63 A 19/2023 – 72

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců Mgr. Heleny Nutilové, a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: P. S., narozen dne bytem proti žalované: Obec Svatá Maří, IČO 00250716 sídlem Svatá Maří 34, 385 01 Vimperk zastoupené JUDr. Tomášem Samkem, advokátem se sídlem Pražská 140, 261 01 Příbram v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, spočívající v tom, že žalovaná nerozhodla o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 15. 8. 2022, takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna rozhodnout o žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 15. 8. 2022 ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit k rukám žalobce na náhradě nákladů řízení částku 2 315 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci a podstatný obsah žaloby

1. Žalobce podal dne 15. 8. 2022 u žalované žádost o informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). Žádost podal žalobce v následujícím znění: „Dovoluji si Vás ve smyslu [informačního zákona], požádat o písemnosti, které vyplynou ze situace: zda v obci Svatá Maří, zajišťuje odvoz odpadních vod do čistírny její provozovatel – tedy obec Svatá Maří, nebo odvoz zajišťuje osoba oprávněná dle živnostenského zákona Pokud v obci Svatá Maří, zajišťuje odvoz odpadních vod do čistírny její provozovatel – tedy obec Svatá Maří, dovoluji si požádat o písemnost (pravděpodobně) – návrh smlouvy (žádost) o zajištění odvozu odpadních vod z bezodtokové jímky. Pokud v obci Svatá Maří odvoz odpadních vod z bezodtokových jímek do obecní ČOV zajišťuje osoba oprávněná dle živnostenského zákona, prosím o poskytnutí písemnosti – smlouvy, nebo dohody, která této oprávněné osobě umožňuje zneškodňování odpadních vod právě v ČOV ve Svaté Maří. Pokud výše požadované informace nebude možné z nějakého důvodu poskytnout, dovoluji si nad rámec zákona o svobodném přístupu k informacím, například s odkazem na „Principy dobré správy“ požádat o radu, jak občan (majitel nemovitosti) v obci Svatá Maří, může naplnit svou povinnost dle § 38 odst. 8 vodního zákona, tedy zajistit zneškodnění odpadních vod z bezodtokové jímky odvozem na čistírnu odpadních vod a získat předepsaný doklad obsahující odpovídající náležitosti, který bude následně, v případě kontroly vodoprávním úřadem nebo Českou inspekcí životního prostředí, uznán jako věrohodný.“ 2. Na podanou žádost o informace reagovala žalovaná dne 29. 8. 2022 přípisem, vydaným pod č. j. 2/2022, který byl nadepsán jako „Poskytnutí informací“, avšak v přípisu samém bylo žalobci sděleno, že je jeho žádost bezpředmětná, jelikož žalovaná není provozovatelem čistírny odpadních vod Svatá Maří, nýbrž pouze jejím vlastníkem.

3. Jelikož žalobce nepovažoval žádost o informace ze dne 15. 8. 2022 za řádně vyřízenou, podal u žalované dne 31. 8. 2022 dle § 16a odst. 1 písm. b) informačního zákona stížnost na postup při vyřizování žádosti o informaci, a to s odůvodněním, že žalobci nebyla v zákonem stanovené lhůtě poskytnuta požadovaná informace a současně nebylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Stížnost byla žalobcem současně na vědomí zaslána nadřízenému orgánu, a to Krajskému úřadu Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“).

4. Vzhledem k marnému uplynutí lhůty pro vyřízení stížnosti se žalobce obrátil dne 26. 9. 2022 na Úřad pro ochranu osobních údajů s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti krajského úřadu při vyřizování stížnosti. V návaznosti na podanou žádost vydal Úřad pro ochranu osobních údajů dne 3. 11. 2022 opatření proti nečinnosti, kterým krajskému úřadu dle § 80 odst. 4 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, aby do 15 dnů ode dne doručení opatření rozhodl o stížnosti žalobce.

5. V návaznosti na vydané opatření proti nečinnosti krajský úřad rozhodnutím ze dne 16. 11. 2022, č. j. KUJCK 138903/2022, žalované přikázal, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí žádost o informace vyřídila.

6. Dne 18. 11. 2022 zaslala žalovaná žalobci přípis, vydaný pod č. j. 4/2022, opět nadepsaný jako „Poskytnutí informací“, kterým bylo žalobci sděleno, že provozovatelem čistírny odpadních vod Svatá Maří je subjekt Obecní lesy Svatá Maří, IČO 72559471, se sídlem Svatá Maří 34, 385 01 Vimperk.

7. Dne 30. 11. 2022 zaslal žalobce krajskému úřadu stížnost označenou jako „žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti“ žalované. Jelikož krajský úřad podání žalobce nereflektoval, obrátil se žalobce dne 9. 1. 2023 (a opakovaně ve dnech 12. 1. 2023 a 7. 2. 2023) se žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti krajského úřadu na Úřad pro ochranu osobních údajů, který dne 10. 2. 2023 vydal další opatření proti nečinnosti. Tímto opatřením bylo krajskému úřadu přikázáno, aby do 15 dnů ode dne doručení opatření rozhodl o stížnosti žalobce.

8. V návaznosti na podanou stížnost bylo rozhodnutím krajského úřadu ze dne 24. 2. 2023, č. j. KUJCK 27436/2023, žalované opětovně přikázáno, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí žádost o informace vyřídila. Dne 9. 3. 2023 zaslala žalovaná žalobci přípis, vydaný pod č. j. 1/2023, s nadpisem „Poskytnutí informací“, kterým bylo žalobci opět sděleno, že provozovatelem čistírny odpadních vod Svatá Maří je subjekt Obecní lesy Svatá Maří.

9. Následně byla žalobcem dne 5. 4. 2023 opětovně podána stížnost na nečinnost žalované. V návaznosti na podanou stížnost žalobce bylo krajským úřadem naposledy rozhodnutím ze dne 5. 5. 2023, č. j. KUJCK 57903/2023, žalované znovu přikázáno, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí žádost o informace vyřídila. V odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo konstatováno, že žalovaná svými přípisy opakovaně reagovala toliko na první část žádosti o poskytnutí informací, tj. na dotaz který subjekt zajišťuje svoz odpadních vod z čistírny odpadních vod Svatá Maří, nicméně již nebylo reagováno na žádost o poskytnutí dokumentu, na základě kterého se tak děje (např. smlouva). Jde–li o druhou část žádosti, nedošlo dle krajského úřadu ani k poskytnutí informací ani k vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti.

10. Dne 19. 5. 2023 žalovaná adresovala žalobci přípis nazvaný jako „Poskytnutí informací“, v jehož úvodu navazuje na shora uvedené rozhodnutí krajského úřadu a dále uvádí, že provozovatelem ČOV Svatá Maří je subjekt Obecní lesy Svatá Maří, že provozovatel ani majitel ČOV Svatá Maří nezajišťuje odvoz odpadních vod do ČOV Svatá Maří a že odvoz odpadních vod zajišťuje pouze osoba oprávněná dle živnostenského zákona.

11. Žalobce podal dne 5. 6. 2023 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Žalobce shrnul průběh vyřizování žádosti o informace. K posledně uvedenému rozhodnutí krajského úřadu žalobce upozornil na nepřesnou formulaci, ve které úřad hovoří o osobě zajišťující svoz odpadních vod z čistírny odpadních vod, ačkoli žalobce žádostí o informace žádal o sdělení subjektu zajišťujícím odvoz odpadních vod z jímek do čistírny odpadních vod. Žalobce současně podotkl, že se dosud od žalované ani nedozvěděl, kdo zajišťuje odvoz odpadních vod a není tedy pravdou, že by žalovaná poskytla odpověď na první část dotazu. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby krajský soud uložil žalované povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 15. 8. 2022, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

II. Vyjádření žalované, replika žalobce, duplika žalované

12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 20. 6. 2023 navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná soudu sdělila, že požadované informace byly žalobci řádně poskytnuty. Odkázala přitom na přípisy ze dne 29. 8. 2022, ze dne 16. 9. 2022, ze dne 18. 11. 2022, ze dne 9. 3. 2023 a zejména ze dne 19. 5. 2023, vydaný pod č. j. 2/2023, s nadpisem „Poskytnutí informací“, kterým byl žalobce opět informován, že provozovatelem čistírny odpadních vod Svatá Maří je subjekt Obecní lesy Svatá Maří. Dále bylo dle žalované tímto přípisem žalobci sděleno, že provozovatel ani majitel čistírny odpadních vod Svatá Maří nezajišťuje odvoz odpadních vod do čistírny odpadních vod Svatá Maří, přičemž odvoz odpadních vod zajišťuje pouze osoba oprávněná dle živnostenského zákona.

13. Na vyjádření žalované reagoval žalobce dne 3. 7. 2023 replikou, ve které poukázal na to, že žalovaná směsuje dvě žádosti o informace, a sice žádosti ze dne 15. 8. 2022 a ze dne 31. 8. 2022. Nadto přípis ze dne 19. 5. 2023 nebyl žalobci doručen a neměl tak možnost se s ním seznámit. Dle žalobce přitom ani ze všech informací, které byly žalovanou v návaznosti na podanou žádost sděleny, nelze získat poznatek, který by vyčerpal předmět žádosti o informace. Stále totiž nebylo žalobci sděleno, kdo je oprávněn provádět vývoz obsahu odpadních jímek do čistírny odpadních vod ve Svaté Maří, přestože byl daný požadavek dle žalobce v podané žádosti zcela srozumitelným způsobem vyjádřen. Žalobce přitom dodal, že danou informací musí žalovaná disponovat, a to i v případě, že by provozovatel čistírny odpadních vod neměl na žalovanou žádné vazby. Požadovaná informace spadá do působnosti žalované, a proto i pokud by informace nebyla k dispozici, musela by si ji žalovaná opatřit. Čistírna odpadních vod je ve vlastnictví žalované a mezi vlastníkem a provozovatelem musí být uzavřen nějaký smluvní vztah. Žalobce tak dovozuje z § 38 odst. 8 zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“).

14. V návaznosti na repliku žalobce předložila žalovaná krajskému soudu dne 14. 7. 2023 dupliku, ve které uvedla, že přípis ze dne 19. 5. 2023 žalobci zaslala, přičemž doplnila, že v souladu s právní úpravou se písemnost považuje za doručenou třetím dnem. K odkazu žalobce na § 38 odst. 8 vodního zákona žalovaná podotkla, že v daném ustanovení žádný smluvní vztah uveden není. Dle žalované je mechanismus, na jehož základě dochází k odvozu odpadních vod z bezodtokové jímky osobou oprávněnou dle živnostenského zákona do čistírny odpadních vod, věcí provozovatele a osoby oprávněné dle živnostenského zákona k odvozu odpadních vod. Žalovaná zdůraznila, že není provozovatelem čistírny odpadních vod.

III. Průběh ústního jednání

15. Dne 9. 8. 2023 se ve věci konalo ústní jednání. V rámci tohoto jednání obě strany setrvaly na svých tvrzeních a závěrech uplatněných v průběhu soudního řízení. Právní zástupce žalované poukázal na účel informačního zákona a v této souvislosti uvedl, že ze strany žalobce dlouhodobě dochází ke zneužívání procesních institutů správního práva a k důsledné šikaně žalované ze strany žalobce, která v nynějším případě plyne ze sporu o placení vodného a stočného. Žalovaná obec navíc není provozovatelem čistírny odpadních vod, a proto žalobcem požadovanými informacemi nedisponuje, z její strany se tak nemůže jednat o nečinnost, byť určité administrativní nedokonalosti stran vyřizování žádosti žalobce připustit lze. Žalobci byla v průběhu soudního jednání k jeho výslovné žádosti dána možnost seznámit se s listinou žalované ze dne 19. 5. 2023, označenou jako „Poskytnutí informací“.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

16. Podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), platí, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis, platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje–li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

17. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhoduje soud na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Je tedy třeba posoudit, zda žalovaná je ke dni rozhodnutí krajského soudu v této věci skutečně nečinná.

18. Dle § 14 odst. 5 písm. d) informačního zákona platí, že povinný subjekt podanou žádost o informace posoudí a nerozhodne–li podle § 15, poskytne informaci v souladu se žádostí ve lhůtě nejpozději do 15 dnů ode dne přijetí žádosti nebo ode dne jejího doplnění nebo upřesnění (…).

19. Dle § 15 odst. 1 informačního zákona dále platí, že pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě o odmítnutí části žádosti, s výjimkou případů, kdy se žádost odloží [k odložení žádosti srov. § 14 odst. 5 písm. a) a c) informačního zákona].

20. Jelikož žalovaná na žádost žalobce ze dne 15. 8. 2022 reagovala několika přípisy, je zapotřebí posoudit, zda tyto odpovědi zahrnovaly všechny požadované informace (tj. zda žalovaná zcela vyčerpala předmět žádosti) či nikoli (tj. žádosti částečně nevyhověla).

21. Žalobce se v rámci své žádosti o informace ze dne 15. 8. 2022 domáhal poskytnutí několika informací, a sice (1) „zda v obci Svatá Maří, zajišťuje odvoz odpadních vod do čistírny její provozovatel – tedy obec Svatá Maří, nebo zda odvoz zajišťuje osoba oprávněná dle živnostenského zákona“; dále (2) žalobce uvedl následující požadavky: „Pokud v obci Svatá Maří, zajišťuje odvoz odpadních vod do čistírny její provozovatel – tedy obec Svatá Maří, dovoluji si požádat o písemnost (pravděpodobně) – návrh smlouvy (žádost) o zajištění odvozu odpadních vod z bezodtokové jímky. Pokud v obci Svatá Maří odvoz odpadních vod z bezodtokových jímek do obecní ČOV zajišťuje osoba oprávněná dle živnostenského zákona, prosím o poskytnutí písemnosti – smlouvy, nebo dohody, která této oprávněné osobě umožňuje zneškodňování odpadních vod právě v ČOV ve Svaté Maří.“ Konečně (3) žalobce v rámci žádosti uvedl požadavek, že „[p]okud výše požadované informace nebude možné z nějakého důvodu poskytnout, dovoluji si […] požádat o radu, jak občan (majitel nemovitosti) v obci Svatá Maří, může naplnit svou povinnost dle § 38 odst. 8 vodního zákona, tedy zajistit zneškodnění odpadních vod z bezodtokové jímky odvozem na čistírnu odpadních vod a získat předepsaný doklad obsahující odpovídající náležitosti.“ 22. Krajský soud tedy shledal, že žádost žalobce obsahovala tři samostatné požadavky. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žalovanou poskytnutá sdělení nezahrnovala všechny informace, kterých se žalobce svou žádostí domáhal.

23. Žalovaná v přípisech ze dne 29. 8. 2022, ze dne 18. 11. 2022 a ze dne 9. 3. 2023 žalobci sdělila, že obec Svatá Maří není provozovatelem čistírny odpadních vod, nýbrž pouze jejím vlastníkem, resp. že provozovatelem dané čistírny je subjekt Obecní lesy Svatá Maří. Žalovaná rovněž odkazovala na přípis ze dne 19. 5. 2023, kterým mělo být žalobci sděleno dále také to, že provozovatel ani majitel čistírny odpadních vod Svatá Maří nezajišťuje odvoz odpadních vod do čistírny ve Svaté Maří, přičemž odvoz odpadních vod zajišťuje pouze osoba oprávněná dle živnostenského zákona.

24. Uvedeným sdělením měla být žalobci poskytnuta informace (1) o subjektu, jež zajišťuje odvoz odpadních vod. Jelikož žalobce v podané replice rozporoval poskytnutí této informace obsažené ve správním spisu, zabýval se krajský soud tím, zda daný přípis byl žalobci průkazně doručen, tedy zda ve smyslu § 19 odst. 7 správního řádu existuje písemný doklad toto doručení osvědčující.

25. Jelikož v předloženém správním spisu není obsažena doručenka, která by prokazovala doručení dané písemnosti žalobci, kontaktoval krajský soud telefonicky starostu žalované (viz úřední záznam na č. l. 64 soudního spisu), který soudu sdělil, že požadovaná informace byla žalobci zaslána ve formě „obyčejného psaní“, u kterého je odeslání evidováno toliko v podacím deníku obce. Scan předmětných stránek podacího deníku žalovaná následně krajskému soudu zaslala. Z podacího deníku však krajský soud nemůže mít za prokázané, zda skutečně byla předmětná písemnost žalobci doručena, jelikož jde o prostou evidenci nákupu poštovních známek s uvedením toho, kam měla být písemnost zaslána, kterou pro své vlastní účely vede právě žalovaná.

26. Vzhledem k právě uvedenému, nemůže krajský soud považovat za prokázané, že žalovaná poskytla žalobci informaci týkající se toho, zda odvoz odpadních vod do čistírny zajišťuje obec či osoba oprávněná dle živnostenského zákona, neboť za reakci na požadavek uvedený sub (1) by bylo možno považovat pouze právě obsah přípisu ze dne 19. 5. 2023, který však vzhledem k absenci doručenky nelze považovat za průkazně doručený žalobci.

27. Jako poskytnutí dotčené informace žalovanou, coby povinným subjektem (k tomu viz další odůvodnění tohoto rozsudku), pak nelze hodnotit ani nahlédnutí do soudního spisu žalobcem v průběhu ústního jednání ve věci, neboť podstatou sdělení informace jako způsobu poskytnutí informace je vtělení požadovaných informací přímo do samotné reakce povinného subjektu na žádost a její řádné doručení žadateli způsobem definovaným rovněž žadatelem, v projednávané věci tedy zasláním informace v listinné podobě prostřednictvím provozovatele poštovních služeb. (viz Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 256–297)

28. Žalovaná rovněž nijak nereagovala na zbylé požadavky, tedy žalobci v rozporu s požadavkem sub (2) nebyla poskytnuta písemnost – smlouva či dohoda, která této oprávněné osobě umožňuje zneškodňování odpadních vod v čistírně odpadních vod, jakož ani na požadavek sub (3), dle něhož se žalobce domáhal rady, jak občan v obci Svatá Maří může naplnit svou povinnost dle § 38 odst. 8 vodního zákona, a to pro případ, kdy by nebylo možno poskytnout písemnost uvedenou sub (2).

29. Jelikož žalovaná neposkytla žalobci informaci sub (2), jakož ani nevydala rozhodnutí o odmítnutí žádosti dle § 15 informačního zákona ani neinformovala žalobce o jejím odložení dle § 14 odst. 5 písm. c) informačního zákona, krajský soud naznal, že je v této části žádosti o informace rovněž nečinná. Naznačuje–li žalovaná v rámci své dupliky, že mechanismus, na jehož základě dochází k odvozu odpadních vod osobou oprávněnou dle živnostenského zákona do čistírny odpadních vod, se jí netýká, neboť je věcí provozovatele a osoby oprávněné dle živnostenského zákona k odvozu odpadních vod, musí krajský soud konstatovat, že ani dané vyjádření jí nezbavuje povinnosti rozhodnout o podané žádosti o informace způsobem předpokládaným informačním zákonem.

30. S ohledem na povahu nynějšího řízení o ochraně proti nečinnosti správního orgánu krajský soud nepředjímá, zda žalovaná měla požadované informace poskytnout, nebo rozhodnout o odmítnutí žádosti či o jejím odložení. V této souvislosti se soud pouze stručně nad rámec věci z důvodu procesní jistoty účastníků vyjádří k souvisejícím otázkám.

31. Lze připomenout, že povinným subjektem ve smyslu informačního zákona je též příspěvková organizace zřízená územně samosprávným celkem (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 2. 2022, č. j. Komp 3/2021–26, bod 23 odůvodnění, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2012, č. j. 30 A 118/2010–46). Jak dovozuje komentářová literatura k § 2 informačního zákona „ani podřazení určitých právnických osob do kategorie povinných subjektů (veřejných institucí) nezbavuje žadatele možnosti domáhat se informací o těchto právnických osobách přímo od zřizovatelských povinných subjektů“ (srov. Furek, A., Rothanzl, L., Jirovec, T.: Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016). Záleží přitom následně na tom, zda zřizovatel jako povinný subjekt požadovanou informací disponuje. Pokud má požadovanou informaci k dispozici, platí identická pravidla, jako by šlo o „jeho“ vlastní informaci. Pokud informaci k dispozici nemá, je nutno posoudit, zda zákon předpokládá, že by informaci mít měl či nikoli. Pokud zákon předpokládá, že by zřizovatel jako povinný subjekt informací měl disponovat, musí ji opatřit a žadateli vydat. Pokud zákon nepředpokládá, že by povinný subjekt informací měl disponovat a skutečně ji nemá, je na místě žádost odmítnout (k daným pravidlům srov. již zmiňovanou komentářovou literaturu či rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2019, č.j. 1 As 359/2018–30, ze dne 14. 10. 2020, č.j. 2 As 378/2019–29 či ze dne 7. 4. 2015, č.j. 6 As 136/2014–41, popř. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2014, č. j. 30 A 67/2013–50, či naposledy rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2023, č. j. 63 A 12/2023– 30, bod 12 odůvodnění).

32. Pokud jde o věc nyní projednávanou, krajský soud si je vědom skutečnosti, že žalovaná opakovaně uvádí, že provozovatelem čistírny odpadních vod je subjekt Obecní lesy Svatá Maří. Dle zjištění krajského soudu z obchodního rejstříku a v něm obsažených listin je daný subjekt příspěvkovou organizací, která byla zřízena žalovanou. Tato skutečnost se podává z článku I. zřizovací listiny schválené zastupitelstvem žalované dne 3. 2. 2012. Dle článku II. je účelem zřízení daného subjektu hospodaření s lesním majetkem obce ku prospěchu žalované. Dle článku V. daný subjekt hospodaří s majetkem ve vlastnictví zřizovatele, tj. žalované, a finančními prostředky přijatými z jejího finančního rozpočtu. Krajský soud tak má za zcela patrné, že předmětná příspěvková organizace představuje povinný subjekt ve smyslu informačního zákona. Jak již však bylo shora uvedeno, ani tento závěr nebrání možnosti domáhat se informací o dané příspěvkové organizaci přímo od zřizovatelského subjektu, tj. od žalované. Bude proto třeba zkoumat, zda žalovaná disponuje požadovanou informací, resp. zda má povinnost informací disponovat. Krajský soud takovou povinnost ve vztahu k požadované informaci sub (2) neshledal. Avšak vzhledem k tomu, že dle článku II. písm. h) usnesení zastupitelstva žalované ze dne 3. 2. 2023 byl starosta žalované jmenován druhým statutárním zástupcem a ředitelem Obecních lesů Svatá Maří, jeví se možnost, že by žalovaná požadovanou informací nedisponovala, velmi nepravděpodobnou.

33. Pokud jde o požadavek sub (3), krajský soud shledal, že žalovaná je nečinná i v této části žádosti o informace. Žalobce požadoval radu, jak majitel nemovitosti v obci Svatá Maří, může naplnit svou povinnost dle § 38 odst. 8 vodního zákona, tedy zajistit zneškodnění odpadních vod z bezodtokové jímky odvozem na čistírnu odpadních vod a získat předepsaný doklad obsahující odpovídající náležitosti (který bude následně, v případě kontroly vodoprávním úřadem nebo Českou inspekcí životního prostředí, uznán jako věrohodný). Žalovaná však na danou část žádosti opět nijak nereagovala. Přestože lze připomenout, že dle § 2 odst. 4 informačního zákona se povinnost poskytovat informace netýká mj. názorů či vytváření nových informací, tato skutečnost žalovanou opět nezbavuje povinnosti o žádosti rozhodnout např. formou rozhodnutí o odmítnutí žádosti dle § 15 informačního zákona (k povinnosti vydat rozhodnutí o odmítnutí žádosti i v případě informací dle § 2 odst. 4 informačního zákona, srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2010, č. j. 4 As 23/2010–61).

34. Na základě shora uvedeného krajský soud uzavírá, že žalovaná doposud předmět žádosti žalobce ze dne 15. 8. 2022 v rozsahu žádného jejího bodu nevyčerpala a je tak v této věci dosud nečinná. Jakkoli krajský soud chápe procesní obranu žalované spočívající v poukazu na možné zneužití práva ze strany žalobce, nelze v projednávaném případě konstatovat, že by šlo o dlouhodobé systematické zneužívání práva na informace ze strany žalobce (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 13. 2. 2015, č.j. 52 A 76/2014–97), a to navíc za situace, kdy žalobce byl v této věci úspěšný.

35. Krajský soud nepřehlédl, že žalobce podal u žalované dne 31. 8. 2022 další žádost o poskytnutí informace. Jelikož však žalobce podanou žalobou vymezil předmět soudního řízení správního toliko na žádost ze dne 15. 8. 2022, nemohl se krajský soud danou žádostí žalobce ani reakcí žalované ze dne 16. 9. 2022 zabývat.

V. Závěr a náklady řízení

36. S ohledem na uvedené krajský soud dospěl k závěru o nečinnosti žalované, a proto žalobě vyhověl. V souladu s § 81 odst. 2 s. ř. s. pak žalované uložil, aby o žádosti žalobce ze dne 15. 8. 2022 rozhodla ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

37. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví–li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

38. Pokud jde o procesně úspěšného žalobce, v jeho případě náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 000 Kč, náhradě poštovného za podanou žalobu a vyjádření ze dne 3. 7. 2023 ve výši 79 Kč a 70 Kč a náhrada cestovného ve výši dvakrát 83 Kč, celkem 2 315 Kč, a proto krajský soud výrokem II. uložil žalované povinnost uhradit tuto částku žalobci do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná, který neměla v soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení, o čemž bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku.