62 Co 387/2021- 446

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudkyň JUDr. Martiny Tvrdkové a Mgr. Halky Hovorkové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [právnická osoba] v likvidaci zastoupená likvidátorem [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [IČO] sídlem [adresa] jednající likvidátorem [právnická osoba] sídlem [adresa] 2. [příjmení] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], LL. M. sídlem [adresa] o [částka] s příslušenstvím, k odvolání 2. žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 349/2017-393, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. 2. žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem do tří dnů od právní moci rozsudku ve výši [částka] k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení].

III. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl, že 1. a 2. žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku [částka] s 0,1% úrokem z prodlení denně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) . 1. a 2. žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalovaní jsou povinni nahradit České republice náklady řízení spočívající ve svědečném a znalečném ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného (výrok [příjmení]).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že s 1. žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí účelového úvěru k financování vozidla Audi Q3 kombi [příjmení] 2.0, které bylo 1. žalované předáno do užívání dne [datum] prostřednictvím zástupce žalobkyně - Porsche [obec] [část obce]. Výše poskytnutého účelového úvěru na pořízení vozidla činila [částka] a úvěr měl být splacen ve 48 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce podle splátkového kalendáře. 1. žalovaná svou povinnost hradit pravidelné měsíční splátky řádně a včas neplnila, v prodlení byla se splátkou od března [rok], a proto žalobkyně od smlouvy s účinností ke dni [datum] odstoupila. Žalobkyně poté provedla finanční vypořádání smlouvy s tím, že 1. žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do [datum] a sjednaný úrok z prodlení. Protože 1. žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po předžalobní výzvě, obrátila se žalobkyně na 2. žalovaného v souladu s jeho ručitelským prohlášením.

3. Likvidátor 1. žalované navrhl žalobu zamítnout. 2. žalovaný navrhnul žalobu zamítnout, neboť ručitelské prohlášení nepodepsal, podpis na ručitelském prohlášení je falzifikátem a došlo ke zneužití jeho údajů třetí osobou.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil ze smlouvy o úvěru [číslo] obchodních podmínek žalobkyně, protokolu o převzetí předmětu financování, splátkového kalendáře, ručitelského prohlášení ze dne [datum], znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení], výpovědi znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] před soudem I. stupně, znaleckého posudku JUDr. [jméno] [příjmení], svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], dopisu žalobkyně ze dne [datum], finančního vypořádání předčasně ukončené smlouvy o úvěru ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum], upomínky ručiteli ze dne [datum] (důkazy uvedené v bodě 4 až 16 rozsudku soudu I. stupně, kdy na jejich obsah odvolací soud v plném rozsahu odkazuje) došel k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl 1. žalované poskytnut tam sjednaný úvěr na nákup vozidla, které bylo 1. žalované řádně předáno. Dne [datum] 2. žalovaný podepsal ke smlouvě o úvěru ručitelské prohlášení. 1. žalovaná následně řádně neplatila ve smlouvě sjednané splátky, a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila. Žalobkyně následně, v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami, provedla finanční vypořádání předčasně ukončené smlouvy, na jehož základě měla 1. žalovaná uhradit částku [částka], což neučinila, a to ani 2. žalovaný, který byl k jejímu zaplacení vyzván jako ručitel.

5. Ke spornému podpisu na ručitelském prohlášení soud I. stupně uvedl, že oba znalci se ve svých závěrech pohybovali v úrovni pravděpodobnosti, nicméně závěry posudku znalkyně [příjmení] byly ze strany soudu I. stupně hodnoceny jako přesvědčivější, řádně podložené nálezem, a na rozdíl od znalce [příjmení], jehož posudek předložil 2. žalovaný, znalkyně zkoumala originál podpisu na ručitelském prohlášení, zatímco znalec [příjmení] se vyjadřoval toliko ke kopii podpisu, a to ještě velmi málo kvalitní a jak sám uvedl, kopie neumožňuje znalci pracovat s určitými, i významnými, hledisky (např. dynamika tlaku, kvalita psacího pohybu apod.). Soud I. stupně zhodnotil, že znalkyně závěry svého posudku při ústní výpovědi před soudem stvrdila, přesvědčivě se vyjádřila a jednoznačně obhájila svůj závěr.

6. Návrh na doplnění dokazovaní zadáním dalšího posudku ke shodné otázce soud I. stupně zamítl jako nadbytečný s ohledem na ust. § 127 odst. 2 o. s. ř., podle kterého je revizní posudek namístě tehdy, jestliže znaleckým dokazováním nebyly objasněny všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí ve věci, k nimž je třeba odborných znalostí, nebo v případě, kdy soud má k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry a odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 583/2001. Dále soud I. stupně zamítl návrh na doplnění dokazování dotazem na [právnická osoba] Inter Auto [právnická osoba] (na to, zda jsou v objektu instalovány kamery, zda mají zaměstnanci povinnost vést si evidenci o schůzkách, ad.), zamítl též důkaz revizním znaleckým posudkem, výslechem znalce [příjmení] [jméno] a konfrontací obou znalců.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § [číslo], § [číslo] odst. 1 a 2, § 2018 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

8. Uzavřel, že v projednávané věci žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., když 1. žalované poskytla peněžní prostředky za účelem koupě výše specifikovaného vozidla Audi Q3 podle dle § 2398 odst. 2 o. z. 1. žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit v ujednané lhůtě v ujednaných měsíčních splátkách a zaplatit sjednané úroky. 1. žalovaná zároveň s žalobkyní uzavřela pojistnou smlouvu na tzv. povinné ručení k předmětnému vozidlu dle § 2758 a násl. o. z. ve spojení s § 3 a násl. zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kdy pojistné mělo být hrazeno zároveň se splátkami úvěru, resp. v jejich rámci. 1. žalovaná své povinnosti ze smlouvy o úvěru a z pojistné smlouvy neplnila řádně a včas, podle § 1968 o. z. se dostala ode dne [datum] do prodlení se splácením úvěru, úroků a pojistného. Protože 1. žalovaná svůj dluh nesplnila a 2. žalovaný v ručitelském prohlášení, které podepsal, prohlásil, že žalobkyni uspokojí, pokud 1. žalovaná tak neučiní, stal se v souladu s ust. § 2018 odst. 1 o. z. jejím ručitelem. Soud I. stupně proto žalobě vůči oběma žalovaným zcela vyhověl.

9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která ve sporu měla úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši [částka], kdy tyto náklady jsou tvořeny zaplacenou zálohou na znalecké zkoumání ve výši [částka], zaplaceným soudním poplatkem v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem za devět úkonů právní služby vycházejíce z tarifní hodnoty ve výši [částka], sestávající z částky [částka] za každý úkon, dále z devíti paušálních náhrad výdajů po [částka] a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

10. Výrokem č. III. soud I. stupně rozhodl o nákladech řízení zprvu nezastoupené žalobkyně dle ust. §142 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu za jeden úkon jako nezastoupenému účastníku dle § 2 odst. 3 vyhlášky 254/2015 Sb. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka].

11. Pod bodem IV. rozsudku soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalovaných zaplatit soudem vynaložené náklady na svědečné a znalečné podle § 148 odst. 1 o. s. ř., a to s ohledem na usnesení tamního soudu č. j. 4 C 349/2017-243, ze dne [datum rozhodnutí], ve výši [částka], znalkyni [příjmení] [příjmení] bylo přiznáno znalečné usneseními č. j. 4 C 349/2017-197, ze dne [datum rozhodnutí], ve výši [částka] a usnesením č. j. 4 C 349/2017-345, ze dne [datum rozhodnutí], ve výši [částka].

12. Proti rozsudku podal odvolání 2. žalovaný. 13. 2. žalovaný své blanketní odvolání doplnil podáním ze dne [datum] a v něm podle obsahu uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že jádrem posuzované věci je to, zda se zaručil za závazky 1. žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] zda tedy podepsal ručitelské prohlášení ze dne [datum], což 2. žalovaný popírá. V první řadě 2. žalovaný zpochybňuje závěr soudu I. stupně, že učinil písemné ručitelské prohlášení. Nejzásadnější pochybení prvoinstančního soudu spočívá v hodnocení znaleckého posudku vypracovaného Mgr. [jméno] [příjmení], kdy dle zdravého rozumu nelze daný závěr v žádném případě dávat na rovnítko tomu, že by se mělo jednat o pravý podpis 2. žalovaného. Odvolatel podrobně rozebral závěry znaleckého posudku znalkyně [příjmení] [příjmení] včetně jejího výslechu, soudu I. stupně vytkl chybnou interpretaci tohoto důkazu. Dále uvedl, že soud I. stupně nesprávně hodnotil důkaz znalecký posudek vypracovaný JUDr. [jméno] [příjmení], kdy soud I. stupně se zaměřil zejména na to, že znalec nezkoumal originál sporné listiny, nýbrž její kopii. Dle 2. žalovaného je zarážející, že prvoinstanční soud doslova zamlčuje, že se 2. žalovaný opakovaně domáhal toho, aby jím pověřenému znalci [příjmení] [příjmení] bylo umožněno seznámit se s originálem listiny právě za účelem provedení znaleckého zkoumání. Na to soud I. stupně nijak nereagoval. K tomu 2. žalovaný uvedl, že soudní znalec pověřený účastníkem má stejné právo se seznámit s podklady potřebnými pro vypracování znaleckého posudku jako znalec ustanovený soudem. Je tedy neudržitelné, aby jediným soudem akcentovaným důvodem pro to, aby byly bez dalšího upřednostněny výsledky zkoumání Mgr. [příjmení], bylo pouze to, že„ oponentní“ posudek JUDr. [obec] nevycházel z originálu sporné listiny, když to byl sám prvoinstanční soud, který nenaplnil právo účastníka strany na to, aby jím zvolený znalec mohl vycházet z originálu listiny. Dle 2. žalovaného se jedná o porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Rozhodnutí prvoinstančního soudu je zároveň nepředvídatelné, neboť 2. žalovaný se až z rozsudku dozvěděl, že ke znaleckému posudku JUDr. [obec] soud vůbec nepřihlížel. Není z odůvodnění rozsudku ani zřejmé, proč nebyl vyslechnut znalec [příjmení] [příjmení], zatímco znalkyně [příjmení] [příjmení] vyslechnuta byla. Nebyla ani provedena navrhovaná konfrontace znalců, nebyl ani vypracován revizní znalecký posudek, který podle názoru odvolatele s ohledem na rozporné posudky znalců [příjmení] [příjmení] a JUDr. [obec] byl zcela namístě. 2. žalovaný uvedl, že již ve dvou pravomocně skončených věcech týkajících se nároků žalobce vůči 2. žalovanému z jím údajně podepsaných„ ručitelských prohlášení“ datovaných zhruba do přelomu roku 2016 2017 bylo rozhodnuto o zamítnutí žalob, právě z důvodu neprokázání pravosti jeho podpisů. 14. 2. žalovaný závěrem žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba ve vztahu ke 2. žalovanému zamítá a přiznal 2. žalovanému náhradu nákladů řízení.

15. Žalobkyně ani 1. žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřily.

16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání 2. žalovaného není důvodné.

17. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní. Odůvodnění napadeného rozsudku je přesvědčivé, podrobné a vyčerpávající.

18. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud I. stupně poprvé ve věci rozhodl částečným rozsudkem pro uznání dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 349/2017-79, a to tak, že 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s 0,1% z prodlení denně z této částky od [datum] do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost 2. žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Pod bodem II. rozsudku rozhodl, že 1. žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 349/2017-84, soud I. stupně ustanovil 1. žalované opatrovníka [příjmení] [jméno] [příjmení] Odvolací soud svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 20/2019-122, k odvolání žalobkyně, toto usnesení potvrdil s odůvodněním, že ustanovit opatrovníka dle ust. § 29 odst. 2 o.s.ř. 1. žalované zcela na místě a po právu. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 148/2019-163, k odvolání 1. žalované proti částečnému rozsudku pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 4 C 349/2017-79, odvolací soud rozhodl, že se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že se částečný rozsudek pro uznání nevydává. Odvolací soud uvedl, že ke dni [datum], který byl označen jako datum doručení výzvy k vyjádření se k žalobě fikcí, absentoval ve sféře 1. žalované relevantní statutární orgán. 1. žalovaná tedy neměla procesní způsobilost, tj. jednat v řízení. Na straně 1. žalované byl tedy takový nedostatek podmínek řízení, že nemohly nastat ani účinky doručení výzvy fikcí ve smyslu § 17 odst. 4 zák. č. 300/2008 Sb. ve spojení s § 47 odst. 1 o. s. ř. a marné uplynutí lhůty k vyjádření se k žalobě nemohlo nastolit podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 4 o. s. ř. 19. 2. žalovaný v odvolání dle obsahu uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., když namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, skutkový stav zjistil neúplně, neboť neprovedl navržené důkazy, dopustil se pochybení v rámci svého procesního postupu provádění důkazů a dále rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacím důvodem podle písmene § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. může odvolatel namítnout, že skutkový stav věci, na jehož základě soud prvního stupně rozhodl, byl zjištěn neúplně, protože nebyl proveden navržený důkaz potřebný k prokázání rozhodných skutečností. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

20. Jedinou spornou otázkou bylo, zda 2. žalovaný podepsal ručitelský závazek dne [datum]. Ručení je upraveno v ust. § 2018 o. z., dle kterého kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Dle ust. § 2018 odst. 2 o. z. ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Ručitelské prohlášení je platné, pokud splňuje veškeré zákonem stanovené náležitosti, tj. je určité, je uzavřeno písemně s vyslovením přijetí ručitele věřitelem a dále, v souladu s platnou judikaturou jsou uvedeni a správně označeni věřitel, dlužník a ručitel, je vymezen určitý, ručením zajišťovaný, závazek a projev vůle ručitele, že tento závazek uspokojí, neučiní-li tak dlužník a zajišťovaný závazek je identifikován tak, že je nezaměnitelný s jiným závazkem (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 1769/2009). Vzhledem k tomu, že námitce 2. žalovaného ohledně podpisu na ručitelském prohlášení zaměřil soud I. stupně správně svou pozornost na zjištění, zda 2. žalovaný ručitelské prohlášení podepsal, zda tedy je pasivně legitimován ve sporu. Soud I. stupně provedl ke sporným skutečnostem k důkazu znalecký posudek vypracovaný znalkyní z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, ze kterého zjistil, že v nízké rovině pravděpodobnosti nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o pravý podpis 2. žalovaného na ručitelském prohlášení. Následně důkaz znaleckým posudkem doplnil o výpověď znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], která během zkoumání sporného podpisu nezaznamenala znaky, které by svědčily o napodobování, a uvedla, že sporný podpis je více zjednodušen ve střední a konečné části, což je neobvyklé pro padělatele, který by se spíše snažil zachovat všechny znaky podpisu. Rovněž soud I. stupně vyšel ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], zaměstnance [právnická osoba], který potvrdil, že 2. žalovaný u něj nakupoval vozidla a žalobkyně je financovala. Ručitelská prohlášení byla vždy podepisována před svědkem a vzhledem k tomu, že 2. žalovaný je specifický svou vizáží a [jméno] [příjmení] se s ním několikrát setkal, není možné, aby podpis na ručitelském prohlášení nebyl právě 2. žalovaného. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že podpis na ručitelském prohlášení je podpis 2. žalovaného. Soud I. stupně rovněž provedl k důkazu znalecký posudek JUDr. [jméno] [příjmení], znalec z oboru písmoznalectví, který sporný podpis na ručitelském prohlášení zkoumal z kopie a došel k závěru, že pravděpodobně není kopií pravého podpisu 2. žalovaného. Návrh na doplnění dokazování výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], konfrontací znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] a Mgr. [příjmení] a důkaz revizním znaleckým posudkem zamítl, neboť skutkový stav, ale zejména otázka sporného podpisu, byla zcela dostatečně zjištěna z provedených důkazů.

21. K odvolací námitce 2. žalovaného, že soud I. stupně neprovedl jím navržené důkazy, zejména výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], konfrontaci znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] a Mgr. [příjmení] a revizní znalecký posudek, odvolací soud uvádí, že ve sporném občanském soudním řízení jsou účastníci řízení povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení, přičemž o tom, který z účastníky navrhovaných důkazů bude proveden, vždy rozhoduje soud. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1263/10 soud v každé fázi řízení váží, které důkazy vzhledem k navrhovanému petitu je třeba provést, případně dokazování doplnit, provedené důkazy hodnotí podle své úvahy, a to jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž jen jemu přísluší rozhodnout, které z důkazů navrhovaných účastníky provede, a které nikoliv. Ze zmíněných zásad přitom nevyplývá povinnost soudu provést všechny důkazy, které účastník navrhl.

22. Odvolací soud uvádí, že nesouhlas účastníka řízení se závěry znaleckého posudku sám o sobě nevede k závěru, že by musel být zpracován posudek další, resp. revizní. Účastník řízení musí za tímto účelem posudek nejdříve relevantně zpochybnit (shodně usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 3 Cmo 172/2014-245). Nemá-li však soud pochybnosti o skutkovém stavu zjištěném na základě znaleckého posudku, není povinen provést důkaz dalším znaleckým posudkem (shodně rozsudek Nejvyššího sodu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 4445/2018). Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z toho vyplývá, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz, nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 5359/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1561/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 22 Cdo 1810/2009).

23. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud již měl soud I. stupně za prokázané, že podpis na ručitelském prohlášení je podpisem 2. žalovaného, a to s ohledem na shora uvedené důkazy, tedy provedením znaleckého posudku Mgr. [příjmení], jejím výslechem a výslechem svědka [příjmení], kdy tyto důkazy hodnotil každý jednotlivě, ale i ve svém souhrnu a tyto tvořily ucelený řetězec, nebylo třeba přistupovat ke konfrontaci znalců ani k zadání revizního znaleckého posudku. Uvedené důkazy by soud I. stupně byl povinen provést za situace, kdy by 2. žalovaný napadl znalecký posudek vypracovaný Mgr. [příjmení] pro jeho nesprávnost, tj. kdyby tvrdil, že byl vypracován na základě zpochybnitelné metody, např. pokud by metoda užitá znalcem neodpovídala pravidlům dané vědy, tj. nebyla by lege artis. Nejasnost posudku může být dána, není-li z něj zřejmý logický postup vedoucí k závěrům znaleckého posudku (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 718/2013). Nadto odvolací soud zdůrazňuje, že znalecký posudek vypracovaný Mgr. [příjmení] nebyl jediným důkazem, ale stěžení byla i výpověď svědka [příjmení], který potvrdil, že 2. žalovaného zná, byl přítomen podpisu jeho ručitelského prohlášení a poznal, že podpis na této listině je 2. žalovaného. Pokud tedy 2. žalovaný v odvolání namítal, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci ze znaleckého posudku Mgr. [jméno] [příjmení], tak odvolací soud připomíná, že tento důkaz byl hodnocen nikoliv osamoceně, ale s ohledem na ostatní provedené důkazy, tedy zejména důkaz výslechem znalkyně [příjmení] [příjmení] a výslechem svědka [příjmení]. Dle odvolacího soudu tak dokazování provedené soudem I. stupně bylo pro rozhodnutí ve věci dostačující a zamítnutí návrhu na doplnění dokazování důvodné. Soud I. stupně hodnotil provedené důkazy nejen samostatně, ale i v jejich vzájemných souvislostech, a to v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. S ohledem na skutečnost, že 2. žalovaným předložený znalecký posudek vypracovaný JUDr. [jméno] [příjmení] nevycházel z originálních podpisů 2. žalovaného, soud správně seznal, že z něj nelze učinit žádná relevantní zjištění a vzhledem k výše uvedenému, dle kterého byla věc již řádně objasněna dosavadním dokazováním, nebylo třeba, aby byl znalecký posudek JUDr. [jméno] [příjmení] doplňován či byl tento znalec vyslechnut před soudem.

24. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správných nákladových výroků účastníků a státu, které byly učiněny v souladu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v případě výroků účastníků a § 148 odst. 1 o. s. ř. ohledně nákladového výroku státu, tj. podle zásady úspěchu ve věci, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když 2. žalovaný se do nákladových výroků neodvolal.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), za účast na jednání dne [datum] před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.. Výše jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 6 odst. 1, § 7 odst. 5., a. t. [částka]. K odměně advokáta ve výši [částka] přičetl náhradu paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka] za jeden úkon a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

26. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť 1. žalovaná, která se ve věci neodvolala, nezapříčinila vzniklé náklady řízení žalobkyně.