62 Co 380/2024 - 389

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [samosprávný celek], IČO [IČO] sídlem [adresa] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o neplatnosti výpovědi dohody o pracovní činnosti, určení trvání pracovního poměru, určení obsahu pracovní smlouvy a o omluvě k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. 7. 2024, č. j. 42 C 161/2022-299, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I., II., IV., V. a VI. potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku VII. mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 61 498 Kč, jinak se i v tomto výroku potvrzuje.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 17 212 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu s návrhem, že je žalovaný povinen omluvit se žalobci za diskriminační jednání z důvodu zdravotního postižení slovy: „Pana [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] jsme zaměstnali na pozici [funkce] a měli jsme s ním uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí na pozici [funkce]. [jméno FO] trpí zdravotním postižením, které se projevuje nedostatky v některých aspektech pracovního výkonu. Poté, co se zdravotní postižení v jeho výkonu projevilo, nás pan [jméno FO] požádal o přiměřená opatření, aby u nás mohl pracovat i se svým postižením. My jsme však žádná opatření nepřijali, panu [jméno FO] jsme dali výpověď z pozice [funkce] a porušili jsme i povinnost uzavřít s ním smlouvu na pozici [funkce]. Tím jsme porušili právo pana [jméno FO] na rovné zacházení a dopustili se přímé i nepřímé diskriminace z důvodu zdravotního postižení. Tímto se panu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], za diskriminaci omlouváme.“ (výrok I.), zamítl žalobu s návrhem na určení, že mezi žalobcem a žalovaným trvá pracovní poměr na dobu určitou od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2025, druh práce: [funkce] „[název] [funkce]“, sjednaný rozsah práce: 0,5 úvazku, místo výkonu práce: [adresa] a bydliště zaměstnance, den nástupu do práce 1. 7. 2022 (výrok II.), určil, že výpověď dohody o pracovní činnosti uzavřené dne 21. 6. 2022 ze dne 16. 9. 2022 je neplatná (výrok III.), zamítl žalobu s návrhem na určení, že výpověď dohody o pracovní činnosti uzavřené dne 21. 6. 2022 ze dne 19. 10. 2022 je neplatná (výrok IV.), zamítl žalobu s návrhem na určení obsahu pracovní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným na druh práce: [funkce] „[název] [funkce]“, rozsah práce: 0,5 úvazku, místo výkonu práce [adresa] a bydliště zaměstnance, den nástupu: ihned, mzda: 360 Kč/hod. (výrok V.), dále zamítl žalobu s návrhem, že je žalovaný povinen omluvit se žalobci za nepoctivé ukončení vyjednávání se žalobcem o nové smlouvě na práci [funkce] slovy: „Pana [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] jsme zaměstnali na pozici [funkce] a přislíbili jsme mu novou pozici [funkce]. [jméno FO] trpí zdravotním postižením, které se projevuje nedostatky v některých aspektech pracovního výkonu. Poté, co se zdravotní postižení v jeho výkonu projevilo, nás pan [jméno FO] požádal o přiměřená opatření, aby u nás mohl pracovat i se svým postižením. My jsme však žádná opatření nepřijali, panu [jméno FO] jsme dali výpověď z pozice [funkce] a nepoctivě jsme porušili příslib jemu daný na pozici [funkce]. Tím jsme porušili právo pana [jméno FO] na rovné zacházení a dopustili se přímé i nepřímé diskriminace z důvodu zdravotního postižení. Tímto se panu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], za diskriminaci omlouváme.“ (výrok VI.) a rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 122 996,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného (výrok VII.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady mzdy, určení trvání pracovního poměru na pozici[Anonymizováno][funkce], určení neplatnosti dvou výpovědí dohody o pracovní činnosti, určení obsahu pracovní smlouvy na pozici [funkce] a zároveň omluvy za diskriminační jednání žalovaného vůči žalobci z důvodu zdravotního postižení žalobce. V žalobě uvedl, že pracoval pro žalovaného od října 2021 jako [funkce] na dvě dohody o pracovní činnosti, jejichž platnost vypršela 30. 6. 2021. Žalovaný osobám, které pracovaly na pozicích a projektech totožných či srovnatelných s projekty, na nichž se podílel žalobce, standardně nabízel uzavření pracovní smlouvy, nikoli dohody o pracovní činnosti. Žalovaný se tak vůči žalobci dopustil porušení zásady rovného zacházení. Žalovaný rovněž dlouhodobě nadužívá institut dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. V červnu 2021 uzavřely strany novou dohodu o pracovní činnosti na stejnou práci v rámci navazujícího projektu [název] do 30. 6. 2025. Po ztrátě financování na pozici [funkce], o které se žalobce dozvěděl na schůzce s nadřízeným [jméno FO] dne 15. 7. 2022 spolu uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí na pracovní poměr [funkce] v rozsahu polovičního úvazku, místo výkonu práce [adresa] a bydliště žalobce, nástup do práce ihned, doba trvání smlouvy do 30. 6. 2025, mzda 360 Kč/hodinu. [jméno FO] ihned zadal žalobci práci [funkce], kterou žalobce v měsících červenci až září vykonával a průběžně odevzdával panu [jméno FO]. Rozhodnutí o poskytnutí dotace bylo řídícím orgánem vydáno 30. 10. 2022. Žalovaný žalobce nadále zaměstnával na původní dohodu o pracovní činnosti a přiděloval mu práci [funkce]. Žalobce trpí smíšenou poruchou osobnosti s rysy narcistickými a hraničními a smíšenou úzkostně-depresivní poruchou, které se projevují v náročných situacích maladaptivním týmovým chováním, dekompenzacemi a selháními. Toto zdravotní postižení v interakci s pracovním prostředím, a zejména autoritami, vede k opakovanému vylučování žalobce z trhu práce. O existenci postižení informoval žalobce na přijímacím pohovoru 1. 10. 2021 pana [jméno FO], dále dne 13. 9. 2022 telefonicky [tituly před jménem] [jméno FO] ([funkce] [orgán]) a e-mailem pana [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], dále dne 15. 9. 2022 e-mailovou zprávou pana [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] ([funkce] [orgán] žalovaného). Žalobce trpěl v květnu a červnu 2022 zvýšenou úzkostlivostí a měl problémy se zpožďováním prací. V červenci měl žalobce konflikty s kolegyněmi [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO] a s údržbářem, které se následně žalobce pokusil urovnat. Dne 13. 9. 2022 sdělil pan [jméno FO] žalobci, že mu dá výpověď dohody o pracovní činnosti. Jako důvody uvedl konflikty v týmu, zpožďování prací a narušení subordinace. Žalovaný dne 16. 9. 2022 pozval žalobce na schůzku. Žalovaný žalobci pouze sdělil, že [funkce] již není podporovanou aktivitou navazujícího projektu a zaslal žalobci poštou výpověď datovanou 16. 9. 2022. Pošta zásilku uložila dne 7. 10. 2022, žalobce si ji nevyzvedl, ale byla mu vhozena do schránky. Žalobce namítal její nicotnost pro špatné doručení. Žalovaný poté na jednání dne 19. 10. 2022 dal žalobci druhou výpověď datovanou 19. 10. 2022. Ve druhé výpovědi není uveden důvod výpovědi, nicméně skutečným důvodem byla diskriminace. I kdyby se žalovaný o zdravotním stavu žalobce dozvěděl až dne 13. 9. 2022, relevantní výpověď byla žalobci dána až dne 19. 10. 2022. Žalovaný tak měl povědomí o zdravotním postižení žalobce a měl přijmout přiměřená opatření a vůči žalobci se dopustil nepřímé diskriminace.

3. Žalovaný naopak nároky žalobce neuznal. Uvedl, že žalobce u něj pracoval na základě dohod o pracovní činnosti ze dne 11. 10. 2021 sjednaných na prací [funkce] uzavřených na dobu od 11. 10. 2021 do 30. 6. 2022, a to v projektu „[název]“ a v projektu „[název 2]“. Následně žalovaný dne 21. 6. 2022 se žalobcem uzavřel dohodu o pracovní činnosti období na od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2025 se sjednanou prací [funkce] v projektu „[název]“, protože potřeboval dokončit některé činnosti z výše uvedených projektů a zejména předpokládal, že dostane od [ústřední orgán] další dotaci na výše uvedený projekt. Dne 12. 7. 2022 se žalovaný na schůzce s paní [jméno FO] dozvěděl, že v rámci výše uvedeného projektu již nebude podporována pozice [funkce], pan [jméno FO] žalobce rovněž informoval, že by se žalobce mohl teoreticky ucházet o pozici [funkce], podrobnosti však pan [jméno FO] s žalobcem neprobírali. K uzavření smlouvy o smlouvě budoucí nedošlo. Žalovaný poté 2 měsíce přiděloval žalobci práce spojené s dokončením projektu „[název]“ a v projektu „[název 2]“. Rozhodně se nejednalo o práce [Anonymizováno] pracovníka. Poté, co již žalovaný neměl žádnou práci, sdělil pan [jméno FO] žalobci na schůzce dne 13. 9. 2022, že dohoda o pracovní činnosti uzavřená dne 21. 6. 2022 musí být ze strany žalovaného vypovězena (předběžně s ním o této skutečnosti hovořil již dne 15. 7. 2022). Žalobce žalovanému na schůzce dne 13. 9. 2022 sdělil, že je zdravotně postižený a že jeho problémy v kolektivu a problémy s dodržováním termínů souvisí s jeho zdravotním stavem. Toto byla pro žalovaného nová informace. Dále žalobce žalovanému sdělil, že požaduje vytvořit přiměřená opatření, toto však činil až v době, kdy jeho práci žalovaný prokazatelně nepotřeboval a tuto skutečnost mu oznámil. Žalobce nikdy v minulosti o svém zdravotním postižení nehovořil, nežádal žádné úlevy či přiměřená opatření. Dne 15. 9. 2022 to e-mailem oznámil některým zaměstnancům. Výpověď byla žalobci platně předána na schůzce dne 19. 10. 2022, pracovněprávní vztah skončil dne 2. 11. 2022. Pozice výzkumného pracovníka dosud není nikým obsazena, a to z důvodu, že žalovaný tuto pozici nepotřebuje. Žalovaný uznal, že první výpověď špatně doručil, druhou výpověď již předal osobně na pracovišti.

4. Usnesením ze dne 23. 2. 2023, č. j. [spisová značka], v právní moci 6. 3. 2023, bylo řízení v části, ve které se žalobce domáhal nároku na náhradu mzdy, vyloučeno k samostatnému projednání.

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů, nesporných skutečností a výslechů svědků [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] došel k závěru, že mezi stranami byly uzavřeny tři dohody o pracovní činnosti, první dvě byly uzavřeny dne 11. 10. 2021 a třetí dne 21. 6. 2022, v rámci Projektu 1 od 11. 6. 2021 do 30. 6. 2022, v rámci Projetu 2 od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2025. Nesporné rovněž bylo, že žalobci bylo panem [jméno FO] dne 15. 7. 2022 oznámeno, že pozice [funkce] nebude podporována a dne 13. 9. 2022 oznámeno, že třetí dohoda o pracovní činnosti bude ze strany žalovaného ukončena. Žalovanému byla zaslána první výpověď ze dne 16. 9. 2022 poštou a osobně dne 19. 10. 2022 předána druhá výpověď. Žalobce následně namítl jejich neplatnost. Rovněž bylo nesporné, že pozice [funkce] nebyla v Projektu 2 podporována. Bylo nesporné, že mezi žalobcem a panem [jméno FO], případně dalšími zaměstnanci žalovaného, proběhli ve dnech 13. 9. 2022 a 19. 10. 2022 osobní schůzky. První dohodou o pracovní činnosti ze dne 11. 10. 2021 byl žalobce u žalovaného zaměstnán jako [funkce] v projektu „[název]“ od 11. 10. 2021 do 30. 6. 2022, v rozsahu max. 10 hodin týdně. Druhou dohodou o pracovní činnosti ze dne 11. 10. 2021 byl žalobce u žalovaného zaměstnán jako [funkce] v projektu „[název 2]“ od 11. 10. 2021 do 30. 6. 2022, v rozsahu max. 10 hodin týdně. Dohodou o pracovní činnosti uzavřenou mezi žalobcem, jakožto zaměstnancem, a žalovaným, jakožto zaměstnavatelem, dne 21. 6. 2022 byl žalobce u žalovaného zaměstnán jako [funkce] v projektu „[název]“ od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2025, v rozsahu max. 20 hodin týdně, místem výkonu práce je [adresa] a bydliště zaměstnance. V emailové komunikaci žalobce s panem [jméno FO] a paní [jméno FO] 15. - 19. 6. 2022 komunikovali ohledně počtu zdravotně sociálních pracovníků ve [samosprávný celek] a ohledně jejich kvalifikačních požadavků. Z emailů ze dne 5. 8. 2022 a 6. 9. 2022 vyplynulo, že žalobce zasílal nadřízenému práci s tím, že v emailu se žalobce označil jako [funkce]. Emailem ze dne 13. 9. 2022 žalobce zaslal [jméno FO] zprávu, ve které mu sdělil, že mu dne 13. 9. 2022 pan [jméno FO] vytkl pozdní odevzdání zpráv z obou projektů. Žalobce panu [jméno FO] sdělil, že uvedené problémy v kolektivu a zpoždění prací souvisejí s jeho zdravotním postižením, o kterém ho informoval již při pracovním pohovoru; žalobce po panu [jméno FO] požadoval přijmout přiměřená opatření. Žádostí o podporu Projektu 2 bylo prokázáno, že dle jednotkového rozpočtu byla financována mj. pozice [funkce] pracovník, pozice [funkce] nikoli. Žalobce je osobou zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen zákon o zaměstnanosti), a to ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí do 15. 1. 2023. V posudku o zdravotním stavu žalobce ze dne 17. 1. 2018 je uvedeno, že u žalobce byla zjištěna smíšená úzkostná a depresivní porucha, poruchy osobnosti s rysy narcistickými a hraničními, projevující se úzkostnou neurotickou poruchou osobnosti, v emočně náročných situacích maladaptivní, situačně opakované dekompensace, selhání; stav odpovídá středně těžkému postižení, žalobce se snaží plně pracovat; jde o osobu zdravotně znevýhodněnou podle § 67 odst. 2 písm. c) a odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Dne 13. 9. 2022 žalobce zaslal panu [jméno FO] a panu [jméno FO] zprávu, ve které uvedl, že jak panu [jméno FO] řekl téhož dne na schůzce, je zdravotně postižený, v příloze žalobce zaslal doklad o zdravotním postižení. Žalobce uvedl, že jím preferovaný způsob vyřešení problémů je přijetí přiměřených opatření. Dne 15. 9. 2022 žalobce zaslal panu [jméno FO] zprávu, ve které požádal o přijetí přiměřených opatření. Dne 16. 9. 2022 pan [jméno FO] zaslal žalobci zprávu, ve které mu sdělil, že pro něj nemá žádné pracovní úkoly, jak o tom již mluvili, [funkce] již není podporovanou aktivitou navazujícího projektu. Dne 16. 9. 2022 žalovaný žalobci sdělil, že mu dává výpověď z dohody o pracovní činnosti. Tato výpověď byla vložena do schránky žalobce. Dne 19. 10. 2022 žalovaný žalobci sdělil, že mu dává druhou výpověď z dohody o pracovní činnosti. Dne 12. 10. 2022 a 9. 11. 2022 žalobce žalovanému sdělil, že považuje výpovědi za neúčinné a neplatné. Dne 4. 8. 2022 pan [jméno FO] napsal paní [jméno FO] zprávu, ve které jí požádal o změnu pracovní pozice žalobce na pozici výzkumný pracovník, a to od 1. 7. 2022 zpětně, neboť pozice [funkce] již nebude podporovaná. [jméno FO] panu [jméno FO] sdělila, že pokud by to vedení schválilo, mohou zkusit změnu od 1. 8. 2022. Žalobce si v pracovních výkazech za měsíce červenec, srpen a září 2022 uvedl, že byl zaměstnán na pozici výzkumný pracovník, v srpnu byl zaměstnán na pozici [funkce]. Následně byla toto opraveno na pozici [funkce]. Žalobci byly přiznány odměny za červenec, srpen a září 2022. Z osobního spisu žalobce nevyplynulo, že by informace, že žalobce je osobou zdravotně znevýhodněnou, byla do tohoto spisu založena dříve než 15. 9. 2022. Na schůzce s paní [jméno FO], panem [jméno FO] dne 19. 10. 2022 žalobce uvedl, že výpověď považuje za nezákonnou. Svědek Šlajs [Anonymizováno] přípravu rešerší žalobce k případnému využití na projektu, dále uvedl, že důvod ke změně jeho rozhodnutí dát žalobci výpověď nebyl ve výpovědi uveden. Žalobce dále uvedl, že při nástupu do zaměstnání říkal o svých zdravotních omezeních ústně svědkovi [jméno FO], v jeho případě nebyla přijata akomodační opatření, která měla být přijata. V období od 1. 1. 2021 až 31. 12. 2022 pracovalo u žalovaného celkem 1694 pracovně právních vztahů, z těchto bylo 923 založeno pracovní smlouvou, 550 dohodou o provedení práce a 220 dohodou o pracovní činnosti. Na pozici [funkce] bylo v tomto období zaměstnáno celkem 15 osob, tyto byly zaměstnáni výlučně na základě dohody o pracovní činnosti.

6. Soud I. stupně k věci vyslechl [jméno FO], kdy z jeho výslechu zjistil, že tento, jako nadřízený žalobce, jej vnímal jako zátěž pro tým, neboť jeho práce byla odváděna ve špatné kvalitě a pozdě a nadto [funkce] nebyla již podporovanou aktivitou. Zaměstnanci, kteří pracovali na stávajícím projektu, měli přejít do navazujícího projektu [název]. Při přechodu chtěli udržet i žalobce, nicméně tento měl tři podmínky. Jednak požadoval místo v kanceláři v prvním patře, dále uzavření pracovní smlouvy a maximální tabulkový plat. Nikdo neučinil žalobci příslib na práci [funkce], neboť [funkce] v projektu nebyl potřeba. Dne 13. 9. 2022 proběhla schůzka s žalobcem, kdy závěr této schůzky byl, že bude rozvázána dohoda o pracovní činnosti s žalobcem. O tom, že [funkce] již nebude podporovaná se svědek dozvěděl asi v červenci 2022, v srpnu 2022 se rozhodl, že ukončí dohodu o pracovní činnosti s žalobcem. O zdravotním postižení žalobce se svědek dozvěděl na schůzce 13. 9. 2022, následně mu pak přišel email, kde bylo rozhodnutí správy sociálního zabezpečení, ohledně skutečnosti, že žalobce je osobou zdravotně znevýhodněnou. Svědek ukončil dohodu o pracovní činnosti s žalobcem z důvodu, že jeho práce byla nekvalitní a zároveň nepotřebná, když práce [funkce] již nebyla podporována. Z výslechu [jméno FO] bylo soudem I. stupně zjištěno, že tato nevěděla o žádných problémech s žalobcem. Spolupráce s žalobcem byla ukončena z důvodu, že pozice [funkce] nebyla podporovanou aktivitou, což se žalovaný dozvěděl v polovině července. Spolupráce s žalobcem byla ukončena až v září, neboť probíhaly dovolené a žalobce musel dokončit [funkce] zprávy. Skutečnost, že žalobce je osobou zdravotně znevýhodněnou, se svědkyně dozvěděla v září roku 2022 z emailové zprávy od žalobce, poté co mu bylo sděleno, že jeho práce již nebude podporována. Žalobce na pozici [funkce] zůstat nemohl, nebyly na to peníze, jednalo se o rozhodnutí Evropské unie. Z výslechu svědka [jméno FO], vedoucího personálního odboru, vyplynulo, že tento o stížnostech na žalobce nevěděl. Na podzim 2022 nebyla schválena pozice [funkce], nebyl tak důvod udržovat žalobce v pracovním poměru. Na osobní schůzce s žalobcem na podzim 2022 svědek žalobci sděloval, že jeho pracovní pozice již nebyla podpořena, nabídl mu však jinou pozici týkající se archivace, kdy tuto žalobce odmítl. Svědkyně [jméno FO] vypověděla, že skutečnost, že pozice [funkce] nebude již podporována zjistila v létě 2022. Svědkyně věděla, že žalobce chodí na terapie. Nakonec soud I. stupně vyslechl i [jméno FO], [funkce] žalovaného, která uvedla, že změnu pracovní pozice žalobce z [funkce] na [funkce] řešila. Důvodem bylo, že pozice [funkce] již nebyla podporovanou pozicí. Žádný konkrétní návrh na změnu této pozice svědkyně neobdržela. [jméno FO] chtěl ukončit poměr s žalobcem dohodou, kvůli nepodporování pozice [funkce]. O zdravotním postižení žalobce se dozvěděla až v září z emailu. Žádost o přijetí akomodačních opatření od žalobce nedostala. Zda se se zaměstnancem podepíše dohoda či smlouva určuje projekt, který je obvykle sjednáván na dva až tři roky. Dohody o pracovní činnosti se tedy uzavírají na dobu projektu. Email od žalobce ohledně jeho zdravotního postižení svědkyně dostala až po požadavku na ukončení pracovního poměru žalobce. Svědkyně byla osobně přítomna na jednání s žalobcem ohledně jeho výpovědi. Jako důvod výpovědi bylo uvedeno, že pozice [funkce] již není podporována. Zdravotní omezení svědkyně neřešila.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § 16 odst. 1 až 4, § 74 odst. 1, § 77, zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce.“), § 2 odst. 3, § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen „antidiskriminační zákon“) a § 1729 a §1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému bylo známo zdravotní znevýhodnění žalobce přede dnem 13. 9. 2022. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce o svém zdravotním znevýhodnění informoval žalovaného na osobní schůzce dne 13. 9. 2022, a to až poté, co mu bylo žalovaným sděleno, že bude vypovězena třetí dohoda o pracovní činnosti. Žalobce v řízení tvrdil, že o svém zdravotním znevýhodnění informoval svědka [jméno FO] již při pracovním pohovoru, toto tvrzení však je v rozporu s výpovědí svědka [jméno FO], dále pak nekoresponduje ani s e-mailovými zprávami ze dne 15. 9. 2022, které žalobce zaslal svědkům [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], ve kterých informace o tom, že by mělo být jeho zdravotní znevýhodnění žalovanému již známo, není uvedeno ničeho. Zdravotní znevýhodnění žalobce nemohl žalovaný odhalit ani ze skutečnosti, že žalobce měl konflikty s kolegy, práci odevzdával nekvalitní a pozdě, nebo proto, že chodil na terapie. Vzhledem k tomu, že žalovaný neměl informace o zdravotním znevýhodnění žalobce, nemohl se dopustit ani nepřímé diskriminace ve smyslu § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona, tím, že by opomněl přijmout přiměřená opatření, aby měl žalobce, jako osoba se zdravotním postižením, přístup k určitému zaměstnání. Pokud žalobce sám žalovanému nesdělil podobu svého zdravotního znevýhodnění, které se projevovalo ve výsledcích jeho práce, a až poté, co mu žalovaný sdělil, že dojde ke skončení jeho pracovního poměru, žalovanému sdělí své zdravotní omezení, lze tento přístup žalobce vnímat jako nepoctivý. Rovněž skutečnost, že nejprve byl žalobce o skončení pracovněprávního vztahu informován, a až následně mu byla tato písemná forma výpovědi zaslána, lze považovat v jistém směru za férové jednání žalovaného vůči žalobci. Soud I. stupně měl za prokázané, že hlavním důvodem obou výpovědí byla nepotřebnost práce [funkce] na základě rozhodnutí [ústřední orgán]. Skutečnost, že pozice [funkce] nebyla žalovaným v Projektu 2 podporována, měl soud I. stupně za nespornou, když toto v řízení uvedli oba účastníci a vypověděli všichni vyslechnutí svědci.

8. Dále soud I. stupně uvedl, že by špatně odvedená práce mohla mít rovněž vliv na budoucí působení žalobce u žalovaného. Co se týče dalšího působení žalobce u žalovaného na pozici [funkce] pracovníka, v řízení bylo prokázáno, že tato pracovní pozice následně nebyla, a dosud ani není, nikým obsazena, třebaže s ní projektový záměr počítá. Soud I. stupně neměl pochyb o tom, že v jisté míře byla žalobci svědkem [jméno FO] nabídnuta, pokud ale následně svědek Šlajs [Anonymizováno] sdělil, že problémem bylo i pozdní odevzdávání práce, má se za to, že toto sdělení nemá vliv na platnost druhé výpovědi, když tato byla podána z důvodu, že pracovní pozice žalobce fakticky zanikla. Z dokazování rovněž vyplynulo, že se svědek [jméno FO][Anonymizováno]pokusil žalobce převést na pozici [funkce] z důvodu, že žalobci jako [funkce] nemohla být v období od 1. 7. 2022 již vyplacena odměna za vykonanou práci, když v dané době, jeho pozice fakticky dle projektového záměru neexistovala. Diskriminaci soud I. stupně nespatřoval ani v absentujícím důvodu výpovědí, když tyto byly obsahově a formálně totožné jako výpověď, která byla dána [tituly před jménem] [jméno FO] a nadto výpověď z dohody o pracovní činnosti lze dát z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Z toho důvodu shledal druhou výpověď platnou, a proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. a IV rozsudku. Ohledně první výpovědi ze dne 16. 9. 2022 uvedl, že nebyl dodržen postup doručování dle § 334 a násl. zák. práce a o neplatnosti nebylo mezi účastníky sporu. Z toho důvodu soud I. stupně žalobě výrokem II. vyhověl.

9. Soud I. stupně se dále neztotožnil s tvrzením žalobce, že s ním namísto dohody o pracovní činnosti měla být uzavřena pracovní smlouva. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla vůle uzavřít právě dohodu o pracovní činnosti. Nemohlo se jednat o simulované právní jednání ve smyslu § 555 odst. 2 o. z., rovněž nelze v daném případě užít ani § 20 zák. práce. Dále měl soud I. stupně za prokázané, že u žalovaného byly uzavírány jak dohody o provedení práce, tak dohody o pracovní činnosti. Žalovaný rovněž prokázal, že pracovní smlouvy byly uzavírány zejména se zaměstnanci zaměstnanými na plný úvazek, dohody pak zejména se zaměstnanci zaměstnanými na zkrácený úvazek (jako byl i žalobce). V jednání žalovaného, resp. svědka [jméno FO], nelze spatřovat ani šikanu. Je pochopitelné, že v době, kdy bylo rozhodnuto o skončení pracovněprávního vztahu s žalobcem, nebylo v zájmu žalovaného zadávat žalobci pracovní úkoly, rovněž nebylo ani v zájmu žalobce, aby žalovaný byl nadále členem [soc. síť] skupiny „[název]“ určené k běžné interní komunikaci mezi členy oddělení.

10. K tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o smlouvě budoucí na pozici [funkce], soud I. stupně uvedl, že žalobce toto pouze tvrdil, ale nijak neprokázal, a v tomto směru nenavrhl ani doplnit dokazování. Žalovaný uzavření této smlouvy o smlouvě budoucí zcela popřel. K uvedenému byl vyslechnut svědek [jméno FO], který dle tvrzení žalobce tuto smlouvu za žalovaného měl uzavřít, který však toto rovněž popřel, uvedl, že žalobci tuto pozici toliko nabídl. Rovněž skutečnost, že žalobce v červenci, srpnu a září 2022 mj. na pokyn svědka [jméno FO] zpracovával návrh projektu, který počítal i s pozicí [funkce], neznamená, že by později měl mít na tuto pozici nárok. Z provedených listin a svědeckých výpovědí měl soud I. stupně za prokázané, že [funkce] žalovaný nikdy u žalovaného nebyl. Žalovaný rovněž není ani odpovědný za ukončení předsmluvního jednání (ve smyslu § 1729 odst. 1 o. z.), když výše uvedené chování žalovaného (za kterého v daném případě jednal svědek [jméno FO]) nelze považovat za jednání spějící s vysokou pravděpodobností k uzavření smlouvy.

11. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému, který ve sporu měl úspěch, plnou náhradu nákladů řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

12. Proti rozsudku podal odvolání žalobce.

13. Žalobce své blanketní odvolání doplnil podáním ze dne 16. 9. 2024, napadl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., II., IV., V., VI. a VII. a v něm uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), a g) o. s. ř. Namítl, že obecně jsou nároky vznesené žalobcem postaveny na tvrzení, že se žalovaný vůči žalobci dopustil diskriminačního, resp. nerovného zacházení v souvislosti se sjednáváním a následným ukončováním dohody o pracovní činnosti uzavřené dne 21. 6. 2022 a sjednáváním pracovního zařazení žalobce na pozici [funkce]. Uvedl, že ačkoliv žalovaný tvrdil, že nevěděl o zdravotním postižení žalobce, reálným důvodem výpovědi byly důvody, které se slučují se zdravotním postižením žalobce – konflikty v týmu, zpožďování prací a narušení subordinace. Nesouhlasil s tím, že žalovaného informoval o svém zdravotním postižení až dne 13. 9. 2022, když tak učinil již při přijímacím pohovoru. Soud I. stupně k tomu ani neprovedl účastnický výslech. I kdyby však žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že žalobce informoval žalovaného o svém zdravotním postižení při přijímacím pohovoru, je podstatné, že se zdravotním postižením byl žalovaný seznámen předtím, než se pokusil smlouvu s žalobcem, dne 16. 9. 2022 a 19. 10. 2022 ukončit, tedy v době trvání pracovněprávního vztahu. Tato skutečnost je přitom mezi účastníky nesporná. Žalovanému tedy ničeho nebránilo, aby informaci o zdravotním stavu žalobce zohlednil. I kdyby tedy tuto informaci obdržel až 13. 9. 2022, měl dostatek času pokusit se řešit situaci přijetím vhodných opatření, namísto jednoduché výpovědi. Žalobce se ohradil proti rozhodnutí soudu I. stupně, že své zdravotní postižení tajil a označil chování žalobce za nepoctivé jednání. Z ničeho takovéto účelové a nepoctivé jednání nevyplynulo. Naopak je dle žalobce nesporné, že žalovaný se o tom, že pozice nebude podporována, dozvěděl v první polovině července 2022, nicméně práci žalobci přiděloval až do začátku září téhož roku. Poukázal na výslechy svědků a uvedl, že nelze dospět k jinému závěru než, že žalovaný se dne 19. 10. 2022 snažil ukončit spolupráci s žalobcem z důvodů, které se slučují s jeho zdravotním postižením.

14. K posouzení, zda měla být mezi účastníky uzavřena pracovní smlouva namísto dohody o pracovní činnosti uvedl, že zjištění soudu I. stupně, že bylo žalobci dáno na výběr mezi dohodou o pracovní činnosti a pracovní smlouvou, nemá oporu v dokazování. Ze seznamu pracovních poměrů a dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vyplývá, že s řadou zaměstnanců žalovaného (bezmála polovinou), kteří se nacházejí ve srovnatelném postavení jako žalobce, byla uzavřena pracovní smlouva. Nesporně pak existuje přinejmenším jeden zaměstnanec, který dostal oproti žalobci výhodnější podmínky. K posouzení, zda byla uzavřena pracovní smlouva na pozici [funkce] v projektu [název] uvedl, že soud I. stupně nesprávně uzavřel, že žalobce nikdy nevykonával práci, která by svou náplní byla prací [funkce]. Přitom z listinných důkazů vyplynulo, že žalobce realizoval práci [funkce]. Soudem I. stupně pak žalobce nebyl řádně poučen o tom, že neunáší důkazní břemeno, pokud jde o uzavření smlouvy o smlouvě budoucí na pozici [funkce]. Soud I. stupně dále procesně pochybil, když žalobce poučil dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť toto poučení bylo pro žalobce překvapivé a nepředvídatelné. Nadto bylo dáno žalobci před provedením jím navrhovaných důkazů.

15. Nesprávné je i rozhodnutí soudu I. stupně ohledně nákladů řízení. Žalobce odkázal na judikaturu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2434/19 s tím, že žalovaný je velká veřejnoprávní korporace, která je vybavena personálně k tomu, aby mohla hájit svá práva, aniž by musela využívat služeb advokátů.

16. Závěrem žalobce žádal odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

17. Žalovaný se k odvolání žalobce vyjádřil podáním ze dne 18. 10. 2024. Uvedl, že reálným důvodem výpovědi žalobce z dohody o pracovní činnosti nebyly zdravotní problémy žalobce, ale především nepotřebnost práce [funkce], okrajově pak dodržování deadlinů a kvalita jeho práce. Uvedené potvrdili i vyslechnutí svědci. Před soudem I. stupně bylo prokázáno, že žalobce oznámil žalovanému, že je osobou zdravotně postiženou, dne 13. 9. 2022. Oznámení tedy provedl až poté, co nadřízený pan [jméno FO] žalobci oznámil, že s ním bude ukončena dohoda o pracovní činnosti. Bylo prokázáno, že hlavním důvodem výpovědi z dohody o pracovní činnosti byla nepotřebnost pozice [funkce], o které rozhodlo [ústřední orgán] a nikoli žalovaný. Tato nepotřebnost pozice [funkce] vyšla najevo již v červenci 2022 a rozhodnutí, že bude pracovněprávní vztah s žalobcem ukončen bylo přijato v srpnu 2022. Dále žalovaný uvedl, že i když je zaměstnanec zdravotně postižený, nemá zaměstnavatel povinnost ho zaměstnávat, pokud jeho pozice není nadále potřebná. Žalovaný se mohl jen těžko chtít žalobce diskriminačně zbavit, když mu sám nabídl další zaměstnávání na pozici [funkce]. K tvrzení žalobce, že s ním měla být uzavřena pracovní smlouva, a nikoliv dohoda o pracovní činnosti uvedl, že v rámci projektu [název] je v pracovním poměru zaměstnaných pouze 7 zaměstnanců a zbylých 29 pracuje na dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce. Uzavření dohody o pracovní činnosti s žalobcem nebylo tedy diskriminační. Nadto zaměstnanci na základě pracovní smlouvy pracují převáženě na plný úvazek, oproti zaměstnancům zaměstnaným na dohodu o pracovní činnosti, kteří mají všichni úvazek poloviční. Dále žalovaný uvedl, že žalobce nikdy reálně nevykonával práci [funkce]. Žalobce pouze po 15. 7. 2022 v části své pracovní doby připravoval podklady pro podání projektové žádosti, aby vůbec mohla být podána žádost o projekt. Tato práce však není výkonem práce [funkce]. Jednání o případném výkonu práce na pozici [funkce] nedospělo tak daleko, aby se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, jak vyžaduje ust. § 1729 o. z.

18. Závěrem žalovaný žádal odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně potvrdil a uložil povinnost žalobci nahradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.

19. Žalobce ve své replice ze dne 9. 1. 2025 převážně zopakoval skutečnosti a námitky uplatněné již během řízení a v podaném odvolání. K podanému vyjádření připojil ještě své subjektivní vyjádření ze stejného data, kde uvedl, že již mnohokrát se svým postižením v práci i jinde narazil, mnohdy si za problémy mohl sám, ale celou dobu pracuje v terapii a snaží se růst, neubližovat lidem kvůli svému traumatu a přizpůsobit se světu. Uvedl, že již při vstupním pohovoru sdělil panu [jméno FO] některé aspekty svého postižení, včetně perfekcionalismu, grandiozity a konfliktů s kolegy, ale nepředal o tom žalovanému žádné písemné doklady. Po nástupu do práce nepožádal o žádná akomodační opatření. Když později začaly vyvstávat problémy v jeho pracovním výkonu a mezilidských vztazích, doufal, že vše zvládne vlastním přičiněním. K plnému odhalení svého postižení se odhodlal až 13. 9. 2022 v reakci na [jméno FO] záměr propustit jej. To, že vyložil karty na stůl, až když mu „začalo téct do bot“ může být snad považováno za opožděné, nikoli však nepoctivé.

20. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) rozsudek prvostupňového soudu, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

21. Vzhledem k tomu, že poučení soudem I. stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k tvrzenému znevýhodňujícímu zacházení ze strany žalovaného vůči žalobci, nebylo správné, poučil odvolací soud žalobce opakovaně. Dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř bylo na žalobci, aby doplnil svá skutková tvrzení a k tomu navrhl odpovídající důkazy, z nichž bude zřejmé, že žalovaný s žalobcem zacházel znevýhodňujícím způsobem a v čem konkrétně toto znevýhodnění spočívalo. Dále měl žalobce doplnit skutková tvrzení a k tomu navrhnout odpovídající důkaz, z něhož bude zřejmé, že žalobce žalovanému sdělil, že má zdravotní postižení, která má či může mít vliv na jím vykonávanou pracovní činnost. Žalobce byl zároveň poučen o důsledcích neunesení břemene tvrzení a důkazní.

22. Žalobce po poučení odvolacím soudem uvedl, že znevýhodňující jednání žalovaného vůči žalobci lze spatřovat v tom, že tento s žalobcem neformalizoval pracovněprávní vztah, na podkladě, kterého měl žalobce pro žalovaného vykonávat práci na pozici výzkumného pracovníka projektu [název]. Mezi účastníky sice byla dne 21. 6. 2022 uzavřena dohoda, dle které měl žalobce pro žalovaného vykonávat práci na pozici [funkce] projektu [název], nicméně následně v polovině července bylo žalobci sděleno, že již v této pozici nebude pro žalobce uplatnění a bylo mu nabídnuto uzavření smlouvy na pozici výzkumného pracovníka totožného projektu. Smlouva na pozici [funkce] tedy plnila určitou překlenovací funkci a měla být nahrazena smlouvou na pozici výzkumného pracovníka. Využití takovýchto překlenovacích smluv bylo u žalovaného běžnou praxí. Na rozdíl od ostatních srovnatelných zaměstnanců žalovaného však žalobci nebylo umožněno, aby od září 2022 dále vykonával práci na projektu [název]. Žalobce sice formálně figuroval na pozici [funkce], ale to pouze proto, že jej žalovaný nemohl „papírově“ převést na pozici [funkce]. Žalobce i žalovaný přitom očekávali, že smlouva na pozici [funkce] bude nahrazena smlouvou na pozici [funkce]. Důvody, pro které žalovaný nedodržel závazek vůči žalobci, jsou tvrzené nedostatky v pracovním výkonu žalobce. Ty jsou ovšem projevem žalobcova zdravotního postižení, s nímž se žalovaný plně obeznámil předtím, než s žalobcem ukončil překlenovací dohodu. Žalobce navrhl dokazování doplnit o svůj účastnický výslech a dále o výslechy projektových pracovníků, kteří pod vedením [jméno FO] přecházeli z projektu „[název 2]“ na projekt „[název]“. Dále žalobce uvedl, že k prokázání, že informoval žalovaného o svém zdravotním postižení a jeho projevech, již nedisponuje žádnými dalšími důkazy.

23. Žalovaný k dotazu odvolacího soudu dne 31. 1. 2025 sdělil, že žalobce nepodrobil vstupní lékařské prohlídce, neboť to nebylo potřebné.

24. Odvolací soud doplnil dokazování rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, č.j. 21 Cdo 1844/2020-103 ze dne 8. 12. 2020. Dle uvedeného rozhodnutí se žalobce po jiném zaměstnavateli společnosti [právnická osoba] domáhal rovněž omluvy a finančního zadostiučinění za diskriminační jednání z důvodu svého zdravotního postižení. V uvedeném rozhodnutí se dovolací soud zabýval skutečností, zda z informací, které měl žalovaný k dispozici si mohl dovodit informace o zdravotním postižení žalobce. Došel k závěru, že o diskriminaci by se jednalo tehdy bylo-li (muselo-li být) zaměstnavateli s ohledem na všechny okolnosti případu zřejmé, že zaměstnanec má takové zdravotní postižení, které může bránit plnému zapojení zaměstnance do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními zaměstnanci, avšak zaměstnavatel přesto nepřijal žádné z přiměřených opatření umožňujících osobě se zdravotním postižením přístup k zaměstnání. Jestliže však žalovanému s ohledem na všechny okolnosti případu nebylo (a ani nemuselo být) zřejmé, že žalobce takovým zdravotním postižením (omezením) trpí, nemohl se dopustit opomenutí přijmout přiměřená opatření, neboť za takové situace by po žalovaném nebylo možné spravedlivě požadovat, aby jakákoli přiměřená opatření (ze své iniciativy) činil. Dovodil, že skutečnost, že žalobce trpí zdravotním postižením vztahujícím se k jím vykonávané práci u žalovaného není zřejmá ani z rozhodnutí [správní orgán] ze dne 23. 1. 2018 o tom, že žalobce je osobou zdravotně znevýhodněnou, neboť v odůvodnění tohoto rozhodnutí není žádným způsobem konkretizováno, v čem dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce spočívá, jak se projevuje nebo jaká konkrétní omezení z něj vyplývají; nevyplývá z něj ani informace, zda se jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vztahuje k jím vykonávané práci u žalovaného a zda jej ve výkonu této práce jakkoli omezuje. Závěr odvolacího soudu, že nepřijetí takových opatření ze strany žalovaného nelze považovat za diskriminaci žalobce, je tedy správný.

25. Odvolací soud zamítl návrh na doplnění dokazování navrženými svědky a účastnickým výslechem žalobce, když tento sdělil, že jimi mají být prokázány zejména skutečnosti týkajících se překlenovacích dohod se zaměstnavatelem. S ohledem na níže uvedené, nebylo doplnění dokazování již potřebné a vedlo by k neúměrnému prodlužování sporu.

26. Odvolací soud posuzoval projednávanou věc podle zák. práce ve znění pozdějších předpisů účinném do 30. 9. 2023, a to vzhledem k době, kdy trval pracovněprávní vztah mezi účastníky.

27. Žalobce se domáhal po žalovaném především omluvy za diskriminační jednání žalovaného z důvodu zdravotního postižení žalobce. Žalobce požadoval po žalovaném dvě omluvy. První se týkala diskriminačního jednání, kterého se měl žalovaný dopustit tím, že poté co se dozvěděl o zdravotním postižení žalobce, nepřijal potřebná opatření, ale rozhodl se s žalobcem ukončit pracovněprávní vztah na pozici [funkce]. Druhou omluvu požadoval žalobce v souvislosti s diskriminačním jednáním žalovaného, který mu přislíbil novou pozici [funkce], nicméně když se dozvěděl o jeho zdravotním postižení, tak tento příslib porušil.

28. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zák. práce je v pracovněprávních vztazích zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.

29. Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti (§ 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona). Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona osoba znevýhodněna oproti ostatním; nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné (§ 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona). Nepřímou diskriminací z důvodu zdravotního postižení se rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení (§ 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona).

30. Aby mohla být výše uvedená litera zákona naplněna, tedy aby se dalo hovořit o diskriminaci, musí být zaměstnavateli zřejmé, že se vůči zaměstnanci dopouští přímé či nepřímé diskriminace. Muselo – by být tedy zaměstnavateli zřejmé, že zaměstnanec (žalobce) má takové zdravotní postižení, které mu brání ve výkonu pracovní činnosti. Dle již jednou citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1844/2020 žalovaný by se vůči žalobci mohl dopustit diskriminace spočívající v opomenutí přijmout přiměřená opatření ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona jen tehdy, bylo-li (muselo-li být) žalovanému s ohledem na všechny okolnosti případu zřejmé, že žalobce má takové zdravotní postižení (omezení), které má (může mít) vliv na jím vykonávanou pracovní činnost a které brání (může bránit) jeho plnému a účinnému zapojení do profesního života na rovnoprávném základě s ostatními zaměstnanci, avšak žalovaný přesto nepřijal žádné z přiměřených patření, jež by za daných okolností připadala v úvahu a jež nepředstavují pro žalovaného nepřiměřené zatížení. Jestliže však žalovanému s ohledem na všechny okolnosti případu nebylo (a ani nemuselo být) zřejmé, že žalobce takovým zdravotním postižením (omezením) trpí, nemohl se dopustit opomenutí přijmout přiměřená opatření, neboť za takové situace by po žalovaném nebylo možné spravedlivě požadovat, aby jakákoli přiměřená opatření (ze své iniciativy) činil. Ze skutkového stavu přitom vyplynulo, že žalobce nejdříve (a rozhodně ne zcela perfektně) informoval žalovaného o svých zdravotních problémech dne 13. 9. 2022 na schůzce s nadřízeným, a to po jeho sdělení, že s ním má být ukončen pracovněprávní vztah. Uvedená skutková zjištění vyplynuly nejen z provedených výslechů svědků, ale potvrzuje je i vyjádření samotného žalobce, který ve svém vyjádření ze dne 9. 1. 2025 sám potvrdil, že žalovanému sdělil během vstupního pohovoru jen některé aspekty svého chování, jako je perfekcionalismus či grandiozita, ale nepředal o tom žalovanému žádné písemné doklady. Po nástupu do práce nepožádal o žádná akomodační opatření. K plnému odhalení svého postižení se odhodlal až 13. 9. 2022 v reakci na [jméno FO] záměr propustit jej. K uvedenému odvolací soud uvádí, že ani při přijímacím pohovoru, ale ani na schůzce dne 13. 9. 2022 žalobce nedostál své povinnosti sdělit a doložit své zdravotní postižení, které by mohlo mít vliv na jím vykonávanou činnost. Jak se již ve shora zmíněném rozhodnutí vyjádřil Nejvyšší soud ČR, a to rovněž ve vztahu k žalobci, skutečnost, že žalobce trpí zdravotním postižením (omezením) vztahujícím se k jím vykonávané práci u žalovaného není zřejmá ani z rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení o tom, že žalobce je osobou zdravotně znevýhodněnou, neboť v odůvodnění tohoto rozhodnutí není žádným způsobem konkretizováno, v čem dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce spočívá, jak se projevuje nebo jaká konkrétní omezení z něj vyplývají; nevyplývá z něj ani informace, zda se jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vztahuje k jím vykonávané práci u žalovaného a zda jej ve výkonu této práce jakkoli omezuje. Ani ze sdělení samotného žalobce tyto skutečnosti nevyplývají. Nadto sám žalobce výslovně potvrdil, že k plnému odhalení svého postižení se odhodlal až 13. 9. 2022 v reakci na [jméno FO] záměr propustit jej. Odvolací soud v této souvislosti neodsuzuje žalobce za to, že svůj zdravotní stav poprvé poodhalil až dne 13. 9. 2022 a ani jej za uvedené nikterak nesankcionuje, ale uvádí, že pokud bylo po skutkové stránce nepochybně zjištěno (a potvrzuje to i sám žalobce), že časový sled událostí byl takový, že nejprve byl žalobce vyrozuměn o tom, že s ním bude ukončen pracovněprávní vztah a teprve poté žalobce žalovaného vyrozuměl (nikoliv prokázal) o svém zdravotním postižení, pak nemohlo dojít ze strany žalovaného k diskriminačnímu jednání spočívajícím v opomenutí přijmout přiměřená opatření ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona. Liché jsou námitky žalobce, že rozhodným úsekem je období od vyrozumění žalovaného o zdravotním postižení, tedy od 13. 9. 2022, do skutečného ukončení pracovněprávního vztahu dne 19. 10. 2022, neboť v tomto období měl žalovaný dostatek času k přijetí potřebných opatření. Naopak je stěžení zajištění, zda žalovaný v době, kdy se rozhodl s žalobcem ukončit dohodu o pracovní činnosti, objektivně věděl, že žalobce je osobou zdravotně znevýhodněnou, a přesto nepřijal přiměřená opatření. Jak bylo pak v řízení před soudem I. stupně prokázáno a odvolací soud s těmito závěry plně souhlasí, v době rozhodnutí žalovaného o ukončení dohody o pracovní činnosti s žalobcem, tento o zdravotním postižení žalobce nevěděl. Vzhledem k tomu, že žalovaný se nedopustil diskriminačního jednání vůči žalobci, jsou závěry rozsudku soudu I. stupně uvedené ve výroku I. a VI. správné.

31. Žalobce se dále v řízení domáhal určení neplatnosti výpovědi dohody o pracovní činnosti ze dne 19. 10. 2022. Odvolací soud k uvedenému uvádí, že dle ust. § 77 odst. 2 písm. g) zák. práce se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr výslovně nevztahují ustanovení zák. práce týkající se skončení pracovního poměru. Speciální úprava je naopak zakotvena v ust. § 77 odst. 4 zák. práce, dle kterého není-li sjednán způsob zrušení právního vztahu založeného dohodou o pracovní činnosti, je možné ho zrušit a) dohodou smluvních stran ke sjednanému dni, b) výpovědí danou z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu s patnáctidenní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé straně nebo c) okamžitým zrušením. Pro zrušení právního vztahu založenou dohodou o pracovní činnosti se vyžaduje písemná forma, jinak se k jeho výpovědi nebo okamžitému zrušení nepřihlíží. Jak již bylo v této souvislosti řádně zjištěno soudem I. stupně, výpověď dohody o pracovní činnosti byla učiněna v předepsané písemné formě a byla řádně doručena žalobci. Na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně lze v tomto směru zcela odkázat. Vzhledem k tomu, že výpověď dohody o pracovní činnosti lze učinit z jakéhokoli důvodu nebo i bez důvodu, nelze v tomto směru předmětné výpovědi ničeho vytknout. Soud I. stupně se pak pouze správně zabýval tím, zda pravým důvodem výpovědi dohody o pracovní činnosti nebylo diskriminační jednání žalovaného spočívání v nerovném zacházení s žalobcem, jako osobou zdravotně postiženou. Předně odvolací soud zdůrazňuje, že skutkový stav věci byla zcela bezchybně zjištěn již soudem I. stupně, když z dokazování (zejména z výpovědí svědků) jednoznačně vyplynulo, že důvodem ukončení pracovní činnosti žalobce byla jeho nepotřebnost. Vyslechnutí svědci vypověděli, že práce [funkce] již nebyla ze strany ministerstva podporovanou aktivitou. V tomto ohledu lze plně odkázat na skutkový stav zjištěný soudem I. stupně a na odůvodnění tohoto rozsudku shora, kde bylo podrobně rozebráno, že se žalovaný vůči žalobci diskriminačního jednání nedopustil. Výrok IV. rozsudku soudu I. stupně je tedy rovněž správný.

32. Ohledně žalobního žádání žalobce na určení, že mezi žalobcem jako zaměstnancem a žalovaným jako zaměstnavatelem trvá pracovní poměr na dobu určitou od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2025 na druh práce [funkce], odvolací soud uvádí, že soud I. stupně pochybil, pokud se na prvním místě nezabýval skutečností, zda má žalobce na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

33. Podle ustanovení § 80 o. s. ř. lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

34. Podle ustálené judikatury soudů naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Žaloba domáhající se určení podle ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. nemůže být zpravidla opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o. s. ř. (srov. například rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 24. 2. 1971, sp. zn. 2 Cz 8/71, uveřejněný pod č. 17 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1972). Vyslovený předpoklad však nelze chápat všeobecně. Prokáže-li žalobce, že má právní zájem na tom, aby bylo určeno určité právo nebo právní poměr, přestože by mohl žalovat přímo na splnění povinnosti, nelze mu určovací žalobu odepřít. Za nedovolenou – při možnosti žaloby na plnění – lze považovat určovací žalobu jen tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu (a předejde se tak žalobě o plnění), je určovací žaloba přípustná i přesto, že je možná také žaloba na splnění povinnosti podle ustanovení § 80 písm. b) o.s.ř. Uvedené ale neznamená, že pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu vytvoří jakákoli žaloba na určení. Tento cíl může splnit jen taková žaloba, jež se bude domáhat určení existence či neexistence právě toho právního vztahu, od něhož (jako od pevného právního základu) lze další vztahy účastníků sporu odvozovat. Zda tomu tak v konkrétním případě je, je závislé především na posouzení, jaké další právní vztahy mají být od onoho pevného právního základu odvíjeny. Naléhavý právní zájem na určení požadovaném ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., zkoumá soud podle stavu ke dni vyhlášení rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). V posuzovaném případě však žalobce netvrdil vznik faktického pracovního poměru s žalovaným na pozici [funkce], ale tvrdil, že uzavřená dohoda o pracovní činnosti ze dne 21. 6. 2022 je ve své podstatě pracovní smlouvou. V tomto směru lez odkázat na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, který správně uzavřel, že uzavření pracovní smlouvy nebylo v řízení prokázáno. Dohoda o pracovní činnosti byla u žalovaného obvyklým způsobem vzniku pracovních poměrů, po obsahové stránce se jednalo o jasnou dohodu o pracovní činnosti, která tak byla rovněž označena. Za této situace nemohl mít žalobce na požadovaném určení trvání pracovního poměru naléhavý právní zájem, a to především za situace, kdy tvrdil existenci dohody o pracovní činnosti a neplatnost výpovědi této dohody o pracovní činnosti. Zároveň odvolací soud uvádí, že není ani možné určit trvání dohody o pracovní činnosti na pozici [funkce], když se žalobce rovněž domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovněprávního vztahu založeného touto dohodou. Trvání pracovního poměru (pracovněprávního vztahu) je logickým důsledkem neplatnosti rozvázání pracovního poměru jen tehdy (uvažováno za situace, že pracovní poměr neskončil v mezidobí jinak, jestliže zaměstnavatel dal zaměstnanci výpověď, jejíž neplatnost byla předepsaným způsobem vyslovena, a za podmínky, jestliže zaměstnanec zaměstnavateli oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. V opačném případě, i když zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr neplatně a tato neplatnost byla zjištěna v řízení o neplatnosti pracovního poměru, avšak zaměstnanec netrvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, pokud se nedohodne se zaměstnavatelem písemně jinak, stanoví zákon nevyvratitelnou domněnku, že jeho pracovní poměr skončil dohodou. Zákoník práce však neumožňuje, řešit otázku platnosti skončení pracovního poměru mimo rámec řízení podle ustanovení § 64 zák. práce. Z uvedeného vyplývá, že žalobu zaměstnance proti zaměstnavateli o určení, že pracovní poměr trvá, nelze zaměňovat se žalobou na neplatnost skončení pracovního poměru, popř. pracovněprávního vztahu. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobce nedisponoval naléhavým právním zájmem na určení trvání pracovního poměru na pozici [funkce] na dobu určitou a soud I. stupně rozhodl pod výrokem II. zcela správně.

35. Výše uvedené lze vztáhnout i na požadavek na určení obsahu pracovní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným na druh práce [funkce], „[název]“. I tato žaloba by musela splnit základní cíl, kterým je určení existence či neexistence právě toho právního vztahu, od něhož lze další vztahy účastníků sporu odvozovat. V tomto případě je až ukázková shora uvedená teze, že za nedovolenou lze považovat určovací žalobu tam, kde by nesloužila potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. I kdyby totiž soud požadavku na určení obsahu pracovní smlouvy vyhověl, nemohlo by to sloužit v praktickém životě ke vzniku či potvrzení žádného vztahu, ze kterého by mohl žalobce, jakkoliv dovozovat svá práva. Samotná existence obsahu pracovního smlouvy bez samotného vzniku pracovního poměru, tedy bez podpisu žalovaného, jako zaměstnavatele, by žalobci nezaložila žádná práva ani povinnosti. Nutno zdůraznit, že žalobce se nahrazení projevu vůle uzavřít pracovní smlouvu na pozici [funkce] nedomáhal. Na samotném určení existence obsahu pracovní smlouvy na pozici [funkce] tedy nemá žalobce naléhavý právní zájem. S ohledem na uvedené odvolací soud potvrdil i rozsudek soudu I. stupně ve výroku V.

36. Odvolací soud tak uzavírá, že odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. naplněny nejsou. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně v napadené části potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

37. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud s ohledem na ustanovení § 150 o. s. ř. Soudy jsou povinny ve smyslu § 150 o. s. ř. zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení přihlédnout, k tomu např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. II. ÚS 2417/13. Před odvolacím soudem vyšlo najevo, že žalobce je osobou invalidní pobírající invalidní důchod I. stupně. Tento mu byl dle doložené dokumentace přidělen zpětně k roku 2024. Podle ustanovení § 150 o. s. ř. soud může výjimečně, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, náhradu nákladů zcela nebo zčásti nepřiznat. Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně zaujal stanovisko, že úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci, typicky se jedná o majetkové, sociální, osobní a další poměry všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka a soud musí také své rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnit (k tomu např. nález ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. III. ÚS 727/2000).

38. Ustanovení § 150 o. s. ř. obecně slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu, s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude jevit spravedlivým především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. Je třeba zdůraznit, že mezi nejčastější kategorie důvodů pro použití moderačního práva patří zejména a) nepřiměřená tvrdost a nutnost dosažení spravedlnosti mezi účastníky, b) podíl obou stran na vzniku a průběhu sporu, c) povaha a okolnosti sporu, d) složitost dosud neřešené právní problematiky, e) osobní poměry účastníka a nedostatečná znalost procesního práva jeho zástupce, který není advokátem či f) nízký příjem účastníka. Ústavní soud jako moderační důvod připustil také například podíl třetí osoby na zahájení řízení, k tomu srov. nález ÚS ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 500/12.

39. S ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 6. 2. 2007, sp. zn. II. ÚS 828/06 dal odvolací prostor stranám sporu k zaujetí stanoviska k aplikaci § 150 o. s. ř., kdy žalobce jej výslovně navrhoval a žalovaný sdělil, že k uvedenému sdělení nemá mandát. Ustanovení § 150 o. s. ř. má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení tím, že toto ustanovení umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit zásadu úspěchu ve věci. Odvolací soud po zohlednění všech skutečností došel k závěru, že jsou zde dány důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., když žalobce je osobou invalidní a trpí zdravotním postižením, které mu způsobuje značné problémy v pracovněprávních vztazích. Před odvolacím soudem doložil, že mu byla přiznána invalidita I. stupně, a to i zpětně k roku 2024. Skutečnost, že žalovaný nepostupoval vůči žalobci znevýhodňujícím způsobem ještě neznamená, že tento nemá problémy se zařazením na trhu práce. S ohledem na zdravotní postižení žalobce přikročil odvolací soud k aplikaci uvedeného ustanovení, kdy moderoval náhradu nákladů na 50 %. Postupem podle § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 61 498 Kč, tedy z přiznaných 122 996,50 Kč.

40. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. rovněž v souladu s ustanovením § 150 o. s. ř., když žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný s je namístě mu přiznat právo na náhradu nákladů odvolacího řízení snížené opět o 50 % s ohledem na shora uvedené. Odvolací soud přiznal plně úspěšnému žalovanému částku 17 212 Kč. Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem za čtyři úkony právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), za vyjádření k odvolání ze dne 18. 10. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., účast na jednání dne [datum] před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., vyjádření ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. a účast na jednání dne [datum] před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.. Výše jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 9 odst. 3 a. t. 6 700 Kč (počítáno jako 4x 35 000). K odměně advokáta ve výši 26 800 Kč přičetl jednu náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč (za úkon do 31. 12. 2024) a tři náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč (za úkony od 1. 1. 2025) a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 450 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Celkové náklady včetně DPH tak činily částku 34 424 Kč, kdy z toho se rovná přiznané částce 17 212 Kč.

41. Výrok III. nebyl napaden odvoláním žádným z účastníků a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 a 3 o. s. ř.).

Poučení