.2024, dosud vyhotoven nebyl, nemohl tak být jako důkaz proveden, byl vyhotoven a stranám doručen až 21. 3. 2024. Obdobně v případě protokolu o jednání ze dne 18. 1. 2024 ve věci sp. zn. [spisová značka], jímž byl proveden rovněž důkaz, tento protokol nebyl v okamžiku provedení důkazu dne 22. 2. 2024 vyhotoven a nemohl tak být k důkazu proveden, byl vyhotoven a stranám doručen až 26. 4. 2024. Soud prvního stupně proto nemohl z uvedených protokolů činit žádná skutková a právní zjištění.

12. Žalovaný nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně o tom, že dohody o rozvázání pracovního poměru jsou platné. Podle žalovaného jsou v části týkající se mimořádně odměny tyto dohody vzhledem k absenci jakéhokoliv protiplnění ze strany žalobců neplatné. K tomu žalovaný odkázal na § 109 zákoníku práce a zdůraznil, že odměna je chápána jako hmotná i jiná náhrada za práci, činnost či službu, tedy odměně vždy předchází určité protiplnění ze strany zaměstnance, které je takto odměňováno. Žalobci však žádné plnění žalovanému, za které by jim měla být odměna poskytnuta, neposkytli.

13. Soud prvního stupně se vůbec nezabýval návazností odměn na pracovní výkony žalobců. K tomu sice správně zjistil ze svědeckých výpovědí, že většina zaměstnanců se snažila zanést do systému [název] všechny položky pečlivě, včetně školení a dovolené, přesto ovšem uvedl, že nebylo provedeno oficiální zaškolení zaměstnanců, soud vůbec nehodnotil, zda pracovní výkony, které zaměstnanci do uvedeného systému zaznamenali, mimořádným odměnám, které jim [tituly před jménem] [jméno FO] přislíbil, odpovídají. K tomu žalovaný poukázal na charakter systému [název], který popsal a odcitoval části výpovědí svědků [tituly před jménem] [adresa], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a žalobců v řízení sp. zn. [spisová značka].

14. Žalovaný dále namítl, že soud prvního stupně pominul tvrzení a důkazy, z nichž vyplývá, že v rozhodném třetím čtvrtletí roku 2021, tedy v posledních třech měsících trvání pracovních poměrů žalobců a), c) a d) respektive čtyř měsíců v případě žalobce b), byl pracovní výkon žalobců nízký, což žalovaný pod bodem 19 odůvodnění svého odvolání rozebral a uvedl konkrétní fakta. Žalovaný dále nesouhlasil s názorem soudu prvého soudu prvního stupně o tom, že výplata odměn neměla vazbu na hospodářské výsledky žalovaného, a to přinejmenším v divizi [číslo], kterou řídil [tituly před jménem] [jméno FO]. Takovýto závěr je podle žalovaného,, velmi diskutabilní“. Žalobci totiž museli počítat s tím, že pokud se žalovanému nebude dařit, tak jeho příjmy nebudou dostatečné na krytí veškerých výdajů, a může se tedy stát, že by žalovaný neměl ani na vyplacení odměn dostatek finančních prostředků odměny by poskytnuty být nemusely vůbec a nároku na jejich vyplacení by se žalobci nemohli domoci. Na tom nemění nic ani to, že vazbu odměn na hospodářské výsledky žalovaného odmítli svědci a zejména [tituly před jménem] [jméno FO]. Není správný ani další závěr soudu prvního stupně o tom, že soud nemá pochybnosti o tom, že žalobci se důvodně domnívali, že mohou uzavřít s [tituly před jménem] [jméno FO] dohodu o mimořádné odměně. Takovýto závěr je nesprávný. Žalobci b), c) a d) uzavřeli dohody o rozvázání pracovní poměru dne 17. 9. 2021 a žalobkyně a) dokonce až 20. 9. 2021, tedy v době, kdy věděli, že [tituly před jménem] [jméno FO] od žalovaného a dalších propojených společností odchází, věděli, že se tak neděje na základě dohody společníků a že odchod [tituly před jménem] [jméno FO] probíhá ve velmi napjaté atmosféře. Všichni žalobci na schůzce, která se konala dne 17. 9. 2021, byli ostatními jednateli informováni, že ve věcech týkajících se jejich pracovního poměru bude s nimi nadále jednat pouze [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobci tak nemohli být v dobré víře o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO] je oprávněn s nimi uzavřít dohody o rozvázání pracovního poměru a přiznat jim nárok na mimořádnou odměnu.

15. V neposlední řadě žalovaný poukázal na nestandardní výši odměny, která se žalobcům dostala podle dohody o rozvázání pracovního poměru, když není správný závěr soudu prvního stupně o tom, že by přiznání odměn odpovídalo zvyklostem společnosti. Takovýto závěr neodpovídá ekonomické realitě, které se museli být žalobci vědomi. Tuto svoji argumentaci žalovaný podrobně rozebral pod bodem VIII odůvodnění odvolání.

16. V závěru odvolání se žalovaný vyjádřil k dalším zaměstnání žalobců, když není pravdou, že by práci zaměstnancům v nových společnostech nenabízel osobně [tituly před jménem] [jméno FO]. K tomu žalovaný odkázal na výpovědi svědků [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO] a žalobců b) a c) v řízení sp. zn. [spisová značka], které zčásti odcitoval a shrnul, že angažmá v nových možnostech nabízel v některých případech žalobcům či dalším zaměstnancům [tituly před jménem] [jméno FO] nebo [tituly před jménem] [jméno FO] a dělo se tak na pokyn nebo přinejmenším s vědomím [tituly před jménem] [jméno FO].

17. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne a žalovanému přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

18. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného odkázali na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Nesouhlasili především s jeho názorem o tom, že dohody o rozvázání pracovního poměru jsou neplatné. Poukázali na to, že protiplněním za vyplacené mimořádné odměny byla primárně odvedená práce žalobců v posledním období a tvrzení žalovaného o tom, že dohody o rozvázání pracovního poměru jsou neplatným právním jednáním tak nemůže obstát. Není ani pravdou, že by žalovaný z výkonu žalobců měl pouze malý užitek. Žalovaný zcela pomíjí, že v daném roce dosáhl nejlepšího hospodářského výsledku za svou historii, argumentace žalovaného je tak v tomto směru zcela nepřiléhavá. Nesprávná je i jeho další argumentace o tom, že odměny měly vazbu na hospodářské výsledky žalovaného. Závěry soudu prvního stupně jsou v tomto směru zcela správné a byly potvrzeny výpovědí celé řady svědků. Žalobci znovu zdůraznili svoji dobrou víru při jednání s [tituly před jménem] [jméno FO], který byl jednatelem žalovaného a vedoucím divize [číslo], do které byly rovněž žalobci zařazeni a veškeré záležitosti týkající se jejich pracovního poměru a odměňování s nimi řešil pouze on. Pokud jde o vazbu odměn na zvyklosti u žalovaného, i v tomto směru jsou závěry soudu prvního stupně zcela správné, a nelze dospět k tomu, že by přiznání odměn zvyklostem žalovaného neodpovídalo. Pokud žalovaný dovozuje, že zaměstnancům nabízel práci ve společnosti [právnická osoba] osobně [tituly před jménem] [jméno FO], tak se jedná o spekulativní a účelové tvrzení, které v řízení nebylo nijak prokázáno. Tvrzení žalovaného že potřebuje financovat vyplacenými odměnami provoz společnosti [tituly před jménem] [jméno FO], postrádá jakýkoliv smysl. Žalobci závěrem navrhli, aby odvolací soud rozsudek potvrdil jako věcně správný.

19. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212 a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a neshledal odvolání žalovaného opodstatněným do výroků I. – IV. o věci samé, částečně důvodné je do nákladových výroků V. - VIII., byť v tomto směru žalovaný žádnou argumentaci neuplatnil.

20. V prvé řadě k vadě řízení při provádění dokazování, když žalovaný poukazoval na to, že při jednání dne 22. 2. 2024 nemohly být provedeny k důkazu protokoly z jednání 16. 1. 2024 a 18. 1. 2024 ve věci sp. zn. [spisová značka], neboť oba tyto protokoly byly účastníkům doručeny až po jednání, uvádí odvolací soud, že skutečnost, kdy protokoly o jednání byly účastníkům doručeny (zřejmě k jejich žádosti) je nerozhodná; z obsahu protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 22. 2. 2024 je zřejmé, že protokoly, respektive jejich obsah při jednání byly čteny, tedy nalézací soud je měl k dispozici a je nerozhodné, kdy byly doručeny účastníkům. Je zjevné, že obě zmiňovaná jednání proběhla více jak měsíc před jednáním v této věci, tedy to, že protokoly již byly vyhotoveny, je ostatně i logické. Odvolací soud neshledal ani jiné vady řízení ve smyslu § 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř. a odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak naplněn není.

21. Odvolací soud tak neshledal ani jiné odvolací důvody, které měl žalovaný v odvolání uplatnil. K tomu je třeba uvést, že soud prvního stupně zjistil velmi podrobně skutkový stav, když provedl rozsáhlé dokazování, které podle přesvědčení přesahovalo meze rozsahu nezbytného pro řádné právní posouzení. Odvolací soud považuje za relevantní to, že všichni žalobci jako zaměstnanci žalovaného uzavřeli dne 17. 9. 2021 v případě žalobců b), c) a d) respektive dne 20. 9. 2021 v případě žalobkyně a) dohody o skončení pracovní poměru podle § 49 zákoníku práce, na základě kterých pracovní poměr žalobců skončil 30. 9. 2021 v případě žalobců a), c) a d) a dne 31. 10. 2021 v případě žalobce b). Součástí dohody každého z žalobců je ujednání obsažené v článku IV, které je ve všech dohodách formulováno totožně a podle tohoto ujednání se žalovaní jako zaměstnavatel zavazuje k dotčenému zaměstnanci zaplatit po skončení pracovního poměru poměrnou část mimořádné odměny ve výši 66 000 Kč v případě žalobkyně a), 249 000 Kč v případě žalobce b), 58 000 Kč v popřípadě žalobkyně c) a 29 000 Kč v případě žalobce d). Dohody o rozvázání pracovního poměru uzavřené podle § 49 zákoníku práce jsou dostatečně srozumitelné, určité, jejich text je naprosto jednoznačný a byly za žalovaného řádně uzavřeny osobu oprávněnou za něj jednat, tedy jednatelem [tituly před jménem] [jméno FO], který podle výpisu z obchodního rejstříku byl za žalovaného oprávněn jednat samostatně. V řízení bylo správně zjištěno, že žalovaný měl celkem tři jednatele, každý z nich byl oprávněn jednat samostatně, tato skutečnost byla v obchodním rejstříku řádně zapsána, tedy žalobci neměli žádné pochybnosti o tom, že [tituly před jménem] [jméno FO], který byl ostatně jejich vedoucím, když bylo prokázáno, že vedl divizi [číslo], v níž žalobci působili, je oprávněn za žalovaného jednat za stavu, kdy takto činil i dříve v pracovních věcech žalobců. Soudu nepřísluší zkoumat a ostatně je i relevantní, jaké důvody žalovaného k přijetí závazku v podobě vyplacení této mimořádné odměny vedly, v řízení ovšem bylo prokázáno, že nešlo o ojedinělý případ, žalobci dostávali pololetní odměny a pokud při skončení pracovního poměru se žalovaný zavázal k přijetí, takovéhoto závazku, tak je třeba tento postup plně respektovat.

22. Žalovaný svoji obranu v řízení soudu prvního stupně a stejně tak i v řízení odvolacím koncipuje tak, jako by se jednalo o obchodní spor mezi účastníky, k čemuž ovšem odvolací soud připomíná, že žalobci byli zaměstnanci žalovaného, tedy domáhají se svých nároků z titulu pracovního poměru, přičemž zaměstnanec jako slabší strana pracovněprávního vztahu požívá zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance tak, jak stanoví § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce ve svých základních zásadách. Žalobci vykonávali pro žalovaného závislou práci podle § 2 zákoníku práce, když ji vykonávali ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele vůči nim a podřízenosti jich jako zaměstnanců, jménem zaměstnavatele podle pokynů zaměstnavatele a osobně. § 2 odst. 2 stanoví, že závislá práce musí být vykonávána vždy za mzdu nebo odměnu za práci.

23. Soudní judikatura již dříve dovodila, že odměna představuje nenárokovou složku mzdy. Na její vyplacení zaměstnanec nemá nárok, pokud ji však zaměstnavatel zaměstnanci přiznal, stává se nárokovou složkou mzdy a je vymahatelná. Takovýto případ zde nastal, když mezi účastníky byly uzavřeny platné dohody o rozvázání pracovního poměru, jejichž součástí je ujednání obsažené v článku IV tak, jak je shora uvedeno. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda odměny byly vyplaceny efektivně. Pro právní posouzení je rozhodující to, že odměny byly mezi účastníky řádně dohodnuty, k čemuž odvolací soud zdůrazňuje platnost obecné právní zásady pacta sunt servanda vyjádřené v soukromém právu v § 3 odst. 2 písm. d) o. z., kterou lze bezvýhradně aplikovat i na pracovněprávní vztahy (k tomu § 4 zák. práce). Závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 21 Cdo 537/2004, publikovaném ve Sbírce Nejvyššího soudu ČR, svazek 3, ročník 2005, strana 140, uveřejněném pod publikačním číslem 28/2005, lze plně využít i na daný případ, byť případ projednávaný Nejvyšším soudem ČR se řídil dříve platným zákoníkem práce č. 65/1965 Sb., neboť úprava odměňování za práci provedená v § 109 a násl. zák. práce č. 262/2006 Sb. je v tomto směru obdobná.

24. Jak již naznačeno shora, soud prvního stupně provedl velmi obsáhlé dokazování, když zejména se podrobně zabýval výpověďmi jednotlivých svědků, respektive účastníků řízení sp. zn. [spisová značka]. Podle přesvědčení odvolacího soudu takové dokazování nebylo nezbytné za stavu, kdy nárok žalobců jasně vyplývá z uzavřených dohod o rozvázání pracovního poměru. Námitky uplatněné žalovaným v řízení před soudem prvního stupně a znovu i v odvolání týkající se zavedené praxe u žalovaného při vyplácení odměn, vazby odměn na pracovní výkony žalobců a na hospodářský výsledek žalovaného jsou za situace, kdy nárok na tyto odměny jasně vyplývá z uzavřených dohod, zcela irelevantní a jak již vysvětleno shora, důvody, které účastníky vedly k uzavření dohod v tomto znění jsou nerozhodné. Odvolací soud znovu připomíná, že žalobci vykonávali svoji práci pro žalovaného v pracovním poměru, nejde o obchodní spor za stavu, kdy žalobci byli řadovými zaměstnanci a u žalovaného nezastávali pozici statutárního orgánu či jeho člena nebo jinou řídící pozici. Spory u žalovaného, respektive spory mezi různými jednateli (společníka žalovaného [právnická osoba].) jsou z hlediska právního posouzení rovněž zcela irelevantní. Pokud žalovaný namítal, že jednatel [tituly před jménem] [jméno FO] byl ze své funkce odvolán, tak je třeba uvést, že se tak stalo až dne 27. 9. 2021, tedy po uzavření uvedených dohod a pokud se již předtím funkce jednatele vzdal, tak tak učinil k datu 30. 9. 2021. Dne 17. 9. respektive 20. 9. 2021 tak byl oprávněn dohody jako řádný jednatel, který je oprávněn za žalovaného jednat samostatně, se žalobci uzavřít. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně rozebral princip materiální a formální publicity zápisu do obchodního rejstříku, v tomto směru lze na jeho argumentaci plně odkázat. Žalobci ke dni uzavření dohod o rozvázání poměru z údajů zapsaných v obchodním rejstříku vycházeli a úvahy žalovaného o tom, že jim muselo být známo vnitřní omezení jednatele [jméno FO] jednat navenek, které žalovaný přijal, jsou pouhou spekulací, která v řízení nebyla prokázána. Nadto je třeba uvést, že i kdyby tomu tak bylo, tak mohli důvodně předpokládat, že při uzavření těchto dohod se tak dělo i se souhlasem zbylých dvou jednatelů.

25. Za dané situace soud prvního stupně nepochybil, když žalobcům odměny, které vyplývají z uzavřených dohod o rozvázání pracovního poměru přiznal, a to včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení správně určil v souladu s ustanovením § 141 odst. 1 zákoníku práce za stavu, kdy všichni žalobci vůči žalovanému uplatnili řádnou předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř.

26. Odvolací soud tak neshledal žádný z odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. a) – g) o. s. ř. a napadený rozsudek proto ve výrocích I. -IV. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

27. Soud prvního stupně přiznal správně úspěšným žalobcům podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který ve sporu podlehl. Při vyčíslení těchto nákladů však pochybil, když sice řádně rozlišil část řízení, které probíhalo samostatně ohledně každého z žalobců a další část řízení po spojení věcí ke společnému projednání dne 1. 6. 2023. V této druhé fázi řízení ale při vyčíslení nákladů právního zastoupení zjevně vycházel z toho, že tarifní hodnota je u každého z žalobců tvořena součtem plnění všech žalobců. K tomu je ovšem třeba uvést, že žalobci v řízení mají postavení samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř. a náklady řízení je třeba určit pro každého z nich zvlášť z částky, které se každý z nich domáhal.

28. Odvolací soud souhrnně uvádí, že náklady řízení každého z žalobců sestávají ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení. Úkony právní služby jsou u každého z žalobců obdobné: v samostatné části řízení jde o odměnu za 3 úkony právní služby podle § 7 bod 5. podle § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v plné výši – příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis vyjádření z 23. 8. 2022, dále 1 poloviční úkon – předžalobní výzva podle § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. V případě žalobce d) k uvedeným úkonům náleží ještě jeden další – účast na jednání dne 13. 3. 2023 podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Ve společném řízení jde o 3 úkony právní služby podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu – účast zástupkyně žalobců na jednání 22. 2.2024, které trvalo déle než 2 hodiny a sepis vyjádření žalobců a), b) a c) dne 9. 11. 2023 a žalobce d) z 21. 11. 2023. Konkrétní vyčíslení pro každého z žalobců je následující.

29. Žalobkyně a) - soudní poplatek 3 300 Kč +3× 3 740 Kč za plné úkony a 1 870 Kč za poloviční úkon a náhrada za 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za část řízení před spojením věcí a dále 3× 2 992 Kč (odměna snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) + 3× 300 Kč jako náhrada za režijní paušály za část řízení po spojení věcí dne 1. 6. 2023. Celkové náklady řízení tak dosáhly částky 24 166 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je 29 241 Kč plus soudní poplatek z žaloby je výsledně 32 541 Kč.

30. Žalobce b) - soudní poplatek 12 450 Kč +3× 9 300 Kč za plné úkony a 4 650 Kč za poloviční úkon a náhrada za 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za část řízení před spojením věcí a dále 3× 7 440 Kč (odměna snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) + 3× 300 Kč jako náhrada za režijní paušály za část řízení po spojení věcí dne 1. 6. 2023. Celkové náklady řízení tak dosáhly částky 56 970 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je 68 934 Kč plus soudní poplatek z žaloby je výsledně 81 384 Kč.

31. Žalobkyně c) - soudní poplatek 2 900 Kč +3× 3 420 Kč za plné úkony a 1 710 Kč za poloviční úkon a náhrada za 4 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za část řízení před spojením věcí a dále 3× 2 736 Kč (odměna snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) + 3× 300 Kč jako náhrada za režijní paušály za část řízení po spojení věcí dne 1. 6. 2023. Celkové náklady řízení tak dosáhly částky 22 278 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je 26 956 Kč plus soudní poplatek z žaloby je výsledně 29 856 Kč.

32. Žalobce d) - soudní poplatek 1 450 Kč +4× 2 260 Kč za plné úkony a 1 130 Kč za poloviční úkon a náhrada za 5 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za část řízení před spojením věcí a dále 3× 2 992 Kč (odměna snížená o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu) + 3× 300 Kč jako náhrada za režijní paušály za část řízení po spojení věcí dne 1. 6. 2023. Celkové náklady řízení tak dosáhly částky 17 994 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je 21 772 Kč plus soudní poplatek z žaloby je výsledně 23 222 Kč.

33. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci v tomto řízení rovněž uspěli a přísluší jim tak náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z nákladů právního zastoupení: u každého z žalobců je tvoří odměna za 2 úkony právní služby podle § 7 bod 5. , § 8 odst. 1 a § 11 písm. g) a k) vyhlášky č. 177 /1996 Sb. a dále náhrada za 2 režijní paušály, a to 300 Kč za vyjádření k odvolání – tedy úkon učiněný do 31. 12. 2024[Anonymizováno]a 450 Kč za účast na odvolacím jednání – tedy úkon učiněný po 1. 1. 2025, to vše podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v případě úkonu za 300 Kč ve znění účinném do 31. 12. 2024 v případě úkonu za 450 Kč ve znění účinném od 1. 1. 2025 – k tomu článek II Přechodných ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb. Konkrétní vyčíslení pro každého z žalobců je následující.

34. Žalobkyně a) - 1× 3 740 Kč + 1x 2 992 Kč +300 Kč +450 Kč je 7 482 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je 9 053 Kč.

35. Žalobce b) - 2× 7 440 Kč +300 Kč +450 Kč je 15 630 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je 18 912 Kč.

36. Žalobkyně c) – 1x 2 736 Kč + 1x 2 052 Kč +300 Kč +450 Kč je 5 538 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je 6 701 Kč.

37. Žalobce d) - 1× 1 808 Kč +1 x 904 Kč + 300 Kč +450 Kč je 3 462 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je 4 189 Kč.

38. Odvolací soud připomíná, že odměna za úkon - vyjádření k odvolání - byla u každého z žalobců snížena o 20 % podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a odměna za úkon- účast na odvolacím jednání dne 15. 1. 2025 - byla určena již podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 – tedy u žalobkyně a) je odměna stanovena v plné výši, u žalobce b) snížena o 20 %, u žalobkyně c) snížena o 40 % a u žalobce d) snížena o 60 % - k tomu srovnej článek II Přechodných ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.

39. Náklady odvolacího řízení všech žalobců jsou splatné k rukám jejich advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

Poučení