62 Co 52/2025 - 293

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Tvrdkové a soudců JUDr. Tomáše Holčapka Ph.D. a JUDr. Vladimíry Čítkové ve věci žalobce: [žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 10. 2024, č. j. 10 C 46/2024-252, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem ve výši 9 960 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta A]

Odůvodnění

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne 26. 10. 2023 je neplatná (výrok I.) a dále rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 60 346 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II.) a žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 náhradu nákladů řízení ve výši 157,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí, kterou mu žalovaná dala s odkazem na ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“). Tvrdil, že pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 5. 2. 2018 jako [funkce] (dále jen „BDM“). Výpověď považoval za neplatnou, neboť organizační změny u žalované byly provedeny účelově v důsledku rozepře žalobce s [jméno FO] a [jméno FO]. Důvod k výpovědi dán nebyl, když žalovaná měla objektivní možnost žalobci nadále přidělovat práci stejného druhu, neboť [právnická osoba] v oblasti, která byla dříve svěřena žalobci, i nadále probíhá. Od 1. 11. 2023 byl navíc na pozici BDM zaměstnán nový zaměstnanec [jméno FO]. Stejnou práci přitom mohl vykonávat žalobce, neboť náplň práce se nijak nezměnila a změnilo se pouze interní rozdělení agendy – okruh cílených států.

3. Žalovaná naopak tvrdila, že v důsledku provedené organizační změny se pro ni práce žalobce stala nadále nepotřebnou. Do října 2023 byly v rámci oddělení [název] (dále jen „ICP“), organizační jednotky [název], vedeny tři pozice [funkce] zaměřené na oblasti 1) [místo], 2) GCC ([název]) /[místo] a 3) CIS (státy [název]). Pozici BDM [místo] zastává pan [jméno FO], Pozici BDM [místo] zastával žalobce a pozici BDM [název] zastává od 1. 11. 2023 [jméno FO]. [orgán] žalované dne 24. 10. 2023 s ohledem na dlouhodobé tržby rozhodlo o úplném zastavení či úplném omezení obchodních aktivit žalované v zemích, které měl žalobce ve správě. K nástupu pana [jméno FO] uvedla, že mu byla svěřena oblast CIS, tedy oblast [název], kde je jedním z esenciálních požadavků znalost ruského jazyka – ten přitom žalobce neovládal. Pozice BDM [název] nepředstavovala novou pozici, tato pozice pouze před nástupem pana [jméno FO] po nějakou dobu nebyla obsazena. Výběrové řízení na pozici BDM CIS probíhalo již od března roku 2023, pan [jméno FO] byl vybrán 13. 7. 2023 a dne 20. 7. 2023 mu byla odeslána pracovní nabídka.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů a výslechů svědků a účastníků řízení, vzal za zjištěné, že žalobce na základě pracovní smlouvy od roku 2018 pracoval u žalované na pozici BDM. Hlavní náplní práce této pozice je vyhledávat obchodní partnery v zemích, v nichž žalovaná nemá vlastní pobočku, spouštět prodej produktů žalované v těchto zemích a dále trhy obhospodařovat po spuštění prodeje – analyzovat trh, nastavovat prodejní strategii, podporovat prodej, vyjednávat s partnery obchodní smlouvy, sledovat plnění rozpočtu na propagaci atp. Původně byl žalobce zařazen do organizační jednotky [název], od roku 2023 po proběhlé reorganizaci pak do oddělení ICP. Dané oddělení odpovídá za prodej produktů žalované do zemí, v nichž žalovaná nemá vlastní pobočku, ale prodává prostřednictvím místních partnerů. V roce 2023 bylo oddělení tvořeno vedoucí [jméno FO], dvěma BDM, dvěma [funkce] a jednou [funkce]. Podle organizačního řádu bylo oddělení rozděleno na 3 podjednotky business development podle oblastí: 1) [místo] 2) CIS a 3) GCC/[místo]; každá z těchto podjednotek měla být vedena jedním BDM. Na oddělení však v dané době působili pouze 2 BDM, žalobce měl na starost oblast GCC/[místo], a navíc [stát] a [stát] a [jméno FO] měl na starost zbývající část [místo]. Činnosti ve vztahu k oblasti CIS vykonávala vedoucí oddělení [jméno FO]. Žalovaná od jara 2023 průběžně sháněla zaměstnance na pozici BDM, který by dostal na starost oblast CIS, za jeden z požadavků na uchazeče považovala znalost ruského jazyka. Až v létě 2023 po proběhlém výběrovém řízení nabídla tuto pozici panu [jméno FO], který ji přijal cca v září 2023 a nastoupil na ni od 1. 11. 2023. Generální ředitel žalované [jméno FO] se po svém nástupu v roce 2020 postupně čím dál více snažil zaměřovat na prioritní trhy a trhy, kde má žalovaná vlastní pobočku než na [název] trhy, kde žalovaná obchoduje prostřednictvím obchodních partnerů. Po prezentaci výsledků a plánů oddělení Commercial Operations, do nějž jako jeho podjednotka spadá oddělení ICP, která proběhla počátkem října 2023, představenstvo nebylo spokojené s výsledky a plány pro oblast GCC/[místo]. V návaznosti na to rozhodnutím z 24. 10. 2023 představenstvo zrušilo pracovní místo BDM v oddělení (podjednotce) Business Development GCC/[místo]. Dne 26. 10. 2023 pak žalovaná s odkazem na uvedenou organizační změnu dala žalobci výpověď pro nadbytečnost. Po odchodu žalobce a nástupu [jméno FO] zůstal počet zaměstnanců v oddělení ICP stejný, změnilo se však interní rozdělení práce. [jméno FO] dostal nově na starost i činnosti ve vztahu k [stát] (dříve spravované žalobcem), nově nastoupivší [jméno FO] dostal na starosti oblast CIS, a navíc i [stát] (dříve spravovanou žalobcem). Ředitelka oddělení [jméno FO] se pak věnuje činnostem ve vztahu k dalším státům dříve spravovaným žalobcem, [stát], [stát], [stát], [stát] a částečně [stát].

5. Zjištěný skutkový stav posoudil zejména podle § 52 písm. c) zák. práce. Uzavřel, že žaloba byla podána včas ve dvouměsíční lhůtě podle § 72 zák. práce a splňuje formální náležitosti dle § 50 odst. 1 a 4 zák. práce, tedy je v písemné formě a výpovědní důvod je v ní jednoznačným způsobem skutkově vymezen. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, 21 Cdo 4568/2017, 21 Cdo 456/2020 nebo např. 21 Cdo 353/2013 a shledal, že výpověď z pracovního poměru je neplatná. Uvedl, že bylo prokázáno, že žalobce u žalované pracoval na pozici BDM v rámci oddělení ICP a že představenstvo žalované v říjnu 2023 rozhodlo o organizační změně, kterou zrušilo jedno z tří pracovních míst BDM na oddělení ICP. Žalobci nešlo přisvědčit v jeho názoru, že by provedená organizační změna byla od počátku účelová či fiktivní a že by jejím skutečným cílem bylo zbavit se žalobce jako „nepohodlného“ zaměstnance. Naopak dokazováním vyšlo najevo, že zrušení pracovního místa BDM pro oblast GCC/[místo] bylo projevem strategického směřování společnosti. Navzdory uvedenému však soud I. stupně v řízení dospěl k tomu, že provedená organizační změna neměla za následek nadbytečnost žalobce. Jednak žalobcem vykonávané činnosti ani po žalobcově odchodu neodpadly a jsou z valné většiny oddělením ICP nadále vykonávány, když žalovaná ve [stát], [stát], [stát], [stát], [stát] a na [stát] pokračuje v obchodování prostřednictvím obchodních partnerů a přinejmenším v části těchto zemí její činnost nadále směřuje ke snaze navyšovat obraty či registrovat léčivé přípravky a „launchovat“ jejich prodej čili k rozvoji obchodu. Práce, kterou vykonával žalobce tedy z věcného hlediska zůstala pro žalovanou nadále potřebnou. Za druhé a především, v době zrušení pracovního místa BDM a předání výpovědi z pracovního poměru žalobci bylo u žalované jedno místo s totožným druhem práce, tj. místo BDM volné. Bezprostředně po žalobcově odchodu na toto místo nastoupil [jméno FO] a pouze jeho nástup umožnil přerozdělit žalobcovy činnosti jednak na něj a jednak na stávající zaměstnance [jméno FO], a především [jméno FO]. Takový postup však zákoník práce nepřipouští, neboť v jeho důsledku fakticky došlo k nahrazení žalobce novým zaměstnancem s totožným druhem práce, byť s odlišnými zadanými úkoly, co se týče regionálního zaměření. Soud I. stupně dále uvedl, že si je vědom, že žalovaná podle všeho nebyla vedena zlou vůlí či snahou žalobce poškodit a že z jejího hlediska zřejmě mohla „výměna“ žalobce za [jméno FO] v blízké časové souvislosti představovat určitou shodu okolností. Stejně tak soud I. stupně nepřehlédl, že [jméno FO] hovořil rusky. To však nemůže nic změnit na skutečnosti, že žalobci jako stávajícímu zaměstnanci žalované (na rozdíl od [jméno FO] v době před jeho nástupem) náležela práva vyplývající ze zákoníku práce včetně práva nebýt vypovězen z jiných než ze zákonných důvodů. Žalovaná se žalobcem měla sjednán široký druh práce BDM, který umožňoval výkon business developmentu vůči různým regionům, po provedení organizační změny pro žalovanou byli na oddělení ICP potřební dva zaměstnanci s tímto druhem práce a žalobce byl jedním ze dvou zaměstnanců s daným druhem práce. Za této situace pro žalovanou žalobcova práce zůstala i po organizační změně nadále potřebnou. Na žalované jako na zaměstnavateli bylo, aby práci daného druhu rozdělila mezi své stávající zaměstnance včetně žalobce – s ohledem na skutečnost, že jak vedoucí oddělení [jméno FO], tak druhý BDM [jméno FO] ovládali ruský jazyk, byl přitom daný postup zjevně možný. Pokud žalovaná namísto toho fakticky nahradila žalobce jiným nově nastoupivším zaměstnancem s totožným druhem práce, postupovala protiprávně.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“).

7. Výrok o nákladech státu soud I. stupně odůvodnil podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy tyto náklady jsou tvořeny částí tlumočeného v souvislosti s výpovědí svědka [jméno FO].

8. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, která uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Nejprve uvedla, že v roce 2022 došlo u žalované ke koncepčnímu rozhodnutí spočívajícího v přehodnocení strategických podnikatelských záměrů. V důsledku této změny tak od roku 2022 neprobíhají v regionu GCC/[místo], kterou měl na starosti žalobce (vyjma [stát] a [stát]) žádné nové registrace léčivých přípravků. Z toho důvodu jsou nesprávné právní závěry soudu I. stupně, že práce žalobce je pro žalovanou i nadále potřebná. Žalovaná má za to, že z dokazování vyplynulo, že z celkově 13 zemí, které měl žalobce v gesci v 6 zemích bylo fungování žalované prakticky ukončeno ([stát], [stát], [stát], [stát], [stát], [stát]), ve 2 zemích ([stát] a [stát]) určitý obchodní rozvoj probíhá, ale tyto gesce byly přesunuty do gesce jiných BDM a ve zbývajících 5 zemích své aktivity žalovaná neukončila, ale byl ukončen obchodní rozvoj. Ohledně [stát] uvedla, že tato byla přesunuta do gesce pana [jméno FO], kterému zabírá tato práce 6,9 až 8,5 % jeho pracovní činnosti, v případě [stát], kterou převzal pan [jméno FO], tak tomu zabere tato práce max. 20 % časové pracovní dotace. Zbylé státy již nejsou pro žalovanou prioritou. Žalovaná uvedla, že pokud např. svědkyně [jméno FO] uvedla, že existuje snaha zvýšit dodávky v [stát], nelze tuto výpověď hodnotit izolovaně. V řízení bylo totiž prokázáno, že v rámci [stát] je sice přípravek [název] registrován, nicméně stále probíhá řízení o ceně a není vůbec zřejmé, zda bude vůbec prodej rentabilní. Ve státech [stát], [stát], [stát] a [stát] tedy nedochází k činnosti směřující ke snaze navyšovat obraty či registrovat léčivé přípravky a „launchovat“ jejich prodej. V rámci procentuálního vyjádření je pro žalovanou práce žalobce ze 71,5 % nepotřebná.

9. Co se týče pracovní náplně žalobce uvedla, že společným jmenovatelem pro všechny BDM jsou jednak nové registrace a launch nových přípravků, resp. aktivní snaha o expanzi a rozvoj, jednak určování strategie. Nicméně ničemu takovému v 11 státech patřících do oblasti GCC/[místo] aktuálně nedochází. V oblasti CIS spravované [jméno FO] sice není aktuálním úkolem BDM otevírat trhy v nových zemích, avšak je jeho úkolem aktivní rozvoj v zemích stávajících, a to včetně rozšíření portfolia o nové produkty.

10. Žalovaná dále nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že v době zrušení pracovního místa BDM a předání výpovědi bylo u žalované jedno místo s totožným druhem práce volné, a že zaměstnáním pana [jméno FO] došlo fakticky k nahrazení žalobce. Předně žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že zaměstnance na pozici BDM lze zcela libovolně přesouvat mezi jednotlivými regiony. Žalovaná připustila, že v pracovních smlouvách není uvedeno lokální rozdělení, nicméně z požadavků na tuto práci je zřejmé, že pro každý region byl vybírán zaměstnanec se specifickými znalostmi. Pro jednotlivé regiony tak žalovaná vybírala osoby tak, aby jejich typologie a jazyková vybavenost odpovídala konkrétnímu regionu. V případě žalobce se jednalo o znalost [stát] a francouzského jazyka, v případě BDM CIS pak ruského jazyka. K závěrům soudu I. stupně, jak měla žalovaná postupovat a práci žalobce přerozdělit, žalovaná uvedla, že soud I. stupně nemá mandát zasahovat do toho, jakými osobami podnikatel obsadí jednotlivé pracovní pozice a jakou si zvolí organizační strukturu. Dále poukázala na skutečnost, že pozice BDM CIS byla vytvořena rozhodnutím představenstva žalované již v listopadu 2022 s účinností k 1. 1. 2023. Od tohoto dne tato pozice ve struktuře žalované existovala a její úkoly byly vykonávány. Výběrové řízení na tuto pozici bylo zahájeno na jaře roku 2023 a ukončeno 13. 7. 2023. V této době se dočasně oblastí CIS věnovala [jméno FO]. [jméno FO] byla nabídka předložena na konci července 2023 s datem nástupu k 1. 10. 2023. Z důvodu na straně pana [jméno FO] došlo k nástupu až 1. 11. 2023. Tedy je zřejmé, že pozice BDM CIS před nástupem [jméno FO] fungovala 10 měsíců a nemohlo se tak jednat o účelové umělé vytvoření nadbytečnosti.

11. Závěrem žalovaná žádala odvolací soud, aby napadený rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil podáním ze dne 29. 1. 2025. Předně uvedl, že rozsudek soudu I. stupně považuje za věcně správný. K námitce žalované, že převážná část aktivit byla v jednotlivých zemích ukončena, uvedl, že již ve vyjádření ze dne 18. 6. 2024 podrobně popsal veškeré jeho aktivity ve státech, za které měl zodpovědnost. Dále ze svědeckých výpovědí všech svědků nevyplývá žádná skutečnost o činnostech žalobce v [stát], [stát] nebo [stát] a ani potvrzení o tom, že ve státech [stát], [stát] a [stát] žádná aktivita žalobce neprobíhala. Naopak k zemím [stát] a [stát] i sama žalovaná přiznala, že v těchto zemích nedošlo k žádnému snížení aktivit. Nicméně žalobce tvrdí, že ani ve zbylých zemích nebyly činnosti pozastaveny ani ukončeny, pouze byly přesunuty na paní [jméno FO]. Tato změna pak byla možná jen díky tomu, že pan [jméno FO] převzal dne 1. 11. 2024 od paní [jméno FO] veškerou agendu týkající se státu CIS, kterou do té doby vykonávala. K námitce žalované, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil, co znamená pojem „rozvoj obchodu“ uvedl, že dle popisu pracovní činnosti žalobce spočívala jeho práce ve strategických činnostech rozvoje obchodní činnosti žalované v daném teritoriu. Jeho náplň práce nespecifikovala žádné strategické a nestrategické činnosti. K tvrzení, že v regionech svěřených žalobci (vyjma [stát] a [stát]) neprobíhají žádné nové registrace léčivých přípravků uvedl, že z celkových 24 léčivých přípravků, které byly připraveny k registraci v oblasti GCC/[místo] bylo 16 léčivých přípravků úspěšně registrováno a jejich obchodování bylo zahájeno.

13. Žalobce dále k tvrzení žalované, že nedisponovala jedním plným pracovním místem s totožným druhem práce uvedl, že žalované nečinil žádný problém přesouvat odpovědnost za jednotlivé státy mezi jednotlivé BDM. Dále zdůraznil, že požadavek žalované na znalost ruského jazyka v oblasti CIS je zcela neopodstatněný. BDM komunikuje především s obchodními a marketingovými manažery, kteří ve všech těchto státech (s výjimkou [stát]) plynule hovoří anglicky.

14. Závěrem navrhl odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně potvrdil, jako věcně správný.

15. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

16. Je tomu tak především proto, že soud I. stupně se s danou materií vypořádal způsobem, jemuž nelze naprosto nic vytknout, vydané rozhodnutí odůvodnil naprosto logicky a srozumitelně, jeho skutkové závěry mají v obsahu spisu bezvýhradní opory a prosty pochybení jsou i jeho navazující závěry právní. Na jeho zcela pregnantní odůvodnění může odvolací soud odkázat a nemělo by významu, aby jen jinými slovy opisoval to, což již přesvědčivě vyložil soud I. stupně. Rozsudek soudu I. stupně, který je pečlivě odůvodněn, tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

17. Soud I. stupně zjistil správně skutkový stav, když provedl všechny důkazy, které byly k jeho zjištění potřebné v rozsahu, který mu umožnil i učinit správné právní posouzení. Důkazy provedl řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a rovněž je správně zhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. tak naplněn není. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem I. stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017).

18. Odvolací soud v intencích shora uvedeného uvádí, že se plně ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně ohledně skutkového stavu věci, který byl popsán v bodech 68 až 72 rozsudku soudu I. stupně.

19. Dále pak žalovaná soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu. K tomu odvolací soud uvádí, že soud I. stupně zcela správně postupoval dle § 52 písm. c) zák. práce, dle kterého zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

20. Dále k tomu odvolací soud uvádí, že zaměstnanec je nadbytečný tehdy, jestliže jeho práce, kterou je povinen konat podle pracovní smlouvy v rámci sjednaného druhu práce, pro zaměstnavatele není na základě rozhodnutí o organizačních změnách zcela nebo v dosavadním rozsahu potřebná. Závěr o nadbytečnosti zaměstnance musí vycházet z druhu práce, který má zaměstnanec vykonávat pro zaměstnavatele podle pracovní smlouvy a z posouzení, zda přijata organizační změna činí výkon této práce zcela, nebo v dosavadním rozsahu pro zaměstnavatele nepotřebným. V projednávané věci přitom nebylo sporu o tom, že žalobce působil u žalované jako [funkce], kdy z jeho náplně práce nebylo patrné žádné lokální zaměření. Podle organizačního řádu bylo oddělení ICP u žalované rozděleno do tří oblastí, kdy každá z těchto oblastí měla být vedena jedním BDM. V době, kdy u žalované působil žalobce, byla obsazena pouze dvě místa BDM, a to žalobcem, který měl na starost [místo], a navíc [stát] a [stát] a [jméno FO], který měl na starost zbývající část [místo]. Oblast CIS (státy [název]) [stát] žalobcova nadřízená [jméno FO]. Bezprostředně po organizační změně, která proběhla ke dni 24. 10. 2023 u žalované nedošlo k snížení ani navýšení pracovních míst. Od 1. 11. 2023 byla opět obsazena dvě místa BDM, a to stávajícím [jméno FO] a novým zaměstnancem [jméno FO]. Žalovaná pouze přeskupila pracovní činnosti mezi tyto dva zaměstnance a nadřízenou paní [jméno FO]. K zefektivnění práce u žalované snížením počtu zaměstnanců tedy nedošlo.

21. Za správné pokládá odvolací soud závěry soudu I. stupně, že práce žalobce neodpadla a je stále pro žalovanou potřebná. Sama žalovaná potvrdila, že i po organizační změně některé činnosti zastávané žalobcem převzal nový zaměstnance [jméno FO] a některé činnosti byly svěřeny stávajícímu zaměstnanci panu [jméno FO]. Odvolací soud rovněž souhlasí se skutkovými závěry soudu I. stupně, že ve [stát], [stát], [stát], [stát], [stát] a na [stát] pokračuje žalovaná v obchodování prostřednictvím obchodních partnerů. Pokud tedy po skutkové stránce došel soud I. stupně k závěru, že práce žalobce byla pro žalovanou nadále potřebná, neboť neodpadla, jsou správné i jeho navazující závěry právní, že žalobce se nemohl stát podle organizační změny ze dne 24. 10. 2023 nadbytečným zaměstnancem. Není tak naplněna základní premisa rozhodnutí o organizačních změnách, neboť tato organizační změna nesledovala změnu úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, snížení počtu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jinou organizační změnu, pomocí níž zaměstnavatel zamýšlí regulovat počet svých zaměstnanců a jejich profesní nebo kvalifikační složení tak, aby zaměstnával jen takový počet zaměstnanců a v takovém profesním nebo kvalifikačním složení, jaké odpovídá jeho potřebám (viz např. rozsudek z 19. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4568/2017).

22. Odvolací soud rovněž, ve shodě se soudem I. stupně, poukazuje na skutečnost, že v době rozhodnutí o organizační změně spočívající ve zrušení jednoho místa BDM již žalovaná jednala o nástupu nového zaměstnance se shodnou pracovní náplní ([jméno FO]). Fakticky tedy došlo k nahrazení žalobce novým zaměstnancem. Odvolací soud rovněž pokládá za liché, že žalobce neovládal ruský jazyk. Jak správně zjistil soud I. stupně, ruským jazykem hovořil jak [jméno FO], tak [jméno FO]. Přerozdělení jednotlivých zemí bylo přitom výhradně na žalobkyni.

23. Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že žalobce se nestal v důsledku organizační změny ze dne 24. 10. 2023 nadbytečným zaměstnancem, když jeho práce neodpadla a nadto žalovaná disponovala v době výpovědi žalobce jedním volným pracovním místem (BDM), které ihned poté obsadila novým zaměstnancem.

24. Z uvedených důvodů odvolací soud uzavírá, že v projednávaném případě nejsou naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. a proto postupoval podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil, a to včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení, které odpovídají § 142 odst. 1 a § 148 o. s. ř.

25. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalobci odvolací soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 9 960 Kč. Tyto sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání dne 2. 4. 2025), počítáno z tarifní hodnoty 65 000 Kč, která byla předmětem odvolacího řízení podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025, z náhrady jeho hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 450 Kč a z náhrady za 21% DPH podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 47 odst. 1 písm. a) zákona o dani z přidané hodnoty. Náklady jsou podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Naopak odvolací soud posoudil jako neúčelně vynaložené náklady spočívající v poradách s klientem, když předmětem odvolacího řízení nebyla žádná mimořádná otázka, která by již nebyla uplatněna před soudem I. stupně.

Poučení