62 Co 334/2025 - 176

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Martiny Tvrdkové a JUDr. Jana Chmela, Ph.D. ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Orgán veřejné moci], IČO [IČO orgánu veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] jednající [Orgán veřejné moci] sídlem [Adresa orgánu veřejné moci] o omluvu a o 500 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce a žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 10. 2025, č. j. 22 C 62/2024-150 takto:

Výrok

I. Odvolací řízení se ohledně odvolání žalovaného do výroku I. rozsudku zastavuje.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. mění jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 725 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od [datum] do zaplacení to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak se v tomto výroku ohledně zbývající částky 358 475 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 500 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 358 475 Kč od [datum] do zaplacení potvrzuje.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů před soudy obou stupňů ve výši 71 466 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [Jméno advokáta].

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že žalovanému uložil povinnost se žalobci písemně omluvit doporučeným, datovaným, oprávněnou úřední osobou podepsaným a otiskem úředního razítka opatřeným dopisem v tomto znění: „Vážený pane [Jméno žalobce], tímto se Vám omlouváme za porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy na projednání věci Vašeho trestního stíhání vedeného [Orgán veřejné moci], ve věci vedené pod sp.zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě.“ a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok ad I.), dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 118 800 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 118 800 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok ad II.), žalobu s návrhem, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 381 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 500 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 381 200 Kč od [datum] do zaplacení zamítl (výrok ad III.) a žalovaného zavázal povinností zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 33 133 Kč a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok ad IV.).

2. Takto rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím a omluvy ve znění uvedeném ve výroku I. jeho rozsudku za nepřiměřenou délku trestního řízení vedeného proti němu nejdříve [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka] a následně pod sp. zn. [spisová značka] u [Orgán veřejné moci] (dále jen též naříkané řízení, posuzované řízení, či odškodňované řízení, pozn. odvolacího soudu). Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména ze spisu [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka], [Orgán veřejné moci] sp. zn. [spisová značka], rozsudku [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka] a listinných důkazů, zjistil skutkový stav, který uvedl v odůvodnění svého rozhodnutí. Pod bodem 6 rozsudku popsal podrobný průběh odškodňovaného řízení, když z podstatných bodů odvolací soud uvádí.

3. Usnesením [Orgán veřejné moci] během dne [datum] bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání celkem 18 osob, včetně žalobce pro zločin [podezřelý výraz] podle § 240 odst. 1 odst. 3 tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Uvedené usnesení bylo doručeno dne [datum]. Dne [datum] byla podána obžaloba ze dne [datum] k [Orgán veřejné moci], dne [datum] se konalo hlavní líčení, při němž byl žalobce rozsudkem zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu, rozsudek obsahoval 186 stran. K odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce dne [datum] [Orgán veřejné moci] vyhlásil rozsudek, kterým byl mimo jiné napadený rozsudek stran dvou obžalovaných zrušen a věc vrácena [Orgán veřejné moci] k novém rozhodnutí, v uvedeném rozsudku chyběl výrok stran odvolání státního zástupce podaného v neprospěch žalobce. Nejvyšší státní zástupce podal proti tomuto rozsudku dovolání ve prospěch i v neprospěch žalobce výhradně proto, že v rozsudku [Orgán veřejné moci] chyběl výrok, kterým bylo rozhodnuto o odvolání státní zástupce podaném v neprospěch žalobce. [Orgán veřejné moci] při veřejném zasedání dne [datum] vyhlásil rozsudek, kterým svůj rozsudek ze dne [datum] o tento chybějící výrok doplnil tak, že odvolání státního zástupce podané v neprospěch žalobce zamítl. Nejvyšší soud dovolání Nejvyššího státního zástupce svým usnesením ze dne [datum] odmítl jako neopodstatněné. Usnesení Nejvyššího soudu bylo žalobci doručeno dne [datum].

4. Soud prvního stupně dále zjistil, že rozsudkem [Orgán veřejné moci] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo nepravomocně rozhodnuto o nároku žalobce proti žalovanému na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním (posuzované řízení) ve výši 500 000 Kč a poskytnutí omluvy. Byla mu přiznána částka 100 000 Kč s příslušenstvím a omluva.

5. Žalobce si v posuzovaném řízení stěžoval na průtahy dne [datum] a žádal jejich odstranění, [Orgán veřejné moci] dne [datum] žalobci odpověděl tak, že poukázal na rozsáhlost věci, avšak akcentoval délku řízení a stížnost vyhodnotil jako důvodnou s tím, že subjektivně zaviněné průtahy přičitatelné konkrétní soudní osobě nebyly shledány. Žalobce se také dne [datum] dotazoval na to, zda bylo dovolání Nejvyššího státního zástupce vzato zpět nebo zda řízení nadále pokračuje. Žalobci byla diagnostikována [diagnóza], k čemuž byl vyšetřen dne [datum].

6. Pod bodem 19 odůvodnění rozsudku soud prvního stupně vysvětlil, proč neprovedl další navržené důkazy. Vyšel dále z nesporného zjištění, že žalobce nárok předběžně uplatnil u žalovaného dne [datum] a žalovaný ve stanovisku ze dne [datum] konstatoval, že v řízení vedeném u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Žalobci poskytl jako satisfakci konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě.

7. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen OdpŠk). Uvedl jeho § 1 odst. 1, § 2, § 13, § 31a odst. 1, 2, 3 a § 32 odst. 3, tato zákonná ustanovení odcitoval. Dále uvedl judikaturní kritéria stanovená Evropským soudem pro lidská práva pro posouzení délky řízení v kontextu se Stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen též Stanovisko, pozn. odvolacího soudu).

8. Soud prvního stupně vyšel z toho, že posuzované řízení trvalo 9 let a 3 měsíce, tedy od doručení usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce dne [datum] do doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] dne [datum]. K tomu zmínil, že v posuzovaném řízení došlo k nepřehledné situaci, kdy po prvním rozsudku [Orgán veřejné moci] ze dne [datum] žalobce nabyl dojmu, že je pravomocně zproštěn obžaloby, výrok o zproštění však v rozsudku obsažen nebyl, rozsudek v tomto směru obsahoval pouze odůvodnění. V něm [Orgán veřejné moci] uvedl, proč shledal odvolání státního zástupce podané v neprospěch žalobce nedůvodným. Věc se pak stala nepřehlednou a řešil se chybějící výrok o zamítnutí odvolání státní zástupce prostřednictvím dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, pochybení napravil [Orgán veřejné moci] v následujícím rozsudku, kterým tento výrok, doplnil. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že se zřetelem k těmto skutečnostem nedospěl k závěru, že subjektivně by měla být délka trestního stíhání vůči žalobci zvažována po dobu kratší než shora uvedenou, k čemu poukázal na nekoncentrovaný postup soudu.

9. Žalobci náleží peněžité odškodnění, jehož výše prvostupňový soud určil částkou 18 000 Kč za každý rok trvání řízení s ohledem na to, že délku řízení přesahující 9 let již je třeba kvalifikovat jako značnou. Za první 2 roky řízení je tato částka poloviční. Základního odškodnění tak činí 148 500 Kč (18 000 Kč: 8 + 1 500 Kč × 3) a soud prvního stupně se dále zabýval modifikací takto stanovené výše odškodnění podle jednotlivých kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk.

10. Pokud jde o složitost věci, uvedl, že tato byla složitá po stránce skutkové, právní i procesní. Trestní věc se týkala 18 obviněných, kdy byl zapojen mezinárodní prvek, bylo nutno žádat o spolupráci cizí státy, byli vyslechnuti svědci ze [adresa], vypracovány byly znalecké posudky, byly zajišťovány věci, bylo vyslechnuto velké množství svědků a byla provedena řada listinných důkazů. Nadto obvinění museli mít ze zákona obhájce. Soud prvního stupně v neposlední řadě poukázal na rozsah rozsudku a množství listů spisu a s ohledem na složitost řízení proto odškodnění snížil o 20 %.

11. Pokud jde o jednání žalobce, tento si sice stěžoval na průtahy v řízení, avšak až v dovolacím, když poukázal na nesrovnalosti z důvodu absence výroku. Hlavní líčení bylo opakovaně odročováno z důvodu kolize obhájců či ukončení zastupování, bylo rozhodováno o žádosti žalobce na bezplatnou obhajobu. Soud prvního stupně proto z tohoto důvodu odškodnění nemodifikoval.

12. Ohledně postupu orgánů státu soud prvního stupně rovněž nepovažoval za nutné odškodnění z tohoto důvodu, jakkoliv upravovat, když poukázal na okolnosti řízení, rozsah rozsudku, který nebylo možno vyhotovit v zákonné třicetidenní lhůtě, prodloužení ovšem nebylo značné, když k vyhlášení rozhodnutí došlo [datum] a písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno v březnu 2021. Připustil, že soudy v řízení nepostupovaly plynule a koncentrovaně. Chybějící výrok o odvolání státního zástupce podaného v neprospěch žalobce se projevil v závěru o nepřiměřenosti délky soudního řízení – tomu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka].

13. Ohledně významu předmětu řízení pro žalobce soud prvního stupně uvedl, že tento sice lze hodnotit jako zvýšený s poukazem na judikaturu Ústavního soudu ČR, kterou označil, avšak žalobce byl za význam předmětu řízení odškodňován v rámci řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. [spisová značka], když se mu dostalo zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 100 000 Kč. K výzvě soudu k doplnění skutečností, které mají svědčit o zvýšeném významu předmětu řízení pro něj, žalobce poukázal na zajištěný majetek, vysoký věk, špatný zdravotní stav, nejistotu ohledně absentujícího výroku; podle soudu ovšem všechny tyto skutečnosti již byly zohledněny v rámci řízení sp. zn. [spisová značka]. Soud prvního stupně tak z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce odškodnění nemodifikoval, neboť by podle něj docházelo ke dvojitému přičítání téže okolnosti.

14. Výsledně shrnul že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 odst. 1 OdpŠk, neboť délka řízení byla nepřiměřená, v důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobci vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá. Soud prvního stupně proto žalobce odškodnil celkovou částkou 118 800 Kč. (148 500 Kč - 20 %).

15. Ohledně příslušenství uvedl, že žalovaný se dostal do prodlení a vznikla mu tak povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení nastalo uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku podle § 15 odst. 1 OdpŠk, když žádost žalobce o odškodnění v rámci předběžného projednání nároku byla žalovanému doručena dne [datum] a šestiměsíční lhůta skončila dne [datum]. Úrok z prodlení mu přísluší až od [datum].

16. Kromě odškodnění v peněžité podobě považoval prvostupňový soud za důvodný též požadavek žalobce na poskytnutí omluvy, která představuje první prostředek odčinění vzniklé nemajetkové újmy. Požadovaný text omluvy je podle soudu výstižný a odrážející skutečnosti vyplynulé z provedeného dokazování.

17. Soud prvního stupně proto žalobě výroky I. a II. rozsudku žalobě vyhověl. Ve zbývající částce 381 200 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku III. rozsudku ji zamítl.

18. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal v plném rozsahu žalobci, který byl v základu sporu úspěšný – k tomu usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Náklady řízení sestávající ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právní zastoupení prvostupňový soud vyčíslil v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 45 a 46. podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, na které odvolací soud odkazuje. Uvedl dále, proč nepřiznal odměnu za další požadované úkony právní služby.

19. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci.

20. Odvolání žalobce směřovalo do výroku III. rozsudku a žalobce v něm namítl nesprávné právní posouzení věci. Podle žalobce z rozhodnutí není patrno, jak soud dospěl k závěru o přiměřenosti zadostiučinění a ohledně přezkoumatelnosti úvah pak žalobce odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR – Cpjn 206/2010 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1599/13. Není také zřejmé, jakou měrou se na celkové délce řízení podílel postup rozhodujících orgánů podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk. Pokud soud snižuje základní odškodnění o 20 % za složitost, tak takto měl postupovat i v otázce postupu rozhodujícího orgánu a významu předmětu řízení pro žalobce. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v zamítavém výroku změnil tak, že žalobci přizná další finanční odškodnění a zaváže žalovaného k náhradě nákladů řízení.

21. Odvolání žalovaného směřovalo do výroků I., II. a IV. rozsudku. Podáním ze dne [datum] žalovaný své odvolání do výroku I. zpět s tím, že žalobci požadovanou omluvu poskytne.

22. Žalovaný nesouhlasil se stanovením základní částky odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení ve výši 18 000 Kč za 1 rok s odůvodněním na značnou délku řízení. K tomu zmínil ustálenou rozhodovací praxi Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, podle níž za značně dlouhé řízení odůvodňující zvýšení základní částky nad 15 000 Kč se považují řízení, která přesahují 10 let. Složitost i okolnosti průběhu posledních 3 let sledovaného řízení naopak neodůvodňují přiznání vyšší základní částky za 1 rok trvání řízení než právě 15 000 Kč snížené o další kritéria.

23. K tomu žalovaný poukázal na snížený význam předmětu řízení pro žalobce od [datum], s čímž se soud prvního stupně nijak nevypořádal. Naopak žalovaný souhlasil se snížením odškodnění z důvodu složitosti o 20 %, které je adekvátní. Ohledně významu předmětu řízení žalobce po vyhlášení rozsudku [Orgán veřejné moci] nabyl dojmu, že řízení je skončené, proto se prakticky hned poté obrátil na žalovaného s žádostí o odškodnění svých nemajetkových újem, aniž by vyčkal uplynutí lhůty a po řízení žádosti se obrátil s žalobami na soud. Tyto následně tvrzené okolnosti dalšího průběhu řízení se však již ani tak netýkaly obavy žalobce z odsouzení, ale z možných obav, že žalobce odškodněn v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 7 nebude. K tomu žalovaný poukázal na zamítavé rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 7 ve věcech sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], které byly výslovně potvrzeny Městským soudem v Praze, Nejvyšším soudem i Ústavním soudem. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku II. změnil tak, že se žaloba zamítá.

24. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že toto odvolání je nedůvodné. Základní část odškodnění 18 000 Kč za každý rok trvání řízení je adekvátní a odpovídá individuálnímu posouzení věci, když řízení trvalo 9,25 roku, což již extrémní délka řízení. K tomu zmínil zásadu podle § 2 odst. 4 tr. řádu – v řízení má být postupováno urychleně a bez zbytečných průtahů specificky v tomto případě z důvodu zajištění majetku žalobce. Není pravdou, že by poslední 3 roky trvání řízení mělo řízení pro něj snížený význam, protože v té době trpěl Parkinsonovou chorobou a od justice se opakovaně dozvídal, že může být odsouzen. Žalobci bylo několikrát sděleno, že není zproštěn obžaloby, a ještě může být odsouzen. V ostatním odkázal na své odvolání.

25. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a shledal odvolání žalobce částečně důvodným. Odvolání žalovaného opodstatněné není.

26. Odvolací soud v prvé řadě odvolací řízení ohledně odvolání žalovaného do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 207 odst. 2 o. s. ř. zastavil, kdy žalovaný v průběhu odvolacího řízení vzal své odvolání do tohoto výroku zpět.

27. Soud prvního stupně správně zjistil a mezi účastníky ostatně ani není sporu ani o tom, že jsou splněny zákonné podmínky odpovědnosti státu za škodu z titulu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení vedeného proti žalobci [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. [spisová značka] a následně pod sp. zn. [spisová značka] u [Orgán veřejné moci]. Prvostupňový soud správně vymezil počátek tohoto řízení ve vztahu k žalobci, který určil k datu [datum], kdy bylo žalobci doručeno usnesení zahájení trestního stíhání, konec řízení je datován doručením usnesení Nejvyššího soudu ČR o odmítnutí dovolání Nejvyššího státního zástupce dnem [datum]. Délka řízení tedy činila 9 let a 3 měsíce a odvolací soud shodně se soudem prvního stupně konstatuje, že takováto délka řízení je nepřiměřená. K tomu je třeba uvést, že judikatura Nejvyššího soudu ČR rozlišuje kromě nepřiměřeně dlouhého řízení ještě řízení, které je extrémně dlouhé, za něž považuje řízení, které trvá déle než 10 let. V daném případě se této době délka trestního řízení již blížila, soud prvního stupně ji ostatně správně kvalifikoval tak, že je “značná“.

28. Žalobci je namístě přiznat odškodnění nemajetkové újmy, jejíž vznik se předpokládá, přičemž judikatura Nejvyššího soudu ČR také presumuje, že tuto nemajetkovou újmu je třeba odčinit v peněžité podobě. Při úvaze o výši tohoto zadostiučinění soud prvního stupně postupoval podle § 31a odst. 1 a 3 OdpŠk, když ovšem ne zcela správně respektoval všechna zákonná kritéria, která jsou i s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu ČR, Ústavního soudu ČR a Evropského soudu pro lidská práva relevantní.

29. Nejvyšší soud ČR ve svém Stanovisku Cpjn 206/2010 určil základní výši odškodnění částkou 15 000 Kč - 20 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první 2 roky jde o částku poloviční. Soud prvního stupně stanovil základní odškodnění sumou 18 000 Kč za každý rok trvání řízení, v případě prvních 2 let 9 000 Kč, tedy částkou, která se pohybuje okolo poloviny tohoto judikaturního rozmezí. Odvolací soud tento názor soudu prvního soudu sdílí, když je třeba akcentovat především celkovou délku řízení, která se již blížila k délce extrémní /§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/. Podle přesvědčení odvolacího soudu rozlišení délky řízení na nepřiměřenou a extrémní neznamená, že pokud řízení bude sice nepřiměřeně dlouhé, avšak do 10 let, tak se odškodnění určí v částce 15 000 Kč za každý rok trvání řízení a až poté, kdy přesáhne 10 let, stanoví se sumou vyšší. Je třeba zde akcentovat to, že šlo o trestní řízení, který je svým charakterem významnější a představuje nepochybně citlivější zásah do práv poškozeného než jakékoliv jiné řízení civilní či správní. Odškodnění ve výši 18 000 Kč za 1 rok, respektive 9 000 Kč za první 2 roky trvání řízení tak, jak to určil soud prvního stupně, je podle přesvědčení odvolacího soudu plně odpovídající. Za 9 let a 3 měsíce trvání řízení tak jde o částku 148 500 Kč.

30. K jednotlivým kritériím podle § 31a odst. 3 písm. a) až e) OdpŠk uvádí odvolací soud následující.

31. Celková délka řízení /§ 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk/ byla zohledněna již při stanovení základní částky odškodnění za každý rok trvání řízení sumou 18 000 Kč. Pokud jde o složitost řízení /§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk/, soud prvního stupně odškodnění z důvodu složitosti skutkové, právní i procesní snížil o 20 %. Podle přesvědčení odvolacího soudu ovšem takovéto snížení není zcela odpovídající. Se soudem prvního stupně lze souhlasit s tím, že řízení bylo vskutku složité po stránce skutkové, právní i procesní, k čemuž přistupuje ještě instanční složitost za stavu, kdy řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy. Je však třeba akcentovat zejména skutkovou, a procesní složitost, která byla dána velkým počtem obviněných stíhaných v rámci jednoho řízení, to, že do věci byl zapojen mezinárodní prvek, bylo nutno žádat o součinnost cizí státy, ve věci bylo vyslechnuti svědci ze [adresa], museli být ustanoveni tlumočníci, bylo vyslechnuto značné množství svědků a byly vypracovány znalecké posudky, bylo také provedeno značné množství listinných důkazů. Soud prvního stupně správně uvedl, že o rozsáhlosti a složitosti řízení svědčí také rozsah soudního spisu a délka soudních rozhodnutích dosahujících v případě konečného rozsudku téměř 190 stran. Odvolací soud nepřisvědčuje námitce žalobce o tom, že to, že v řízení bylo stíháno více obviněných, nemůže být žalobci kladeno k tíži z důvodu složitosti řízení. Se žalobcem lze souhlasit v tom, že nemohl ovlivnit, jakým způsobem bude trestní stíhání probíhat, k čemuž žalobce namítal, že mohl být stíhán odděleně, nicméně soudu v odškodňovacím řízení nepřísluší posuzovat postup soudu, respektive orgánů činných v trestním řízení v naříkaném řízení, tedy nelze hodnotit, zda společné řízení podle § 20 a § 21 tr. řádu zde bylo namístě či nikoliv. Z důvodu kritéria složitosti tak odvolací soud snižuje odškodnění o 35 %.

32. Pokud jde o kritérium jednání poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk/, tak odvolací soud nesouhlasí s názorem soudu prvního stupně o tom, že žalobce si sice důvodně stěžoval na průtahy v řízení, avšak až v řízení dovolacím, a i s ohledem na to, že jednání byla opakovaně odročována z důvodu kolize obhájců či ukončení zastupování, tak není na místě odškodnění modifikovat. K tomu je třeba uvést, že z obsahu naříkaného trestního spisu nelze dovodit, že by žalobce řízení prodlužoval, nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení či jinak průběh trestního řízení mařil, když je třeba akcentovat základní zásadu trestního práva – presumpci neviny – a to, že pokud žalobce jako obviněný (obžalovaný) může využít všech prostředků k hájení svých práv (§ 33 tr. řádu), tak mu to nelze klást k tíži. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalobce si dne [datum] stěžoval na průtahy v odškodňovaném řízení a poukazoval na jeho délku. Stížnost místopředseda [Orgán veřejné moci] ve své odpovědi [datum] shledal důvodnou s tím ovšem, že nezjistil subjektivně zaviněné průtahy, které by bylo možno přičíst konkrétní osobě. Podle odvolacího soudu, pokud žalobce měl za to, že v řízení dochází k průtahům, tak měl zvolit účinnější prostředek nápravy, a to především návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb. v platném znění o soudech a soudcích, nicméně i tak nelze upřít žalobci snahu řízení urychlit, k čemuž je nutno doplnit, že dne [datum] se obrátil na soud se žádostí o sdělení, zda bylo ve věci podáno dovolání, tedy aktivně se zajímal o průběh řízení. Podle přesvědčení odvolacího soudu je proto namístě odškodnění z tohoto důvodu zvýšit o 5 %.

33. K postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/ lze uvést, že v řízení u odvolacího Vrchního soudu došlo k podstatné procesní vadě spočívající v tom, že v jeho rozsudku ze dne [datum] chyběl výrok o tom, jak bylo rozhodnuto ohledně odvolání státního zástupce podaném v neprospěch žalobce. Tato vada ovšem byla dodatečně zhojena v dalším rozsudku [Orgán veřejné moci] z [datum], proti němuž bylo podáno dovolání, a za stavu, kdy konec naříkaného řízení je určen k datu skončení dovolacího řízení, respektive k datu doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo dovolání odmítnuto, je třeba konstatovat, že toto procesní pochybení spočívající v absenci výroku délku řízení ve vztahu k žalobci nijak neovlivnilo. Zde je ovšem třeba konstatovat průtah spočívající v tom, že bylo proti rozsudku [Orgán veřejné moci] ze dne [datum] podáno dovolání, spis ale nebyl bezprostředně po provedení příslušných úkonů předložen k rozhodnutí Nejvyššímu soudu ČR, neboť byla realizována porozsudková agenda v souladu s § 184 odst. 5 Instrukce [Orgán veřejné moci] 505/2001–Org. a teprve po provedení těchto úkonů mohla být věc Nejvyššímu soudu ČR předložena. Místopředseda [Orgán veřejné moci] ve svém odpovědi žalobci tento průtah konstatoval, stížnost shledal jako důvodnou s tím ovšem, že průtah nelze přičíst konkrétní soudní osobě, ale byl dán objektivními okolnostmi. K tomu odvolací soud poznamenává, že se jedná také o ojedinělý průtah, který nadto byl odůvodněn realizací porozsudkové agendy po pravomocném rozhodnutí. Přesto odvolací soud považuje za spravedlivé, aby odškodnění z tohoto důvodu bylo žalobci zvýšeno, byť pouze v malé míře odpovídající 5 %.

34. Odvolací soud nesouhlasí s tím, jakým způsobem prvostupňový soud posoudil poslední kritérium – význam předmětu řízení pro poškozeného /§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk/. Toto kritérium považuje judikatura Nejvyššího soudu ČR za stěžejní, když to, „co je pro poškozeného ve hře“, má značný vliv na to, jakým způsobem poškozený nepřiměřenou délku řízení vnímá.

35. Judikatura Nejvyššího soudu ČR, Ústavního soudu ČR i Evropského soudu pro lidská práva považuje trestní řízení, stejně jako řízení ve věcech pracovněprávních, sociálního zabezpečení, osobnostních, či rodinněprávních za tzv. privilegované řízení, u nichž se zvýšený význam pro poškozeného předpokládá již bez dalšího. Soud prvního stupně si této skutečnosti zjevně byl vědom, avšak nijak ji nezohlednil v odůvodnění, když konstatoval, že zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce již byl zohledněn v rámci odškodňovacího řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp.zn.[spisová značka], kdy bylo žalobci přiznáno zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonně vedeném trestním stíháním ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím. K tomu odvolací soud poznamenává, že v mezidobí již rozhodl [Orgán veřejné moci] jako soud odvolací o odvolání obou účastníků proti rozsudku vydanému v této věci tak, že svým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [hodnota], mimo jiné rozsudek soudu prvního stupně změnil ve vyhovujícím výroku I. ohledně částky 100 000 Kč pouze v rozsahu příslušenství, když žalobu zamítl ohledně úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 000 Kč od [datum] do [datum], jinak ho v tomto výroku potvrdil jako věcně správný. Závěr soudu prvého stupně o tom, že žalobce i přes výzvu, aby uvedl skutečnosti, které mají svědčit o zvýšeném významu předmětu řízení pro něj, uvedl tytéž skutečnosti, které již byly hodnoceny v rámci řízení sp. zn. [spisová značka] a docházelo by tak ke dvojímu přičítání téže okolnosti, není správný. V řízení sp. zn. [spisová značka] byl předmětem sporu zcela jiný nárok, náhrada nemajetkové újmy z titulu nezákonně vedeného trestního stíhání, předmětem tohoto řízení je sice rovněž náhrada nemajetkové újmy, avšak ze zcela jiného skutku spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení. Nejde tak o dvojí odškodnění, respektive dvojí přičítání téže okolnosti, jak dovodil soud prvního stupně, neboť se jedná o zcela jiný nárok. Protože jak již shora uvedeno, trestní řízení je třeba považovat privilegované, je na místě odškodnění významu předmětu řízení pro žalobce zvýšit, přičemž za adekvátní považuje odvolací soud zvýšení o 20 %. Zde odvolací soud poznamenává, že nepřisvědčuje námitce žalovaného ohledně toho, že žalobce poslední tři roky trvání řízení již jeho průběh nevnímal tak intenzivně, neboť byl obžaloby zproštěn. Tento názor není správný; jak již je shora vysvětleno, v rozsudku [Orgán veřejné moci] ze dne [datum] výrok o tom, jak bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch žalobce absentoval a odůvodnění soudního rozhodnutí, v němž to, proč odvolání je nedůvodné, bylo vysvětleno, zavazující není. Nadto bylo proti tomuto rozsudku podáno dovolání Nejvyšším státním zástupcem, takže žalobce jistotu, že je zproštěn obžaloby pravomocně, mít nemohl. Pochybení soudu pak nelze přičíst žalobci k tíži.

36. Nadto odvolací soud nepřehlédl, že žalobce v závěru odškodňovaného řízení v listopadu 2024 dosáhl věku 75 let, tedy stal se osobou v pokročilém věku a tuto skutečnost je třeba také reflektovat (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], či [spisová značka]). Zvýšený význam předmětu řízení pro poškozeného z důvodu vysokého věku či zdravotního stavu je odůvodněn tím, že v tomto případě poškozený vnímá zpravidla průběh takovéhoto řízení intenzivněji proto, že s ohledem na své stáří či zdravotní stav se nemusí ukončení řízení dožít (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Znamená to, že pokud žalobce dosáhl věku 75 let v listopadu 2024, je na místě odškodnění za poslední 3 měsíce do skončení řízení zvýšit z důvodu věku o dalších 10 %, tedy za toto období na 30 %. Skutečnost, že k dosažení této hranice věku došlo až v průběhu posuzovaného řízení, a nikoliv na jeho začátku, je irelevantní (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

37. Odškodnění činí 136 800 Kč za 9 let trvání řízení / (18 000 Kč: 2) × 2 za první dva roky + (18 000 × 7) = 144 000 Kč × 0,95 tj. -35 % +5 % +5 % +20 %/. Za poslední 3 měsíce trvání řízení odškodnění činí 4 725 Kč / (1 500 Kč za měsíc × 3 měsíce = 4 500 Kč) × 1,05 tj. 0,95 + 10/. Celková výše odškodnění za 9 let a 3 měsíce naříkaného řízení tak dosáhla částky 141 525 Kč, přičemž tuto sumu spolu s omluvou, které se žalobci již dostalo (či dostane), považuje odvolací soud za adekvátní odškodnění nemajetkové újmy, která žalobci nepřiměřenou délkou naříkaného trestního řízení vznikla.

38. Soud prvního stupně určil správně též k počátek prodlení a výši úroku z prodlení podle § 1970 o. z., a podle § 15 odst. 2 OdpŠk, když počátek prodlení nastal po uplynutí 6 měsíců ode dne uplatnění nároku v rámci předběžného projednání nároku u žalovaného, výše úroku z prodlení je odůvodněna § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

39. Soud prvního stupně přiznal žalobci výrokem II. rozsudku částku 118 800 Kč, celková výše odškodnění činí 141 525 Kč, zbývá tedy doplatit 22 725 Kč. Delší lhůtu k plnění odvolací soud určil v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. s ohledem na známý úřední postup žalovaného.

40. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Ve výroku III. ho postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil jen tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 22 725 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % od [datum] do zaplacení to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak ho v tomto výroku ohledně zbývající částky 358 475 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 500 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 358 475 Kč od [datum] do zaplacení rovněž potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

41. Protože odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Žalobce byl v základu sporu úspěšný a má podle § 142 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku žaloby v částce 2 000 Kč a z nákladů právního zastoupení advokátem. Náklady právního zastoupení za řízení před soudem prvního stupně jsou tvořeny odměnou za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif ve znění účinném do [datum] (příprava a převzetí věci a sepis žaloby), dále náhradou za 2 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do [datum] k těmto úkonům. Náklady řízení dále tvoří odměna za 4 úkony právní služby učiněné po [datum] po 6 780 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu (sepis vyjádření dne [datum], vyjádření [datum] a účast právní zástupce žalobce na jednání dne [datum] a [datum]). K tomu přísluší ještě náhrada za 4 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum], celkem 35 720 Kč.

42. Náklady odvolacího řízení sestávají z odměny za 3 úkony právní služby po 6 780 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9a odst. 2 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátním tarifu ve znění účinném od [datum] (sepis odvolání, vyjádření k odvolání žalovaného a účast právního zástupce žalobce na odvolacím jednání) a náhrady za 3 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum], celkem 21 690 Kč.

43. Náklady řízení před soudy obou stupňů tak dosáhly částky 57 410 Kč, včetně náhrady za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je 69 466 Kč plus soudní poplatek z žaloby výsledně 71 466 Kč. Náklady řízení před soudy obou stupňů jsou splatné k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. rovněž v delší pariční lhůtě – viz zdůvodnění výše.